21 Ads 76/2025 — Nejvyšší správní soud

64 A 4/2025- 40 - text  10 64 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: M.B., narozený dne bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2025, č. j. KUJCK 56993/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města České Budějovice rozhodnutím ze dne 12. 2. 2025, č. j. OSV/2044/2025, („prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí („zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), kterého se dopustil tím, že dne 27. 11. 2023 v době kolem 15:00 hodin v dětském pokoji rodinného domu v obci H. č.p. X, fyzicky napadl svého syna M.B., narozeného dne X, a to opakovanými údery otevřených dlaní obou rukou do oblasti hlavy a obličeje, kdy mu tímto způsobil zranění v podobě zhmoždění hlavy, které si vyžádalo lékařské ošetření, tedy úmyslně použil vůči dítěti nepřiměřený výchovný prostředek. 2. Za uvedený přestupek správní orgán prvního stupně žalobci uložil správní trest pokuty ve výši 4 000 Kč. Současně žalobci uložil povinnost uhradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 2 500 Kč. 3. K odvolání žalobce žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím („napadené rozhodnutí“) podle 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), prvostupňové rozhodnutí změnil, kdy ve skutkové větě upřesnil, že jednání žalobce si vyžádalo lékařské vyšetření, namísto lékařského ošetření, a žalobci uložený správní trest pokuty zmírnil na správní trest napomenutí. Ve zbytu prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojí správní žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) dne 13. 6. 2025 a doplněnou k výzvě krajského soudu dne 10. 7. 2025. Domáhá se, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného spočívajícím v tom, že úmyslně použil vůči dítěti nepřiměřený výchovný prostředek. Je přesvědčen, že nedošlo k násilí, ale pouze k lehké facce, která byla v dané situaci zcela oprávněná a pro zklidnění situace potřebná. Syn po předchozí slovní rozepři vulgárním způsobem napadl manželku žalobce, kdy ji nazval „ty svině, mrdko“. Manželka byla v tu dobu v šestém měsíci rizikového těhotenství, má výšku 160 cm a váží 55 kg. Syn váží 100 kg a v tu dobu byl ve stavu nepříčetnosti. Žalobce se obával, že by situace mohla eskalovat ve fyzický útok syna, který by byl pro manželku i nenarozené dítě fatální. Svým jednáním proto chtěl dosáhnout zklidnění situace a synovy omluvy. 6. Namítl, že součástí rodičovské odpovědnosti je rovněž povinnost dítěte dbát svých rodičů a podřídit se jejich výchovným opatřením. Limitem použití výchovných opatření je § 884 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („občanský zákoník“), dle kterého mohou být výchovná opatření použita jen v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví ani rozvoj dítěte a nedotýká se jeho lidské důstojnosti. Použití sankčních opatření vyloučeno není. Občanský zákoník tedy klade velký důraz na vlastní uvážení rodičů a jejich schopnost posoudit, co je v konkrétní situaci přiměřené a jaký dopad bude mít zvolený výchovný postup na zdraví a budoucí vývoj dítěte. 7. S ohledem na možnost rodičů uvážit a zvolit přiměřený výchovný prostředek pak bylo ve věci nutno skutkově a důkazně zjistit, co všechno mohlo žalobce vést k tomu, že proti synovi použil takové výchovné opatření. V této souvislosti žalobce poukázal na okolnosti předcházející danému skutku. O možné agresivní povaze syna pak měla vypovídat zpráva základní školy týkající se napadení spolužačky, kterou žalobce navrhl provést jako důkaz, to však správní orgán prvního stupně neučinil. Dle žalovaného přitom nebylo prokázáno, že by syn dříve na svědkyni (manželku žalobce D. B. J.) fyzicky zaútočil či se o to pokusil, a nedalo se tak očekávat opakovaní daného chování. Z dané zprávy školy vyplývá mimo napadení spolužačky též hodnocení povahy syna ze strany školy, dle které jsou dny, kdy nezletilý pracuje bez problémů, a poté dny, kdy se jeho chování naprosto vymyká, jedná nelogickým a agresivním způsobem. Byl-li žalobce srozuměn s popsaným problematickým chováním syna a jeho nepředvídatelností, mohl zcela logicky vyvodit, že nezletilý může zaútočit na těhotnou manželku. 8. V této souvislosti žalobce namítl, že povinností správního orgánu bylo prokázat jak naplnění formální stránky přestupku, tak také stránky materiální. K povinnosti správního orgánu vždy prokazovat materiální stránku přestupku žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, č. 2011/2010 Sb. NSS. Nevytkl-li žalovaný při zkoumání materiální stránky přestupku správnímu orgánu prvního stupně, že jako důkaz neprovedl navrženou zprávu školy, zatížil správní řízení vadou, která neumožňovala rozhodnout na základě skutkového stavu zjištěného bez pochybností. Právě povaha nezletilého a způsob jeho chování přitom měli vliv na vyhodnocení reakcí žalobce na chování syna v kontextu přítomnosti těhotné manželky. 9. Žalobce navrhl důkaz zprávou základní školy ve Strýčicích ze dne 21. 5. 2024, kterou přiložil k žalobě, svým účastnickým výslechem a výslechem manželky – paní D. B. J.. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. S ohledem na obsah žaloby dle žalovaného není sporu o to, zda se skutek stal, ale o míru intenzity zásahu do zájmů nezletilého. Poukázal přitom na to, že žalobce v průběhu přestupkového řízení popsal, jakým způsobem syna udeřil, když uvedl: „dal jsem synovi facku zprava a pak zleva, a ještě ránu na zadek“. Z popisu jednání vyplývá, že nešlo o jeden úder, ale o údery opakované. 12. Uvedl, že na straně 3 a 4 napadeného rozhodnutí vyložil, proč považuje jednání žalobce vůči synovi za nepřiměřené, jakým způsobem byly útoky vedeny a jaké měly následky. Ohledně nepřípustnosti tělesných trestů odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2025, č. j. 32 A 21/2023, ve kterém soud uzavřel, že jakýkoliv fyzický trest má vždy ponižující charakter a jedná se tedy o zásah do lidské důstojnosti. Žalobce přitom syna udeřil opakovaně, syn se útoku bránil, ležel na posteli v obranné poloze a brečel. Bezprostředně po útoku opustil otcův dům. Intenzita zásahu vůči synovi proto byla prokázána. 13. Žalobcem zmiňovaná zpráva základní školy nemohla přinést žádné nové skutečnosti, neboť neměla žádnou návaznost na projednávaný skutek. Údajný incident vůči spolužačce se stal na jaře 2023, projednávaný skutek se odehrál o půl roku později, koncem listopadu roku 2023. Pokud žalobce věděl, že se syn může chovat agresivně, bylo jeho povinností jako rodiče situaci zklidnit způsobem odpovídajícím jeho rodičovské odpovědnosti, například odchodem z místa konfliktu, přivoláním matky či jiné osoby blízké. Žalobce synovi vyčítá domnělé agresivní chování, ačkoliv v průběhu řízení byla prokázána pouze slovní agrese vůči manželce žalobce, sám však přistupuje ke skutečnému fyzickému násilí. 14. V přestupkovém řízení tak dle žalovaného bylo prokázáno, že jednání žalobce je nepřiměřeným výchovným prostředkem, neboť ohrozilo zdraví a rozvoj nezletilého dítěte, dotklo se jeho lidské důstojnosti, a naplnilo tak znaky skutkové podstaty předmětného přestupku. Poukázal též na skutečnost, že vůči žalobci je nakonec působeno výchovným trestem napomenutí, namísto trestu represivního. IV. Právní hodnocení krajského soudu 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci samé krajský soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 věty první s. ř. s. 16. Žaloba není důvodná. 17. Nejprve se krajský soud zabýval argumentací žalobce, dle které vůči nezletilému synovi nepoužil nepřiměřený výchovný prostředek, neboť nedošlo k násilí, ale pouze k lehké facce, kdy toto své jednání považuje s ohledem na předchozí vulgární slovní napadání těhotné manželky ze strany syna za oprávněné, pro zklidnění situace potřebné a přiměřené. Volba výchovného opatření při zohlednění omezení stanoveného v § 884 odst. 2 občanského zákoníku přitom závisela na jeho uvážení, přičemž použití sankčních opatření vyloučeno není. 18. Dle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálně-právní ochraně dětí se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že „použije vůči dítěti nepřiměřený výchovný prostředek nebo omezení.“ 19. Dle § 884 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, platí, že „[v]ýchovné prostředk