Z rozhodnutí: 1. Rozhodnutím ze dne 20. 3. 2025, čj. MPSV-2025/71334-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“ či „orgán pomoci v hmotné nouzi“) ze dne 27. 1. 2025, čj. 3583…
66 Ad 12/2025- 45 - text
10 66 Ad 12/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci
žalobce: M. D.
bytem
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2025, čj. MPSV-2025/71334-913,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Rozhodnutím ze dne 20. 3. 2025, čj. MPSV-2025/71334-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“ či „orgán pomoci v hmotné nouzi“) ze dne 27. 1. 2025, čj. 3583/2025/TAB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalobci nebyla podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje (na elektroinstalační práce a opravu světla v koupelně v částce 1 369 Kč).
II. Shrnutí žaloby
2. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce namítl, že žalovaný nesprávně postupoval podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, zatímco skutkově věci odpovídá § 2 odst. 5 písm. b) téhož zákona. Opravu elektroinstalace a světla v koupelně lze dle žalobce vyložit jako opravu věci dlouhodobé potřeby.
3. Dále žalobce uvedl, že veškeré finanční prostředky (v hotovosti či na účtu u banky) pocházejí z půjčených peněz, z dávek hmotné nouze a z dávek státní sociální podpory. Z toho dle něj plyne, že v době podání žádosti žádné vlastní peníze neměl.
4. Žalobce namítl podjatost pracovnic úřadu práce (K. a C., vedoucí oddělení hmotné nouze). Úřední osoba K. podle žalobce neprovedla řádné šetření výdajů žalobce, které vynakládal od roku 2020 (jízdní doklady, potvrzení O2 o dobíjení, další doklady žalobce nalezl až 27. 3. 2025, nicméně dokládají, že výdaje, které uvedl v odvolání, skutečně měl). Tyto výdaje vedly žalobce k nutnosti vypůjčit si finanční prostředky. Podle žalobce úřad práce (žalovaný) zneužil správní uvážení k tomu, aby jeho žádost zamítl. Správní úvaha úředních osob je dle žalobce vždy pevně spjata s charakterovými vlastnostmi, které se odrážejí ve způsobu vedení řízení a mají přímý vliv na jeho výsledek.
5. K námitce podjatosti úředních osob žalobce doplnil, že obě podjaté úřední osoby se přímo podílely na opožděných výplatách dávek hmotné nouze opakovaně v období od června 2021 do listopadu 2024. Námitce podjatosti proti K. generální ředitelství Úřadu práce nevyhovělo, žalobce proti tomu podal žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti.
6. Žalobce oponuje závěru, že zdědil částku 218 000 Kč, kterou vzal žalovaný v úvahu. Finanční částku, kterou žalobce převzal po skončení dědického řízení, byla výrazně nižší. Žalovaný provedl důkazy a zjišťoval úhrady žalobce do fondu oprav zděděného bytu, vyžádal usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2023, čj. 66 D 757/2022-2024 (v právní moci dne 6. 2. 2024). V tomto usnesení jsou uvedeny žalobcovy výdaje na pohřeb matky a odměna notáře, přičemž tyto výdaje žalovaný nezahrnul do hodnocení celkové sociální a majetkové situace žalobce, dále nezjišťoval výdaje za spotřebu elektrické energie a plynu ve zděděném bytě za období od března 2022 do dubna 2025, přičemž taktéž nepřihlédl k délce dědického řízení.
7. Žalobce uvádí, že z finanční částky získané v dědickém řízení hradil náklady na udržení bytu v Uničově (příspěvek do fondu oprav, zálohy na energie, poplatek za svoz komunálního odpadu, daň z nemovitostí), částečně splatil půjčku, a použil ji na další výdaje za období od roku 2020. Udržení zděděného bytu má pro žalobce zásadní význam z hlediska řešení jeho tíživé životní situace, neboť jeho prodejem by získal finanční částku, která by mu umožnila zbavit se závislosti na dávkách hmotné nouze a státní sociální podpory. Kroky k prodeji bytu zatím nebyl schopen realizovat, neboť byl od 4. 11. 2022 v pracovní neschopnosti. Příprava bytu k prodeji vyžaduje finanční náklady s tím spojené, které však žalobce v současné době není schopen unést. Proto zatím nemohl užít zděděný majetek ke zlepšení své životní situace.
8. Dle žalobce došlo ke zneužití správního uvážení a nebyl zvolen takový postup, aby byl zjištěn skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podle žalobce byl porušen § 3 správního řádu. Žalovaný nevzal v úvahu celkové sociální a majetkové poměry žalobce a okolnosti daného případu (zejména stav finančních prostředků na účtu i v hotovosti), skutečnost, že od 4. 11. 2022 byl žalobce uznán práce neschopným [§ 3 odst. 1 písm. a) bod 8. zákona o pomoci v hmotné nouzi)], nevzal v úvahu žalobcovy příjmy (dávky státní sociální podpory, příspěvek na bydlení) a výdaje za leden 2025 (poplatek za svoz odpadu pro rok 2025 ve výši 960 Kč, nedoplatek za elektřinu za rok 2024 ve výši 1 306 Kč). Žalovaný i nesprávně uvedl, že náklady na bydlení v bytě, kde žalobce trvale bydlí, činí 2 939 Kč, když tyto náklady za měsíc leden 2025 byly 3 439 Kč.
9. Podle žalobce na půjčku nelze nahlížet jako na příjem, neboť jde o dluh, který bude muset být v budoucnu splacen. Pomocí půjček musel žalobce jako osoba v hmotné nouzi řešit nepředvídatelné situace (nemoc matky žijící 378 km daleko, výkon funkce opatrovníka matky, náklady na zajištění výživy a udržení stávajícího bydlení na adrese trvalého bydliště zejména v případech, kdy nejsou dávky pomoci v hmotné nouzi vypláceny ve stanovených termínech). Podle žalobce nelze spravedlivě požadovat, aby půjčky byly posuzovány podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 100/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce zdůrazňuje, že orgán pomoci v hmotné nouzi nedodržuje výplatní termíny (naposledy září a listopad 2024); v únoru 2023 došlo ke zpoždění výplaty o 21 dnů. Žalobce oponuje žalovanému i v tom, že nebyl u půjček sjednán způsob protiplnění. U finančních půjček bankovních či nebankovních je protiplnění vždy sjednáno, jinak by se jednalo o dar.
10. Žalobce konstatoval, že o existenci finanční částky na svém účtu (půjčka) informoval úřad práce dne 14. 11. 2024, a to v řízení o dávku doplatek na bydlení. Veškerou žalobcovu agendu dávek v hmotné nouzi vyřizovala K..
11. Žalovaný dle žalobce v rozporu se skutečností uvádí, že je vlastníkem účtu u Komerční banky, a. s., jehož vlastnictví úřadu práce nenahlásil. Žalobce prohlašuje, že je toliko majitelem bankovního účtu konkrétního čísla vedeného u ČSOB, a. s. Žalobce uvádí, že žádný jiný bankovní účet nevlastní.
12. Žalobce rozporuje závěr žalovaného, že v lednu 2025 měl dostatek finančních prostředků na úhradu opravy elektroinstalace a světla v koupelně a že stav žalobcova konta byl ke dni 6. 1. 2025 ve výši 2 997 Kč. Žalobce oponuje, že šlo o prostředky z půjčky. Skutečný stav je však dle žalobce takový, že v lednu 2025 nepobíral dávky hmotné nouze příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, nýbrž pouze dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši 922 Kč, přitom celková výše nákladů na bydlení činila 3 439 Kč. V lednu 2025 tak žalobce neměl ani prostředky na výživu vlastní osoby, dále uhradil poplatek za svoz komunálního odpadu ve výši 960 Kč a nedoplatek na elektřině ve výši 1 306 Kč. Kdyby žalobce neměl vypůjčené peníze, tak by postup žalovaného byl pro žalobce likvidační. Žalobce odkazuje na spis ve věci dávky doplatku na bydlení. Tvrzení, že žalobce v den podání žádosti o dávku mimořádné okamžité pomoci dne 2. 1. 2025 pobíral dávky hmotné nouze (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení), je dle žalobce v rozporu se skutečností.
13. Žalobce dále namítá, že žalovaný nesprávně posoudil jeho celkovou majetkovou situaci, když nevzal v úvahu, že byl žalobce uznán osobou dočasně práce neschopnou v souladu s § 3 odst. 1 písm. a) bod 8. zákona o pomoci v hmotné nouzi a tímto ustanovením tak byl uznán za osobu v hmotné nouzi. Žalovaný dle žalobce nevzal v úvahu výdaje, které v souvislosti s tíživou a komplikovanou životní situací v lednu 2025 vynakládal.
14. Žalobce k žalobě přiložil řadu listin jako důkazní návrhy.
15. Přílohou žalobního návrhu je i „Celková sociální situace žalobce“, kterou krajský soud zhodnotil, jako součást žaloby, neboť je v této příloze podrobně rozepsána sociální situace žalobce. Žalobce v této příloze konstatuje, že je zřejmé, že žalovaný hodnotil jeho celkové majetkové a sociální poměry zejména za období leden 2025, přičemž ve svém hodnocení vychází ze skutečností, které nastaly na počátku dědického řízení.
16. Žalobce uvedl, že v roce 2020 se výrazně zhoršil zdravotní stav jeho matky (1935–2022), která bydlela v Uničově (378 km dalek