ÚOHS R0100/2025/VZ – Provozní úsek I.D metra v Praze - úsek (Olbrachtova) - Nové

Úřad obdržel dne 13. 10. 2023 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)5 ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

V návrhu se navrhovatel bránil proti rozhodnutí o vyloučení ze dne 5. 9. 2023 (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“). Napadal všechny tři důvody svého vyloučení ze zadávacího řízení, a to konkrétně: - - rozpor harmonogramu výstavby po doplnění ze dne 12. 4. 2023 (dále jen „HMG“)6 se zadávacími podmínkami a nezpůsobilost nabízeného postupu plnění naplnit účel a předmět plnění veřejné zakázky, nezdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny (dále jen „MNNC“) v nabídce navrhovatele, a to v položkách, které mají významný dopad na výši nabídkové ceny, a nevyplnění výkazu výměr v členění požadovaném zadavatelem.

Za účelem zodpovězení otázek týkajících se HMG v kontextu požadavků stanovených v bodu

Úřad napadeným rozhodnutím zamítl návrh navrhovatele, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí se Úřad zabýval jednotlivými důvody vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. V bodech 166-183 odůvodnění napadeného rozhodnutí

Následně se Úřad vyjadřoval k využití znaleckého posudku KÚ ve správním řízení a reagoval na námitky navrhovatele vůči němu. Vyjadřoval se k odborné kvalifikaci KÚ, formulaci znaleckých otázek, formálním nedostatkům znaleckého posudku a námitce podjatosti oprávněných úředních osob ve vztahu k údajné návodnosti doplňujících otázek na KÚ. Další část napadeného rozhodnutí Úřad věnoval ostatním dokumentům obsahujícím posouzení souladu HMG se ZD a jejich vztahu ke znaleckému posudku KÚ. U tří z nich shrnul, že nejsou relevantním důvodem pro zadání revizního posudku.

V případě dokumentu ze dne 1. 2. 2024 nadepsaného „Znalecký posudek – Analýza nabídkového harmonogramu z hlediska plnění podmínek zadávací dokumentace“, vypracovaného autorizovaným inženýrským konzultantem pro ekonomické záležitosti v oblasti stavebnictví Dr. Eng. Michaelem Werklem a odborníkem na plánování a harmonogramy certifikovaný AACE Eng. Stefanem Kahrer-Deimem, PSP, (dále jen „odborné posouzení Werkl“)11, pak nejde podle Úřadu o znalecký posudek podle české právní úpravy, byť tak k němu z opatrnosti přistupoval. Navíc byl velmi pravděpodobně zpracován na základě neúplné ZD. Odborné posouzení Werkl neodpovídá na shodné otázky jako znalecký posudek

Úřad dále s odkazem na znalecký posudek KÚ konstatoval, že dodavatelé mají podle bodu 8.1

Úřad se poté vyjádřil k jednotlivým nedostatkům HMG, které jsou ve znaleckém posudku KÚ řešeny v otázkách č. 7, 12 až 17, 23 až 26, 29 a 31, kde KÚ dospěl k závěru, že se nedostatky v HMG skutečně vyskytují a současně způsobují rozpor HMG s cyklogramem. Zároveň vypořádal námitky navrhovatele a skutečnosti plynoucí z jím předložených důkazů. Vzhledem k tomu, že podstatou rozkladu je nesouhlas navrhovatele se závěry Úřadu mj. v těchto otázkách, přistoupím k bližšímu popisu jednotlivých otázek a shrnutí napadeného rozhodnutí až v části týkající se vypořádání rozkladu navrhovatele. Totéž platí i k otázce č. 11, 32 a 33, ve kterých jsou řešeny nedostatky HMG, které podle znaleckého posudku KÚ svědčí o nesouladu HMG s požadavky stanovenými v bodu 8.1 ZD, ale KÚ u nich nekonstatoval rozpor mezi HMG a cyklogramem.

Závěrem této části napadeného rozhodnutí Úřad reagoval na požadavek navrhovatele, aby vyhotovil revizní znalecký posudek. Úřad dospěl k tomu, že odborné posouzení Werkl ani znalecký posudek Ryska se ve většině případů vůbec nevyjadřují k podstatě posuzovaného nedostatku HMG a jejich závěry jsou často stavěny na obecných nekonkrétních tvrzeních nebo je sice obsahují, ale míjí se s podstatou posuzovaného nedostatku. Tyto dva důkazy tedy vykazují z hlediska věcného obsahu nezanedbatelné nedostatky, zejména pokud jde o přezkoumatelnost odůvodnění jejich závěrů, což vede k tomu, že nejsou způsobilé vyvrátit závěry znaleckého posudku KÚ. Proto je Úřad hodnotil jako listiny s nižší důkazní silou než znalecký posudek KÚ. Uzavřel, že z tohoto důvodu není potřeba vypracování revizního znaleckého posudku.

V další části napadeného rozhodnutí se Úřad zabýval důvodem vyloučení spočívajícím v MNNC, kterou navrhovatel nezdůvodnil. Úřad dospěl k tomu, že rozhodnutí o vyloučení není v této části v souladu se zásadou transparentnosti, protože - zadavatel nespecifikoval varianty sporných položek, u nichž posoudil zdůvodnění MNNC poskytnuté navrhovatelem jako nedostatečné, uvedl nesprávnou hodnotu nezdůvodněných položek, nevysvětlil, proč považuje odůvodnění poskytnuté navrhovatelem za nedostatečné, neobjasnil důvody, proč u nezdůvodněných položek zdůvodnění MNNC neakceptoval, zatímco u jiných sporných položek ano, nespecifikoval, ve vztahu ke kterým ze sporných položek zdůvodnění MNNC akceptoval, nevysvětlil, proč ceny některých položek posoudil jako nemající zásadní dopad do nabídkové ceny a dále se jimi nezabýval, přestože ve vztahu k nim požadoval zdůvodnění, a ani neuvedl, kterých sporných položek se tento závěr týká.

Ve vztahu k důvodu vyloučení spočívajícímu v nevyhovujícím způsobu zpracování nabídkové ceny, který obsahuje několik dílčích samostatných důvodů pro vyloučení, Úřad dospěl k tomu, že není v souladu se zásadou transparentnosti. Zadavatel totiž podle Úřadu neuvedl, v čem konkrétně shledává rozpor ocenění položek s vyšší cenou se ZD, a v rozhodnutí absentuje odůvodnění, na základě jakých skutečností zadavatel dospěl k závěru, že jedna z položek byla oceněna tak, že tím má navrhovatel v rozporu se zadávacími podmínkami získat skrytou zálohu. Důvod vyloučení, že navrhovatel neposkytl k určitým položkám kalkulační vzorec, shledal Úřad v rozporu se zásadou přiměřenosti.

Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne

Vzhledem k tomu, že rozkladové námitky navrhovatele jsou velmi rozsáhlé (čítají 135 stran), nepovažuji za přehledné na tomto místě podrobně rekapitulovat veškerou dílčí argumentaci proti veškerým dílčím závěrům napadeného rozhodnutí. Zde tedy shrnuji pouze podstatu jednotlivých námitek a až v části „K námitkám rozkladu“ podrobně představuji a vypořádávám všechny rozkladové námitky navrhovatele.

Navrhovatel namítá, že Úřad vydal napadené rozhodnutí, přestože zadávací řízení již ze zákona skončilo, což měl Úřad zkoumat z úřední povinnosti. Podle navrhovatele totiž ke dni

Navrhovatel vykládá pojem „podjatost“ a dovozuje, že je vyloučeno, aby ve správním řízení podával znalecký posudek ten, u něhož lze s ohledem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům pochybovat o jeho nepodjatosti. Důvody, proč navrhovatel pochybuje i zde, podle něj vyplývají z námitky podjatosti ze dne 2. 4. 2024. Podle navrhovatele je evidentní podjatost KÚ ve vztahu k účastníkům řízení a k předmětu řízení a jeho závěry by neměly být zohledněny ve správním řízení. Opačný přístup zatěžuje napadené rozhodnutí vadou, která mohla mít a měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Úřad se nedržel obecných požadavků na formulaci znaleckých otázek, když znalci podsunul názory a závěry zadavatele formulované v rozhodnutí o vyloučení, a to jak ve vztahu k výkladu

Podle navrhovatele převyšuje míra nevhodnosti formulace žádosti o vysvětlení znaleckého posudku i nevhodnost původního zadání. Otázky jsou tak kapciózní a sugestivní, že navrhovatel pochyboval o nepodjatosti úředních osob, které je formulovaly, a proto vznesl námitku jejich podjatosti. Nesouhlasí s tím, jak byla vypořádána předsedou Úřadu a jak jeho závěry převzal Úřad v napadeném rozhodnutí. Závěry obsažené v bližším vysvětlení znaleckého posudku KÚ by tedy podle navrhovatele neměly být jakkoliv zohledňovány. Pokud byly, jde o zásadní vadu řízení.

Navrhovatel tvrdí, že znalecký posudek trpí celou řadou formálních vad, které nebyly odstraněny ani na výzvu Úřadu. Svědčí to o ledabylém přístupu znaleckého ústavu, který zpracoval znalecký posudek v rozporu s právními předpisy. Formální náležitosti mají svůj význam a musí být dodrženy. I z tohoto důvodu neměl být znalecký posudek zohledněn, a pokud se tak stalo, zatížil Úřad správní řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Navrhovatel nejprve rekapituluje, jaké znalecké posudky a jaká odborná vyjádření měl Úřad k dispozici. Konstatuje, že znalecký posudek KÚ se jediný vymyká závěrům, ke kterým dospěli ostatní znalci a odborníci. V případě rozdílnosti odborných závěrů je nutné k nim zpracovat revizní znalecký posudek. Podle ustálené praxe Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) je v případě protichůdných závěrů znaleckých posudků namístě zadat zpracování revizního znaleckého posudku, který by rozpory vyřešil, a to v zájmu zjištění skutkového stavu.

Míra podrobnosti znaleckých závěrů znaleckého posudku nevypovídá nic o jejich správnosti, proto jsou úvahy Úřadu o stručnosti znaleckého posudku Ryska nesprávné. Totéž navrhovatel uvádí i k odbornému posouzení Werkl. Navrhovatel nesouhlasí ani s tím, že znalecký posudek

Pokud Úřad nepřistoupil k zadání revizního znaleckého posudku a sám se pustil do odborného vyhodnocení závěrů znaleckých posudků, nepostupoval správně a zatížil správní řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci.

Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí navrhovatel uváděl, že je třeba se zabývat i tím, jak bodu

Úřad proto nezjistil skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, čímž zatížil správní řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a zároveň navrhovateli upřel jeho procesní práva.

13

Navrhovatel namítá, že nikdy netvrdil, že měl při tvorbě HMG vycházet pouze z cyklogramu.

Navrhovatel namítá, že nelze vycházet z pojmů „struktura výrobního procesu“, resp. „technologická struktura dílčích stavebních procesů a objektových procesů“, jak je podává znalecký posudek. Jde o výklad, který nemá oporu v ZD a nejde o jediné možné, závazné a jednoznačné definice, které by všichni museli znát tímto způsobem a shodně z nich vycházet (tím spíše u dodavatelů z různých zemí). Zadavatel neformuloval jakékoliv požadavky na zachycení struktury výrobního procesu, vyjma zahájení, dokončení a trvání dílčích aktivit.

Pojem „struktura dílčích stavebních procesů“ může být podle navrhovatele chápán i jen jako rozdělení stavby do jednotlivých stavebních objektů. Poté konkretizuje, že jím předložený nabídkový HMG obsahuje (především u velkých SO) strukturu členění výrobního procesu znázorněnou několika způsoby. Uvádí seznam SO, u nichž je v HMG zcela jasně vyznačena struktura výrobního procesu. To dokazuje, že nabídkový HMG obsahuje i dodatečně, tj. nerelevantně vymezenou strukturu výrobního procesu dle znaleckého posudku KÚ.

Navrhovatel opakuje svůj argument, že termín zpřístupnění železniční stanice Praha Krč v březnu 2028 dle cyklogramu nelze zaměňovat s okamžikem dokončení všech prací na ní, který je dle HMG navrhovatele pozdější. Není jasné, z čeho Úřad dovozuje, že by stanice neměla být zpřístupněna v termínu dle cyklogramu a nelze to dovozovat z termínu dokončení všech prací.

Podle navrhovatele Úřad pominul, že po činnostech SO 15-20, SO 17-20, SO 19-20 a SO 19-26 následuje činnost PP03 (Dokončovací práce). V konečném důsledku budou stavební objekty dokončeny v termínech, které předpokládá cyklogram, nikoliv dříve v nereálných termínech.

14

Jakkoliv se fyzické provedení předpokládá do [obchodní tajemství – datum], vyzkoušení a zprovoznění je v HMG předpokládáno v období [obchodní tajemství – datum]. Komplexní zkoušky jsou v HMG plánované na stejné období, tedy v době, kdy již bude k dispozici napájení elektrickou energií. Obecně není vyloučeno, aby byly technologické a provozní soubory dokončeny dříve (ne uvedeny do provozu), než bude zajištěno napájení.

K této části navrhovatel namítá, že závěry Úřadu stojí na spekulacích znaleckého posudku KÚ o tom, co by se mohlo stát při zpoždění některých činností, a na údajném nesouladu nabídkového HMG s požadavkem na zachycení časových vazeb mezi dílčími činnostmi, který ale ze ZD nevyplývá. Dovodil jej až KÚ a nelze na něm stavět vyloučení navrhovatele. Následně navrhovatel cituje požadavky na harmonogram dle bodu 8.1 ZD. Žádné jiné požadavky na harmonogram nebyly stanoveny a sám KÚ uvedl, že zadavatel nepožadoval uvedení předchůdců a následovníků. Navazující úvahy, proč by i přesto měly být vazby v HMG znázorněny, jsou postaveny na vlastních úvahách znaleckého ústavu a nemají oporu v ZD ani ve stavební praxi. To potvrzují i odborné posouzení Werkl a znalecký posudek Ryska.

V této části navrhovatel předkládá stejné námitky jako k otázce č. 15.

V této části navrhovatel předkládá stejné námitky jako k otázkám č. 15 a 16.

Nedostatečná provázanost objektů PC 100-70 Trakční zařízení v částech PC 100-70/00 až PC

Navrhovatel namítá, že informace o časových rezervách je informace pro případ zpoždění projektu. Navrhovatel, ale nepočítá s tím, že by realizaci stavebních objektů posouval oproti

U úkolu na řádku 395 HMG je v závorce jasně uvedeno, že může být proveden až po dokončení

Navrhovatel nesouhlasí s tvrzením, že příslušná oblast 15-90/11 není k dispozici v období uvedeném v jeho HMG. Konkrétně jde o stavební objekt mostního provizoria pro výstavbu provizorní komunikace. Odkazuje na výkres, podle kterého je pro zařízení 15-90/11 vymezena konkrétní lokalita. V jiném výkrese je místo pro daný objekt zobrazeno jako dostupné v první fázi, což je v souladu s prvními kroky zařízení staveniště a časovým rámcem navrženým v HMG.

Navrhovatel v této části namítá, že v případě provádění pilotážních prací v SO 17-20 [obchodní tajemství – SO, před jehož realizací mají být realizovány dotčené SO] vycházel z výkresu etapizace, který zobrazuje 4. etapu, kde jsou mosty 17-90/11 zobrazeny před pilotážními pracemi ve 2. etapě. Proto předpokládal, že mosty mohou být mimo dosah pilot, nebo se během pilotovacích prací mírně posunou. Práce na objektech 17-61/02 a 17-62/02 mohou být podle navrhovatele zahájeny před provizorním mostem a jejich propojení je možné provést, až bude most instalován. Postup navržený navrhovatelem nevylučuje, aby byly přeložky sítí realizovány v termínech dle nabídkového HMG, tedy v souladu s cyklogramem.

16

Podle navrhovatele je z nabídkového HMG patrné, že SO 51-21 má vazbu na SO 15-20. Řádek

Navrhovatel připomíná, že při přípravě HMG je třeba vycházet z cyklogramu a dalších dokumentů obsažených v PD. Objekt SO 19-20 je podle navrhovatele závislý nejen na SO 1916 a SO 19-24/01, ale souvisí i s objektem SO 19-26, jak je uvedeno ve sloupci „Předchůdce“ v HMG navrhovatele. Práce v SO 19-20 se týkají části stanice navazující na SO 19-26, nikoliv centrální části/kopule SO 19-20. HMG navrhovatele je tak v souladu s poskytnutou 3D dokumentací zobrazující jednotlivé fáze výstavby (řádky 108 a 117 harmonogramu). Činnost

V samotném 3D výkresu je podle navrhovatele zobrazeno provádění SO 19-26 v rané fázi, tj. před zahájením výstavby SO 19-20. Nejedná se o dokončený stavební objekt, ale o stavební objekt v rané fázi výstavby. Navrhovatel se ptá, jak je možné provedení SO 19-26, který logicky vychází z SO 19-29, aniž by k němu byl přístup z povrchu. Přístup k SO 19-20 je přes SO 19-26 možný, protože jsou propojeny v mezifázové části uvedených objektů. Pro přístup k SO 19-20 není nezbytné, aby byl SO 19-26 kompletně dokončen.

Navrhovatel konstatuje, že jím předložený finanční harmonogram beze zbytku splňuje požadavky podle bodu 8.1 písm. c) ZD, protože obsahuje veškeré finanční náklady na kompletní realizaci předmětu veřejné zakázky v členění po měsících, byť nejsou explicitně znázorněny náklady na údržbu [obchodní tajemství – datum].

U této otázky navrhovatel předkládá námitky, které jsou již součástí jiných námitkových okruhů.

K této otázce navrhovatel namítá totéž, co u otázky 32. Dále odkazuje na argumentaci týkající se finančního harmonogramu, kterému se věnuje otázka č. 11.

Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Zadavatel ve vyjádření k rozkladu navrhovatele nejprve uvádí, že nedošlo k ukončení zadávacího řízení ze zákona, protože zadavatel dne 6. 8. 2024 vydal rozhodnutí o výběru, které bylo zrušeno pravomocně až Úřadem. V souladu se smyslem a účelem zadávací lhůty a rozhodovací praxí Úřadu tak nemohlo dojít k následku, o kterém mluví navrhovatel.

Následně se zadavatel vyjadřuje k námitce podjatosti KÚ. Odkazuje na závěry Úřadu, se kterými souhlasí, a odmítá domněnky navrhovatele o propojení KÚ s věcí, zadavatelem či jinými osobami. Naopak uvádí, že autor znaleckého posudku Ryska má blízký vztah s navrhovatelem. Obdobně se zadavatel s Úřadem shoduje i v dalších částech napadeného rozhodnutí, které se týkají námitek navrhovatele proti procesnímu postupu Úřadu, vadám znaleckého posudku KÚ či nezadání revizního znaleckého posudku. K tomu upozorňuje na absenci odborných závěrů ve znaleckém posudku Ryska a trvá na tom, že odborné posouzení Werkl není znaleckým posudkem a nemělo by se tak k němu přistupovat ani z opatrnosti.

Rovněž u námitek proti požadavkům na harmonogram či proti konkrétním nedostatkům v HMG navrhovatele se zadavatel primárně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.

Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.

Navrhovatel úvodem namítá, že Úřad vydal napadené rozhodnutí, přestože došlo k ukončení zadávacího řízení ze zákona uplynutím zadávací lhůty. Popisuje skutkové okolnosti a aplikovatelnou právní úpravu a dospívá k závěru, že zadávací lhůta uplynula ke dni

Sám navrhovatel ale v rámci popisu skutkového stavu uvádí, že dne 6. 8. 2024 zadavatel vydal oznámení o výběru, vč. rozhodnutí o výběru, které bylo pravomocně zrušeno až Úřadem.

Zde je ale situace jiná. Zadavatel nejprve dne 5. 9. 2023 vydal rozhodnutí a oznámení o výběru dodavatele a dne 13. 3. 2024 si tento úkon sám zrušil. K tomu došlo fakticky v návaznosti na nepravomocné rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0672/2023/VZ, č. j. ÚOHS01883/2024/500 ze dne 15. 1. 2024. Následně ale zadavatel vydal dne 6. 8. 2024 nové rozhodnutí a oznámení o výběru dodavatele. To bylo zrušeno rozhodnutím Úřadu sp. zn.

Dopadem takového postupu (tj. zrušení úkonu Úřadem) na výklad § 40 odst. 3 a 4 ZZVZ se Úřad již opakovaně zabýval. V rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0653/2023/VZ, č. j. ÚOHS-01495/2024/500 ze dne 11. 1. 2024 (potvrzeném rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0020/2024/VZ, č. j. ÚOHS-09051/2024/162 ze dne 13. 3. 2024) uvedl: „Úřad je tak toho názoru, že za situace, kdy dojde ke zrušení oznámení o výběru dodavatele nezávisle na vůli zadavatele (např. neposkytnutím součinnosti dodavatele při uzavření smlouvy, či na základě rozhodnutí Úřadu), nelze mít za to, že zadávací řízení bylo ukončeno v návaznosti na § 40 odst. 4 zákona. Jiný výklad Úřad nepovažuje za naplňující smysl daného ustanovení, jehož cílem je evidentně přimět zadavatele, aby zadávací řízení nebylo zbytečně prodlužováno a vedlo ve stanovené (zadávací) lhůtě k rozhodnutí o výběru dodavatele, a tedy k posunu v úkonech jednoznačně směřujících k uzavření smlouvy.“17

K tomuto závěru Úřad dospěl na základě výkladu § 40 odst. 3 a 4 ZZVZ, protože ZZVZ tuto situaci výslovně neřeší. Cílem § 40 odst. 4 ZZVZ je zejména zamezit nepřiměřenému a neopodstatněnému protahování správního řízení zapříčiněného nečinností zadavatele, tedy aby zadavatel bezdůvodně neodkládal výběr dodavatele. „Je proto podle Úřadu podstatné odlišit, zda bylo dané rozhodnutí zrušeno Úřadem v rámci uložení nápravného opatření, či zda bylo zrušeno zadavatelem ať už v reakci na podané námitky, nebo z důvodu jiného. Důležitým faktorem je zkoumání smyslu, jež se za zrušením konkrétního rozhodnutí skrývá a zda není dané rozhodnutí zrušeno účelově pro aplikaci § 40 odst. 4 a zachování zadávací lhůty a prakticky tak vyhnutí se ukončení zadávacího řízení ex lege bez toho, aniž by byl vybrán dodavatel.“ Pokud by zadavatel před Úřadem hájil své rozhodnutí o výběru, nemůže dojít k ukončení zadávacího řízení, protože by to odporovalo uvedenému smyslu ZZVZ. Zadavatel rozhoduje o výběru dodavatele s cílem zadat veřejnou zakázku, byť bylo jeho rozhodnutí v rozporu se zákonem. „Opačná situace nastane v případě, kdy po odeslání oznámení o výběru dodavatele zruší rozhodnutí (a oznámení) o výběru dodavatele sám zadavatel bez vnějšího zásahu. V takovém případě je třeba na oznámení o výběru dodavatele hledět, jako by nikdy

Uvedenému výkladu ostatně odpovídá i novelizace ZZVZ provedená zákonem č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela stanoví, že neodešle-li zadavatel oznámení o výběru dodavatele v zadávací lhůtě, je zadávací řízení ukončeno uplynutím 3 měsíců od skončení zadávací lhůty.

Důvodová zpráva k novele ZZVZ uvádí: „Z použité formulace také a contrario vyplývá, že pro účely aplikace odstavce 4 není rozhodné následné oznámení o výběru dalšího dodavatele v pořadí po vyloučení vybraného dodavatele (§ 125), nebo zrušení výběru dodavatele na základě rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o uložení nápravného opatření. Pokud tedy zadavatel učiní první oznámení o výběru dodavatele v zadávacím řízení před skončením zadávací lhůty a dojde k následnému vyloučení vybraného dodavatele nebo zrušení výběru dodavatele Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, nemůže už dojít k ukončení zadávacího řízení podle § 40 odst. 4. Na tom nemění nic ani to, že následně bude zasláno nové oznámení o výběru.“ (zvýraznění doplněno předsedou Úřadu).

Není důvod se odchylovat od citovaných závěrů. Nic nenasvědčuje tomu, že by se zadavatel snažil účelově protahovat zadávací řízení. Navrhovatel sice tvrdí, že jde o účelové jednání právě s ohledem na snahu o vyhnutí se ukončení zadávacího řízení, s tím ale nemohu souhlasit. Není totiž ani pravdou, že by se zadavatel nepokoušel po nepravomocném zrušení rozhodnutí o výběru Úřadem odstranit nedostatky, které mu vytýkal Úřad. Ze správního řízení o rozkladu sp. zn. ÚOHS-R0011/2025/VZ mi je totiž známo, že zadavatel činil kroky k ověření kvalifikace tamního vybraného dodavatele, a to právě za účelem naplnění ZZVZ – za účelem úspěšného zadání veřejné zakázky. Zadavatel tedy svým postupem nijak nenarušil smysl a účel § 40 odst. 4 ZZVZ, jak jej vyložil Úřad.

Jde-li o námitku absolutní neplatnosti právního jednání rozhodnutí a oznámení o výběru ze dne 6. 8. 2024, a tedy nemožnosti naplnit podmínky § 40 odst. 3 a 4 ZZVZ, protože byla konstatována nezákonnost úkonu, uvádím citaci z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo

Jestliže tedy navrhovatel tvrdí, že došlo k uplynutí zadávací lhůty dne 14. 3. 2025, ale zadavatel vydal dne 6. 8. 2024 nové rozhodnutí a oznámení o výběru, které zároveň odeslal, nemohu přisvědčit námitce uplynutí zadávací lhůty a souvisejícímu ukončení zadávacího řízení ze zákona. Není ani důvod blíže zkoumat konkrétní plynutí a stavení zadávací lhůty, protože z tvrzení navrhovatele vyplývá, že nejde o hraniční situaci, kterou by bylo nutné takto podrobně posuzovat.

Závěrem konstatuji, že Úřad nemusí v napadeném rozhodnutí uvádět všechny podmínky věcného projednání návrhu, kterými se zabýval. Pokud nejsou výslovně zmíněny, neznamená to, že tak neučinil, ale primárně to znamená, že nešlo o předmět sporu či problematickou situaci.

Námitku navrhovatele týkající se uplynutí zadávací lhůty a ukončení zadávacího řízení ze zákona odmítám s ohledem na uvedené jako nedůvodnou.

V další části rozkladu navrhovatel namítá podjatost KÚ jako zpracovatele znaleckého posudku.

Navrhovatel uvádí, že se KÚ aktivně podílí na projektu výstavby metra D. Úřad tuto námitku vypořádal v bodech 59-66 odůvodnění usnesení o námitce podjatosti. Úřad správně podotkl, že předmětem správního řízení, tedy ani znaleckého posouzení, není samotný projekt.

Souhlasím s tím, že nelze dovodit jakýkoliv poměr KÚ k věci, protože nelze dovodit zájem, který by KÚ měl mít na výsledku sporu. Pokud by byly předmětem zkoumání zadávací podmínky, dalo by se hovořit o tom, že subjekt, který participuje na jejich zpracování, má zájem na tom, aby realizace pokračovala (obdobně bod 63 odůvodnění usnesení o námitce podjatosti, který se vyjadřuje k potenciálnímu zkoumání samotné PD). KÚ ale může být lhostejné, který účastník zadávacího řízení bude realizovat veřejnou zakázku, tj. jak posoudí HMG navrhovatele a důvody jeho vyloučení zadavatelem. Takový poměr k věci navrhovatel ani netvrdí a nevyplývá ze správního spisu.

Dodávám, že posouzení rozhodnutí o vyloučení, které vyžaduje posouzení HMG navrhovatele mj. s PD, rovněž není poměrem k věci ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu a § 18 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, (dále jen „zákon o znalcích“). Ani zde totiž nedochází ke zkoumání PD, nýbrž souladu HMG navrhovatele s PD. Na to ale nemá žádný dopad to, že se KÚ podle navrhovatele podílel na jejím zpracování (z tvrzení KÚ vyplývá opak a navrhovatel důkaz nepředložil). Souhlasím proto s tím, jak námitku posoudil Úřad.

Námitku poměru KÚ k zadavateli, hl. m. Praha a Technické správě komunikací hl. m. Prahy, a.s., IČO 03447286, se sídlem Veletržní 1623/24, Holešovice, 170 00 Praha 7, (dále jen „TSK“)

Jako zásadní konstatuji, že se Úřad zabýval tím, jestli lze o takovém vztahu ekonomické závislosti hovořit. Zkoumal proto podíl smluv se zadavatelem na celkových příjmech KÚ.

Úřad také v usnesení o námitce podjatosti správně uvedl, že hl. m. Praha není žádným ze subjektů, ve vztahu k němuž by zde vůbec mohla být shledána pochybnost o podjatosti a není ani účastníkem zadávacího řízení. Stejně jako Úřad rovněž odmítám úvahu navrhovatele o tom, že by měla být důvodem pro pochybnosti o podjatosti KÚ skutečnost, že KÚ nechce zhoršit vztahy s hl. m. Prahou. Jde o domněnky, které vycházejí z předpokladu navrhovatele o nepoctivém jednání KÚ. Ty přitom nejsou nijak podloženy a takto obecné úvahy nemohou zakládat ani pochybnost o podjatosti KÚ. Obdobné závěry platí k ještě vágnější snaze o propojení KÚ a TSK.

Totožnou, a v bodech 89-92 odůvodnění usnesení o námitce podjatosti již vypořádanou, je i námitka vazby jednoho z představených KÚ s pražskými politiky. Úřad zcela správně uvedl, že tato vazba, kterou navrhovatel dovozuje pouze ze zápisu ze zasedání zastupitelstva, není vazbou, která by mohla jakkoliv podporovat pochybnost o podjatosti. A nepodporuje ji ani možnost, že daná osoba mohla realizovat zakázky pro hl. m. Prahu. Předně totiž platí, že se řeší potenciální podjatost KÚ, nikoliv jednotlivých zaměstnanců. Takové izolované tvrzení pak ani nelze považovat za skutečnost mající vliv na pochybnost o podjatosti. Nic nehovoří o tom, že by měl KÚ s ohledem na individuální činnosti jednoho ze zaměstnanců i jen teoreticky postupovat podjatě.

Příkladu, na kterém se navrhovatel snaží demonstrovat, že ve věcech týkajících se hl. m. Prahy nelze mít KÚ za nepodjatý, nemohu přisvědčit. Navrhovatel dovozuje důkaz podjatosti z vývoje názorů KÚ na rekonstrukci Libeňského mostu, které mají konvenovat právě hl. m. Praze a mají se měnit v čase s ohledem na názory představitelů hl. m. Prahy. Postup KÚ a vyjadřování na veřejnosti k jiné veřejné zakázce ale nemůže být bez dalšího důkazem podjatosti. Úřad nemůže dovozovat podjatost na základě subjektivních tvrzení navrhovatele, aniž by něco takového plynulo ze skutečného postupu KÚ. Jinými slovy, Úřad nemůže přisuzovat tvrzenou změnu názorů na rekonstrukci Libeňského mostu poměru KÚ k hl. m. Praze či TSK.

Námitku týkající se vztahu KÚ k jinému účastníkovi zadávacího řízení (společnostem Subterra a HOCHTIEF CZ) Úřad vypořádal v bodech 93-115 odůvodnění usnesení o námitce podjatosti.

Úřad s ohledem na zjištěné skutečnosti uzavřel, že tak marginální podíl na celkových rozpočtových příjmech KÚ nedosahuje takové intenzity, že by mohl být důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti KÚ z důvodu poměru k věci, neboť nejde o vztah ekonomické závislosti, a KÚ tak z důvodu těchto vazeb nemohl mít zájem na výsledku řízení. Obdobné závěry platí i u společnosti Metrostav, která je mateřskou společností společnosti Subterra.

K tomu dále uvádím, že na tom nic nemění ani nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 35/03 ze dne 25. 6. 2003, protože jeho závěry nejsou naplněny konkrétními skutkovými zjištěními ve zdejší věci. Opakuji, že není pravdou, že by KÚ měl dlouhodobou a významnou spolupráci s výše uvedenými subjekty. Navrhovatel se to sice snaží tvrdit, ale zjištěné okolnosti nic takového neprokazují.

Pokud jde o samotný obsah znaleckého posudku ve vztahu k posuzovaným otázkám, který má dokládat podjatost KÚ, vyjadřuji se k této námitce na jiných místech tohoto rozhodnutí o rozkladu. Zde uvádím pouze to, že subjektivní názory navrhovatele na formu znaleckého posudku, jeho „tón“ a řečnické otázky, které obsahuje, nejsou dokladem o podjatosti KÚ. Uznávám, že některé poznámky znaleckého ústavu se mohou jevit jako nepatřičné a KÚ by se jich měl při podávání znaleckého posudku zdržet. Na druhou stranu musím přihlédnout k tomu, že podání všech zúčastněných stran obsahují „silná“ tvrzení, proto nepovažuji za znak nezákonnosti posudku či podjatosti KÚ to, že se (byť nevhodně) k tomuto způsobu vyjadřování rovněž uchýlil.

Uzavírám proto, že Úřad správně posoudil námitku podjatosti, respektive postupoval správně, když konstatoval, že KÚ není vyloučen z podání znaleckého posudku ve správním řízení.

Námitkou nevhodné formulace zadání znaleckého úkolu se zabýval již Úřad v bodu 193-200 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Stěžejní je, že předmětem správního řízení je posouzení zákonnosti rozhodnutí o vyloučení, tedy důvodů, které v něm zadavatel uvedl. Je tedy nutné zjistit, jestli jsou tvrzené důvody rozporu HMG se zadávacími podmínkami skutečně přítomny, nebo nikoliv. Úřad proto správně uvedl, že se posuzují konkrétní tvrzení zadavatele obsažená v rozhodnutí o vyloučení.

Správné proto je i toto konstatování Úřadu v bodu 197 odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Úřad pomocí otázek položených KÚ hodlal zjistit, zda zadavatelem tvrzené nedostatky HMG skutečně existují (tj. jsou v HMG opravdu přítomny), a zda jejich existence představuje mj. rozpor mj. s cyklogramem či s konkrétními požadavky stanovenými v bodě 8.1 zadávací dokumentace, jak tvrdí zadavatel v rozhodnutí o vyloučení. Úřad kladl otázky KÚ způsobem,

Zdůrazňuji, že zadání znaleckého úkolu se nemohlo omezit na posouzení, zda navrhovatel vyhověl požadavkům ZD (jak tvrdí navrhovatel), bez ohledu na to, co si o věci myslí zadavatel.

V tomto ohledu zároveň platí, že pokud je odbornou otázkou právě soulad rozhodnutí o vyloučení se ZZVZ, tedy soulad jednotlivých důvodů vyloučení s obsahem HMG a ZD, bylo potřeba nechat tuto otázku zodpovědět znalecký ústav. Nejde tedy o přenášení povinnosti náležitého právního posouzení na KÚ, ale o přejímání odborných závěrů, které skutečně korelují s tím, zda je rozhodnutí o vyloučení v souladu se ZZVZ. Navrhovatel to sice prezentuje jako nezákonnost, ale Úřad postupoval zcela správně.

Samotná skutečnost, že z rozhodnutí o vyloučení je patrný náhled zadavatele na řešenou část

Obstojí i srovnání Úřadu s tím, jaké podklady poskytl navrhovatel autorům odborného posouzení Werkl – především mluvím o námitkách navrhovatele, které tvoří části závěrů tohoto odborného posouzení. Z něj, tj. i z citací námitek, pak vychází znalecký posudek Ryska.

Jestliže navrhovatel v bodu 105 rozkladu cituje konkrétní znaleckou otázku a uvádí, že Úřad podsouvá KÚ, že v HMG něco chybí, nemohu s tím souhlasit. Znaleckému ústavu se nic takového nepodsouvá, jde pouze o rozvinutí předchozí otázky, a to v případě odpovědi, že v HMG chybí určité údaje. Přitom odpověď na předcházející otázku, stejně jako na všechny ostatní, má obsahovat odůvodnění. Bylo tedy na KÚ, aby přesvědčivě odůvodnil svůj závěr a následně přistoupil k další otázce, jejíž zodpovězení má smysl pouze při jednom z možných výsledků předchozí otázky. Nic nenasvědčuje tomu, že by Úřad znaleckému ústavu něco podsouval nad rámec běžné odborné otázky a běžné odborné navazující otázky.

Námitku proto odmítám s konstatováním, že znalecký úkol není nevhodně formulován, ale pouze reflektuje předmět správního řízení a povahu zjišťovaných skutečností. Nijak nevybočuje z toho, co je nutné zodpovědět pro účely správního řízení.

Rovněž námitka nevhodné formulace doplňujících dotazů na KÚ byla vypořádána v napadeném rozhodnutí, a to s odkazem na usnesení předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS18

Úřad shrnul závěry předsedy Úřadu tak, že cílem dotazů bylo upřesnění znaleckého posudku, nikoliv nalezení argumentace pro předem daný závěr. Otázky umožňovaly kladnou i zápornou odpověď, nezavádí KÚ do pasti a nestaví jej do konkrétní výchozí situace. Úřad doplnil, že účelem doplňujících dotazů bylo vysvětlení a bližší odůvodnění určitých závěrů, aby byly srozumitelné pro úřední osoby. Tato možnost ostatně vyplývá z § 28 odst. 6 zákona o znalcích.

Vzhledem k tomu, že usnesení předsedy Úřadu je mým rozhodnutím a v mém náhledu na námitku nevhodné formulace doplňujících dotazů se nic nezměnilo, nemám důvod se odchylovat od tam uvedených závěrů.

Navrhovatel totiž i v rozkladu jako příklad namítá znění dodatečného dotazu č. 7 ke znalecké otázce č. 14. Jak je shrnuto výše, nelze přisvědčit tvrzení o sugestivnosti a úskočnosti formulované otázky, protože ta neobsahuje předem daný závěr a netvrdí, co určitá skutečnost znamená či neznamená. Úřad se ptal, zda určitá skutečnost platí a požadoval odůvodnění (bez ohledu na to, zda platí, či nikoliv). Otázka neobsahuje skryté předpoklady, nevychází z předpokladu, že HMG neobsahuje požadovanou strukturu. Zjišťuje, zda potvrzení určité skutečnosti k takovému závěru může vést. Jak jsem uvedl v bodech 26 a 27 odůvodnění usnesení předsedy Úřadu, „[c]ílem dotazu je zjevně upřesnění znaleckého posudku, nikoli nalezení argumentace ve prospěch předem daného závěru. Sugestivní otázka by spíše formulovala výrok a žádala jeho potvrzení.“ „I další dotazy, které navrhovatel v námitce podjatosti zpochybňuje, mají podobnou strukturu.

I na tomto místě proto konstatuji, že formulace dodatečných dotazů KÚ nezavdává pochybnost o jiné snaze oprávněných úředních osob, než je vyjasnění odborných otázek.

Skutečnost, že navrhovatel v rozkladu provedl „hlubší“ rozbor řešeného dodatečného dotazu č. 7 ke znalecké otázce č. 14 a dovozuje z něj vady tohoto dotazu, neznamená, že v nich jsou tyto vady skutečné přítomné. Už jen nutnost tohoto rozboru totiž poukazuje na to, že samotný

Jde-li o námitku proti tvrzení, že zákaz sugestivních a kapciózních otázek hraje roli primárně při výslechu svědků, uvádím, že jde o závěr, kterým jsem se snažil dokreslit, proč jsou dané námitky liché, a to s ohledem na vliv, které by takové otázky (byť zde ani takové nejsou) mohly mít na znalce či znalecký ústav. Jedná se o argumentaci, která nijak nezpochybňuje zákaz takových otázek (čímž zároveň odpovídám na citaci letitým rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R012/1999 ze dne 27. 12. 2000), ale která jej přiřazuje tam, kde má svůj účel.

V tomto námitkovém okruhu navrhovatel rovněž uvádí, že Úřad upřednostňuje závěry znaleckého posudku KÚ před závěry jiných znalců. Dává jim možnost své závěry doplnit a vysvětlit v kontextu argumentace navrhovatele, ale stejně nepřistupuje k jím osloveným znalcům a nedává jim možnost se vyjádřit k tvrzením zadavatele. To navrhovatel považuje za rozdílný přístup a vadu řízení mající vliv na nesprávné rozhodnutí ve věci.

Vzhledem k tomu, že blíže rozvedenou námitku týkající se hodnocení důkazů znaleckými posudky a odbornými posouzeními posuzuji opakovaně v dalších pasážích tohoto rozhodnutí o rozkladu, omezím se zde pouze na konstatování, že Úřad nebyl povinen přistupovat ke všem těmto důkazům stejně. V souladu se zásadou volného hodnocení důkazů vyhodnotil (bod 535 odůvodnění napadeného rozhodnutí), že znalecký posudek KÚ má oproti znaleckému posudku

Uzavírám, že není důvod, aby nebyly závěry obsažené v bližším vysvětlení znaleckého posudku zohledněny ve správním řízení.

Obecně musím k tomuto námitkovému okruhu uvést, že Úřad není orgánem, který má posuzovat znalecký posudek z hlediska jeho formální správnosti podle zákona o znalcích a vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti, (dále jen „vyhláška o znalecké činnosti“). Pokud má navrhovatel tyto pochybnosti o znaleckém posudku KÚ, může se obrátit na Ministerstvo spravedlnosti jako na orgán dohledu podle § 35 zákona o znalcích. Úřad si vyžádal znalecký posudek pro účely správního řízení a jeho použití jako důkazu. Stěžejní proto je, jestli případné formální vady znaleckého posudku, na které poukazuje navrhovatel, mohou mít vliv na použitelnost znaleckého posudku jako důkazu ve správním řízení.

V tomto ohledu musím konstatovat, že tomu tak rozhodně není. I přestože lze navrhovateli přisvědčit, že určité formální náležitosti nejsou splněny beze zbytku, jak to vyžadují zmíněné

Námitkou formálních vad znaleckého posudku se Úřad zabýval v bodech 202-205 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dospěl k závěru, že byť takové vady skutečně existovaly, byly odstraněny v průběhu správního řízení.

Jde-li o uvedení použitých podkladů a námitku, že velká část teoretického pojednání je nepůvodní a jde o nepřiznané zdroje, nikoliv o vlastní odborné názory, odkazuji navrhovatele na bod 205 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde Úřad s odkazem na vyjádření KÚ uvedl, že při zpracování znaleckého posudku vycházel mj. z knihy prof. Jarského, která je uvedena jako podklad, a zároveň je prof. Jarský spoluautorem znaleckého posudku. Shoduji se s Úřadem, že pokud je zároveň text prof. Jarského podkladem dalších odborných textů, je stěžejní, že je jako podklad uvedena právě původní publikace.

Splnění § 28 odst. 4 zákona o znalcích [konkretizovaného v § 46 odst. 1 písm. c) vyhlášky o znalecké činnosti] pak Úřad správně dovozuje v bodu 203 odůvodnění napadeného rozhodnutí z toho, že na poslední straně znaleckého posudku jsou uvedena jména dvou osob, které jsou povinny na žádost Úřadu posudek stvrdit, doplnit či jeho obsah vysvětlit. Zákon o znalcích ani vyhláška o znalecké činnosti přitom neuvádí požadavek na kontaktní údaje těchto osob. Přestože odborná literatura, na kterou navrhovatel odkazuje, skutečně uvádí, že by to tak mělo být, právní normy to v sobě neobsahují. I pokud by tedy šlo o vadu znaleckého posudku, zcela jistě ne o takovou, která by způsobovala rozpor znaleckého posudku KÚ s právními předpisy nebo by snad měla mít vliv na jeho použitelnost jako důkazu.

Navrhovatel dále odkazuje na několik formálních vad znaleckého posudku, které podle jeho názoru KÚ nezhojil. Konkrétně se jedná o uvedení čísla jednacího usnesení, kterým byl KÚ ustanoven, na titulní straně, uvedení oboru a odvětví, ve kterém byl znalecký posudek podán (nedošlo k úpravě titulní strany), uvedení údaje o tom, zda znalec přibral konzultanta a údaje o případné jiné osobě, která se na zpracování podílela (jedná se přitom podle navrhovatele o dva samostatné požadavky a nedošlo k úpravě poslední strany), a datum vyhotovení znaleckého posudku na poslední straně společně s podpisem (přičemž nemá stačit uvedení data na první straně).

Číslo jednací usnesení, kterým byl KÚ ustanoven, je, jak uvedl Úřad, uvedeno na jiném místě znaleckého posudku. Obor a odvětví, případně specializace, ve kterých byl znalecký posudek podán, byla KÚ sdělena dne 17. 1. 2025. Jak navrhovatel správně poukazuje, skutečně nejde o naplnění formálních požadavků dle litery zákona o znalcích, protože nedošlo k upravení titulní strany. Mám ale za to, že vada byla odstraněna již samotným vysvětlením KÚ bez nutnosti upravit titulní stranu. Navíc, jak jsem uvedl výše, ani tak by nešlo o vady, které by znemožňovaly použitelnost znaleckého posudku jako důkazu. Tyto vady nijak nezasahují do věcného posouzení znaleckých otázek. Obdobně pak k neuvedení data vyhotovení znaleckého posudku na poslední straně – tato vada sice je ve znaleckém posudku

To platí stejně u tvrzení navrhovatele, že uvedení informace o tom, zda znalec přibral konzultanta, případně jinou osobu, jsou dvě samostatné informace a KÚ doplnil pouze údaj o konzultantovi. Primárně ale platí, že KÚ uvedl na straně 225 znaleckého posudku pod nadpisem „JINÉ OSOBY PODÍLEJÍCÍ SE NA ZPRACOVÁNÍ“, že se na zpracování znaleckého posudku nepodílely jiné osoby (na to KÚ upozornil i ve sdělení ze dne 17. 1. 2025). V případě strany 225 jde zjevně o poslední stranu znaleckého posudku, pouze se všechny informace požadované zákonem o znalcích a vyhláškou o znalecké činnosti nevešly na jednu stranu. Mám proto za zřejmé, že byl splněn i tento formální požadavek na znalecký posudek.

Uzavírám, že znalecký posudek KÚ neobsahuje formální vady, které by způsobovaly nepoužitelnost znaleckého posudku jako důkazu.

Další rozkladovou námitkou je námitka nezadání revizního znaleckého posudku. I tuto námitku

Už dříve, v bodech 210-213 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Úřad vyložil dokumenty „Stanovisko projektanta Zadávací dokumentace (dále jen ZD) veřejné zakázky Provozní úsek

Znalecký posudek Ryska Úřad zhodnotil následovně. Podle Úřadu je zadání znaleckého úkolu jiné než v případě znaleckého posudku KÚ. Podle Úřadu ve znaleckém posudku Ryska absentuje zhodnocení, zda nedostatek HMG, pokud se v HMG vyskytuje, je v rozporu s cyklogramem, což je zásadní pro zodpovězení souladu HMG se ZD. Znalecký posudek KÚ jde podle Úřadu do podstatně větší míry podrobností než znalecký posudek Ryska, což je pro správné právní posouzení zcela zásadní.

Pokud jde o věcný obsah znaleckého posudku Ryska, u všech řešených otázek se primárně odkazuje na závěry odborného posouzení Werkl. Někde je uvedeno vlastní „doplňující vyjádření znalce“, u části otázek je však závěr postaven pouze na citaci odborného posouzení

Odlišnost a nedostatek zadání spatřuje Úřad shodně i ve vztahu k odbornému posouzení

Vlastní odborné vyjádření autorů odborného posouzení Werkl je výrazně stručnější než u znaleckého posudku KÚ a staví své odůvodnění ke konkrétním nedostatkům HMG spíše na obecných a nekonkrétních tvrzeních. Případně na takových, které neřeší podstatu nedostatku HMG. U jedné z otázek se autoři sami nevyjadřují, jen citují vysvětlení navrhovatele (navíc u otázky, kde byla nutná znalost výkresů PD, které nejsou uvedeny mezi přílohami). Není tedy jasné, jestli odůvodnění odborného posouzení umožňuje jeho přezkoumatelnost.

Ani odborné posouzení Werkl ani znalecký posudek Ryska se vůbec nevyjadřují k nedostatkům

Podle Úřadu proto mají oba tyto důkazy nezanedbatelné nedostatky a jediným znaleckým posudkem předloženým ve správním řízení, který splňuje všechny zákonné náležitosti a je náležitě a logicky odůvodněn, je znalecký posudek KÚ. Úřad v bodu 531 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl: „Ve znaleckém posudku KÚ je vždy jasně vysvětleno, jaké konkrétní skutečnosti jsou pro posouzení daného nedostatku HMG relevantní, co ve vztahu k těmto skutečnostem autoři znaleckého posudku KÚ zjistili v HMG a v cyklogramu, případně v jiných částech zadávací dokumentace, a následně je podrobně popsáno, k jakým závěrům na základě daných skutečností došli. Tato logická struktura a zejména věcné vyjádření k podstatě posuzovaných nedostatků HMG včetně náležitého odůvodnění přitom u znaleckého posudku Ryska i u odborného posouzení Werkl chybí.“ Úřad také zdůraznil, že pokud KÚ souhlasí se zadavatelem v nedostatcích HMG, podrobně a logicky to odůvodňuje, což nelze říct o znaleckém posudku Ryska, který cituje tvrzení samotného navrhovatele a prezentuje je jako vlastní odborný závěr. Obdobně pak u odborného posouzení

K požadavku na vypracování revizního znaleckého posudku Úřad uvedl, že u každého posuzovaného nedostatku HMG popsal v napadeném rozhodnutí konkrétní závěry všech tří

S ohledem na právě uvedené Úřad hodnotil odborné posouzení Werkl a znalecký posudek

Po shrnutí závěrů Úřadu musím konstatovat, že s nimi ve většině souhlasím. Úřad v rámci každé znalecké otázky pro KÚ zhodnotil, co k nim říká jak znalecký posudek Ryska, tak odborné posouzení Werkl. V důsledku tohoto přístupu mohl přesvědčivě a podrobně odůvodnit, proč jejich obsah (nikoliv samotné odborné závěry) neumožňuje přiřadit jim stejnou důkazní sílu.

Neplatí totiž, že by správní orgán nemohl přiznat znaleckým posudkům různou důkazní sílu (srov. rozsudky NSS č. j. 7 Afs 53/2010-55 ze dne 1. 7. 2010 a č. j. 2 Afs 282/2018-41 ze dne

V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 ze dne 21. 10. 2009 se píše: „Znalecký posudek (§ 125, § 127 o. s. ř.) soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají.

Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, které jsem shrnul výše, právě takto Úřad přistoupil k hodnocení znaleckého posudku Ryska, odborného posouzení Werkl a dalších označených dokumentů. Při zohlednění této základní premisy se dále vyjadřuji k námitkám, které proti tomuto postupu Úřadu předložil navrhovatel v rozkladu a kde podrobněji vysvětluji, proč Úřad postupoval správně a pohled navrhovatele naopak nemůže obstát.

Nesouhlasím s tím, že by znalecký posudek KÚ dospěl tendenčně k opačným závěrům oproti jiným důkazům. Nevím, v jakém směru jde o „tendenční“ závěry a ani navrhovatel k tomu nic

Úřad samozřejmě nepřezkoumává samotné věcné závěry znaleckých posudků, ale hledá jejich přítomnost a posuzuje jejich odůvodněnost a podrobnost. Neplatí totiž rovnice, že znalecký posudek 1 = znalecký posudek 2. Jinak řečeno, neplatí, že každý znalecký posudek má stejnou vypovídací hodnotu, tj. že stejně kvalitně obstarává odpovědi na předložené otázky.

K tomu nelze dospět ani z judikatury NSS, na kterou odkazuje navrhovatel v rozkladu.

Citace navrhovatele z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2172/14 je rovněž nepřípadná.

Odkazuje-li navrhovatel na odbornou literaturu, podle které nelze při více rozporných znaleckých posudcích prohlásit jeden či všechny za nadbytečné a nehodnotit je, musím mu odpovědět, že takový postup Úřad nezvolil. Naopak podrobně hodnotil jak znalecký posudek Ryska, tak odborné posouzení Werkl, zevrubně popsal, co z nich vyplývá, a učinil si úsudek o jejich důkazní síle.

K další námitce navrhovatele uvádím, že míra podrobnosti znaleckých závěrů skutečně vypovídá o jeho správnosti a přezkoumatelnosti. Navrhovatel zaměňuje podrobnost a rozsáhlost, to jsou ale dva různé pojmy. Podrobnost se vztahuje k detailu, který znalecký posudek věnuje konkrétní otázce a odůvodnění odpovědi na ni. Jde tedy zjevně o kvalitativní popis znaleckého posudku. Rozsáhlost se k podrobnosti nemusí vůbec vztahovat, protože

Rozumím argumentaci navrhovatele, že znalecký posudek Ryska může souhlasit s odborným posouzením Werkl a pak není důvod, aby kopíroval celé jeho znění do znaleckého posudku.

Úřad neupírá možnost takové znalecké posudky podávat jako důkaz. Nemůže být ale překvapením, že k nim Úřad jako správní orgán nepřistupuje v rámci hodnocení důkazů shodně jako k těm znaleckým posudkům, které předkládají vlastní odborné závěry a detailní posouzení. Právě tam směřují úvahy Úřadu v napadeném rozhodnutí.

Jestliže navrhovatel namítá nesprávnost tvrzení Úřadu, že zadání znaleckého úkolu znaleckého posudku KÚ a znaleckého posudku Ryska bylo odlišné, protože materiálně znalci posuzovali totéž, odkazuji jej na bod 525 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde Úřad přesně toto uvádí. Uvádí, že byť znalecký posudek Ryska neodpovídá na zcela shodné otázky, také se určitým způsobem vyjadřuje k jednotlivým nedostatkům HMG identifikovaným zadavatelem v rozhodnutí o vyloučení. Této námitce proto nerozumím.

Souhlasím s tím, že je nesprávné vyčítat znaleckému posudku Ryska a odbornému posouzení

Závěr Úřadu, že autoři odborného posouzení Werkl nemuseli mít k dispozici kompletní PD, nemohu označit za pouhou domněnku, jak uvádí navrhovatel. Pokud zákon o znalcích vyžaduje uvedení výčtu podkladů a v odborném posouzení je z PD uveden pouze cyklogram, ukazuje to buď na nesplnění formálních náležitostí, nebo právě na skutečnost, že autoři neměli k dispozici celou PD. Spíše přitom předpokládám, že odborné posouzení je formálně správné než naopak. V takovém případě to znamená, že i závěr Úřadu je správný. Souhlasím s tím, že rozsah potřebných podkladů musí učinit právě daný znalec. Pokud ale pracuje s dokumenty, které nemá k dispozici, nebo je následně neuvede v seznamu podkladů, v každém případě pochybil. Nejde ale o nosné důvody pro hodnocení tohoto důkazu, nýbrž pouze o poukaz na potenciální vadu odborného posouzení.

Uzavírám tuto část odpovědí na další námitku a uvádím, že Úřad se nepustil do odborného vyhodnocení závěrů znaleckých posudků, ale v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jim přiřadil různou důkazní sílu. Nikoliv pro jejich odborné závěry (Úřad nezpochybňuje tvrzení odborného posouzení Werkl a znaleckého posudku Ryska o tom, že HMG není v rozporu

Úřad proto postupoval v souladu se zákonem, pokud nepřistoupil k zadání revizního znaleckého posudku, protože k takovému kroku nebyl důvod.

Námitce, že je nutné se věnovat tomu, jak bodu 8.1. ZD rozumí stavební dodavatelé, a že měl

S těmito závěry napadeného rozhodnutí souhlasím. Souhlasím s tím, že Úřad měl dostatečné podklady k tomu, jak vykládat bod 8.1 ZD pro účely posouzení jeho splnění HMG navrhovatele, respektive posouzení důvodů vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. V tomto ohledu navrhovatel nepřichází s žádnou novou argumentací, a není zde proto nic, co bych mohl vypořádat nad rámec souhlasu s napadeným rozhodnutím.

Stejný závěr platí i u zařazení HMG ostatních účastníků zadávacího řízení mezi podklady napadeného rozhodnutí. Úřad správně uvedl, že pro posouzení zákonnosti vyloučení navrhovatele jsou bezpředmětné. Zjednodušeně totiž platí, že podklady pro takové posouzení jsou pouze rozhodnutí o vyloučení, HMG navrhovatele a ZD. Harmonogramy ostatních účastníků zadávacího řízení mají relevanci ve chvíli, kdy budou ony předmětem přezkumu, případně se bude zkoumat, zda zadavatel postupoval v souladu se zásadou rovného zacházení.

Nedostatkem podkladů rozhodnutí jsem neshledal ani to, že jejich součástí nejsou některé z protokolů jednání hodnoticí komise nebo některé přílohy takových protokolů, které Úřad zařadil mezi podklady rozhodnutí. Navrhovatel ani neříká nic konkrétního, co by z nich mělo plynout. Pouhé tvrzení o tom, že jsou relevantní nebo že je nezbytné si udělat ucelenou představu o postupu hodnoticí komise, nelze považovat za dostatečné pro úspěšnost námitky nedostatečného zjištění skutkového stavu. Obecnou námitku proto vypořádávám stejně obecným konstatováním, že jsem neshledal jakýkoliv nedostatek v rozsahu podkladů, ze kterých Úřad zjistil skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti.

Celý okruh námitek týkající se údajných procesních pochybení Úřadu nebo pochybení ve vztahu ke znaleckému posudku uzavírám tím, že jsem nezjistil žádný důvod, proč jakékoliv z těchto námitek přisvědčit, a proto je odmítám.

Východiskem pro vypořádání jednotlivých námitek týkajících se nedostatků HMG navrhovatele je, že valnou většinou z nich se Úřad již zabýval v napadeném rozhodnutí. Jeho

V tomto ohledu kvituji, že Úřad každou otázku uvedl seznámením s podstatou nedostatku a tím, co vyplývá z jednotlivých důkazů. To podkládá citacemi, což fakticky eliminuje možné zkreslení důkazu. Byť se jedná o postup, který značně prodlužuje odůvodnění napadeného rozhodnutí, v tomto případě to považuji za správné, protože je na první pohled patrné, co který důkaz říká, a snadno s nimi lze porovnat vlastní úvahy Úřadu.

Můj přístup k posouzení rozkladu navrhovatele je z velké míry shodný. U každého řešeného nedostatku přistupuji ke stručnému shrnutí závěrů Úřadu a popisuji, co plyne z jednotlivých důkazů, ze kterých Úřad vycházel. Vypořádávám rozkladové námitky navrhovatele, ale pokud se pouze opakují, činím tak stručně a při souhlasu s napadeným rozhodnutím na něj odkazuji.

K tomu odkazuji např. na rozsudek NSS č. j. 7 As 126/2013-19 ze dne 3. 4. 2014, který uvádí, že „[p]ovinnost posoudit všechny žalobní námitky totiž neznamená, že krajský soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jeho úkolem bylo vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace, což se stalo.“ Z rozsudku NSS č. j. 10 Afs

Úřad v napadeném rozhodnutí nejprve vyložil, že „nabídkový“ harmonogram, jak jej pro zjednodušení označuje navrhovatel, je „podrobným harmonogramem výstavby“ podle bodu

Úřad také uvedl, že pokud by podrobný harmonogram výstavby podle bodu 8.1 ZD nemusel zachycovat skutečný postup výstavby, postrádal by požadavek smysl. Takový harmonogram by totiž nemohl dát zadavateli objektivní představu o schopnosti dodavatele týkající se plánované posloupnosti prací s ohledem na technologické provádění a organizačního zajištění řádné realizace předmětu plnění. Úřad proto odmítl argumentaci navrhovatele, podle níž

Konstatuji, že se závěry napadeného rozhodnutí souhlasím. Předně však uvádím, že rozkladové námitky se z velké části kryjí s tím, co navrhovatel uvedl už v návrhu a na co mu

Primárně je nutné v souladu s tvrzením navrhovatele souhlasit, že pojmy „nabídkový“ a „realizační“ harmonogram používá navrhovatel spíše pro zjednodušení. To ale reflektuje zároveň skutečnost, že podobné dělení neobstojí s ohledem na požadavky na podrobný harmonogram výstavby podle bodu 8.1 ZD a harmonogram dle návrhu smlouvy. Navrhovatel sice uvádí, že pouhé posunutí termínu v závislosti na dni zahájení prací popírá smysl a účel realizačního a nabídkového harmonogramu. Právě v tom ale leží klíčové neporozumění toho, co zadavatel požadoval již od podrobného harmonogramu výstavby.

Už jen toto označení harmonogramu dle bodu 8.1 ZD napovídá, že nejde o nějaký koncept či předlohu harmonogramu na základě návrhu smlouvy, která má zadavateli předložit jen základní obrysy plnění předmětu veřejné zakázky. Ostatně to je i v rozporu s tím, co je k samotnému účelu podrobného harmonogramu výstavby uvedeno v odkazovaném bodu ZD. Zadavatel uvedl, že „[ú]čelem podrobného harmonogramu výstavby je stanovit termíny a lhůty provádění a určit posloupnost stavebních prací s ohledem na technologické provádění“. S ohledem na dílčí požadavky, které zadavatel klade na tento harmonogram, a jak je rovněž vyložil KÚ, nelze jinak než podrobnost podrobnému harmonogramu výstavby skutečně vetknout a požadovat ji i od navrhovatele.

Podrobný harmonogram výstavby tedy skutečně je podkladem pro přípravu harmonogramu dle návrhu smlouvy, ale nejde o „pouze“ podklad. Jsou na něj kladeny samostatné požadavky, které měl navrhovatel při jeho tvorbě zohlednit, což se minimálně z části nesetkalo s takovou odezvou. Rozumím snaze navrhovatele bagatelizovat smysl podrobného harmonogramu výstavby, tak ale zadavatel zadávací podmínky nestanovil. Podle podrobného harmonogramu výstavby se skutečně dílo nerealizuje, to ale neznamená, že zadavatel nestanovil podrobné požadavky na jeho obsah a dodavatelé neměli povinnost je dodržet.

Nesouhlasím ani s tím, že požadavky na oba druhy harmonogramů se značně liší.

Úřad mezi oběma harmonogramy nečiní rovnítko, ale správně odmítá tvrzení, že bod 8.1 ZD nelze vykládat tak, že by zadavatel mohl požadovat takto podrobný harmonogram výstavby již před podpisem smlouvy. Souhlasím s Úřadem, že v opačném případě by podrobný harmonogram výstavby nemohl dát zadavateli objektivní představu o schopnosti dodavatele týkající se posloupnosti prací s ohledem na technologické provádění a organizačního zajištění řádné realizace předmětu plnění.

Navrhovatel namítá, že i zadavatel potvrdil, že podrobný harmonogram výstavby nemá sloužit pro výstavbu díla a že jsou na něj jiné požadavky než na harmonogram dle návrhu smlouvy.

Skutečnost, že v návrhu smlouvy zadavatel mluví o dalším harmonogramu, který bude předložen po podpisu smlouvy, a že zadavatel v něm požaduje kromě odvození od podrobného harmonogramu výstavby i další úroveň podrobnosti, nijak nedokládá špatný výklad bodu 8.1 ZD. Neplatí tedy, že by Úřad hodnotil kvalitu podrobného harmonogramu výstavby optikou požadavků na harmonogram dle návrhu smlouvy. Úřad hodnotil kvalitu podrobného harmonogramu výstavby optikou požadavků na podrobný harmonogram výstavby.

Jestliže navrhovatel uvádí, že vliv podrobného harmonogramu výstavby na předmět plnění veřejné zakázky je značně omezený, opět to nijak nerozporuje aplikaci požadavků zadavatele na jím předložený HMG. Neplatí ani to, že při výkladu Úřadu postrádají smysl požadavky zadavatele na harmonogram podle návrhu smlouvy. Naopak. Sám navrhovatel označuje další požadavky na harmonogram podle návrhu smlouvy. To, že je podrobný harmonogram výstavby základem pro harmonogram dle návrhu smlouvy, neznamená, že jsou totožné.

Navrhovatel také odkazuje na bod 38 rozhodnutí o námitkách, ze kterého dovozuje, že smyslem podrobného harmonogramu výstavby bylo poskytnutí představy o časové náročnosti akce. V odkazovaném bodě ale zadavatel uvádí, že „požadavky kladené na harmonogram výstavby, který měl být předložen v nabídce, byly nastaveny tak, aby Zadavatel měl představu o průběhu plnění Veřejné zakázky. Samozřejmě, že Zadavatel mohl požadavky na harmonogram výstavby uvedené v bodu 8.1 zadávací dokumentace nastavit volněji, ale rozhodl se pro odlišný postup, který mu zaručuje, že již z nabídky dodavatele bude mít podrobnější povědomí o průběhu stavby a o faktické realizovatelnosti předmětu plnění Veřejné zakázky.“ Z rozhodnutí o námitkách tedy plyne něco jiného, než tvrdí navrhovatel. Podrobný harmonogram výstavby pak skutečně nesloužil k prokázání kvalifikace, to ale neznamená, že nešlo o zadávací podmínku, kterou má dodavatel splnit. Její smysl je zcela zjevný a ze zjištěného skutkového stavu plyne, že mu navrhovatel nedostál.

Konstatuji, že Úřad se správně a dostatečně zabýval námitkami rozdílnosti podrobného harmonogramu výstavby podle bodu 8.1 ZD a harmonogramu podle návrhu smlouvy.

Navrhovatel zde namítá, že nikdy netvrdil, že měl při tvorbě podrobného harmonogramu výstavby vycházet pouze z cyklogramu. Tím reaguje především na bod 183 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde Úřad vyložil, že při zpracování podrobného harmonogramu výstavby bylo nutné zohlednit nejen cyklogram, ale rovněž ostatní části PD. V bodu 27 návrhu ale uvedl, že není pravdou, že „harmonogram výstavby měl dle bodu 8.1 zadávací dokumentace zohledňovat všechny požadavky uvedené v projektové dokumentaci“. Následně však sám uvedl, kam v PD odkazuje bod 8.1 ZD, a to stejně jako Úřad v bodu 183 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že tato disputace a „rozpor“ Úřadu a navrhovatele nemá žádný další projev v napadeném rozhodnutí nebo rozkladu, považuji ji toliko za disputaci teoretickou a bez vlivu na další posouzení věci. Navrhovatel jednoduše měl zohlednit PD v částech, které mohou mít vliv na tvorbu podrobného harmonogramu výstavby, což sám nijak nerozporuje.

Úřad se touto otázkou zabýval v bodech 241-265 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dospěl k tomu, že ve správním řízení bylo potvrzeno, že nedostatek HMG, který zadavatel v rozhodnutí specifikoval tak, že „(s)truktura výrobního procesu stále zcela chybí. Veškeré SO a PS jsou uvedeny pouze jedním řádkem s uvedeným zahájení, dokončení a dobou trvání v kalendářních dnech“, se v HMG skutečně vyskytuje a byl potvrzen znaleckým posudkem KÚ.

Podle Úřadu ze znaleckého posudku KÚ plyne, že navrhovatelem předložený HMG zahrnuje činnosti pouze ve struktuře objektových procesů a procesů provozních souborů, ale ne v technologické struktuře dílčích stavebních procesů, jak to požaduje bod 8.1 písm. d)

Úřad popsal, že znalecký posudek Ryska cituje odborné posouzení Werkl, jako by šlo o jeho závěr, ale jde jen o přepis argumentace navrhovatele. Oba tyto dokumenty shodně s navrhovatelem tvrdí, že zadavatel nedefinoval požadovanou strukturu výrobního procesu.

Po podrobném prostudování správního spisu, znaleckého posudku KÚ a rovněž důkazů, které k prokázání jeho tvrzení předložil navrhovatel, souhlasím s tím, jak tuto otázku posoudil Úřad v napadeném rozhodnutí.

Námitky obdobné těm rozkladovým přitom Úřad již vypořádal v napadeném rozhodnutí.

V tomto ohledu odkazuji na bod 264 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z něj jednoznačně plyne, že bod 8.1 písm. d) ZD obsahuje definici struktury výrobního procesu, a to jako „technologickou strukturu dílčích stavebních procesů a objektových procesů“, čímž došlo ke stanovení požadované míry detailu, v níž má být zachycena struktura výrobního procesu.

Navrhovatel v rozkladu rozvíjí tuto argumentaci a uvádí, že nejde o jediné možné, závazné a jednoznačné definice, které by museli všichni znát právě takto a právě takto z nich vycházet.

Jestliže navrhovatel uvádí, že zadavatel mohl požadavky specifikovat odkazem na nějaký typ standardizace, a pokud to neudělal, nechal vymezení dílčích aktivit v rámci struktury výrobního procesu na dodavatelích, nemohu s tím souhlasit. Ze znaleckého posudku KÚ jednoznačně vyplývá výklad řešeného pojmu, stejně jako z něj vyplývá, že navrhovatel přistoupil u určitých stavebních objektů ke zcela opačnému postupu. Namísto rozpracování do dílčích stavebních procesů došlo k jejich sloučení, což jde zjevně proti smyslu požadavku uvedeného v čl. 8.1 písm. d) ZD. To zároveň znamená i rozpor HMG s cyklogramem, který obsahuje u navrhovatelem zagregovaných činností u stavebních objektů, mj. SO 19-20 Stanice

Uvádím proto, že výklad daného pojmu Úřadem se správně odvíjí ze znaleckého posudku KÚ.

Nesouhlasím s námitkou navrhovatele, že v případě konsorcia z několika zemí se nelze dovolávat zvyklostí z České republiky. Členy společnosti, které tvoří navrhovatele, jsou totiž i společnosti z České republiky. Navíc platí, že podle bodu 2 na str. 3 Smlouvy o sdružení ve společnosti ze dne 11. 11. 202225 je správcem společnosti společnost PORR CZ. V bodu

(ii) na str. 4 této smlouvy je uvedeno, že společnost PORR CZ je zplnomocněna k podání společné nabídky na veřejnou zakázku. Nelze se tedy dovolávat neznalosti zavedené terminologie s ohledem na sídla členů společnosti, pokud nabídku podává společnost se sídlem v České republice.

Samozřejmě platí, že zadavatel je odpovědný za správnost a úplnost ZD. Ale zaprvé zde nejsou předmětem správního řízení zadávací podmínky, zadruhé Úřad měl podklad v podobě znaleckého posudku KÚ, který jednoznačně uvádí, co je obsahem řešeného pojmu definujícího podrobnost struktury výrobního procesu jako „technologické struktury dílčích stavebních procesů a objektových procesů“. Jak jsem již uvedl, znalecký posudek Ryska a odborné posouzení Werkl se tímto vůbec nezabývají. Ze znaleckého posudku KÚ rovněž nevyplývá, že by mělo jít o nějakým způsobem netypickou definici, netypický požadavek či příliš obecný požadavek. Z toho důvodu neobstojí ani námitka, že ani odborný uchazeč nemůže vycházet z nedostatečných podkladů. Ze znaleckého posudku KÚ plyne, že řešený pojem má svůj odraz a že ho HMG navrhovatele nenaplňuje.

Zcela obecná námitka navrhovatele, že nezredukoval (nezagregoval) činnosti u řešených stavebních objektů do jednotek činností, ale že je podle povahy činností rozprostřel do několika desítek stavebních objektů a uvedl je tak do HMG na jiném místě, nemůže obstát.

Ze znaleckého posudku KÚ navíc také plyne, že uvedené skutečnosti znamenají, že HMG navrhovatele je v rozporu s cyklogramem, protože uchazeč, který měl cyklogram rozpracovat, tak neučinil. Naopak jej ještě zjednodušil, což je patrné zejména u nejdůležitějších objektů stanic metra. Není tedy pravdou, že agregace určitých činností neznamená rozpor HMG s cyklogramem, pokud mělo dojít k rozpracování činností uvedených v cyklogramu, k čemuž ale nedošlo. Pokud HMG navrhovatele nerozpracovává činnosti uvedené v cyklogramu, a naopak je shrnuje do obecnějších činností, je v rozporu s cyklogramem.

K další námitce navrhovatele opakuji, že znalecký posudek Ryska a odborné posouzení Werkl nejsou srovnatelnými důkazy se znaleckým posudkem KÚ. Především totiž platí, že se nevěnují definici pojmu struktura výrobního procesu, jak jej v ZD specifikoval zadavatel, a jehož odraz předložil KÚ ve znaleckém posudku. Z něj zároveň vyplývá, že jde o zpřesnění požadavku zadavatele, který tedy má nějaký kvalitativní odraz nesplněný navrhovatelem. Pokud jde

Uzavírám proto, že HMG navrhovatele je v rozporu s cyklogramem, protože nesplňuje požadavek stanovený v bodě 8.1 písm. d) ZD, neboť neobsahuje zde požadovanou strukturu výrobního procesu na úrovni dílčích stavebních procesů. Úřad v této části napadeného rozhodnutí postupoval správně a s jeho odůvodněním se plně ztotožňuji.

Otázkou č. 12 se Úřad zabýval v bodech 266-278 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dospěl k tomu, že nedostatek HMG, který zadavatel popsal tak, že HMG „nerespektuje termín zprovoznění železniční stanice Nádraží Krč pro cestující od 03/2028, práce na SOD 61-20 probíhají do [obchodní tajemství – datum] (včetně návazných profesí)“, se v HMG skutečně vyskytuje a byl potvrzen znaleckým posudkem KÚ. Důkazy předložené navrhovatelem to naopak nevyvrátily. Daný nedostatek HMG způsobuje jeho rozpor s cyklogramem.

Ze znaleckého posudku KÚ podle Úřadu vyplývá, že v HMG je plánována realizace železniční stanice Praha Krč v době od [obchodní tajemství – datum] do [obchodní tajemství – datum], realizace nádražní budovy železniční stanice Praha Krč v době od [obchodní tajemství – datum] do [obchodní tajemství – datum] a realizace dalších objektových procesů, které jsou podmínkou úspěšného dokončení budovy železniční stanice, s ukončením k [obchodní tajemství – datum]. V cyklogramu je přímo stanoveno, že uzavření stanice Krč pro cestující je plánováno v době od září 2024 do února 2028. Navrhovatel se proto podle Úřadu odchýlil od termínů stanovených zadavatelem v cyklogramu.

Úřad se zabýval námitkou navrhovatele, že otevření dané stanice pro cestující nesouvisí s celkovým dokončením SO 61-20 a že je běžným postupem provádění dokončovacích prací po uvedení části díla do provozu. Zabýval se tím, co k této otázce uvádí odborné posouzení

Proto Úřad v bodu 275 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že realizace řešených stavebních objektů je v rozporu s termíny dle cyklogramu, podle kterých má být nádraží Krč uzavřeno pro cestující do února 2028. Ze znaleckého posudku KÚ rovněž vyplývá, které konkrétní objektové procesy plánuje dle HMG navrhovatel dokončit výrazně po tomto termínu, byť jsou nutné ke zprovoznění pro cestující, a to mj. elektroinstalaci, osvětlení, vzduchotechniku či výtahy. Úřad uvedl, že si lze jen „stěží představit, jak by mohli cestující stanici plnohodnotně využívat, kdyby v ní nebyla dokončena např. vzduchotechnika či osvětlení.“

S těmito závěry Úřadu plně souhlasím. Navrhovatel proti nim v rozkladu neuvádí žádnou novou argumentaci, pouze opakuje tvrzení o tom, že nelze zaměňovat termín zpřístupnění železniční stanice Praha Krč s okamžikem dokončení všech prací. Současně ale nijak nezpochybňuje výše shrnutá tvrzení Úřadu o tom, že podle HMG plánuje dokončit zcela

Uzavírám proto, že Úřad správně posoudil tuto část rozhodnutí o vyloučení, když s odkazem na znalecký posudek KÚ potvrdil, že HMG navrhovatele nerespektuje termín zprovoznění železniční stanice Nádraží Krč, protože dle HMG probíhají práce na SOD 61-20 až do [obchodní tajemství – datum]. Úřad správně vyhodnotil důkazy předložené navrhovatelem a správně uzavřel, že nemohou vyvrátit závěry znaleckého posudku KÚ.

Otázkou č. 13 se Úřad zabýval v bodech 279-293 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dospěl k tomu, že nedostatek HMG, který zadavatel popsal tak, že HMG „předpokládá ukončení stavebních činností agregovaných SO v nereálných časech (bez možnosti dokončit stavební práce a architekturu po montáži technologie). Např.: SO 15-20 dokončeno dne [obchodní tajemství – datum], SO 17-20 dokončeno dne [obchodní tajemství – datum], SO 19-20 dokončeno dne [obchodní tajemství – datum], SO 19-26 dokončeno dne [obchodní tajemství – datum]“, se v HMG skutečně vyskytuje a byl potvrzen znaleckým posudkem KÚ. Důkazy předložené navrhovatelem to naopak nevyvrátily. Daný nedostatek HMG způsobuje jeho rozpor s cyklogramem.

Úřad ze znaleckého posudku KÚ zjistil, že termíny dokončení několika SO neodpovídají termínům stanoveným v cyklogramu. U některých navíc končí činnosti na SO před zahájením montáže technologie.

Znalecký posudek Ryska i zde podle Úřadu přebírá argumentaci navrhovatele, jako by šlo o závěry odborného posouzení Werkl. Znalecký posudek Ryska navíc neobsahuje vůbec žádný vlastní závěr k této otázce – jde jen o kompilát tvrzení navrhovatele a tvrzení odborného posouzení Werkl. Ani jeden z těchto důkazů se nevyjadřuje k podstatě nedostatku HMG.

Argumentaci navrhovatele, že po činnostech SO 15-20, SO 17-20 a SO 19-20 navazuje činnost

V rozkladu navrhovatel neříká nic jiného, než co již Úřad vypořádal v napadeném rozhodnutí.

Odchylka mezi termíny dokončení je ve prospěch dřívějšího dokončení podle HMG navrhovatele a pohybuje se od [obchodní tajemství – datum] až do [obchodní tajemství – datum]. Ze znaleckého posudku KÚ plyne, že u SO 15-20 a SO 17-20 končí činnosti ještě před zahájením montáže technologie. V tomto kontextu lze rovněž odkázat na závěry bodu 5.14 znaleckého posudku KÚ, kde je mj. uvedeno, že pokud by byly jednotlivé celky řádně rozpracovány do dílčích stavebních procesů, jak požaduje ZD, podobné chyby by nevznikaly.

Jestliže navrhovatel namítá, že odpověď KÚ na vyjádření navrhovatele ke znaleckému posudku

Uzavírám proto konstatováním, že napadené rozhodnutí je i v této části správné, odůvodněné a v souladu se zákonem. Naopak recyklované námitky navrhovatele na věci nic nemění.

Otázkou č. 14 se Úřad zabýval v bodech 294-312 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dospěl k tomu, že nedostatek HMG, který zadavatel popsal tak, že HMG „předpokládá ukončení většiny technologií stanic před zprovozněním energetické páteře (PC 100-70, čerpací stanice a větrání). Některé SO či PS jsou definitivně dokončeny (=provozuschopné) před realizací napájení“, se v HMG skutečně vyskytuje a byl potvrzen znaleckým posudkem KÚ. Důkazy předložené navrhovatelem to naopak nevyvrátily. Daný nedostatek HMG způsobuje jeho rozpor s cyklogramem.

Ze znaleckého posudku KÚ podle Úřadu vyplynulo, že HMG předpokládá zahájení i ukončení realizace technologických provozních souborů dříve, než bude zahájeno jejich energetické napájení a než je předpokládáno v cyklogramu. V podrobnostech odkazuji na bod 299 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde Úřad přesně popisuje termíny dokončení u konkrétních objektů. Zde pouze pro představu uvádím, že např. realizace objektu SO 19-94/3

Úřad následně citoval související části odborného posouzení Werkl a znaleckého posudku

Podle Úřadu „to, že obecně je možné určitou část stavby dokončit dříve, než dojde k jejímu zprovoznění, nijak nevysvětluje, že toto může platit i ve vztahu ke konkrétním SO a PC, které uvedl zadavatel v rozhodnutí o vyloučení, tj. k technologickým zařízením stanic.“ Muselo by totiž být doloženo, že daná technologická zařízení stanic je možné dokončit bez jejich energetického napájení. Následně Úřad uvedl, že za dokončený lze považovat objekt, který je způsobilý plnit účel, pro který je určen. V případě posuzovaných nedostatků se jedná o takové technologie, kde lze jen těžko uvažovat o tom, že by mohly plnit svůj účel bez předchozí realizace činností k zajištění jejich napájení. Opačné argumenty neuvádí ani navrhovatel, ani jím předložené důkazy.

Úřad poté uvedl, že u SO 51-52 vzniká rozpor s cyklogramem tím, že navrhovatel stanovil časovou rezervu v délce [obchodní tajemství – číselný údaj], což znamená, že nejpozději přípustný termín ukončení objektu je dle HMG stanoven na [obchodní tajemství – datum], ale v této době už musí podle cyklogramu probíhat provoz linky metra s cestujícími. Jde však podle