3 Ads 110/2009 — Nejvyšší správní soud

64 Ad 15/2024- 41 - text  11 64 Ad 15/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobkyně: nezl. E. H. , narozena dne zastoupena zákonnou zástupkyní obě bytem zastoupené JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M. advokátem se sídlem Mánesova 48, 120 00 Praha 7 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/223445-913, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/223445-913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 600 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci je spornou otázka, zda je nezletilá žalobkyně osobou závislou na péči jiné fyzické osoby ve III. či IV. stupni závislosti. Žalobkyně je od roku 2016 uznána závislou na péči jiné fyzické osoby ve III. stupni závislosti (těžká závislost), v nynějším řízení žádá o navýšení na stupeň IV. (úplná závislost). 2. Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Českých Budějovicích, KP Český Krumlov (dále jen „úřad práce“), rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024, č. j. 10440/2024/CKR, rozhodl ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči o žalobkyni tak, že tento nárok ve výši 13 900 Kč žalobkyni přiznal od října 2023. Úřad práce vycházel z posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 15. 4. 2024. Posudková lékařka Institutu dospěla k závěru o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně, jehož rozhodující příčinou je dětský autismus se středně těžkou mentální retardací. V důsledku něj není žalobkyně schopna zvládat 7 základních životních potřeb - b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby a h) péče o zdraví. Žalobkyně proto byla označena za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Uvedený posudek byl k žádosti úřadu práce dne 6. 5. 2024 doplněn. Z tohoto doplňujícího posudku dále vyplývá, že žalobkyně s ohledem na své postižení není schopna samostatně zvládat orientaci časem, místem, není schopna přirozeně komunikovat, neumí psát. Sama si neumí připravit či nakrájet jídlo. Není schopna se svlékat ani oblékat. Bez dopomoci nezvládne tělesnou hygienu, stříhání nehtů. Není schopna se sama očistit po stolici, jak doma, tak ve škole. Léky musí podávat matka, sama toho není schopna. 3. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 9. 12. 2024 je namítána nezákonnost rozhodnutí správních orgánů vydaných ve věci příspěvku žalobkyně, pročež je navrhováno jejich zrušení. 5. V prvé řadě je tvrzeno chybné posouzení stupně závislosti žalobkyně, která nezvládá 8 či 9 základních životních potřeb. Žalovaný postupoval nesprávně, pokud označil základní životní potřeby - výkon fyziologických potřeb a mobilitu za žalobkyní zvládané. V této souvislosti došlo k porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť nebyl dostatečně zjištěn skutečný zdravotní stav žalobkyně. V důsledku toho byl chybně posouzen stupeň závislosti žalobkyně na jiné fyzické osobě a nesprávně určena výše příspěvku na péči. 6. Rozhodnutím o snížení příspěvku na péči došlo k zásahu do veřejných subjektivních práv žalobkyně, zejména do práva na přiměřenou životní úroveň a sociální ochranu ve smyslu čl. 28 Úmluvy OSN, o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „Úmluva“), jakož i do jejího práva na nezávislý způsob života a začlenění do společnosti ve smyslu čl. 19 Úmluvy. Popsaný zásah je umocněn též věkem žalobkyně, která je tak osobou ještě zranitelnější. Tímto došlo k porušení § 2 odst. 1 správního řádu. Žalobkyně v důsledku snížení příspěvku na péči nebude schopna hradit náklady na podporu a péči a spolu se svou rodinou bude ohrožena chudobou. V důsledku neoprávněného snížení příspěvku žalobkyně nemá stejný přístup ke službám jako jiné děti bez postižení, což zakládá její diskriminaci. Přijaté řešení rovněž není v souladu s veřejným zájmem na zajištění zvýšené ochrany osob se zdravotním postižením, čímž dále došlo k porušení § 2 odst. 4 správního řádu. Porušen byl taktéž § 4 odst. 4 správního řádu, neboť i přes žádost žalobkyně nedošlo k jejímu osobnímu posouzení. 