ÚOHS S0148/2021/VZ – Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektro

Zadavatel – Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) zahájil podle zákona dne 24. 4. 2019 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání mj. části 1 „Část 1 – Věstník veřejných zakázek – Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ veřejné zakázky „Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek,“ přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 26. 4. 2019 pod ev. č. Z2019-013498, ve znění oprav uveřejněných dne 3. 6. 2019, dne 27. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 26. 4. 2019 pod ev. č. 2019/S 082- 195413, ve znění oprav uveřejněných dne 4. 6. 2019, dne 28. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019 (dále jen „veřejná zakázka“)[1].

Ze zadávací dokumentace veřejné zakázky „Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ vyplývá, že zadavatel tuto veřejnou zakázku rozdělil na šest samostatných částí. Z článku 4.1 zadávací dokumentace dále vyplývá, že dílčí zadávací podmínky vztahující se k části 1 této veřejné zakázky jsou popsány v příloze č. 1.1 této zadávací dokumentace – Dílčí zadávací dokumentace k Části 1.: Věstník veřejných zakázek (dále jen „dílčí zadávací dokumentace“).

Podle článku 2.1 dílčí zadávací dokumentace je předmětem této části veřejné zakázky dodání modulu Věstníku veřejných zakázek (dále jen „modul VVZ“) a zahájení jeho řádného provozu a zajištění služeb provozu a rozvoje modulu VVZ.

Podle kapitoly 7 „Pravidla pro hodnocení nabídek“ dílčí zadávací dokumentace budou nabídky hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti, přičemž kritérii hodnocení jsou výše nabídkové ceny s vahou 50 % a kvalita a technická úroveň nabízeného řešení s vahou 50 %.

Podle článku 7.2.1 „Výše nabídkové ceny“ dílčí zadávací dokumentace bude v rámci kritéria výše nabídkové ceny předmětem hodnocení „celková nabídková cena v Kč bez DPH vypočtena ze součtu celkové ceny za dodání modulu VVZ (CELKEM ZA DODÁNÍ MODULU VVZ) dle Přílohy č. 5 Smlouvy, a celkové ceny za služby provozu a rozvoje (CELKEM ZA SLUŽBY PROVOZU A ROZVOJE). Celková cena za služby provozu a rozvoje je použita pouze pro účely hodnocení a bude stanovena na základě cen bez DPH uvedených v Příloze č. 5 Smlouvy pomocí následujícího vzorce:

V článku 7.2.2 „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dílčí zadávací dokumentace zadavatel uvedl: „Kvalita a technická úroveň navrženého řešení bude hodnocena ve vazbě na požadované využití modulu VVZ a cíle Objednatele popsané v kapitole 2.3 této dílčí zadávací dokumentace, přičemž hodnoceny budou následující subkritéria a jejich aspektů (na základě informací uvedených Dodavatelem v příloze č. 7 Smlouvy):

V téže kapitole dílčí zadávací dokumentace je pak ve vztahu k jednotlivým subkritériím hodnocení kritéria „Kvality a technické úrovně nabízeného řešení“ blíže vymezeno, co bude cílem a předmětem hodnocení u těchto jednotlivých subkritérií a které aspekty navrženého řešení budou hodnoceny jako nejlepší v daném subkritériu.

Konkrétně je pak v článku 7.2.2.1 dílčí zadávací dokumentace ve vztahu k subkritériu „Vhodnost návrhu architektury řešení“ o váze 30 % (dále též jen „1. subkritérium“) mj. uvedeno, že „[c]ílem hodnocení dle tohoto subkritéria je preference takové nabídky, ve které Dodavatel prokáže schopnost rozpracovat požadavky Objednatele do návrhu architektury řešení, ze kterého bude průkazné naplnění požadavků a cílů Objednatele, zajištění vysokého bezpečnostního standardu a naplnění požadavků na efektivní provoz a rozvoj vzniklého řešení.“ Co se týče hodnocených aspektů, je zde uveden výčet sedmi (body i. – vii.) aspektů, jejichž naplnění bude zadavatel v rámci daného subkritéria hodnotit (tzn. za každý aspekt udělí nabídce 1, 2, 3 nebo 4 body).

V článku 7.2.2.2 dílčí zadávací dokumentace je ve vztahu k subkritériu „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“ o váze 20 % (dále též jen „2. subkritérium“) mj. uvedeno, že „[c]ílem hodnocení architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje je preference takového řešení modulu VVZ, které v rámci umožňuje řešení rozvíjet s co nejnižšími nároky na úpravu řešení na straně Objednatele i dodavatele a na celkovou dobu realizace.“

V článku 7.2.2.3 dílčí zadávací dokumentace je ve vztahu k subkritériu „Navržený způsob dodání modulu“ o váze 10 % (dále též jen „3. subkritérium“) mj. uvedeno, že „[c]ílem hodnocení dle tohoto subkritéria je preference takové nabídky, ve které uchazeč navrhl ucelenou metodiku implementace modulu a takovou sadu řídicích mechanismů, která umožňuje transparentní řízení průběhu implementace a relevantních rizik. Objednatel rovněž preferuje takový přístup, který co nejefektivněji nakládá s kapacitou pracovníků Objednatele, bez dopadu na cílovou kvalitu či termín dokončení řešení.“ Co se týče hodnocených aspektů, je zde dále uveden výčet pěti (body i. – v.) aspektů, jejichž naplnění bude zadavatel v rámci daného subkritéria hodnotit (tzn. za každý aspekt udělí nabídce 1, 2, 3 nebo 4 body), včetně aspektu bodu v.: „Jako nejlepší bude hodnocena nabídka nejlépe vyhovující následujícím aspektům, tedy nabídka, ve které Dodavatel […] (v.) jsou nejvíce minimalizovány kapacitní požadavky na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality“ (dále též jako „aspekt‚ Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality‘“nebo „aspekt v. v rámci 3. subkritéria“).

V článku 7.2.2.4 dílčí zadávací dokumentace je ve vztahu k subkritériu „Navržený způsob provozního zajištění a rozvoje modulu VVZ“ o váze 10 % (dále též jen „4. subkritérium“) mj. uvedeno, že „[c]ílem hodnocení dle tohoto subkritéria je preference takové nabídky, ve které uchazeč navrhl ucelenou metodiku přístupu k zajištění provozu a rozvoje modulu, která zároveň co nejefektivněji využívá kapacit pracovníků Objednatele a umožňuje průkazněji garantovat dodržení provozních SLA.“ Co se týče hodnocených aspektů, je zde dále uveden výčet čtyř (body i. – iv.) aspektů, jejichž naplnění bude zadavatel v rámci daného subkritéria hodnotit (tzn. za každý aspekt udělí nabídce 1, 2, 3 nebo 4 body), včetně aspektu bodu ii.: „Jako nejlepší bude hodnocena nabídka, ve které dodavatel popíše konkrétní způsob řízení a zajištění služeb provozu a rozvoje modulu a identifikuje a konkrétně popíše způsob zavedení, realizace a vzájemné provázanosti takových mechanismů, které […] (ii.) minimalizují kapacitní požadavky na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ (dále též jako „aspekt‚ Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb‘“nebo„aspekt ii. v rámci 4. subkritéria“).

V článku 7.2.2.5 dílčí zadávací dokumentace je ve vztahu k subkritériu „Analytické rozpracování typové úlohy“ o váze 30 % (dále též jen „5. subkritérium“) mj. uvedeno, že „[c]ílem hodnocení dle tohoto subkritéria je preference takové nabídky, ve které uchazeč prokáže potřebnou odbornost pro řádné plnění předmětu veřejné zakázky a schopnost navrhnout vhodné řešení, které odpovídá cílům a účelu spojeným s vytvořením a provozem modulu VVZ. Dodavatel rozpracuje typovou úlohu spočívající v popisu všech funkcionalit a vlastností řešení umožňujících zajištění kontroly věcné správnosti, integrity a konzistence dat odesílaných zadavateli k uveřejnění prostřednictvím uveřejňovacích formulářů.“ Co se týče hodnocených aspektů, je zde dále uveden výčet šesti (body i. – vi.) aspektů, jejichž naplnění bude zadavatel v rámci daného subkritéria hodnotit (tzn. za každý aspekt udělí nabídce 1, 2, 3 nebo 4 body).

V článku 7.3 dílčí zadávací dokumentace je k výslednému hodnocení stanoveno: „Bodová hodnocení, jež získaly nabídky v rámci kritérií hodnocení, se upraví s ohledem na váhu daného kritéria hodnocení tak, že se vynásobí zlomkem, v jehož čitateli bude váha daného kritéria hodnocení a ve jmenovateli číslo 100. Na základě součtu výsledných hodnot u jednotlivých nabídek bude stanoveno výsledné pořadí nabídek. Při veškerých výpočtech a úpravách v rámci hodnocení budou čísla zaokrouhlována na dvě desetinná místa podle matematických pravidel.“

Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že zadavatel obdržel na část 1 veřejné zakázky celkem 5 nabídek. Kromě nabídky navrhovatele – NESS Czech s.r.o., IČO 45786259, se sídlem V parku 2335/20, 148 00 Praha 11, ve správním řízení právně zastoupené na základě plné moci ze dne 6. 2. 2020 JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 09459, IČO 63622777, advokátní kancelář ERHARTOVÁ GÜRLICH VÍTEK & PARTNERS se sídlem Šafaříkova 201/17, 120 00 Praha 2 (dále jen „navrhovatel“) – a vybraného dodavatele – Spojené nástroje elektronické s.r.o., IČO 07028563, se sídlem Nad hradním vodojemem 1108/53, 162 00 Praha 6 (dále jen „vybraný dodavatel“) – se jednalo o nabídky dodavatelů ALTAIR SOFTWARE s.r.o., IČO 28350511, se sídlem Havelkova 90/6, 779 00 Olomouc (dále jen „dodavatel Altair“), TECHNISERV IT, spol. s r.o., IČO 26298953, se sídlem Traťová 574/1, 619 00 Brno (dále jen „dodavatel Techniserv“) a Solitea Business Solutions s.r.o., IČO 64946274, se sídlem Sokolovská 695/115b, 186 00 Praha 8 (následně zaniknuvší na základě fúze sloučením do nástupnické společnosti Solitea, a.s., IČO 01572377, se sídlem Drobného 555/49, 602 00 Brno), přičemž posledně jmenovaný dodavatel byl z účasti v zadávacím řízení později vyloučen rozhodnutím ze dne 1. 10. 2019.

O osobě vybraného dodavatele zadavatel informoval účastníky zadávacího řízení v oznámení o výběru dodavatele ze dne 13. 11. 2020. Uvedenému oznámení předcházela dvoje předchozí rozhodnutí o výběru dodavatele, resp. oznámení o výběru dodavatele, a to ze dne 27. 1. 2020 a 2. 10. 2020, která však zadavatel zrušil, neboť po podaných námitkách navrhovatele (ze dne 10. 2. 2020 a 16. 10. 2020) shledal jako nezbytné provedení nového hodnocení nabídek. Společně s daným oznámením o výběru dodavatele ze dne 13. 11. 2020 účastníci zadávacího řízení obdrželi též zprávu o hodnocení nabídek (celkem tedy postupně již třetí v pořadí) a výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele.

Ze zprávy o hodnocení nabídek ze dne 13. 11. 2020 vyplývá, že v rámci výsledného pořadí hodnocených nabídek se jako první umístila nabídka vybraného dodavatele s celkem 70,19 body, následována nabídkou dodavatele Techniserv s 50,30 body, nabídkou navrhovatele s 41,65 body a nabídkou dodavatele Altair s 18,34 body.

Dne 27. 11. 2020 obdržel zadavatel námitky navrhovatele ze dne 26. 11. 2020, které byly podány proti úkonům zadavatele souvisejícím s hodnocením nabídek a proti rozhodnutí a oznámení o výběru dodavatele. Zadavatel tyto námitky odmítl svým rozhodnutím ze dne 14. 12. 2020.

Vzhledem k tomu, že se navrhovatel s rozhodnutím o námitkách ze dne 14. 12. 2020 neztotožnil, podal dne 23. 12. 2020 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Správní řízení o tomto návrhu vedené Úřadem pod sp. zn. S0526/2020/VZ bylo ukončeno rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-08471/2021/500/AIv ze dne 8. 3. 2021, které nabylo právní moci dne 25. 3. 2021 (dále jen „rozhodnutí S0526/2020/VZ“).

Výrokem I. a II. rozhodnutí S0526/2020/VZ Úřad rozhodl, že zadavatel nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidlo stanovené pro vyřizování námitek v ust. § 245 odst. 1 zákona, když se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách ze dne 14. 12. 2020 nevyjádřil podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách, a to konkrétně k námitce, že nabídka navrhovatele byla nesprávně ohodnocena 1 bodem v aspektu „Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele“ v rámci 2. subkritéria hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň řešení“, ačkoliv navrhovatel uvedl v podaných námitkách konkrétní skutečnosti, jak bylo naplnění uvedeného hodnoceného aspektu v jeho nabídce specifikováno, přičemž zadavatel se k těmto skutečnostem v předmětném rozhodnutí o námitkách věcně vůbec nevyjádřil, „Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality“ v rámci 3. subkritéria hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň řešení“, „Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ v rámci 4. subkritéria hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň řešení“, ačkoliv navrhovatel uvedl v podaných námitkách konkrétní skutečnosti, jak bylo naplnění uvedených hodnocených aspektů v jeho nabídce specifikováno, přičemž zadavatel se k těmto skutečnostem v předmětném rozhodnutí o námitkách nevyjádřil podrobně a srozumitelně, čímž se předmětné rozhodnutí o námitkách stalo nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Jako opatření k nápravě uvedeného nezákonného postupu zadavatele bylo podle § 263 odst. 5 zákona zrušeno rozhodnutí zadavatele ze dne 14. 12. 2020 o námitkách navrhovatele ze dne 26. 11. 2020. V souladu s tímto ustanovením zákona tak platí, že okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (tj. dne 25. 3. 2021) byly navrhovatelem podány nové námitky s totožným obsahem, které zadavatel nemohl odmítnout jako opožděné.

