6 Afs 101/2014 — Nejvyšší správní soud

65 Af 2/2025- 94 - text  14 65 Af 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Mektec Manufacturing Corporation Europe CZ s.r.o. se sídlem Rudolfovská tř. 204, České Budějovice zast. JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem se sídlem Italská 2581/67, Praha 2 proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad se sídlem nábř. Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, čj. 202929/24/4100-12711-109302, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou dne 24. 1. 2025 ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, čj. 202929/24/4100-12711-109302 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 259b a § 259c zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), rozhodnuto o žádosti žalobkyně o prominutí úroků z posečkané částky ze dne 3. 9. 2024 (dále jen „Žádost“), a to tak, že se částečně promíjí: - úrok z posečkané částky daně z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) za zdaňovací období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 z částky úroku 2 035 802 Kč v částce 407 161 Kč, - úrok z posečkané částky DPPO za zdaňovací období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 z částky úroku 450 043 Kč v částce 90 009 Kč. Celkem bylo prominuto 497 170 Kč z částky 2 485 845 Kč, což odpovídá 20 % z uvedené částky. 2. Shora uvedenému předcházelo: Dne 4. 4. 2024 pod čj. 67727/24/4100-12711-109302 bylo vydáno rozhodnutí, kterým byla žalobkyni posečkána a do splátek rozložena úhrada DPPO za zdaňovací období let 2020 a 2021 podle § 156 odst. 1 písm. a) daňového řádu (dále jen „Rozhodnutí o posečkání“). Žalobkyni byla následně doručena dne 27. 8. 2024 dvě vyrozumění o úroku z posečkané částky ze dne 23. 8. 2024, čj. 117757/24/4100-12711-109302 a čj. 117761/24/4100-12711-109302, kterými byla žalobkyně zpravena o předpisů úroků z posečkané částky DPPO za dotčená zdaňovací období. Následně žalobkyně požádala o prominutí úroků z posečkané částky. II. Shrnutí žaloby 3. Žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného posouzení skutkového stavu a nesprávného právního posouzení věci, čímž měl žalovaný překročit meze správního uvážení a porušit zásadu zákazu libovůle. Žalobkyně napadá napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Ovšem v rozsahu, ve kterém bylo její žádosti vyhověno souhlasí se závěry žalovaného. Nesouhlasí s nimi v rozsahu, ve kterém jí nebylo vyhověno (80 % úroků z posečkané částky). Žalobkyně je přesvědčena, že měl žalovaný vyhovět všem třem důvodům uvedeným v její Žádosti vyplývajícím z Pokynu Generálního finančního ředitelství č. GFŘ-D-58 k promíjení příslušenství daně, čj. 49837/22/7700-10123-050167 (dále jen „Pokyn GFŘ-D-58“ či „Pokyn GFŘ“), nikoliv pouze jednomu, čímž podle žalobkyně zatížil napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti. 4. Žalobkyně se domnívá, že žalovaný porušil principy správního uvážení, neboť posoudil skutkově i právně totožné otázky v napadeném rozhodnutí v rozporu se svými vlastními závěry obsaženými v Rozhodnutí o posečkání, a to bez logického odůvodnění dané rozdílnosti posouzení ekonomické situace žalobkyně na základě stejných podkladů. Žalobkyně poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, a na rozsudek ze dne 26. 10. 2007, čj. 4 As 10/2007-109. Dále žalobkyně namítá, že odlišnost závěrů v jednotlivých rozhodnutích porušuje princip právní jistoty a zásadu rovného zacházení. V souvislosti s tím odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 487/03. Žalovaný měl zcela nepředvídatelně dojít k odlišným závěrům při posuzování nikoliv podobné, nýbrž téže otázky. 5. Dále žalobkyně rozporuje závěr žalovaného, že nejednoznačnost právní úpravy není ospravedlnitelným důvodem pro prominutí úroků z posečkání. Žalobkyně upozorňuje na skutečnost, že doměření daňové povinnosti vzniklo pouze na základě nejednoznačné právní úpravy, která je známá pro svoji komplikovanost. Žalobkyně se proto domnívá, že se jedná o důvod pro prominutí úroků z posečkání nad rámec Pokynu GFŘ-D-58. Žalobkyně uvádí, že k prodlení úhrady daně nedošlo její liknavostí, nezodpovědností či úmyslným jednáním. Žalobkyně naopak při zjištění chyby spolupracovala se žalovaným a dobrovolně podala dodatečné daňové přiznání. Při přípravě řádného daňového přiznání byla nicméně žalobkyně v dobré víře, že jedná správně a v souladu se zákonem. V souvislosti s tímto tvrzením žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2024, čj. 6 Afs 158/2023-35, podle něhož Nejvyšší správní soud považuje nejednoznačnou právní úpravu za přípustný omluvitelný důvod pro prominutí úroků. Dle žalobkyně nejde o důvod explicitně uvedený v Pokynu GFŘ, a proto musí jít o důvod pro rozhodování nad rámec Pokynu. Nejasná právní úprava se podílela na prodlení s úhradou daně v zásadní intenzitě; proto ji dle žalobkyně nelze opomenout. 6. Žalobkyně vytýká žalovanému, že učinil v napadeném rozhodnutí opačný závěr oproti závěru v Rozhodnutí o posečkání, ve kterém uznal nejednoznačnost právní úpravy jako důvod pro vznik doměření daně, což ho vedlo k výjimečnému posečkání zpětně od původního data splatnosti. Žalobkyně dodává, že si je vědoma samostatnosti řízení o posečkání daně a o prominutí úroků z posečkání, i přesto je ovšem přesvědčena, že musí být hodnocení žalovaného v rámci obou řízení konzistentní, pokud žalovaný vychází z téhož skutkového stavu, posuzuje tytéž skutečnosti a hodnotí tytéž právní otázky, neboť se v opačném případě jedná o hodnocení v rozporu s principem právní jistoty. Žalobkyně konstatuje, že nejasnost právní úpravy je jediným důvodem prodlení úhrady DPPO za předmětná zdaňovací období a je nutné považovat ji za ospravedlnitelný důvod prodlení. 7. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěrem žalovaného v souvislosti s posouzením její ekonomické situace zakládající tvrdost úroků. Žalobkyně poukazuje na dvě žádosti o posečkání ve vztahu k doměřené DPPO za zdaňovací období kalendářních let 2020 a 2021 (podaná dne 9. 2. 2024) a za zdaňovací období kalendářních let 2019 a 2022 (podaná dne 21. 5. 2024), kdy bylo oběma žádostem vyhověno z důvodu nepříznivé ekonomické situace žalobkyně. V rámci obou žádostí o posečkání předložila žalobkyně standardní důkazní prostředky prokazující její finanční situaci (rozvaha, výkaz zisku a ztrát, predikce cash-flow, výpis z bankovních účtů apod.); na základě nich žalovaný v obou případech dovodil velmi nepříznivou ekonomickou situaci žalobkyně. S ohledem na recentnost podkladů poskytnutých v rámci druhé žádosti o posečkání (předloženy čtyři měsíce před podáním žádosti o prominutí) a s ohledem na to, že většina podkladů je relevantní na roční bázi, a s ohledem na to, že byla poskytnuta predikce cash-flow, považovala žalobkyně svou finanční situaci za prokázanou. Obsah předložených podkladů byl aktuální a byl obsahem spisu a byl žalovanému znám; navíc na ně i v napadeném rozhodnutí odkazuje. Pro žalobkyni je nelogický a překvapivý závěr žalovaného, že nedisponuje žádnými novými podklady a důkazními prostředky. Dle žalobkyně je nelogické, že z totožných podkladů žalovaný před čtyřmi měsíci dovodil tíživou ekonomickou situaci žalobkyně a nyní ji neshledal, aniž by tento rozpor vysvětlil. 8. Žalobkyně dále popisuje svoji současnou ekonomickou situaci, která se od Rozhodnutí o posečkání dále zhoršila, a dodává, že uhrazení úroků z posečkané částky pro ni představuje znatelný zásah. Poukazuje na to, že dobrovolně vykázala daň 32,5 milionů Kč, kteroužto částku ve splátkách a s obtížemi uhradila. Žalobkyně tvrdí, že si zakládá na tom, že plní své povinnosti vůči státu řádně a včas, a má za to, že tuto skutečnost jí nelze klást k tíži tím, že když zvládla uhradit splátky posečkané daně, tak zvládne splatit i úroky. Žalobkyně nesouhlasí se závěry žalovaného, že úhrada úroků pro ni nebude nijak problematická a neznamená pro ni žádnou újmu, neboť žalovaný podle ní řádně nereflektoval její zhoršenou finanční situaci po úhradě posečkané daně (cca 32 milionů Kč). Kromě těchto úroků z posečkané daně musí žalobkyně uhradit ještě cca 4 miliony Kč na úrocích z posečkané daně za zdaňovací období let 2019 a 2022. 9. Napadené rozhodnutí je podle žalobkyně nezákonné pro rozpor s principem právní jistoty, předvídatelnosti rozhodnutí a pravidly logiky, neboť žalovaný dospěl k závěru, že se žalobkyně nenachází v tíživé ekonomické situaci, čímž došlo k překročení mezí správního uvážení, a to protichůdným vyhodnocením totožných skutečností ve dvou rozhodnutích v krátké době po sobě vydaných. 10. Závěrem žalobkyně shrnuje své žalobní námitky a navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil ža