2 As 146/2015 — Nejvyšší správní soud

64 A 7/2026- 31 - text  8 64 A 7/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: MVDr. R. M., narozený dne bytem zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Řezáčem sídlem Koperníkova 822/25, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad pro Jihočeský kraj sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2026, č. j. KUJCK 18179/2026, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud se v této věci zabývá otázkou odpovědnosti žalobce za úmyslně spáchaný přestupek dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů („zákon o silničním provozu“). 2. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 12. 10. 2025 v čase 22:54 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. X, RZ X, v Tučapech po silnici č. 135 směrem na Budislav, kde byl v blízkosti BČS GAS Petroleum zastaven hlídkou Policie ČR – Obvodní oddělení Soběslav („hlídka policie“), která u něj v rámci silniční kontroly provedla pomocí přístroje Dräger orientační vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, kdy tyto zkoušky byly pozitivní. První dechová zkouška, provedená ve 22:59:43 hodin, vykazovala hodnotu 0,45 ‰ alkoholu v dechu, druhá dechová zkouška, provedená ve 23:05:34 hodin, vykazovala hodnotu 0,38 ‰ alkoholu v dechu a třetí dechová zkouška, provedená ve 23:12:48 hodin, vykazovala hodnotu 0,28 ‰ alkoholu v dechu. Z důvodu, že provedené dechové zkoušky byly neplatné, neboť mezi dvěma po sobě jdoucími dechovými zkouškami nebyl rozdíl menší než 10 %, byl následně policejní hlídkou vyzván k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu za účelem zjištění, zda není ovlivněn alkoholem (a zároveň poučen o následcích odmítnutí), kterému se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu odmítl podrobit. 3. Rozhodnutím Městského úřadu Soběslav ze dne 18. 12. 2025, č. j. MS/27281/2025, byl žalobce uznán vinným shora popsaným přestupkem a byla mu uložena pokuta ve výši 60 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 36 měsíců, s účinností od právní moci rozhodnutí. Prvostupňový orgán shledal, že popsané přestupkové jednání bylo ve věci prokázáno zejména žalobcem podepsaným oznámením přestupku, obsahem úředního záznamu hlídky Policie ČR a záznamy o provedených dechových zkouškách. 4. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Přisvědčil závěru prvostupňového orgánu, že žalobce byl po třech po sobě jdoucích pozitivních, avšak pro odchylku přesahující 10 % neplatných dechových zkouškách povinen podrobit se odbornému lékařskému vyšetření podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek („zákon o ochraně zdraví“). Odmítl-li se lékařskému vyšetření podrobit, byla naplněna skutková podstata daného přestupku. II. Shrnutí žaloby 5. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojí žalobou podanou ke krajskému soudu dne 20. 4. 2026, kterou se domáhá, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. V prvé řadě namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Tvrdí, že správní orgány žádným způsobem nevypořádaly jeho argumentaci a odůvodnění jejich rozhodnutí neodpovídá zákonem stanoveným požadavkům. 7. Prvostupňový orgán měl dále rezignovat na jeho práva, pokud nenařídil ústní jednání a neprovedl jím navržené důkazy. Navrhoval důkaz svým účastnickým výslechem, výslechem příslušníků hlídky Policie ČR a videozáznamem z provedené kontroly. Těmito důkazy měla být prokázána pochybení při provádění dechové zkoušky. Při ústním jednání současně mohlo být objasněno jeho písemné vyjádření učiněné v průběhu kontroly, které bylo shledáno nečitelným. Pokud správní orgán ústní jednání nenařídil, postupoval tendenčně a v rozporu s § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 8. Žalobce rovněž nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem. Namítá, že nikdy nebyl poučen o následcích odmítnutí lékařského vyšetření. Dále tvrdí, že měřící přístroj užitý policejní hlídkou po celou dobu kontroly nefungoval správně, o čemž svědčí neplatnost naměřených hodnot. Nesouhlasí rovněž s tvrzením, že vozidlo řídil pod vlivem alkoholu, či že se odmítl podrobit krevnímu vyšetření. Stejně tak odmítá, že by hlídce policie sdělil, že před jízdou vypil jedno pivo. Od počátku naopak uváděl, že z důvodu únavy užil mentolku. Správní orgán měl také nesprávně učinit závěr o jeho vině daným přestupkem na základě toho, že se v minulosti několika přestupků v dopravě dopustil. 9. V závěru žaloby žalobce navrhl, aby krajský soud žalobě přiznal odkladný účinek. O návrhu rozhodl krajský soud usnesením ze dne 18. 5. 2026, č. j. 64 A 7/2026-27, a to tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde námitky žalobce vypořádal. Navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. Odmítl tvrzení o nepřezkoumatelnosti či nedostatečném zjištění skutkového stavu. Oba správní orgány vycházely z uceleného a provázaného spisového materiálu, který tvoří logický a vnitřně souladný celek. 12. Skutkový stav byl dle jeho názoru z listinných podkladů zjištěn zcela dostatečným způsobem a bez důvodných pochybností. Připomněl, že správní orgán není povinen provést každý navržený důkaz, pokud je věc již spolehlivě objasněna. Žalobce sám neuvedl, jaké konkrétní nové skutečnosti by výslechy policistů či jeho osoby měly objasnit, případně která zjištění by měly zvrátit. 13. Argumentaci ohledně poruchy měřicího přístroje či užití mentolových bonbonů pro posouzení věci nepovažuje za právně relevantní. Námitka absence poučení je vyvrácena vlastnoručním podpisem žalobce na tiskopisu oznámení přestupku, kde žalobce svým podpisem výslovně potvrdil, že byl o povinnosti podrobit se lékařskému vyšetření policisty při silniční kontrole řádně poučen a obsahu poučení porozuměl. 14. Zásada in dubio pro reo se v dané věci dle žalovaného neuplatní, neboť o skutkovém stavu neexistují důvodné a objektivní pochybnosti. Provedené důkazy do sebe logicky zapadají a jednoznačně dokládají, že se žalobce přestupku dopustil. Poukaz žalobce na jeho přestupkovou historii byl učiněn pouze v kontextu hodnocení osoby pachatele v souvislosti se zvolením patřičných správních trestů, nikoliv jako náhrada za prokazování viny v daném řízení. IV. Právní hodnocení krajského soudu 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, aniž by nařizoval ústní jednání, neboť s takovým postupem vyjádřili účastníci řízení souhlas, resp. žalobce se k dotazu krajského soudu nevyjádřil. Účastníci současně byli obeznámeni se všemi listinnými důkazy obsaženými v soudním i správním spisu a měli možnost se k těmto listinám vyjádřit. 16. Současně krajský soud nepřehlédl, že žalobce v žalobě označil jako žalovaného kromě Krajského úřadu Jihočeského kraje také prvostupňový orgán – Městský úřad Soběslav. K tomu soud uvádí, že za žalovaný správní orgán lze v této věci považovat pouze Krajský úřad Jihočeského kraje, neboť podle § 69 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. Skutečnost, že žalobce vedle něj označil též správní orgán prvního stupně, na tomto závěru nic nemění. Určení osoby žalovaného nevyplývá z označení v žalobě, nýbrž přímo ze zákona, a soud proto tuto otázku posoudil samostatně. 17. Žaloba není důvodná. 18. Krajský soud v prvé řadě konstatuje, že napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným či jinak nedostatečně odůvodněným. Je zřejmé, na základě jakých ustanovení, jakého skutkového stavu a jak žalovaný rozhodoval, jak hodnotil skutečnosti sdělené žalobcem a jaké závěry o nich učinil. S odkazem na správní spis, zejména na úřední záznam o provedené kontrole, záznamy o dechových zkouškách či oznámení přestupku krajský soud uvádí, že v obecné rovině neshledal v postupu žalovaného vad. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech a zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl. 19. Namítá-li žalobce, že správní orgány žádným způsobem nezohlednily jeho argumentaci, lze jej odkázat zejména na strany 4–5 prvostupňového rozhodnutí a na strany 3–4 napadeného rozhodnutí, kde jím uplatněné námitky vypořádávají. V rozsahu žalobní argumentace, která byla žalobcem uplatněna ve zcela obecné rovině, nemohl krajský soud napadené ro