5 Afs 147/2004 — Nejvyšší správní soud

55 A 14/2024- 28 - text  8 55 A 14/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: ZPĚTNÝ LEASING, s.r.o. se sídlem Nová výstavba 218, 435 21 Obrnice zastoupen advokátkou, Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou se sídlem Krátký lán 138/8, 160 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutím ze dne 3. 10. 2024, č. j. KUJCK 117572/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí dosavadního průběhu řízení 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 9. 12. 2024 žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2024, č. j. KUJCK 117572/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov ze dne 9. 7. 2024, č. j. MUCK 54856/2024/OS/TF (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce, jakožto provozovatel vozidla registrační značky X, uznán vinným z přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se dopustil tím, že v rozporu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích nezajistil, aby při užití tohoto vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť blíže nezjištěný řidič dne 7. 4. 2024 v čase 7:18 hod. v Českém Krumlově, na silnici č. I/39, ulice Budějovická, ve směru jízdy od Českých Budějovic, v úseku mezi okružními křižovatkami, řídil uvedené vozidlo a úsekovým měřičem rychlosti byla vozidlu naměřena rychlost jízdy 100 km/h, po odečtení možné odchylky (+/- 3 km/h) 97 km/h, tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci, stanovenou na 50 km/h, nejméně o 47 km/h, čímž porušil § 4 písm. b), § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, tedy při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o více než 40 km/h, a tím naplnil přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. 2. Žalobce namítá, že rychlost neměřila obecní policie, respektive nebyly provedeny důkazy, které žalobce navrhoval k prokázání svého tvrzení o tom, že rychlost neměřila obecní policie. 3. Žalobce uvádí, že § 79a zákona o silničním provozu ustanovuje za orgány oprávněné měřit rychlost vozidel na pozemní komunikaci Policii České republiky a obecní policii. Jiné orgány či osoby nejsou oprávněny měřit rychlost vozidel na pozemní komunikaci. Žalobce již v odvolání odkázal na vyjádření Městské policie Český Krumlov ze dne 1. 8. 2024, z něhož plyne, že městská policie nemá o měření stacionárním rychloměrem informace, které by musela vědět, pokud by rychlost měřila. Z toho žalobce vyvozuje pochybnosti, zda rychlost opravdu měřila obecní policie, byť podala podnět k zahájení řízení o přestupku. 4. Pokud by se prokázalo, že rychlost opravdu Městská policie Český Krumlov, jakožto orgán obecní policie, neměřila, byl by jediný důkaz, který proti žalobci svědčil, získán nezákonně, a potrestání žalobce by tak nepřicházelo v úvahu. Žalobce proto navrhl provedení důkazu svědeckou výpovědí policisty, který zpracovával oznámení o přestupku, jenž by ozřejmil, kdo měření rychlosti doopravdy provedl. Tím by se mohlo prokázat tvrzení žalobce o neprovedení měření orgánem obecní policie. Žalovaný tento důkaz neprovedl a ani nezdůvodnil, proč jej neprovedl. 5. Žalobce v žalobě dále reaguje na některé výroky z napadeného rozhodnutí, kde především vyzdvihuje svou pochybnost o zákonnosti provedeného měření. Namítá, že text rozhodnutí se mu jeví poněkud genericky, nedopadající na nyní posuzovanou věc. Žalobce taktéž nezpochybňuje relevanci měření, technické nastavení rychloměru nebo pravdivost vyjádření Městské policie Český Krumlov. Zároveň ale žalobce poukazuje na skutečnost, že nic z toho nevylučuje ani nevyvrací námitku nezákonnosti měření rychlosti jinou osobou či orgánem, než-li Policií České republiky a obecní policií. 6. Na základě výše uvedeného žalobce navrhuje, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že námitku žalobce ohledně nedostatečnosti dokazování v rámci odvolacího řízení považuje za zcela nedůvodnou. Žalovaný má za to, že v napadeném rozhodnutí nedošlo k žádnému pochybení. Z tohoto důvodu setrvává žalovaný na závěru uvedeném v napadeném rozhodnutí, kde jsou zachyceny veškeré správní úvahy, včetně hodnocení podkladů. Ve věci byl dostatečně zjištěn skutkový stav na základě spisového materiálu, a proto žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu pro nedůvodnost. 