ROZHODNUTÍ

ÚOHS R0353/2015/VZ – Centrum Palmovka – Výstavba budovy s kancelářskými a komerčn

ÚOHS · 13. 9. 2023

O co šlo

Centrum Palmovka – Výstavba budovy s kancelářskými a komerčními prostory a jejich následná správa s poskytováním souvisejících služeb

Spisová značka: ÚOHS-R0353/2015/VZ

Číslo jednací: ÚOHS-30322/2023/163

Brno 13. 9. 2023

V řízení o rozkladu ze dne 30. 10. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne

2. 11. 2015 zadavatelem –

•

městská část Praha 8, IČO 00063797, se sídlem Zenklova 35, 180 48 Praha 8, ve správním

řízení zastoupen JUDr. Vilémem Podešvou, advokátem, se sídlem Na Pankráci 1683/127,

140 00 Praha 4,

v části týkající se výroků IV a VI rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHSS0235/2013/VZ-34314/2015/521/OPi ze dne 16. 10. 2015 vydanému ve správním řízení zahájeném

dne 26. 4. 2013 z moci úřední vedeném ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120

odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů při

zadávání veřejné zakázky s názvem „Centrum Palmovka – Výstavba budovy s kancelářskými

a komerčními prostory a jejich následná správa s poskytováním souvisejících služeb“

prostřednictvím soutěžního dialogu, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 3. 2010

a uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 19. 3. 2010 pod ev. č. zakázky

60042912, ve znění opravy uveřejněné dne 2. 4. 2010, a v Úředním věstníku Evropské unie dne

3. 4. 2010 pod ev. č. 2010/S 66-099344, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo uveřejněno

v informačním systému o veřejných zakázkách dne 22. 10. 2010 a v Úředním věstníku Evropské unie

dne 23. 10. 2010 pod ev. č. 2010/S 207-315364,

a ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) citovaného zákona

o veřejných zakázkách zadavatelem při uzavření smluv:

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

•

ze dne 28. 1. 2010 se společností ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414,

se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4, jejímž předmětem je poskytnutí právní služby

v rámci soutěžního dialogu na veřejnou zakázku „Centrum Palmovka – Výstavba budovy

s kancelářskými a komerčními prostory a jejich následná správa s poskytováním souvisejících

služeb“, přičemž ve smlouvě sjednaná úplata činí 285 000 Kč bez DPH,

•

ze dne 11. 5. 2010 se společností ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414,

se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4, jejímž předmětem je poskytnutí služeb

souvisejících se zadáním veřejné zakázky v rámci soutěžního dialogu na veřejnou zakázku

„Centrum Palmovka – Výstavba budovy s kancelářskými a komerčními prostory a jejich

následná správa s poskytováním souvisejících služeb“, přičemž ve smlouvě sjednaná úplata

činí 90 000 Kč bez DPH,

•

ze dne 7. 6. 2010 se společností ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414,

se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4, jejímž předmětem je poskytnutí služeb

souvisejících se zadáním veřejné zakázky v rámci soutěžního dialogu na veřejnou zakázku

„Centrum Palmovka – Výstavba budovy s kancelářskými a komerčními prostory a jejich

následná správa s poskytováním souvisejících služeb“, přičemž ve smlouvě sjednaná úplata

činí 1 600 000 Kč bez DPH,

•

ze dne 4. 5. 2010 s JUDr. Kateřinou Leštinovou (nyní JUDr. Kateřina Petrželková),

IČO 71472029, se sídlem Jiráskova 308, 252 25 Jinočany (nyní se sídlem Hořelické

náměstí 1264/3, 252 19 Rudná), jejímž předmětem je poskytnutí právního poradenství ve věci

stanovení dalšího postupu po vyřazení uchazeče v rámci soutěžního dialogu na veřejnou

zakázku „Centrum Palmovka – Výstavba budovy s kancelářskými a komerčními prostory

a jejich následná správa s poskytováním souvisejících služeb“, přičemž ve smlouvě sjednaná

úplata činí 2 000 Kč bez DPH,

•

ze dne 16. 8. 2010 se společností NEWTON Business Development, a.s., IČO 27455947,

se sídlem Politických vězňů 912/10, 110 00 Praha 1, jejímž předmětem je odborná podpora

se zadáním veřejné zakázky v rámci soutěžního dialogu na veřejnou zakázku „Centrum

Palmovka – Výstavba budovy s kancelářskými a komerčními prostory a jejich následná správa

s poskytováním souvisejících služeb“, přičemž ve smlouvě sjednaná úplata činí 300 000 Kč bez

DPH,

•

ze dne 17. 8. 2010 se společností Cushman & Wakefield, s.r.o., IČO 49612620, se sídlem

Na Příkopě 1 (nyní Purkyňova 2121/3), 110 00 Praha 1, jejímž předmětem je odborná

konzultace v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Centrum Palmovka – Výstavba budovy

s kancelářskými a komerčními prostory a jejich následná správa s poskytováním souvisejících

služeb“, přičemž ve smlouvě sjednaná úplata činí 30 000 Kč bez DPH,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní

řád, ve znění pozdějších předpisů a dále ve spojení s § 121 odst. 3 a § 117a písm. f) zákona

č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném od 6. 3. 2015 rozhodl takto:

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

Výroky IV a VI rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0235/2013/VZ34314/2015/521/OPi ze dne 16. 10. 2015

ruším

a správní řízení zahájené z moci úřední dne 26. 4. 2013 vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0235/2013/VZ

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele a možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1

písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů při zadávání

veřejné zakázky s názvem „Centrum Palmovka – Výstavba budovy s kancelářskými a komerčními

prostory a jejich následná správa s poskytováním souvisejících služeb“ prostřednictvím soutěžního

dialogu, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 3. 2010 a uveřejněno v informačním

systému o veřejných zakázkách dne 19. 3. 2010 pod ev. č. zakázky 60042912, v rozsahu výroků IV

a VI rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0235/2013/VZ34314/2015/521/OPi ze dne 16. 10. 2015

z a s t a v u j i,

neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 téhož

zákona.

ODŮVODNĚNÍ

Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon“)1 k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 10. 2. 2012 a 29. 2. 2012 podněty k přezkoumání úkonů zadavatele – městská část Praha 8, IČO 00063797, se sídlem

Zenklova 35, 180 48 Praha 8, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne

9. 5. 2013 společností ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem

Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4, (dále jen „zadavatel“) – učiněných v souvislosti

se zadáváním veřejné zakázky s názvem „Centrum Palmovka – Výstavba budovy

s kancelářskými a komerčními prostory a jejich následná správa s poskytováním souvisejících

služeb“ prostřednictvím soutěžního dialogu, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne

15. 3. 2010 a uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 19. 3. 2010

pod ev. č. zakázky 60042912, ve znění opravy uveřejněné dne 2. 4. 2010, a v Úředním věstníku

Evropské unie dne 3. 4. 2010 pod ev. č. 2010/S 66-099344, přičemž oznámení o zadání zakázky

bylo uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 22. 10. 2010 a v Úředním

věstníku Evropské unie dne 23. 10. 2010 pod ev.č. 2010/S 207-315364, (dále jen „veřejná

Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení

ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných

zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona, není-li dále

uvedeno jinak.

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

zakázka“) a v souvislosti s uzavíráním smluv na poradenské služby specifikovaných v bodech

6-11 odůvodnění napadeného rozhodnutí (dále jen „smlouvy na poradenské služby“).

Dne 15. 10. 2010 uzavřel zadavatel na předmět plnění veřejné zakázky s vybraným uchazečem – Metrostav Development a.s., IČO 28440412, se sídlem Zenklova 2245/29 (nyní Koželužská

2450/4), 180 00 Praha 8, (dále jen „vybraný uchazeč“) – smlouvu o výstavbě a poskytování

služeb.

Po přezkoumání obsahu dokumentace o veřejné zakázce získal Úřad pochybnosti, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem [konkrétně s ustanovením § 56 odst. 7 písm. c), § 56 odst. 6, § 78 odst. 4, a § 44 odst. 3 písm. f) ve spojení s ustanovením § 6]. Současně získal Úřad pochybnosti, zda vzhledem k předmětům smluv uvedených v bodech 6-11 odůvodnění napadeného rozhodnutí a vzhledem k částkám akceptovaným zadavatelem v jednotlivých smlouvách (které v součtu činí 2 307 000 Kč bez DPH), netvoří předmět plnění daných smluv jedinou veřejnou zakázku, pro jejíž zadání by byl zadavatel povinen použít některý z druhů zadávacího řízení dle § 21 zákona, a zda tedy zadavatel v takovém případě nepostupoval v rozporu s § 13 odst. 3 zákona.

II.

Dosavadní průběh správního řízení

Rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 6. 2014

Dne 10. 6. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S235/2013/VZ-12364/2014/523/OPi (dále jen „rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 6. 2014“), kterým rozhodl následovně: o ve výroku I rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 6. 2014 Úřad rozhodl, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 7 písm. c) zákona, když v rámci požadavků na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů požadoval v části 1.2 písm. d) kvalifikační dokumentace předmětné veřejné zakázky předložení profesního životopisu projektového manažera, který má mj. zkušenosti na pozici projektového manažera v posledních deseti letech alespoň se třemi projekty výstavby víceúčelové budovy pro komerční využití, nákupního centra nebo kancelářských prostor, z nichž alespoň jeden obsahoval propojení výstavby s městskou infrastrukturou včetně napojení na stanici metra, přičemž takto vymezená minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu neodpovídá druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, a tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 15. 10. 2010 smlouvu na veřejnou zakázku, o ve výroku II rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 6. 2014 Úřad rozhodl, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 6 zákona, když v rámci požadavků na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů v části 1.2 písm. d) kvalifikační dokumentace předmětné veřejné zakázky požadoval předložení akreditovaného certifikátu systému společenské odpovědnosti SA 8000, vydaného podle českých technických norem akreditovanou osobou, nebo předložení certifikátu rovnocenného certifikátu vydanému podle českých technických norem akreditovanou osobou v členském státě Evropské unie, přičemž tento postup mohl

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 15. 10. 2010

smlouvu na veřejnou zakázku,

ve výroku III rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 6. 2014 Úřad rozhodl, že se zadavatel při

zadávání veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a)

zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 78 odst. 4 citovaného zákona,

když dílčí hodnoticí kritérium „nabídková cena bez DPH“ stanovil v zadávací

dokumentaci předmětné veřejné zakázky tak, že předmětem hodnocení nabídek

podle tohoto kritéria, v návaznosti na body 28.5.1 a 28.5.2 návrhu smlouvy

obsaženém v zadávací dokumentaci předmětné veřejné zakázky, není cena za činnost

„zprostředkování a administrace Nájemních vztahů“, přestože tato činnost je součástí

předmětu veřejné zakázky (a zadavatel se zavázal k úhradě za tuto činnost),

v důsledku čehož nabídková cena, která je předmětem hodnocení nabídek podle

dílčího hodnoticího kritéria „nabídková cena bez DPH“, nevyjadřuje celkovou

nabídkovou cenu za plnění veřejné zakázky, přičemž tento postup mohl podstatně

ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 15. 10. 2010 smlouvu

na veřejnou zakázku,

ve výroku IV rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 6. 2014 Úřad rozhodl, že se zadavatel při

zadávání veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a)

zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 3 písm. f) zákona

v návaznosti na § 6 zákona tím, že nejednoznačně, a tedy netransparentně stanovil

způsob hodnocení nabídek v rámci dílčího hodnoticího kritéria „technické řešení

Centra Palmovka“, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější

nabídky, a zadavatel uzavřel dne 15. 10. 2010 smlouvu na veřejnou zakázku,

ve výroku V rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 6. 2014 Úřad rozhodl, že se zadavatel

dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při uzavření

v tomto výroku specifikovaných smluv nedodržel postup dle § 13 odst. 3 zákona,

když rozdělil předmět veřejné zakázky na služby, jež jsou obsahem výše citovaných

smluv a jež spočívají v poskytnutí poradenských služeb bezprostředně souvisejících

se zadáváním veřejné zakázky, čímž došlo ke snížení předpokládané hodnoty veřejné

zakázky pod finanční limity stanovené v § 12 odst. 3 zákona, a nepoužil pro zadání

předmětné veřejné zakázky některý z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení

dle § 21 zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější

nabídky.

ve výroku VI rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 6. 2014 Úřad uložil zadavateli za spáchání

správních deliktů uvedených ve výrocích I až V rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 6. 2014

pokutu ve výši 450 000 Kč.

Rozhodnutí o rozkladu ze dne 13. 7. 2015

O rozkladu zadavatele proti rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 6. 2014 rozhodl předseda Úřadu dne

13. 7. 2015 rozhodnutím č. j. ÚOHS-R234/2014/VZ-17406/2015/323/RBu (dále jen

„rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 7. 2015“), kterým rozhodnutí Úřadu ze dne

10. 6. 2014 zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání. Předseda Úřadu zrušil výroky I, II, III

a V uvedeného rozhodnutí z důvodu jejich nepřezkoumatelnosti, přičemž nemohl obstát ani

související výrok VI o pokutě. Výrok IV sice předseda Úřadu shledal správným, ale bez

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

návazného výroku o pokutě nemohl být samostatně potvrzen. V podrobnostech odkazuji

na body 10-13 rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu ze dne 12. 11. 2020, č. j. ÚOHS32833/2020/323/VVá (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 12. 11. 2020“).

III.

Napadené rozhodnutí

Dne 16. 10. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0235/2013/VZ-34314/2015/521/OPi (dále jen „napadené rozhodnutí“). o výrokem I napadeného rozhodnutí podle § 117a písm. d) zákona zastavil správní řízení v části týkající se požadavku zadavatele uvedeného v čl. 1.2 písm. d) kvalifikační dokumentace předmětné veřejné zakázky na předložení profesního životopisu projektového manažera, který má mj. „zkušenosti na pozici projektového manažera v posledních deseti letech alespoň se třemi projekty výstavby víceúčelové budovy pro komerční využití, nákupního centra nebo kancelářských prostor, z nichž alespoň jeden obsahoval propojení výstavby s městskou infrastrukturou včetně napojení na stanici metra“, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona, o ve výroku II napadeného rozhodnutí konstatoval spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem při zadávání předmětné veřejné zakázky tím, že nepostupoval v souladu s § 56 odst. 6 zákona, když v rámci požadavků na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů v části 1.2 písm. d) kvalifikační dokumentace předmětné veřejné zakázky požadoval předložení akreditovaného certifikátu systému společenské odpovědnosti dle SA 8000 vydaného podle českých technických norem akreditovanou osobou, nebo předložení akreditovaného certifikátu rovnocenného certifikátu vydanému podle českých technických norem akreditovanou osobou v členském státě Evropské unie, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 15. 10. 2010 smlouvu na veřejnou zakázku (pozn. předsedy Úřadu: tento výrok byl pravomocně zrušen rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS32833/2020/323/VVá ze dne 12. 11. 2020, viz bod 19 tohoto rozhodnutí), o výrokem III napadeného rozhodnutí podle § 117a písm. d) zákona zastavil správní řízení v části týkající se zahrnutí úplaty za činnost „zprostředkování a administrace

Nájemních vztahů“ stanovenou v čl. 27.1.4 návrhu smlouvy uchazeči o veřejnou

zakázku do nabídkové ceny v rámci dílčího hodnoticího kritéria „nabídková cena bez

DPH“ stanoveného v čl. 9 „Způsob hodnocení nabídek“ zadávací dokumentace, neboť

nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona,

ve výroku IV napadeného rozhodnutí konstatoval spáchání správního deliktu dle

§ 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem při zadávání předmětné veřejné zakázky

tím, že nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 3 písm. f) zákona v návaznosti

na § 6 zákona tím, že nejednoznačně, a tedy netransparentně stanovil způsob

hodnocení nabídek v rámci dílčího hodnoticího kritéria „technické řešení Centra

Palmovka“, když není zřejmé, jaké nabídky budou zadavatelem v rámci tohoto dílčího

hodnoticího kritéria hodnoceny jako výhodnější, přičemž tento postup mohl

podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 15. 10. 2010

smlouvu na veřejnou zakázku,

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

výrokem V napadeného rozhodnutí podle § 117a písm. d) zákona zastavil správní

řízení v části týkající se uzavření smluv uvedených v bodech 6 až 11 napadeného

rozhodnutí, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce dle § 120 zákona.

ve výroku VI napadeného rozhodnutí uložil zadavateli pokutu ve výši 150 000 Kč

za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích II a IV napadeného rozhodnutí.

IV.

Řízení o rozkladu

Dne 2. 11. 2015 Úřad obdržel rozklad zadavatele ze dne 30. 10. 2015 směřující proti výrokům

II, IV a VI napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo

zadavateli doručeno dne 19. 10. 2015. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

Zadavatel je přesvědčen, že Úřad pochybil, když v napadeném rozhodnutí konstatoval, že zadavatel spáchal dva správní delikty dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, za které mu Úřad uložil pokutu 150 000 Kč. Zadavatel proto s napadeným rozhodnutím a jeho odůvodněním zásadně nesouhlasí ve vztahu k jeho výrokům II, IV a VI. Zadavatel napadené rozhodnutí považuje za zmatečné, nepřezkoumatelné a nezákonné především z následujících důvodů.

Úřad se podle zadavatele dostatečně nevypořádal s jeho námitkou, že požadavek na certifikát odpovídal a byl souladný s tehdejší rozhodovací praxí Úřadu. Dále zadavatel poukazuje na údajně nesprávný rozhodovacího trend Úřadu spočívající v systematickém zpochybňování jakýchkoli subjektivních hodnoticích kritérií. V další pasáži rozkladu zadavatel namítá specifičnost popisu hodnocení v soutěžním dialogu a rovněž zdůrazňuje absenci vlivu na výběr nejvhodnější nabídky.

Zadavatel konstatuje, že se Úřad v napadeném rozhodnutí nevypořádal s podstatnou částí argumentace zadavatele, která byla obsažena v jeho rozkladu směřujícímu proti rozhodnutí

Úřadu ze dne 10. 6. 2014. Úřad pouze dílčím způsobem rozšířil své předchozí závěry v otázce

„přátelskosti“ architektury. Pro zadavatele bylo podstatné, aby občané městské části

docházeli do sídla radnice pozitivně naladěni, aby úřední záležitosti těchto občanů byly

vyřizovány v přátelské atmosféře, k čemu měly dopomoci i stavebně technické prvky, které

byly nezbytnou součástí předmětné zakázky. „Přátelskost“ architektury je dle zadavatele

legitimní charakteristika daného oboru a je nedůvodné ji zužovat pouze na verbální

komunikaci s klienty samosprávy. Zadavatel má za to, že předmětné dílčí hodnoticí kritérium

(i všechna ostatní) jednoznačně vypovídá o jeho požadavcích, když ani jednotliví zájemci

neshledali nesrozumitelnost či nejasnost těchto hodnoticích kritérií.

V doplnění rozkladu zadavatel uvádí, že v první fázi, kdy byly zadávací podmínky sdělovány neomezenému počtu dodavatelů, nebyla ještě jednotlivým dodavatelům známa hodnoticí kritéria, neboť ta byla dopracována až na základě pozdějších fází v rámci jednotlivých jednání soutěžního dialogu (hodnoticí kritéria tedy nemohla mít vliv na okruh dodavatelů rozhodujících se podat žádost o účast). Zadavatel také poukazuje na to, že i kdyby mohl být ovlivněn okruh potenciálních dodavatelů, je nutné dále prokázat, že tento potenciální vliv byl podstatný.

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

Závěr rozkladu

Zadavatel žádá, aby předseda Úřadu rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí v rozsahu výroků

II, IV a VI ruší a věc se vrací Úřadu k novému projednání, případně aby předseda Úřadu vedené

správní řízení v těchto výrocích rovněž zastavil, když nejsou důvody pro jeho pokračování.

Rozhodnutí o rozkladu, soudní přezkum a další průběh správního řízení

Rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu

Rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R353/2015/VZ-04187/2017/323/LVa ze dne

8. 2. 2017 (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 8. 2. 2017“) bylo napadené

rozhodnutí ve výrocích IV a VI potvrzeno. Výrok II napadeného rozhodnutí byl změněn

z důvodu upřesnění nezákonného jednání zadavatele.

Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 28/2017-78 ze dne 23. 9. 2020

Proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 8. 2. 2017 podal zadavatel dne 7. 4. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“).

