ÚOHS S0097/2026/VZ – Olomoucké vánoční trhy 2026 - 2030

Zadavatel – statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00

Dle čl. 1 odst. 1 dokumentu označeného jako zadávací podmínky ze dne 31. 12. 2025 (dále jako „zadávací dokumentace“) je předmětem veřejné zakázky zajištění a organizace vánočních trhů v Olomouci v letech 2026 až 2030. Bližší specifikace předmětu plnění je obsahem příslušných částí zadávací dokumentace, např. technických podmínek, návrhu smlouvy o pořadatelství Olomouckých vánočních trhů 2026 – 2030 (dále jen „návrh smlouvy“) atd., které tvoří součást zadávací dokumentace.

Z čl. 1 odst. 2 zadávací dokumentace vyplývá, že předpokládaná hodnota koncese je

Zadávací dokumentace v čl. 6 odst. 1 dále stanoví, že lhůta pro podání nabídek končí dne

Dne 15. 12. 2025 zadavatele zveřejnil na svém profilu Vysvětlení zadávací dokumentace V. (dále jen „vysvětlení zadávací dokumentace“).

Dne 18. 1. 2026, tj. ve lhůtě pro podání nabídek, obdržel zadavatel od navrhovatele – Kulturní

Vzhledem k tomu, že navrhovatel se způsobem vypořádání svých námitek nesouhlasil, podal dne 9. 2. 2026 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne (dále jen „návrh“) k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“).

Navrhovatel ve svých námitkách brojí proti zadávacím podmínkám, které jsou dle jeho názoru v rozporu se základními zásadami zadávacího řízení definovanými v § 6 zákona, zejm. se zásadou transparentnosti, zákazu diskriminace a přiměřenosti.

Zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil, že hodnocení nabídek bude provedeno dle ekonomické výhodnosti nabídek podle stanovených kritérií kvality, přičemž navrhovatel je přesvědčen, že některá kritéria hodnocení jsou založena výhradně na subjektivním posouzení hodnoticí komise bez dostatečné bližší konkretizace jednotlivých dílčích kritérií. Zadavatel tak dle navrhovatele stanovil kritéria hodnocení v rozporu s rozhodovací praxí Úřadu a správních soudů, která vyžaduje, aby hodnoticí kritéria včetně jasně definovaného postupu hodnocení byla stanovena dostatečně určitě a objektivně, a poskytovala tak potenciálním dodavatelům dostatečnou představu o tom, jaké požadavky bude zadavatel během procesu hodnocení nabídek zohledňovat.

Navrhovatel v této souvislosti poukazuje na to, že zadavatel nijak nevymezil své preference ani základní kvalitativní parametry, přičemž absence těchto mantinelů činí dle navrhovatele hodnocení nepředvídatelným, což je v rozporu se zásadou transparentnosti. Současně dle navrhovatele platí, že bez předem stanoveného měřítka kvality nelze zpětně přezkoumat rozdílné bodové hodnocení jednotlivých nabídek. Navrhovatel je tedy přesvědčen, že zadavatel vytvořil systém hodnocení typu „Black Box“, kdy potenciální dodavatelé nevědí, jaké řešení bude hodnoticí komisí preferováno a výsledné bodové ohodnocení závisí pouze na subjektivních dojmech komise.

Navrhovatel konkrétně v námitkách napadá následující kritéria hodnocení: „Celková estetická úroveň a kompozice řešení Vánočních trhů, dispozice a vzhled mobiliáře, technické zabezpečení Vánočních trhů“ (dále jen „celková estetická úroveň“ nebo „kritérium č. 1“), „Idea a dramaturgie kulturního a doprovodného programu Vánočních trhů“ (dále jen „idea programu“ nebo „kritérium č. 2“) a „Inovační prvky Vánočních trhů“ (dále jen „inovační prvky trhů“ nebo „kritérium č. 6“). U kritéria č. 1 je navrhovatel přesvědčen, že zadavatel vymezil pouze předmět hodnocení, nikoli však preferované estetické parametry či způsob hodnocení, takže nelze zjistit, jaké řešení považuje za kvalitnější. Například neuvádí, zda upřednostňuje minimalistický moderní design nebo rustikální styl, co znamená pojem „zakomponování památek“, zda je preferováno jejich vizuální upozadění nebo naopak aktivní využití apod.

Navrhovatel dále v této souvislosti poukazuje na stanovenou bodovou stupnici, přičemž je přesvědčen, že zadavatelem stanovená bodová škála postrádá rozdílové znaky mezi jednotlivými stupni. Zadavatel tak v zadávací dokumentaci stanovil, že např. 7 bodů znamená „dobře“ a 8 bodů „velmi dobře“, nicméně nespecifikoval, jaká přidaná hodnota (kvantitativní či kvalitativní) posouvá nabídku ze stupně „dobře“ na „velmi dobře“.

Navrhovatel je proto přesvědčen, že zadavatel stanovil hodnoticí kritéria v rozporu s § 6 a § 116 zákona, neboť jsou založena na neurčitých pojmech bez jednoznačného vymezení hodnoticích parametrů, preferencí zadavatele či metodiky bodování. Takto nastavená kritéria hodnocení podle navrhovatele znemožňují potenciálním dodavatelům zjistit, jaké řešení zadavatel považuje za vhodnější, neumožňují předvídat způsob hodnocení, připouštějí rozdílné výklady a znemožňují podání porovnatelných nabídek.

Navrhovatel dále namítá, že zadavatel porušil § 36 odst. 3 a § 6 zákona tím, že přenesl odpovědnost za správnost a úplnost zadávací dokumentace na dodavatele a současně stanovil zadávací podmínky tak neurčitě, že znemožňují řádné zpracování a ocenění nabídky. Zadávací dokumentace podle navrhovatele neobsahuje dostatečně určité technické podklady.

Navrhovatel rovněž poukazuje na to, že zadavatel v čl. 10 odst. 3 zadávací dokumentace explicitně stanovil: „Dodavatel má výlučnou odpovědnost za to, že prostuduje zadávací podmínky a že získá spolehlivé informace (...)“, čímž formálně přenesl odpovědnost za správnost zadávacích podmínek na dodavatele. Toto ustanovení je dle navrhovatele v rozporu se zákonem, neboť je to výhradně zadavatel, kdo nese objektivní odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek.

Současně je navrhovatel přesvědčen, že zadavatel užívá neurčité pojmy, jako jsou „kulinářské zajímavosti“ či „atraktivní interpreti“, aniž by uvedl minimální standard nebo alespoň jejich rámcové vymezení, což dodavatelům objektivně znemožňuje kvalifikovaně stanovit nabídkovou cenu a vede k neporovnatelnosti nabídek. Tyto pojmy totiž mají dle názoru navrhovatele zásadní vliv na nákladovou stránku nabídky (pro nacenění je například rozdíl mezi nákladnou gastronomií zahrnující lanýže a běžným sortimentem, rovněž honoráře interpretů různé kvality se výrazně liší). Navrhovatel uvádí, že taková míra neurčitosti klíčových parametrů plnění spojená s explicitním smluvním ustanovením, že dodavatel „nese odpovědnost za získání spolehlivých informací“, představuje nepřípustné přenesení odpovědnosti za správnost zadávací dokumentace na dodavatele a porušení zásady transparentnosti.

Navrhovatel namítá, že zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu koncese v rozporu s § 175 odst. 3 zákona, neboť vycházel z podkladů, které nejsou založeny na objektivních a ověřitelných skutečnostech. Zadavatel při určení předpokládané hodnoty koncese spoléhal na znalecký posudek, který nahrazuje reálná data z místa plnění hypotetickými úvahami, ignoruje historické údaje o provozu vánočních trhů v Olomouci a operuje s nereálnými předpoklady maximální (tj. 100 %) obsazenosti a maximálních nájemních cen, které dle navrhovatele neodpovídají kupní síle ani poptávce v Olomouci. Posudek dále používá srovnání s tržními podmínkami v jiných městech, zejm. s podmínkami v Brně a opírá se o domněnky o „šedé ekonomice“, která dle znalce znemožňuje zjištění skutečných tržeb prodejců.

Zadavatelem stanovená předpokládaná hodnota koncese tedy dle navrhovatele neodráží reálný objem peněžních prostředků, jež může dodavatel generovat. Tím dochází k umělému navyšování hodnoty koncese a k vytvoření finančního modelu, který neodpovídá ekonomické realitě ani obvyklé výnosnosti daného typu plnění. Navrhovatel uvádí, že takto stanovená předpokládaná hodnota neodráží skutečné příjmy, které lze v místě plnění dosáhnout, a má za následek omezení hospodářské soutěže, neboť odrazuje potenciální dodavatele a zkresluje ekonomickou rovnováhu koncese.

Navrhovatel namítá, že zadavatel vytvořil v zadávací dokumentaci vnitřní logický rozpor, když současně požaduje hodnocení „inovačních prvků“ v rámci hodnoticího kritéria č. 6, avšak svým zákazem variantních řešení prakticky znemožňuje předložení jakékoli skutečné inovace. Podle navrhovatele každá materiálně technická inovace (např. užití nových materiálů stánků, nasazení energeticky úsporných technologií, modernizace systému odpadového hospodářství) nutně znamená odchylku od předepsaného standardu, což by vedlo k vyloučení takové nabídky z důvodu nesplnění zadávacích podmínek, zatímco nabídky, které se technických podmínek striktně drží, nemohou získat body za inovaci. Zadavatel tak podle navrhovatele konstruuje situaci, v níž je kritérium inovační prvky trhů buď nesplnitelné (inovace znamená vyloučení pro nesplnění zadávacích podmínek) nebo nepřezkoumatelné (subjektivní hodnocení nepodstatných úprav bez skutečného přínosu). Tím dochází k porušení zásady transparentnosti a přiměřenosti dle § 6 zákona, neboť dodavatelé nemohou předvídat, jaké řešení je přípustné, jaké inovace jsou možné a jak bude jejich nabídka hodnocena.

