Z rozhodnutí: 1. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky H. U., nar…
66 Ad 15/2025- 69 - text
11 66 Ad 15/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci
žalobce: O. U.
bytem
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2025, čj.,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované
1. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky H. U., nar. X (dále jako „žadatelka“) a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 3. 2025, čj. X, kterým byla zamítnuta žádost žadatelky o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
2. Proti rozhodnutí žalované podala žadatelka dne 14. 7. 2025 včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Krajský soud následně z úřední činnosti zjistil, že žadatelka dne X zemřela. Po provedení nezbytných procesních kroků podle § 107 občanského soudního řádu, bylo usnesením ze dne 1. 10. 2025, čj. 66 Ad 15/2025-46, rozhodnuto o tom, že v řízení bude pokračováno se stávajícím žalobcem jako procesním nástupcem zemřelé žadatelky. Žalobkyně měla tři syny. Zájem o pokračování v řízení vyjádřil pouze stávající žalobce O. U..
3. V žalobě se uvádí, že prvostupňovým rozhodnutím bylo shledáno, že je žadatelka invalidní ve třetím stupni, ovšem invalidní důchod jí nebyl přiznán, neboť nesplňuje podmínku doby pojištění. V námitkovém řízení poté bylo shledáno, že žadatelka nesplňuje ani podmínku invalidity, neboť pokles její pracovní schopnosti činí pouze 20 %. Toto hodnocení zdravotního stavu považovala žadatelka za rozporné s lékařskými nálezy odborných lékařů. Žadatelka namítala, že posudkový lékař Institut posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) II. stupně podrobněji nezkoumal její zdravotní stav a neviděl ji osobně. Posudkový lékař Institutu II. stupně měl ignorovat její námitky. Žadatelka namítá, že má značné obtíže vyplývající z jejích diagnóz. Posudek považuje za nepřesvědčivý a neúplný a napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. V tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Posudek dle jejího názoru obsahuje chybné posouzení schopnosti vykonávat výdělečnou činnost a schopnosti rekvalifikace. Nebylo řešeno její pracovní uplatnění na trhu práce. Posudek je dle jejího názoru nepřezkoumatelný.
4. Podle žadatelky se posudkový lékař Institutu II. stupně nezabýval posudkovými kritérii podle kapitoly V, položky 7a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“); nezabýval se celkovou výkoností, pohybovými schopnostmi, schopnostmi zvládat denní aktivity a kvalitou života. Dle žadatelky nebyla zhodnocena její dlouhodobá nezpůsobilost k práci, což konstatoval její ošetřující psychiatr.
5. Žadatelka poukázala na to, že se její zdravotní stav zhoršuje. Přítel se o ni musí starat (koupání, vaření, nákupy apod.). Žadatelka uvedla, že není schopna vykonávat jakoukoliv soustavnou výdělečnou činnost. Ve vztahu k jejím rozsáhlým zdravotním potížím má za to, že byla nesprávně stanovena závažnost jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve své komplexnosti a s ní spojená míra poklesu pracovní schopnosti. Žadatelka uvedla, že má postižení duševních i motorických schopností a výkon většiny denních aktivit je velmi omezen. Pokles pracovní schopnosti u ní dle jejího názoru činí minimálně 70 %.
6. Dle žadatelky je napadené rozhodnutí v rozporu s § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, neboť nebylo přihlédnuto k synergickému působení souběžných onemocnění. Zdravotní postižení nelze posuzovat izolovaně; je nutno zohlednit jejich celkový dopad. Navýšení taxace o 10 % podle žadatelky neodpovídá závažnosti postižení, která ve svém souhrnu zásadním způsobem limitují její pracovní schopnost.
7. Dle žadatelky porušila žalovaná zásadu materiální pravdy, neboť neprovedla nové důkazy, přestože posudkový lékař konstatoval závažný stav, nevyžádala doplňující vyšetření, i když posudkový závěr z prvního stupně řízení zcela změnila, neumožnila předložit žadatelce nová odborná vyjádření, nezohlednila rozhodnutí Úřadu práce, který žadatelku uznal za zdravotně znevýhodněnou, čímž byla fakticky vyřazena z pracovního trhu i z možnosti získat potřebnou dobu pojištění. Takový postup je dle žadatelky v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu.
8. Žadatelka napadla i nesprávné posouzení doby pojištění, které má diskriminační dopad. Žalovaná sice konstatovala, že žadatelka nesplnila potřebnou dobu pojištění, pominula však, že žadatelka nemohla vykonávat výdělečnou činnost ze zdravotních důvodů, nebyla jí nabídnuta vhodná chráněná pracovní pozice, nebyla ani vedena v systému podpory invalidních osob a že její vyloučení z doby pojištění bylo důsledkem zdravotního postižení, nikoliv její volby. Dle žadatelky jde o formalistický výklad, který postrádá citlivost k postavení osoby zdravotně postižené, čímž jsou naplněny znaky diskriminace v nepřímé formě (čl. 14 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod).
9. Dle žadatelky byl porušen § 39 zákona o důchodovém pojištění a správní řád i odpovídající ustanovení vyhlášky o posuzování invalidity.
10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že není důvodná a navrhla její zamítnutí; vyjádřila se přitom k jednotlivým žalobním bodům.
II. Podstatný obsah správních spisů
11. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žadatelka má dlouhou historii posuzování zdravotního stavu pro účely řízení o přiznání invalidního důchodu. V letech 2007 a 2009 byla na základě své žádosti o přiznaní invalidního důchodu hodnocena pro zdravotní postižení podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 20 %. V letech 2013, 2022 a 2024 byla na základě své žádosti o přiznání invalidního důchodu hodnocena pro zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 20 % (naposledy s navýšením o 10 % na celkových 30 %).
12. Naposledy žadatelka požádala o přiznání invalidního důchodu dne 13. 1. 2025. Posudkem Institutu ze dne 17. 2. 2025 byl u ní shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 70 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení dle kapitoly V., položky 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno ke dni 20. 1. 2025. Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým ovšem byla žádost žadatelky o přiznání invalidního důchodu zamítnuta pro nesplnění podmínek podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť nezískala potřebnou dobu pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podala žadatelka námitky.
13. Dne 4. 6. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to Institutem II. stupně. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žadatelka nebyla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 20 %. Zdravotní postižení žadatelky bylo podřazeno pod kapitolu V., položku 7a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (smíšená porucha osobnosti, porucha přizpůsobení, smíšená úzkostná a depresivní porucha). Byla zvolena horní hranice taxace 10 %, která byla navýšena o 10 % pro další postižení, a to na celkových 20 %. Bylo vysvětleno, že nelze potvrdit závěr posudkového lékaře v prvním stupni, neboť ten nevycházel ze správné aplikace posudkových kritérií, neboť dostatečně nezhodnotil všechny posudkově rozhodné skutečnosti.
14. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žadatelky zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.
III. Posudek posudkové komise MPSV
15. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV v Českých Budějovicích dne 26. 11. 2025, kdy bylo přijato při jednání posudkové komise MPSV následující posudkové hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napad