8. Žalovaný má za to, že odkaz na sdělení podle zákona o svobodném přístupu k informacím nemůže zpochybnit způsobilost měřit rychlost. Dále žalovaný uvedl, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Žalovaný považuje žalobcovo tvrzení (domněnku ohledně nezákonnosti měření) za nedostatečně podložené, když ho žalobce prokazuje pouze sdělením Městské policie Český Krumlov ze dne 1. 8. 2024, které může dle žalovaného obsahovat nepřesné informace. Naproti tomu má žalovaný za to, že správní orgány prokázaly, že přestupek byl oznámen Městkou policií Český Krumlov, která zároveň dostala od Policie České republiky k tomuto měření povolení, kdy měření splňuje všechny zákonné náležitosti. Navíc byly i občané ve smyslu § 24b odst. 2 zákona o obecní policii informováni, že rychlost bude měřena prostřednictvím městské policie, a následná administrace – vyhotovení výzev, příp. další řízení, bude v kompetenci Městského úřadu Český Krumlov, a tedy není pochyb, že právě Městská policie Český Krumlov je subjektem, který je k měření rychlosti oprávněn. 9. Žalovaný přiznává, že fráze ohledně provedení měření „proškolenou obsluhou“ u bezobsluhového rychloměru je nevhodnou formulací, nicméně se stále nejedná o skutečnost, která by měla vliv na správnost rozhodnutí. Považuje skutkový stav za dostatečně zjištěný, proto nebylo třeba dalšího dokazování. 10. Žalovaný z těchto důvodů navrhuje žalobu zamítnout. III. Replika žalobce 11. Žalobce ve své replice shrnul vyjádření žalovaného a uvedl, že s ním nesouhlasí. Žalobce zopakoval, že nerozporuje skutečnost, že bylo měřeno na místě určeném v souladu s § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích k měření, jakož i že byla zveřejněna informace o provedeném měření. Nicméně nesplnění těchto požadavků však vůbec nebylo předmětem žalobních námitek, a proto jejich splnění nemá vliv na důvodnost žaloby. 12. Žalobce dále reaguje na námitku žalovaného, že neunesl důkazní břemeno, a vytýká žalovanému jeho nesoučinnost v řízení. Žalovaný odmítnutím provést žalobcem navržený výslech strážníka zpracovávajícího oznámení o přestupku, neumožnil žalobci své důkazní břemeno unést. Žalobce má za to, že se žalovaný neprovedením výslechu svědka dopustil vady řízení. 13. Úvahy žalovaného ve vyjádření k žalobě, že informace uvedené ve vyjádření Městské policie Český Krumlov, mohou být nesprávné (a proto nepřipustil provedení žalobcem navrhovaného důkazu), považuje žalobce za ryze spekulativní. Žalovaný nijak neprokázal nepravdivost informací podaných Městkou policií Český Krumlov a žalobce nepředpokládá, že by mu Městská policie Český Krumlov poskytla lživou informaci, k čemuž ostatně nemá ani důvod. Žalobce proto odkazuje na § 6 a § 7 občanského zákoníku, podle nichž má každý jednat poctivě a má se za to, že provedené jednání bylo poctivé. Není tedy podle žalobce namístě, aby žalovaný nyní zpochybňoval pravdivost tvrzení Městské policie Český Krumlov, a nikoliv již v průběhu přestupkového řízení. 14. Žalobce dále k podpoře své argumentace odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 10 As 15/2018-36, který se zabýval možností provozování kamerového systému. NSS v daném rozsudku konstatoval, že zákonu o obecní policii odpovídá jen takový kamerový systém, který spravuje a má k němu přístup pouze obecní policie. Podle žalobce je možné zmíněnou judikaturu vztahující se na kamerové systémy aplikovat i na měření rychlosti, neboť ve věci použitý bezobslužný rychloměr je také kamerovým systémem snímajícím veřejné prostranství a zároveň je právo k jeho provozu upraveno ještě přísněji, než u „obecného“ kamerového systému. Pokud prostředek k zjišťování překročení nejvyšší dovolené rychlosti mohl mít pod správou jiný subjekt, a tento k němu mohl mít přístup, nebyl takový postup přípustný, a to ani tehdy, jednalo-li by se o městský úřad (viz bod 24. rozsudku NSS ze dne 25. 9. 2014, čj. 4 As 75/2012-28). 15. Vedle zmíněného žalobce předložil soudu vyjádření Městské policie Český Krumlov ze dne 11. 12. 2024, č. j. MP 1195/2024 MUCK, v němž je uvedeno, že úsekové měření rychlosti provozuje Město Český Krumlov. Žalobce k tomu poznamenává, že k t