7. Negativní vliv má snížení příspěvku také na život rodiny žalobkyně, která se nemůže zapojit do běžných komunitních aktivit. Matka žalobkyně je z důvodu péče o ni nucena pracovat toliko na snížený úvazek. Příspěvek na péči je proto důležitou součástí rodinného rozpočtu, ze kterého je hrazena péče o žalobkyni. Jeho nepřiznání ve výši, jež by žalobkyni měla náležet, má zásadní dopad na životní standard celé rodiny. 8. Žalobkyně, navzdory závěrům správních orgánů, nezvládá základní životní potřebu – výkon fyziologické potřeby. V rámci jejího výkonu potřebuje asistenci matky, která musí být přítomna a pomáhat s očistou. Ve škole je tato dopomoc zajišťována asistentkou. Žalobkyně nenosí pleny, občasné „nehody“ se jí však stávají během noci (užívány jsou podložky), i v průběhu dne, např. při hře nebo pokud se směje. Na WC žalobkyně často nestihne dojít včas a při jeho používání odchází podstatně dříve, než potřebu dokončí. Sušák na ruce žalobkyně není schopna po toaletě použít. 9. Za nezvládanou žalobkyně dále označila základní životní potřebu – mobilita. Uvádí, že často zakopává a padá, není samostatně schopna chodit po schodech, musí být jištěna, aby z nich nespadla. Padá taktéž na nerovném povrchu. Po sněhu nechodí, rodiče ji musí přenášet. Žalobkyně není schopna používat veřejné dopravní prostředky, je třeba ji dopravovat výhradně automobilem. Zmiňovanou neobratnost dolních končetin zmiňuje zpráva z neurologie z FN Motol ze dne 22. 8. 2024, problémy s pohybem po nerovnostech uvádí zpráva z Centra zrakových vad ze dne 13. 6. 2023 a bilaterální dyspraxii, pomalou taxi a instabilitu v chůzi popisuje zpráva MUDr. P. ze dne 7. 2. 2024. V této souvislosti žalobkyně dále zdůraznila, že jí bylo dne 18. 11. 2024 diagnostikováno vzácné závažné genetické onemocnění a odborný lékař doporučil přiznat příspěvek ve výši 4. stupně. 10. V návaznosti na výše popsané nezvládané potřeby žalobkyně zmínila § 1 a § 2a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“), podle nichž se základní životní potřeba považuje za nezvládanou, pokud posuzovaná osoba nezvládá, byť jen jednu, z aktivit vymezených v příloze č. 1 této vyhlášky. V případě výkonu fyziologické potřeby žalobkyně nezvládá aktivitu č. 1 – „včas používat WC“ a aktivitu č. 4 – „provést očistu“. V případě mobility žalobkyně nezvládá aktivitu č. 6 – „chůze po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů a aktivitu č. 7 – „nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků“. V této souvislosti žalobkyně dále cituje z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013-32, podle něhož v případě, kdy je z lékařského posudku zřejmé, že posuzovaná osoba některou z aktivit sama a bez pomoci nezvládá, a orgány posudkové služby přesto takovou základní životní potřebu považují za zvládanou, je jejich povinností takový závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit. To se však v případě žalobkyně nestalo, což vyvolává pochyby o úplnosti a přesvědčivosti lékařského posudku. Tyto pochybnosti vzbuzuje dle žaloby taktéž složení komise, jejímž členem byl psychiatr, avšak odborník v oblasti adiktologie, nikoli dětské psychiatrie. 11. Na základě uvedeného je navrhováno napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí úřadu práce, zrušit. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ve vyjádření k žalobě shrnul dosavadní průběh řízení před správními orgány. K uplatněným žalobním námitkám dále uvedl, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) v souladu s § 16a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), shledala z důvodu podrobně vedené zdravotní dokumentace žalobkyně její osobní účast na jednání za neúčelnou. Rovněž složení posudkové komise žalovaný vyhodnotil jako řádné, když jejími členy byly s ohledem na zdravotní obtíže žalobkyně a obsah její zdravotní dokumentace odborní lékaři – psychiatr a oční lékař. 13. Poukázáno bylo také na skutečnost, že matka žalobkyně v rámci ústního jednání souhlasila s uznáním základní životní potřeby osobní aktivity za nezvládanou a dále uvedla, že chápe neuznání základní životní potř