8 As 47/2005 – Nejvyšší správní soud

63 A 4/2025- 27 - text  10 63 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: E. S., narozená dne bytem zastoupená Mgr. Radkem Motzkem, advokátem sídlem Opletalova 600/6, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: S. B., narozená dne bytem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. KUJCK 18884/2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. KUJCK 18884/2025, se ve výroku I. ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 140 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Výrokem I. rozhodnutí ze dne 11. 10. 2023, č. j. SU/7142/2022-7, nařídil Magistrát města České Budějovice, stavební úřad, podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2023 („stavební zákon“), osobě zúčastněné na řízení odstranění stavby, a to stavby dřevěného přístřešku o půdorysných rozměrech 4,2 m x 2,8 m, s výškou stavby v nejvyšším bodě pultové střechy 2,8 m, umístěné ve vzdálenosti 0,6 m od hranice se sousedním pozemkem parc. č. XA v katastrálním území XA („dřevěný přístřešek“), a stavby psího kotce – dřevostavby kombinované s ocelovým pletivem o půdorysných rozměrech 4 x 2 m, s výškou stavby v nejvyšším bodě pultové střechy 2 m, umístěné ve vzdálenosti 0,6 m od hranice se sousedním pozemkem parc. č. XA, v katastrálním území XA („stavba psího kotce“). Výrokem II. stanovil podmínky pro odstranění stavby. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala osoba zúčastněná na řízení dne 8. 12. 2023 odvolání, o kterém žalovaný výrokem I. rozhodnutí ze dne ze dne 10. 2. 2025, č. j. KUJCK 18884/2025, rozhodl tak, že podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), se prvostupňové rozhodnutí v části výroku I., jímž bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařízeno odstranění stavby nazvané „stavba psího kotce“ ruší a řízení se zastavuje. Výrokem II. podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání osoby zúčastněné na řízení zamítl a prvostupňové rozhodnutí ve zbývajících částech potvrdil. 3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně správní žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 17. 3. 2025. Domáhá se, aby soud napadené rozhodnutí ve výroku I. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně v prvé řadě uvedla, že je vlastnicí pozemku sousedícího s pozemkem osoby zúčastněné na řízení, na kterém je umístěna nepovolená stavba psího kotce. V roce 2022 začala připravovat projekt přístavby svého domu, kterou bude dům protažen směrem k pozemku osoby zúčastněné na řízení. Ta postupně vybudovala na svém pozemku dřevěný přístřešek a stavbu psího kotce. Umístila je v proměnlivé vzdálenosti nepřesahující několik desítek centimetrů od hranice pozemku. Střechu na stavbě psího kotce vyspádovala směrem na pozemek žalobkyně bez jakéhokoli odvodu dešťové vody, která tak způsobuje podmáčení. Půda na zahradě je jílovitá, špatně proto vodu absorbuje. Za stavbou psího kotce je vytvořen velmi úzký prostor, který je prakticky neudržovatelný a vede k prorůstání plevele na pozemek žalobkyně. Jelikož tuto situaci osoba zúčastněná na řízení odmítla řešit, podala žalobkyně podnět správnímu orgánu prvního stupně, který zahájil řízení o odstranění staveb. 5. Napadené rozhodnutí žalobkyně považuje ve vztahu k výroku I. (stavba psího kotce), za nesprávné, nepřezkoumatelné a nezákonné. 6. Žalovaný chybně uvedl, že stavba psího kotce nepodléhá povolovacímu režimu a řízení o jejím odstranění zastavil. Důsledkem rozhodnutí je, že stavba psího kotce, umístěná bez povolení stavebního úřadu, bude žalobkyni nadále bránit v údržbě plotu a zůstane zdrojem imisí dešťových vod a sněhu. 7. Popis stavby provedený žalovaným neodpovídá skutečnosti a je zavádějící. Z fotografie přiložené žalobkyní je zřejmé, že kotec je stavbou nikoli nepatrných rozměrů. Jeho výměra činí 4 x 2 m a výška 2 m. K výstavbě byla použita kombinace několika materiálů, konkrétně pletiva, dřeva a střešní krytiny. Stavba je obvodově uzavřena čtyřmi stěnami a je zastřešená. 8. Žalobkyně považuje za sporný závěr žalovaného, že stavba psího kotce nevyžaduje stavební povolení. Neztotožňuje se se závěrem žalovaného, že šlo o zařízení, které osoba zúčastněná na řízení mohla realizovat ve volném režimu, tedy že umístění stavby psího kotce nepodléhalo vydání jakéhokoli opatření ze stran stavebního úřadu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí působí dojmem, že stavba, která nevyžaduje stavební povolení, nevyžaduje ani územní rozhodnutí, resp. územní souhlas. To je však závěr zjevně nesprávný, který nemá oporu ve stavebním zákoně. 9. Pouze stavby, které bylo možno podřadit současně pod § 79 odst. 2 a § 103 stavebního zákona, byly stavbami ve volném režimu, které nevyžadovaly žádné rozhodnutí či opatření stavebního úřadu. Ze skutečnosti, že stavba nevyžadovala stavební povolení či jiné obdobné opatření stavebního úřadu, není možné dovodit, že nevyžadovala také rozhodnutí o umístění stavby. Předmětná stavba psího kotce pak není ve volném režimu ani dle současného stavebního zákona č. 283/2021 Sb., neboť nedodržuje odstupovou vzdálenost od hranice pozemku alespoň dva metry. 10. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalovaný tvrdí, že stavba psího kotce není ani stavbou pro chovatelství, a proto jde o stavbu, která je ve volném režimu a nepotřebovala územní rozhodnutí ani stavební povolení. Klíčové však je, že stavba psího kotce je stavbou, kterou nelze podřadit pod stavby uvedené v § 79 odst. 2 stavebního zákona. K jejímu umístění tedy byl potřeba alespoň územní souhlas. 11. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud při zrušení napadeného rozhodnutí ve výroku I. a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení současně žalovaného zavázal právním názorem, že stavba psího kotce není stavbou ve volném režimu, nýbrž stavbou, která pro své umístění vyžadovala alespoň územní souhlas. Pokud ke stavbě nebyl vydán územní souhlas či územní rozhodnutí a stavba nebyla dodatečně povolena, nezbývá žalovanému než potvrdit prvostupňové rozhodnutí, kterým bylo nařízeno odstranění stavby. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 12. Žalovaný setrval na důvodech napadeného rozhodnutí. Navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. Napadené rozhodnutí nepovažuje za nezákonné ani nepřezkoumatelné. Žalobkyně se mýlí, plyneli dle ní z napadeného rozhodnutí závěr, že stavba nevyžadující stavební povolení nepodléhá ani územnímu projednání. Takový závěr žalovaný neučinil a z odůvodnění napadeného rozhodnutí nic takového nevyplývá. 14. Z konstrukce § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je zřejmé, že stavební úřad může nařídit odstranění pouze takové stavby, k jejímuž provedení bylo zapotřebí příslušného úkonu stavebního úřadu, tj. které podléhá povolovacímu režimu podle stavebního zákona. Ze správního spisu lze zjistit, že správní orgán prvního stupně klasifikoval stavbu psího kotce jako stavbu podle § 103 odst. 1 písm. f) bod 3. stavebního zákona, tj. jako stavbu pro chovatelství, pro jejíž realizaci není zapotřebí stavebního povolení či ohlášení, nicméně pro takovou stavbu je vyžadováno územní projednání. 15. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že se neztotožňuje s tím, jak stavbu vyhodnotil správní orgán prvního stupně, dle kterého by se v případě samostatně stojícího psího kotce mělo jednat o stavbu podléhající povolovacímu režimu podle stavebního zákona. O stavbu pro chovatelství se nejedná, jelikož kotec pro psa představuje pouze uzavřenou ohradu, která brání volnému pobíhání domácího zvířete, v podstatě se tedy jedná o uzavíratelnou klec plnící funkci psí boudy s výběhem. Zařízení odpovídající boudě pro psa režimu stavebního zákona nepodléhá. Skutečnost, že se žalobkyně neztotožňuje se závěrem žalovaného, nutně nezpůsobuje nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. 16. Závěrem žalovaný vyslovil názor, že pokud by povolovacímu režimu podle stavebního zákona mělo podléhat i zařízení typu psí bouda či obdobná technicky nenáročná zařízení, pak by takový postup žalovaný považoval za čistě formalistický, až poněkud absurdní. III. Právní hodnocení krajského soudu 17. Krajský soud se předně zabýval tím, zda je žalobkyně nadána aktivní procesní legitimací. Tu má každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnost