6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

66 A 4/2025- 30 - text  13 66 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: Mgr. Ing. J. P., LL.M. bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2024, čj. KUJCK 139528/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 11. 2. 2025 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Písek (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 10. 2024, čj. MUPI/2024/58888 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 6. 6. 2024 v 16:30 hod. na pozemní komunikaci č. II/159, v obci Paseky, u domu č. p. 40, ve směru jízdy na obec Týn nad Vltavou, při řízení motorového vozidla tovární značky x, reg. zn. x, dle silničního laserového rychloměru TruCam II, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou svislou dopravní značkou na 40 km/h nejméně o 12 km/h (po odečtení možné odchylky +/- 3 km/h), tj. byla mu naměřena rychlost jízdy 52 km/h. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. II. Shrnutí žaloby 3. Žalobce v prvé řadě namítá, že předmětné vozidlo v době spáchání přestupku neřídil, což sdělil policistům ihned dne 6. 6. 2024 po zastavení vozidla. Uvedl, že započal řídit vozidlo až mezi obcemi Paseky a Albrechtice nad Vltavou, kde byl následně zastaven hlídkou policie. Správní orgány však měly toto vyjádření ignorovat a nepřezkoumatelně uvést, že nemohlo dojít k záměně řidiče mezi místem změření vozidla a jeho zastavením (vzdáleného 4 km). Žalobce uvedl, že od místa změření rychlosti vozidla do jeho zastavení policisty je několik míst k možnému zastavení vozidla a kde na jednom místě došlo k výměně řidiče vozidla se žalobcem. Žalobce zdůrazňuje, že to, že vozidlo neřídil, uvádí po celou dobu správního řízení neměnně. 4. Žalobce dále zpochybnil způsob měření rychlosti vozidla. Uvedl, že na záznamu o přestupku (snímek č. 2196) je uveden čas změření vozidla 16:30:16 hod. Dle kamerového záznamu pořízeného policejní hlídkou mělo měřené vozidlo míjet vozidlo policie s rychloměrem v čase 16:30:55. Současně ze snímku měřiče (záznamu o přestupku) plyne, že vozidlo bylo změřeno ve vzdálenosti 96,9 metru od měřiče. Žalobce uvedl, že pokud by vozidlo jelo naměřenou rychlostí, vzdálenost 96,9 metrů by v takovém případě ujelo za 6,7 vteřiny, nikoliv za 39 vteřin. Jedná se tedy dle něj o fatální vadu měření. Žalobce dodal, že neví, zda nesprávné měření bylo způsobeno mechanickým poškozením měřiče rychlosti, zda mohlo dojít k chybnému nastavení měřiče rychlosti, ke špatnému postavení vozidla, či zda případně policisté nedodrželi návod k obsluze měřiče rychlosti. V řízení o přestupku je však správní orgán povinen prokazovat vinu obviněného a zjišťovat všechny okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného (srov. § 50 odst. 3 správního řádu). Nastavení měřiče podle žalobce prokazatelně neodpovídalo návodu k použití měřiče, vč. nastavení záznamového zařízení (kamerový záznam je nekvalitní a není možné prokázat osobu řidiče). 5. Podle žalobce při zjišťování totožnosti řidiče správní orgány zcela pominuly objektivní důkazní prostředek – záznam o přestupku pořízený z rychloměru, podle kterého není možné ztotožnit žalobce jako řidiče vozidla. Pokud by správní orgán předvolal k podání svědecké výpovědi zasahující policisty, vyšlo by najevo, že žalobce vozidlo neřídil. 6. Žalobce zároveň zpochybnil výpověď svědka nstržm. V. P. (dále jen „svědek V. P.“), který obsluhoval rychloměr, neboť při výpovědi sdělil, že osoba řidiče při změření vozidla je totožná s osobou řidiče, zastavenou ve vzdálenosti cca 4 km, avšak dle žalobce svědek nemohl vidět více, než vyplývá ze záznamu o přestupku. Navíc tuto skutečnost svědek neuvedl při sepisování úředního záznamu o přestupku dne 6. 6. 2024. Přitom se žalobce okamžitě po zastavení vozidla ohradil s tím, že on nebyl řidičem vozidla. Navíc svědecká výpověď policistů byla podána až tři měsíce po spáchání přestupku, přičemž svědek V. P. a žalobce společně čekali na chodbě před výslechem. Správní orgány dále opomněly výpověď druhého svědka pprap. M. K. (dále jen „svědek M. K.“), který sledoval vozidlo mimo měřicí zařízení a při výpovědi sdělil, že osobu řidiče neviděl a osobu řidiče nemůže určit. Navíc žalobce poukazuje na to, že dle prvostupňového rozhodnutí se policie vydala za vozidlem a přibližně do času 13:31:19 hod. jej měla na dohled. Poté došlo k přerušení vizuálního kontaktu do 16:32:10 hod. (v 16:32:40 hod. došlo k zastavení vozidla). 7. Žalobce proto shrnul, že se správní orgány nedostatečně detailně zabývaly a neprovedly dokazování týkající se totožnosti řidiče, ba naopak požadovaly od žalobce „alternativní faktický“ děj. Žalobce však nebyl povinen se ve věci vyjadřovat, a to s ohledem na jeho právo jakožto obviněného z přestupku; žalobce svého práva nevyjadřovat se využil. Žalobce poukazuje na to, že správní orgán I. stupně se zabýval i nepodloženými úvahami. Dle správního orgánu I. stupně je důkazem o spáchání přestupku Oznámení přestupku, v němž je uveden řidič vozidla; to podle správního orgánu I. stupně prokazuje, že záměna osoby je zcela vyloučena. Jak má tato skutečnost prokazovat to, kdo řídil motorové vozidlo cca 4 km před jeho zastavením, je podle žalobce nepřezkoumatelná úvaha. Závěry správních orgánů jsou v naprostém rozporu s hodnocením kamerového záznamu, kde je několik míst po cestě k možnému zastavení vozidla a kde na jednom místě došlo k výměně řidiče vozidla za žalobce. Žalobce oponuje i tomu, že žalovaný nelogicky zkoumal obrazový záznam v čase 16:30:54-55 a konstatoval z něj, že se ve vozidle nenacházel spolujezdec vpředu ani vzadu ve vozidle. Dle žalobce se správní orgán nezabývá podstatou věci, tj. určením řidiče, nýbrž provádí jakýsi exkurz do „úvah“, které ale žalobce nechápe. Co z tohoto šetření má plynout, je podle žalobce mimo racionální chápání. Uvedené úvahy jsou dle žalobce nepřezkoumatelné. 8. Přitom je ale povinností správních orgánů prokázat obviněnému spáchání přestupku, přičemž obviněný nemusí prokazovat, že se přestupku nedopustil (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, čj. 5 As 126/2011-68, publ. pod č. 3014/2014 Sb. NSS, bod 18). Správní orgán je povinen shromáždit tolik důkazních prostředků, kolik je třeba k provedení důkazů, a vyvrácení jakýchkoliv pochybností, aby byly okolnosti spáchání domnělého přestupku postaveny najisto (§ 69 odst. 2, věta druhá zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů). Správní orgány dle žalobce nezjistily stav věci v souladu s § 3 správního řádu. Na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, pak byla věc nesprávně posouzena i právně. Žalovaný vycházel jen z nepodložených úvah a porušil zásadu in dubio pro reo. 9. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaný uvedl, že ze shromážděných důkazů jednoznačně vyplývá, že žalobce se výše uvedeného jednání dopustil a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 11. Žalovaný sdělil, že osoba řidiče měřeného vozidla byla prokázána z výpovědi svědka V. P., přičemž se však nejednalo o jediný důkaz. Z kamerového záznamu, který zachycuje vozidlo v době, kdy projíždí kolem stojícího vozidla policie, je viditelné, že ve změřeném vozidle se nachází pouze osoba řidiče. Žalovaný dále k výpovědi svědka M. K uvedl, že uvedený svědek vozidlo nesledoval, proto nemohl ve své výpovědi jednoznačně vyloučit přítomnost dalších osob ve vozidle. 12. K námitce správnosti měření žalovaný uvedl, že časy mezi přístroji nejsou synchronizovány, avšak tyto podklady spolu souvisejí a nejedná se o rozpor mající vliv na správnost měření. Objektivní měření je doloženo přezkoušením rychloměru, k čemuž je vydán ověřovací list, současně bylo měření provedeno odborně způsobilou osobou. Žalobce nedoložil důkaz, který by měl zpochybnit měření. Nelze tak dospět k závěru, že by žalobce byl postupem správních orgánů zkrácen na svých právech (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze d