ÚOHS S0026/2024/VZ – AV technika EkF

listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava, ve věci možného spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona obviněným v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „AV technika EkF“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 3. 2. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 2. 2023 pod ev. č. Z2023-005881, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne

listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, tím, že při zadávání veřejné zakázky „AV technika EkF“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne

listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, tím, že při zadávání veřejné zakázky „AV technika EkF“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne

Obviněný – Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, IČO 61989100, se sídlem

listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“), jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), zahájil dne 3. 2. 2023 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení, které bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 2. 2023 pod ev. č. Z2023-005881, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne

Předmětem veřejné zakázky je podle čl. 1 zadávací dokumentace dodávka audiovizuální techniky (dále jen „AV technika“) pro novou budovu Ekonomické fakulty (dále jen „EkF“) včetně prací na instalaci rozvodů pro AV techniku a všech souvisejících plnění v souladu s projektovou dokumentací a v rozsahu podmínek stanovených smlouvou o dílo, jež jsou přílohami zadávací dokumentace.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky dle téhož čl. zadávací dokumentace činí

Zadavatel obdržel v rámci zadávacího řízení dvě nabídky, a to od společností Microshop,s.r.o.,

Dne 12. 4. 2023 bylo účastníkům zadávacího řízení ze strany zadavatele odesláno oznámení o výběru dodavatele z téhož dne, kterým byli informováni o výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky vybraného dodavatele.

Dne 12. 4. 2023 bylo dodavateli Microshop,s.r.o. zadavatelem odesláno rozhodnutí o jeho vyloučení ze zadávacího řízení z téhož dne.

Dne 12. 5. 2023 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo (dále jen „smlouva o dílo“ nebo „smlouva“). Z čl. 6. „Cena díla, fakturace a bankovní záruka“ odst. 6.1. smlouvy o dílo vyplývá, že cena za předmět plnění činí 17 438 481,- Kč bez DPH.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednávání přestupků podle zákona, obdržel dne

Přípisem ze dne 26. 5. 2023 Úřad vyzval zadavatele k zaslání dokumentace o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku a rovněž k písemnému vyjádření k obsahu podnětu.

Dne 7. 6. 2023 bylo Úřadu doručeno vyjádření obviněného z téhož dne (dále jen „vyjádření obviněného“).

Obviněný předem uvádí, že s obsahem podaného podnětu nesouhlasí a odkazuje na informace uvedené v rozhodnutí o námitkách ze dne 4. 5. 2023 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

K průběhu zadávání veřejné zakázky obviněný uvádí, že vyhlásil veřejnou zakázku v režimu otevřeného nadlimitního řízení, přičemž všechny podmínky zadávacího řízení byly zadavatelem nastaveny přísně v souladu s ustanoveními zákona, rozhodovací praxí Úřadu a dlouhodobými zkušenostmi zadavatele v oblasti veřejných zakázek tak, aby byl ve veřejné zakázce vybrán takový dodavatel, jenž je schopen realizovat předmět veřejné zakázky v požadované kvalitě a v dohodnutém termínu. Obviněný dodává, že technické požadavky byly zpracovány tak, aby bylo možné přesně specifikovat, co má být předmětem veřejné zakázky s ohledem na maximální účelnost a kvalitu plnění.

Obviněný poukazuje mimo jiné na fakt, že součástí zadávacích podmínek byl požadavek, že „[d]odavatel předloží technické listy nebo odkazy na nabídnuté HW vybavení, ze kterých bude možno ověřit, že nabízené komponenty odpovídají minimálním technickým požadavkům zadavatele stanoveným v projektové dokumentaci“, čímž rozporuje tvrzení uvedené v podnětu, že zadavatel nikde nepožadoval doplnění relevantních odkazů na stránky výrobců.

K provedenému posouzení nabídek obviněný uvádí, že se vzhledem k tomu, že obdržel pouze dvě nabídky, rozhodl posoudit obě. V podrobnostech odkazuje na zápisy z jednání komisí.

K nabídce dodavatele Microshop,s.r.o. obviněný uvádí, že v řadě případů nebylo z obsahu nabídky zřejmé, jaké konkrétní vybavení hodlá dodavatel Microshop,s.r.o. dodat, či zda nabízené vybavení splňuje požadavky stanovené obviněným, a proto se s ohledem na zásadu transparentnosti rozhodl využít § 46 odst. 1 zákona a vyžádal si mimo jiné objasnění ve vztahu k 61 položkám. Zároveň obviněný upozorňuje, že užití § 46 odst. 1 zákona je dispozitivní a nebylo jeho povinností jej využít. Naopak je dle něj povinností dodavatelů prokázat splnění požadavků zadavatele, přičemž po zadavateli nelze požadovat, aby sám dohledával informace a skutečnosti, které v nabídce chybí.

Obviněný dále uvádí, že dne 23. 3. 2023 obdržel od dodavatele Microshop,s.r.o. objasnění nabídky, které posoudil a následně dne 12. 4. 2023 rozhodl o jeho vyloučení z účasti v zadávacím řízení pro nesplnění minimálních technických požadavků stanovených v zadávacích podmínkách. V podrobnostech obviněný odkazuje na rozhodnutí o námitkách a poskytnutou dokumentaci k veřejné zakázce. V rozhodnutí o námitkách pak obviněný ve vztahu ke každé položce, za jejíž nesoulad byl dodavatel Microshop,s.r.o. vyloučen (tj. ve vztahu k stropnímu držáku monitoru, popisovací tabuli, konferenčními systému a dotykovému ovládacímu panelu), uvádí, z čeho nadále dovozuje její rozpor se zadávacími podmínky, a to s výjimkou stropního reproduktoru, ve vztahu k němuž námitku akceptoval.

Ve věci namítaného porušení rovného přístupu k účastníkům zadávacího řízení obviněný označuje tvrzení pisatele podnětu jako nepravdivé a poukazuje na jím učiněnou záměnu pojmů posouzení a hodnocení nabídek. Dodává, že obě nabídky posuzoval současně a shodným způsobem, přičemž k parametrickým odchylkám v nabídce vybraného dodavatele, na něž pisatel podnětu upozornil, uvádí, že komise ustanovená zadavatelem k posouzení nabídek si musela nastavit určitý práh tolerance, kdy byly drobné parametrické odchylky u jednotlivých položek posouzeny jako marginální, přičemž u vybraného dodavatele nebyl tento práh nikdy překročen a obviněný tedy neseznal nutnost využití institutu objasnění nabídky ve smyslu ustanovení § 46 zákona. Argumentaci pisatele podnětu označuje obviněný v tomto ohledu jako účelovou a zavádějící.

Závěrem obviněný uvádí že v souladu s § 122 odst. 2 zákona neprovedl hodnocení nabídek, ale z procesní opatrnosti provedl orientační hodnocení v souladu se stanovenými hodnotícími kritérii (cena, záruční doba a počet referencí), kdy nabídka dodavatele Microshop,s.r.o. skončila na druhém místě.

Vzhledem k tomu, že Úřad považoval ve vztahu k postupu obviněného v souvislosti se zadávacím řízením skutková zjištění z předložených materiálů za dostatečná a považoval za prokázané, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, zahájil postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), v návaznosti na § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), řízení o přestupcích z moci úřední vydáním příkazu ze dne 9. 1. 2024 (dále jen „příkaz“).

Výrokem I. příkazu Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tím, že při zadávání veřejné zakázky postupoval v rozporu s § 48 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 48 odst. 8 zákona, když nevyloučil z účasti v zadávacím řízení vybraného dodavatele, ačkoli údaje obsažené v jím předložené nabídce nesplňovaly technické podmínky stanovené ve výkazu výměr, na nějž je odkazováno v čl. VIII zadávací dokumentace, konkrétně jím nabízené projekční plátno nesplňuje požadované rozměry, reprosoustavy nesplňují požadovanou citlivost a další frekvenční rozsah, HDMI přepínač nedisponuje požadovaným

Příkaz byl vydán dne 9. 1. 2024 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 150 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení o přestupcích z moci úřední.

Účastníkem řízení o přestupcích je podle § 68 písm. a) zákona o přestupcích obviněný.

Dne 17. 1. 2024 obdržel Úřad proti příkazu odpor obviněného z téhož dne (dále jen „odpor“).

Obviněný v něm předně uvedl, že cílem realizace veřejné zakázky bylo splnit veškeré povinnosti zadavatele vyplývající ze zákona tak, aby nedošlo k žádnému jednání zadavatele v rozporu s ustanoveními zákona, přičemž však současně obviněný přiznal pochybení uvedená ve výrocích I. a II. příkazu, nicméně zcela odmítl, že by se jednalo o úmyslné porušení zákona a došlo k ignoraci ustanovení zákona a základních zásad.

Dále obviněný sdělil, že uložená pokuta je nepřiměřená způsobu a rozsahu pochybení zadavatele, který činil všechny kroky v souladu se zákonem. K tomu obviněný dodal, že žádá výrazné snížení udělované sankce, aby nebyla v takto extrémním rozsahu přenášena na jednotlivé zaměstnance, kteří se dopustili pochybení při realizaci jednotlivých kroků v zadávacím řízení a po kterých bude obviněný pravděpodobně vzniklou škodu vymáhat.

Obviněný dále uvedl, že Úřad v příkazu sdělil, že přihlédl k ekonomické situaci obviněného, aby uložená pokuta nebyla krajně „nespravedlivá“, přičemž v tomto kontextu vycházel z celkového hospodaření obviněného v roce 2023 a jeho plánovaných výnosů ve výši

Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

Usnesením ze dne 22. 1. 2024 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 a odst. 2 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

Dne 31. 1. 2024 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne.

Obviněný úvodem svého vyjádření ze dne 31. 1. 2024 sděluje, že se k podstatě probíhajícího správního řízení vyjádřil dne 7. 6. 2023 a že prostřednictvím tohoto sdělení a dalších dokumentů zaslaných Úřadu předal veškeré relevantní dokumenty k posouzení postupu zadavatele v zadávacím řízení. Dále shrnuje obsah příkazu a doplňuje, že podal dne 17. 1. 2024 odpor, aby byla věc projednána v řádném správním řízení, ve kterém bude moci hájit svůj postup při zadávání veřejné zakázky a uplatnit všechna práva, jež mu ve správním řízení přiznává správní řád.

V následujících odstavcích obviněný shrnuje svůj postup v realizovaném zadávacím řízení, tak, jak jej již ve větších podrobnostech uvedl ve svém vyjádření ze dne 7. 6. 2023. Dále uvádí informace, které předložil v podaném odporu, doplněné o citaci ze stanoviska jednoho ze členů komise, ve kterém tento uznává pochybení při posouzení nabídek a uvádí následující: „Je zřejmé, že nesplnění specifikací u dotčených produktů firmy Colsys nesplňuje ani firma

Obviněný dále pokazuje na povinnost Úřadu přihlédnout při určení trestu k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a v této souvislosti uvádí, že se komise při posuzování nabídek dodavatelů v zadávacím řízení musela vypořádat se značně obtížnou situací, kdy nabídky dodavatelů obsahovaly stovky položek s mnoha subkritérii a celkové posouzení nabídek bylo extrémně náročným procesem, kdy nabídky vznikly za náročné koordinace podmínek zpracované projektové dokumentace se zařízeními aktuálně dostupnými na trhu, neboť mezi zpracováním projektové dokumentace a realizací zadávacího řízení uběhla značná doba. K porušení pravidel pro posouzení jednotlivých nabídek tedy podle obviněného nedošlo s jakýmkoli, byť nepravým úmyslem, ale naopak přes enormní snahu komise i samotného zadavatele dokončit zadávací řízení v souladu s pravidly zákona.

Závěrem obviněný uvádí, že přijal nápravná opatření spočívající v úpravě vnitřního předpisu pro realizaci veřejných zakázek a že přiznává pochybení, kterým porušil ustanovení § 48 odst. 2 zákona, nicméně odmítá, že by se jednalo o jakoukoli formu úmyslného porušení pravidel zákona.

35.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a § 270 odst. 5 a souvisejících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení, odporu a vyjádření obviněného, a na základě vlastního zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona zadávacími podmínkami rozumí veškeré zadavatelem stanovené

podmínky průběhu zadávacího řízení,

podmínky účasti v zadávacím řízení,

pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

pravidla pro hodnocení nabídek,

další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

Podle § 28 odst. 1 písm. b) zákona se pro účely tohoto zákona zadávací dokumentací rozumí veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 zákona a výzev uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

Podle § 37 odst. 1 zákona může zadavatel podmínky účasti v zadávacím řízení stanovit jako a) podmínky kvalifikace, b) technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku, c) obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo d) zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

Podle § 37 odst. 2 zákona zadavatel může stanovit požadavky na obsah, formu nebo způsob podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek.

Podle § 39 odst. 1 zákona zadavatel postupuje v zadávacím řízení podle pravidel stanovených tímto zákonem a je přitom povinen dodržet stanovené zadávací podmínky. Pokud pravidla pro průběh zadávacího řízení tento zákon nestanoví, určí je zadavatel v souladu se zásadami podle § 6 zákona.

Podle § 39 odst. 2 zákona v průběhu zadávacího řízení zadavatel vybírá z účastníků zadávacího řízení vybraného dodavatele na základě a) posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení, b) snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení, pokud je tímto zákonem pro zvolený druh zadávacího řízení připuštěno a zadavatel si je vyhradil, c) hodnocení nabídek,

Podle § 39 odst. 4 zákona platí, že není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, může zadavatel provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení před hodnocením nabídek nebo až po hodnocení nabídek. U vybraného dodavatele musí zadavatel provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení a hodnocení jeho nabídky vždy.

Podle § 39 odst. 5 zákona platí, že posouzení splnění podmínek účasti nebo hodnocení kritérií podle § 39 odst. 3 zákona zadavatel provede na základě údajů, dokladů, vzorků nebo modelů poskytnutých účastníkem zadávacího řízení. Zadavatel může ověřovat věrohodnost poskytnutých údajů, dokladů, vzorků nebo modelů a může si je opatřovat také sám. Vzorky může zadavatel podrobovat zkouškám a vycházet z výsledků těchto zkoušek.

Podle § 46 odst. 1 zákona může zadavatel pro účely zajištění řádného průběhu zadávacího řízení požadovat, aby účastník zadávacího řízení v přiměřené lhůtě objasnil předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely nebo doplnil další nebo chybějící údaje, doklady, vzorky nebo modely. Zadavatel může tuto žádost učinit opakovaně a může rovněž stanovenou lhůtu prodloužit nebo prominout její zmeškání.

Podle § 48 odst. 1 zákona může zadavatel vyloučit účastníka zadávacího řízení pouze z důvodů stanovených tímto zákonem, a to kdykoliv v průběhu zadávacího řízení.

Podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil.

Podle § 48 odst. 8 zákona zadavatel vybraného dodavatele vyloučí z účasti v zadávacím řízení, pokud zjistí, že jsou naplněny důvody vyloučení podle § 48 odst. 2 zákona nebo může prokázat naplnění důvodů podle § 48 odst. 5 písm. a) až c) zákona.

Podle § 89 odst. 1 zákona jsou technické podmínky požadavky na vlastnosti předmětu veřejné zakázky, které zadavatel stanoví prostřednictvím

a) parametrů vyjadřujících požadavky na výkon nebo funkci, popisu účelu nebo potřeb, které mají být naplněny, b) odkazu na normy nebo technické dokumenty, nebo c) odkazu na štítky.

Obviněný v čl. VIII zadávací dokumentace stanovil jako podmínku a požadavek na zpracování nabídky, že: „[d]odavatel předloží technické listy nebo odkazy na nabídnuté HW vybavení, ze kterých bude možno ověřit, že nabízené komponenty odpovídají minimálním technickým požadavkům zadavatele stanoveným v projektové dokumentaci.“

Dodavatel Microshop,s.r.o. ve své nabídce předložil tabulku nazvanou „TECHNICKÉ LISTY“ se specifikací jednotlivých nabízených plnění, přičemž u některých výrobků uvedl pouze produktové označení (řadu) bez bližší specifikace konkrétního výrobku. Toto se týkalo i položek, u nichž následně obviněný konstatoval nesplnění zadávacích podmínek a na jejichž základě dodavatele Microshop,s.r.o. vyloučil ze zadávacího řízení. Konkrétně jsou v nabídce u sporných položek uvedeny následující informace:

Obviněný při posuzování nabídek nemohl z údajů uvedených v nabídce dodavatele

Objasnění nabídky obdržel obviněný od dodavatele Microshop,s.r.o. dne 23. 3. 2023. V rámci tohoto objasnění doložil jmenovaný dodavatel tabulku s konkretizací nabídnutých zařízení.

Konferenční systém – účastnické jednotky

Stolní provedení, úhlopříčka dotykové plochy 10,1", rozlišení

Tyto námitky obviněný rozhodnutím ze dne 4. 5. 2023 odmítl s tím, že v případě

V případě posouzení nabídky vybraného dodavatele zadavatel dospěl k závěru, že tato nabídka splnila veškeré požadavky zadavatele na prokázání splnění kvalifikace a veškeré požadavky zadavatele na splnění technických podmínek, pročež zadavatel nebyl nucen vybraného dodavatele vyzývat k objasnění jeho nabídky.

Dne 12. 5. 2023 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo.

Úřad předně v obecné rovině uvádí, že průběh zadávacího řízení je určen pravidly vymezenými zákonem, přičemž zadavatel je povinen dodržet rovněž jím stanovené zadávací podmínky.

Úřad pro úplnost dodává, že zadavatel se zpravidla (vyjma zákonem stanovených výjimek, srov. kupř. § 58 odst. 3 zákona) může rozhodnout, zda při výběru dodavatele přistoupí nejprve k posouzení splnění podmínek účasti účastníků zadávacího řízení či zda nejprve provede hodnocení nabídek a k posouzení splnění podmínek účasti přistoupí až následně ve vztahu dodavateli, jehož nabídka byla v rámci hodnocení vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější. Současně však platí, že posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení musí být u vybraného dodavatele provedeno vždy.

Zadavatel by tak měl mít na základě údajů obdržených v nabídce vybraného dodavatele (popř. též v doplnění či objasnění nabídky) prokázané, že vybraný dodavatel zadavatelem stanovené zadávací podmínky splňuje, respektive že nabídka dodavatele, jenž by se měl stát vybraným dodavatelem pro účely realizace poptávaného plnění, stanovené podmínky zadavatele (a to i podmínky vymezující předmět plnění) naplňuje. Současně přitom nelze odhlédnout od skutečnosti, jak již bylo v minulosti judikováno i Nejvyšším správním soudem, že stejně jako zadavatel odpovídá za správnost a úplnost zadávacích podmínek, odpovídá plně i účastník zadávacího řízení za svou nabídku (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As

V této souvislosti je vhodné též připomenout, že zákon stanovuje základní výčet skutkových podstat, při jejichž naplnění je zadavatel oprávněn vyloučit účastníka ze zadávacího řízení, kdy základním pravidlem je, že zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení pouze v případech, které výslovně uvádí zákon. Důvody pro vyloučení účastníka zadávacího řízení v souvislosti s předkládáním údajů, dokladů, vzorků nebo modelů v zadávacím řízení, jimiž by mělo být prokázáno splnění zadávacích podmínek, upravuje ustanovení § 48 odst. 2 zákona.

Obecně fakultativní postup při vylučování účastníků zadávacího řízení je však ve vztahu k vybranému dodavateli prolamován, kdy jeho je naopak zadavatel povinen vyloučit z účasti v zadávacím řízení v případě, že u něj jsou naplněny důvody pro vyloučení podle § 48 odst. 2 zákona či pokud lze u tohoto dodavatele prokázat naplnění důvodů dle § 48 odst. 5 písm. a) až c) zákona.

V šetřeném případě Úřad dospěl k závěru, že obviněný postupoval v rozporu se zákonem, neboť nevyloučil vybraného dodavatele ze zadávacího řízení, ačkoli údaje obsažené v jím předložené nabídce nesplňovaly stanovené zadávací podmínky. Obviněný tak v důsledku uvedenou smlouvu o dílo uzavřel s vybraným dodavatelem, kterého však byl povinen ze zadávacího řízení vyloučit. Úřad k uvedenému zjištění dospěl na základě následujících skutečností.

Obviněný realizoval předmětné zadávací řízení s cílem zajistit dodání a instalaci AV techniky pro novou budovu Ekonomické fakulty. Součástí zadávací dokumentace, jejímž prostřednictvím obviněný vymezil zadávací podmínky byla projektová dokumentace obsahující výkazy výměr, kde byly stanoveny parametry požadovaného plnění v dělení podle jednotlivých místností. Dodavatelé pak měli tyto výkazy doplnit a pomocí technických listů či odkazů na internetové stránky výrobců prokázat, že jimi nabízené plnění splňuje stanovené požadavky.

Ze zápisu o jednání hodnotící komise ze dne 14. 3. 2023 (dále jen „zápis z 1. jednání komise“) vyplývá, že obviněný v rámci posouzení nabídek konstatoval, že nabídka dodavatele

Obviněný tak následně na základě výše uvedených skutečností rozhodl o výběru vybraného dodavatele, který dle jeho závěrů splnil veškeré stanovené podmínky účasti v zadávacím řízení, jak je uvedeno v oznámení o výběru dodavatele ze dne 12. 4. 2023.

Z nabídky vybraného dodavatele však vyplývá, že vybraný dodavatel u několika položek nabídl plnění, jehož parametry jsou odchylné od požadavků stanovených zadávací dokumentací.

Úřad tedy uvádí, že v šetřeném případě z dostupných podkladů vyplynulo, že vybraný dodavatel ve své nabídce předložil takové výrobky, které nesplnily požadavky zadavatele. Toto přitom potvrzuje i sám obviněný svým tvrzením uvedeným ve vyjádření k podnětu ze dne

Vzhledem k výše uvedenému považuje Úřad za prokázané, že ve vztahu k vybranému dodavateli byly naplněny podmínky pro jeho vyloučení ve smyslu § 48 odst. 2 písm. a) zákona, neboť jím předložené údaje nesplňovaly zadávací podmínky a obviněný byl povinen vybraného dodavatele, kterého vybral k uzavření smlouvy, ze zadávacího řízení dle § 48 odst. 8 zákona vyloučit. Obviněný však vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení pro nesplnění výše uvedených zadávacích podmínek nevyloučil, ačkoliv mu zákon tuto povinnost ve vztahu k vybranému dodavateli výslovně ukládá, čímž se dopustil porušení výše citovaných ustanovení zákona.

Úřad závěrem uvádí, že k naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona je třeba, aby porušení pravidel stanovených zákonem ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit výběr dodavatele. Z hlediska zákonného rámce ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) zákona tedy obecně stačí pouhá možnost (potencialita) ovlivnění výběru dodavatele.

V návaznosti na výše uvedené tak Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky postupoval výše uvedeným nezákonným způsobem, přičemž tento postup ovlivnil výběr dodavatele a obviněný zadal veřejnou zakázku, když dne 12. 5. 2023 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění veřejné zakázky.

Úřad pro úplnost dodává, že sám obviněný ve svém odporu a následných vyjádřeních v rámci tohoto řízení o přestupcích přiznává dotčené pochybení.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Úřad obecně uvádí, že v případě nesplnění podmínek účasti v zadávacím řízení dává zákon zadavateli v § 48 oprávnění, a v některých uvedených případech přímo povinnost, za konkrétně stanovených podmínek vyloučit účastníka zadávacího řízení. Zadavatel může podle § 48 odst. 1 zákona vyloučit účastníka zadávacího řízení pouze z důvodů stanovených zákonem, a to kdykoliv v průběhu zadávacího řízení, přičemž pokud se jedná o vybraného dodavatele, zadavatel jej v souladu s § 48 odst. 8 při naplnění výše uvedených podmínek vyloučí. Úřad dodává, že mezi tyto důvody patří rovněž důvody uvedené v § 48 odst. 2 písm. a) zákona, jež stanoví, že účastníka lze ze zadávacího řízení vyloučit, jestliže jím předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely neodpovídají zadávacím podmínkám nebo je účastník ve stanovené lhůtě nedoložil.

Úřad dále uvádí, že pokud se zadavatel rozhodne účastníka zadávacího řízení vyloučit, musí mít postaveno najisto, že důvody pro jeho vyloučení byly skutečně naplněny. Pro případy, kdy z nabídky není zcela jasné, zda tato splňuje požadavky zadavatele, či nikoliv, stanovil zákonodárce v zákoně institut výzvy podle § 46 odst. 1 zákona. Zadavatel je podle citovaného ustanovení zákona oprávněn požadovat po účastnících zadávacího řízení objasnění předložených údajů a dokladů, které ve svých nabídkách uvedli. Je-li to třeba pro účely řádného průběhu zadávacího řízení, může zadavatel po účastnících zadávacího řízení také požadovat doplnění jejich nabídek či žádostí o účast o chybějící údaje a doklady. Možnost žádat o objasnění a doplnění je oprávněním zadavatele a je tedy na zadavateli, zda dané možnosti v situaci, kdy nabídka či žádost o účast účastníka zcela neodpovídá zadávacím podmínkám, využije, nebo účastníka ze zadávacího řízení z důvodu nepředložení dostatečné a úplné nabídky či žádosti o účast vyloučí. Pokud se však zadavatel rozhodne své možnosti požádat o objasnění a doplnění nabídky využít, je pak třeba k tomuto objasnění či doplnění v rámci posouzení nabídky přihlédnout.

V šetřeném případě obviněný svým rozhodnutím ze dne 12. 4. 2023 vyloučil dodavatele

V rámci námitek ze dne 26. 4. 2023 proti výše uvedenému rozhodnutí o vyloučení dodavatel

Výše uvedené námitky obviněný rozhodnutím ze dne 4. 5. 2023 odmítl s tím, že u 4 položek (stropní držák monitoru, popisovací tabule, konferenční systém – účastnické jednotky a dotykový ovládací panel) trvá na výše popsaném nesouladu nabízeného plnění s minimálními technickými podmínkami zadavatele. U položky stropní reproduktor obviněný akceptoval námitku dodavatele Microshop,s.r.o.

Úřad posoudil důvody uvedené obviněným v rozhodnutí o vyloučení dodavatele

K uvedeným důvodům vyloučení tedy Úřad shrnuje, že v případě výše uvedených položek vycházel obviněný při posouzení nabídek, jak sám opakovaně uvedl, z vlastností výrobků, které si sám dohledal na internetových stránkách výrobců jednotlivých produktů na základě informací poskytnutých dodavatelem Microshop,s.r.o., protože tyto nebyly ani přes objasnění poskytnuté jmenovaným dodavatelem přesně specifikovány. Na základě výše popsaných skutečností však Úřad nabyl přesvědčení, že z informací uveřejněných na dotčených webových stránkách jednotlivých výrobců dodavatelem Microshop,s.r.o. nabídnutých produktů naopak vyplývá, že tito výrobci nabízejí produkty splňující obviněným rozporované parametry, resp. nelze pouze na základě informací předestřených obviněným v rozhodnutí o vyloučení uzavřít, že jmenovaným dodavatelem nabídnutá řešení nesplňují technické požadavky zadávací dokumentace. V uvedených případech proto obviněný před vyloučením dodavatele

Úřad podotýká, že podle § 46 odst. 1 zákona je sice na zadavateli, zda institut objasnění nabídky využije či nikoli, jak uvádí obviněný v rozhodnutí o námitkách, nicméně pokud má v úmyslu některého z účastníků zadávacího řízení vyloučit pro nesplnění zadávacích podmínek a současně nemá postaveno najisto, zda dodavatel tyto podmínky skutečně nesplňuje (a to zejména v situaci, kdy mu dodavatel Microshop,s.r.o. v námitkách sdělil, že obviněným na internetu dohledané produkty jsou jiné řady, než které on nabídl), nemůže takového dodavatele bez dalšího vyloučit bez zjišťování dalších skutečností, resp. důvody pro vyloučení musejí být ze strany obviněného dostatečně prokázané a musejí být patrné z dokumentace o zadávacím řízení, což v daném případě nejsou.

Nezákonnost postupu obviněného při vyloučení dodavatele Microshop,s.r.o. je v daném případě o to více umocněna skutečností, že ve vztahu k posouzení nabídky vybraného dodavatele obviněný zjevně přistupoval značně benevolentněji a odpouštěl mu „marginální“ nedostatky, jak ostatně sám uvedl ve svém vyjádření k podnětu a jak bylo blíže rozebráno v odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí.

Úřad s ohledem na výše učiněné závěry shrnuje, že obviněný při zadávání veřejné zakázky nedodržel pravidlo stanovené v § 48 odst. 2 písm. a) zákona, když rozhodnutím o vyloučení ze dne 12. 4. 2023 vyloučil dodavatele Microshop,s.r.o. ze zadávacího řízení z důvodu, že jím nabízené výše uvedené položky předmětu plnění nesplňovaly požadavky stanovené v zadávací dokumentaci, ačkoliv z dokumentace o zadávacím řízení nebylo možné jednoznačně dovodit, že tento důvod pro vyloučení byl naplněn.

Úřad závěrem uvádí, že k naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona je třeba, aby porušení pravidel stanovených zákonem ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit výběr dodavatele. Z hlediska zákonného rámce ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) zákona tedy obecně stačí pouhá možnost (potencialita) ovlivnění výběru dodavatele.

V návaznosti na výše uvedené tak Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky postupoval výše uvedeným nezákonným způsobem, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a obviněný zadal veřejnou zakázku, když dne 12. 5. 2023 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění veřejné zakázky.

Úřad pro úplnost dodává, že sám obviněný ve svém odporu a následných vyjádřeních v rámci tohoto řízení o přestupcích přiznává dotčené pochybení.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Úřad výše ve výroku I. a výroku II. tohoto rozhodnutí konstatoval, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

Před vlastním uložením pokuty se však Úřad nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, a to především z hlediska posouzení promlčecí doby, neboť odpovědnost za přestupek zaniká jejím uplynutím.

Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba u přestupků dle § 268 zákona 5 let.

Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda v šetřeném případě neuplynula ve vztahu k dotčeným přestupkům promlčecí doba. Ke spáchání přestupků uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí došlo dne 12. 5. 2023, kdy byla uzavřena smlouva o dílo na plnění veřejné zakázky. Z výše uvedeného tak vyplývá, že promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona ve vztahu k projednávaným přestupkům neuplynula a odpovědnost obviněného za tyto přestupky nezanikla.

V daném případě se obviněný dopustil dvou přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

Úřad tak uvádí, že za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí i přestupek uvedený ve výroku II. tohoto rozhodnutí lze obviněnému uložit správní trest pokuty do výše

Úřad s odkazem na § 41 odst. 1 zákona o přestupcích konstatuje, že vzhledem k tomu, že mají oba přestupky stejnou horní hranici sazeb pokut, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

Úřad zde má za to, že závažnějším přestupkem je přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí, vzhledem k tomu, že obviněný jej spáchal v souvislosti s nevyloučením vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení, ačkoliv údaje z jeho nabídky nesplňovaly obviněným stanovené zadávací podmínky, přičemž výše uvedený postup obviněného měl současně přímý vliv na výběr dodavatele, neboť v důsledku tohoto postupu obviněného bylo rozhodnuto o výběru vybraného dodavatele a následně tak byla uzavřena smlouva s dodavatelem, který měl být pro nesplnění zadávacích podmínek vyloučen ze zadávacího řízení. Na základě uvedeného tak Úřad přistoupil k uložení pokuty za spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a k přestupku uvedenému ve výroku II. tohoto rozhodnutí přihlédl s ohledem na použití zásady absorpce v rámci přitěžujících okolností.

Úřad v návaznosti na výše uvedené dále akcentuje, že ustanovení § 37 a § 38 zákona o přestupcích upravují demonstrativní výčet okolností, k nimž se při určení výměry a druhu správního trestu, v daném případě pokuty, přihlédne.

Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty

Obecně lze konstatovat, že za nejzávažnější stupeň intenzity porušení zákona je nutno považovat postup zadavatele spočívající v ignoraci ustanovení zákona a základních zásad, na nichž je tento zákon postaven, neboť takový postup zpravidla zcela vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení transparentního vynakládání veřejných prostředků.

Co se týče posouzení povahy a závažnosti spáchaného přestupku, Úřad konstatuje, že je vždy nutné zhodnotit, nakolik to které nedodržení povinnosti stanovené zákonem ohrozilo právem chráněný zájem. Obviněný spáchal přestupek uvedený ve výroku I. tím, že nevyloučil vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení, ačkoli údaje obsažené v nabídce vybraného dodavatele nesplňovaly stanovené zadávací podmínky. V důsledku postupu obviněného byl přesto vybraný dodavatel vybrán za účelem plnění dotčené veřejné zakázky a smlouva o dílo s ním byla uzavřena, přestože vybraný dodavatel měl být podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona ve spojení s § 48 odst. 8 zákona ze zadávacího řízení vyloučen. Postupem obviněného tak byl v šetřeném případě porušen zákonem chráněný zájem spočívající v řádné a férové hospodářské soutěži o uzavření a plnění smlouvy o dílo, tj. zájem na dodržení pravidel stanovených zákonem tak, aby plnění ze smlouvy bylo ve výsledku svěřeno dodavateli, který prokázal splnění zadavatelem stanovených zadávacích podmínek. Z obecného pohledu je tedy nutno považovat přestupek obviněného za typově závažný, neboť smlouva nebyla uzavřena s dodavatelem, který by splnil stanovené podmínky týkající se technických požadavků na vlastnosti předmětu plnění. Postupem obviněného tak byla dotčena zásadní fáze zadávacího řízení, a to samotný proces výběru nabídky dodavatele, jenž splňuje stanovené podmínky pro to, aby mohl být vybrán jako vybraný dodavatel poptávaného plnění.

Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání uvedeného přestupku.

Jako přitěžující okolnost posoudil Úřad skutečnost, že se obviněný dopustil dalšího přestupku, tj. přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí, když obviněný vyloučil dodavatele

Obviněný v podaném odporu a i v následných vyjádřeních žádá o snížení výše původně uložené pokuty, jelikož je dle jeho názoru uložená pokuta nepřiměřeně vysoká s ohledem na skutečnost, že nepochybil úmyslně, resp. nejednalo se z jeho strany o ignoraci zákona a že bude škodu vzniklou úhradou pokuty pravděpodobně vymáhat po konkrétních zaměstnancích, kteří při realizaci jednotlivých kroků v zadávacím řízení pochybili, kdy mu přijde nepřiměřené přenášet v takovém rozsahu škodu na tyto zaměstnance.

Pokud jde o skutečnost, zda obviněný pochybil úmyslně či neúmyslně, respektive zda se jednalo ze strany zadavatele o „ignoraci“ zákona a základních zásad, na nichž je tento zákon postaven, Úřad uvádí následující. Úřad primárně musí korigovat vyjádření obviněného, dle něhož měl údajně v bodě 90. příkazu uvést, že se ze strany obviněného jednalo o ignoraci zákona či jeho základních zásad, neboť z formulace daného bodu i kontextu celé dotčené pasáže příkazu je zcela jednoznačně patrné, že v tomto bodu byla vyjádřena pouze obecná východiska ohledně posuzování závažnosti přestupků řešených Úřadem, kdy ve vztahu k povaze a závažnosti přímo obviněným spáchaného přestupku se Úřad vyjadřoval až posléze – ostatně tak Úřad činí obdobně i v bodu 106. a násl. tohoto rozhodnutí. Podstatné pak je, že ač otázka úmyslnosti spáchání určitého přestupku může být při zvažování výše pokuty zohledňovaným kritériem (zejm. např. v kontextu přímého úmyslu s účelem obcházení zákona jakožto okolnosti svědčící v neprospěch obviněného), skutečnost případné úmyslnosti jednání obviněného Úřad k tíži obviněného neklade, jinými slovy, Úřad zohledňoval i výše v tom kontextu pouze to, že obviněný dotčený přestupek (přestupky) spáchal. Tedy i pokud se v případě dotčených přestupků jednalo „pouze“ o hrubou nedbalost, tak v šetřeném případě uvedené ničeho nemění na výše popsaných zohledněných okolnostech a tomu odpovídající výši ukládané pokuty. Nad rámec uvedeného lze dodat, že Úřad obviněnému ukládá pokutu za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tedy za to, že měl vyloučit vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení, neboť jím předložená nabídka nesplňovala zadávací podmínky, nicméně tak neučinil. Obviněný sám ve svém vyjádření ze dne 7. 6. 2023 ve vztahu k uvedenému konstatoval, že si komise musela nastavit určitý práh tolerance, kdy drobné parametrické odchylky označila jako marginální a nabídku vybraného uchazeče posoudila jako vyhovující, ač zjevně neodpovídala požadavkům stanoveným zadávací dokumentací, u druhé nabídky tak pak nepostupovala a naopak druhého účastníka zadávacího řízení pro nedojasněné parametry vyloučila, což potvrzuje i citace stanoviska jednoho ze členů komise uvedená ve vyjádření zadavatele ze dne 31. 1. 2024. Úřad má s ohledem na uvedené za to, že pokud už by mělo být v tomto kontextu řešena otázka zavinění a okolností s tím souvisejících, pak dle přesvědčení Úřadu si obviněný jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona na tomto místě měl být vědom skutečnosti, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, tj. že nemůže vyhodnotit jako splněné něco, co splněno není, nemůže vyloučit účastníka zadávacího řízení bez doložených důvodů a že nemůže v téže situaci k oběma účastníkům zadávacího řízení přistupovat odlišně, neboť vším uvedeným může porušit zákon, a pokud toto nevěděl, tak se jedná o zásadní nedostatek a pochybení obviněného (a bylo by tak do jisté míry možné minimálně v tomto kontextu mluvit i o ignoraci zákona, resp. jeho zásad).

Ke skutečnosti uvedené obviněným v jeho vyjádření ze dne 31. 1. 2024, že komise měla při posuzování nabídek značně obtížnou situaci, kdy nabídky obsahovaly velké množství položek, jež bylo nutné posoudit, přičemž mezi zpracováním projektové dokumentace a realizací zadávacího řízení uběhla již delší doba a aktuálně dostupná zařízení nebyla tedy plně v souladu

Úřad pak nepřehlédl to, že obviněný tvrdí, že přijal nápravná opatření, aby zabránil budoucímu opakování porušení zákona, když upravil svůj vnitřní předpis vztahující se k realizaci veřejných zakázek, přičemž ač tato skutečnost nikterak nemůže napravit výše popsaný nezákonný postup obviněného v rámci dotčené veřejné zakázky, lze ji zohlednit jako pozitivní snahu obviněného o vyvarování se obdobných pochybení v budoucnu.

Úřad shrnuje, že i při zohlednění obviněným tvrzené neúmyslnosti jeho jednání a zájmu na dodržení zákona (i do budoucna) je zde ukládaná pokuta přiměřená a odpovídající spáchaným přestupkům a všem relevantním okolnostem.

Co se týče přesvědčení obviněného, že by měl Úřad uložit nízkou pokutu z důvodu, že obviněný „pravděpodobně“ bude vymáhat škodu po svých zaměstnancích, pak Úřad primárně uvádí, že pokutu stanovuje vůči pachateli přestupku, tedy osobě obviněného, na základě jím spáchaných přestupků, a to podle pravidel zejm. stanovených v § 37 a násl. zákona o přestupcích, nikoli vůči zaměstnancům obviněného, po nichž může obviněný případnou škodu potenciálně vymáhat. Jinými slovy, zde je třeba primárně zohledňovat povahu a závažnost přestupku a polehčující a přitěžující okolnosti (jak je činěno výše), kdy v tomto kontextu je Úřad toho názoru, že pouze ze skutečnosti, že obviněný sám by mohl být potenciálně oprávněn vymáhat náhradu škody po těch, kteří mu ji způsobili, nelze dovozovat, že by obviněnému měla být (i při zohlednění všech výše uvedených skutečností) výrazně

Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a samotným potrestáním obviněného za spáchání daných přestupků (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015).

Jak již bylo uvedeno výše, v šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí (a i přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí) dne

Jiné polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty, Úřad v šetřeném případě neshledal.

Vzhledem k výše uvedenému Úřad vyhodnotil spáchaný přestupek jako přestupek s vyšší mírou závažnosti, přičemž tento závěr se jako jeden z faktorů promítl do výše vyměřené pokuty.

Vycházeje z konstantní rozhodovací praxe správních soudů (např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009) se Úřad dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku. Úřad konstatuje, že mu není z úřední činnosti známo, že by se obviněný dopustil jiného přestupku, který by byl s právě projednávaným přestupkem v souběhu.

Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z informací k rozpočtu obviněného pro rok 2023 zveřejněných na webových stránkách obviněného5

V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.

Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností a důkazů, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, Úřad obviněnému uložil za spáchání přestupků uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí pokutu ve výši, která odpovídá závažnosti spáchaného přestupku a všem dále zohledněným skutečnostem a která naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti, tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo

Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

Správní orgán podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v ustanovení § 6 odst. stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupcích z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet