5 Ads 202/2016 – Nejvyšší správní soud

60 Ad 1/2025- 55 - text  6 60 Ad 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: M. V., narozen dne bytem zastoupený advokátem Mgr. Janem Aulickým se sídlem Za Tiskárnou 327, 381 01 Český Krumlov proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2024, čj. X I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 14. 8. 2024, čj. X, zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Vycházela přitom z posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu ze dne 5. 8. 2024, dle něhož žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. 2. Žalovaná k námitkám žalobce zpochybňujícím posouzení jeho zdravotního stavu závěry uvedeného rozhodnutí potvrdila. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 22. 10. 2024, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobcova pracovní schopnost pouze o 20 %. II. Shrnutí žaloby 3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 28. 1. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 4. Žalobce namítl, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné. V řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí došlo k porušení jeho práv, neboť žalovaná náležitě nezjistila skutkový stav. Míra dlouhodobého poklesu pracovní schopnosti žalobce byla stanovena nesprávně pouze na 20 %, ačkoliv dle jeho názoru je pokles podstatně vyšší. 5. V této souvislosti žalobce namítl, že rozhodnutí žalované je v rozporu s § 2 a 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), a dále s § 26 a § 39 zákona o důchodovém pojištění. Dle žalobce nebylo dostatečně zohledněno degenerativní postižení jeho krční páteře. Vzhledem k absenci prohlídky žalobce pak nebyl řádně posouzen jeho zdravotní stav. Dále nebylo zohledněno, že žalobce trpí více druhy onemocnění, která ve svém komplexu snižují jeho reálnou výdělečnou schopnost ve větším rozsahu. Nesprávně byla rovněž posouzena lékařská zpráva H. ze dne 9. 1. 2023. 6. Upřesnil, že žalovaná nedostatečně a nesprávně zhodnotila žalobcovu celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity, a to s ohledem na diagnostikovanou smíšenou poruchu osobnosti, těžkou terminální ileitidu s vředy, hypertenzi a renální insuficienci II. stupně s proteinurií. Uvedené zdravotní komplikace významně omezují žalobcovu schopnost vykonávat výdělečnou činnost a denní aktivity. 7. Jako důkazy žalobce označil rozhodnutí žalované, správní spisy, posudek posudkové lékařky z námitkového řízení, výslech žalobce, veškeré lékařské zprávy žalobce založené ve spisech žalované a posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. 8. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalované 9. Žalovaná nejprve shrnula dosavadní průběh řízení s tím, že napadené rozhodnutí se opírá o odborný posudek o invaliditě ze dne 22. 10. 2024. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V. položce 7a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti rozmezím 5-10 %. Míra poklesu žalobcovy pracovní schopnosti byla stanovena při horní hranici na 10 % a vzhledem k dalším žalobcovým zdravotním postižením došlo k navýšení hodnoty o dalších 10procentních bodů dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky. Celková hodnota poklesu pracovní schopnosti žalobce proto činí 20 %. Žalovaná tak nemohla námitkám vyhovět. S ohledem na žalobní námitky žalovaná vyjádřila souhlas s tím, aby krajský soud nechal vypracovat posudek posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. 10. Žalovaná navrhla, aby v případě, že posudková komise neuzná žalobce invalidním, krajský soud žalobu zamítl. IV. Průběh jednání 11. Účastníci řízení při jednání konaném dne 29. 9. 2025 setrvali na svých procesních stanoviscích i shora uvedené argumentaci. 12. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 29. 4. 2025, z nichž se podává, že žalobce byl jednání posudkové komise v Českých Budějovicích přítomen. Komise zasedala ve složení za přítomnosti specialisty z oboru interního lékařství (J. P.) a psychiatrie (D. D.). Posudková komise vycházela ze záznamů ve zdravotní kartě ošetřující praktické lékařky M. S., ošetřující psychiatričky I. M., ze spisu žalované a žalobcem dodaných lékařských zpráv. Žalobce byl taktéž při jednání komise vyšetřen. 13. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla v době vydání napadeného rozhodnutí u žalobce smíšená porucha osobnosti, osobnost emočně nestabilní a schizoidní, což odpovídá postižení uvedenému v kapitole V., položce 7a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je stanoveno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 5-10 %. Posudková komise zvolila horní hranici uvedeného rozmezí, přičemž další žalobcova zdravotní postižení (těžká terminální ileitida, renální insuficience, hypertenze a intermitentní vertebrogenní algický syndrom páteře) odůvodňovala navýšení této hodnoty o 10procentních bodů dle § 3 odst. 1 vyhlášky na celkovou hodnotu 20 %. Pokud by v zájmu srovnatelnosti bylo zvoleno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jiné zdravotní postižení, tak by toto bylo hodnoceno nižší procentní mírou poklesu pracovní schopnosti. Přidružená zdravotní postižení žalobce nejsou posudkové tak významná jako shora uvedená rozhodující příčina žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudková komise uzavřela, že žalobce nebyl ke dni rozhodování žalované invalidní, nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. 14. Dále krajský soud provedl důkaz doplňujícím posudkem posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 25. 8. 2025. Předmětem doplnění byla lékařská dokumentace nefrologa J. H., která nebyla v rámci posudku ze dne 29. 4. 2025 zohledněna. Žalobce nebyl jednání komise přítomen, nebyl zván. Komise zasedala ve složení za přítomnosti specialisty z oboru interního lékařství (D. N.) a psychiatrie (D. D.). Z nálezů nefrologa se dle hodnocení komise podává, že žalobci byla diagnostikována chronická nefropatie, kterou komise (v rozsahu, v jakém tímto onemocněním trpí žalobce) hodnotí jako minimální funkční postižení ledvin s nevýznamnou proteinurií při suspektních pozánětlivých změnách obou ledvin a dvou korových cystách, 1 drobné subkapsulární cystičce pravé ledviny, kdy případný zdroj krvácení nebyl nalezen. Stran postižení ledvin nebyly dokumentovány jakékoliv významné komplikace. Daný nález v konečném důsledku nedominuje a vzhledem k objektivnímu klinickému nálezu je bez posudkově významného funkčního dopadu. Nefrologická vyšetření dle komise nepřináší žádné nové posudkově významné skutečnosti, funkční nález zůstává i nadále obdobný s nálezem, který byl k dispozici při původním jednání. Zjištěný funkční dopad zdravotního postižení na pokles pracovní schopnosti je stejný, jaký byl shledán při původním jednání komise. Komise neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní, nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. 15. Zbylé důkazní návrhy obsažené v žalobě krajský soud usnesením zamítl pro nadbytečnost. Listinami, které jsou již obsaženy ve správním spisu není obecně vzato zapotřebí provádět dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Co se týká účastnického výslechu žalobce, krajskému soudu není zřejmé, co by tento důkazní prostředek, který je ze své povahy pouze podpůrný (§ 131 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.), měl do řízení vlastně vnést. Provedené dokazování objasnilo skutkový stav věci zcela dostatečně. V. Právní hodnocení krajského soudu 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). 17. Žaloba není důvodná. 18. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Této námitce nepřisvědčil. 19. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z