Navrhovatel dále namítá, že zadavatel porušil § 179 odst. 3 zákona, když stanovil dobu trvání koncese tak, že přesahuje zákonný pětiletý limit, aniž by tuto delší dobu v zadávací dokumentaci řádně odůvodnil. Návrh smlouvy určuje konec plnění ke dni 31. 3. 2031, což při obvyklém harmonogramu uzavření smlouvy dle navrhovatele implikuje dobu plnění delší než pět let. Zadavatel proto měl již při zahájení zadávacího řízení písemně odůvodnit dobu

Navrhovatel namítá, že zadavatel porušil § 6 a § 36 odst. 3 zákona tím, že rezignoval na vymezení jasného bezpečnostního rámce akce a zároveň na koncesionáře přenáší prakticky absolutní odpovědnost za zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti, aniž by mu poskytl nezbytné nástroje k jejímu výkonu. Zadavatel ve vysvětlení zadávací dokumentace odmítl zpracování návštěvního či provozního řádu s odkazem na to, že místo konání vánočních trhů je „veřejné prostranství“. Navrhovatel je přesvědčen, že bez návštěvního řádu nemá pořadatelská služba, jejíž činnosti při realizaci koncesního plnění zadavatel vyžaduje, žádný právní titul k vymáhání pravidel chování nad rámec nutné obrany a krajní nouze. Nemůže efektivně vymáhat např. zákaz vnášení pyrotechniky, skla či zbraní, neboť na „veřejném prostranství“ bez zvláštního režimu jsou tyto předměty legální.

Zadavatel dále ve vysvětlení zadávací dokumentace trvá na tom, že odpovědnost za veřejný pořádek náleží především Policii ČR a Městské polici v Olomouci a že jejich pravomoci nelze přenášet na pořadatele. S tímto navrhovatel nesouhlasí, přičemž poukazuje na to, že preventivní bezpečnostní management akce a prvotní reakce na mimořádné situace jsou vždy povinností organizátora. Navrhovatel dále upozorňuje, že jiná města (například Přerov) upravují bezpečnostní a provozní podmínky vánočních trhů prostřednictvím tržních řádů či obdobných předpisů. Oproti tomu zadavatel takové nástroje odmítá použít a argumentuje tím, že na veřejném prostranství je podobná regulace nemožná. Tato rezignace na vytvoření právního rámce potvrzuje podle navrhovatele nesoulad zadávacích podmínek se zásadou transparentnosti, neboť zadavatel přenáší povinnosti vztahující se k zajištění bezpečnosti na dodavatele, aniž by mu poskytl právní titul k jejich výkonu, a současně zůstává nejasné, jaké bezpečnostní standardy je povinen dodavatel splnit, což znemožňuje podat kvalifikovanou nabídku.

Navrhovatel dále namítá, že zadavatel porušil § 6 a § 36 odst. 3 zákona tím, že stanovil povinnost dodavatele dodržovat zásady odpovědného zadávání a zásadu inovace ve smyslu § 6 odst. 4 zákona pouze prostřednictvím neurčitých proklamací, aniž by tyto povinnosti konkretizoval. Zadavatel vyžaduje podpis čestného prohlášení, kterým se dodavatel zaváže ke splnění požadavků vymezených v čl. 5 zadávací dokumentace, aniž by dostatečně určitě vymezil materiální obsah jednotlivých povinností. Zadávací dokumentace operuje dle navrhovatele s neurčitými pojmy, jako jsou „férové vztahy“ či „důstojné podmínky“, které nejsou jasně definovány a jejichž praktický dosah není zřejmý. Není například určeno, zda má být „férový vztah“ vykládán jako povinnost krátkých lhůt splatnosti faktur, ani co konkrétně představuje „minimalizace dopadů na životní prostředí“, zda zákaz určitých technologií či materiálů, nebo pouze obecná snaha o udržitelnost. Neurčitost těchto pojmů podle navrhovatele znemožňuje dodavatelům předem zjistit rozsah jejich povinností. Dodavatel je

Zadavatel přezkoumal podané námitky a rozhodl o jejich odmítnutí v celém rozsahu. Zadavatel je přesvědčen, že jeho postup při přípravě a vedení koncesního řízení je v souladu se zákonem a zadávací podmínky byly stanoveny transparentně, přiměřeně a nediskriminačně. V úvodu rozhodnutí o námitkách zadavatel zdůrazňuje, že navrhovatel má dlouhodobou znalost prostředí, protože olomoucké vánoční trhy organizuje od roku 2010. Tyto zkušenosti mu umožňují kvalifikovaně posoudit rozsah nutných opatření, nákladů i rizik spojených s realizací koncesního plnění.

Zadavatel obecně odmítá tvrzení, že hodnoticí kritéria jsou vymezena netransparentně.

Zadavatel odmítá, že by předmět plnění koncese byl vymezen neurčitě nebo že by docházelo k nezákonnému přenášení odpovědnosti na dodavatele. Naopak trvá na tom, že předmět plnění je vymezen v rozsahu odpovídajícím povaze koncesního řízení, v němž je obvyklé, že část provozního a ekonomického rizika nese koncesionář. K použitým pojmům, jako „atraktivní interpret“ či „kulinářské zajímavosti“, zadavatel uvádí, že jde o výrazy odpovídající charakteru akce, které nelze objektivně vymezit technickými parametry. Podle zadavatele jsou tyto pojmy odborným dodavatelům srozumitelné a jejich naplnění je následně předmětem hodnocení kvality nabídek. Dále zadavatel vysvětluje, co pod těmito pojmy rozumí. Ve vztahu k technickým a mapovým podkladům zadavatel konstatuje, že dodavatelům poskytl informace v míře, která umožňuje kvalifikované zpracování nabídky. Podrobnější stanovení záborů a technických řešení je podle zadavatele věcí realizační fáze.

Navrhovatelem napadené ustanovení čl. 10 odst. 3 zadávací dokumentace považuje zadavatel za standardní upozornění na povinnost dodavatele seznámit se s místními podmínkami, nikoli za vyloučení své odpovědnosti za správnost zadávacích podmínek.

Zadavatel uvádí, že předpokládanou hodnotu koncese stanovil v souladu s § 175 odst. 3 zákona na základě odborného posudku zpracovaného externím znalcem. Vysvětluje, že při přípravě podkladů neměl k dispozici úplná a ověřitelná historická data o skutečném obratu z předchozích ročníků. Z tohoto důvodu bylo nutné vycházet z odborného ekonomického odhadu založeného na dostupných podkladech, obecných ekonomických předpokladech a potenciálně dosažitelných výnosech.

Zadavatel dále konstatuje, že účelem stanovení předpokládané hodnoty není zajišťovat ekonomickou návratnost nebo ziskovost konkrétnímu dodavateli ani přizpůsobovat výpočet individuálním podnikatelským modelům. Předpokládaná hodnota dle zadavatele vyjadřuje celkovou hodnotu plnění, tedy hodnotu práv a povinností, které mohou z koncese plynout.

Zadavatel uvádí, že v zadávacích podmínkách neshledává rozpor mezi technickými požadavky a kritériem hodnocení inovační prvky trhů. Technické podmínky podle něj představují minimální a závazný rámec plnění, jehož účelem je zajistit ochranu veřejného prostoru, bezpečnost, funkčnost a zachování charakteru historického centra města. Zadavatel zdůrazňuje, že tato omezení jsou v zadávací dokumentaci jasně vymezena. Současně však v rámci těchto pravidel ponechávají dodavatelům dostatečný prostor pro vlastní kreativní a inovativní řešení. Technické podmínky tedy inovace nevylučují, ale stanovují mantinely, v nichž se musí pohybovat, což zadavatel považuje v prostředí památkově chráněného území za legitimní a nezbytné. Požadavek na inovaci je podle zadavatele samostatným kritériem hodnocení, jehož účelem je ocenit přidanou hodnotu nabídky, zejm. nové, originální nebo přidané prvky. Inovace dle zadavatele může spočívat například v programové skladbě, dramaturgii, organizačních postupech, práci s návštěvníky, využití moderních technologií či v doprovodných aktivitách, aniž by docházelo k porušení závazných technických podmínek.

Zadavatel uvádí, že doba trvání koncese byla stanovena v souladu se zákonem. Koncesní plnění je poskytováno do 31. 1. 2031, kdy je koncesionář povinen odevzdat místo plnění po skončení posledního ročníku vánočních trhů. Tento okamžik považuje zadavatel za faktické ukončení

Zadavatel nesouhlasí, že by v zadávacích podmínkách rezignoval na zajištění bezpečnosti nebo že by odpovědnost za bezpečnost byla vymezena nezákonně. Zadavatel trvá na tom, že místo konání vánočních trhů je „veřejným prostranstvím“ ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, které je přístupné každému a slouží obecnému užívání.

Zadavatel odmítá tvrzení stěžovatele o neurčitosti zadávacích podmínek vztahujících se k zásadám odpovědného zadávání a zásadě inovace. Zadavatel uvádí, že tyto požadavky byly stanoveny v souladu se zákonem, který umožňuje, nikoliv ukládá, jejich konkretizaci prostřednictvím přesně měřitelných parametrů. Použití obecnějších požadavků a čestných prohlášení je dle zadavatele běžným a zákonným postupem, který odpovídá povaze plnění a možnostem kontroly jejich dodržování. Zadavatel dále připomíná, že již ve vysvětlení zadávací dokumentace upřesnil, jak bude probíhat kontrola dodržení těchto požadavků, a upozorňuje, že stěžovatel sám má z dřívějšího provozování vánočních trhů zkušenost s tím, jak kontrola probíhala v minulosti. Zadavatel tak uzavírá, že jeho postup je v souladu se zákonem a že neexistuje žádná objektivní překážka, která by navrhovateli bránila podat nabídku.

Navrhovatel svým návrhem napadá mj. rozhodnutí o námitkách, neboť má za to, že je nepřezkoumatelné a zadavatel se nevypořádal s obsahem námitek v souladu § 245 odst. 1 zákona. Zadavatel podle navrhovatele pouze formálně zopakoval svá předchozí stanoviska, použil obecné fráze a ignoroval klíčové argumenty, které mu byly předloženy. Zejména navrhovatel poukazuje na to, že zadavatel nereagoval na rozsáhlou judikaturu, kterou navrhovatel v námitkách citoval ve prospěch svých tvrzení. Dalším zásadním pochybením je podle navrhovatele skutečnost, že zadavatel argumentuje osobní zkušeností navrhovatele

Navrhovatel dále v návrhu konstatuje, že trvá na námitkách v celém rozsahu, přičemž u každého okruhu námitek specifikuje, v čem spatřuje nezákonnost postupu zadavatele při jejich vyřízení.

Navrhovatel zdůrazňuje, že zadavatel ignoroval rozsáhlou judikaturu, na kterou navrhovatel ve svých námitkách ve vztahu k formulaci kritérií hodnocení odkázal. Dle navrhovatele je zadavatel povinen jednoznačně vymezit, na jaké kvalitativní prvky se hodnocení zaměřuje a jak budou posuzovány. Zadavatel však v rozhodnutí o námitkách pouze paušálně prohlásil, že není povinen v zadávací dokumentaci stanovovat konkrétní preference, popisovat ideální či vzorovou nabídku, a že přílišná konkretizace preferencí by omezila soutěž. Podle navrhovatele je taková argumentace absurdní, protože vymezení preferencí není diskriminační, ale naopak umožňuje soutěžitelům podat porovnatelné nabídky.

Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel tímto přístupem fakticky přiznal, že hodnocení bude probíhat pouze na základě odborného posudku komise, aniž by bylo jasné, na co se má tento posudek soustředit. Navrhovatel zdůrazňuje, že nepožaduje „vzorovou nabídku“, ale jasné a srozumitelné vymezení preferencí, tedy informaci o tom, co zadavatel považuje za vyšší kvalitu. Bez takového vymezení nemůže dodavatel přizpůsobit nabídku očekáváním zadavatele.

Dále navrhovatel reaguje na tvrzení zadavatele, že hodnoticí komise bude při hodnocení vycházet ze svého odborného posudku. Navrhovatel je přesvědčen, že v situaci, kdy tento odborný posudek nemá oporu v předem známých parametrech, může být nástrojem libovůle.

Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel se v rozhodnutí o námitkách nevypořádal s námitkou týkající se čl. 10 odst. 3 zadávací dokumentace, který pouze označil za „standardní

Navrhovatel je dále přesvědčen, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách nereagoval na problém roztříštěnosti zadávacích podmínek, kdy jsou požadavky rozděleny mezi smlouvu na plnění koncese, technické podmínky a neúplné mapové podklady. Podle navrhovatele tento „puzzle efekt“ odporuje § 36 odst. 3 zákona. Navrhovatel dále poukazuje na to, že zadavatel se v rozhodnutí o námitkách odvolává na historické zkušenosti navrhovatele z předchozích let, což podle navrhovatele není relevantní. Navrhovatel rovněž uvádí, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách nevysvětlil ani neupřesnil význam pojmů „kulinářské zajímavosti“ nebo „atraktivní interpret“, ačkoli tyto pojmy mohou vést k odlišným výkladům a mohou výrazně ovlivnit nákladovou část nabídky. Podle navrhovatele tak zadávací podmínky dostatečně jasně nevymezují předmět plnění a kritéria jeho kvality. Navrhovatel proto uzavírá, že zadávací dokumentace neumožňuje dodavatelům vytvořit vzájemně porovnatelné nabídky a zadávací řízení je z tohoto důvodu netransparentní.

V úvodu této části návrhu navrhovatel poukazuje na výrazný rozdíl mezi předpokládanou hodnotou koncese, která předcházela šetřenému koncesnímu řízení, a nyní stanovenou předpokládanou hodnotou. Konkrétně uvádí, že předchozí pětiletá koncese byla oceněna částkou 25 mil. Kč bez DPH, zatímco současná předpokládaná hodnota činí přes 100 mil. Kč bez DPH, což znamená několikanásobné navýšení. Podle navrhovatele tento rozdíl nasvědčuje tomu, že předpokládaná hodnota koncese nebyla stanovena na základě objektivních skutečností. Navrhovatel má za to, že tento rozdíl potvrzuje použití vadné metodiky ve znaleckém posudku, který podle něj vychází z nereálných předpokladů.

Navrhovatel dále uvádí, že zadavatel se v rozhodnutí o námitkách nevypořádal s výhradami k výši a způsobu stanovení předpokládané hodnoty. Podle navrhovatele zadavatel nereagoval na stěžejní argumenty týkající se použité metodiky, zejména na to, že znalecký posudek pracuje s teoretickými maximy, nahrazuje místní data cenami z Brna a ignoruje ekonomické jevy, například ekonomický zákon klesajícího výnosu (kanibalizace tržeb). Navrhovatel rovněž nesouhlasí s tvrzením zadavatele, že při stanovení předpokládané hodnoty neměl k dispozici historická data z předchozích let. Podle navrhovatele tato skutečnost není relevantní, neboť odpovědnost za stanovení předpokládané hodnoty nese vždy zadavatel, a navíc navrhovatel trvá na tom, že potřebná data zadavateli poskytl.

Navrhovatel dále uvádí, že argumentace zadavatele, podle níž „předpokládaná hodnota nemusí být konzervativní“, se míjí s požadavkem zákona. Podle navrhovatele musí být předpokládaná hodnota reálná a založená na objektivních skutečnostech, a nikoli na teoretických maximech, která nejsou v praxi dosažitelná. Navrhovatel je přesvědčen, že nadhodnocená předpokládaná hodnota vytváří nerealistický obraz ekonomického potenciálu

Navrhovatel uvádí, že zadavatel se v rozhodnutí o námitkách nevypořádal s námitkou týkající se rozporu mezi požadavkem na inovace a současným zákazem variantních řešení. Podle navrhovatele zadavatel pouze zopakoval, že inovace mají být uplatněny „v rámci mantinelů technických podmínek“, aniž vysvětlil, jak lze skutečnou inovaci provést. Navrhovatel je totiž přesvědčen, že skutečná inovace (např. ekologické energetické řešení, nový typ prodejního mobiliáře apod.) ze své podstaty vyžaduje odchylku od stávajícího technického popisu.

Dle navrhovatele se zadavatel v rozhodnutí o námitkách nevypořádal s podstatou námitky týkající se délky trvání koncese. Návrh smlouvy totiž dle navrhovatele jednoznačně stanoví konec smluvního vztahu k 31. 3. 2031 a doba trvání smlouvy tak při předpokládaném podpisu v únoru/březnu 2026 přesáhne zákonný limit pěti let. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel měl povinnost tuto delší dobu trvání odůvodnit přímo v zadávací dokumentaci, což neučinil.

Navrhovatel dále uvádí, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách argumentoval odlišným datem (31. 1. 2031) a tvrdil, že po tomto datu probíhá již jen administrativní vypořádání. Podle navrhovatele však § 179 odst. 3 zákona vyžaduje posouzení doby trvání smlouvy jako celku, nikoli pouze doby aktivního poskytování plnění. Zadavatel měl tedy povinnost tuto dobu (přesahující 5 let) odůvodnit přímo v zadávací dokumentaci.

Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel požaduje po dodavateli plnou odpovědnost za bezpečnost, aniž mu poskytuje právní nástroj, který by umožňoval pravidla chování návštěvníků vymáhat. Vzhledem k absenci návštěvního či tržního řádu nemá pořadatelská

Navrhovatel trvá na tom, že zadavatel v zadávací dokumentaci nevymezil konkrétní podmínky odpovědného zadávání, přičemž tyto požadavky odmítl konkretizovat rovněž v rozhodnutí o námitkách, a to s tvrzením, že mu zákon tuto povinnost neukládá. Navrhovatel je však přesvědčen, že zadavatel je povinen volbu konkrétních opatření odpovědného zadávání řádně odůvodnit v zadávací dokumentaci. Zadavatel však místo toho pouze požaduje podpis obecného a vágního čestného prohlášení, aniž by materiálně definoval, co tato odpovědnost znamená a jak se bude kontrolovat.

Navrhovatel tvrdí, že takové neurčité nastavení požadavků je v rozporu se zásadou transparentnosti a vytváří právní nejistotu, když poctiví dodavatelé musí do cen kalkulovat obtížně předvídatelná rizika, zatímco jiní mohou takové závazky snadno ignorovat. Zadavatel navíc v rozhodnutí o námitkách argumentuje tím, že navrhovatel si může sám na základě provozování předchozích ročníků vánočních trhů ověřit, jak tato kontrola v minulosti probíhala. Podle navrhovatele je tato argumentace nejen absurdní, ale i diskriminační.

Navrhovatel dále zdůrazňuje, že neurčitost podmínek odpovědného zadávání umožňuje zadavateli libovolný a zpětný výklad těchto povinností, protože nejsou jasně definovány. Tím vzniká riziko svévolné kontroly či sankcionování za porušení nedefinovaných povinností.

V závěru návrhu navrhovatel uvádí, že mu v důsledku namítaných porušení zákona ze strany zadavatele vzniká či bezprostředně hrozí újma spočívající zejména v nemožnosti podat konkurenceschopnou nabídku. Podle navrhovatele zadávací podmínky v nynější podobě neumožňují připravit porovnatelnou nabídku bez nepřiměřeného ekonomického a provozního rizika. Navrhovatel navrhuje, aby Úřad zrušil rozhodnutí o námitkách pro jeho nepřezkoumatelnost a současně zrušil celé zadávací řízení. Navrhovatel rovněž v závěru návrhu obsáhl podnět k nařízení předběžného opatření z moci úřední, jehož účelem má být zabránění uzavření smlouvy na koncesi před vydáním rozhodnutí Úřadu, aby nedošlo ke zmaření účelu správního řízení.

Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem 9. 2. 2026, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.

Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou zadavatel a navrhovatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 10. 2. 2026.

Dne 19. 2. 2026 obdržel Úřad od zadavatele vyjádření k návrhu z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele k návrhu“). Zadavatel rovněž Úřadu zpřístupnil dokumentaci o zadávacím řízení prostřednictvím elektronického nástroje.

Zadavatel ve svém vyjádření uvádí, že setrvává na závěrech uvedených v rozhodnutí o námitkách, které považuje za zákonné a řádně odůvodněné. Zadavatel v plném rozsahu na toto rozhodnutí o námitkách odkazuje a konstatuje, že návrh navrhovatele neobsahuje nové skutečnosti, které by odůvodňovaly odlišné posouzení, proto navrhuje zamítnutí návrhu. Dále se pak zadavatel vyjadřuje i k jednotlivým bodům návrhu.

Tvrzení navrhovatele o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách pak zadavatel odmítá, naopak trvá na tom, že rozhodnutí o námitkách obsahuje jasné, srozumitelné a věcné vypořádání všech okruhů námitek. Podle zadavatele zákon neukládá povinnost podrobně polemizovat s každým argumentem navrhovatele, ale pouze povinnost sdělit navrhovateli relevantní důvody, pro které zadavatel na svém postupu setrvává, což bylo podle zadavatele naplněno. Dále zadavatel uvádí, že odkaz na předchozí zkušenost navrhovatele s realizací vánočních trhů v Olomouci je relevantní skutkovou okolností pro posouzení navrhovatelem tvrzené neurčitosti zadávacích podmínek. Podle zadavatele je významné, že navrhovatel po více než deset let zajišťoval plnění v obdobných podmínkách, disponuje znalostí místních poměrů i historickými daty a byl schopen plnění ekonomicky i organizačně zajistit. Tato skutečnost je podle zadavatele významná pro posouzení toho, zda zadávací podmínky objektivně znemožňují podat kvalifikovanou nabídku, jak navrhovatel tvrdí. Zadavatel dále uvádí, že v koncesním řízení je přenesení části provozního a ekonomického rizika na koncesionáře přirozenou součástí tohoto smluvního vztahu, což se odráží i v míře konkretizace zadávacích podmínek. Podle zadavatele nelze obecnější formulace v oblastech, jako je program nebo inovace, považovat za natolik neurčité, že by nebylo možné podat nabídku.

Usnesením ze dne 26. 2. 2026 určil Úřad zadavateli lhůtu k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení pořízené v souvislosti s provedenými

Usnesením ze dne 11. 3. 2026 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit ke shromážděným podkladům rozhodnutí.

Dne 17. 3. 2026 bylo Úřadu doručeno vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne, ve kterém trvá na svém návrhu. V úvodu navrhovatel opakovaně vyjadřuje své přesvědčení, že rozhodnutí o námitkách je zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Dále navrhovatel konstatuje, že zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu koncese v rozporu se zákonem, a na podporu svých tvrzení navrhovatel předkládá

Zadavatel se v průběhu stanovené lhůty (ani později v průběhu správního řízení) k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů pro rozhodnutí, zejm. dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření účastníků správního řízení, rozhodl o tom, že zadavatel při vyřizování námitek navrhovatele nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené

podmínky průběhu zadávacího řízení,

podmínky účasti v zadávacím řízení,

pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

pravidla pro hodnocení nabídek,

další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

Podle § 116 odst. 1 zákona je pro hodnocení ekonomické výhodnosti nabídky podle kvality zadavatel povinen stanovit kritéria, která vyjadřují kvalitativní, environmentální nebo sociální hlediska spojená s předmětem veřejné zakázky.

Podle § 116 odst. 2 zákona kritériem kvality mohou být zejména a) technická úroveň, b) estetické nebo funkční vlastnosti, c) uživatelská přístupnost, d) sociální, environmentální nebo inovační aspekty, e) organizace, kvalifikace nebo zkušenost osob, které se mají přímo podílet na plnění veřejné zakázky v případě, že na úroveň plnění má významný dopad kvalita těchto osob, f) úroveň servisních služeb včetně technické pomoci, nebo g) podmínky a lhůta dodání nebo dokončení plnění.

Podle § 116 odst. 3 zákona kritéria kvality musí být vymezena tak, aby podle nich nabídky mohly být porovnatelné a naplnění kritérií ověřitelné. Kritériem kvality nesmí být smluvní podmínky, jejichž účelem je utvrzení povinností dodavatele, nebo platební podmínky.

Podle § 174 odst. 1 zákona podle této části zadavatel postupuje v případě veřejných zakázek, které jsou koncesemi na stavební práce nebo koncesemi na služby. Zadavatel dále použije část první, část druhou, část sedmou hlavu I a část desátou až třináctou, není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 175 odst. 3 zákona předpokládanou hodnotu koncese zadavatel stanoví metodou založenou na objektivních skutečnostech a blíže vymezenou v zadávací dokumentaci.

Podle § 179 odst. 3 zákona platí, že v případě, že doba trvání smlouvy přesahuje 5 let, musí zadavatel dobu trvání smlouvy písemně odůvodnit v zadávací dokumentaci.

Podle § 183 odst. 1 zákona platí, že kritéria hodnocení zadavatel uvede v oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo ve výzvě k podání nabídek. Ustanovení § 114 až 118 zákona se použijí obdobně. Zadavatel může vždy postupovat podle § 115 odst. 2 zákona. Jako kritéria kvality zadavatel může stanovit i jiná kritéria, než jsou uvedena v § 116 zákona, pokud jsou založena na objektivních skutečnostech vztahujících se k osobě dodavatele nebo k předmětu koncese.

Podle § 241 odst. 1 zákona námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“). Námitky nelze podat proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu podle § 178 zákona nebo sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1 zákona; to neplatí v případech, kdy zadavatel nebo jiná osoba zahájí zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5 zákona.

Podle § 241 odst. 2 písm. a) zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté zákona, včetně stanovení zadávacích podmínek; námitky však nelze podat proti postupu podle § 109 odst. 3 zákona.

Podle § 242 odst. 4 věty první zákona je-li v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávacím podmínkám doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; tím není dotčena lhůta pro podání námitek podle odstavce 3.

Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí o odmítnutí námitek musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Dojde-li k odmítnutí námitek podle odstavce 3, postačí odůvodnění ve vztahu ke splnění podmínek pro jejich odmítnutí. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

Podle § 245 odst. 2 zákona platí, že pokud zadavatel neshledá důvody pro vyhovění, námitky rozhodnutím odmítne. Za odmítnutí se považuje i částečné vyhovění námitkám nebo provedení jiného opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel domáhal. Provede-li zadavatel jiné opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel domáhá, je stěžovatel oprávněn podat nové námitky i proti takovému opatření k nápravě.

Podle § 263 odst. 5 zákona platí, že je-li rozhodnutí o námitkách, jímž byly námitky odmítnuty, učiněné v rozporu s § 245 odst. 3 zákona nebo je-li odůvodnění rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, může Úřad uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách; v takovém případě

Čl. 5. „ZVLÁŠTNÍ ZADÁVACÍ PODMÍNKY TÝKAJÍCÍ SE ZÁSAD SOCIÁLNĚ A ENVIRONMÉNTÁLNĚ

Zadávací dokumentace dále v této souvislosti stanoví, že vybraný dodavatel je povinen zajistit splnění těchto požadavků zadavatele i u svých poddodavatelů. „Ke splnění výše uvedených požadavků zadavatele se dodavatel zaváže podpisem čestného prohlášení (formulář Čestné prohlášení k odpovědnému veřejnému zadávání je součástí ZD). Tento formulář bude překládat až vybraný dodavatel před uzavřením smlouvy. Dodavatel není povinen tento formulář vkládat již do nabídky.“

Čl. 9. „PRAVIDLA PRO HODNOCENÍ NABÍDEK“ zadávací dokumentace stanoví, že hodnocení nabídek bude provedeno dle ekonomické výhodnosti nabídek podle níže uvedených kritérií kvality. Dále je zde uvedeno, že „[s]oučástí předložené nabídky bude Projekt, který bude obsahovat detailní popis technického a organizačního zajištění trhů, včetně vizualizace všech jeho součástí (stánků, mobiliáře, výzdoby atd.). Předložený Projekt bude hodnocen z hlediska estetické, organizační a technické úrovně řešení Vánočních trhů.“

Zadavatel v zadávací dokumentaci vymezil celkem 6 hodnoticích kritérií - kritérium č. 1 s váhou 30 %, kritérium č. 2 s váhou 15 %, kritérium č. 3 „Nakládaní s odpadem, ekologická stránka Vánočních trhů“ a kritérium č. 4 „Propagace a informovanost Vánočních trhů“ obě shodně s váhou 10 %, kritérium č. 5 „Zastoupení vánočního sortimentu a sortimentu z

Dále zadávací dokumentace stanoví, že v rámci každého hodnotícího kritéria lze získat 1 až 10 bodů, přičemž v rámci uvedených hodnoticích kritérií je hodnocena míra splnění požadavků v jednotlivých částech Projektu dle pomocné bodovací stupnice, která je vymezena následovně:

Ze zadávací dokumentace je dále zřejmé, že „[j]ednotlivým kritériím jsou zadavatelem stanoveny váhy v procentech podle jejich důležitosti (viz výše uvedená tabulka). Počty bodů za každé kritérium se přepočítají dle příslušné váhy daného kritéria a výsledné výpočty u jednotlivých kritérií se sečtou. Projekt s nejvyšším součtem bodů za jednotlivá kritéria bude vyhodnocen jako nejvhodnější.“.

Jednotlivá kritéria hodnocení jsou rozpracována v další části zadávací dokumentace. Ke kritériu č. 1 je stanoveno, že „Zadavatel bude hodnotit splnění svých požadavků uvedených v zadávací dokumentaci, a to zejména dispozici stánků a ostatního mobiliáře, jejich vzhled, jednotnou výzdobu všech stánků, vánoční a světelnou výzdobu budovy radnice, lamp veřejného osvětlení, převěsů a vánočního stromu či stromů (vč. způsobu ukotvení). Návrh a umístění doplňkových atrakcí. Estetické a funkční řešení ohrazení památek. Zakomponování památek tak, aby podtrhovaly historickou hodnotu centra Olomouce.“.

Kritérium č. 2 je specifikováno následovně: „Zadavatel bude hodnotit splnění svých požadavků uvedených v zadávací dokumentaci, a to zejména celkovou ideu Vánočních trhů, pojetí dramaturgie kulturního a doprovodného programu, nejlépe ve spolupráci s kulturními institucemi, školami a dalšími tvůrci z Olomouce a okolí. Důraz bude kladen na regionální vánoční lidové tradice, hanácký folklor, zapojení olomouckých spolků a souborů, uměleckých škol, dětská vystoupení, případně zapojení zahraničních partnerských měst Olomouce.

Kritérium č. 6 zadavatel v zadávací dokumentaci specifikoval následovně: „Při hodnocení bude kladen důraz na inovativní prvky podtrhující jedinečnost Olomouckých vánočních trhů. Mohou se vztahovat k trhům obecně nebo k jednotlivým výše uvedeným bodům a požadavkům. Může se jednat například o způsob zajištění tzv. omezeného provozu (24. 12. - začátek ledna), lepší využití Dolního náměstí (např. druhé pódium, druhý vánoční strom, orientace na jiné skupiny návštěvníků Vánočních trhů apod.), vizuální inovace, spolupráce s olomouckými institucemi (kulturními, společenskými, charitativními aj.).“.

Čl. 10 odst. 3 zadávací dokumentace stanoví, že „[d]odavatel má výlučnou odpovědnost za to, že prostuduje zadávací podmínky a že získá spolehlivé informace ohledně všech podmínek a závazků, které případně mohou jakýmkoli způsobem ovlivnit nabídku nebo provádění plnění.“.

Čl. VII. návrhu smlouvy vymezuje práva a povinnosti pořadatele vánočních trhů, přičemž odstavec 8 a 9 stanoví, že pořadatel je povinen zajistit, aby byl vždy po celou dobu denního

Úřad úvodem konstatuje, že vzhledem k tomu, že navrhovatel v podaném návrhu napadá předně rozhodnutí o námitkách a namítá, že bylo učiněno v rozporu s § 245 odst. 1 zákona, zabýval se Úřad nejprve právě posouzením náležitostí rozhodnutí o námitkách.

Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí o odmítnutí námitek musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Dojde-li k odmítnutí námitek podle § 245 odst. 3 zákona, postačí odůvodnění ve vztahu ke splnění podmínek pro jejich odmítnutí. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jsou procesní institut, který představuje primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň toto své rozhodnutí odůvodnit, a to v souladu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, tedy tak, aby rozhodnutí zadavatele bylo zpětně přezkoumatelné. Úřad v této souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010–159), podle které požadavek transparentnosti „není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.“ Tato povinnost zadavatele odvoditelná již ze samotných zásad zadávání veřejných zakázek je pak v § 245 odst.

Přímo ze zákonného ustanovení tedy plyne, že zadavatel své povinnosti ve vztahu k řádně podaným námitkám nesplní, pokud se s nimi vypořádá pouze obecným sdělením, aniž by své rozhodnutí opřel o argumentaci založenou na konkrétních a přezkoumatelných skutečnostech. Za nedostatečné obecné sdělení je možno např. považovat obecné konstatování, že se namítaného pochybení zadavatel nedopustil a námitky z toho důvodu neshledává důvodnými. Za takové situace není naplňován smysl institutu námitek, kdy stěžovatel uvádí jasné argumenty (zde ještě není hodnoceno, zda důvodné či nikoliv), ale zadavatel na tyto konkrétní argumenty nereaguje vůbec či jen povšechně. Povinnost podrobně a srozumitelně se vyjádřit ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách má zadavatel i v případě zcela nesouvisejících či lichých argumentů stěžovatele, a to v tom smyslu, že musí

Úřad pokládá za potřebné zároveň vyjasnit, že nároky, které jsou na vyřízení námitek zákonem kladeny, nejsou ve vztahu k zadavateli nikterak nespravedlivé. Je totiž třeba předně vycházet z toho, že primárním účelem regulace zadávání veřejných zakázek je ochrana prostředků, které jsou prostřednictvím veřejných zakázek vynakládány, a to především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, na jejichž základě jsou veřejné zakázky plněny, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Má-li zadavatel (právě za účelem ochrany hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s takto vydávanými prostředky) zákonem stanovenu obecnou povinnost zadávat veřejné zakázky prostřednictvím v zákoně upravených zadávacích řízení (nelze-li na danou veřejnou zakázku vztáhnout některou ze zákonem definovaných výjimek z této povinnosti) a je-li zadavatel zároveň osobou odpovědnou za zákonný průběh daného zadávacího řízení, není nic nepřiměřeného na tom, aby měl zároveň povinnost k námitce stěžovatele svůj postup relevantním způsobem odůvodnit. Jinými slovy řečeno, je-li zadavatel ve své smluvní volnosti zákonem omezen v tom smyslu, že k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku může obecně přistoupit toliko na základě formalizovaného postupu, který musí vyhovět zákonem stanoveným podmínkám, musí na každý svůj krok v zadávacím řízení nahlížet též z toho pohledu, zda je v souladu se zákonem. Za takového stavu věci nemůže pro zadavatele představovat žádný problém své úvahy, na základě kterých dospěl k závěru, že postupuje v souladu se zákonem, stěžovateli sdělit. Navíc je právě férový (transparentní) takový postup zadavatele, kdy obdrží výtky dodavatele a reaguje na ně tak, že se s nimi srozumitelně a jasně vypořádá. To implikuje, že zareaguje na všechny vznesené argumenty a např. uvede, proč je nepovažuje za legitimní. Právě to je základním smyslem řízení o námitkách. Postup, kdy dodavatel vznese řadu argumentů, pro které považuje postup zadavatele za nezákonný, a zadavatel část z nich ignoruje či na konkrétní argumenty reaguje jen povšechně, aniž by vysvětlil, proč tato námitka není důvodná, nemůže být v souladu se zákonem.

Lze konstatovat, že každý dodavatel pohybující se na relevantním trhu má právo na transparentní a nediskriminační postup zadavatele v zadávacím řízení a právo na nezávislý přezkum úkonů či rozhodnutí zadavatele poté, co se u něj dotčený dodavatel neúspěšně bránil námitkami dle zákona. Právě k plnohodnotnému naplnění tohoto práva pak směřuje úprava v § 245 odst. 1 zákona a v § 263 odst. 5 zákona.

Jestliže tedy stěžovatel podá zadavateli námitky, musí se jimi zadavatel zabývat s veškerou pečlivostí. Je tomu tak především proto, že prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména též o tom, zda bude proti postupu zadavatele, který jeho námitky odmítl, brojit návrhem u Úřadu, či nikoliv. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou pak z povahy věci skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění takového návrhu. V situaci, kdy zadavatel svůj postup (zpochybňovaný podanými námitkami) konkrétním způsobem nezdůvodňuje, je stěžovatel, chce-li hájit své právo na transparentní postup zadavatele, de facto nucen podávat návrh k Úřadu (s jehož podáním je spojena i povinnost složit peněžitou kauci) toliko na základě svých domněnek, tj. aniž by znal argumentaci, na jejímž základě zadavatel pokládá jeho tvrzení za nesprávná či

Právě s cílem předejít naposledy zmíněným situacím zákonodárce v předmětných zákonných ustanoveních konstruoval takové pojetí vyřizování námitek, které zajišťuje, že stěžovatel nebude na svých právech dotčen neochotou (či snad dokonce neschopností) zadavatele svůj postup racionálně hájit, když však přitom setrvává na tom, že jeho postup je zákonný.

Úřad považuje za vhodné doplnit, že pro splnění požadavku na srozumitelnost a dostatečné odůvodnění stanoviska zadavatele v rozhodnutí o námitkách není nutné, aby se zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace stěžovatele do nejmenších myslitelných podrobností; rozhodující je, zda zadavatel v rozhodnutí o námitkách poskytuje navrhovateli srozumitelné a dostatečně podrobné stanovisko k podstatě namítaných skutečností, tj. k podstatě argumentace navrhovatele.

Pokud zadavatel, resp. jím vyhotovené odůvodnění rozhodnutí o námitkách, nevyhoví požadavku na přezkoumatelnost, může Úřad v souladu s § 263 odst. 5 zákona uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Zadavatel je v takovém případě povinen přezkoumatelným způsobem o námitkách rozhodnout znovu, neboť zákonodárce v předmětném ustanovení formuloval právní fikci, že okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu, kterým je toto nápravné opatření ukládáno, byly podány nové námitky s totožným obsahem. Takto „podané“ námitky pak nemohou být považovány za opožděné.

Se zřetelem na vše shora uvedené tedy Úřad posoudí, zda v šetřeném případě rozhodnutí o námitkách vyhovuje nárokům kladeným zákonem, jinými slovy, zda se zadavatel v rozhodnutí o námitkách vyjádřil podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem v nich tvrzeným, tj. zda není rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné.

Úřad poznamenává, že zákon, stejně jako soudní judikatura, rozlišuje dva typy nepřezkoumatelnosti – nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze považovat rozhodnutí obsahující podstatné vnitřní rozpory (mezi výrokem a odůvodněním nebo v rámci samotného textu odůvodnění) či takové rozhodnutí, z nějž nelze zjistit, jak vlastně bylo ve věci rozhodnuto.

Navrhovatel ve svých námitkách brojí mj. proti způsobu, jakým zadavatel vymezil hodnoticí kritéria, a namítá, že tato kritéria nejsou stanovena dostatečně určitě a srozumitelně, a proto neumožňují dodavatelům podat vzájemně porovnatelné nabídky. Podle navrhovatele zadavatel vymezil pouze oblasti, které budou předmětem hodnocení (např. estetická úroveň, idea a dramaturgie, inovační prvky), avšak již nestanovil žádné vlastní preference například v estetickém pojetí, použitých materiálech nebo v tom, jaký druh programu považuje za atraktivní, které by mohly sloužit jako vodítko pro hodnocení. Bez těchto základních vodítek

Zadavatel rozhodnutím o námitkách námitky navrhovatele v celém rozsahu odmítl, přičemž k výše popsané námitce toliko uvedl, že zákon umožňuje používat subjektivní kritéria kvality, a to zejména u kulturních a kreativních plnění, kde nelze stanovit zcela objektivní měřítka.

Na tomto místě Úřad považuje za vhodné se v obecné rovině vyjádřit k problematice hodnocení prostřednictvím tzv. subjektivních hodnoticích kritérií.

Úřad předně podotýká, že hodnocení nabídek představuje klíčovou fázi zadávacího řízení, která má zásadní vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Základní úlohou zadavatele ve fázi hodnocení nabídek je výběr plnění, které bude pro zadavatele ekonomicky nejvýhodnější. Za tímto účelem umožňuje zákon zadavateli hodnotit nabídky dle více kritérií než jen dle striktního zohlednění ekonomické výhodnosti nabídky dle nejnižší nabídkové ceny, díky čemuž má zadavatel možnost komplexního posouzení nabízeného plnění z hlediska např. nejvýhodnějšího poměru ceny a kvality. Jakkoli lze konstatovat, že hodnocení nabídek dle kritéria ekonomické výhodnosti dle nejnižší nabídkové ceny je nejjednodušším, nejrychlejším a objektivním způsobem hodnocení, nemusí se vždy jednat o nejvhodněji

Volba jednotlivých kritérií kvality je výhradním právem zadavatele, a závisí tak na jeho konkrétních preferencích s přihlédnutím ke specifikům předmětu plnění zadávané veřejné zakázky, samozřejmě za dodržení zákonem stanovených podmínek, zásad a omezení. Ve vztahu k hodnocení nabídek v nadlimitním režimu stanoví § 116 odst. 2 zákona demonstrativní výčet konkrétních možných kritérií kvality; vedle takto vyjmenovaných kritérií kvality však může zadavatel v nadlimitním režimu zvolit jakékoli jiné další kritérium kvality, avšak za splnění základní podmínky stanovené v ustanovení § 116 odst. 1 zákona, dle něhož platí, že kritérium kvality musí vyjadřovat kvalitativní, environmentální nebo sociální hlediska a tato hlediska musí být současně spojena s předmětem veřejné zakázky. V této souvislosti Úřad konstatuje, že u koncesí se kritéria hodnocení stanovují podle § 183 odst. 1 zákona, přičemž ustanovení § 114 až 118 zákona (tedy i § 116) se použijí obdobně. Zadavatel tak i v koncesním řízení může využít kritéria hodnocení uvedená v § 116 zákona, případně stanovit jiná kritéria kvality, pokud jsou založena na objektivních skutečnostech vztahujících se k osobě dodavatele nebo k předmětu koncese. Níže popsaná východiska vztahující se ke kritériím kvality jsou tak aplikovatelná i v projednávaném případě, kdy zadavatel zadává koncesi v koncesním řízení.

Lze konstatovat, že zadavatel je oprávněn v rámci kritérií kvality dle § 116 odst. 1 zákona stanovit subjektivní kritéria hodnocení, u nichž není možné provést exaktní měření. Hodnocení nabídek tedy nemusí být vždy výsledkem matematického výpočtu; naopak je možné, aby byl vytvořen určitý prostor pro subjektivní uvážení hodnoticí komise. Je nicméně nezbytné, aby zadavatel v zadávací dokumentaci v souladu se zásadou transparentnosti předem jednoznačně a srozumitelně vymezil parametry a kritéria, jež budou hodnoticí komisí posuzovány, a jasně identifikoval, jaké plnění požadovanou úroveň splňuje (tj. jaké plnění bude zadavatel hodnotit jako lepší či horší), a to tak, aby bylo dodavatelům zřejmé, podle jakých konkrétních hledisek a jakým způsobem bude hodnocení nabídek probíhat. K tomu viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 35/2018-75 ze dne 25. 2. 2020, v němž soud uvedl: „Jestliže § 116 odst. 3 ZZVZ konkrétně požaduje vymezení kritérií kvality tak, aby bylo ověřitelné naplnění těchto kritérií, pak nepožaduje nic jiného než to, aby byla tato kritéria stanovena transparentně. Předpokladem ověřitelnosti naplnění kritérií je jejich vymezení tak, že u uchazečů nebudou vzbuzovat pochybnosti o tom, co bude zadavatel hodnotit, a o co tedy mají ve svých nabídkách usilovat. Kritéria kvality tedy musí být srozumitelná a jednoznačná (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2009, č. j. 2 Afs 86/2008-222).

Zmíněný rozsudek byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 85/2020-38 ze dne 16. 9. 2020, který konstatoval, že se ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Brně, „podle nějž není nezbytné stanovovat kritéria kvality tak, aby hodnocení nabídek bylo vždy výsledkem matematického výpočtu či jednoznačného měření. V rámci kritérií kvality může zadavatel vznášet řadu požadavků, které nebudou exaktně měřitelné. Může se přitom jednat o zcela legitimní požadavky odpovídající předmětu veřejné zakázky (resp. koncese) i smyslu právní úpravy. V takovém případě je vytvořen určitý prostor pro uvážení hodnotící komise, který sám o sobě nepředstavuje rozpor s právní úpravou zadávání veřejných zakázek. Naopak, možnost jistého uvážení hodnotící komise považuje Nejvyšší správní soud za prospěšnou, pohybuje-li se tato možnost v rozsahu nezakládajícím pochybnosti o možné svévoli.“.

Nejvyšší správní soud citovaný závěr zopakoval např. i v rozsudku č. j. 3 As 109/2022-81 ze dne

S ohledem na shora uvedené lze konstatovat, že pokud podstata určitého aspektu veřejné zakázky (či koncese) neumožňuje jeho postižení prostřednictvím exaktních měřitelných kritérií hodnocení, je zadavatel oprávněn stanovit nekvantifikovatelná kritéria kvality, jejichž hodnocení nutně zahrnuje odborné posouzení a určitou míru subjektivního uvážení hodnoticí komise. Rozhodovací praxe zároveň výslovně připouští, že nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacích podmínkách dopředu vyjmenoval veškeré konkrétní skutečnosti, k nimž bude hodnoticí komise v rámci posouzení míry naplnění daných kritérií přihlížet, neboť by tím došlo k popření samotné podstaty subjektivního hodnocení a k nepřiměřenému omezení možných řešení. Zadavateli je proto aprobován určitý právem přípustný prostor pro uvážení, který se nicméně nesmí přeměnit v prostor pro libovůli. V tomto směru je akceptovatelné i méně přesné vymezení kvalitativního kritéria hodnocení, avšak současně platí, že s klesající mírou

Úřad tak na základě výše uvedených východisek přistoupil k posouzení, zda zadavatel dostál zákonným požadavkům na transparentnost a přezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách, tj. zda se dostatečně podrobně a srozumitelně vypořádal se všemi skutečnostmi uvedenými navrhovatelem v námitkách, jimiž navrhovatel napadal právě nejednoznačnou specifikaci subjektivních hodnoticích kritérií a nedostatečné vymezení metodiky bodování. Úřad po provedeném posouzení dospěl k závěru, že zadavatel nenaplnil svou povinnost vyjádřit se s dostatečnou mírou detailu k podstatě veškeré navrhovatelem uplatněné argumentace.

Úřad konstatuje, že navrhovatel ve svých námitkách uplatnil řadu dílčích argumentů, které se ve své podstatě vztahují k jedné otázce: zda zadavatel vymezil pravidla pro hodnocení nabídek dostatečně určitě, aby mohly být podány vzájemně porovnatelné nabídky a aby výsledek provedeného hodnocení mohl být následně přezkoumán. Navrhovatel v námitkách napadal vymezení konkrétních subjektivních kritérií hodnocení a rovněž stanovenou metodiku bodování. Zadavatel se k jednotlivým dílčím argumentům navrhovatele konkrétně nevyjádřil, nicméně předestřel svoji úvahu o tom, že užití kvalitativních hodnoticích kritérií zákon umožňuje, přičemž jím vymezená kritéria hodnocení i bodová škála naplňují požadavky zákona. Zadavatel dle svého názoru není povinen stanovovat konkrétní preference, ani nahrazovat odborné posouzení komise mechanickými parametry. Naopak trvá na tom, že přílišná konkretizace preferencí by mohla vést k nepřípustnému omezení hospodářské soutěže. Žádné další argumenty zadavatele v této souvislosti nejsou v rozhodnutí o námitkách obsaženy.

S ohledem na výše uvedené Úřad dále přistoupil k posouzení námitkových bodů, ve kterých navrhovatel uplatnil konkrétní výhrady vztahující se k vymezení kritérií hodnocení a metodiky bodování, přičemž cílem tohoto posouzení není hodnotit věcnou správnost či přiměřenost samotných kritérií hodnocení, resp. stanovených pravidel pro hodnocení, ale ověřit, zda zadavatel v rozhodnutí o námitkách reagoval na podstatu předložených výhrad dostatečně jasně a srozumitelně, jak vyžaduje § 245 odst. 1 zákona. Úřad se proto zaměřil především na ty námitky, které se týkaly aspektů důležitých pro možnost porovnat jednotlivé nabídky a přezkoumat postup hodnoticí komise, a tedy námitky, jež vyžadovaly konkrétní a věcné vypořádání, nikoli toliko obecnou odpověď odkazující na přípustnost subjektivních hodnoticích kritérií.

Jak bylo konstatováno výše, převážná část námitek navrhovatele představuje opakované rozvedení téhož základního tvrzení, podle něhož jsou některá kritéria hodnocení formulována příliš obecně. Navrhovatel ve svých námitkách v podstatě uplatňuje tentýž argument prostřednictvím různých příkladů či jednotlivých pojmů, které považuje za neurčité. Zadavatel na tuto obecnou námitkovou linii reagoval způsobem, který v zásadě odpovídá její povaze, tedy vysvětlením, že určitá míra obecnosti je pro subjektivní hodnoticí kritéria typická a zákon ji připouští, přičemž skutečnost, že je dán prostor pro odborný úsudek hodnoticí komise,

Pokud pak navrhovatel zadavateli v návrhu vytýká, že nereagoval na konkrétní právní argumentaci navrhovatele opřenou o rozhodovací praxi Úřadu či správních soudů, v čemž spatřuje podstatný nedostatek rozhodnutí o námitkách, Úřad v této souvislosti považuje za potřebné zopakovat, že zadavatel není povinen reagovat na každý jednotlivý dílčí argument či odkaz navrhovatele, včetně odkazů na rozhodovací praxi Úřadu nebo správních soudů, pokud se vypořádá s podstatou uplatněné námitky jako celku, neboť požadavek podle § 245 odst. 1 zákona nesměřuje k tomu, aby zadavatel vedl detailní polemiku s každou citací rozhodovací praxe či každým právním argumentem navrhovatele, ale aby poskytl srozumitelné a přezkoumatelné vysvětlení, z nějž je patrné, proč považuje námitku za nedůvodnou.

V projednávaném případě však navrhovatel kromě výhrad ke konkrétnosti vymezení kritérií hodnocení uplatnil také námitky zásadního charakteru směřující proti podobě bodovací stupnice. Navrhovatel v námitkách napadá mimo jiné metodiku bodování, když uvádí, že bodovací stupnice obsažená v zadávacích podmínkách neobsahuje žádné rozdílové znaky mezi jednotlivými stupni a postrádá věcný obsah, který by umožnil přezkoumat důvody rozdílného bodového ohodnocení. Podle navrhovatele není zřejmé, na základě jakých rozdílů bude hodnoticí komise rozlišovat mezi jednotlivými bodovými úrovněmi. Bodovací škála pouze označuje jednotlivé stupně slovními ekvivalenty (např. 7 - kvalita je splněna „dobře“, 8 - kvalita je splněna „velmi dobře“), aniž by vymezovala, jaké konkrétní znaky tyto stupně odlišují. Takto formulovaná stupnice proto dle navrhovatele neumožňuje zpětně ověřit, proč jedna nabídka obdržela např. 7 bodů a jiná 8 bodů, neboť neumožňuje identifikovat důvody, proč byla jedné nabídce přidělena vyšší či nižší bodová hodnota. Zadavatel se v rozhodnutí o námitkách k této konkrétní výhradě nijak blíže nevyjádřil.

Úřad zastává názor, že na takto formulovanou výhradu byl zadavatel povinen reagovat konkrétně a věcně, neboť námitka směřovala přímo k základnímu předpokladu transparentního hodnocení, tedy k tomu, jakým způsobem má být v rámci hodnocení rozlišena kvalita jednotlivých nabídek. Metodika bodování totiž představuje nezbytný nástroj, který umožňuje dodavatelům (a případně i Úřadu a správním soudům) následnou kontrolu souladu přidělených bodů a zadavatelem uvedených důvodů, na jejichž základě byly jednotlivé nabídky ohodnoceny rozdílným počtem bodů. Pokud z bodovací stupnice nejsou fakticky zřejmé rozdílové znaky mezi jednotlivými bodovými úrovněmi, nelze z ní dovodit, jaká přidaná hodnota odůvodňuje přechod mezi jednotlivými stupni, a tudíž ani předvídat, resp. následně zhodnotit, jak komise k hodnocení přistoupí. Právě z tohoto důvodu navrhovatel namítal nedostatky způsobu vymezení bodové stupnice v zadávací dokumentaci. Taková námitka tedy mířila na samotnou předvídatelnost způsobu hodnocení a následnou přezkoumatelnost

Zadavatel však v rozhodnutí o námitkách na tuto výtku nereagoval vůbec. Zadavatel neobjasnil, podle jakých úvah bude hodnoticí komise jednotlivé bodové stupně uplatňovat, ani neodkázal na jinou část zadávací dokumentace, z níž by bylo možné takové rozdílové znaky dovodit. Zadavatel se i v případě této námitky omezil pouze na obecné tvrzení, že využití subjektivních kritérií je zákonem umožněno, přičemž trvá na tom, že v zadávací dokumentaci vymezil předmět plnění, bodovou škálu i hodnoticí kritéria dostatečně určitě. Taková reakce však neřeší podstatu uplatněné námitky, jelikož navrhovatel nevytýkal samotnou subjektivní povahu hodnocení, ale namítal nedostatek jakýchkoli vodítek, která by umožnila přezkoumat důvody rozdílného bodového ohodnocení. Jelikož metodika bodování představuje klíčový nástroj pro zajištění porovnatelnosti nabídek a pro následnou přezkoumatelnost hodnocení, bylo povinností zadavatele podle § 245 odst. 1 zákona poskytnout k této výhradě věcnou odpověď. Zadavatel však tuto povinnost nesplnil, neboť ponechal tuto zásadní otázku bez jakéhokoliv vysvětlení. Taková reakce proto neodpovídá zákonnému požadavku na dostatečné vypořádání námitek.

Úřad tak na základě výše uvedeného uzavírá, že zadavatel nedodržel postup pro vyřizování námitek podle § 245 odst. 1 zákona, neboť se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách konkrétně a věcně nevyjádřil ke všem podstatným výhradám navrhovatele k pravidlům pro hodnocení nabídek, když opomenul reagovat na námitku, že bodovací stupnice postrádá rozdílové znaky a neumožňuje zpětný přezkum toho, z jakých důvodů byla jednotlivým nabídkám přidělena odlišná bodová hodnocení. Absence věcného vypořádání této konkrétní námitky činí rozhodnutí o námitkách v této části nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

Navrhovatel v rámci tohoto okruhu námitek namítá, že zadavatel porušil § 36 odst. 3 a § 6 zákona tím, že přenesl odpovědnost za správnost a úplnost zadávací dokumentace na dodavatele a současně stanovil zadávací podmínky natolik neurčitě, že znemožňují vypracování nabídky. Navrhovatel konkrétně uvádí, že zadávací dokumentace neobsahuje dostatečně určité technické podklady a zejména nevymezuje přesně plochy určené k umístění mobiliáře. Navrhovatel dále uvádí, že zadávací podmínky jsou roztříštěny mezi více dokumentů, přičemž zadavatel odmítl jejich konsolidaci. Součástí tohoto okruhu námitek je rovněž tvrzení, že zadavatel užívá neurčité pojmy, jako „kulinářské zajímavosti“ či „atraktivní interpreti“, aniž by vymezil alespoň jejich minimální obsah. Taková míra neurčitosti má podle navrhovatele významný dopad na možnost stanovit nabídkovou cenu. Navrhovatel uzavírá, že neurčitost zadávacích podmínek a použití obecných pojmů ve spojení s ustanovením čl. 10 odst. 3 zadávací dokumentace vede k nepřípustnému přenesení odpovědnosti na dodavatele a k porušení zásady transparentnosti.

Zadavatel v rozhodnutí o námitkách v reakci na výše uvedené konstatoval, že předmět plnění je vymezen v rozsahu odpovídajícím povaze koncesního řízení, v němž je běžné, že část provozního a ekonomického rizika nese koncesionář. Zadavatel odmítl, že by zadávací dokumentace byla neurčitá či že by přenášel odpovědnost za její správnost na dodavatele.

Úřad přezkoumal příslušnou část rozhodnutí o námitkách optikou toho, zda se zadavatel vyjádřil k podstatě všech navrhovatelem uplatněných námitek, přičemž dospěl k závěru, že zadavatel požadavku přezkoumatelnosti a řádného vypořádání námitek v této části dostál.

Pokud jde o použití neurčitých pojmů, zadavatel v rozhodnutí o námitkách přiblížil, jakým způsobem tyto pojmy chápe, a tím reagoval i na podstatu této námitky. Konkrétně k pojmu „atraktivní interpret“ zadavatel uvedl, že jím míní známé a oblíbené umělce schopné zaujmout široké publikum a pozvednout kulturní úroveň vánočních trhů, přičemž není možné ani účelné určovat, které konkrétní osoby mají být dodavatelem nabídnuty. K pojmu „kulinářské zajímavosti“ zadavatel doplnil rámcové příklady, jako jsou vystoupení kuchařů či prezentace gastronomických specialit, které se v minulosti na trzích objevily. Toto vysvětlení přinejmenším naznačuje, jak zadavatel tyto výrazy interpretuje a jaký obsah od dodavatelů očekává, a tudíž poskytuje základní představu o tom, co zadavatel pod těmito pojmy rozumí a jakým způsobem mohou potenciální dodavatelé přistoupit ke zpracování nabídky.

Úřad má tedy za to, že zadavatel se k podstatě všech uvedených námitek věcně vyjádřil a své závěry opřel o konkrétní skutečnosti. Z rozhodnutí o námitkách je patrné, z jakých důvodů zadavatel výše citované námitky navrhovatele odmítl. Ačkoliv si lze představit rozpracovanější rekci ze strany zadavatele, lze konstatovat, že podstata výše citovaných námitek byla vypořádána. Úřad proto neshledal, že by rozhodnutí o námitkách v této části trpělo vadou nepřezkoumatelnosti či absencí důvodů.

Navrhovatel v tomto okruhu námitek namítá, že zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu koncese v rozporu s § 175 odst. 3 zákona, neboť vycházel z podkladů, které nejsou založeny na objektivních a ověřitelných skutečnostech. Zadavatel při určení předpokládané hodnoty spoléhal na znalecký posudek založený na hypotetických úvahách, údajně nereálných předpokladech maximální obsazenosti a maximálních nájemních cen, aniž by zohlednil historická data týkající se provozu vánočních trhů v Olomouci. Navrhovatel uvádí, že znalec kalkuluje s teoretickými maximy, nezohledňuje riziko neobsazenosti a zahrnuje do výpočtu příjmy, které dle navrhovatele nejsou v místních podmínkách dosažitelné. Navrhovatel rovněž namítá, že posudek opomíjí běžné zdroje výnosů, jako jsou příjmy od sponzorů či partnerů, a využívá srovnání s jinými městy, zejména Brnem, které podle navrhovatele nejsou přiléhavé místním podmínkám. Z těchto důvodů navrhovatel tvrdí, že předpokládaná hodnota neodráží reálný objem tržeb, je uměle nadhodnocená a může negativně ovlivnit hospodářskou soutěž.

Zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že předpokládanou hodnotu koncese stanovil v souladu se zákonem na základě odborného ekonomického posudku zpracovaného znalcem.

I při přezkumu této části rozhodnutí o námitkách Úřad vycházel především z východisek uvedených výše. Úřad po posouzení příslušné části rozhodnutí o námitkách konstatuje, že zadavatel se k meritu výše popsané námitky vyjádřil způsobem odpovídajícím požadavkům zákona. Navrhovatel vznesl výhradu, že předpokládaná hodnota koncese byla stanovena v rozporu se zákonem, neboť podle jeho názoru vychází z nereálných ekonomických předpokladů. Zadavatel však ve svém rozhodnutí o námitkách jasně uvedl, na základě jakého podkladu byla předpokládaná hodnota stanovena, proč přistoupil k jejím stanovení tímto způsobem a proč nepovažuje argumentaci navrhovatele za důvodnou. Zadavatel zejména vysvětlil, že při stanovení předpokládané hodnoty vycházel z odborného ekonomického posudku zpracovaného znalcem v dané oblasti, jenž pracoval s dostupnými informacemi a s obvyklými ekonomickými předpoklady. Zadavatel zároveň v této souvislosti poukázal na smysl určení předpokládané hodnoty. Zadavatel tak výslovně reagoval na podstatu námitek navrhovatele, podle nichž měl zadavatel kalkulovat s „reálnějšími“ nebo „konzervativnějšími“ scénáři.

Úřad v této souvislosti uvádí, že základní námitkou v tomto kontextu bylo stanovení předpokládané hodnoty koncese v rozporu se zákonem, přičemž řada dílčích výhrad navrhovatele mířila rovněž proti obsahu odborného posudku, například proti srovnávacím údajům z jiných měst. Úřad zastává názor, že zadavatel na základní námitku navrhovatele reagoval dostatečně, když osvětlil, jakým způsobem přistoupil ke stanovení předpokládané hodnoty a rovněž důvody svého postupu. Zadavatel jednoznačně nebyl povinen reagovat na každý dílčí argument navrhovatele, kterým zpochybňoval postup znalce při vypočtu předpokládané hodnoty. Z reakce zadavatele totiž jednoznačně vyplývá, že s posudkem znalce souhlasí, přičemž trvá na tom, že účelem předpokládané hodnoty není garantovat dodavateli ekonomickou návratnost nebo ziskovost, ale vyjádřit celkovou hodnotu plnění, které může z koncese plynout, přičemž zadavatel dle svého názoru není povinen vycházet z konzervativního scénáře. Pro účely § 245 odst. 1 zákona postačí, že zadavatel vysvětlil základní princip, na němž je předpokládaná hodnota vystavěna, a uvedl, proč nepovažuje námitku nezákonného stanovení předpokládané hodnoty za důvodnou.

Úřad v této souvislosti uvádí, že skutečnost, že se navrhovatel neztotožňuje s věcným obsahem vypořádání námitek, nezpůsobuje jejich nepřezkoumatelnost, neboť pouhý nesouhlas navrhovatele s názorem či postupem zadavatele, nemůže způsobit nezákonnost rozhodnutí o námitkách. Zadavatel tak není povinen přebírat ekonomické modely navrhovatele. Postačuje, pokud jeho odůvodnění postihuje podstatu tvrzeného pochybení, což bylo v projednávaném případě dle Úřadu naplněno. Úřad proto uzavírá, že i tento okruh námitek byl zadavatelem vypořádán v souladu s požadavky § 245 odst. 1 zákona, neboť zadavatel poskytl srozumitelné, konkrétní a přezkoumatelné vysvětlení, proč nepovažuje námitky týkající se způsobu stanovení předpokládané hodnoty za důvodné.

Navrhovatel dále namítá, že zadávací dokumentace trpí vnitřním rozporem, neboť zadavatel zakazuje podání více variant nabídek a současně požaduje předložení inovačních prvků v rámci kritéria hodnocení č. 6. Podle navrhovatele každá materiální technická inovace nutně znamená odchylku od předepsaného standardu (od závazných technických podmínek), přičemž odchylka od závazných technický podmínek vede k vyloučení nabídky. Na druhou stranu pak nabídky, které se technických podmínek striktně drží, nemohou dle navrhovatele

Zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že mezi technickými podmínkami a kritériem hodnocení č. 6 žádný rozpor neshledává. V této souvislosti zdůraznil, že technické podmínky stanovují minimální závazný rámec plnění, který je dán zejména požadavky na bezpečnost, funkčnost a zachování charakteru historického centra města. V rámci těchto mantinelů je však podle zadavatele ponechán dostatečný prostor pro vlastní kreativní a inovativní řešení.

Úřad konstatuje, že rovněž tato část rozhodnutí o námitkách splňuje požadavky § 245 odst. 1 zákona. Z rozhodnutí je patrné, že zadavatel reagoval na samotnou podstatu námitky navrhovatele, tj. na tvrzení o údajném vnitřním rozporu mezi závaznými technickými požadavky a kritériem č. 6. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách jasně uvedl, že technické podmínky představují minimální rámec plnění, nikoliv omezení vylučující jakoukoli změnu či přidanou hodnotu v rámci nabídky. Zároveň zadavatel vysvětlil, že inovace nemusí spočívat v technické změně materiálů či konstrukčních prvků, ale mohou být realizovány v rovině dramaturgické, organizační nebo programové. Tím zadavatel přímo reagoval na stěžejní premisu námitky navrhovatele, podle níž inovace nutně znamená odchylku od technických podmínek. Navrhovatel totiž ve své argumentaci vychází z předpokladu, že „inovace“ je nutně spojena s porušením technických podmínek. Zadavatel však tento předpoklad ve svém rozhodnutí přímo vyvrátil, když poskytl konkrétní příklady inovací, které lze realizovat v souladu s technickým rámcem plnění vymezeným v zadávacích podmínkách. Z tohoto hlediska je z rozhodnutí o námitkách zřejmé, proč zadavatel odmítá argument, že technické podmínky inovaci „znemožňují“. Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách proto jednoznačně vyplývá, jak zadavatel chápe vztah mezi technickými podmínkami a kritériem hodnocení č. 6 a proč nepovažuje zadávací podmínky za vnitřně rozporné.

Úřad proto uzavírá, že rozhodnutí o námitkách v této části obsahuje dostatečné, srozumitelné a věcně relevantní odůvodnění, které reaguje na podstatu námitky, a tedy nelze konstatovat porušení § 245 odst. 1 zákona.

Navrhovatel dále namítá, že zadavatel stanovil dobu trvání koncese v rozporu s § 179 odst. 3 zákona, když ji podle jeho názoru určil tak, že přesahuje limit pěti let, aniž by delší dobu řádně odůvodnil v zadávací dokumentaci. Navrhovatel uvádí, že návrh smlouvy stanoví konec plnění ke dni 31. 3. 2031, což při očekávaném harmonogramu uzavření smlouvy implikuje dobu plnění přesahující pět let. Navrhovatel dále poukazuje na údajný rozpor mezi údaji v zadávací dokumentaci a vysvětlením zadavatele, kde je zmíněn jiný termín ukončení plnění (31. 1. 2031), což má dle něj svědčit o nejasném nastavení délky trvání koncese.

Zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že doba trvání koncese byla stanovena v souladu se zákonem. Navrhovatel trvá na tom, že samotné koncesní plnění bude poskytováno do 31. 1. 2031, kdy je koncesionář povinen odevzdat místo plnění po skončení posledního ročníku vánočních trhů. Zadavatel považuje tento okamžik za faktické ukončení výkonu

Úřad na tomto místě zdůrazňuje, že předmětem přezkumu je nyní toliko otázka, zda se zadavatel s výše citovanou námitkou navrhovatele vypořádal v souladu s požadavky § 245 odst. 1 zákona, tj. zda reagoval na její podstatu a poskytl srozumitelné a logické odůvodnění.

Lze tedy konstatovat, že se zadavatel dostatečně jasně vypořádal s výše popsanými námitkami navrhovatele a objasnil důvod jejích odmítnutí, proto Úřad ani v této části neshledal porušení § 245 odst. 1 zákona.

Navrhovatel namítá, že zadavatel stanovil zadávací podmínky v oblasti bezpečnosti v rozporu s § 6 a § 36 odst. 3 zákona, neboť podle něj rezignoval na vytvoření jasného bezpečnostního rámce akce a zároveň přenáší prakticky absolutní odpovědnost za zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti na koncesionáře, aniž by mu poskytl odpovídající právní nástroje k zajištění bezpečnosti. Navrhovatel uvádí, že zadavatel odmítl zpracovat návštěvní či provozní řád s odůvodněním, že vánoční trhy se konají na „veřejném prostranství“, což podle navrhovatele způsobuje, že pořadatelská služba, jejíž existenci zadavatel vyžaduje v návrhu smlouvy, nemá žádný právní titul k vymáhání pravidel chování návštěvníků (např. zákazu vnášení pyrotechniky). Navrhovatel dále nesouhlasí s tím, že odpovědnost za veřejný pořádek náleží především Policii ČR a Městské polici Olomouc. Prvotní reakce na mimořádné situace jsou totiž dle jeho názoru vždy povinností organizátora. Navrhovatel rovněž poukazuje na to, že jiná města řeší obdobné akce prostřednictvím tržních či provozních řádů, zatímco zadavatel takové

Zadavatel nesouhlasí s tím, že by zadávací podmínky byly v oblasti bezpečnosti neurčité, a trvá na tom, že vánoční trhy se konají na veřejném prostranství, které je přístupné každému a slouží obecnému užívání. Z tohoto důvodu nelze zavést návštěvní řád či jiný obdobný režim, který by omezoval práva osob veřejné prostranství využívat. Zadavatel zdůrazňuje, že absence návštěvního řádu neznamená rezignaci na zajištění bezpečnosti. Zadávací dokumentace stanoví pořadateli povinnost zajistit přítomnost pořadatelské služby, jejímž úkolem je zejména organizační a preventivní činnost, dohled nad plynulým průběhem akce a spolupráce s příslušnými složkami integrovaného záchranného systému. Tato povinnost však neznamená přenesení objektivní odpovědnosti za veřejný pořádek na pořadatele. Zadavatel dále uvádí, že odpovědnost za veřejný pořádek na veřejném prostranství náleží ze zákona Policii ČR a Městské policii Olomouc.

Úřad rovněž v této části přezkoumal rozhodnutí o námitkách, přičemž dospěl k závěru, že zadavatel reagoval na podstatu uplatněné námitky, která spočívala v tvrzení, že zadavatel přenáší na koncesionáře absolutní odpovědnost za zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti na vánočních trzích, aniž by mu k tomu poskytl odpovídající právní rámec (návštěvní či tržní řád). Zadavatel se s tímto tvrzením v rozhodnutí o námitkách vypořádal tím, že popsal úkoly pořadatelské služby, když uvedl, že pořadatelská služba má mít pouze doplňkový, koordinační a preventivní charakter a její úlohou není nahradit činnost policie. Zadavatel výslovně konstatoval, že dohled nad bezpečností na veřejném prostranství vykonává především Policie

Zadavatel rovněž vysvětlil, proč nepovažuje vydání tržního či návštěvního řádu za možné nebo vhodné, když vedl, že vánoční trhy se konají na veřejném prostranství, na něž se vztahuje zákon o obcích, který na tomto místě nestanovuje žádné specifické požadavky na pohyb osob a jeho obecné užívání. Toto vysvětlení reaguje na námitku navrhovatele, která směřovala k tvrzení, že bez takového právního aktu koncesionář nebude mít žádný právní nástroj k vymáhání bezpečnostních pravidel. Zadavatel srozumitelně uvedl, že pořadatelská služba není koncipována jako subjekt vykonávající pravomoci policie, nýbrž jako podpůrný prvek, a proto není nutné ani vhodné koncesionáře vybavovat dalšími kompetencemi. Úřad v této souvislosti opět připomíná, že zadavatel není povinen reagovat na všechny jednotlivé aspekty vypořádá-li se s podstatu námitky, tj. v tomto případě tvrzení o nepřípustném přenesení odpovědnosti a o chybějícím právním titulu pro výkon bezpečnostních povinností.