6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

65 A 14/2025- 74 - text  20 65 A 14/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Pavel Pachner, IČO 632 51 507 se sídlem Lázeňská 1398/73, Dobrá Voda u Českých Budějovic zast. Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M., advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2025, čj. KUJCK 40409/2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2025, čj. KUJCK 40409/2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 33 673,50 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2025, čj. KUJCK 40409/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „orgán ochrany ZPF“) ze dne 2. 12. 2024, čj. OOZP/12461/2024 Di (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobci ve smyslu souhlasu s trvalým odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) podle § 9 zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), stanoven finanční odvod za trvalé odnětí půdy ze ZPF o výměře 0,3813 ha na pozemku parc. č. XA (orná půda), k. ú. X, a o výměře 0,0187 ha na pozemku parc. č. XB (orná půda), k. ú. X, tj. o celkovém záboru ZPF 0,4000 ha pro realizaci stavby „Administrativní a provozní areál“ ve výši 1 330 000 Kč. 2. Rozhodnutí o stanovení odvodu za odnětí půdy ze ZPF bylo vydáno v návaznosti na stavební povolení Magistrátu města České Budějovice ze dne 6. 9. 2024, čj. SU/7700/2022-13, kterým byl schválen záměr žalobce (dále jen „rozhodnutí o povolení záměru“). Podkladem pro vydání stavebního povolení bylo závazné stanovisko orgánu ochrany ZPF ze dne 9. 10. 2023, čj. OOZP/10482/2023 Di, jímž byl žalobci na jeho žádost udělen souhlas k trvalému odnětí půdy ze ZPF a jímž byla určena orientační výše odvodu za odnětí půdy ze ZPF ve výši 106 400 Kč. II. Shrnutí žaloby 3. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť jej považuje za nesprávné a nezákonné, neboť spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci a je částečně nepřezkoumatelné. Dále žalobce namítá procesní vady odvolacího řízení. 4. Žalobce předně namítá, že se žalovaný nevypořádal v napadeném rozhodnutí řádně a právně správně s námitkami a argumenty žalobce uvedenými v odvolání. Dle jeho názoru nebyly řádně vypořádány a správně posouzeny argumenty týkající se nesprávné aplikace ekologické váhy vlivu dle části B písm. E přílohy zákona o ochraně ZPF nazvané Sazebník odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „Sazebník“) při stanovení výše finančního odvodu, nesprávné výměry odnímaných pozemků a nerespektování zásady dobré víry a legitimního očekávání žalobce při určení výše odvodu za odnětí půdy ze ZPF. 5. Pokud jde o námitku nesprávné aplikace ekologické váhy vlivu, má žalobce za to, že žalovaný se s touto jeho námitkou nevypořádal řádně. Záměru žalobce byl přiřazen koeficient ekologické váhy vlivu 10 podle části B písm. E Sazebníku. To je však dle jeho názoru v rozporu se zákonem. Uvedené desetinásobné navýšení odvodu se má aplikovat, pokud je odnímána půda ze ZPF z pozemků, které nenavazují na zastavěné území, jsou-li na nich umisťovány stavební záměry pro obchod, výrobu nebo skladování. Uvedené však na žalobce dle jeho názoru nedopadá. 6. Žalobce totiž uvádí, že sice jeho záměr je určen pro obchod, výrobu nebo skladování, nicméně plynule navazuje na zastavěné území vymezené účinným územním plánem v době nabytí právní moci rozhodnutí o povolení záměru, a je taktéž reálně a fakticky umístěn v kompaktní zástavbě skladovacích a výrobních ploch. Pro aplikaci koeficientu 10 není dle názoru žalobce splněna podmínka, že by pozemek nenavazoval na zastavěné území. 7. Orgán ochrany ZPF i žalovaný se při výkladu toho, zda záměr žalobce navazuje na zastavěné území, odkázali na vyjádření či spíše záznam do spisu učiněný orgánem územního plánování, v němž je zakroužkováno „ne“ při odpovědi na kolonku, zda záměr navazuje na zastavěné území. Jedná se o vyjádření Magistrátu města České Budějovice, orgánu územního plánování (dále jen „orgán územního plánování“) ze dne 22. 10. 2024 (dále též jako „vyjádření“), v němž je uvedeno, že dle schválené územně plánovací dokumentace ke dni 8. 9. 2022 záměr stavby nenavazuje na zastavěné území. Takové vyjádření podle žalobce nemá povahu podkladového správního rozhodnutí či závazného stanoviska, z něhož by musel orgán ochrany ZPF vycházet. Uvedené „vyjádření“ postrádá jakékoliv náležitosti, proto nemá žádnou relevanci a jde pouze o neformální záznam do spisu blíže neurčité osoby z odboru územního plánování. Žalobce je toho názoru, že z tohoto „vyjádření“ nemohly správní orgány vycházet. Správní orgán měl učinit vlastní úvahu o tom, zda záměr navazuje na zastavěné území. Žalobce uvedené namítal v odvolání a žalovaný přesto uvedenou právní úvahu neučinil. Podle žalobce je řízení zatíženo zmatečností a obě správní rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. 8. Žalobce poukazuje na to, že žalovaný se zřejmě domnívá, že není sám oprávněn k výkladu pojmu „návaznost na zastavěné území“, jelikož se zastavěné území vymezuje v územním plánu a územně plánovací dokumentaci. Podle žalovaného je k výkladu pojmu zřejmě příslušný pouze odbor územního plánování. S touto premisou žalobce nesouhlasí. Žalovaný se tak spolehl na neformální záznam jiného správního orgánu a sám si závěr o právní otázce neučinil. Proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. 9. Žalobce namítá, že neformální záznam odboru územního plánování je ovšem taktéž nesprávný. Záměr totiž dle žalobce na zastavěné území navazuje. Žalobce odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu č. 183/2024 Sb., kterým došlo ke změně zákona o ochraně ZPF. Zavedení koeficientu ekologické váhy vlivu směřuje k tomu, aby se omezily záměry staveb tzv. na zelené louce bez návaznosti na jinou výstavbu. Obecně je nežádoucí rozšiřování zástavby do volné krajiny. Preferuje se rozvoj ve vazbě na stávající zástavbu. Dle žalobce přesně tyto požadavky jeho záměr splňuje. Pozemky, na kterých má být umístěn žalobcův záměr, přímo navazují na ostatní průmyslové a výrobní areály a dokončenou infrastrukturu celé průmyslové zóny. Dotčené pozemky jsou obklopeny výrobními a skladovacími areály (sever a západ) a dopravní infrastrukturou (jih), z východní strany přiléhá retenční nádrž sloužící celému průmyslovému areálu jako součást systému dešťové kanalizace. Záměr nebude zasahovat do volné krajiny a nebude narušovat organizaci ZPF. Záměr se nachází uprostřed zastavěného území. Žalobce zdůrazňuje faktickou existenci sousedních staveb, z čehož dovozuje faktickou návaznost na zastavěné území. Žalobce navrhoval v odvolacím řízení řadu důkazů, které žalovaný neprovedl a vznesenou odvolací argumentaci vůbec nevypořádal. Žalobce navrhuje k důkazu před soudem provedení místního šetření a dále listinné důkazy (stavební povolení a kolaudační souhlasy k sousedním stavbám). 10. Dle žalobce je nutno pojem „návaznost na zastavěné území“ vykládat autonomně dle zákona o ochraně ZPF. Současně má však za to, že i z výkladu územního plánu obce Planá účinného ke dni 9. 10. 2024 (ke dni právní moci rozhodnutí o povolení záměru) nepochybně plyne, že záměr na zastavěné území navazuje. Žalovaný se odkazuje na to, že v územním plánu vedla hranice zastavěného území (modrá přerušovaná čára) po druhé straně pozemní komunikace. Dle žalobce postrádá uvedené tvrzení žalovaného bližší odůvodnění. Žalobce má za to, že hranici zastavěného území nelze vnímat formalisticky a je nutno vycházet z komplexních a individuálních okolností případu. Vedle územního plánu je nutno aplikovat právní předpisy a řádně je interpretovat. Zákon o ochraně ZPF pojem „návaznosti na zastavěné území“ nevykládá, ale ani jej nedefinuje tak, že by odnímaný pozemek musel přímo přiléhat k hranici zastavěného území, jak zřejmě usuzují správní orgány. Uvedený závěr podle žalobce nelze dovodit ani ze stavebního zákona, který pouze stanoví, jakým způsobem se vymezuje zastavěné území v územním plánu. Dle územního plánu účinného ke dni 9. 10. 2024 žalobcův záměr plynule navazoval na zastavěné území (v jižní i východní části dle zákresu v územním plánu), jelikož se nacházel v bezprostřední blízkosti hranice zastavěného území a neměl vznikat tzv. na zelené louce. Koeficient ekologické váhy vlivu v hodnotě 10 byl podle žalobce na jeho záměr uvalen nezákonně. V této souvislos