8 As 100/2011 — Nejvyšší správní soud

55 A 1/2025- 44 - text  15 55 A 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: A. V. bytem proti žalovaný: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27. 11. 2024, č. j. KUJCK 139076/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí dosavadního průběhu řízení 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 20. 1. 2025 žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2024, č. j. KUJCK 139076/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Soběslav ze dne 11. 10. 2024, č. j. MS/23973/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. 2. Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 19. února 2024 v 15:34:11 hod, na silnici č. I/3 ve Veselí nad Lužnicí, ulice Budějovická, ve směru jízdy od Českých Budějovic směrem do centra Veselí nad Lužnicí, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 23 km/h. V úseku obce, na kterém je nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 50 km/h, byla vozidlu žalobce tovární značky X, RZ X, silničním laserovým rychloměrem TruCAM II změřena rychlost 76 km/h. Po odečtení možné odchylky měřícího zařízení ±3 km/h byla výsledná rychlost vozidla stanovena na 73 km/h, za což byla žalobci vyměřena pokuta ve výši 4 000 Kč a uložena povinnost zaplatit správní poplatek ve výši 1 000 Kč. II. Vymezení věci a shrnutí žaloby 3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, přičemž nezákonnost spatřuje v nesprávném posouzení věci, nedostatečném přezkoumání vad řízení správního orgánu I. stupně, dále skutková podstata nemá oporu ve správním spise, případně je s ním v přímém rozporu. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nezákonnost rozhodnutí spočívá také v závažném porušení jeho procesních práv v průběhu správního řízení. 4. Žalobce namítá, že bylo porušeno jeho právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). Dne 27. 6. 2024 mu byla stanovena lhůta 7 pracovních dnů k vyjádření se k podkladům. Dle žalobce má však tato lhůta podle § 40 odst. 1 s. ř. být určena v kalendářních dnech, a tedy posledním dnem lhůty byl den 4. 7. 2024. Žádosti žalobce o zaslání elektronické verze správního spisu nebylo vyhověno a ve spise se objevily materiály datované po 4. 7. 2024. Tím bylo porušeno právo žalobce nahlížet do spisu a vyjádřit se k podkladům v něm uvedených dle § 36 odst. 3 a § 38 s. ř. 5. V souvislosti s tím žalobce namítá, že s ním nebyly učiněny žádné telefonické dohody o nahlížení do spisu. Toto tvrzení uvedené v napadeném rozhodnutí považuje žalobce za konstrukci neexistujících skutečností ve snaze dodatečně ospravedlnit procesní pochybení žalovaného. 6. Správní řízení bylo dále porušeno, když nebyl příslušníky Městské policie Veselí nad Lužnicí při zásahu o prováděných úkonech (změření rychlosti, zastavení měřeného vozidla za účelem ověření totožnosti řidiče a podání vysvětlení apod.) sepsán protokol tak, jak to vyžaduje § 18 s. ř. Toto pochybení podle žalobce zasahuje do jeho práv na spravedlivý proces a obhajobu, neboť se nemohl seznámit s detaily případu, vyjádřit se k průběhu řízení a poukázat na případné chyby v rámci správního řízení. Rovněž žalobce zpochybňuje tvrzení, že se na místě odmítl seznámit se záznamy o překročení rychlosti. 7. Žalobce rovněž namítá porušení § 3 a § 9 zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, které mu dle jeho výkladu zaručují právo na užívání jazyka národnostní menšiny jako součást základní identity příslušníka menšiny, nikoliv jen jako nástroj komunikace při neznalosti češtiny a právo na užívání jazyka menšiny v úředním styku. Žalobce má za to, že právo na užívání jazyka národnostní menšiny zakotvené v zákoně č. 273/2001 Sb. není podmíněno úrovní znalosti češtiny, ale vychází z principu ochrany kulturní identity. 8. Žalobce k tomu uvádí, že správní orgán nesprávně použil rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 405/12), protože sám uznal, že žalobce mluví „lámanou češtinou“, čímž potvrdil oprávněnost podání v ruštině. Dále žalobce tvrdí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod, § 4 s. ř., čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv). Správní orgán podle něj chybně aplikoval judikaturu NSS (rozsudek ze dne 28. 