ÚOHS R0177/2025/DI – Nezřízení odštěpných závodů

Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále též „ÚPDI“)1 zahájil dne 23. 6. 2020 u společnosti České dráhy, a.s., se sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1,

ÚPDI mimo jiné zjistil, že účastník řízení je provozovatelem celostátní dráhy mezi železničními stanicemi Praha Vršovice – seřaďovací nádraží a Praha Jih a dále v obvodech železničních stanic

Na základě zjištěných skutečností ÚPDI zahájil řízení o přestupku vedené pod sp. zn. POK004/22.

ÚPDI dále zjistil, že účastník řízení vlastní pozemky v obvodu dráhy dalších železničních stanic (dále též „dotčené pozemky“), které užívá Správa železnic, státní organizace, se sídlem

Rozhodnutím ze dne 21. 9. 2022, č. j. UPDI-3034/22/UM, sp. zn. POK004/22 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“)2, ÚPDI uznal účastníka řízení, jako provozovatele celostátní dráhy mezi železničními stanicemi Praha Vršovice seř. n. (odj. skupina) a Praha Jih, v obvodech železničních stanic Bohumín, Děčín hl. n. a Praha Jih, a dále jako provozovatele celostátní a regionální dráhy v rozsahu pozemků v obvodu dráhy v ostatních železničních stanicích, vinného tím, že v rozporu s § 42c odst. 1 zákona o dráhách v období od 15. 1. 2020 do

Dne 5. 10. 2022 podal účastník řízení proti všem výrokům prvostupňového rozhodnutí včasný rozklad.3 Předseda ÚPDI rozhodnutím ze dne 3. 11. 2022, č. j. UPDI-3553/22/KP,

Účastník řízení následně napadl druhostupňové rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 13. 2. 2024, č. j. 15 A 108/2022-90.

Proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal účastník řízení kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 12. 2025, č. j. 9 As

Nejvyšší správní soud shledal, že účastník řízení se nestal provozovatelem dráhy na základě požadování plateb za užívání dotčených pozemků Správou železnic (požadování plateb z titulu bezdůvodného obohacení nenaplňuje znak činností při sjednávání a výpočtu ceny a výběrem platby za užití dráhy podle § 2 odst. 12 zákona o dráhách) a provozovatelem dráhy je tak pouze v rozsahu dotčených úseků celostátní dráhy.

Věc se tedy vrátila do stádia řízení o rozkladu, když o tomto rozkladu nyní rozhoduje předseda

Podstatu rozkladu tvoří námitky, že vlastnictví ani pronájem pozemků pod dráhou nepředstavuje provozování dráhy a že cena fakturovaná Správě železnic za užití pozemků účastníka řízení není cenou za užití dráhy ve smyslu zákona o dráhách.

Účastník řízení má dále za to, že s ním ÚPDI souhlasí v tom, že účastníkem řízení realizovaný postup směřující ke změně kategorie dráhy představuje úsilí, které je způsobilé liberovat účastníka řízení z odpovědnosti za přestupek, na druhou stranu však ÚPDI dostatečně neověřil, zda toto úsilí účastník řízení v kvalifikovaném rozsahu vyvinul.

Účastník řízení namítá též nesprávné posouzení jeho majetkových poměrů pro stanovení výše pokuty. Účastník řízení uvádí, že ÚPDI vzal v úvahu jen aktiva účastníka řízení, nikoliv i pasiva, resp. jen celkové výnosy neoproštěné od nákladů. Tržby z jízdného v důsledku epidemie covid19 výrazně poklesly, což ÚPDI rovněž nezohlednil.

V petitu rozkladu účastník řízení navrhuje předsedovi ÚPDI, aby prvostupňové rozhodnutí zcela zrušil a řízení zastavil. Pokud se tak nestane, účastník řízení předsedu ÚPDI žádá, aby prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení zastavil v rozsahu, v jakém se týká dotčených pozemků účastníka řízení a ve zbývajícím rozsahu, aby předseda ÚPDI věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. V případě, že ani to předseda ÚPDI neučiní, účastník řízení žádá, aby předseda ÚPDI napadené rozhodnutí změnil a pokutu snížil výrazně blíže k dolní sazbě.

Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), a proto v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem správnímu orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

Podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal soulad řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo s právními předpisy. Napadené rozhodnutí jsem podle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“), přezkoumal v plném rozsahu, přičemž jsem dospěl k závěrům uvedeným v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že prvostupňové rozhodnutí s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu ruším a věc vracím Úřadu k novému projednání, budu se v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení rozkladovým námitkám účastníka řízení věnovat pouze stručně, a to zejména těm, které mohou mít význam pro pokračující řízení.

V této souvislosti též uvádím, že odpověď na základní námitky rozkladu v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související.4

Rozsudkem NSS byly fakticky vypořádány hlavní rozkladové námitky, tedy že vlastnictví ani pronájem pozemků pod dráhou nepředstavuje provozování dráhy a že cena fakturovaná

V bodě 47 rozsudku NSS pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že přestupek spočívající v nezřízení odštěpných závodů účastník řízení spáchal ve vztahu k úsekům celostátní dráhy, kde byl prokazatelně provozovatelem dráhy (na základě prohlášení o dráze) a současně dopravcem. Nejvyšší správní soud v daném bodě rozsudku též uvádí, že jen a pouze k těmto úsekům celostátní dráhy tížila účastníka řízení povinnost zřídit odštěpný závod a že „[s]hora vyřčené závěry mají vliv na šíři vytýkaného přestupkového jednání a ve svém důsledku i výši uložené pokuty.“

Správní orgán prvního stupně tedy v novém projednání věci posoudí znovu právní otázku spáchání přestupku ve vztahu k dotčeným úsekům celostátní dráhy, včetně toho, zda byl dán liberační důvod dle § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky, který účastník řízení spatřuje ve

K námitce ve vztahu k uložené pokutě, že ÚPDI posoudil majetkové poměry účastníka řízení neadekvátně, když vzal v úvahu pouze aktiva a nikoliv pasiva účastníka řízení, uvádím, že

Jsa vázán závazným právním názorem vysloveným v rozsudku NSS, shrnuji, že účastník řízení se nestal provozovatelem dráhy na základě toho, že po Správě železnic požadoval platbu z titulu bezdůvodného obohacení ke svým pozemkům. Ve vztahu k těmto dotčeným pozemkům tedy nenaplnil znaky přestupku dle § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách spočívajícího v nezřízení odštěpného závodu dle § 42c odst. 1 zákona o dráhách. V tomto rozsahu napadené rozhodnutí stojí na nesprávném právním hodnocení a nemůže obstát.

Úřad bude v rámci nového projednání věci vycházet ze shora uvedených závěrů, které mají vliv na šíři vytýkaného přestupkového jednání a ve svém důsledku i na otázku uložení správního trestu.