2 Ads 16/2003 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 10/2024- 53 - text  9 55 Ad 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: L. V. bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/191551- 920, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 4. 2024 č.j. MPSV – 2024/90744-920 a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Jihlavě, kontaktní pracoviště Jihlava ze dne 22. 1. 2024 č.j. 12/2024/PON se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 118 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce - krajské pobočky v Jihlavě, pracoviště Jihlava, kterým nebyl přiznán žalobci příspěvek na živobytí na základě jeho žádosti ze dne 27. 1. 2016. 2. Žalobce si podal dne 27. 1. 2016 žádost o příspěvek na živobytí, když v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí společně s R.K., narozenou dne X (v únoru 2021 zemřela), přičemž uzavřel s R.K smlouvu o podnájmu bytu. Žalobce byl osobou invalidní ve II. stupni invalidity, výše invalidního důchodu od ledna 2016 činila 5 954 Kč a v roce 2015 činila 5 914 Kč. Žalobce byl ve věci příspěvku na péči poskytovatelem pomoci paní R.K, a to ve vztahu „jiná osoba“. R.K byla ve starobním důchodu, když její výše starobního důchodu od ledna 2016 činila 9 879 Kč, v roce 2015 činila 9 839 Kč. Kromě toho R.K pobírala příspěvek na péči ve stupni závislosti II., když od 4. 8. 2004 jí byly přiznány mimořádné výhody III. stupně – ZTP/P. 3. Žalobce k žádosti připojil nájemní smlouvu, kterou uzavřela R.K. s pronajímatelem ohledně bytu na adrese X, ode dne 28. 3. 2005 na dobu neurčitou. Dne 1. 1. 2014 byla uzavřena smlouva o zřízení služebnosti bytu, dle které R.K byla zřízena služebnost doživotního a bezplatného užívání bytu. 4. Dále byla doložena podnájemní smlouva mezi žalobcem a paní R.K na dobu určitou, a to ode dne 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014, kdy podnájemné bylo sjednáno ve výši 5 870 Kč. Dále byl doložen dodatek smlouvy ohledně trvání podnájemního vztahu s tím, že nadále od 1. 1. 2015 trvá podnájemní vztah a byla i sjednána částka za podnájem 5 780 Kč měsíčně. 5. Náklady na bydlení R.K. představovaly 1 814 Kč do fondu oprav, 2 386 Kč za služby spojené s užíváním bytu, 840Kč záloha na spotřebu elektřiny, 200 Kč záloha na plyn, celkem tedy 5 240 Kč představovaly náklady na bydlení. 6. Náklady na bydlení žalobce představovaly 3 233 Kč podnájemné a 2 637 Kč za služby a energie, celkem 5 870 Kč. 7. Dne 17. 2. 2016 žalobce sdělil, že od měsíce února 2016 s R.K. nejsou osobami společně posuzovanými, a to z důvodu odejmutí dávky příspěvek na péči R.K.. 8. Oznámením ze dne 29. 2. 2016 byla žalobci přiznána dávka příspěvek na živobytí ve výši 99 Kč měsíčně od ledna 2016. Proti tomuto oznámení o přiznání dávky podal žalobce námitky na základě, které bylo vydáno rozhodnutí ze dne 20. 4. 2016 o přiznání dávky příspěvek na živobytí ve výši 99 Kč od ledna 2016. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, když odvolací orgán na základě jeho odvolání toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Následně bylo vydáno rozhodnutí 26. 5. 2016, kdy byla žalobci snížena výše příspěvku na živobytí na částku 76 Kč měsíčně od 1. 4. 2016. Úřad práce provedl šetření v místě bydliště žalobce dne 13. 9. 2016 v rámci kterého bylo zjištěno, že žalobce obývá jeden pokoj v bytě, když dle jeho vyjádření bydlí ve společné domácnosti i společně hospodaří od roku 2007 s R.K.. Na žádost jejího syna o ni pečuje, když společně hradí veškeré náklady a žalobce hospodaří i s jejími finančními prostředky, jsou proto společně posuzovanými osobami. Na základě tohoto šetření, dle něhož R.K. je osobou společně posuzovanou s žalobcem od roku 2007, žalobce byl vyzván, aby doložil za R.K. podklady pro vyhodnocení nároku a výše dávky. Žalobce na základě této výzvy doložil pouze některé požadované doklady. Žalobce následně zahájil správní řízení ve věci odejmutí příspěvku na živobytí a následně rozhodnutím ze dne 23. 6. 2017 odejmul žalobci příspěvek na živobytí od 1. 9. 2016. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, když odvolací správní orgán rozhodnutím ze dne 22. 8. 2017 prvostupňové rozhodnutí zrušil s tím, že je nutno rozhodnout o ustanovení opatrovníka žalobci a teprve poté rozhodnout o nároku na příspěvek na živobytí a jeho výši. 9. Příspěvek na živobytí byl žalobci odňat rozhodnutím ze dne 2. 7.2016, a to ode dne 1. 9. 2016, rovněž toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, když odvolací správní orgán dne 30. 8. 2018 rovněž rozhodnutí o odejmutí příspěvků na živobytí zrušil a věc vrátil úřadu práce k novému projednání. 10. Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2019 úřad práce odejmul žalobci dávku pomoci v hmotné nouzí příspěvek na živobytí, ode dne 1. 9. 2016 proti kterému se žalobce rovněž odvolal. Žalovaná vydala dne 8. 10. 2019 rozhodnutí, kterým zrušila napadené rozhodnutí s odůvodněním, že nejprve je nutno rozhodnout o žádosti podané ve věci dávky příspěvek na živobytí ze dne 27. 1. 2016 a teprve poté bude možno rozhodovat o případném odnětí dávky ode dne 1. 9. 2016. Pokud by nebylo důvodné vydávat rozhodnutí o odejmutí dávky příspěvek na živobytí ode dne 1. 9. 2016 bude řízení zahájené z moci úřední zastaveno. 11. Rozhodnutím ze dne 18. 11. 2019 úřad práce nepřiznal dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí, proti čemuž se žalobce v zákonné lhůtě odvolal, když žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 2. 2020 odvolání zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Žalobce si podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, na základě které Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č.j. 55 Ad 7/2020–197 ze dne 30. 11. 2020 zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí úřadu práce a věc vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že nebyl postaveno najisto, zda žalobce není stižen duševní poruchou a zda je nezbytné ustanovit opatrovníka. Tento závěr krajského soudu byl rovněž potvrzen i rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Ads 393/2020–22 ze dne 13. 4. 2021, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalovaného. 12. Následně bylo správním orgánem zjištěno, že je vedeno u Okresního soudu v Českých Budějovicích řízení na omezení svéprávnosti žalobce a jmenování opatrovníka, přičemž usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 32Nc 405/2020–134 ze dne 2. 12. 2022 bylo řízení ve věci omezení svéprávnosti žalobce zastaveno k návrhu Úřadu práce, krajské pobočky v Českých Budějovicích, neboť bylo prokázáno, že u žalobce se nejedná o duševní poruchu a je schopen obhájit svá práva. Proto bylo správním orgánem pokračováno v řízení a bylo i následně vydáno rozhodnutí dne 24. 1. 2024, kterým úřad práce nepřiznal žalobci příspěvek na živobytí od ledna 2016. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. 13. Žalovaný rozhodl o odvolání žalobce napadeným rozhodnutím tak, že odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl s tím, že nebyl shledán důvod ustanovit žalobci opatrovníka, neboť není stižen žádnou duševní poruchou a je schopen řádně hájit své zájmy před správními orgány, když nesouhlasil s tím, že by nesprávně byly započítány náklady na bydlení s tím, že pro účely nároku na příspěvek na živobytí byl žalobce posuzován společně s R.K.. Náklady měsíční na bydlení představovaly 5 297 Kč u R.K., když žalobce byl v rozhodném období příjemcem započitatelného příjmu, konkrétně invalidního důchodu v měsíční výši 5 914 Kč, když tento příjem je zohledňoval 80 % ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, tedy ve výši 4 731,20 Kč, když společně posuzovaná osoba R.K. byla v rozhodném období rovněž příjemcem započitatelného příjmu konkrétně starobního důchodu ve výši 9 839 Kč, takže při hodnocení nároku a výše dávky příspěvek na živobytí je pak zohledňováno s 80 %, tedy ve výši 7 871,20 Kč. Celkový měsíční započitatelný příjem společně posuzovaných osob tedy činí 12 602,40 Kč a vzhledem k tomu, že byly doložené náklady na bydlení ve výši 5290 Kč vyšší než 30 % příjmu společně posuzovaných osob, tj. než částka 3780,72 Kč, je za přiměřené náklady na bydlení považována částka ve výši 3 780,72 Kč, proto přiměřené náklady na bydlení byly stanoveny v souladu s § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. 14. Žalobce v žalobě došlé Krajskému soudu v Brně dne 28. 6. 2024 obecně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když nepřezkoumatelnost spočívá v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodu rozhodnutí, skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí je v rozporu se spisy. Dále je jím namítáno, že nebyl dodržen postup dle § 36 odst. 3 správního řádu, dále byly vady při zahájení správního řízení a došlo k porušení zásady materiál