9 As 90/2008 — Nejvyšší správní soud

65 A 16/2025- 33 - text  10 65 A 16/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: P. S. bytem zast. Mgr. Petrem Machem, advokátem se sídlem Slezská 1297/3, Praha 2 proti žalovanému: Městský úřad Písek se sídlem Velké náměstí 114/3, Písek o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. VV41/2024/21993/8Př-2024/418, takto: I. Žalovaný je povinen v řízení vedeném pod sp. zn. VV41/2024/21993/Př-2024/418 pokračovat v řízení a vydat rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 210 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 6. 2025 se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného ve smyslu § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 2. Z obsahu žaloby vyplývá, že dne 23. 4. 2024 vydal žalovaný příkaz pod čj. MUPI/2024/25349, který byl žalobci doručen dne 25. 4. 2024. Žalobce podal odpor dne 3. 5. 2024 (tj. v zákonné osmidenní lhůtě), a to prostřednictvím svého zmocněnce pana J. B. z e-mailové adresy X. Odpor byl dle žalobce opatřen uznávaným elektronickým podpisem pana J. B. jakožto zmocněnce žalobce. Dne 10. 5. 2024 poté zaslal žalobce ze své datové schránky do datové schránky žalovaného plnou moc, kterou udělil panu B. pro zastupování v přestupkovém řízení. Žalovaný však po podání odporu dále v řízení nepokračoval a meritorní rozhodnutí ve věci dosud nevydal. 3. Spornou otázkou tedy je, zda byl žalovaný povinen po podání odporu pokračovat v řízení a vydat rozhodnutí. Podle žalobce byl odpor podán zcela v souladu s § 37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný však podání odporu neuznal. 4. Žalobce uvádí, že odpor byl vtělen do samostatného dokumentu, který byl přílohou e-mailu. Dokument s odporem byl opatřen certifikátem zaručeného elektronického podpisu zmocněnce žalobce (§ 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon č. 297/2016 Sb.“). Dle žalobce bylo podání učiněno v souladu s § 37 správního řádu, bylo učiněno s použitím podpisu a nebylo nutno vyžadovat jeho další potvrzení či doplnění ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu. Odpor podaný dne 3. 5. 2024 byl dle žalobce řádný a včasný. Žalovaný měl proto povinnost do šedesáti dnů (tj. do 3. 7. 2024) rozhodnout v přestupkovém řízení, což neučinil a do dnešního dne zůstal nečinným. 5. Žalobce se dne 8. 4. 2025 obrátil na nadřízený správní orgán Krajský úřad Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) s podnětem k učinění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Dne 14. 4. 2025 nadřízený orgán podnětu nevyhověl, a to usnesením čj. KUJCK 48244/2025. Tím žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředek k odstranění nečinnosti. Dle krajského úřadu žalovaný postupoval správně, když odpor neakceptoval, neboť byl podán e-mailem bez elektronického podpisu. Tomuto závěru žalobce oponuje tím, že jako podatel není povinen opatřit elektronickým podpisem e-mailu, kterým je podání činěno, nýbrž je povinen elektronicky podepsat podání, kterým je úkon činěn, tj. v tomto případě byla podepsána příloha e-mailu, která obsahovala podání ve věci samé (odpor). Jednalo se o zaručený elektronický podpis vydaný kvalifikovanou certifikační autoritou. Žalovaný nemohl být dle žalobce na pochybách, že podání učinil vskutku v něm označený podatel, protože bylo podatelem elektronicky podepsáno. Elektronický podpis byl neoddělitelně spojen právě s dokumentem, kterým byl podán odpor. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 3042/12. Žalobce dovozuje, že dle názoru Ústavního soudu je vhodnější opatřit elektronickým podpisem přímo přílohy e-mailu. Ústavní soud navíc za samotné podání považuje dokument, který je přílohou e-mailu; e-mailová zpráva je toliko nosič tohoto podání. 6. Žalobce tedy shrnuje, že je jistě nutné, aby byl v elektronickém podání použit elektronický podpis, ale není rozhodné, zda je podepsána přímo e-mailová zpráva nebo příloha e-mailové zprávy. Právní předpis nevyžaduje, aby byl e-mail opatřen elektronickým podpisem, požaduje toliko, aby v podání byl použit elektronický podpis. Tím, že byla elektronicky podepsána příloha s odporem proti příkazu byla osvědčena autenticita podání. Dle § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb. je dokonce vyžadováno, aby byl elektronicky podepsán právě elektronický dokument, kterým se činí úkon vůči orgánu veřejné moci. Tomuto požadavku bylo vyhověno. Samotný e-mail není dokumentem, nýbrž datovou zprávou. Žalobce je přesvědčen, že učinil podání s použitím elektronického podpisu ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu. Požadavek správních orgánů, aby byl kromě přiloženého dokumentu (obsahujícího odpor) elektronicky podepsán i e-mail (jakožto nosič dokumentu) je podle názoru žalobce nad rámec právní úpravy. Elektronickým podpisem na dokumentu obsahujícím odpor bylo stvrzeno autorství textu podání a bylo tím zaručeno, že nedošlo k jeho změně v průběhu přenosu. 7. Žalobce uzavírá, že žalovaný měl podaný odpor akceptovat a pokračovat v řízení. Proto navrhl, aby krajský soud shledal nečinnost žalovaného a aby mu uložil povinnost rozhodnout v přestupkovém řízení ve lhůtě 15 dnů. II. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne 3. 5. 2024 obdržel zprávu z elektronické adresy X nazvanou Podání odporu S. v zastoupení; tato zpráva nebyla opatřena elektronickým podpisem. Přílohou zprávy byl dokument, jehož obsahem bylo podání odporu proti příkazu; dále bylo uvedeno, že měl přestupce zmocnit J. B.. Tento dokument byl opatřen elektronickým podpisem J. B.. Žalovaný vyzval zmocněnce k předložení plné moci výzvou ze dne 13. 5. 2024. Dále byla žalobci dne 4. 6. 2024 zaslána výzva k doplnění podpisu na plné moci. Na tu nebylo nijak reagováno. 9. Žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2024, čj. 7 As 24/2024-24, a na rozsudek téhož soudu ze dne 10. 1. 2017, čj. 8 As 49/2016-34. Žalovaný konstatoval, že na straně jedné došlo k doručení příkazu žalobci do jeho datové schránky a na straně druhé nedošlo k řádnému podání odporu, proto žalovaný vyznačil nabytí právní moci příkazu ke dni 4. 5. 2024. Žalovaný svůj postup opírá o to, že e-mail (vlastní zpráva) z adresy X nebyl opatřen elektronickým podpisem, přičemž elektronicky byla podepsána toliko příloha zprávy. Dle žalovaného tedy bylo podání učiněno prostřednictvím veřejné datové sítě bez elektronického podpisu a muselo být v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu do pěti dnů potvrzeno, k čemuž však nedošlo a k podání tedy nemohlo být přihlíženo. 10. Žalovaný zhodnotil, že podaná žaloba nevyznívá věrohodně, není konstruktivní a nemá vypovídající hodnotu a závěry v ní činěné jsou v rozporu s aplikací a interpretací příslušných zákonných ustanovení. Žalovaný je toho názoru, že nejsou dány důvody pro uplatnění opatření proti nečinnosti. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl. III. Replika žalobce 11. Žalobce zdůraznil, že plnou moc k odporu doplnil o své vůli dne 10. 5. 2024 ještě před doručením výzvy k jejímu doplnění, která byla zmocněnci doručena fikcí dne 17. 5. 2024. Není pravdou, že by plná moc nebyla podepsána. Plná moc byla odeslána z datové schránky žalobce a uplatnila se fikce podpisu podle § 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Plná moc nebyla zaslána nepodepsaným e-mailem, pročež odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2024, čj. 7 As 24/2024-24, je dle žalobce nepřípadný. 12. Dále žalobce zopakoval svou žalobní argumentaci stran toho, že odpor byl podán jako příloha e-mailu a že byl zaslán ve formátu PDF, obsahoval všechny náležitosti a byl elektronicky podepsán. Podání bylo řádné a nevyžadovalo žádné doplnění, protože bylo učiněno s použitím podpisu. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3261/24, který řešil naprosto obdobnou situaci pouze v podmínkách občanského soudního řádu. Z nálezu Ústavního soudu plyne, že „stěžovatelka nemusela opatřit samotný e-mail uznávaným elektronickým podpisem. Pokud jím opatřila jen přílohy, které obsahovaly elektronické podání ve věci, postačilo to [shodně Podaný, J. Komentář k § 42, dílo cit. v bodě 20 shora, s. 215 až 216, marg. č. 95]. Ústavní pořádek zapovídá orgánům veřejné moci, aby po jednotlivci požadovaly něco, co mu zákon neukládá (čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny). (…) Ve stěžovatelčině případě e-mail měl jen funkci pomyslné obálky, která měla obvodnímu soudu doruč