2. 2018, č.j. 3 As 39/2017–44), která se týká šifer, nikoli běžného použití azbuky. Argument o nečitelnosti textu je podle žalobce účelový a nepodložený – naopak žalobce předložil správnímu orgánu odborné vyjádření potvrzující čitelnost podání. Správní orgán se opírá jen o neověřený e-mail bez podpisu. I kdyby byl text obtížně čitelný, měl správní orgán zajistit překlad, nikoli podání odmítnout. 9. Další námitkou žalobce je manipulace s důkazy a jejich falšování, což má dokládat vyhotovení souboru „V. Správní orgán.pdf“ až dne 22. 2. 2024, tj. dva dny po spáchání přestupku, v softwaru PDFsharp, přičemž ten podle oficiální dokumentace jeho vývojáře nemá být takové činnosti schopen. Podle příručky k měřícímu systému TRUCAM má být výstup z měřícího zařízení TruCam II vyhotoven pouze ve specializovaném softwaru TruCAM II Office. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozsudek NSS (č. j. 2 As 193/2016-26), podle něhož přetrvává-li „stav, kdy stěžovatel konkrétními a relevantními důkazy zpochybnil správnost výsledku měření rychlosti, aniž by se ve správním řízení či řízení o žalobě podařilo prokázat nepravdivost stěžovatelem předložených důkazů nebo jejich pravdivost vyvrátit nepřímo, a to prokázáním nepochybné správnosti výsledku měření“, je nutné považovat výsledky měření za zpochybnitelné, a proto je není možné pokládat za správné. Vedle toho žalobce odkazuje také na rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2020, č. j. 1 As 485/2019-36, dle něhož „v řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku“. 10. Žalobce dále zpochybňuje věrohodnost důkazních materiálů a zákonnost celého řízení, když poukazuje na opakované změny tvrzení žalovaného ohledně původu a povahy důkazních fotografií údajně pořízených měřicím zařízením TruCam II. Nejprve uvedl, že přestupek je zdokumentován třemi originálními fotografiemi, následně uvedl, že originály jsou uloženy na CD kvůli snížené kvalitě tisku, a nakonec přiznal, že výstupy byly vytvořeny až dva dny po údajném spáchání přestupku. Navíc zcela chybí jakýkoli důkaz o tom, že předložené materiály skutečně pocházejí z měřicího zařízení TruCam II. Originální záznamy nejsou ve spise založeny a správní orgán nepředložil žádný technický ani procesní důkaz o jejich autenticitě. Navíc nebylo objasněno použití softwaru ARCHIV, který měl být údajně využit ke zpracování záznamů – chybí informace o jeho funkci, regulaci, uživatelích i případných úpravách důkazních materiálů. Z procesního hlediska je proto dle žalobce nutné poukázat na porušení základních zásad správního řízení, zejména zásady materiální pravdy, zákonnosti a práva účastníka řízení na seznámení se s podklady rozhodnutí. Převod důkazních materiálů do jiného formátu proběhl bez protokolu, bez informování účastníka řízení a bez jeho možnosti být tomuto úkonu přítomen. Tím došlo k porušení § 36 odst. 3 s. ř. Žalobce proto namítá, že žalovaný neunesl důkazní břemeno a nepředložil dostatečné a věrohodné důkazy o spáchání přestupku. 11. Podle žalobce bylo měření rychlosti provedeno nezákonným způsobem, neboť při odbočení z ulice Budějovická na ulici 5. května bylo služební vozidlo městské policie umístěno v rozporu s § 25 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Argumentace správního orgánu, že nezákonné parkování nesouvisí s měřením rychlosti, je nepřípustná, neboť podle rozsudku NSS, č.j. 5 As 104/2008-45, musí být měření provedeno v souladu se všemi právními předpisy. Jakékoliv porušení zákona při získávání důkazů činí tyto důkazy nezákonnými a nepoužitelnými (§ 51 odst. 1 s. ř.). Umístění služebního vozidla v rozporu s § 25 zákona č. 361/2000 Sb. navíc představovalo překážku provozu a potenciální ohrožení bezpečnosti, čímž bylo zasaženo do žalobcova práva na život a zdraví dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Žalobce proto konstatuje, že důkazy získané nezákonným způsobem nemohou být použity jako podklad pro rozhodnutí ve správním řízení. 12. Žalobce namítá nepřípustnost výsledků měření získaných