Dne 23. 9. 2020 vydal krajský soud rozsudek č. j. 29 Af 28/2017-78 (dále jen „původní rozsudek

KS“), jímž rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 8. 2. 2017 zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu

řízení.

Krajský soud dospěl ve vztahu k výroku II rozhodnutí o rozkladu k závěru, že pojem „certifikát systému řízení jakosti“ je neurčitým právním pojmem a úkolem Úřadu v projednávané věci bylo především tento pojem vyložit a vymezit a na základě tohoto vymezení teprve rozhodnout, zda zadavatelem požadovaný certifikát takovým certifikátem je, či nikoliv, což Úřad ani předseda Úřadu neučinili. Krajský soud dal zadavateli za pravdu též v tom, že se Úřad i předseda Úřadu nedostatečně zabývali otázkou, zda požadavek zadavatele na předložení předmětného certifikátu mohl mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky, přičemž se zabývali především potencialitou vlivu, méně už však jeho podstatností.

Rozhodnutí předsedy Úřadu v části věci o výrocích IV a VI napadeného rozhodnutí

Dne 13. 10. 2020 vydal předseda Úřadu rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0353/2015/VZ, č. j. ÚOHS30998/2020/323/VVá, které nabylo právní moci dne 13. 10. 2020 (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 10. 2020“). Výrokem I rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne

13. 10. 2020 byl potvrzen výrok IV napadeného rozhodnutí a podaný rozklad byl zamítnut.

Výrokem II rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 10. 2020 byl změněn výrok VI napadeného

rozhodnutí tak, že pokuta uložená zadavateli za spáchání správního deliktu uvedeného

ve výroku IV napadeného rozhodnutí byla snížena na částku 50 000 Kč.

Rozhodnutí předsedy Úřadu v části věci o výroku II napadeného rozhodnutí

Ve vztahu k výroku II napadeného rozhodnutí rozhodl předseda Úřadu v části věci ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne

12. 11. 2020, a to tak, že výrok II napadeného rozhodnutí zrušil a správní řízení v tomto

rozsahu zastavil, neboť došlo k zániku odpovědnosti zadavatele za správní delikt popsaný

v tomto výroku napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 12. 11. 2020

nabylo právní téhož dne.

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 82/2020-104 ze dne 20. 6. 2023

Zadavatel následně podal žalobu ke krajskému soudu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 10. 2020.

Dne 20. 6. 2023 vydal krajský soud rozsudek č. j. 29 Af 82/2020-104 (dále jen „rozsudek KS“), jímž rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 10. 2020 zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

Krajský soud v rozsudku KS uvedl, že po předběžném posouzení věci, zejména s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 230/2021-47 ze dne 24. 4. 2023, učinil závěr, že dne 15. 10. 2015 došlo k marnému uplynutí maximální objektivní pětileté promlčecí doby (určené dle § 121 odst. 3 zákona, ve znění účinném od 6. 3. 2015) dne 15. 10. 2015.

Tím zanikla odpovědnost zadavatele za správní delikt podle výroku IV napadeného rozhodnutí.

Po tomto datu již Úřad dle krajského soudu nemohl rozhodnout o vině zadavatele a ani mu

uložit trest.

Krajský soud v rozsudku KS shrnul, že rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 10. 2020 bylo vydáno v době, kdy již došlo k zániku odpovědnosti zadavatele za správní delikt konstatovaný ve výroku IV napadeného rozhodnutí.

VI.

Pokračování v řízení o rozkladu

Po vrácení správního spisu krajským soudem je pokračováno v řízení o rozkladu proti napadenému rozhodnutí.

Stanovisko předsedy Úřadu

Po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech a v návaznosti na rozsudek KS jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu dospěl jsem k následujícímu závěru.

V důsledku toho, že podle pozdější právní úpravy došlo k zániku odpovědnosti zadavatele za správní delikt uvedený ve výroku IV napadeného rozhodnutí, nastala skutečnost, pro kterou je nutné napadené rozhodnutí v rozsahu výroku IV a VI zrušit a správní řízení zastavit.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech uvedeny důvody vedoucí ke zrušení

těchto výroků napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

VII.

K důvodům zrušení výroků IV a VI napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení

Výrokem IV napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem při zadávání předmětné veřejné zakázky tím, že nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 3 písm. f) zákona v návaznosti na § 6 zákona tím, že nejednoznačně, a tedy netransparentně stanovil způsob hodnocení nabídek v rámci dílčího hodnoticího kritéria „technické řešení Centra Palmovka“, když není zřejmé, jaké nabídky budou zadavatelem v rámci tohoto dílčího hodnoticího kritéria hodnoceny jako výhodnější, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 15. 10. 2010 smlouvu na veřejnou zakázku,

S ohledem na plynutí času jsem se nejdříve zabýval tím, zda nebyly naplněny podmínky pro zánik odpovědnosti zadavatele za správní delikt.

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

Podle § 121 odst. 3 zákona (ve znění účinném v době spáchání správního deliktu podle výroku

II napadeného rozhodnutí, tj. k 15. 10. 2010) odpovědnost právnické osoby za správní delikt

zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději

však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. Dodávám, že ve smyslu rozsudku Nejvyššího

správního soudu č. j. 8 As 230/2021-47 ze dne 24. 4. 2023 jde v případě doby podle druhé části

§ 121 odst. 3 zákona o dobu pro zánik odpovědnosti za spáchání správního deliktu, když NSS

konkrétně uvedl, že „[b]yť by se tak na první pohled čistě na základě gramatického výkladu

mohlo zdát, nejde o objektivní prekluzivní dobu pouze k zahájení řízení“. Do uplynutí doby

podle druhé části § 121 odst. 3 zákona tak musí být řízení o správním deliktu pravomocně

ukončeno.

Podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Shodný princip je vyjádřen i v § 2 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Toto pravidlo zakládá výjimku z jinak obecného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější.

V souvislosti s citovaným článkem Listiny uvádím, že konstantní soudní judikatura (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 126/2002-27 ze dne 27. 10. 2004) dospěla k závěru, že „[t]restání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu. Je totiž zřejmé, že rozhraničení mezi trestnými (a tedy soudem postižitelnými) delikty a delikty, které stíhají a trestají orgány exekutivy, je výrazem vůle suverénního zákonodárce; není odůvodněno přirozenoprávními principy, ale daleko spíše je výrazem trestní politiky státu (…) Pro české právo to pak znamená, že i ústavní záruka článku 40 odst. 6 Listiny o tom, že je nutno použít pozdějšího práva, je-li to pro pachatele výhodnější, platí jak v řízení soudním, tak v řízení správním (…) Přijetí tohoto principu pak znamená, že nelze trestat podle starého práva v době účinnosti práva nového, jestliže nová právní úprava konkrétní skutkovou podstatu nepřevzala; analogicky to platí i tehdy, jestliže nová právní úprava stanoví mírnější sankce za stejné jednání“. K totožnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud též v rozsudku č. j. 8 Afs 17/2007- 135 ze dne 31. 5. 2007 a dalších.

Obdobně tedy podle § 2 odst. 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) platí, že při pozdějších změnách zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je přestupek spáchán, se použije zákona nejmírnějšího. Při několikeré změně právní úpravy je proto vždy třeba vybrat tu, která je pro pachatele nejpříznivější. Je tak třeba porovnat nikoliv jen znění zákona účinná v době spáchání přestupku a v době rozhodování soudu či správního orgánu, ale i všechna znění, která byla případně účinná v mezidobí (srov. rozsudek NSS z 12. 3. 2020, čj. 6 As

266/2019-27).

Podle § 121 odst. 3 zákona ve znění účinném od 6. 3. 2015 zaniká odpovědnost za správní delikt dodavatele, který je právnickou osobou, jestliže o něm Úřad nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. Podle § 270

ZZVZ ve znění účinném od 1. 10. 2016 odpovědnost zadavatele za správní delikt zaniká, jestliže

Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

ode dne, kdy byl spáchán. Podle § 270 odst. 5 ZZVZ ve znění od 1. 7. 2017 činí promlčecí doba

5 let. Podle odst. 6 téhož ustanovení se promlčení doba přerušuje oznámením o zahájení řízení

o přestupku a vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným, přičemž podle odst. 7

počíná přerušením promlčecí doby běžet promlčecí doba nová. Podle § 270 odst. 8 pak platí,

že byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zanikne nejpozději uplynutím

10 let od jeho spáchání. Podle § 270 ZZVZ ve znění od 1. 2. 2022 nedoznala ustanovení týkající

se promlčení a zániku odpovědnosti změn. Podle § 270 odst. 3 písm. a) ZZVZ ve znění

od 16. 7. 2023 činí promlčecí doba u přestupků podle § 268 ZZVZ 5 let. Odpovědnost

za přestupek pak u těchto přestupků podle odst. 4 písm. a) zanikne nejpozději uplynutím

10 let.

V šetřeném případě došlo k uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky, a tedy ke spáchání správního deliktu dne 15. 10. 2010. O spáchání správního deliktu se Úřad dozvěděl z podnětů obdržených v únoru 2012 a správní řízení o deliktech zahájil dne 26. 4. 2013, tedy v subjektivní lhůtě podle první části § 121 odst. 3 zákona ve znění účinném od 6. 3. 2015, které shledávám jako pro zadavatele potenciálně nejpříznivější.

Objektivní doba pro zánik odpovědnosti podle druhé části ustanovení § 121 odst. 3 zákona počala běžet spácháním správního deliktu dne 15. 10. 2010. Podle § 41 zákona č. 150/2002

Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů doba neběžela po dobu řízení před

správními soudy. Zadavatel podal žalobu proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 8. 2. 2017

dne 7. 4. 2017. Původní rozsudek KS byl vydán dne 23. 9. 2020. Kasační stížnost proti

původnímu rozsudku KS nebyla podána. Dne 11. 12. 2020 podal zadavatel žalobu proti

rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 10. 2020. Rozsudek KS byl vydán dne 20. 6. 2023. Řízení

před správními soudy tak probíhalo přibližně 6 let a od spáchání správního deliktu uplynulo

téměř 13 let. Doba pro zánik odpovědnosti tak běží přibližně již 7 let.

Aniž by bylo nutné přesně vypočítat přesnou dobu pro zánik odpovědnosti uplynulou od spáchání správního deliktu, konstatuji, že nejpříznivější je pro zadavatele aplikace právní úpravy zákona ve znění účinném od 6. 3. 2015, neboť v případě jejího použití tato doba již uplynula (ekvivalentně i v případě některých dalších právních úprav) a odpovědnost zadavatele za správní delikt podle výroku IV napadeného rozhodnutí již zanikla.

Důsledkem zániku odpovědnosti za správní delikt je skutečnost, že Úřad již nemůže rozhodnout o tom, že se zadavatel dopustil správního deliktu. Úřad je k zániku odpovědnosti za správní delikt povinen přihlížet z moci úřední, proto je v nyní šetřené věci i mojí povinností aplikovat právní úpravu pozdější z důvodu zachování zásady, že pozdějšího právního předpisu se použije, jestliže je to pro zadavatele příznivější.

Vzhledem k tomu, že výrok VI napadeného rozhodnutí je výrokem o trestu, jež tvoří s výrokem

IV napadeného rozhodnutí, tj. výrokem o porušení zákona, nedílný celek, je třeba se zrušením

výroku IV napadeného rozhodnutí rovněž zrušit výrok VI napadeného rozhodnutí, kterým byla

zadavateli uložena pokuta.

S ohledem na výše uvedené uzavírám, že odpovědnost zadavatele za správní delikt, za který byl v napadeném rozhodnutí potrestán pokutou, v důsledku účinnosti pozdějšího příznivějšího znění § 121 odst. 3 zákona zanikla. Úřad již nemůže rozhodnout o vině ani o trestu, což v konečném důsledku znamená, že nastala skutečnost, pro kterou je nutné výroky IV a VI napadeného rozhodnutí ve smyslu § 90 odst. 1 písm. a) zrušit a správní řízení zastavit.

Č.j.: ÚOHS-30322/2023/163

VIII.

Závěr

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že již zanikla odpovědnost zadavatele za správní delikt, jsem dospěl k závěru, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí ve výrocích IV a VI zrušit a správní řízení zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění

pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

JUDr. Vilém Podešva, LL.M., Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy