5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

64 A 12/2024- 32 - text  16 64 A 12/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: P. Č., narozený dne bytem zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou se sídlem Krátký lán 138/8, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č. j. KUJCK 105809/2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č. j. KUJCK 105809/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Týn nad Vltavou, odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 7. 8. 2024, č. j. MÚT/21260/2024/OD/TeM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3, § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterých se dopustil z nedbalosti tím, že dne 18. 6. 2024 v 10:32 hodin, na silnici II. třídy, číslo 105, 107 km, u Jaderné elektrárny Temelín, ve směru jízdy od obce Týn nad Vltavou na obec České Budějovice, řídil motorové vozidlo Mercedes-Benz, RZ X a překročil nejvyšší dovolenou rychlost v úseku mimo obec nejméně o 35 km/h, když v úseku mimo obec, na kterém je nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 90 km/h, byla výše uvedenému motorovému vozidlu silničním laserovým rychloměrem TruCam II LTI 20/20 změřena rychlost 129 km/h, po odečtení maximální možné odchylky měřícího zařízení ± 3 % byla určena výsledná rychlost vozidla nejméně 125 km/h, čímž porušil ustanovení § 18 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, dále motorové vozidlo řídil, ačkoliv nebyl držitelem platného řidičského průkazu (řidičský průkaz č. X platný do 19.11.2023), čímž porušil ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích, přičemž po skončení platnosti řidičský průkaz č. X bez zbytečného odkladu neodevzdal příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, čímž porušil ustanovení § 113 odst. 2 zákona o provozu na pozemních. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne ze dne 2. 9. 2024, č. j. KUJCK 105809/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“) dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dne 4. 11. 2024 u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) správní žalobu, kterou se domáhá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalobce v prvé řadě namítl, že rozhodnutí je nezákonné. Dle žalobce nebyl prokázán ani přesvědčivě odůvodněn materiální znak přestupků dle § 125c odst. 4 písm. b) a písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích. K odůvodnění materiálního znaku těchto dvou přestupků správní orgán dle žalobce uvedl pouze to, že jejich účelem je chránit „pořádek ve státní správě na úseku řidičských průkazů“, přičemž žalobce „zájem společnosti na pořádku ve státní správě“ porušil. Dále správní orgán uvedl, že škodlivost jednání vyplývá přímo ze skutečnosti, že jsou tato jednání kvalifikována jako zvláštní skutková podstata přestupku. Takové odůvodnění žalobce považuje za nepřesvědčivé a částečně nesprávné. 5. V této souvislosti žalobce namítl, že lze stěží jakýkoli materiální znak u těchto přestupků v případě žalobce nalézt. Co se týče přestupku spočívajícího v neodevzdání řidičského průkazu, není dle žalobce zřejmé, jaký zájem společnosti je chráněn postihnutím osoby, která je držitelem řidičského oprávnění a má tedy právo bez splnění jakýchkoli dodatečných podmínek požádat o vydání nového řidičského průkazu, avšak neplatný řidičský průkaz neodevzdá. Pokud jde o přestupek spočívající v nepředložení řidičského průkazu při kontrole, není dle žalobce zřejmé, jaký zájem společnosti je ohrožen, když v souvislosti s novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích držitelé řidičského průkazu nemusejí předkládat řidičský průkaz ke kontrole, protože policisté mají možnost lustrace, zda je řidič držitelem řidičského oprávnění. 6. Žalobce dále shledává vadným výrok o spáchání přestupku dle § 125c odst. 4 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Dle žalobce se jedná o přestupek trvající. Z tohoto důvodu měl žalovaný vymezit ve výroku rozhodnutí, kdy k vyvolání protiprávního stavu došlo a dokdy byl tento stav udržován. 7. Pokud jde o vymezení počátku páchání protiprávního jednání, měl správní orgán dle žalobce provést přezkoumatelnou správní úvahu o tom, jakou lhůtu žalobce k odevzdání řidičského průkazu měl. Část výroku, že „řidičský průkaz platný do 19. 11. 2023 po skončení platnosti bez zbytečného odkladu neodevzdal příslušnému obecnímu úřadu“ nepovažuje žalobce za vymezení data počátku páchání přestupku. Žalobce poukázal na to, že dovodil-li by správní orgán, že přiměřenou lhůtou k odevzdání řidičského průkazu je 10 dnů, pak by počátek páchání přestupku spadal do účinnosti zákona o provozu na pozemních komunikacích ve znění do 31. 12. 2023. Do tohoto data skutková podstata přestupku dle § 125c odst. 4 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích nepostihovala porušení povinnosti dle § 113 odst. 2 téhož zákona, který měl žalobce porušit. Současně měl-li žalobce odevzdat řidičský průkaz již v roce 2023, tj. přestupek trvá již od roku 2023, musely správní orgány vypořádat, proč ukládají správní trest v rozmezí dle aktuální verze zákona, nikoliv znění účinném v roce 2023, kde byl dle § 125c odst. 5 písm. g) stanoven trest pokuty v rozmezí 1 500 – 2 500 Kč. Pokud jde o ukončení páchání protiprávního jednání, správní orgán dle žalobce neuvedl nic. V případě eventuálního úsudku, že protiprávní jednání žalobce udržoval až do dne zahájení řízení, namítl žalobce, že takový eventuální závěr nemá ve spise důkazní oporu. 8. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dle žalobce není zřejmé, jak správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že „přestupek byl spáchán v úseku, kde často dochází k dopravním nehodám se závažnými následky“, ani na základě jakého podkladu či důkazu závěr o nehodovosti v daném úseku učinil. Přezkoumatelné je dle žalobce jen takové rozhodnutí, u kterého je zřejmé, o jaké důkazy se opírají jednotlivá skutková zjištění. Učinil-li správní orgán skutkové zjištění, že jde o úsek s častou frekvencí dopravních nehod, bylo jeho povinností vyjasnit, na základě jakého podkladu takové skutkové zjištění učinil. Správní orgán přitom tuto skutečnost promítl do výše ukládaného správního trestu. 9. Konečně žalobce brojí proti uloženému správnímu trestu, resp. proti správní úvaze, která jeho uložení předcházela. Dle žalobce správní orgán při úvaze o správním trestu zahrnul do správní úvahy výhradně okolnosti, které hodnotil v neprospěch žalobce. Naopak zcela pominul skutečnosti ve prospěch žalobce, zejména úsudek o nedbalostním zavinění či nezpůsobení poruchového následku. 10. Dále dle názoru žalobce jsou v rozhodnutí pouze vyjmenována zákonná kritéria pro ukládání trestu, když tato nejsou zhodnocena. V této souvislosti žalobce odkázal na právní větu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2019, č. j. 9 As 56/2019-28, a závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze 31. 5. 2007, č. j. 4 As 64/2005-63, týkající se zohlednění kritérií při ukládání správní sankce a jejich zdůvodnění. Správní orgán dle žalobce uvedl pouze výčet přitěžujících okolností, naopak zhodnocení polehčujících okolností absentuje. Zákonná kritéria pro ukládání trestu pouze vyjmenoval, aniž by je hodnotil. Výrok o správním trestu tak žalobce považuje za nezákonný. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 11. V rámci vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. 12. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že je nutné zkoumat naplnění materiálního znaku u každého přestupku. Dle žalovaného se mohou pouze výjimečně k jednání splňujícímu formální stránku přestupku přidružit významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, přičemž nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45. 13. K tomu žalovaný uvedl, že nespatřuje-li žalobce žádnou společenskou nebezpečnost v neodevzdání řidičského průkazu po skončení jeho platnosti, zákon hovoří zc