Po právní moci rozhodnutí S0526/2020/VZ zadavatel o námitkách (dle zákona obsahově shodných s námitkami navrhovatele ze dne 26. 11. 2020) nově rozhodl dne 9. 4. 2021, kterým námitky odmítl. Navrhovatel se neztotožnil ani s tímto rozhodnutím o námitkách ze dne 9. 4. 2021, z čehož důvodu podal dne 16. 4. 2021 k Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, o němž je rozhodováno v tomto správním řízení. Stejnopis návrhu byl zadavateli doručen téhož dne.

Navrhovatel podává návrh proti výběru dodavatele, přičemž napadá postup zadavatele při hodnocení nabídek s ohledem na jeho údajnou netransparentnost, nezákonnost a rozpornost se zadávacími podmínkami. Dále navrhovatel napadá i údajnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách, neboť je přesvědčen, že se zadavatel nedostatečně vypořádal s podanými námitkami a rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 nedostatečně odůvodnil. Navrhovatel je přesvědčen, že mu v důsledku nezákonného postupu zadavatele hrozí újma spočívající v nemožnosti uspět v zadávacím řízení.

Navrhovatel poukazuje na to, že zadavatel provedl postupně trojí hodnocení nabídek a vyhotovil tři zprávy o hodnocení nabídek, přičemž mezi zprávami o hodnocení nabídek lze nalézt zcela zásadní rozdíly, avšak jejich odůvodnění zadavatelem dle názoru navrhovatele není přesvědčivé a vzbuzuje vážné pochybnosti o postupu zadavatele a činí postup zadavatele hrubě netransparentním. Navrhovatel například tvrdí, že „[m]ezi 1. a 2. hodnocením jsou zcela zásadní rozdíly. Jestliže nabídka navrhovatele byla po 1. hodnocení na 2. místě, po 2. hodnocení klesla na 3. místo. Ze čtyř podaných nabídek došlo k výrazným bodovým změnám u 3 nabídek. Jediná nabídka, u které nedošlo k žádné bodové změně a nebyla změněným hodnocením jakkoli dotčena, byla nabídka vybraného dodavatele.“ Navrhovatel tvrdí, že obrat v hodnocení nabídek je dán nesprávnou aplikací zadávacích podmínek a neodůvodněnou změnou při hodnocení jednotlivých aspektů.

Navrhovatel rovněž namítá, že dle jeho názoru hodnotící komise při svém 2. hodnocení převzala hodnocení provedené třetí osobou, nicméně zadavatel ve zprávě o hodnocení nikterak neuvedl, jak se do hodnocení komise promítly závěry znaleckého posouzení nebo jak se další osoby mimo členů hodnotící komise měly na hodnocení podílet. Navrhovatel s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017, ve věci sp. zn. 6 As 89/2017 tvrdí, že pokud komise převzala hodnocení nabídek provedené třetí osobou tím, že se na něm shodla, šlo o postup zadavatele učiněný v rozporu se zákonem. Navrhovatel tvrdí, že postup zadavatele při hodnocení nabídek vzbuzuje od počátku pochybnosti a zadavatel ve svém rozhodnutí o námitkách pochybnosti navrhovatele nerozptýlil.

Dle navrhovatele též zadavatel postupoval v rozporu se zadávacími podmínkami (pravidly pro hodnocení) a se zákonem, když dodatečně upravil způsob hodnocení nabídek tím, že vytvořil a aplikoval tzv. koeficient pro normování. Navrhovatel popisuje, jak je způsob hodnocení a výpočet bodového zisku u jednotlivých subkritérií stanoven v dílčí zadávací dokumentaci, z čehož vyvozuje, že aplikace jakéhokoli koeficientu či jakéhokoli normování není v zadávacích podmínkách upravena, ani jakákoliv úprava počtu bodů za účelem zohlednění celkového maximálního počtu bodů (aspektů) v rámci daného subkritéria. Dle navrhovatele tedy zadavatel namísto hodnocení podle zadávacích podmínek vytvořil zcela nový postup, který zřejmě odpovídá jeho intepretaci zadávacích podmínek, jejichž text a obsah ovšem takovou interpretaci neumožnuje. Dle navrhovatele je nepřípustné, aby se zadavatel, resp. hodnotící komise, jakkoliv odchýlil od způsobu hodnocení nabídek stanoveného v zadávací dokumentaci.

Navrhovatel dále namítá, že zadavatel v rozporu se zadávacími podmínkami označil v odůvodnění bodového ohodnocení určitých aspektů nabídky více dodavatelů současně za nejlepší v daném aspektu, ačkoliv dle názoru navrhovatele ze zadávacích podmínek vyplývá, že jednotlivé nabídky mají být hodnoceny prostřednictvím porovnání s nejlepší nabídkou, která může dle navrhovatele být pouze jedna. Dle názoru navrhovatele nelze z odůvodnění uděleného bodování ve zprávě o hodnocení vyčíst, co stálo za rozhodnutím, že nabídka byla v daném aspektu označena jako nejlepší. Navrhovatel má za to, že hodnocení provedené zadavatelem (nebo jím určeným znaleckým ústavem) je nepřezkoumatelné, a tedy i netransparentní.

Návrhem se též na mnoha místech opakovaně prolíná navrhovatelova argumentace, že zadání a požadavky zadavatele ohledně toho, co a jak bude zadavatel hodnotit jako nejlepší řešení, byly v pravidlech pro hodnocení vymezeny obecně, neurčitě, nedostatečně. Dle navrhovatele nastavené subjektivní dílčí hodnotící kritérium, resp. hodnocené aspekty, nelze označit za srozumitelné a čitelné, nýbrž je nutné zadavatelem stanovená hodnotící kritéria považovat za netransparentní a ve svém důsledku za nepřezkoumatelná. Dle navrhovatele vágním způsobem vymezené aspekty, jejichž naplnění bude hodnoceno, porušují zásadu transparentnosti. Navrhovatel připomíná, že zpracování jasného zadání a požadavků je výlučně odpovědností zadavatele, který nemůže přenášet odpovědnost na uchazeče.

Rozpor mezi postupem zadavatele při hodnocení a stanovenými pravidly pro hodnocení spatřuje navrhovatel též v tom, že ačkoliv zadavatel v zadávací dokumentaci u 2. subkritéria stanovil, že uvedené subkritérium bude hodnoceno z pohledu vhodnosti zvolené architektury na řešení typových požadavků na budoucí rozvoj, kterými jsou „(A.) Přidání nového uveřejňovacího formuláře obsahujícího 50 atributů a 30 validačních pravidel“ s vahou 50 %, „(B.) Přidání nebo odebrání validačního pravidla do existujícího formuláře“ s vahou 25 % a „(C.) Přidání nebo odebrání atributu do existujícího formuláře“ s vahou 25 %, a zároveň v rámci tohoto subkritéria stanovil čtyři hodnocené aspekty, ve výsledku zadavatel ale přidělil při hodnocení nabídkám za tyto aspekty 1 až 4 body, aniž by blíže odůvodnil, jak zmiňované typové požadavky a jejich váha souvisí s hodnocenými aspekty či jak jsou tyto typové požadavky a aspekty vzájemně provázány. Ze zprávy o hodnocení totiž dle navrhovatele nevyplývá jak zadavatel stanovené typové požadavky a jejich váhy zohlednil, navrhovatel se naopak domnívá, že zadavatel při hodnocení stanovené váhy pod písm. A. až C. nakonec vůbec nezohlednil.

Navrhovatel dále napadá nastavení druhého hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“, přičemž toto subjektivní hodnotící kritérium dle navrhovatele zadavateli umožňuje za pomoci stanovené 50 % redukce všech bodů získaných v rámci všech hodnocených subkritérií eliminovat všechny nabídky s výjimkou vybraného dodavatele. Navrhovatel je toho názoru, že zadavatelem nastavená redukce, která je aplikována v případě, že zadavatel přidělí kterémukoliv hodnocenému aspektu (z celkového počtu 26) pouze 1 bod, a za této situace dochází k 50 % redukci celkového bodového zisku za celé kritérium „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“, je z pohledu navrhovatele nepřiměřená a umožňuje netransparentní postup zadavatele.

Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel nepřistupoval k udělení 1 bodu za určitý aspekt výlučně v případech, kdy nabídky zásadním způsobem nesplňovaly zadávací podmínky, tj. v souladu se zadávacími podmínkami, nýbrž zcela nahodile. V této souvislosti navrhovatel brojí i proti tomu, že mu byl přidělen 1 bod ve třech aspektech, které jsou svou podstatou shodné a nejsou nikterak zásadní a určující pro kvalitu nabídky, tj. v aspektu „Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele“ v rámci 2. subkritéria, v aspektu „Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality“ v rámci 3. subkritéria a v aspektu „Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ v rámci 4. subkritéria.

V návaznosti na výše uvedené navrhovatel odkazuje na své námitky, kterými brojil mj. proti hodnocení své nabídky v aspektech, za které od zadavatele obdržel 1 bod. V případě všech tří zmiňovaných aspektů totiž zadavatel dle navrhovatele stanovil požadavek, aby dodavatel uvedl, jaké kapacitní požadavky bude dodavatel na zadavatele mít, ať už se jedná o součinnost přímo zadavatele či jeho pracovníků. Zadavatel dle navrhovatele v zadávacích podmínkách nestanovil, jakým způsobem má být uvedený kapacitní požadavek splněn či jakou formou má být vyjádřen. Dle navrhovatele mu nemůže být přičítáno k tíži, že neuvedl kapacitní náročnost ve formátu nebo v jednotkách, které si zadavatel představoval. Navrhovatel argumentuje, že nemohl vědět, že kapacitní nároky na pracovníky objednatele mají být vyjádřeny nějakým určitým způsobem, například v člověkohodinách, když to zadavatel v zadávacích podmínkách neurčil.

Dle navrhovatele je v případě jeho nabídky udělení 1 bodu za zmiňované aspekty nesprávné a nepřezkoumatelné. V zadávacích podmínkách nikdy nebylo stanoveno, že by vedle uvedení předpokládaných kapacitních nároků (např. v řádu jednotek hodin), takto uvedené vyjádření kapacitních požadavků v nabídkách mělo být dále popisováno nebo vysvětlováno. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel nejednal správně, pokud mu udělil 1 bod u těchto aspektů z důvodu, že vyjádření časové náročnosti v nabídce navrhovatele neodpovídalo jeho představě, kterou ale předem nikde nespecifikoval.

Navrhovatel nesouhlasí s udělením 1 bodu u těchto aspektů, jelikož dle jeho názoru požadované kapacitní nároky na pracovníky zadavatele u jednotlivých aspektů z jeho nabídky dovodit lze a poukazuje na části své nabídky, z nichž uvedené vyplývá.

Navrhovatel v případě aspektu „Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele“ v rámci 2. subkritéria rovněž tvrdí, že navrhovatel ani v nabídce nemohl být schopen uvést konkrétní počet člověkodní bez detailního zadání či projektového plánu, neboť musí mj. reflektovat personální možnosti zadavatele, které ve fázi podání nabídky nezná. Navrhovatel též například tvrdí, že jeho nabídka byla v daném aspektu konkrétnější než nabídka dodavatele Altair, která rovněž obdržela 1 bod, pročež nabídka navrhovatele měla dle jeho názoru obdržet vyšší bodové hodnocení.

V případě udělení 1 bodu za aspekt „Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality“ v rámci 3. subkritéria považuje navrhovatel odůvodnění hodnocení za pouhou spekulaci zadavatele a jeho tvrzení o „vnitřní nekonzistentnosti“ nabídky za nepřezkoumatelné, přičemž uvádí, že součinností „v řádu jednotek hodin“ mínil max. 9 hodin. Stejně jako v případě předchozího aspektu ohodnoceného 1 bodem navrhovatel uvádí, že ze zadávacích podmínek nikterak nevyplývá, že by měla být jakkoli kvantifikována časová náročnost potřebné součinnosti, resp. uveden přesný počet hodin, člověkohodin či jiných jednotek. O právě uvedené neurčitosti zadávacích podmínek svědčí dle navrhovatele i skutečnost, že dle zadavatele jako jediný „explicitně pojmenoval kapacitní požadavky na pracovníky objednatele pro celý proces dodání (…)“ vybraný dodavatel. Dle názoru navrhovatele měl být příslušný aspekt v nabídce navrhovatele ve skutečnosti hodnocen 3 body.

Ve vztahu k aspektu „Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ v rámci 4. subkritéria pak navrhovatel rovněž tvrdí, že jeho nabídka je dle jeho názoru konkrétnější než nabídka společnosti Techniserv, která v daném aspektu obdržela taktéž 1 bod, i než nabídka společnosti Altair, která v daném aspektu obdržela 4 body. Navrhovatel taktéž podotýká, že bez jasně sdělených požadavků na dodržování organizačních a technických opatření v rámci problematiky kybernetické bezpečnosti nelze požadavky na součinnost detailně stanovit.

Navrhovatel zdůrazňuje, že se ve svých námitkách podrobně vypořádal s hodnocením zadavatele ve vztahu k aspektům, za které mu byl udělen 1 bod, popsal chyby zadavatele při hodnocení, poukázal na nezákonnost postupu při hodnocení, avšak zadavatel tyto námitky nevypořádal. Navrhovatel tvrdí, že zadavatel tyto námitky vypořádal pouze větou: „Stěžovatel v bodě IX. a X. svého vyjádření znovu opakuje své domněnky a důvody, které jsou uvedeny v předešlých bodech, a nepřidává žádné nové argumenty, proto zadavatel odkazuje na svá vyjádření k předešlým bodům.“ Z právě uvedeného je dle navrhovatele zřejmé, že výše uvedené námitky nebyly zadavatelem řádně vypořádány.

Údajnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách navrhovatel v návrhu shledává i ve vztahu k dalším námitkám, kdy dále navrhovatel tvrdí, že vypořádání námitek uvedených v čl. VIII námitek stran typových požadavků v rámci 2. subkritéria je dle navrhovatele zcela nedostatečné. Navrhovatel poukazuje na nepřezkoumatelnost i ve vztahu k odpovědi zadavatele (uvedené na str. 25 rozhodnutí o námitkách) na námitku udělení 1 bodu za aspekt „Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ v rámci 4. subkritéria. Dle názoru navrhovatele zadavatel své povinnosti dle § 245 odst. 1 zákona údajně nesplnil ani svým neurčitým odkazem na své předchozí „již zrušené“ 2. rozhodnutí o námitkách, kdy dle navrhovatele věcně nevypořádal jeho námitku, že není vůbec zřejmé, co zadavatel považuje za „relevantní požadavky“ nebo podle čeho je vymezuje.

Závěrem navrhovatel navrhuje, aby Úřad uložil zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách a rozhodnutí o výběru dodavatele, uložil zadavateli provést nové hodnocení nabídek a na základě nově provedeného hodnocení znovu rozhodnul o výběru dodavatele, nebo aby Úřad zadavateli uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách, eventuálně aby Úřad zadavateli uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, pokud jsou shora popsaná pochybení zadavatele nezhojitelná či pokud jsou podmínky pro další postup zadavatele dle zadávacích podmínek v rozporu se zákonem a není možné zjednat nápravu.

Úřad obdržel návrh navrhovatele dne 16. 4. 2021 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedené pod sp. zn. S0148/2021/VZ.

Účastníky správního řízení podle ustanovení § 256 zákona jsou zadavatel, navrhovatel a vybraný dodavatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení přípisem č. j. ÚOHS-13289/2021/541/VSv ze dne 20. 4. 2021, jenž jim byl doručen téhož dne.

Zadavatel ve svém vyjádření k návrhu ze dne 29. 4. 2021 popisuje, že navrhovatel je dodavatelem v současné době využívaného řešení Věstníku veřejných zakázek, proti zadávacímu řízení brojí od počátku, zřejmě i z důvodu, že zadáním této veřejné zakázky dojde k ukončení stávajícího smluvního vztahu. Zadavatel se domnívá, že jelikož navrhovatel v soutěži o veřejnou zakázku neuspěl, není schopen se ztotožnit s výsledkem hodnocení, a proto jej označuje za netransparentní.

Zadavatel nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že došlo k porušení zákona tím, že zadavatel údajně neprovedl hodnocení, ale pouze převzal hodnocení provedené třetí osobou. Zadavatel setrvává na svém vyjádření uvedeném v rozhodnutí o námitkách, že postupoval při využití závěrů znaleckého ústavu v souladu se zákonem, i se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017, ve věci sp. zn. 6 As 89/2017. Nadto zadavatel podotýká, že uvedený rozsudek byl vydán podle dřívějšího znění právních předpisů, přičemž zákon (č. 134/2016 Sb.), ani rozhodovací praxe k němu, na rozdíl od předchozího zákona neukládá, aby hodnocení bylo provedeno pouze hodnotící komisí, která tuto činnost nemůže přenést na nikoho dalšího. Dle zadavatele však zákon klade důraz na to, aby všechny fyzické osoby, které se na hodnocení podílely, byly uvedeny ve zprávě o hodnocení nabídek. Ve zprávě o hodnocení se má objevit pouze výsledné hodnocení, které přijal zadavatel za své, zatímco uvádění dílčích názorů jednotlivých osob není zákonem vyžadováno.

K námitce navrhovatele, v níž napadá normování bodových hodnocení jednotlivých subkritérií nad rámec zadavatelem stanovených pravidel pro hodnocení, zadavatel sděluje, že bez provedení normování by nepostupoval v souladu s jím definovanými pravidly a subkritéria by měla váhu stanovenou počtem hodnocených aspektů. Není tudíž pravdou, že by zadavatel provedl normování bodových hodnot nad rámec jím stanovených pravidel pro hodnocení a blíže odkazuje na rozhodnutí o námitkách, kde podrobně proces normování bodových hodnocení vysvětlil.

Zadavatel dále tvrdí, že v rámci některých aspektů hodnocení přidělil všem hodnoceným nabídkám plný počet bodů tj. 4, protože žádná z nabídek nenaplňovala kritéria pro udělení nižšího počtu bodů. Zadavatel je přesvědčen, že nikde v pravidlech hodnocení nestanovil, že nejlepší nabídka získá 4 body a další nabídka v pořadí 3 body atd., což bylo navrhovateli sděleno i v rozhodnutí o námitkách.

K námitce týkající se zohlednění váhy typových požadavků v rámci 2. subkritéria zadavatel sděluje, že trvá na tom, že v rámci hodnocení jednoznačně popsal hodnocení jednotlivých aspektů, které měli být hodnoceny v daném subkritériu a upozorňuje, že v závěru tohoto hodnocení u jednotlivých aspektů uvedl, že „výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné“. Zadavatel sděluje, že jak uvedl i v rozhodnutí o námitkách, pokud mají jednotlivé typové požadavky shodné bodové hodnocení, je bodové hodnocení daného aspektu identické s tímto hodnocením a zadavatel tak ve zprávě o hodnocení uvedl již výsledné bodové hodnocení aspektu. Když zadavatel jednoznačně uvedl, že je hodnocení jednotlivých typových požadavků na budoucí rozvoj shodné, je ze zprávy o hodnocení patrný popis hodnocení, a to provedený v souladu se zadávacími podmínkami. Zadavatel ani nesouhlasí s tvrzením, že by zadávací podmínky a hodnocení byly v tomto směru neurčité.

Zadavatel se též vyjadřuje k tomu, kdy navrhovatel napadá stanovené podmínky hodnocení, včetně pravidla o 50% redukci udělených bodů za dané kritérium za každý aspekt ohodnocený jedním bodem. Dle zadavatele se jedná o námitku, která směřuje proti nastavení zadávacích podmínek, kdy lhůta pro podání námitek proti zadávací dokumentaci uplynula dne 18. 6. 2019. V případě, že navrhovatel považoval hodnotící kritéria za netransparentní, mohl využít institutu žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace, případně podat námitky proti zadávacím podmínkám. Zároveň zadavatel dodává, že pravidla pro hodnocení nabídek byla v zadávací dokumentaci stanovena v souladu zákonem, přičemž v rozhodnutí o námitkách již dříve nad rámec toho podrobně osvětlil účel takto nastaveného hodnocení.

K části návrhu, ve které navrhovatel napadá údajně nesprávný a nepřezkoumatelný postup zadavatele při hodnocení nabídky navrhovatele v aspektech, za které mu zadavatel udělil 1 bod, zadavatel uvádí, že trvá na svém názoru, že navrhovatel obdržel v hodnocení u navrhovatelem zmiňovaných aspektů 1 bod proto, že ve vazbě na daný aspekt je z jeho nabídky patrná pouze velice obecná deklarace o náročnosti v řádu jednotek hodin a toto tvrzení ani není doplněno žádným popisem, z něhož by bylo možné jej ověřit a zároveň je v rozporu s robustním metodickým základem, na který se odvolává v jiných částech nabídky, jak zadavatel údajně uvedl již ve zprávě o hodnocení nabídek. K tvrzení navrhovatele, že mu nebylo zřejmé, jak má být kapacitní nárok v rámci hodnocených aspektů vyjádřen, zadavatel opětovně sděluje, že pokud navrhovateli nebylo zřejmé, co má být předmětem hodnocení, mohl využít příslušné procesní instituty. Zadavatel se dále v případě odůvodnění hodnocení u bodovaných aspektů odkazuje i na obsah rozhodnutí o námitkách. Zadavatel je přesvědčen, že se vyjádřil ke všem argumentům navrhovatele, a pouze pokud se argumenty navrhovatele v textu námitek objevovaly opakovaně, odkázal se na svá předešlá vyjádření k témuž tématu.

Závěrem zadavatel shrnuje, že trvá na tom, že kritéria pro hodnocení byla nastavena transparentně, jednoznačně a při hodnocení bylo postupováno výhradně podle pravidel, která byla uvedena v zadávací dokumentaci, a rozhodnutí o námitkách obsahuje odůvodnění v zákonem vyžadovaném rozsahu. Zadavatel navrhuje, aby Úřad tento návrh ve smyslu § 265 písm. a) zákona zamítl.

Dne 27. 5. 2021 obdržel Úřad návrh navrhovatele z téhož dne na vydání rozhodnutí o nařízení předběžného opatření spočívajícího v uložení zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku.

Rozhodnutím č. j. ÚOHS-04924/2021/500/AIv ze dne 7. 6. 2021 rozhodl Úřad o výše uvedeném návrhu navrhovatele tak, že nařídil zadavateli předběžné opatření spočívající v uložení zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, a to do pravomocného skončení tohoto správního řízení.

Usnesením č. j. ÚOHS-20381/2021/541/VSv ze dne 17. 6. 2021 stanovil Úřad účastníkům řízení podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, v níž se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Výše uvedenou lhůtu Úřad na žádost účastníka správního řízení usnesením č. j. ÚOHS-20871/2021/541/VSv ze dne 22. 6. 2021 prodloužil. Vyjádření zadavatele ani vybraného dodavatele k podkladům rozhodnutí Úřad ve stanové lhůtě, ani později, neobdržel.

Dne 28. 6. 2021 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, v němž opětovně uvádí důvody, které dle jeho názoru svědčí o nezákonnosti a netransparentnosti postupu zadavatele a vyjadřuje se k některým podkladům pro rozhodnutí (blíže bod 202. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí)

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména relevantních částí dokumentace o zadávacím řízení, stanovisek účastníků správního řízení a na základě vlastních zjištění dospěl k následujícím závěrům.

Úřad konstatuje, že se správní řízení v částech návrhu směřujících proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky, v nichž konkrétně napadá, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní, podle § 257 písm. h) zákona zastavuje, neboť uvedeným částem návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky a ve zbylé části se návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“).

Podle § 241 odst. 2 zákona se námitky podle odstavce 1 podávají písemně a lze je podat proti a) všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek, b) volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo c) postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

Podle § 242 odst. 2 zákona námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, musí být doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení zadavateli.

Podle § 242 odst. 4 části věty před středníkem zákona platí, že pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty.

Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona.

Podle § 37 odst. 1 správního řádu podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného a bez ohledu na to, jak je označeno.

Navrhovatel v návrhu mj. na mnoha místech napadá, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní.

Z ustanovení § 37 odst. 1 správního řádu vyplývá, že podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Správní orgán vždy zkoumá obsah podání a podle toho s podáním nakládá. Úřad proto posoudil obsah návrhu a dospěl k závěru, že návrh v části, kde navrhovatel zadavateli vytýká, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní, napadá zákonnost zadávacích podmínek. Úřad tak konstatuje, že návrh v této části směřuje proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky.

Z ustanovení § 257 písm. h) zákona vyplývá, že návrhu musí předcházet řádně a včas podané námitky. Podle § 242 odst. 4 zákona musí být námitky proti zadávacím podmínkám zadavateli doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek. Z toho tedy vyplývá, že aby bylo možné námitky navrhovatele proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky považovat za včas podané, musely by být zadavateli doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek.

Z oznámení o zahájení zadávacího řízení (ve znění příslušných oprav) vyplývá, že lhůta pro doručení nabídek v šetřeném zadávacím řízení (ve vztahu k části 1 veřejné zakázky) uplynula dne 18. 6. 2019 ve 13:00 hodin. Aby tedy bylo možné námitky navrhovatele proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky považovat za včas podané, musely by být zadavateli doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek, tj. do 18. 6. 2019. Ve zde řešeném případě však návrhu předcházely navrhovatelem podané námitky, které byly zadavateli doručeny, a jež, jak Úřad vyvodil výše, v části směřovaly také proti zadávacím podmínkám, až dne 27. 11. 2020, tudíž lze konstatovat, že v částech, jež směřují proti zadávacím podmínkám, tj. konkrétně v částech, kde navrhovatel (stěžovatel) napadá, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní, byly dané námitky podány opožděně.

Úřad tedy konstatuje, že částem návrhu, ve kterých navrhovatel brojí proti zadávacím podmínkám, tj. když napadá, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní, nepředcházely řádně a včas podané námitky, když tyto byly podány dne 27. 11. 2020, avšak lhůta pro podání nabídek, tedy v souladu s § 242 odst. 4 zákona též lhůta pro podání námitek proti zadávacím podmínkám, uplynula již dne 18. 6. 2019 ve 13 hodin. V důsledku této skutečnosti Úřad rozhodl o zastavení správního řízení dle § 257 písm. h) zákona v uvedených částech návrhu, jelikož dané části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

Pro úplnost Úřad uvádí, že z dokumentace o zadávacím řízení zjistil, že navrhovatel v průběhu zadávacího řízení podal námitky celkem čtyřikrát. Ve lhůtě pro podání nabídek, tj. do dne 18. 6. 2019, navrhovatel podal námitky proti zadávacím podmínkám signované téhož dne, v nichž brojil proti údajně nerealizovatelnému požadavku na 100% dostupnost systému v režimu 7x24 uvedeném na str. 33 přílohy č. 1.2.a „Technická specifikace modulu Věstník veřejných zakázek“ zadávací dokumentace, neoprávněnému omezení technických řešení dané cenovým licenčním požadavkem dle přílohy č. 1.4 „VVZ_Závazný návrh smlouvy“ a proti nepřesným požadavkům na bezpečnost v bodě 2.2.4 přílohy č. 1.2.a „Technická specifikace modulu Věstník veřejných zakázek“ zadávací dokumentace. Je tak zřejmé, že navrhovatel tehdy napadal jiné zadávací podmínky než v nyní řešeném případě, kdy napadá stanovená pravidla pro hodnocení nabídek v kapitole 7. dílčí zadávací dokumentace. Tyto dřívější námitky zadavatel v rozhodnutí ze dne 2. 7. 2019 odmítl, což navrhovatel u Úřadu napadl návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 11. 7. 2019, o němž bylo vedeno správní řízení sp. zn. S0267/2019/VZ, které bylo dne 15. 8. 2019 pravomocně zastaveno rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0267/2019/VZ-20791/2019/542/VHu ze dne 30. 7. 2019, a to podle § 257 písm. e) zákona, neboť stejnopis návrhu navrhovatele nebyl včas doručen zadavateli ve lhůtě podle § 251 odst. 2 zákona. Lze tak uzavřít, že ani obsahem námitek ze dne 18. 6. 2019 navrhovatel nikterak nemířil proti v zadávacích podmínkách nastaveným pravidlům pro hodnocení, tedy vůči kapitole 7. dílčí zadávací dokumentace, byť navrhovatel své námitky proti zadávací dokumentaci vznesené v nyní řešeném případě též mohl namítat již během lhůty pro podání nabídek, navrhovatel je však poprvé vznesl až v námitkách podaných po uplynutí lhůty pro podání nabídek.

S ohledem na vše výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti. Podle § 6 odst. 2 je zadavatel povinen ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Podle § 114 odst. 1 zákona zadavatel v zadávací dokumentaci stanoví, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti.

Podle § 114 odst. 2 zákona se ekonomická výhodnost nabídek se hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Zadavatel může ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit také podle nejnižší nabídkové ceny nebo nejnižších nákladů životního cyklu.

Podle § 115 odst. 1 zákona zadavatel musí v zadávací dokumentaci stanovit pravidla pro hodnocení nabídek, která zahrnují a) kritéria hodnocení, b) metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a c) váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii.

Podle § 119 odst. 1 zákona zadavatel provede hodnocení nabídek podle pravidel pro hodnocení nabídek uvedených v zadávací dokumentaci.

Podle § 119 odst. 2 zákona zadavatel pořídí písemnou zprávu o hodnocení nabídek, ve které uvede a) identifikaci zadávacího řízení, b) fyzické osoby, které se na hodnocení podílely; za tyto osoby se považují zejména osoby, které provedly hodnocení nabídek včetně členů komise, pokud ji zadavatel k hodnocení sestavil, nebo přizvaných odborníků, pokud byly jejich závěry zohledněny při hodnocení, c) seznam hodnocených nabídek a d) popis hodnocení, ze kterého budou zřejmé

hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení,

popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení,

popis srovnání hodnot získaných při hodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení a

výsledek hodnocení nabídek.

Podle § 123 písm. a) zákona zadavatel odešle bez zbytečného odkladu od rozhodnutí o výběru dodavatele oznámení o výběru dodavatele všem účastníkům zadávacího řízení. S výjimkou jednacího řízení bez uveřejnění a zadávacího řízení, v němž je jeden účastník zadávacího řízení, musí být součástí tohoto oznámení zpráva o hodnocení nabídek, pokud proběhlo hodnocení nabídek.

Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

Podle § 245 odst. 2 zákona zadavatel, pokud neshledá důvody pro vyhovění, námitky rozhodnutím odmítne. Za odmítnutí se považuje i částečné vyhovění námitkám nebo provedení jiného opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel v námitkách domáhal. Provede-li zadavatel jiné opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel domáhá, je stěžovatel oprávněn podat nové námitky i proti takovému opatření k nápravě.

Podle § 245 odst. 3 písm. b) zákona zadavatel odmítne námitky, které jsou podány opožděně.

Podle § 265 písm. a) zákona platí, že Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jako procesní institut představují primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň své rozhodnutí odůvodnit v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), tedy tak, aby bylo zpětně přezkoumatelné. Tato povinnost zadavatele je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedeným.

Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel ve svém návrhu poukazuje na několikero konkrétních situací, kdy dle jeho názoru nebyly námitky zadavatelem v rozhodnutí o nich vypořádány nebo se k nim dostatečně nevyjádřil a tvrdí tak, že zadavatel při vyřizování námitek porušil § 245 odst. 1 zákona, Úřad předně přikročil k posouzení toho, zda rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 vyhoví nárokům, které na něj klade zákon, jinými slovy, zda se v rozhodnutí o námitkách zadavatel vyjádřil podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem v nich tvrzených, tedy zda není rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné.

Navrhovatel tvrdí, že „zadavatel námitky navrhovatele obsažené v čl. IX. námitek vypořádal jednou větou na str. 27 svého rozhodnutí o námitkách a odkázal na předchozí část rozhodnutí o námitkách s tím, že navrhovatel ‚opakuje své domněnky a důvody, které jsou uvedeny v předešlých bodech a nepřidává žádné nové argumenty, proto zadavatel odkazuje na svá vyjádření k předešlým bodům…’ Navrhovatel s tímto nesouhlasí, neboť přestože se zadavatel v jiných částech námitek zaobírá obecně nezákonným postupem zadavatele, v čl. IX se vymezuje k postupu zadavatel při hodnocení konkrétních aspektů. S ohledem na tuto skutečnost, nelze takovou odpověď zadavatel považovat za adekvátní. Dle Navrhovatele postrádá takové vypořádání námitek jakékoliv relevantní odůvodnění a je jen obecným zjednodušujícím odkazem (nereagující na konkrétní námitkovou argumentaci navrhovatele v čl. IX. námitek), a tedy rovněž z tohoto důvodu nepřezkoumatelná.“ Úřad uvádí, že v citované námitce nepřezkoumatelnosti navrhovatel zcela evidentním způsobem naprosto pomíjí rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021, které následovalo po rozhodnutí ve věci S0526/2020/VZ, jímž Úřad rozhodl o nepřezkoumatelnosti původního rozhodnutí o námitkách právě ve vztahu k obsahu čl. IX. námitek. Zadavatel se totiž v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 na str. 29. a následujících k postupu při hodnocení předmětných konkrétních aspektů poměrně obsáhle vyjádřil (viz bod 160., 173. a 185. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a nad rámec již uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek konkrétně zdůvodnil, jak v námitkách zmíněné části nabídky navrhovatele byly zohledněny při hodnocení daných aspektů. Dle názoru Úřadu je tak naopak evidentní, že zadavatel zcela adekvátním způsobem reagoval na danou námitku. Úřad tedy nemůže souhlasit s tvrzením, že zadavatel nereagoval na konkrétní námitkovou argumentaci v čl. IX. námitek a zadavatel se těmito námitkami vypořádal jen „obecným zjednodušujícím odkazem“, naopak z rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 (které předcházelo zde řešenému návrhu) se jeví Úřadu to, že zadavatel se uvedenými námitkami navrhovatele podrobně zaobíral a srozumitelně se k nim v adekvátním rozsahu a míře konkrétnosti vyjádřil.

Navrhovatel rovněž tvrdí, že se zadavatel na str. 25 rozhodnutí o námitkách neurčitě a obecně vypořádal s námitkou navrhovatele týkající se hodnocení nabídky navrhovatele v aspektu (ii.) v rámci 4. subkritéria. Úřad uvádí, že předně je nutno poukázat na to, že jednotlivé námitky a tvrzení navrhovatele se prolínají a mnohokrát opakují celými námitkami, tak i návrhem, a v takovém případě by dle názoru Úřadu ani nebylo rozumné po zadavateli požadovat, aby svou reakci na obsahově a argumentačně totožnou námitku navrhovatele v úplnosti ve svém vypořádání opakoval znovu a znovu několikrát pokaždé, kdy je v námitkách opakovaně zmíněna, takový postup by ke zpřehlednění věci dozajista nijak nepřispěl. Úřad na tomto místě odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-01903/ 2020/323/VVá ze dne 17. 1. 2020, ve kterém je uvedeno, „že ač je samozřejmě po zadavateli nutno požadovat vyjádření ke všem navrhovatelovým námitkám, není účelem institutu námitek a rozhodnutí o nich, zahlcovat zadavatele rozsáhlými podáními, na jejichž každou větu by bylo nutné podrobně odpovídat. Takový postup by byl absurdní, zneužitelný a byl by v rozporu jak se smyslem institutu námitek, tak se zásadami zadávání veřejných zakázek. Úřad by se tak stal kolbištěm účastníků správního řízení, kde by se spíše řešilo, kdo sepsal delší slohovou práci, než zda je zadávací řízení v souladu se zákonem.“ K čemuž Úřad poznamenává, že námitky navrhovatele o 40 stranách lze nepochybně za relativně rozsáhlé podání označit. Když navrhovatel cituje ze str. 25 rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021, z čehož vyvozuje nepřezkoumatelnost vypořádání námitky, opětovně je nutno konstatovat, že přehlíží skutečnost, že námitky týkající se hodnocení nabídky navrhovatele v aspektu (ii.) v rámci 4. subkritéria byly ve shodné argumentační linii (a v konkrétním detailu) obsahem čl. IX. námitek, přičemž jak bylo uvedeno v odstavci výše, ve vztahu k této části námitek se zadavatel v rozhodnutí o námitkách dostatečně podrobně a srozumitelně vyjadřuje, přičemž důvody, které vedly zadavatele k odmítnutí argumentace navrhovatele, jsou ze zde uvedeného odůvodnění zcela seznatelné .

Navrhovatel tvrdí, že zadavatel námitku vágně a neurčitě vymezených aspektů, kdy konkrétně navrhovatel uváděl příklad údajně neurčitého zadání, že bude hodnoceno, zda nabídka dodavatele nejlépe zohlední požadavky, které jsou z pohledu řešení typové úlohy relevantní, věcně nevypořádal, neboť se v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 (na str. 24) pouze obecně odkazuje na své dřívější rozhodnutí o námitkách, tj. (2.) rozhodnutí o námitkách ze dne 2. 11. 2020. Navrhovatel má za to, že zadavatel by se měl se všemi námitkami stěžovatele vypořádat vždy v příslušném rozhodnutí o námitkách, neboť odkaz na dřívější rozhodnutí o námitkách, „které bylo zadavatelem jako takové zrušeno“, není dostatečný a svou povinnost dle § 245 odst. 1 zákona „zadavatel neurčitým odkazem na své předchozí již zrušené rozhodnutí o námitkách rozhodně nesplnil“. Úřad uvádí, že z rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 vyplývá, že zadavatel reagoval na příslušnou námitku následovně: „Stěžovatel namítá, že relevantním může být úplně cokoli, co si zadavatel v daný moment vymyslí, což není pravdou. Zadavatel má za to, že ve svém 2. rozhodnutí o námitkách plně vysvětlil, co je myšleno pojmem relevantní, a to ve vztahu k předmětu veřejné zakázky.“ Dle Úřadu však nijak nelze souhlasit s navrhovatelem, že zde užitý odkaz na (2.) rozhodnutí o námitkách by byl neurčitý, že by snad navrhovatel nemohl na základě daného odkazu vědět, na které konkrétní skutečnosti a tvrzení tímto zadavatel odkazuje, neboť je důležité uvést, což navrhovatel v námitce nepřezkoumatelnosti zcela pomíjí, že zadavatel tímto reagoval a odkazoval se na konkrétní pasáž, kterou sám navrhovatel (stěžovatel) u této své námitky z (2.) rozhodnutí o námitkách citoval, v níž zadavatel uvedl svůj postoj k výkladu slova „relevantní“, jenž navrhovatel následně sporoval. Úřad má tedy za to, že zadavatelův odkaz na 2. rozhodnutí o námitkách bezpochyby nelze považovat za neurčitý, když sám navrhovatel příslušnou argumentaci zadavatele z tohoto dokumentu přímo v námitkách cituje, a zadavatel na tuto námitku, včetně v ní citovaného, přímo reaguje, jelikož v takovém případě nelze pochybovat o tom, že je zcela evidentní na co konkrétně zadavatel odkazuje, ani nelze pochybovat o tom, že i navrhovatel si musí být odkazovaného obsahu dobře vědom a tuto argumentaci zadavatele, na jejímž základě odmítl tvrzení navrhovatele, navrhovatel tudíž velmi dobře zná.

K tvrzení navrhovatele, že vypořádání námitek uvedených v čl. VIII. námitek týkajících se typových požadavků v rámci 2. subkritéria je dle navrhovatele zcela nedostatečné, neboť nedává odpověď na námitky navrhovatele, Úřad uvádí, že když navrhovatel zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách mj. na tom, že zadavatel nerozptýlil jeho pochybnosti ve vztahu k hodnocení tohoto subkritéria a aplikaci předmětných typových požadavků, dle Úřadu nelze na základě tohoto dovozovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách, neboť rozdílné názory nemohou zakládat „automaticky“ chybu nebo nezákonný postup zadavatele, či v tomto případě nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách. Úřad má za to, že zadavatel odpovídá v rozhodnutí o námitkách na stěžejní část argumentace navrhovatele, tedy jak byly tyto typové požadavky zohledněny při hodnocení stanovených aspektů právě tak, jak bylo uvedeno ve zprávě o hodnocení nabídek (viz bod 145. odůvodnění tohoto rozhodnutí), jinými slovy navrhovatel zná argumentaci zadavatele, na jejímž základě odmítl tvrzení navrhovatele, Úřad má tudíž za to, že byl dodržen smysl a účel rozhodnutí o námitkách, aby zadavatel navrhovateli sdělil své důvody, proč jeho námitku odmítá.

Úřad se ani nemůže ztotožnit s tvrzením navrhovatele, že rozhodnutí o námitkách je nepřezkoumatelné vzhledem k vypořádání námitky navrhovatele, že hodnotící komise pouze převzala bodové hodnocení jednotlivých aspektů provedené třetí osobou, když navrhovatel tvrdí, že zadavatel k této námitce na str. 9 uvedl následující: „Zadavatel vede dokumentaci o zadávacím řízení, jejíž součástí jsou závěry znaleckého ústavu i záznamy z jednání hodnotící komise. Tyto dokumenty mohou plně vyvrátit mylnou úvahu stěžovatele, že komise pouze plně převzala závěry znaleckého ústavu.“ Ve skutečnosti se totiž zadavatel v rozhodnutí o námitkách k této námitce vyjadřuje obšírněji, když v odpovídajícím rozsahu a míře detailu reaguje na konkrétně tvrzené skutečnosti a způsob vypořádání dotčené námitky, který zadavatel zvolil, je dostatečný, neboť z jeho odůvodnění je patrné, proč zadavatel námitku navrhovatele odmítá, když z uvedeného vyplývá, že má za to, že se navrhovatel mýlí, když tvrdí, že hodnotící komise pouze převzala hodnocení nabídek provedené třetí osobou. Nad již citované zde zadavatel například sděluje, že dle jeho názoru z jím předcházejících sdělení, že výstup znaleckého ústavu byl podkladem pro jednání hodnotící komise a že hodnotící komise se v rámci svého jednání shodla na bodovém hodnocení, které je součástí zprávy o hodnocení nabídek, nijak nevyplývá, že by hodnocení znaleckého ústavu bylo v „plném rozsahu převzato“ a sděluje, že hodnotící komise vzala názory znaleckého ústavu do úvahy a při svém vlastním posouzení k nim přihlédla dle jejich přesvědčivosti a odůvodnění s tím, že zadavatel neshledává svůj postup ani rozporný se závěry navrhovatelem uváděného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Uvádí-li navrhovatel, že pouhý odkaz na dokumentaci o zadávacím řízení, která není stěžovateli známa, je netransparentní, Úřad konstatuje, že zásada transparentnosti nespočívá v povinnosti zveřejňovat veškeré podklady, na základě kterých zadavatel postupoval v zadávacím řízení, ale (mimo jiné) v možnosti postupy zadavatele zpětně přezkoumat. Úřad měl možnost procesy zadavatele přezkoumat, když dokumenty týkající se v návrhu napadaného postupu zadavatele při hodnocení nabídek od něj obdržel.

S ohledem na výše uvedené se dle Úřadu zadavatel k daným námitkám navrhovatele vyjádřil podrobně a srozumitelně. Z uvedeného vypořádání daných námitek dle Úřadu zřetelně vyplývají důvody, pro které uvedené námitky navrhovatele zadavatel odmítl. Úřad dále uvádí, že rovněž přezkoumal odůvodnění rozhodnutí o námitkách i v souvislosti s ostatními námitkami navrhovatele a konstatuje, že zadavatel se ke všem námitkám vyjádřil podrobně a srozumitelně. Úřad tedy uzavírá, že neshledává postup zadavatele při vyřizování námitek navrhovatele za rozporný s ustanovením § 245 odst. 1 zákona, a tudíž v šetřeném případě neshledal důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 5 zákona. Úřad nadto upozorňuje, že v této fázi nehodnotil argumentaci zadavatele z věcného hlediska, avšak podstoupil rozhodnutí o námitkách toliko testu toho, zda rozhodnutí o námitkách odpovídá zákonným nárokům, které jsou na něj kladeny § 245 zákona.

Úřad uvádí, že mezi navrhovatelem a zadavatelem je primárně sporné mj. to, zda zadavatel postupoval při hodnocení nabídek v souladu se zákonem. Navrhovatel v návrhu tvrdí, že zadavatel se svým postupem při hodnocení nabídek a na jeho základě provedeném výběru dodavatele dopustil porušení ustanovení § 119 zákona, současně s porušením dalších ustanovení zákona a základních zásad zadávání veřejných zakázek, a to především zásady transparentnosti, neboť postupoval při hodnocení nabídek v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň řešení“ v rozporu s pravidly pro hodnocení nabídek uvedenými v zadávací dokumentaci a zásadou transparentnosti, k čemuž dle názoru navrhovatele došlo z vícero důvodů založených na různých okolnostech spojených s postupem zadavatele. V souhrnu navrhovatel poukazuje na různé okolností toho, jakým způsobem zadavatel hodnotil jednotlivé nabídky, uděloval body za naplnění jednotlivých aspektů a jakým způsobem své úvahy při hodnocení nabídek odůvodnil ve zprávě o hodnocení nabídek. Zadavatel naopak zaujímá postoj odlišný, s tvrzeními navrhovatele nesouhlasí a trvá na tom, že v zadávacím řízení postupoval v souladu se zákonem, zadávacími podmínkami i zásadou transparentnosti. K tomu Úřad sděluje následující.

Úřad uvádí, že podle § 119 odst. 1 zákona je zadavatel povinen provést hodnocení nabídek podle pravidel pro hodnocení nabídek uvedených v zadávací dokumentaci. Povinnost zadavatele dodržovat při hodnocení nabídek pravidla hodnocení předem stanovená v zadávacích podmínkách vychází ze zásady transparentnosti, jedné ze základních zásad zakotvených v § 6 odst. 1 zákona, kterou je zadavatel povinen dodržovat v celém průběhu zadávacího procesu.

S odkazem na právě uvedené tak Úřad konstatuje, že v rámci hodnocení nabídek má zadavatel povinnost respektovat pravidla, jež pro tento účel předem stanovil v zadávací dokumentaci, což kromě ustanovení § 119 odst. 1 zákona vyplývá již ze samotného zákonného imperativu, aby zadavatel postupoval v zadávacím procesu transparentně, přičemž samotné hodnocení musí zadavatel provést transparentně. Postup, kdy by zadavatel hodnotil něco jiného, než v zadávací dokumentaci stanovil, že hodnotit bude, by jen stěží mohl být považován za souladný se základními zásadami stanovenými v § 6 zákona.

K transparentnosti hodnocení nabídek Úřad dále uvádí, že klíčovým dokumentem z hlediska přezkoumatelnosti postupu zadavatele je zpráva o hodnocení nabídek, jejíž vyhotovení ukládá zadavateli § 119 odst. 2 zákona. V rámci zajištění transparentnosti celého procesu zadávacího řízení je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost popisu hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého odůvodnění, přičemž platí, že nedostatečnost zprávy o hodnocení znamená netransparentnost hodnocení. Zvláště důležité je pak zdůvodnění bodového ohodnocení u nekvantifikovatelných (nepočitatelných) hodnotících kritérií, která bývají též označována jako kritéria subjektivní. Blíže k povaze nekvantifikovatelných hodnotících kritérií a k nárokům kladených na zadavatele v případě hodnocení dle těchto kritérií lze citovat z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 90/2013-50 ze dne 7. 1. 2016: „[J]e nutno zdůvodnit výběr vítězného uchazeče, včetně způsobu, jakým k tomu došlo, což by mělo být precizně popsáno především u subjektivních, nekvantifikovatelných (nepočitatelných) hodnotících kritérií, které nelze dosadit do předem daného vzorce. To pak samozřejmě klade zvýšené nároky na zadavatele, resp. hodnotící komisi a soud v tomto ohledu dává žalobci za pravdu, že v případě nekvantifikovatelných kritérií není možné zcela objektivní poměřování jednotlivých nabídek. Nepochybně je zde nezbytný určitý volní aspekt a úvaha hodnotící komise. Uvedené hodnocení ovšem musí jednotlivé nabídky posoudit takovým způsobem, aby byla vyloučena jakákoliv libovůle a aby bylo možné toto hodnocení přezkoumat.“

Úřad tudíž konstatuje, že při procesu hodnocení nabídek je v zájmu zajištění zásady transparentnosti nezbytné z pohledu zadavatele, resp. hodnotící komise věnovat zvýšenou pozornost transparentnímu odůvodnění svého postupu při přidělování bodů v jednotlivých stanovených kritériích, zejména popisu způsobu hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého odůvodnění, přičemž zvláště důležité je odůvodnění přidělení bodových hodnot u nekvantifikovatelných kritérií. Právě u těchto hodnotících kritérií je nezbytné k záznamu o výsledném počtu přidělených bodů připojit i relevantní písemné zdůvodnění počtu přidělených bodů, respektive slovní zdůvodnění názoru a postupu hodnotící komise, případně upřesnění úvahy, na jejímž základě byl přidělen té které nabídce daný počet bodů, jinými slovy, byť třeba stručné, avšak přiléhavé a relevantní slovní okomentování názoru a postupu hodnotitele.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že aby bylo možné shledat postup zadavatele za transparentní, zpráva o hodnocení nabídek musí obsahovat dostatečný popis hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého přezkoumatelného odůvodnění. Je nezbytné, aby hodnocení nabídek obsahovalo údaje, jak byly jednotlivé nabídky hodnoceny v rámci jednotlivých kritérií, příp. subkritérií či dalších dílčích aspektů, i výsledek hodnocení jednotlivých nabídek, tj. takové údaje, z nichž bude vyplývat, proč právě ta konkrétní nabídka získala v daném kritériu (subkritériu) určitý počet bodů. Zadavatel, resp. hodnotící komise musí věnovat pozornost popisu hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého slovního odůvodnění, a to zejména právě u hodnocení nabídek v rámci kritérií (subkritérií), která nejsou matematicky vyjádřitelná. Jen takovýmto způsobem provedené a zaznamenané hodnocení umožní zadavateli prokázat, že hodnocení nabídek bylo provedeno přezkoumatelně, transparentně a v souladu se zákonem.

Pokud jde o přezkum provedeného hodnocení nabídek, Úřad považuje za důležité upozornit na konstantní rozhodovací praxi Úřadu i správních soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 A 9/2002 – 62 ze dne 16. 3. 2004 nebo č. j. 5 Afs 75/2009 - 100 ze dne 6. 11. 2009) v tom smyslu, že Úřad není oprávněn při své přezkumné činnosti vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, a tyto myšlenkové pochody jakkoliv přezkoumávat, hodnotit či dokonce nahrazovat vlastním správním uvážením, jelikož zákon konstruuje hodnotile (hodnotící komisi nebo jiné osoby podílející se na hodnocení) jako kolegium odborně způsobilých osob, kterým jedině je zákonem svěřena pravomoc posoudit veškeré odborné otázky související s procesem hodnocení nabídek. Úřad nicméně musí dbát na to, aby komise (resp. zadavatel) k výsledku hodnocení dospěla za splnění všech zákonem stanovených požadavků, tedy i za splnění požadavků transparentního a přezkoumatelného popisu způsobu hodnocení nabídek zachyceného v jeho odůvodnění. Úřad tedy není oprávněn při své přezkumné činnosti vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, tedy členů hodnotící komise, případně dalších osob jednajících za zadavatele, a tyto myšlenkové pochody jakkoliv přezkoumávat, hodnotit, či dokonce nahrazovat vlastním správním uvážením. Úřad však přezkoumává, zda k hodnocení komisí došlo zákonem stanoveným způsobem, zda k tomu došlo transparentním způsobem, tedy zda je hodnocení komise přezkoumatelné. Jinými slovy pravomoci Úřadu sahají do úrovně těch činností zadavatele, které vytvářejí prostor pro fair podmínky pro účast dodavatelů v soutěži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě. Pokud by byla zpochybňována vlastní vhodnost/nevhodnost nabídky dodavatele, již by se na straně Úřadu jednalo o hranici, kterou nesmí překročit, neboť potom by se stal hodnotitelem jednotlivých nabídek. Jak uvedl v dříve uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud: „Nelze přezkoumávat úvahy členů hodnotící komise, neboť tím by se žalovaný ve svých důsledcích sám stylizoval do role zadavatele a určoval by, která zakázka má vyhovět zadaným kritériím a také v soutěži zvítězit. Orgán dohledu nemůže přebírat zodpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky, neboť k tomu nemá ani odborné předpoklady, totéž nelze požadovat ani po soudu. Úkolem obou je kontrola rámce, v němž se výběr provádí, nikoliv samotné kvality výběru.“ K přezkumu procesu hodnocení nabídek soud dále uvedl: „Vlastní akt posouzení a hodnocení nabídek, pokud je napadán, nemůže podléhat dohledové činnosti, neboť jde o nikoli dodržení zákonem stanovených postupů, ale o myšlenkový proces odehrávající se ve sféře vědomí hodnotitelů. Členové komise nehodnotí shromážděné informace a poznatky podle obecných zásad práva procesního jako důkazy a nejednají a nerozhodují ve správním řízení.“

Vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předcházejícím odstavci Úřad prováděl přezkum postupu zadavatele zejména v té rovině, zda zadavatel skutečně hodnotil nabídky a v nich obsažené skutečnosti transparentním způsobem a v souladu se zákonem tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci. Podstatou nekvantifikovatelného (subjektivního) hodnotícího kritéria je, že v hodnocení je možné vyjádřit názor hodnotící komise, založený na odborných znalostech a zkušenostech. Úřad tedy nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak je provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci.

Úřad pro úplnost dodává, že byť se výše uvedené rozsudky správních soudů vztahují k právní úpravě obsažené v zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, resp. zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, lze jejich zde reprodukované závěry plně vztáhnout i na nynější právní úpravu hodnocení nabídek a zásady transparentnosti obsaženou v zákoně č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a tedy i na šetřenou veřejnou zakázku, neboť relevantní principiální pojetí hodnocení nabídek, stejně tak výklad zásady transparentnosti, nedoznaly přijetím nové právní úpravy zásadních změn.

Podle § 119 odst. 2 písm. d) zákona musí zpráva o hodnocení nabídek obsahovat popis hodnocení, ze kterého budou zřejmé hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení, popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení, popis srovnání hodnot získaných při hodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení a výsledek hodnocení nabídek. Z citovaného ustanovení zákona tudíž vyplývá, že zpráva o hodnocení nabídek musí obsahovat popis celého postupu zadavatele při hodnocení nabídek, a to jak pro každou nabídku ve vztahu k jednotlivým kritériím hodnocení zvlášť, tak v jejich souhrnu.

V šetřeném případě zadavatel v kapitole 7. „Pravidla pro hodnocení nabídek“ dílčí zadávací dokumentace stanovil, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti podle dvou dílčích hodnotících kritérií. Vedle kritéria výše nabídkové ceny s vahou 50 % zadavatel v rámci druhého dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ s vahou 50 % definoval další dílčí subkritéria a jejich aspekty, které bude v rámci tohoto kritéria posuzovat, přičemž stanovil každému subkritériu váhu, s jakou se hodnocení v tomto subkritériu promítne do hodnocení v celém dílčím kritériu (viz bod 4. až 13. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

V souladu s ustanovením § 119 odst. 2 zákona základním dokumentem, ve kterém zadavatel popsal hodnocení nabídek v rámci jednotlivých aspektů a subkritérií dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“,je zpráva o hodnocení nabídek. Co se týče obsahu zprávy o hodnocení nabídek, jež zadavatel učinil přílohou oznámení o výběru dodavatele ze dne 13. 11. 2020 (dále jen „zpráva o hodnocení nabídek“)[2], nutno zmínit, že ta v úvodní části zahrnuje výčet osob, které se na hodnocení podílely a seznam hodnocených nabídek. K popisu hodnocení je zde následně obecně uvedeno, že „[n]abídky byly hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti. Při hodnocení nabídek bylo postupováno podle metody vymezené v kapitole 7 dílčích zadávacích podmínek.“ Rovněž je zde zopakováno, že kritérii hodnocení byly výše nabídkové ceny s váhou 50 % a kvalita a technická úroveň nabízeného řešení s váhou 50 %. Následuje popis způsobu hodnocení dle obou dílčích kritérií.

Popis hodnocení kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ zachycené ve zprávě o hodnocení nabídek obsahuje nejprve rekapitulaci popisu tohoto kritéria ze zadávací dokumentace (obsah kapitoly 7. dílčí zadávací dokumentace), včetně stupnice bodového hodnocení, tj. kdy bude přidělováno nabídkám v hodnoceném aspektu od 1 do 4 bodů. Následuje zpracovaná tabulka, v níž jsou nabídkám jednotlivých účastníků zadávacího řízení přiřazeny body za naplnění jednotlivých hodnocených aspektů v rámci všech pěti subkritérií daného dílčího hodnotícího kritéria, přičemž ke každému aspektu a jeho hodnocení (bodování) je zde pro jednotlivé nabídky uvedeno jeho zdůvodnění.

Ze zprávy o hodnocení nabídek Úřad zjistil, že tato mimo jiné obsahuje dílčí i souhrnné výsledky hodnocení předložených nabídek v jednotlivých aspektech pěti subkritérií hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“, a to včetně písemného zdůvodnění přidělovaného bodového ohodnocení konkrétním nabídkám. Úřad na tomto místě předesílá svá zjištění, že v rozsahu předmětu vedeného správního řízení, který byl vymezen návrhem navrhovatele, lze, i přes odlišný názor navrhovatele, na základě obsahu zprávy o hodnocení nabídek provedené hodnocení řádně přezkoumat, postup zadavatele při hodnocení se jeví být obecně objektivní a zpětně kontrolovatelný, rovněž popis a způsob hodnocení zachycený ve zprávě o hodnocení nabídek představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel, jež byly vymezeny v zadávací dokumentaci, tzn. že je dle Úřadu nutné považovat postup zadavatele při hodnocení nabídek za transparentní a učiněný v souladu se zákonem. Ze zadavatelem uvedeného popisu hodnocení nabídek je zřejmé, z jakého důvodu nabídka navrhovatele obdržela stanovený počet bodů, když ze slovního odůvodnění hodnocení vyplývají relevantní skutečnosti, které přidělené bodové ohodnocení vysvětlují. Jak již bylo řečeno, dle posouzení Úřadu ani nelze shledat nezákonnost v tom, že by se zadavatel při hodnocení nabídek odchýlil od stanovených zadávacích podmínek nebo shledat postup zadavatele při hodnocení za netransparentní v jiném ohledu. V dalším Úřad svůj závěr blíže odůvodňuje, přičemž postupuje v intencích předmětného návrhu a v něm uvedených tvrzení.

Navrhovatel v návrhu předkládá své námitky, kterými poukazuje na nastalou situaci v zadávacím řízení, kdy zadavatel hodnotil nabídky dodavatelů opakovaně, tedy že v dosavadním průběhu zadávacího řízení zadavatel provedl postupně již celkem třetí hodnocení nabídek, vydal postupně tři zprávy o hodnocení nabídek a tři rozhodnutí o výběru dodavatele, když ve dvou předcházejících případech své rozhodnutí o výběru dodavatele po podání námitek ze strany navrhovatele zrušil a přistoupil k provedení nového hodnocení nabídek. Navrhovatel sděluje svůj názor, že mezi zprávami o hodnocení nabídek lze nalézt zásadní rozdíly, které se zadavatel snažil v rozhodnutí o námitkách zdůvodnit, avšak jím uvedené zdůvodnění není přesvědčivé, vzbuzuje vážné pochybnosti o postupu zadavatele a činí postup zadavatele hrubě netransparentním. Dle navrhovatele zadavatel opakovaně přepracoval a upravoval své hodnocení a zprávu o hodnocení nabídek, a to způsobem, který vzbuzuje pochybnosti o transparentnosti postupu zadavatele a jeho souladnosti se zákonem.

Konkrétně navrhovatel upozorňuje na údajně zcela zásadní rozdíl mezi 1. a 2. hodnocením. Ze čtyř hodnocených nabídek došlo k výrazným bodovým změnám u tří nabídek. Nabídka navrhovatele byla po 1. hodnocení na druhém místě, po 2. hodnocení klesla na místo třetí. Navrhovatel dodává, že jedině v případě nabídky vybraného dodavatele nedošlo k žádné bodové změně. Navrhovatel dále blíže popisuje konkrétní změny v bodování nabídek jednotlivých dodavatelů, přičemž přikládá i následující shrnující tabulku:

Úřad uvádí, že z dokumentace o zadávacím řízení zjistil, že v šetřeném případě skutečně lze shledat mezi 1. hodnocením nabídek (tj. oznámení výběru dodavatele ze dne 27. 1. 2020) a následnými opakovaným 2. a 3. hodnocením nabídek (tj. oznámení výběru dodavatele ze dne 2. 10. 2020 a 13. 11. 2020), resp. příslušnými zprávami o hodnocení nabídek navrhovatelem uváděné rozdíly spočívající v odlišném bodování jednotlivých nabídek v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“. V případě 2. a 3. hodnocení nabídek se pak provedené bodování u jednotlivých hodnocených aspektů, dílčích subkritérií a kritérií již nelišilo. Z dokumentace o zadávacím řízení je dále patrné, že změny v hodnocení oproti 1. hodnocení nabídek, nebo-li slovy navrhovatele „zásadní obrat v hodnocení“, byl zapříčiněn revizí postupu zadavatele zejména ve dvou různých okolnostech, a to jednak v souvislosti s nesprávnou aplikací v zadávací dokumentaci stanovených pravidel hodnocení v případě tzv. 50% penalizační redukce obdržených bodů v hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ (pro úplnost lze dodat, že nezákonnost zadávacích podmínek je opožděně napadána navrhovatelem též z důvodu stanovení tohoto pravidla hodnocení, viz odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí), a jednak v souvislosti s navrhovatelem též zmiňovanou změnou hodnocení jednotlivých aspektů v tom smyslu, že v řadě případů hodnocených aspektů tam, kde nabídky jednotlivých dodavatelů v rámci 1. hodnocení obdržely od zadavatele 1 bod (tedy nejnižší možné bodové ohodnocení), po opakovaném hodnocení v řadě těchto hodnocených aspektů již nikoliv, přičemž v novém hodnocení obdržely bodů více (v důsledku tak došlo u opakovaného hodnocení jednotlivých nabídek ke snížení případů, kdy se uplatnila zmiňovaná 50% redukce obdržených bodů v hodnotícím kritériu za každý hodnocený aspekt bodovaný 1 bodem).

Po přezkoumání situace, která ohledně průběhu hodnocení nabídek v daném případě nastala, Úřad konstatuje, že se nelze ztotožnit s názorem navrhovatele, že změny v hodnocení jednotlivých aspektů jsou neodůvodněné, resp. že zadavatelovo odůvodnění rozdílů mezi zprávami o hodnocení nabídek „není přesvědčivé, vzbuzuje vážné pochybnosti a činí postup zadavatele hrubě netransparentním“.

Zadavatel na základě (1.) hodnocení nabídek vydal dne 27. 2. 2020 oznámení o výběru dodavatele včetně (1.) zprávy o hodnocení nabídek. V návaznosti na to navrhovatel podal své (1.) námitky proti výběru dodavatele, v nichž kromě jiného napadal, že zadavatel aplikoval pravidlo 50% snížení bodového ohodnocení v rozporu se zadávacími podmínkami, neboť postupoval tak, že když dodavatel obdržel v rámci hodnoceného aspektu v daném subkritériu 1 bod, zadavatel snížil o 50 % celkový počet přidělených bodů pouze pro dané subkritérium, nikoliv za celé dílčí kritérium „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“, jak bylo stanoveno v zadávací dokumentaci (čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace). Zadavatel námitky navrhovatele odmítl, přesto však k jejich části sdělil následující. Jak uvedl v (1.) rozhodnutí o námitkách ze dne 25. 2. 2020: „Důvod pro vyhovění shledal zadavatel ve skutečnosti, že při hodnocení, na jehož základě byl proveden výběr dodavatele, nebylo postupováno podle v zadávací dokumentaci stanovených pravidel pro hodnocení. (…) V této souvislosti zadavatel skutečně neprovedl správně zohlednění penalizačního kritéria snižujícího počet dosažených bodů v kritériu ‚Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení‘, kdy byla penalizace uplatněna v rámci subkritéria a dle zadání měla být aplikovaná na body dosažené v rámci kritéria jako celku.“ Úřad dodává, že o správné aplikaci tohoto pravidla dle zadávacích podmínek v aktuální (3.) zprávě o hodnocení není již sporu, nýbrž navrhovatel stále zpochybňuje zákonnost předmětného pravidla jako takového, což je však zcela odlišnou otázkou posouzení (viz odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí).

K okolnosti, že zadavatel hodnotil při opakovaném hodnocení vybrané aspekty jinak než jako v případě (1.) hodnocení nabídek, Úřad uvádí, že dle jeho zjištění ani v této souvislosti nelze souhlasit s navrhovatelem, že by v tomto smyslu byla změna hodnocení neodůvodněná, resp. že by nově provedené hodnocení bylo nedostatečně odůvodněné tak, že vzbuzuje vážné pochybnosti o transparentnosti postupu zadavatele. Úřad poukazuje na skutečnost, že důvody pro změny v hodnocení jednotlivých aspektů zadavatel předložil již ve (2.) rozhodnutí o námitkách (str. 16), které popsal v následujících bodech:

Zejména z citovaného bodu 4) a 5) zdůvodnění dle názoru Úřadu srozumitelně vyplývají obecné důvody, kterými zadavatel souhrnně zdůvodňuje, proč vůbec přistoupil k úpravě bodování jednotlivých nabídek v rámci hodnocených aspektů. Nutno poznamenat, že navrhovatel ve svých tvrzeních právě citované body 4) a 5) z neznámých příčin přehlíží, nijak je v návrhu argumentačně nereflektuje, a když sám předmětnou pasáž ze str. 16 (2.) rozhodnutí o námitkách cituje, cituje v návrhu a námitkách toliko uvedené body zdůvodnění 1) až 3), nikoliv celé zdůvodnění, na což byl i zadavatelem přiléhavě upozorněn v posledním rozhodnutí o námitkách.

Zároveň je vedle výše uvedených obecných důvodů, které zadavatele (komisi) vedly k novému přidělování bodů v rámci jednotlivých aspektů hodnocení, dle Úřadu z hlediska zákonnosti a transparentnosti způsobu hodnocení nabídek v šetřeném případě rozhodný především konkrétní způsob a popis hodnocení seznatelný ze zprávy o hodnocení nabídek jakožto klíčového dokumentu, který je zadavatel v souladu s § 119 zákona povinen vypracovat a v souladu s § 123 písm. a) zákona předložit účastníkům zadávacího řízení společně s oznámením výběru dodavatele, a to včetně konkrétního podrobného zdůvodnění bodování jednotlivých nabídek.

Úřad opakuje, že aby bylo možné hodnocení považovat za transparentní a přezkoumatelné, musí být z tohoto dokumentu zřejmé, proč hodnotící komise hodnotila nabídky tak, jak je hodnotila, tzn. proč té které nabídce udělila konkrétní hodnocení, tj. jaký počet bodů a z jakého důvodu byl hodnoceným nabídkám přidělen. Pouze takové hodnocení, které poskytne objektivní zdůvodnění, proč byly nabídkám přiřazeny body v té které výši, lze označit za přezkoumatelné a transparentní. Úřad uvádí, že ve zde šetřeném případě neshledal, že by způsob přidělování bodů byl nepřezkoumatelný a netransparentní. Ze slovního odůvodnění hodnocení jednotlivých aspektů v podrobném popisu hodnocení uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek přijaté po provedení „nového“ hodnocení je dle Úřadu zřejmé, proč byl té které nabídce přidělen konkrétní počet bodů. Provedeným změnám v bodování v tomto případě odpovídá i (nové) slovní odůvodnění hodnocení jednotlivých aspektů uvedené zadavatelem ve zprávě o hodnocení nabídek, včetně uvedení rozhodných skutečností z jednotlivých nabídek pro přidělení konkrétního počtu bodů u hodnocených aspektů dle zadavatelem v zadávací dokumentaci stanoveného klíče pro bodování.

Zadavatel v čl. 7.2.2. dílčí zadávací dokumentace dopředu deklaroval podmínky přidělování bodů za jednotlivé aspekty na 4 bodové stupnici. Ze zmíněné stupnice (citované v bodě 6. odůvodnění tohoto rozhodnutí) tak zejména zřetelně vyplývají i předem stanovené podmínky, jejichž naplnění zdůvodňuje (povinné) udělení nikoliv plného počtu bodů. Zadávací podmínky stanovují, že 1 bod obdrží nabídka, která „je v rámci příslušného aspektu vnitřně nekonzistentní, nebo jsou požadavky Objednatele interpretovány nesprávně s ohledem na účel použití modulu, nebo není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn.“ 2 body pak obdrží nabídka, když „proti nejlepšímu řešení v rámci příslušného aspektu vykazuje nabídka nedostatky, které snižují cílovou kvalitu nebo použitelnost řešení z pohledu uživatelů nebo významně snižuje efektivitu vytvoření, provozu, rozvoje a správy řešení.“ Pokud nabídka rovněž vykazuje v hodnoceném aspektu nedostatky, které ale „jen“ „částečně snižují efektivitu vytvoření, provozu, rozvoje a správy řešení, ale nemají dopad na jeho cílovou kvalitu nebo použitelnost z pohledu uživatelů,“ obdrží 3 body. A konečně udělení 4 bodů připadá na situace, kdy „řešení je nejlepší v rámci příslušného aspektu“.

Úřad uvádí, že již z uvedených definic bodování stanovených v zadávacích podmínkách vyplývá, že na ohodnocení nabídky v příslušném aspektu 1 bodem je nutno nahlížet jako na relativně samostatnou kategorii případů, která se uplatní ve třech možných situacích (vnitřní nekonzistentnost řešení, nesprávná interpretace požadavků zadavatele, nebo pokud by nebylo z nabídky patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn). Je patrné, že v případě udělení 1 bodu zcela absentuje prvek srovnávání hodnocené nabídky s dalšími nabídkami, resp. s nejlepším řešením. Předpoklady bodování 2 nebo 3 body pak již srovnání s „nejlepším řešením“ zahrnují, a to v tom smyslu, že definují charakter nedostatků, jejichž výskyt v nabídce vede k tomu, že ji nelze v příslušném aspektu hodnotit „jako nejlepší“, tedy udělit jí 4 body. V souhrnu se tak v tomto případě jeví definované bodování být svou povahou založené především na negativním principu v tom smyslu, že pokud nabídka vykazuje určité nedostatky, zápory definovaného charakteru, je dle povahy daných nedostatků ohodnocena nižším než plným počtem bodů a pokud dané nedostatky odpovídají svým charakterem podmínkám pro udělení 1 bodu, je předmětná nabídka za daný aspekt hodnocena 1 bodem, aniž by dané hodnocení bylo založeno na srovnání s kvalitou dalších nabídek. Úřad poznamenává, že vhodnost takto nastavených pravidel pro hodnocení není předmětem přezkumu tohoto řízení.

Pokud se tedy navrhovatel v návrhu pozastavuje nad tím, že po novém hodnocení bylo původně jednobodové hodnocení změněno ve značném množství případů hodnocených aspektů, Úřad uvádí, že výše uvedená definice bodování nabídek k takové situaci zcela logicky může vést, a to ve spojitosti s tím, že zadavatel (komise) některé později rozhodné údaje z nabídek při původním hodnocení „přehlédne“, tedy nepřikládá jim rozhodný význam, a tudíž při původním postupu hodnotí nabídky v rámci takových případů 1 bodem (typicky tedy proto, že nebylo pro zadavatele z nabídky patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn – srov. citované zdůvodnění zadavatele: „Zadavatel se tak rozhodl pro nové hodnocení v těch aspektech, kdy nabídka sama o sobě neobsahovala přímý popis příslušného aspektu, ale přístup uchazeče šel dovodit z jiných skutečností uvedených v nabídce uchazeče“), když následně při novém hodnocení zadavatel korigoval svůj přístup, shledal, že původně důležité údaje z nabídek přehlížel, a přistoupil tak k nápravě při novém hodnocení, nelze obecně vyloučit, resp. jeví se zcela legitimním, když následně tutéž nabídku ve shodném aspektu ohodnotí jinak, tzn. dokonce i maximálním počtem bodů, pokud neshledá naplnění podmínek (tedy přítomnost předvídaných nedostatků) pro udělení nižšího počtu bodů.

Ohledně přezkoumatelnosti přidělování bodů v rámci subjektivních hodnotících kritérií Úřad opětovně odkazuje na výše uvedené rozsudky Nejvyššího správního soudu (viz odst. 95. odůvodnění tohoto rozhodnutí), ze kterých vyplývá, že Úřad nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak jej provedl zadavatel (hodnotící komise), neboť takový postup není v jeho pravomoci, Úřad posuzuje rámec provedeného hodnocení zadavatelem, avšak není oprávněn vstupovat do myšlenkových pochodů těch, kteří hodnocení provedli. Úřad přezkoumává pouze rámec, ve kterém hodnocení nabídek probíhalo, v tomto případě tedy to, zda je způsob přidělování bodů v rámci jednotlivých aspektů transparentní a přezkoumatelný. Pokud navrhovatel není spokojen s tím, že zadavatel jeho nabídku i po opakovaném hodnocení stále hodnotil pouze 1 bodem i ve zbývajících 3 hodnocených aspektech, v důsledku čehož byla u jeho nabídky aplikována stanovená 50% penalizační redukce získaného bodového ohodnocení v daném kritériu, oprávněnost předmětné změny hodnocení v případě ostatních hodnocených aspektů a nabídek to však nesnižuje (k zákonnosti udělení 1 bodu nabídce navrhovatele i v těchto 3 zbývajících aspektech se Úřad věnuje podrobně níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Úřad shrnuje, že neshledává porušení zákona nebo zásady transparentnosti v tom, když zadavatel (hodnotící komise) v rámci opakovaně konaného hodnocení nabídek nově upraví své dříve přijaté hodnocení, upraví popis hodnocení uvedený ve zprávě o hodnocení například tak, že upraví jeho odůvodnění či dokonce upraví bodové ohodnocení jednotlivých nabídek, pokud je provedené výsledné bodování nabídek dostatečně odůvodněno v podrobném popisu hodnocení obsaženého ve zprávě o hodnocení. Zvláště pak Úřad neshledává nic netransparentního na tom, když zadavatel přistoupí k novému (opakovanému) hodnocení nabídek jako opatření k nápravě na základě podaných námitek, kterým se rozhodl vyhovět. Zákon výslovně zakotvuje možnost provedení opatření k nápravě, a to ve svém ustanovení § 49 zákona. Za situace, kdy zadavatel zjistí nezákonnost svého postupu v hodnocení, je nanejvýše pravděpodobné, že nově provedené hodnocení v souladu se zněním zadávacích podmínek může mít odlišené výsledky. Úřad považuje za absurdní, kdyby zadavateli vyčítal, že ten se po obdržení námitek dodavatele rozhodl k revizi svého dřívějšího postupu v rámci zadávacího řízení, naopak v této skutečnosti Úřad neshledává nic nečitelného ani jinak netransparentního. Obdobně jako zcela jistě není nic netransparentního na tom, pokud zadavatel změní hodnocení nabídek poté, co předchozí hodnocení bylo zrušeno na základě rozhodnutím Úřadu uloženého opatření k nápravě podle § 263 odst. 2 zákona, je dle Úřadu zcela legitimní, pokud zadavatel, jako tomu bylo v tomto případě, přikročil k novému hodnocení a změnám v hodnocení nabídek “z vlastní vůle” již po podaných námitkách, jak ostatně předpokládá zákon v ustanovení § 245 odst. 1 zákona.

Další námitky navrhovatele směřují vůči tomu, že dle jeho názoru hodnotící komise při svém opakovaném hodnocení převzala hodnocení provedené třetí osobou. Dle navrhovatele ze zprávy o hodnocení nabídek není nikterak patrné, jak se do hodnocení komise promítly závěry znaleckého posouzení, kde a jak byly závěry znaleckého posouzení použity, nebo jak se další dvě osoby zpracovatelů tohoto dokumentu (uvedené ve zprávě o hodnocení nabídek spolu s členy hodnotící komise mezi osobami, které se na hodnocení podílely) měly na hodnocení podílet. Navrhovatel má za to, že není možné, aby se třetí nezávislá osoba, resp. její zástupci, kteří měli zpracovat znalecký posudek, podíleli na hodnocení nabídek. Navrhovatel s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 89/2017 ze dne 1. 6. 2017 tvrdí, že pokud komise převzala hodnocení nabídek provedené třetí osobou tím, že se na něm shodla, šlo o postup zadavatele učiněný v rozporu se zákonem. K těmto námitkám Úřad uvádí následující.

Podle § 42 odst. 1 zákona platí, že zadavatel může k provádění úkonů podle tohoto zákona pověřit komisi; tím nejsou dotčeny jiné právní předpisy upravující způsob rozhodování zadavatele a ani tím není dotčena jeho odpovědnost za dodržení pravidel stanovených tímto zákonem. Úkony komise se pro účely tohoto zákona považují za úkony zadavatele. Téže ustanovení v odstavci druhém pak stanovuje, že u veřejných zakázek s předpokládanou hodnotou vyšší než 300 000 000 Kč zadavatel zajistí, aby hodnocení nabídek provedla komise, která má minimálně 5 členů, z nichž většina má příslušnou odbornost ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a v odstavci třetím, že zadavatel může pro své rozhodování použít i vyjádření přizvaných odborníků; tím není dotčena jeho odpovědnost za dodržení pravidel stanovených tímto zákonem.

Ustanovení § 119 odst. 1 zákona stanovuje zadavateli (v nadlimitním režimu) povinnost provést hodnocení nabídek podle pravidel pro hodnocení nabídek uvedených v zadávací dokumentaci. Podle § 119 odst. 2 písm. b) zákona zadavatel v písemné zprávě o hodnocení nabídek uvede fyzické osoby, které se na hodnocení podílely; za tyto osoby se považují zejména osoby, které provedly hodnocení nabídek včetně členů komise, pokud ji zadavatel k hodnocení sestavil, nebo přizvaných odborníků, pokud byly jejich závěry zohledněny při hodnocení.

Úřad konstatuje, že je ve shodě s názorem Nejvyššího správního soudu, který v navrhovatelem citovaném rozsudku sp. zn. 6 As 89/2017 ze dne 1. 6. 2017 na základě citované právní úpravy shledal: „(…), že (nový) zákon o zadávání veřejných zakázek nepožaduje (s výjimkou nadlimitních veřejných zakázek – s předpokládanou hodnotou vyšší než 300 000 000 Kč; pozn. Úřadu), aby hodnocení nabídek provedla hodnotící komise. Hodnocení provádí zásadně zadavatel, který může použít vyjádření přizvaných odborníků. Nejvyšší správní soud je však toho názoru, že i podle nové právní úpravy platí, že pověří-li zadavatel hodnocením nabídek komisi, musí tento úkon provést tato komise a nikoli jiný subjekt. Pokud tedy stěžovatel hodnotící komisi ustanovil (slovy nového zákona ‚pověřil‘), byl zodpovědný za to, že tato komise provede hodnocení nabídek. (…) Žalovaný navíc správně zdůraznil, že ani zákon o zadávání veřejných zakázek nepočítá s tím, že by vlastní hodnocení nabídek provedl přizvaný odborník; jeho závěrů lze využít, ovšem konečné posouzení musí provést buď zadavatel, nebo jím pověřená hodnotící komise.“

Je však důležité zdůraznit, že když jmenovaný soud v odkazovaném případě shledal, že postup zadavatele představoval porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek i podle právní úpravy „nového“ zákona, po skutkové stránce se jednalo o naprosto očividně diametrálně odlišný případ od zde přezkoumávané věci. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, v případě, o kterém rozhodoval jmenovaný soud, hodnotící komise podklady zpracované externím poradcem pouze bez dalšího převzala, aniž by hodnocení nabídek sama provedla, hodnotící komise tedy bez dalšího převzala celý obsah těchto podkladů, který ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek pouze uvedla větou „hodnotící komise se podrobně seznámila s připraveným hodnocením“.

Ovšem ve zde šetřené věci je naopak z příslušné dokumentace patrné, že hodnotící komise se hodnocením podaných nabídek reálně zabývala, a zároveň zejména provedla i „konečné posouzení“, které je obsahem zprávy o hodnocení nabídek. Uvedená skutečnost vyplývá již z pouhého porovnání vydané zprávy o hodnocení nabídek s předmětným podkladovým materiálem „znaleckého posouzení“ (o němž se zadavatel ve svých vyjádřeních zmiňuje jako o „závěrech znaleckého ústavu“; ve spisovém materiálu soubor s názvem „Pravidla hodnoceníV.25.xlsx“, dále jen jako „znalecké posouzení“). Svou strukturou i obsahem se na první pohled jedná o odlišné dokumenty. Hodnotící komise dokonce ani v úplnosti nepřevzala závěry ohledně navrhovaného bodování nabídek v jednotlivých aspektech druhého kritéria hodnocení, ke kterým zpracovatelé tohoto dokumentu dospěly. Ve zprávě o hodnocení nabídek se hodnotící komise při výsledném konečném hodnocení odlišuje oproti tomuto podkladu v bodování nabídek celkově v 21 případech, a to u 14 hodnocených aspektů, přičemž odlišnosti se vyskytují u všech dodavatelů. Uvedené pak zcela vyvrací domněnku navrhovatele, na jejímž základě konstruuje údajnou nezákonnost postupu zadavatele při hodnocení nabídek, tedy že „komise převzala hodnocení nabídek provedené třetí osobou tím, že se na něm shodla,“ neboť není pravdou, že třetí osoba (která není členem hodnotící komise) provedla přímo bodové ohodnocení nabídek, resp. není pravdou, že hodnotící komise převzala toto hodnocení, že by tudíž hodnotící komise k názoru externího subjektu přistupovala jako k „závaznému návodu“. Uvedená zjištění Úřadu korespondují i s opakovaně vyjádřeným stanoviskem zadavatele, že „hodnotící komise vzala názory znaleckého ústavu do úvahy a při svém vlastním posouzení k nim přihlédla dle jejich přesvědčivosti a odůvodnění“. Úřad tudíž konstatuje, že z ničeho nevyplývá, že by vlastní hodnocení nabídek neprovedla zadavatelem pověřená hodnotící komise, nýbrž terminologií zákona „přizvaný odborník“, případně, že by hodnotící komise externě zpracovaný podklad pouze bez dalšího převzala, aniž by hodnocení nabídek provedla sama, nelze tak ani shledat, že by zákonná pravidla v tomto ohledu mohla být porušena.

Co se týče názoru navrhovatele, že je nepřípustné, když ze zprávy o hodnocení nabídek není patrné, jaké závěry „znaleckého posouzení“ byly komisí převzaty a v jaké míře, ani že zadavatel alespoň v průběhu zadávacího řízení tento dokument dodavatelům neposkytl tak, aby sami dodavatelé mohli zjistit myšlenkové postupy členů hodnotící komise, Úřad uvádí, že zákonné obsahové náležitosti písemné zprávy o hodnocení nabídek jsou konkretizovány v ustanovení § 119 odst. 2 zákona. Pod písm. b) je na tomto místě zadavatelům uložena povinnost uvést ve zprávě o hodnocení nabídek výčet fyzických osob, které se na hodnocení podílely, v části věty za středníkem je pak upřesněno, že se uvedené vztahuje i na přizvané odborníky, pokud byly jejich závěry zohledněny při hodnocení. Pro úplnost Úřad uvádí, že ze zákona nevyplývá pro zadavatele povinnost blíže tyto osoby podílející se na hodnocení dělit do skupin na členy hodnotící komise a ty ostatní, jak navrhovatel tvrdil v podaných námitkách.

V souladu s uvedenou zákonnou povinností v tomto případě zpráva o hodnocení nabídek ve svém úvodu obsahuje výčet 8 osob, které se podílely na hodnocení. Zadavatel následně v rozhodnutí o námitkách navrhovatele informoval, že „při hodnocení byly zohledněny závěry zpracovatelů znaleckého posouzení. Těmito odborníky byli Michal Manhart a Jakub Sebek.“ Zadavatelem jmenované osoby jsou rovněž ve zprávě o hodnocení nabídek uvedeny mezi osobami, které se na hodnocení podílely. Dle názoru Úřadu však nelze ze zákonné úpravy nijak dovodit povinnost zadavatelů ve zprávě o hodnocení nabídek blíže specifikovat, jaké závěry (názory) přizvaných odborníků byly zohledněny při hodnocení nebo v čem konkrétně a do jaké míry se závěry přizvaných odborníků promítly do hodnocení nabídek učiněného zadavatelem (komisí). Rovněž znění ustanovení § 119 odst. 2 písm. d) zákona upravující povinné náležitosti popisu hodnocení obsaženého ve zprávě o hodnocení nabídek v žádné souvislosti se závěry přizvaných odborníků nepracuje, naopak z bodů 1. a 2. daného ustanovení výslovně vyplývá, že předmětem popisu hodnocení jsou hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení a popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení. Smyslem a účelem ve zprávě o hodnocení nabídek uvedeného popisu hodnocení tak má být zachycení rozhodných myšlenkových procesů hodnotitele týkajících se obsahu podaných a hodnocených nabídek, a zachycení toho, kterak tyto údaje z nabídek naplňují konkrétní podmínky hodnotícího kritéria; v uvedeném smyslu se zadavatel (komise) musí ve zprávě o hodnocení nabídek přezkoumatelným způsobem vyjádřit.

Ani povinnost transparentního a přezkoumatelného postupu však v sobě nezahrnuje povinnost, aby ve zprávě o hodnocení nabídek zadavatel (komise) zaujímal explicitně postoj a argumentačně se vypořádával s každým dílčím názorem (zachyceném v některém z podkladů pro hodnocení) na kvalitu nabídek, resp. na naplnění hodnotících kritérií, který se v průběhu hodnocení vyjeví. Z definovaných obsahových požadavků zprávy o hodnocení nabídek (§ 119 odst. 2 zákona), ani zásady transparentnosti takovou povinnost nelze dovodit. Naopak je logické, že pokud je ustanoveno kolegium hodnotící komise, je za závazný relevantní výsledek hodnocení nutno považovat až takto kolektivním způsobem přijatý a schválený dokument, tedy zprávu o hodnocení nabídek. Pro dotčené dodavatele je i z hlediska případného přezkumu postupu zadavatele v řízení před Úřadem relevantní především tento přijatý a schválený výstup, tj. samotná zpráva o hodnocení nabídek, resp. její obsah, včetně popisu hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení (§ 119 odst. 2 bod 1. a 2. zákona).

Nadto je třeba současně doplnit, že z žádného ustanovení zákona neplyne povinnost zadavatele umožnit účastníkovi zadávacího řízení nahlédnout do dokumentace o zadávacím řízení jako takové, ba naopak je zadavatel podle ustanovení § 218 odst. 2 písm. a) zákona povinen odepřít přístup k informacím, které se týkají obsahu nabídek uchazečů o zakázku a osob, které se podílejí na průběhu zadávacího řízení. Úřad uvádí, že v tomto případě nelze tedy ani konstatovat porušení některé ze zásad uvedených v ustanovení § 6 zákona, když navrhovatel měl pro svoji obranu před možným nezákonným postupem zadavatele v souladu s ustanovením § 123 zákona k dispozici veškeré zákonem přiznané informace a údaje (doklady) o vybraném dodavateli. V tomto ohledu zákon žádnou další možnost na přístup ke zdroji informací (v nadlimitním režimu) nedává.

Přijetí zprávy o hodnocení nabídek ve výsledné podobě může obecně předcházet rozličně náročný průběh procesu hodnocení. V praxi jsou běžné situace, kdy si v případě některých zadávacích řízení hodnotící komise nechá připravit řadu dílčích podpůrných podkladů a až poté rozhodne, v jiných případech pak proces hodnocení může být naopak daleko přímočařejší, například fakticky zahrnující „pouze“ jediné jednání hodnotící komise. Dle Úřadu nelze po zadavateli požadovat, aby ve zprávě o hodnocení nabídek v rámci popisu hodnocení údajů z nabídek způsob hodnocení popisoval v takové podobě, že kromě uvedení hodnocených údajů z nabídek a přezkoumatelného zdůvodnění, kterak se tyto údaje promítly do způsobu hodnocení (přidělených bodů) v daném hodnotícím kritériu, by zde také navíc měl zadavatel obligatorně popisovat obsah dílčích podkladů (nad rámec hodnocených údajů z nabídek) či specifikovat a rozvádět dílčí závěry a názory jednotlivých osob podílejících se na hodnocení a jejich argumentační vypořádání, tedy zda a jak se k danému dílčímu názoru konkrétního hodnotitele přihlédlo ve výsledné podobě hodnocení, či nikoliv.

Dle názoru Úřadu tak jistě není úkolem zadavatele (hodnotící komise), aby snad do zprávy o hodnocení nabídek rozepisoval de facto záznam o průběhu jednání hodnotící komise, jednotlivé dílčí úvahy osob, které se na hodnocení podílely, nebo snad obligatorně vypořádával kvalitu a přesvědčivost podpůrných podkladů, které si hodnotící komise sama z vlastní vůle nechala zpracovat, a následně ve zprávě o hodnocení nabídek zadavatel popisoval, do jaké míry z těchto jednotlivých dílčích podkladů (zde z dokumentu označovaném jako „závěry znaleckého ústavu“, resp. tedy z názoru zpracovatelů tohoto materiálu) skutečně i čerpal ve výsledném hodnocení (bodování), a jak se tedy dílčí podklad či názor některých osob podílejících se na hodnocení promítl do výsledného rozhodnutí kolegia všech hodnotitelů, tzn. do konečného popisu hodnocení zachyceného ve zprávě o hodnocení nabídek přijatého zadavatelem (hodnotící komisí).

Jinými slovy, hodnotící komise ze zákona hodnotí hodnocené údaje z nabídek, to znamená, že předmětem hodnocení je obsah podaných nabídek, nikoliv vlastní dílčí podpůrné podkladové materiály vypracované pro jednání hodnotící komise, ani dílčí názory a úvahy jednotlivých hodnotitelů, ze kterých hodnotící komise skutečně může při výsledném konečném hodnocení vycházet, ale od kterých se může v průběhu hodnocení i odchýlit nebo se ve schválené podobě zprávy o hodnocení nabídek nemusí projevit vůbec.

Další okruh navrhovatelových námitek se týká tvrzení, že zadavatel v rozporu se zadávacími podmínkami upravil dodatečně způsob hodnocení nabídek, když vytvořil a aplikoval tzv. koeficient pro normování bodového zisku v subkritériu dle váhy subkritéria, čímž chybně aplikoval hodnotící kritéria v rozporu s postupem, který zadavatel stanovil v zadávacích podmínkách. Navrhovatel poukazuje na pravidla hodnocení stanovená v kapitole 7. „Pravidla pro hodnocení nabídek“ dílčí zadávací dokumentace, přičemž dle navrhovatele aplikace jakéhokoliv koeficientu či normování není v zadávacích podmínkách upravena.

Navrhovatel svou námitkou poukazuje na následující situaci, která při hodnocení nabídek v tomto případě nastala. V zadávacích podmínkách zadavatel stanovil 5 různých subkritérií, které bude hodnotit v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ (s vahou 50 %). Jednotlivým subkritériím v rámci tohoto dílčího kritéria zadavatel určil různou váhu (30 %, 20 %, 10 %, 10 % a 30 %). V rámci každého subkritéria zadavatel definoval různý počet hodnocených aspektů (7, 4, 5, 4 a 6), jejichž splnění bude u nabídek bodovat minimálně 1 bodem až maximálně 4 body. Nabídky tedy mohly v případě jednotlivých subkritérií získat odlišný maximálně možný počet bodů (28, 16, 20, 16 a 24) určený konkrétním počtem hodnocených aspektů v jednotlivém subkritériu. V pravidlech pro hodnocení (čl. 7.2.2. dílčí zadávací dokumentace) je ke způsobu přepočtení dosažených bodů na váhu daného subkritéria výslovně uvedeno, že „[v] rámci subkritéria budou u hodnocené nabídky sečteny dosažené body u jednotlivých aspektů. Bodové hodnocení nabídek v daném subkritériu se přepočítá s ohledem na váhu daného subkritéria tak, že se vynásobí zlomkem, v jehož čitateli bude váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100.“

Ve zprávě o hodnocení nabídek je způsob vyhodnocení udělených bodů popsán na str. 28 a následujících. Zadavatel zde mj. předložil tabulku, která „rekapituluje bodové hodnocení jednotlivých aspektů a obsahuje jejich přepočet na bodové hodnocení subkritérií a kritéria ‚Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení’.“ Například ve vztahu k 1. subkritériu má tabulka následující podobu: