ÚOHS S0271/2023/VZ – Poskytování mobilních telekomunikačních služeb 2022+ II

Odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek zadavatel – Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15,

Dle čl. 1. „Identifikační údaje Centrálního zadavatele a pověřujících zadavatelů“ odst. 1.1 zadávací dokumentace „zadavatel zadává Veřejnou zakázku pro sebe a jiné zadavatele (…) podle § 9 odst. 1 písm. b) Zákona.“.

Předmětem plnění veřejné zakázky je podle oznámení o zahájení zadávacího řízení „poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb v rozsahu specifikovaném zadávacími podmínkami pro resort Ministerstva financí, resort Ministerstva kultury a resort

Zadavatel obdržel dne 25. 4. 2023 námitky navrhovatele – T-Mobile Czech Republic a.s.,

Zadavatel rozhodnutím ze dne 10. 5. 2023, které navrhovatel obdržel téhož dne, námitky navrhovatele ze dne 25. 4. 2023 odmítl.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, doručil Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) dne

Navrhovatel namítá, že zadavatel postupoval při vyřizování námitek navrhovatele ze dne

Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel postupuje v rozporu se zákonem, zadává-li veřejnou zakázku centralizovaně. Nezákonnost shledává navrhovatel v negativním vlivu centralizovaného zadávání na hospodářskou soutěž, a to „při jeho kumulaci s dalšími protisoutěžními instituty a aspekty v rámci zadávacích podmínek veřejné zakázky, jakož i při současném nevyužití dalších prostředků předvídaných ZZVZ, které naopak hospodářskou soutěž umožňují zadavatelům zajistit (…).“. K omezení hospodářské soutěže dochází dle navrhovatele s ohledem na kumulaci nadměrné kupní síly zadavatele a pověřujících zadavatelů, stanovení požadavku na maximální jednotkové ceny poskytovaných služeb, absenci inflační doložky, prostřednictvím doby trvání jednotlivých smluv v délce 4 roky a nepřiměřeného množství vysokých smluvních pokut v rámci každé z uzavíraných smluv, kdy samotný limit náhrady škody činí souhrnně 550 mil. Kč.

Vzhledem k tomu, že zadavatel zadává veřejnou zakázku centralizovaně, je navrhovatel názoru, že ji měl zadavatel rozdělit na části (tj. na 3 části dle jednotlivých resortů, přičemž rozdělení tímto způsobem navrhovatel dovozuje s ohledem na požadavek zadavatele na zřízení virtuální privátní sítě pro jednotlivá ministerstva), čímž by došlo k posílení hospodářské soutěže a snížení nabídkových cen. Postupoval-li by zadavatel zmíněným způsobem, mohl by dle navrhovatele „v technické specifikaci či hodnocení zohlednit specifika konkrétního resortu, kdy každý z nich má bezpochyby své vlastní a odlišné potřeby.“.

Nerozdělení veřejné zakázky na části by dle navrhovatele mohlo být považováno za zákonné pouze za předpokladu, tvořilo-li by poptávané plnění jeden funkční celek. Navrhovatel je však přesvědčen, že taková situace v šetřeném případě není, a to s ohledem na absenci funkční souvislosti daného plnění, kdy „nelze identifikovat žádný jednotící účel napříč všemi třemi resorty, které jsou součástí centralizovaného zadávání. Naopak tento lze shledat především na úrovni jednotlivých resortů, a to mj. s ohledem na požadovanou VPS v rámci jednoho resortu.“.

Navrhovatel uvádí, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, stanovil-li maximální finanční limity čerpání pro každou jednotlivou smlouvu (celkem 55 smluv) namísto pro tři výše zmíněné funkční celky (odvozené dle jednotlivých ministerstev). K tomu navrhovatel doplňuje, že nežádoucím efektem takového postupu „je skutečnost, že vyčerpáním maximálního limitu poskytovaných služeb v rámci jednotlivého smluvního vztahu s kterýmkoliv z pověřujících zadavatelů takový smluvní vztah zanikne. (…) pověřující zadavatel, jehož smluvní vztah tímto způsobem skončí, nemá možnost další služby v daném období, na které je Veřejná zakázka soutěžena, přiobjednat (…).“. V rámci veřejné zakázky tak dle navrhovatele dochází k vytváření podmínek pro užití jednacího řízení bez uveřejnění příslušným pověřujícím zadavatelem.

Navrhovatel s odkazem na příslušné zadávací/smluvní podmínky dovozuje, že smlouva na plnění veřejné zakázky je svojí povahou rámcovou dohodou ve smyslu § 131 zákona, byť zadavatel deklaroval, že se o rámcovou dohodu nejedná a nepostupuje tedy dle dotčených

Navrhovatel brojí proti požadavku zadavatele na maximální přípustné jednotkové nabídkové ceny stanovenému v čl. 13. „Hodnocení nabídek“ odst. 13.8 zadávací dokumentace, které jsou dle navrhovatele na takové úrovni, která neumožňuje generovat přiměřený zisk nebo jsou dokonce pod hranicí nákladů navrhovatele na poskytování příslušných služeb. Předmětný požadavek zadavatele je pak dle navrhovatele problematický (nepřiměřený) sám o sobě, natož pak v kombinaci s dalšími zadávacími podmínkami. Navrhovatel konstatuje, že limitní jednotkové ceny stanovené zadavatelem jsou excesivní, a to zejména s ohledem na níže uvedené.

Navrhovatel příkladmo poukazuje na položku „Odeslání SMS bez ohledu na síť příjemce“, u níž zadavatel stanovil cenový limit ve výši 0,60 Kč/SMS. V této souvislosti navrhovatel zmiňuje, že tato hodnota je výrazně nižší než tzv. propojovací poplatek hrazený mezi operátory. Dále navrhovatel poukazuje na položku „Datový tarif s FUP 3 GB“ s maximální přípustnou cenou ve výši 78 Kč, která však „není schopna pokrýt náklady Stěžovatele na datový provoz, pokud bude tento čerpán v požadovaném objemu převážně v souladu s evropskou legislativou zejména v sítích roamingových partnerů v EHP.“.

Navrhovatel brojí proti požadavku zadavatele na pokrytí signálem [čl. 6 „Specifikace pokrytí“ přílohy č. 1.1 „Specifikace služeb“ zadávací dokumentace (dále jen „Specifikace služeb“)], který shledává nepřiměřeným, k čemuž však dodává, že „[t]ento požadavek je však v současné době již (…) zcela nadbytečný, když obecně je kvalita pokrytí signálem na celém území ČR již na takové úrovni (navíc v současnosti prakticky totožné mezi jednotlivými operátory), že tato zadávací podmínka nadále postrádá jakoukoliv relevanci pro vyhodnocení toho, zda je dodavatel schopen plnění Veřejné zakázky řádně dodat či nikoliv.“. Současně je navrhovatel názoru, že prostřednictvím daného požadavku zadavatel supluje roli a přisvojuje si pravomoc

V souvislosti s požadavkem zadavatele dle čl. 7. „Použití SIM karty v libovolných technických zařízeních“ Specifikace služeb navrhovatel namítá, že (1) není zřejmé, v jakém rozsahu co do počtu SIM karet a objemu dat hodlá zadavatel služby s neomezenými daty využívat jako náhradní řešení místo fixních služeb, (2) není zřejmé, jaký druh fixních služeb má služba s neomezenými daty nahrazovat, a (3) nejsou známy geografické lokality, kde k takovému nahrazení fixní služby může docházet. Pokud by tyto informace byly seznatelné, byl by navrhovatel schopen náklady s nimi spojené zohlednit při kalkulaci nabídkových cen.

Navrhovatel shledává za zmatečné smluvní ujednání dle čl. 3 „Cena“ odst. 1) přílohy č. 1 „Návrh smlouvy“ zadávací dokumentace (dále jen „Návrh smlouvy“), neboť je dle jeho názoru v rozporu se Specifikací služeb a krycím listem dle přílohy č. 6 zadávací dokumentace.

Navrhovatel uvádí, že „v případě roamingových hovorů je povinen hradit tzv. terminační poplatek, který v současné době činí dle evropské legislativy v mobilních sítích 0,40 eurocentu za jednu minutu hovoru do cizí sítě. (…) V případě hovorů mezinárodních ještě navíc poplatek tranzitní ve výši dalších 0,14 eurocentu za minutu. Tyto poplatky jsou přímým nákladem spojeným s čerpáním hlasové služby, přičemž jen tento náklad sám o sobě představuje více než

Navrhovatel uzavírá, že zadavatel měl při stanovení požadavku na maximální jednotkové ceny zohlednit všechny výše uvedené aspekty. Pokud by zadavatel provedl předběžné tržní konzultace, disponoval by potřebnými informacemi.

Navrhovatel namítá, že za situace, kdy smlouva(y) na veřejnou zakázku materiálně naplňuje znaky rámcové dohody, „objem plnění poskytovaného na základě smluv je vymezen natolik neurčitě, že znemožňuje kalkulovat nabídkovou cenu, když zcela absentuje byť minimální závazek Zadavatele garantovat jakýkoliv odběr služeb.“.

Navrhovatel konstatuje, že „[s]távající nastavení smluvních podmínek veřejné zakázky, ve kterých absentuje inflační doložka, lze tak v současné situaci označit za rozporné se zásadami 3E a požadavkem na péči řádného hospodáře. (…) V případě absentující inflační doložky nezbývá dodavatelům nic jiného[,] než promítnout rizika spojená s budoucím vývojem inflace do nabídkové ceny. V případě Veřejné zakázky však Zadavatel tuto alternativu vyloučil, neboť zastropoval nabídkové ceny na zcela neadekvátní úrovni.“.

V souvislosti se smluvní podmínkou dle čl. 2. „Doba a způsob plnění“ odst. 4) Návrhu smlouvy je navrhovatel přesvědčen o nepřiměřenosti dané podmínky za situace, kdy (1) předmětem plnění veřejné zakázky není poskytování mobilních telefonů, (2) zadávací dokumentace nedefinuje typy mobilních telefonů, na nichž by mělo být prováděno přenesení dat, (3) zadávací dokumentace nedefinuje vlastníky mobilních telefonů a není ošetřena otázka vlastnictví dat v mobilních telefonech, (4) rozsah měněných SIM karet může dosáhnout až 20 000, přičemž by výměna SIM karet měla proběhnout během několika dnů.

Zadavatel v čl. 4 „Práva a povinnosti smluvních stran“ odst. 14) Návrhu smlouvy mj. stanoví povinnost dodavatele uchovávat veškeré originální dokumenty související s realizací veřejné zakázky minimálně po dobu 10 let od finančního ukončení projektů OPTP, OPPIK a OPTAK.

Dle smluvních podmínek činí maximální hodnota náhrady škody 10 mil. Kč (pro každou smlouvu). Dotčená podmínka je dle názoru navrhovatele ve vztahu k objemu jednotlivých smluv excesivní. K tomu navrhovatel doplňuje: „Fakticky si ani nelze dobře představit, k jakému porušení závazku ze Smlouvy by muselo dojít, aby se výše náhrady mohla pohybovat v řádu desítek milionů korun, a to jak samostatně, tak i v kombinaci s výlukou náhrady škody stanovenou pro případy omezení či přerušení služby elektronických komunikací stanovenou v § 64 odst. 12 zákona o elektronických komunikacích.“

Zadavatel v čl. 4 „Práva a povinnosti smluvních stran“ odst. 5) Návrhu smlouvy mj. stanoví, že „[z]a Neveřejnou informaci se nepovažují položkové ceny za jednotlivé Služby.“. S tímto se navrhovatel neztotožňuje, neboť jednotkové nabídkové ceny za obchodní tajemství považuje a mělo by tak k nim být přistupováno.

V souvislosti s čl. 6. „Reklamace“ odst. 3) Návrhu smlouvy navrhovatel namítá, že předmětná smluvní podmínka je nepřiměřená, když na základě 55 smluv mohou reklamaci výpadku mobilní hlasové a datové sítě v jedné lokalitě a v jednom okamžiku uplatnit všichni (55) zadavatelé, a současně neurčitá, neboť pojem „výpadek mobilní hlasové a datové sítě“ není právními předpisy definován. Nepřiměřenost smluvní podmínky je dle navrhovatele umocněna skutečností, že za nesplnění povinnosti lze uplatnit sankci.

Na podporu svých tvrzení navrhovatel doložil v příloze návrhu:

o

Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem 22. 5. 2023, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.

Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou: o zadavatel, o navrhovatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 23. 5. 2023.

Dne 1. 6. 2023 obdržel Úřad prostřednictvím datové schránky vyjádření zadavatele z téhož dne k návrhu navrhovatele a dokumentaci o zadávacím řízení. Dne 5. 6. 2023 obdržel Úřad od zadavatele prostřednictvím držitele poštovní licence zbývající část dokumentace o zadávacím řízení.

Zadavatel předně v plném rozsahu odkazuje na své rozhodnutí o námitkách navrhovatele.

Zadavatel dále rekapituluje, že z porovnání výsledků zadávacích řízení realizovaných v letech

Zadavatel poukazuje na to, že navrhovatel na řadě míst návrhu vznáší nové skutečnosti, které neuplatnil v námitkách, pročež by k těmto dle § 251 odst. 4 zákona nemělo být přihlíženo.

K jednotlivým námitkám navrhovatele pak zadavatel v rámci svého vyjádření, resp. rozhodnutí o námitkách uvádí následující.

Zadavatel uvádí, že navrhovatel nikterak nespecifikuje údajné vlivy jeho postupu na hospodářskou soutěž. Na relevantním trhu se dle zadavatele pohybují pouze 3 dodavatelé, kteří jsou vůči 3 ministerským resortům (zapojeným do veřejné zakázky) ekonomicky silnými partnery a nejsou závislí na finančním plnění od zúčastněných zadavatelů. „Navrhovatel rozhodně není svojí velikostí v postavení, kdy by se měl dovolávat ochrany malého a středního podniku.“ Zadavatel ve spojení s ostatními zadavateli nedisponuje žádnou výraznou tržní silou proti navrhovateli, v rámci šetřené veřejné zakázky zadavatel poptává plnění v počtu mírně přesahujícím 20 000 SIM karet, přičemž dle tisku se v České republice aktivně využívá 14,6 mil.

Zadavatel konstatuje, že „[r]ozdělení veřejné zakázky neproběhlo, neboť by nevedlo ke sledovanému účelu[,] tj. zlevnění stávajících cen“, a zdůrazňuje, že nepřináší žádné negativní zásahy do hospodářské soutěže. „Rozdělení na části by neumožnilo účast žádného dalšího malého subjektu.“ Okruh potenciálních dodavatelů při nerozdělení veřejné zakázky na části je dle zadavatele stále stejný, přičemž relevantní subjekty i tak splňují požadovanou technickou kvalifikaci. Zadavatel dále zmiňuje, že uvažovat v případě šetřené veřejné zakázky o funkčním celku poptávaného plnění je neúčelné až nesmyslné, neboť se jedná o opakující se plnění malých jednotek.

Zde zadavatel připomíná, že smyslem § 18 odst. 2 zákona pojednávajícího o „funkčním celku“ „je předejít zadávání veřejných zakázek v režimu odpovídajícím předpokládané hodnotě jednotlivých oddělených částí. Zadavatelé jsou oprávněni veřejné zakázky rozdělit na části, ale vždy musí předpokládanou hodnotu těchto částí určit jako součet všech plnění, která tvoří funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti.“. V šetřeném případě se však o takovou situaci nejedná. Zadavatel nepopírá, že „v určitých případech může nadměrné sčítání plnění do jedné veřejné zakázky představovat porušení zákazu diskriminace, příp. § 36 odst. 1 ZZVZ.

V kontextu namítané skutečnosti zadavatel zastává názor, že individuální limity představují transparentnější a odpovědnější řešení, neboť „[k]aždý zúčastněný zadavatel tak má možnost čerpat podle svých předpokládaných potřeb bez ohledu na čerpání jiných zúčastněných zadavatelů. Pokud by byly limity zavedeny na úrovni resortů, pak by mohlo docházet k čerpání jednoho zadavatele na úkor druhého s předčasným ukončením smlouvy pro všechny.“. Tvrzení navrhovatele ohledně vytváření podmínek pro případné užití jednacího řízení bez uveřejnění pak shledává zadavatel za čiré spekulace.

Zadavatel zdůrazňuje, že „[i] kdyby Centrální zadavatel měl povinnost podle § 131 a násl. ZZVZ postupovat, což nikdy neměl, v daném případě neexistuje sebemenší vliv na výběr dodavatele.“.

Zadavatel „nepovažuje tvrzení Stěžovatele o podnákladovosti stanovené maximální jednotkové ceny odeslané SMS za pravdivé. Ve skutečnosti dodavatel není povinen platit uvedený propojovací poplatek vždy, neboť se uplatní pouze při odeslání SMS do sítě jiného operátora. Značná část odesílaných SMS bude směřovat do sítě vybraného dodavatele, kde se propojovací poplatek nehradí. Stěžovatel dále vědomě opomíjí to, že propojovací poplatky je

V případě požadavku na kvalitu vnitřního příjmu signálu zadavatel „naprosto logicky požaduje pokrytí na stanoveném procentu území a populace ČR, protože jiný postup by znamenal rezignovat na kvalitu poskytovaných služeb. Požadavek na vnitřní pokrytí je součástí definice pokrytí populace podle dokumentů Českého telekomunikačního úřadu.“.

V souvislosti s požadavkem na možnost použití SIM karty v libovolných technických zařízeních zadavatel odkazuje na dotčenou zadávací podmínku, v níž je stanoveno, že „[p]oskytovatel je oprávněn odmítnout poskytnutí služby neomezeného datového tarifu, pokud by měl sloužit k nahrazení dostupné fixní konektivity.“. K tomu zadavatel doplňuje, že v rámci předmětného zadávacího řízení „dodavatelům poskytl bližší údaje o stávajícím objemu reálně poskytovaných služeb, když uveřejnil Přílohu č. 8 ZD – Informace o stávajícím provozu, v níž[] se uvádí průměrný objem vyčerpaných dat u neomezeného datového tarifu bez FUP. Centrální zadavatel nezamýšlí a nikdy nezamýšlel využívat datové služby pro jakési diskutované zvláštní účely. V předchozím zadávacím řízení se Stěžovatel dotazoval, zda má Centrální zadavatel v úmyslu nahrazovat dostupnou fixní konektivitu mobilním datovým připojením. Centrální zadavatel odpověděl, že nikoliv.“.

Namítá-li navrhovatel v souvislosti s vymezením předmětu plnění veřejné zakázky jeho zmatečnost s odkazem na čl. 3 „Cena“ odst. 1) Návrhu smlouvy, pak s tímto zadavatel nesouhlasí; „[p]říloha č. 3 Smlouvy není součástí zadávacích podmínek a má být doplněna až před uzavřením smlouvy. Obsah závorky byl do zadávacích podmínek doplněn na základě dotazů Stěžovatele. Jeho smyslem bylo předejít tomu, aby sama Příloha č. 3 definovala možnosti vlastního použití.“. Stejně tak zadavatel nesouhlasí s tvrzením navrhovatele o možném vyloučení dodavatele v případě nacenění položky nulovou hodnotou, neboť zadávací dokumentace takový postup připouští.

Navrhovatelem zmiňovaná výše tzv. terminačního poplatku dle zadavatele nikterak nevylučuje možnost podání nabídky v zadávacím řízení.

Požaduje-li navrhovatel garanci alespoň minimálního odběru služeb, zadavatel upozorňuje, že „všechny subjekty zapojené do Veřejné zakázky jsou ústředními orgány státní správy ČR nebo organizacemi v jejich působnosti, které využívají pro zajištění svých služeb veřejných finančních prostředků, a to za dodržování principů 3E (hospodárnost, účelnost a efektivnost).

K absenci inflační doložky ve smluvních podmínkách zadavatel uvádí, že její nezakotvení „bylo obchodní rozhodnutí zúčastněných zadavatelů, kteří chtěli předejít dalšímu budoucímu zdražování již tak drahých mobilních telekomunikačních služeb.“.

Dle zadavatele „se jedná o standardní službu, kterou operátoři běžně poskytují. Součástí veřejné zakázky sice nejsou dodávky mobilních telefonů, ale veřejná zakázka se používání mobilních telefonů zásadně týká (hlasové služby se využívají primárně v mobilních telefonech).

Zadavatel předně podotýká, že dotčená smluvní podmínka vychází ze závazných dokumentů poskytovatelů dotací v České republice, přičemž „[z]ávazné detaily ohledně příjemců dotací a jejich projektů by bylo obtížné pro účely zpracování nabídky poskytnout, neboť mezi podáním nabídky a uzavřením smlouvy lze důvodně očekávat značný časový úsek. Konkrétně se jedná o období vyřizování námitek, správních řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a případných řízení před soudy ve správním soudnictví. Výzvy k podávání projektových žádostí jsou vyhlašovány průběžně a automatické akceptování projektu do spolufinancování z fondů

Zadavatel konstatuje, že „[s]ouhrnná výše maximálních možných limitů náhrady škody dosahuje pouze cca dvojnásobku předpokládané hodnoty veřejné zakázky, což nelze považovat za nepřiměřené.“.

Zde zadavatel připomíná, že navrhovatel „se uchází o veřejné zakázky hrazené z veřejných finančních prostředků. Jednotkové ceny jsou Nabídkovými cenami ve smyslu odst. 13.1 ZD a právě tyto jednotkové ceny pak budou zúčastněnými zadavateli hrazeny (…). U všech relevantních subjektů na trhu jsou jednotkové ceny pro subjekty veřejné správy standardně k dispozici v registru smluv.“.

Zadavatel k namítané nepřiměřenosti dané podmínky uvádí, že „nepožadoval pokrytí žádné konkrétní lokality. A i kdyby něco takového požadoval, jen obtížně by vyřízení pěti desítek reklamací mohlo být ve vztahu ke Stěžovateli nepřiměřené. Stěžovatel má podle veřejných údajů cca 3 500 zaměstnanců.“. K tvrzené neurčitosti pojmu „výpadek mobilní hlasové a datové sítě“ zadavatel podotýká, že navrhovatel se v průběhu zadávacího řízení na význam daného slovního spojení nedotazoval. Současně shledává zadavatel předmětný pojem za srozumitelný. Jde-li o možné sankcionování dodavatele při nedodržení dané podmínky, pak zadavatel zdůrazňuje, že s porušením dané povinnosti není dle smluvních ujednání spojena žádná pokuta.

Zadavatel na podporu svých tvrzení doložil:

o

Usnesením ze dne 6. 6. 2023 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – podání informace

Dne 8. 6. 2023 obdržel Úřad podání zadavatele ze dne 7. 6. 2023, v rámci kterého zadavatel doplnil své vyjádření k namítané nezákonnosti požadavku na možnost použití SIM karty v libovolných technických zařízeních v tom smyslu, že navrhovatel se do zadávacích řízení obsahujících daný požadavek standardně hlásí. Současně zadavatel v souvislosti s daným požadavkem podotýká, že poskytovatel má právo snížit rychlost datových přenosů až na 20 Mb/s, čímž jsou eliminována navrhovatelem tvrzená rizika.

Dne 9. 6. 2023 obdržel Úřad podání zadavatele z téhož dne, v němž zadavatel poukazuje na skutečnost, že dokumentace o zadávacím řízení obsahuje i stávající smlouvy s navrhovatelem, v nichž jsou uvedeny jednotkové ceny, které navrhovatel nepovažuje za své obchodní tajemství.

Usnesením ze dne 26. 6. 2023 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, v níž se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Usnesením ze dne 29. 6. 2023 prodloužil Úřad na základě žádosti navrhovatele ze dne

Dne 12. 7. 2023 obdržel Úřad vyjádření účastníků správního řízení k podkladům rozhodnutí.

Navrhovatel nesouhlasí s tvrzením zadavatele, že navrhovatel v návrhu vznáší nové skutečnosti, které v námitkách neuplatnil. Navrhovatel je přesvědčen o zákonnosti svého postupu.

Navrhovatel dále shledává za nepravdivá tvrzení zadavatele, že „jednotkové ceny jsou standardně na trhu zveřejňovány všemi relevantními subjekty“ a „navrhovatel se uveřejnění jednotkových cen v jiných případech nebrání“. V souvislosti s problematikou uveřejňování jednotkových cen telekomunikačních služeb navrhovatel „považuje za nezbytné reagovat na zřejmý omyl Zadavatele, že u mobilních služeb jsou hrazeny jednotkové ceny. Navrhovatel konstatuje, že u mobilních služeb je vždy hrazena cena za objem využitých služeb, která sice vychází z jednotkových cen, nicméně tyto jsou pouze základem pro výpočet výsledné fakturované ceny (částky), která je poté hrazena Zadavatelem.“.

Navrhovatel taktéž uvádí odkazy „na jiné smlouvy Zadavatele, kde jsou inflační doložky připuštěny po roce trvání těchto smluv bez ohledu na délku jejich trvání.“.

V kontextu doplnění vyjádření zadavatele ze dne 7. 6. 2023 k návrhu pak navrhovatel uvádí, že zadavatel je § 252 odst. 1 zákona povinen doručit své vyjádření k návrhu do 10 dnů od jeho doručení (v šetřeném případě byl návrh doručen dne 22. 5. 2023).

K podání zadavatele ze dne 9. 6. 2023 pak navrhovatel uvádí, že toto bylo doručeno Úřadu po uplynutí lhůty dle § 251 odst. 5 zákona, pročež by k němu nemělo být přihlíženo.

V souvislosti s dokumentem „Výběr dodavatele dle § 122 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů“ zařazeným ve správním spisu navrhovatel žádá o zvážení možnosti přezkoumání v dokumentu zachycených úkonů zadavatele, neboť z něj není zřejmé, kdy k rozhodnutí o výběru dodavatele a jeho oznámení vybranému dodavateli došlo.

Zadavatel se v rámci daného vyjádření věnuje zejména problematice stanovení svého požadavku na pokrytí signálem, přičemž rekapituluje, že Český telekomunikační úřad v roce

K tomu zadavatel doplňuje, že navrhovatel požadavek na pokrytí signálem splňuje (zadavatel požaduje pokrytí 95 % populace České republiky sítěmi 4G a navrhovatel dle webových stránek

Dne 13. 7. 2023 obdržel Úřad od navrhovatele návrh z téhož dne na nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákazu uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky s vybraným dodavatelem, a to do nabytí právní moci rozhodnutí v této věci.

Úřad vyhověl žádosti navrhovatele a rozhodnutím ze dne 14. 7. 2023 nařídil podle § 61 odst. 1 správního řádu předběžná opatření spočívající v uložení zákazu zadavateli a pověřujícím zadavatelům uzavřít jednotlivé smlouvy na plnění šetřené veřejné zakázky, a to až do pravomocného skončení správního řízení.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření účastníků řízení a na základě vlastního zjištění rozhodl o podle § 257 písm. h) zákona o zastavení odpovídajícímu částem návrhu označeným správního řízení v rozsahu • „K otázce aplikace požadavků na rámcovou dohodu dle § 131 a násl. ZZVZ“, v níž navrhovatel namítá, že zadavatel „postupem spočívajícím ve zneužití postupu pro zadání rámcové dohody znemožnil účast Navrhovatele v zadávacím řízení a zároveň v ZD ani v příslušných formulářích EU a ve Věstníku VZ neuvedl, že jde o zadávací řízení na základě rámcové smlouvy, čímž ovlivnil potenciální okruh uchazečů, kteří mohli podat nabídku“, • „K podnákladové úrovni některých maximálních nabídkových cen“, v níž navrhovatel argumentuje tím, že trend stabilizace trhu „lze např. sledovat i ve výroční zprávě Českého telekomunikačního úřadu za rok 2022, ze které je patrné, že průměrná maloobchodní cena za skutečně provolanou minutu zaznamenala oproti průměru za celý rok 2021 pokles o pouhých 0,6 % na 0,73 Kč/min. Pouhým vydělením maximální přípustné ceny neomezeného tarifu maximální přípustnou cenou jedné minuty stanovenou Zadavatelem (138/0,35) vychází měsíční spotřeba minut volání ve výši 394 minut. Uvedenou úvahu je potom třeba vztáhnout právě i na neomezený tarif požadovaný za danou cenu

podle § 265 písm. a) zákona o zamítnutí návrhu navrhovatele (s výjimkou těch jeho částí, ve vztahu ke kterým bylo správní řízení zastaveno dle výroku I. tohoto rozhodnutí), neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel nedostál své povinnosti dle § 245 odst. 1 zákona, když se v rámci svého rozhodnutí ze dne 10. 5. 2023 dostatečně nevypořádal s námitkami navrhovatele.

K tomu Úřad předně v obecné rovině uvádí, že námitky jako procesní institut představují primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá, a své rozhodnutí odůvodnit v souladu se zásadou transparentnosti tak, aby bylo zpětně přezkoumatelné.

Povinnost dodržet zásadu transparentnosti ve vztahu k rozhodnutí o námitkách je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem, aby se zadavatel v odůvodnění rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách.

Z § 245 odst. 1 zákona tedy vyplývá, že zadavatel své povinnosti ve vztahu k řádně podaným námitkám nesplní, pokud se s nimi vypořádá pouze obecným sdělením, aniž by své rozhodnutí opřel o argumentaci založenou na konkrétních a přezkoumatelných skutečnostech. Za takové (nedostatečné) obecné sdělení je možno např. považovat obecné konstatování, že se namítaného pochybení zadavatel nedopustil a námitky z toho důvodu neshledává relevantní.

Lze konstatovat, že každý dodavatel pohybující se na relevantním trhu má právo na transparentní a nediskriminační postup zadavatele v zadávacím řízení a právo na nezávislý přezkum úkonů či rozhodnutí zadavatele poté, co se neúspěšně bránil námitkami dle zákona (k tomuto závěru srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 50/2006-137 ze dne

Důležitost institutu námitek a jejich vyřízení vyplývá i z úmyslu zákonodárce sankcionovat zadavatele v případě, že na námitky nebude reagovat způsobem stanoveným zákonem

Nyní již Úřad přistoupí k posouzení toho, zda rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele obstojí v testu zákonnosti ve smyslu § 245 odst. 1 zákona, tedy zda se zadavatel v rozhodnutí o námitkách vyjádřil podrobně a srozumitelně k námitkám navrhovatele, a zda je tak rozhodnutí o námitkách přezkoumatelné. V této souvislosti Úřad poznamenává, že níže uvádí

82.

S ohledem na shora uvedené shledává Úřad vypořádání této části námitek navrhovatele za zcela souladné se zákonem, zadavatel se vyjádřil ke všem namítaným skutečnostem, a to v takové míře podrobností, v jaké byly námitky vzneseny.

V části „B. Námitka nerozdělení zakázky na části“ námitek navrhovatel brojí proti skutečnosti, že zadavatel nerozdělil veřejnou zakázku na části. Navrhovatel je názoru, že v případě centralizovaného zadávání je možné požadavek na zmíněný postup vysledovat z komentářové literatury k zákonu a rozhodovací praxe Úřadu/soudů. Navrhovatel zmiňuje, že „[p]ředmět plnění Veřejné zakázky však netvoří jeden funkční celek skrze všechny tři relevantní resorty, a tedy není možné dovodit zájem zadavatele na získání takového plnění jakožto funkčního celku. (…) Jednotící účel, a tedy i funkční celek, však lze identifikovat na úrovni jednotlivých resortů, a to např. s ohledem na požadovanou Virtuální privátní síť (VPS), prostřednictvím které mají být jednotliví pověřující zadavatelé v rámci jednoho resortu schopni bezplatně komunikovat.“. Pokud by zadavatel veřejnou zakázku rozdělil na části, mohl by dle navrhovatele „v technické specifikaci či hodnocení zohlednit specifika konkrétního resortu, kdy každý z nich má bezpochyby své vlastní a odlišné potřeby.“.

K tomu zadavatel předně podotýká, že navrhovateli nerozdělení veřejné zakázky nepůsobí jakoukoli újmu, neboť není malým ani středním podnikem. Zadavatel dále uvádí, že rozdělení veřejné zakázky na části neproběhlo, jelikož by nevedlo ke zlevnění stávajících cen poptávaných služeb. Zadavatel je taktéž názoru, že jeho postup nepřináší žádné negativní zásahy do hospodářské soutěže; navrhovatel „je nadnárodním gigantem soutěžícím na trhu jenom s giganty“, přičemž „[r]ozdělení na části by neumožnilo účast žádného dalšího malého subjektu.“. Jde-li o argumentaci funkčním celkem, tu shledává zadavatel nepřiléhavou, neboť taková úvaha dává smysl u různorodého plnění, nicméně v daném případě se jedná o komoditní službu, opakující se plnění malých druhově neodlišených jednotek. Hledání funkčního celku je tak dle zadavatele neúčelné a nesmyslné. Za nesmyslnou považuje zadavatel i argumentaci ohledně zřízení virtuální privátní sítě (dále jen „VPS“), neboť ta „nefunguje u subjektů, které poptávku měřeného (minutového) tarifu nepředpokládají – např. u Ministerstva financí.“.

Úřad konstatuje, že ani v této části námitek, resp. rozhodnutí zadavatele o nich neshledal, že by zadavatel při jejím vypořádání postupoval v rozporu s § 245 odst. 1 zákona; zadavatel se jasně a srozumitelně vyjádřil k meritu namítaných skutečností.

V části „C. Námitka neexistence funkčního celku“ námitek navazuje navrhovatel na tvrzení uvedená v předchozí části námitek, přičemž považuje za nenaplněnou podmínku funkční souvislosti v rámci poptávaného plnění. V této souvislosti odkazuje navrhovatel na rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci sp. zn. R0089/2021/VZ. Navrhovatel konstatuje, že v rámci šetřené veřejné zakázky „nelze identifikovat žádný jednotící účel napříč všemi třemi resorty, které jsou součástí centralizovaného zadávání. Naopak tento lze shledat především na úrovni jednotlivých resortů, a to mj. s ohledem na požadovanou VPS v rámci jednoho resortu.“.

Zadavatel v rámci rozhodnutí o námitkách nesouhlasí s aplikovatelností zmiňovaného rozhodnutí předsedy Úřadu, v rámci kterého „bylo posuzováno podezření na spáchání přestupku dělením veřejné zakázky a zadáním v režimu veřejné zakázky malého rozsahu.

Dle Úřadu z výše popsaného zcela jednoznačně vyplývá, že zadavatel dostál své zákonné povinnosti, když se vyjádřil ke všem namítaným skutečnostem.

Navrhovatel na několika místech námitek zmiňuje (v různém kontextu), že smlouvy uzavírané na základě šetřeného zadávacího řízení naplňují znaky rámcové dohody ve smyslu § 131 zákona, byť ta není zadávána postupem pro rámcové dohody. Pokud zadavatel v této věci na vícero místech svého rozhodnutí reaguje v tom smyslu, že institut rámcové dohody dle dotčeného ustanovení zákona nevyužil, shledává Úřad takové vypořádání za dostatečné.

V části „E. Námitka nezákonnosti limitace nabídkových cen“ námitek navrhovatel zejména brojí proti požadavku zadavatele na maximální přípustné jednotkové ceny poptávaných služeb, který je dle navrhovatele problematický sám o sobě, natož v kombinaci s ostatními zadávacími podmínkami. Namítá-li navrhovatel, že se zadavatel nevypořádal s námitkou problematičnosti zadávacích podmínek jako celku, pak Úřad již na tomto místě uvádí, že s tímto se neztotožňuje. Neshledává-li zadavatel nezákonnost jednotlivých zadávacích podmínek (k tomu v podrobnostech níže), je logické, že nespatřuje jejich nezákonnost ani v jejich kombinaci; nebylo-li by tomu tak, učinil by příslušné nápravné opatření. Nyní již Úřad přistoupí k posouzení vypořádání dílčích námitek zadavatelem v rámci nadepsané části námitek.

V části „1. Porušení zásady přiměřenosti“ navrhovatel cituje z rozhodovací praxe (předsedy)

Úřad konstatuje, že pohybovala-li se tvrzení navrhovatele de facto pouze v obecné rovině, nelze po zadavateli spravedlivě požadovat, aby se v dané věci vyjadřoval ve větší míře podrobností, než tak učinil sám navrhovatel, pročež tedy shledává Úřad dané vypořádání za souladné se zákonem.

V části „2.1 Podnákladová úroveň některých maximálních nabídkových cen“ navrhovatel příkladmo poukazuje na položku „Odeslání SMS bez ohledu na síť příjemce“, u níž zadavatel stanovil cenový limit ve výši 0,60 Kč/SMS. V této souvislosti navrhovatel zmiňuje, že tato hodnota je výrazně nižší než tzv. propojovací poplatek hrazený mezi operátory.

Zadavatel na danou námitku reagoval tvrzením, že navrhovatel v 03/2023 získal veřejnou zakázku s nabídkovou cenou 0,58 Kč/SMS a jinou zakázku s nabídkovou cenou 0,60 Kč/SMS.

Z výše uvedeného se zcela jednoznačně podává, že zadavatel se vyjádřil ke všem namítaným skutečnostem podrobně a srozumitelně, jak vyžaduje zákon.

V úvodní části „2.2 Faktory ovlivňující cenotvorbu a nejasnosti zadávacích podmínek“ navrhovatel tvrdí, že pro účely adekvátního stanovení ceny potřebuje znát předpokládaný objem odebíraných služeb, na což zadavatel zcela v souladu s § 245 odst. 1 zákona reagoval tak, že navrhovatele upozornil, že tyto informace dodavatelům poskytl.

V části „2.2.1 Požadavek na kvalitu vnitřního příjmu signálu“ navrhovatel brojí proti požadavku zadavatele na pokrytí signálem, který shledává nepřiměřeným. Současně je navrhovatel názoru, že prostřednictvím daného požadavku zadavatel supluje roli a pravomoc Českého telekomunikačního úřadu.

Zadavatel v rozhodnutí o námitkách odmítá „rezignovat na základní technické podmínky, které zabezpečují porovnatelnost nabídek. Právě úroveň pokrytí území či populace lze považovat za fundamentální parametr kvality poskytovaných telekomunikačních služeb (…).“.

Úřad konstatuje, že rovněž v tomto případě zadavatel reagoval srozumitelně na namítané skutečnosti, a to v takové míře podrobností, v jaké byly vzneseny.

V části „2.2.2 Požadavek na možnost použití SIM karty v libovolných technických zařízeních“ shledává navrhovatel předmětný požadavek zadavatele nejasným, neboť není zřejmé,

Zadavatel navrhovateli v dané věci předně sdělil, že využití datového tarifu pro komunikaci typu „machine to machine“ nepředpokládá. Zadavatel dále uvedl, že dodavatelům poskytl v rámci přílohy č. 8 zadávací dokumentace informace o stávajícím provozu, v nichž je uveden průměrný objem vyčerpaných dat u neomezeného datového tarifu bez FUP. K tomu zadavatel doplnil, že nezamýšlí využívat datové služby pro „zvláštní účely“. Již v předchozím zadávacím řízení zadavatel navrhovateli sdělil, že nemá v úmyslu nahrazovat dostupnou fixní konektivitu mobilním datovým připojením; v nyní šetřeném zadávacím řízení pak zadavatel upravil přílohu č. 1.1 zadávací dokumentace tak, že vybraný dodavatel je oprávněn poskytování dané služby odmítnout. Nad to zadavatel neshledává nic protiprávního na využívání mobilního datového tarifu v místech, kde není jiné připojení. Za nesmyslné pak považuje zadavatel „definovat se závazkem na 4 roky, kde konkrétně se budou uživatelé s mobilním datovým tarifem vyskytovat.“.

S ohledem na shora uvedené Úřad dospěl k závěru, že zadavatel se vypořádal se vznesenými námitky v souladu se zákonem.

V části „2.2.3 Rozporně stanovený předmět plnění“ vyjadřuje navrhovatel přesvědčení, že předmět plnění veřejné zakázky je vymezen odlišně na třech místech zadávací dokumentace, a to v Návrhu smlouvy, krycím listu (příloha č. 6 zadávací dokumentace) a ve specifikaci služeb. Navrhovatel shledává zmatečným a neurčitým zejména ustanovení čl. 3 odst. 1 Návrhu smlouvy (zmiňujícím přílohu č. 3 smlouvy), které je dle jeho názoru v rozporu se Specifikací služeb a krycím listem. Navrhovateli není dále zřejmé, „zda služby poskytované zdarma mají být naceněny jako nulové položky, kdy reálně hrozí možnost, že Zadavatel takového účastníka ze zadávacího řízení vyloučí.“. Na závěr této části námitek navrhovatel cituje z rozhodovací praxe Úřadu pojednávající o transparentním vymezení zadávacích podmínek (resp. rozdílném výkladu zadávacích podmínek).

Zadavatel předně navrhovatele upozornil, že zadávací dokumentace v příloze č. 6 neobsahuje krycí list (ten byl obsažen v zadávací dokumentaci předchozího zadávacího řízení a jednalo se o krycí list pro účast v jednacím řízení bez uveřejnění). Zadavatel dále neshledává nic zmatečného/neurčitého na dotčeném ustanovení smlouvy, neboť příloha č. 3 smlouvy není součástí zadávacích podmínek a bude doplněna až před uzavřením smlouvy. Zadavatel navrhovateli rovněž s odkazem na odst. 13.5 zadávací dokumentace sdělil, že v rámci šetřeného zadávacího řízení lze naceňovat i nulovou hodnotou, přičemž „[h]odnocení bude probíhat podle pravidel stanovených v zadávací dokumentaci.“. Zadavatel taktéž odmítá aplikovatelnost zmiňované rozhodovací praxe Úřadu; „[z]adávací podmínky jsou zpracovány pečlivě a pochopitelně. Stěžovatel žádné rozdílné výklady zadávacích podmínek nepředložil.“.

Za situace, kdy se zadavatel vyjádřil ke všem skutečnostem namítaným navrhovatelem, shledává Úřad jejich vypořádání za souladné se zákonem.

Úřad dále konstatuje, že zmínil-li navrhovatel v části „2.2.4 Terminační poplatek“ toliko skutečnost, že v případě roamingových hovorů tzv. terminační poplatek spolu s tzv. tranzitním poplatkem představují více než 1/3 hodnoty maximálně stanovené ceny dané služby (zadavatel měl tedy – postupoval-li by odpovědně – provést předběžné tržní konzultace), a zadavatel na uvedené reagoval tak, že „výše poplatku nijak nevylučuje podání nabídky do veřejné zakázky. Skutečnost, že cenové stropy byly nastaveny odpovídajícím způsobem, prokazuje podaná nabídka i veřejné zakázky zadavatele HZS“, jedná se o zcela dostatečné vypořádání dané námitky. Jak již Úřad zmínil výše, po zadavateli nelze spravedlivě požadovat, aby námitku vypořádával ve větší míře podrobností, než v jaké byla vznesena.

V části „2.3 Nepředvídatelnost objemu a skladby poskytovaných služeb“ navrhovatel namítá, že s ohledem na množství subjektů, které mohou odebírat poptávané služby, a s ohledem na to, že smlouva naplňuje znaky rámcové dohody ve smyslu § 131 zákona, je objem plnění vymezen natolik neurčitě, že „znemožňuje kalkulovat nabídkovou cenu, když zcela absentuje byť minimální závazek Zadavatele garantovat jakýkoliv odběr služeb.“. Navrhovatel dále za významné riziko „považuje ‚obchodní strategii‘ zadavatele, který spekulativně uzavírá a ‚přesoutěžuje‘ veřejné zakázky na obdobné plnění s cílem dosažení nižších nákladů s mylnou představou, že právě tento model představuje efektivní způsob vynakládání veřejných prostředků.“.

Zadavatel navrhovateli sdělil, že „nijak nepřibližuje, čeho konkrétně se měl Centrální zadavatel dopustit, když institut rámcové dohody nevyužil a jak měl být Stěžovatel poškozen. Zapojením více zadavatelů riziko nenarůstá, organizace státní správy telefonovat potřebují a budou potřebovat i v budoucnu.“. Zadavatel dále konstatoval, že „[n]a postupu, kdy ústřední orgán státní správy postupuje za účelem dodržení zásady hospodárnosti, není nic kolidujícího s § 6

Úřad konstatuje, že z výše uvedeného se podává, že zadavatel i v tomto případě adekvátně reagoval na všechny stěžejní argumenty navrhovatele, pročež tedy došlo k naplnění dikce § 245 odst. 1 zákona.

V části „2.4 Absence inflační doložky“ navrhovatel s odkazem na metodiky a stanoviska

Dle zadavatele „[o]dkazované stanovisko MMR není závazné a netýká se přímo mobilních telekomunikačních služeb. MMR naopak vyzývá k nutnosti individualizovat.“. V souvislosti s tvrzenými zvýšenými náklady pak zadavatel uvádí, že by daný „argument akceptoval, pokud by bylo možné ho aplikovat i zpětně na nedůvodné zdražení cen v minulosti. V předchozím období mu však výrazně zdražil pouze Stěžovatel bez odpovídající korelace s inflací. Cena elektrické energie oproti předchozímu roku naopak výrazně zlevňuje.“. Zadavatel dodává, že inflační doložku neučinil součástí zadávacích podmínek, neboť není pro zúčastněné zadavatele výhodná. Zadavatel rovněž navrhovateli sdělil, že nemá v úmyslu postupovat dle § 222 zákona. K tvrzení o možném ukončení smlouvy bez udání důvodu zadavatel toliko uvádí, že dané smluvní ustanovení slouží k ochraně dodavatelů.

Za situace, kdy zadavatel shledává zakotvení inflační doložky do smluvních podmínek nevýhodné a tvrzení navrhovatele ohledně navýšení nákladů se pohybují v podstatě v obecné rovině (navrhovatel neuvádí, jakým konkrétním způsobem by se jím tvrzené náklady promítly do jednotkových cen apod.), shledává Úřad vypořádání příslušné části námitek za dostatečné; zadavatel se se stěžejními tvrzeními navrhovatele vypořádal.

V části „F. Námitka nezákonnosti zadávací podmínky přenesení dat z mobilních telefonů“ námitek navrhovatel brojí proti požadavku zadavatele na migraci dat z mobilních telefonů, kterou shledává nepřiměřenou za situace, kdy (1) předmětem plnění veřejné zakázky není poskytování mobilních telefonů, (2) zadávací dokumentace nedefinuje typy mobilních telefonů, na nich by mělo být provedeno přenesení dat, (3) zadávací dokumentace nedefinuje vlastníka mobilních telefonů a není právně ošetřena otázka vlastnictví dat v takových mobilních telefonech, (4) rozsah měněných SIM karet může dosáhnout počtu až 20 000, na nichž by výměna měla proběhnout během několika dnů, přičemž není v kapacitních možnostech žádného z operátorů garantovat přehrání dat v uvedeném rozsahu v řádech dnů (nehledě na skutečnost, že operátoři běžně disponují potřebnými softwarovými nástroji pouze na svých prodejnách).

V kontextu namítaných skutečností a způsobu jejich vypořádání zadavatelem (viz níže) Úřad konstatuje, že zadavatel při vypořádání dané části námitek postupoval zcela v souladu s § 245 odst. 1 zákona, když uvedl: „Stěžovatel sám přiznává, že technické zajištění povinnosti není problematické, nýbrž se obává pouze právních a kapacitních překážek. Podle názoru Centrálního zadavatele se jedná o standardní službu, kterou operátoři běžně poskytují. Součástí veřejné zakázky sice nejsou dodávky mobilních telefonů, ale veřejná zakázka se používání mobilních telefonů zásadně týká (…). Vlastnictví mobilního telefonu nepovažuje Centrální zadavatel za relevantní, neboť jeho zaměstnanci používají SIM karty i v ‚neslužebních‘ telefonech.

V části „G. Námitka nezákonnosti zadávací podmínky související se spolufinancováním výdajů z fondů EU“ námitek navrhovatel namítá netransparentnost a nepřiměřenost požadavku zadavatele na archivaci dokumentů souvisejících s realizací veřejné zakázky, a to po dobu nejméně 10 let (zároveň však alespoň do roku 2034) od finančního ukončení projektů OP TP,

Zadavatel předně uvádí, že předmětné ustanovení smlouvy se týká zadavatelů, u nichž dojde k hrazení výdajů prostřednictvím spolufinancování z fondů EU. Daný požadavek byl převzat ze závazných dokumentů poskytovatelů dotací (příkladmo zadavatel odkazuje na přílohu č. 6

Úřad na tomto místě dospěl k závěru, že i s výše nadepsanou částí námitek se zadavatel vypořádal srozumitelně a adekvátně způsobu a rozsahu namítaných skutečností, pročež dostál povinnosti dle § 245 odst. 1 zákona.

V části „H. Námitka nepřiměřenosti zadávací podmínky stanovící limit náhrady škody“ námitek navrhovatel brojí proti smluvnímu ujednání stanovujícímu limit náhrady škody do výše

V této věci zadavatel uvedl, že „[s]ouhrnná výše maximálních možných limitů náhrady škody dosahuje pouze cca dvojnásobku předpokládané hodnoty veřejné zakázky, což nelze považovat za nepřiměřené. Limity náhrady škody Centrální zadavatel zavedl na základě námitek

Úřad konstatuje, že pohybovala-li se argumentace navrhovatele v rovině prostého konstatování, že výše limitů náhrady škody je excesivní, pak vypořádání dané námitky zadavatelem s tímto zcela koresponduje a ten dostál své zákonné povinnosti.

V části „I. Námitka nezákonnosti požadavku na zveřejnění položkových cen“ námitek navrhovatel nesouhlasí se smluvní podmínkou stanovující, že „[z]a Neveřejnou informaci se nepovažují položkové ceny za jednotlivé Služby.“. Navrhovatel je přesvědčen, že s jednotkovými cenami by se mělo nakládat jako s obchodním tajemstvím, neboť tyto naplňují definici dle občanského zákoníku.

Zadavatel navrhovateli připomíná, že se jedná o veřejnou zakázku hrazenou z veřejných finančních prostředků, kdy právě jednotkové ceny jsou nabídkovými cenami, které budou zadavateli hrazeny. Zadavatel taktéž upozorňuje, že k uveřejnění nabídkových cen navrhovatele došlo i v nedávné době.

Sdělil-li zadavatel navrhovateli výše uvedený názor v dané věci, jedná se dle Úřadu o zcela dostatečné a se zákonem souladné vypořádání příslušné námitky.

V části „J. Námitka nepřiměřenosti/neurčitosti zadávací podmínky pro vyřízení Reklamace“ námitek navrhovatel namítá nezákonnost podmínky, aby poskytovatel v případě reklamace výpadku mobilní hlasové a datové služby odstranil technickou nebo provozní závadu, která brání řádnému poskytování služeb ve lhůtě do 6 hodin od okamžiku uplatnění reklamace. Nezákonnost spatřuje navrhovatel v (1) nepřiměřenosti dané podmínky, neboť „na podkladě 55 rámcových dohod může reklamaci výpadku mobilní hlasové a datové sítě v jedné konkrétní lokalitě a v jednom konkrétním okamžiku uplatnit všech 55 Účastníků daných smluv“, a v (2) její neurčitosti, jelikož pojem „výpadek mobilní hlasové a datové sítě“ není definován právními předpisy a ani v rámci dotazů k původnímu zadávacímu řízení k němu zadavatel neposkytl žádné upřesnění. Nezákonnost příslušné podmínky je pak dle navrhovatele umocněna skutečností, že se při jejím nedodržení vystavuje uplatnění pokuty ze strany zadavatelů.

Zadavatel podotýká, že nepožaduje „pokrytí žádné konkrétní lokality. A i kdyby něco takového požadoval, jen obtížně by vyřízení pěti desítek reklamací mohlo být ve vztahu ke Stěžovateli nepřiměřené. Stěžovatel má podle veřejných údajů cca 3 500 zaměstnanců.“. Co se týká neurčitosti pojmu „výpadek mobilní hlasové a datové sítě“, zde zadavatel uvádí, že si není vědom toho, že by v předchozím zadávacím řízení dostal žádost o vysvětlení daného pojmu, a v šetřeném zadávacím řízení se navrhovatel na význam dotčeného pojmu nedotazoval.

Ze shora uvedeného Úřadu vyplývá, že zadavatel se i s poslední částí námitek vypořádal dostačujícím způsobem, tj. reagoval na daná tvrzení v takové míře podrobností, v jaké byly vzneseny.

Úřad uzavírá, že zadavatel se v rámci rozhodnutí o námitkách vypořádal se všemi navrhovatelem vznesenými námitkami v souladu s § 245 odst. 1 zákona, tj. podrobně (tzn. v takové míře podrobností odpovídající samotným tvrzením navrhovatele) a srozumitelně odůvodnil, proč podané námitky odmítá.

Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma.

Podle § 241 odst. 2 zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat proti a) všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek, b) volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo c) postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

Podle § 242 odst. 1 zákona není-li dále uvedeno jinak, musí být námitky doručeny zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení tohoto zákona zadavatelem; námitky nelze podat po uzavření smlouvy nebo poté, co se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Podle § 242 odst. 4 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; v případě jednacího řízení s uveřejněním musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení lhůty pro podání předběžných nabídek.

Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona.

Navrhovatel v části návrhu označené „K otázce aplikace požadavků na rámcovou dohodu dle § 131 a násl. ZZVZ“ namítá, že zadavatel „postupem spočívajícím ve zneužití postupu pro zadání rámcové dohody znemožnil účast Navrhovatele v zadávacím řízení a zároveň v ZD ani v příslušných formulářích EU a ve Věstníku VZ neuvedl, že jde o zadávací řízení na základě rámcové smlouvy, čímž ovlivnil potenciální okruh uchazečů, kteří mohli podat nabídku.“.

V části návrhu označené „K podnákladové úrovni některých maximálních nabídkových cen“ navrhovatel mj. argumentuje tím, že trend stabilizace trhu „lze např. sledovat i ve výroční zprávě Českého telekomunikačního úřadu za rok 2022, ze které je patrné, že průměrná maloobchodní cena za skutečně provolanou minutu zaznamenala oproti průměru za celý rok

V rámci části návrhu označené „Absence inflační doložky“ pak k dané problematice navrhovatel mj. namítá porušení zásady zákazu diskriminace, a to s ohledem na skutečnost, že zadavatel „v jiných smlouvách s jinými dodavateli běžně aplikaci inflačních doložek akceptuje“, a stejně tak činí „v případě, že stojí na straně dodavatele vůči svým odběratelům (…).“. Navrhovatel dále namítá nerovný přístup zadavatele a pověřujících zadavatelů (např.

V části návrhu označené „Nezákonnost zadávací podmínky přenesení dat z mobilních telefonů“ navrhovatel v souvislosti s příslušnou zadávací podmínkou zadavatele „upozorňuje na ustanovení čl. 5 odst. 7 Návrhu smlouvy, ve kterém se sjednává sankce ve výši 10 000 Kč za jednotlivý případ porušení povinností dle čl. 2 odst. 4 Návrhu smlouvy.“.

V části návrhu označené „Nezákonnost požadavku na zveřejnění položkových cen“ navrhovatel mj. namítá, že zadavatel „v měsíci lednu letošního roku opakovaně oslovoval smluvní partnery Navrhovatele a tyto ‚naváděl‘ k porušení obchodního tajemství Navrhovatele (…).“. V kontextu namítané smluvní podmínky pak navrhovatel taktéž „postrádá uvedení úplného výčtu konkrétních, aktuálně účinných zákonných ustanovení, popř. na tato zákonná ustanovení navazujících prováděcích předpisů s citací relevantních pasáží, na jejichž podkladě

V části návrhu označené „Námitka nepřiměřenosti/neurčitosti zadávací podmínky pro vyřízení reklamace“ navrhovatel upozorňuje s odkazem na § 64 odst. 12 ZEK na nezbytnost výkladu pojmu „výpadek mobilní hlasové a datové sítě“.

Úřad uvádí, že výše namítané skutečnosti představují námitky proti zadávací dokumentaci, přičemž pro její uplatnění u zadavatele stanoví zákon v § 242 odst. 4 lhůtu do skončení lhůty pro podání nabídek.

V šetřeném případě byla lhůta pro podání nabídek stanovena do 25. 4. 2023. Vzhledem k tomu, že navrhovatel výše uvedené námitky prvně uplatnil až v rámci návrhu ze dne

Úvodem této části odůvodnění rozhodnutí Úřad předně k výzvě navrhovatele, aby zadavatel provedl předběžné tržní konzultace ve smyslu § 33 zákona, podotýká, že jejich realizace je oprávněním zadavatele, nikoli jeho povinností. Pokud tedy zadavatel k provedení předběžných tržních konzultací nepřistoupí, nelze v takovém postupu spatřovat porušení zákona.

Navrhovatel namítá nevhodnost centralizovaného zadávání veřejné zakázky zvoleného zadavatelem a pověřujícími zadavateli, v jehož důsledku dle navrhovatele dochází k negativním vlivům na hospodářskou soutěž. V této souvislosti navrhovatel podotýká, že jedním z prostředků ke zmírnění těchto negativních vlivů je rozdělení veřejné zakázky na části, k čemuž však zadavatel v šetřeném případě nepřistoupil, přestože plnění netvoří dle navrhovatele 1 funkční celek, ten lze identifikovat na úrovni jednotlivých resortů (Ministerstvo financí, Ministerstvo kultury a Ministerstvo průmyslu a obchodu), což lze dovodit na základě požadavku zadavatele na zřízení VPS2. Navrhovatel dále namítá, že zadavatel stanovil maximální limity čerpání poptávaných služeb pro smlouvy uzavírané s jednotlivými zadavateli (viz bod 172. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž dle navrhovatele tyto měly být stanoveny toliko na úrovni jednotlivých resortů. Popsaným postupem tak dochází dle navrhovatele k vytváření podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění, neboť v důsledku vyčerpání daného limitu zanikne příslušný smluvní vztah a daný zadavatel tak již nadále nemá možnost čerpat poptané služby.

Podle § 7 odst. 1 zákona mohou zadavatelé veřejnou zakázku zadat společně. Zadavatel může veřejnou zakázku zadat také společně s osobou, která nemá povinnost postupovat podle tohoto zákona.

Podle § 9 odst. 1 zákona je centrálním zadavatelem zadavatel podle § 4 odst. 1 nebo 3 zákona anebo zadavatel podle práva jiného členského státu, který provádí centralizované zadávání spočívající v tom, že provádí zadávací řízení nebo zvláštní postupy podle části šesté, v nichž a) b) pořizuje dodávky či služby, které následně přenechá jednomu nebo více zadavatelům za cenu nikoliv vyšší, než za kterou byly pořízeny, nebo jiný zadavatel nebo zadavatelé pořizují dodávky, služby nebo stavební práce.

Podle § 18 odst. 1 zákona je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána (a) v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo (b) zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.

Podle § 18 odst. 2 zákona součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 zákona musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v § 18 odst. 3 zákona musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

Podle § 35 zákona zadavatel může rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené tímto zákonem. Pokud zadavatel zadává více částí veřejné zakázky v jednom zadávacím řízení, vymezí rozsah těchto částí a stanoví pravidla pro účast dodavatele v jednotlivých částech a pro zadání těchto částí.

Úřad předně podotýká, že společné zadávání veřejné zakázky ve smyslu § 7 zákona či centralizované zadávání ve smyslu § 9 zákona3 je oprávněním zadavatelů, přičemž (ekonomickým) smyslem obou institutů je, jak uvádí komentářová literatura k zákonu, „dosažení synergického efektu plynoucího ze společného zadávání. Výhodami společného zadávání je především pravděpodobnější dosažení celkově ekonomicky výhodnější nabídky s ohledem na vyšší celkový objem poptávaného plnění, dále snížení administrativní zátěže na straně zadavatelů, čímž dojde i k úspoře na výdajích provázejících procesování zadávacího řízení, či využití určité specializace některého ze zadavatelů v oblasti zadávání veřejných zakázek.“4.

Přistoupil-li v šetřeném případě zadavatel spolu s pověřujícími zadavateli k centralizovanému zadávání veřejné zakázky s předpokladem, že „významné rozšíření objemu veřejné zakázky by mělo zvýšit ochotu dodavatelů podat nabídku s výrazně nižší nabídkovou cenou, než jsou stanovené limity, obzvláště pokud se jedná o limitní cenu reálnou“, neshledává Úřad v takovém postupu jakoukoli nezákonnost.

Úřad nepopírá, že výrazná agregace poptávky může mít za určité situace i negativní vliv na hospodářskou soutěž související především s tím, že vyššímu objemu plnění budou

V souvislosti s výše uvedeným Úřad připomíná, že navrhovatel ničeho ohledně požadavků zadavatele na kvalifikaci nenamítá (pouze v obecné rovině v souvislosti s namítaným nerozdělením veřejné zakázky na části uvádí, že pokud by zadavatel zakázku rozdělil na části, „může v technické specifikaci či hodnocení zohlednit specifika konkrétního resortu, kdy každý z nich má bezpochyby své vlastní a odlišné potřeby“), přičemž ani z dokumentace o zadávacím řízení se nepodává, že by tak činil jiný dodavatel.

Jde-li o zmíněné navrhovatelem namítané nerozdělení veřejné zakázky na části, resp. neexistenci funkčního celku, zde musí Úřad v první řadě přisvědčit zadavateli, že smyslem ustanovení § 18 odst. 2 zákona, jež pojednává o funkčním celku, je zabránit situaci, kdy by se zadavatelé v případě rozdělení veřejné zakázky na části s ohledem na předpokládanou hodnotu jednotlivé části vyhnuli jejímu zadávání v odpovídajícím režimu; zadavatelé jsou povinni postupovat v režimu odpovídajícím souhrnné předpokládané hodnotě všech částí veřejné zakázky. V šetřeném případě zadavatel postupuje v nadlimitním otevřeném řízení, tedy v „nejpřísnějším“ režimu, pročež mu v této souvislosti nelze ničeho vytknout.

Úřad dále obecně uvádí, že v případě veřejných zakázek pravidelné povahy (jimiž poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb bezesporu je – zadavatelé, resp. jejich zaměstnanci využívají daných služeb kontinuálně) nelze uvažovat o případném nezákonném ne/dělení veřejné zakázky, resp. nelze dovozovat funkční souvislost daného plnění (a to ani u plnění v rámci jediné veřejné zakázky), neboť v případě veřejných zakázek pravidelné povahy je každá jednotlivá smlouva pokládána za samostatnou veřejnou zakázku (právě s ohledem na jejich kontinuální povahu nelze v jejich případě za jednu veřejnou zakázku považovat plnění tvořící jeden funkční celek zadávané v časové souvislosti ve smyslu § 18 odst. 2 zákona, protože časovou souvislost zde nelze nijak ohraničit). Tvrzení navrhovatele ohledně nerozdělení veřejné zakázky, resp. neexistenci funkčního celku (zejména s ohledem na požadavek zadavatele na zřízení 3 VPS dle jednotlivých ministerstev, kdy ostatně zřízení

V tomto kontextu Úřad taktéž shledává bezpředmětným tvrzení navrhovatele ohledně maximálních limitů čerpání poptávaných služeb, které by dle navrhovatele měly být stanoveny na úrovni jednotlivých resortů. Za situace, kdy smlouva vykazuje znaky rámcové dohody (k tomu níže), nelze zadavateli ničeho vytknout, stanovil-li maximální hodnoty čerpání pro jednotlivé zadavatele, resp. smlouvy s nimi uzavírané, při jejichž vyčerpání dojde k ukončení daného smluvního vztahu (viz bod 166. odůvodnění tohoto rozhodnutí); tvrzení navrhovatele o vytváření podmínek pro užití jednacího řízení bez uveřejnění zadavatelem je pak čirou spekulací bez jakéhokoli věcného základu. Smyslem stanovení limitních hodnot čerpání poptávaného plnění je ochrana samotných dodavatelů, jak se ostatně podává z navrhovatelem zmiňovaného rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-23/2020 ze dne 17. 6. 2021, v němž daný soud konstatoval: „V tomto ohledu má skutečnost, že veřejný zadavatel uvede odhadované množství nebo odhadovanou hodnotu, jakož i nejvyšší množství nebo nejvyšší hodnotu výrobků, které mají být dodány podle rámcové dohody, značný význam pro uchazeče, jelikož právě na základě tohoto odhadu bude uchazeč s to posoudit, zda je schopen splnit povinnosti vyplývající z této rámcové dohody. Kromě toho, pokud by nejvyšší odhadovaná hodnota nebo nejvyšší množství, na které se taková dohoda vztahuje, nebyly uvedeny, nebo pokud by taková informace nebyla právně závazná, mohl by se veřejný zadavatel od tohoto maximálního množství odchýlit. V důsledku toho by úspěšný uchazeč mohl být smluvně odpovědný za neprovedení rámcové dohody, pokud by nedokázal dodat množství požadovaná veřejným zadavatelem, třebaže tato množství by přesahovala maximální množství uvedené v oznámení o zahájení zadávacího řízení. Taková situace by přitom byla v rozporu se zásadou transparentnosti uvedenou v čl. 18 odst. 1 směrnice 2014/24.“

Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona zadávacími podmínkami rozumí veškeré zadavatelem stanovené

podmínky průběhu zadávacího řízení,

podmínky účasti v zadávacím řízení,

pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

pravidla pro hodnocení nabídek,

další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

V čl. 1. „Předmět smlouvy“ Návrhu smlouvy6 zadavatel stanovil: „1) Předmětem Smlouvy je stanovení práv a povinností Smluvních stran při poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb prostřednictvím GSM (Global System for

V čl. 2 „Doba a způsob plnění“ odst. 1) Návrhu smlouvy pak zadavatel uvedl, že „[p]oskytování

V čl. 2 „Doba a způsob plnění“ odst. 11) Návrhu smlouvy zadavatel stanovil, že „[s]mluvní strany jsou oprávněny vypovědět poskytování každé jednotlivé Služby s třicetidenní výpovědní dobou. Výpověď podle tohoto odstavce nemá vliv na platnost a dobu trvání Smlouvy.“.

V čl. 3 „Cena“ odst. 1) Návrhu smlouvy zadavatel dále vymezil, že „[c]ena za Služby (dále jen ‚Cena za Služby‘) za jednotlivé Služby se stanoví dle Přílohy č. 2 a Přílohy č. 3 Smlouvy bez DPH.

V čl. 3 „Cena“ odst. 2) Návrhu smlouvy zadavatel dále stanovil, že „[v]ýše uvedená Cena za Služby je sjednána dohodou Smluvních stran podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a je cenou maximální a nepřekročitelnou, která zahrnuje veškeré náklady spojené s realizací Služeb.“.

Dle čl. 7 „Doba trvání a ukončení smlouvy“ odst. 1) Návrhu smlouvy se smlouva „uzavírá na dobu 48 měsíců ode dne účinnosti Smlouvy, nebo do okamžiku dosažení finančního limitu plnění ze Smlouvy ve výši [BUDE DOPLNĚNO PODLE PŘÍLOHY Č. 9 ZD] Kč bez DPH podle toho, která z těchto skutečností nastane dříve.“.

V čl. 7 „Doba trvání a ukončení smlouvy“ odst. 4) Návrhu smlouvy zadavatel rovněž stanovil, že „[p]oskytovatel je oprávněn Smlouvu vypovědět bez udání důvodu. Výpovědní doba činí 12 (dvanáct) kalendářních měsíců a začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo písemné vyhotovení výpovědi prokazatelně doručeno Účastníkovi.“.

Dle čl. 8. „Závěrečná ustanovení“ odst. 9) Návrhu smlouvy „[r]ozsah poskytnutých Služeb bude dán skutečnými potřebami Účastníka. Poskytovatel bere na vědomí a souhlasí s tím,

Z čl. 3. „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.4 zadávací dokumentace se podává, že zadavatel pro účely ekonomické úvahy dodavatelů při přípravě nabídky uvedl v příloze č. 2 zadávací dokumentace předpokládaný objem služeb pro sebe a jednotlivé pověřující zadavatele s tím, že „[c]entrální zadavatel i jednotliví Pověřující zadavatelé si vyhrazují právo toto množství v budoucnosti měnit dle aktuálních potřeb.“. Ze zmíněné přílohy č. 2 „Předpokládaný objem služeb“ zadávací dokumentace vyplývá, že celkový objem předpokládaných služeb je následující:

Dle čl. 4 „Doba a místo plnění Veřejné zakázky“ odst. 4.2 zadávací dokumentace se smlouva „uzavírá s jedním dodavatelem na dobu 48 měsíců, a to s každým Pověřujícím zadavatelem samostatně.“.

V čl. 13 „Hodnocení nabídek“ odst. 13.8 zadávací dokumentace zadavatel stanovil „maximálně přípustné jednotkové ceny poskytovaných služeb. Jakékoliv překročení maximálně přípustných jednotkových nabídkových cen bude považováno za nesplnění požadavků na předmět Veřejné zakázky.“.

V příloze č. 9 zadávací dokumentace pak zadavatel stanovil maximální hodnoty plnění pro jednotlivé pověřující zadavatele:

Navrhovatel je názoru, že požadavky na maximální výši některých jednotkových cen jsou zadavatelem stanoveny na velmi nízké úrovni neumožňující generovat přiměřený zisk, příp. se jedná o ceny pod hranicí nákladů navrhovatele na poskytování dané služby. Dle navrhovatele je problematické již samotné zastropování cen, natož pak v kombinaci s dalšími zadávacími podmínkami (v podrobnostech viz část „Obsah návrhu“). Navrhovatel dále zmiňuje, že za situace, kdy smlouva na veřejnou zakázku materiálně naplňuje znaky rámcové dohody, „objem plnění poskytovaného na základě smluv je vymezen natolik neurčitě, že znemožňuje kalkulovat nabídkovou cenu, když zcela absentuje byť minimální závazek Zadavatele garantovat jakýkoliv odběr služeb.“.

K tomu Úřad předně v obecné rovině uvádí, že zadávací dokumentace veřejné zakázky, kterou se dle § 28 odst. 1 písm. b) zákona rozumí veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 zákona a výzev uvedených v příloze č. 6 k zákonu, musí zpravidla obsahovat veškeré zadávací podmínky (v zadávacích řízeních umožňujících jednání mohou být účastníkům zadávacího řízení zadávací podmínky sdělovány také v rámci jednání, kdy dochází k postupnému upřesňování požadavků zadavatele na plnění nabízeného dodavateli), a je tak klíčovým zdrojem informací, na jejichž základě zvažují

Zadávací podmínky vždy vychází primárně z potřeb zadavatele. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 3/2015-29 ze dne 19. 12. 2016, v němž se uvedený soud vyjádřil následovně: „Předně soud považuje za nutné konstatovat, že každý zadavatel při zadávání veřejné zakázky reaguje na svoji potřebu a k té samozřejmě směřuje svou snahu o uzavření smlouvy prostřednictvím veřejné zakázky. Podle názoru soudu je naprosto v pořádku, pokud zadavatel reaguje vypsáním zakázky na svoji vzniklou potřebu řešení určité situace. Z povahy věci tak samotná potřeba zadavatele v sobě implikuje omezení pro její řešení, neboť určité zájmy zadavatelů v sobě implikují pouze limitní množství řešitelů.“

V kontextu šetřeného případu považuje Úřad za vhodné nejdříve uvést, že z konstrukce smluvních ujednání obsažených v návrhu smlouvy se podává, že ta vykazuje vlastnosti rámcové dohody (byť ji tak zadavatel neoznačil) ve smyslu § 131 zákona. Rámcová dohoda je zvláštním druhem smlouvy v oblasti zadávání veřejných zakázek, která vymezuje pouze smluvní základ pro opakovaná plnění předem obtížně předvídatelného rozsahu, se stejným