6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

63 A 33/2024- 76 - text  12 63 A 33/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobců: a) R. H., narozený dne b) A. H., narozená dne oba bytem zastoupeni advokátem Mgr. Michalem Pavlasem sídlem Na Sadech 4/3, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I. obec Včelná, IČO 00245607 sídlem Husova 212, 373 82 Včelná zastoupena advokátem JUDr. Františkem Vavrochem sídlem nám. Přemysla Otakara II., č. 123/36, 370 01 České Budějovice II. EG.D, s. r. o., IČO 21055050 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno III. Ing. V. Z. bytem IV. F. Z. bytem V. J. Ch. bytem VI. Bc. K. L.. bytem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2024, č. j. KUJCK 123401/2024, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 18. 10. 2024, č. j. KUJCK 123401/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 18 729 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o spor o umístění víceúčelového hřiště v obytné lokalitě. Stěžejní je otázka hlukové zátěže a její vliv na pohodu bydlení okolních obyvatel. Žalobci jsou vlastníky bytové jednotky nacházející se v bezprostřední blízkosti plánované stavby.​​​​​​​​​​​​​​​​ 2. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 11. 7. 2022, č. j. SU/2170/2022-11, bylo vyhověno žádosti osoby zúčastněné na řízení I. („stavebník“) ze dne 6. 4. 2022, a dle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon“), bylo vydáno společné povolení, kterým byl schválen stavební záměr na stavbu s názvem „Víceúčelové hřiště, V., ul. T. s realizací vlastního parkoviště, areálových přípojek elektra, vody a kanalizace“ na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD (všechny v rozsudku uváděné pozemky se nacházejí v katastrálním území V. – pozn. krajského soudu). 3. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podali žalobci odvolání, o kterých rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 3. 2023, č. j. KUJCK 39276/2023, tak, že odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Zrušujícím důvodem bylo nedostatečné vyhodnocení vlivu záměru na kvalitu prostředí, přičemž žalovaný naznal, že v podkladech pro vydání rozhodnutí zcela chybí informace o budoucím provozu hřiště a uvažované otevírací době (např. provozní řád) a řešen není dostatečně ani hluk a jeho vliv na okolí. 4. Následně vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí ze dne 27. 6. 2023, č. j. SU/2170/2022-28, kterým došlo k opětovnému schválení stavebního záměru dle § 94p odst. 1 stavebního zákona. 5. Odvolání žalobců směřující proti posledně uvedenému prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 1. 2024, č. j. KUJCK 2503/2024, zamítl. Pochybnosti o nadměrné hlukové zátěži byly rozptýleny hlukovou studií. Pokud odvolatelé došli ke zcela odlišným výsledkům nežli autorita k jejich zpracování odborně způsobilá, měli v průběhu nalézacího řízení předložit vlastní studii posouzení hluku od osoby k takovému posouzení odborně způsobilé. Jestliže s předložením takového důkazu otáleli a předložili jej až v odvolacím řízení, nelze takové alternativní odborné posouzení shledat procesně použitelným. Shoda s prvopisem: J. M. 6. Krajský soud výše uvedené rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2024 rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 63 A 5/2024-44, zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Soud shledal postup žalovaného, který se odmítl zabývat rešerší k hlukové studii předloženou žalobci v průběhu odvolacího řízení, za nesprávný. Žalobci se proti závěrům studie vymezovali již před vydáním prvostupňového rozhodnutí. Krajský soud žalovanému uložil, aby se v dalším řízení žalobci předloženou rešerší týkající se závěrů hlukové studie zabýval. 7. Nynější žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobců opětovně zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 27. 6. 2023 potvrdil. Jak z posouzení hluku předloženého stavebníkem, tak z rešerše k této studii předložené žalobci plyne, že by provozem hřiště mohl impulsivní hluk vznikat, pokud by tak mohl být nazýván. „Nazýván by jím mohl být výhradně tehdy, pokud by z nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, která pojmy vysoce impulsní hluk a impulsní hluk zavádí definuje, nevyplývalo, že se tato na posuzovaný případ nevztahuje.“ Impulsní hluk však v rámci hřiště dle žalovaného není relevantní z důvodu absence veřejnoprávní regulace. Za stávající situace, kdy není žádný hygienický limit hluku právním předpisem stanoven, není možné objektivní hodnotu limitu akustické studie stanovit. Jedinou možností tak je spolehnout se výhradně na abstraktní zhodnocení toho, zda hluk vznikající provozem hřiště může překračovat míru přiměřenou poměrům či nikoli. V rámci institutu pohody bydlení je třeba zvážit negativa a společenské přínosy posuzovaného záměru. Dle žalovaného navzdory předpokladu budoucích hlukových imisí z provozu hřiště jednoznačně převažují jeho společenské přínosy. II. Shrnutí žaloby 8. Posledně zmíněné rozhodnutí žalovaného bylo žalobci napadeno žalobou doručenou krajskému soudu dne 8. 11. 2024. Svou aktivní procesní legitimaci žalobci dokládají skutečností, že jsou vlastníky bytové jednotky č. X vymezené na pozemku p. č. XE, který se stavebním záměrem bezprostředně sousedí. 9. Stěžejní žalobní námitkou je i v tomto případě negativní dotčení hlukových poměrů v dané lokalitě. To bylo žalobci prokázáno ve správním řízení prostřednictvím jimi předložené akustické studie – dodatečného měření ve skateparku Gutovka na Praze 10 a na předmětném hřišti (ve stádiu výstavby). Tímto měřením byl prokázán vznik pravidelných negativních imisí v podobě impulsního hluku. Žalobci nesouhlasí se závěrem žalovaného, dle něhož tento impulsní hluk nelze z důvodu absence veřejnoprávní regulace reflektovat. Žalovaný v předchozím rozhodnutí prokázání hlukových poměrů v daném místě vyžadoval. Díky rešerši k hlukové studii stavebníka a dodatečnému měření hluku předloženými žalobci bylo prokázáno, že hluková studie je nedostatečná, neboť zcela opomněla impulsní hluk posoudit. Stavebníkova hluková studie tudíž nemohla poskytnout komplexní informaci o poměrech v lokalitě před a po realizaci hřiště. 10. Stavba hřiště překročí dle žalobců administrativně stanovený přípustný limit hluku, který nemůže být 50 dB, nýbrž toliko 38 dB (bod 3.2. rešerše a § 12 odst. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb.). K tomu žalobci dále citují z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2296/2006. Uvedenou veřejnoprávní normu (žalobci zřejmě míní nařízení vlády č. 272/2011 Sb. – pozn. krajského soudu), je dle žalobců nutno analogicky aplikovat i v případě výskytu negativní imise, kterou impulsní hluk je, a to i s ohledem na účel této normy. 11. V souvislosti s namítaným negativním dotčením hlukovou imisí žalobci poukazují na skutečnost, že žalovaný nijak nepřihlíží k jim předloženému stanovisku Veřejného ochránce práv č. j. KVOP-32835/2021, a naopak upřednostňuje závěry a stanoviska Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 15030/2020-1/OVZ, dle nichž impulsní hluk způsobený nahodilou činností nepodléhá veřejnoprávní regulaci a pokud je přítomen a prokázán, nelze to reflektovat, a to ani ve vztahu k pohodě bydlení. 12. Nadto žalobci namítají negativní zásah do pohody bydlení také z důvodu osvětlení hřiště do výšky 15 m s provozní dobou do pozdních večerních hodin. 13. Napadené rozhodnutí je dle žalobců rovněž nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné, a to s ohledem na skutečnost, že se žalovaný námitkami žalobců cílenými na pohodu bydlení nezabýval, neboť dospěl k závěru, že impulsní hluk v tomto směru reflektovat nelze. Tento závěr žalovaný učinil, přestože v předchozím rozhodnutí uvedl, že musí být prokázáno, že stavba negativně neovlivní stávající kvalitu prostředí. 14. Žalobci se dále neztotožnili se závěry žalovaného, dle nichž hřiště zvýší desirabilitu dané lokality. Hodnota okolních nemovitostí bude po realizaci hřiště naopak snížena, a to v důsledku komplexního působení imisí (nárůst dopravy, hluk, výskyt cizích osob). Ke zvýšení hodnoty může dojít pouze v případě nemovitostí nacházejících se v dostatečné vzdálenosti od hřiště, to však nemůže převážit dopady na vlastníky sousedních nemovitostí. 15. S odkazem na § 20 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, je dále namítáno nevhodné umístění stavebního záměru. Předimenzovaný stadion bez jakýchkoli přechodových ploch umoc