ÚOHS S0299/2026/VZ – Úprava prostor (OP JAK – Ph.D. Infra) – stavební práce

Obviněný – Vysoká škola ekonomická v Praze, IČO 61384399, se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1938/4, Žižkov, 130 00 Praha 3 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejný ch zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) zahájil dne 28. 2. 2024 uveřejněním zadávací dokumentace a výzvy k podání nabídek ze dne 27. 2. 2024 (dále jen „výzva k podání nabídek“) na profilu zadavatele zjednodušené podlimitní řízení za úče lem zadání veřejné zakázky „Úprava prostor (OP JAK – Ph.D. Infra) – stavební práce“, která byla na profilu zadavatele uveřejněna pod systémovým číslem P24V00000007 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

Předmětem veřejné zakázky je podle bodu 7.1. výzvy k podání nabídek „ zhotovení stavebních prací, spočívajících ve stavebních úpravách stávajících prostor učebny SB 126 v

NP Staré budovy, učeben NB 35a v

NP, NB 153 ve 2. NP, NB 177a ve 2. NP, NB 177b ve 2. NP, NB 225 ve

NP a NB 260 ve 3. NP Nové budovy “.

Dne 30. 4. 2024 obviněný rozhodl o výběru dodavatele – FIBO PLUS s.r.o. , IČO 24806471 , se síd- lem Smečenská 586, 27306 Libušín (dále jen „vybraný dodavatel“) vatele uveřejnil oznámení o výběru dodavatele z téhož dne. – a téhož dne na profilu zada-

Dne 22. 5. 2024 obviněný uzavřel s zakázky. vybraným dodavatelem smlouvu o dílo na plnění veřejné

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona mj. k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní p ostupy podle části šesté zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne

Na základě obdrženého podnětu si Úřad přípisem č. j. vyžádal od obviněného písemné vyjádření k zení.

ÚOHS -45693/2025/511 ze dne 21. 11. 2025 podanému podnětu a dokumentaci o zadávacím ří-

Obviněný je toho názoru, že při zadávání veřejné zakázky nedošlo k porušení právních předpisů, a tedy ani ke spáchání přestupku. Tvrdí, že ačkoliv si byl vědom novelizace § 53 odst. 4 zákona, tak v době přípravy zadávací dokumentace neexistoval ustálený vý klad, metodická či judikaturní opora ani praktická zkušenost s aplikací nového znění uvedeného ustanovení. Z toho důvodu po- stupoval podle dosavadních interních postupů, aby zachoval hospodárnost, rovné zacházení a transparentnost.

Obviněný zdůrazňuje, že se o veřejnou zakázku ucházeli pouze dodavatelé běžně působící ve ve- řejných zakázkách na stavební práce. Uvádí, že žádný nezpůsobilý dodavatel se řízení nezúčastnil a žádný způsobilý dodavatel nebyl omezen či odrazen, a dodává, že m ěl stále možnost si tyto doklady kdykoliv vyžádat. Obviněný odkazuje na rozsah dokumentů, jejichž předložení po dodavatelích požadoval, ze kterých má zcela dostatečně vyplývat jejich způsobilost, přičemž uvádí, že zvoleným postupem nechtěl dodavatele více administrativně zatěžovat s dokládáním dalších dokumentů. Podle názoru obviněného tak nedošlo k soutěžního prostředí. faktickému ani k potenciálnímu ovlivnění

Obviněný uvádí, že ke všem účastníkům zadávacího řízení přistupoval stejně a nedopustil se kriminace. Tvrdí, že absence výslovného požadavku na prokázání základní způsobilosti představovala pouze formální nedostatek, který neměl vliv na okruh potenciáln dodavatele. dis- ích dodavatelů a výběr

Podle obviněného jsou pro účast dodavatele v zadávacím řízení rozhodující technické, ekonomické a časové podmínky veřejné zakázky, nikoli jednotlivé formální aspekty čestného prohlášení. Dodává, že všichni účastníci se v dané době účastnili i jiných zadáva cích řízení, v byla jejich základní způsobilost ověřována, a obviněný proto neměl důvod jejich čestná prohlášení zpochybňovat. nichž

Obviněný uvádí, že novela § 53 odst. 4 zákona představovala odklon od dosavadní sedmileté praxe, nebyla doprovázena metodikou, aplikačním výkladem či přechodnými ustanoveními a volávala „normativní kolizi“ se zachovanými ustanoveními zákona, jako s § 53 odst. 5, § 81 -88 a § 86 odst. 3. Tvrdí vy- , že nebylo jasné, zda postačuje pouze implicitní prohlášení o splnění základní způsobilosti, nebo zda je třeba její explicitní uvedení, kdy si její prokázání vyžádat, zda postačí obecné čestné prohlášení bez specifik ace rozsahu. Obviněný je proto přesvědčen, že jednal v právním omylu, a tedy nejednal zaviněně.

Obviněný argumentuje, že formální nedostatek nezpůsobil ztrátu kontroly nad kvalifikačními předpoklady, nešlo o úmyslné ani nedbalostní jednání a nedošlo k ovlivnění soutěžního prostředí.

Obviněný uzavírá, že považuje svůj postup za správný, a je přesvědčen, že se nedopustil přestupku podle § 268 zákona. Navrhuje proto, aby Úřad řízení nezahajoval, případně aby je zastavil, protože podmínky odpovědnosti za přestupek nejsou podle jeho názoru naplněny.

Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „zákon o přestupcích“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem .

Podle § 150 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších jen předpisů (dále jen „správní řád“), příkaz může správní orgán vydat, považuje -li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu v řízení o přestupku . je prvním úkonem

Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí spisu vedeného v této věci, Úřad dospěl k závěru, že obviněný nepostupoval při zadání veřejné zakázky v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující skutečnosti.

Podle § 4 odst. 4 zákona, pokud zadavatel podle odstavců 1 až 3 zákona zahájí zadávací řízení i když k tomu nebyl povinen, je povinen ve vztahu k zadávané veřejné zakázce dodržovat tento zákon. ,

Podle § 53 odst. 4 zákona může zadavatel použít jednotlivá pravidla pro zadávací řízení pro nadlimitní režim. Veřejný zadavatel musí požadovat prokázání základní způsobilosti podle § 74.

Podle § 74 odst. 1 zákona není způsobilým dodavatel, který: a) byl v zemi svého sídla v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo obdobný trestný čin podle právního řádu země sídla dodavatele; k zahlazeným odsouzením se nepřihlíží, b) má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek, c) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění, d) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

Podle § 268 odst. 1 písm. , vůči němuž byla nařízena nu- nebo v obdobné situaci podle právního řádu c) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v zadávacím řízení nebo při zvláštním postupu podle částí šesté s výjimkou soutěže o návrh v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.

Obviněný dne 28. 2. 2024 uveřejněním výzvy k řízení za účelem zadání veřejné zakázky. podání nabídek zahájil zjednodušené podlimitní

Ve výzvě k podání nabídek pod bodem 15. „Základní způsobilost“ obviněný výslovně uvedl: „15.1. Zadavatel nepožaduje prokázání. “

Před posouzením věci se Úřad nejdříve zabýval otázkou, zda je obviněný veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 zákona a vztahuje se na něj povinnost uvedená v § 53 odst. 4 zákona, tedy zda je povinen požadovat po dodavateli prokázání základní způsobilosti p odle § 74 zákona.

Podle 4 odst. 1 písm. e) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 zákona, musí být obě výše popsané podmínky tivně . za veřejného splněny kumula-

V čl. 1 bodě 3 Statutu Vysoké školy ekonomické v

V čl. 1 bodě 4 Statutu VŠE je uvedeno: „ vy-

V čl. 1 bodě 5 Statutu VŠE je dále uvedeno: „

Podle § 2 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), je veřejná vysoká škola právnickou osobou.

Úřad konstatuje, že potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování širšímu okruhu subjektů a bezpochyby k nim náleží i potřeby vztahující se ke sféře

Podle § 18 odst. 2 zákona o vysokých školách j sou příjmem rozpočtu veřejné vysoké školy mimo jiné zejména příspěvek pro školu ze státního rozpočtu na vzdělávací a tvůrčí činnost veřejné vysoké školy a podpora výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků podle zvláštního právního předpisu a dotace ze státního rozpoč tu.

Jak vyplývá z

Z výroční zprávy taktéž plyne, že celkové výnosy obviněného z hlavní a hospodářské činnosti ke dni 31. 12. 2024 činily částku ve výši 2

Vzhledem k uvedenému Úřad konstatuje, že zadavatel je financován převážně státem veřejným zadavatelem, a tudíž je bez dalšího splněna i druhá z podmínek, které jsou v § 4 odst. 1 písm. e) zákona . či jiným uvedeny

Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel je právnická osoba, která byla zřízena za účelem uspo- kojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu a jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje. Úřad proto konstatuje, že zadavatel je veřejným zadavatelem

Veřejná zakázka byla zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení, které je upraveno v části třetí zákona. Z jednodušené podlimitní řízení je zvláštním druhem zadávacího řízení určeného pružnější (jednodušší) zadávání veřejných zakázek v podlimitním režimu, jehož pravidla pro jsou upravena v části třetí zákona. Některá pravidla uvedená v části třetí zákona jsou specifická přímo pro zjednodušené podlimitní řízení, přičemž v některých případech se dle příslušných ustanovení v části třetí zákona aplikují fakult uvedená v části čtvrté zákona . ativně či obligatorně pravidla pro nadlimitní režim

Jedním z obligatorních pravidel stanovených pro zjednodušené podlimitní řízení je podle § 53 odst. 4 zákona povinnost veřejného zadavatele požadovat po účastníkovi zadávacího řízení prokázání základní způsobilosti podle § 74. Uvedené ustanovení má kogentní žádnou výjimku ani možnost uvážení zadavatele, zda tento požadavek uplatní, či povahu a nepřipouští nikoliv.

Úřad v této souvislosti předně uvádí, že obecným účelem stanovení požadavků na prokázání způsobilosti účastníka zadávacího řízení je zajištění realizace předmětu plnění veřejné zakázky pouze takovým dodavatelem, který je ve skutečnosti schopen veřejnou zak ázku, v případě jeho úspěchu v zadávacím řízení, řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat a poskytuje tím zadavateli určité záruky. Tím je minimalizováno zadavatelovo riziko, že dojde ke zmaření plnění předmětu veřejné zakázky. Základní způsobilost pak představuje minimální zákonný standard integrity dodavatele, jehož účelem je zajistit, aby se zadávacího řízení účastnili pouze dodavatelé splňující základní právní a etické předpoklady. Zákon v § 74 a navazujících ustanoveních vymezuje okruh skutečností, jejichž absence by mohla ohrozit řádné plnění veřejné zakázky nebo narušit důvěru ve veřejné zadávání. V komentářové literatuře je pak základní způsobilost definována jako „ základní schopnost dodavatele účastnit se zadávacího řízení s ohledem na jeho „ úhonnost“ ve vztahu k zásadním platbám do veřejných či veřejně garantovaných rozpočtů, jakož bez- i ve vztahu k důvěryhodnosti dodavatele z hlediska jeho integrity a fungování (…). “4 Smyslem této povinnosti je tedy nejen zajistit transparentní a předvídatelné ověření toho, že dodavatel splňuje základní podmínky účasti v zadávacím řízení, ale také zajistit ochranu veřejným pro- středkům, aby veřejné zakázky byly zadávány pouze dodavatelů předpoklady účasti.

V šetřeném případě obviněný v bodě 15.1. výzvy k m, kteří splňují základní zákonné podání nabídek výslovně uvedl, že prokázání základní způsobilosti nepožaduje; je tedy zřejmé, že obviněný postupoval v rozporu s ust. § 53 odst. 4 zákona. Úřad dodává, že ani následně v průběhu zadávacího řízení si obviněný doklady, resp. čestné prohlášení dokládající splnění základní způsobilosti od žádného z dodavatelů, včetně vybraného dodavatele, nevyžádal.

Obviněný je přesvědčen, že se zadávacího řízení nezúčastnil žádný dodavatel, který by nesplňoval základní způsobilost, a uvádí , že žádný způsobilý dodavatel nebyl omezen nebo odrazen

vydání. Praha: C. H.

K tvrzení obviněného, že měl možnost si kdykoliv od dodavatelů řádně vyžádat příslušné doklady k do- ložení základní způsobilosti , Úřad uvádí, že pro posouzení věci je rozhodující skutečný postup obviněného, nikoliv hypotetická možnost, kterou měl obviněný k dispozici. Z dokumentace o zadávacím řízení přitom jednoznačně vyplývá, že obviněný prokázání základní způsobilosti od dodavatelů ve výzvě k podání nabídek nepožadoval a příslušné podklady si nevyžádal ani následně v průběhu zadávacího řízení, a to ani od vybra ného tak zůstává pouze v ném případě využit. ného dodavatele. Uvedená argumentace obvině- rovině hypotetické úvahy o možném postupu, který však nebyl v šetře-

Obviněný dále argumentuje tím, že všichni účastníci zadávacího řízení včetně vybraného dodavatele se během uplynulého roku před zadáním veřejné zakázky účastnili jiných zadávacích řízení, v nichž dle obviněného „ byla nepochybně základní způsobilost ověřována “. K tomu Úřad předně uvádí, že obviněný nepředložil žádný důkaz, jímž by své tvrzení jednoznačně podpořil.

Obviněný v této souvislosti dále zmiňuje, že vybraný dodavatel v období jednoho roku před výbě- rem dodavatele v šetřené m zadávací m řízení realizoval jiné veřejné zakázky pro obviněného , v jejichž rámci měl a být základní způsobilost ověřena . Ani k tomuto svému tvrzení však obviněný nepředložil žádné dokumenty dokládající, že v těchto řízeních skutečně vybraným dodavatelem prokazována, resp. že však považuje za nutné zdůraznit, že ani příp byla základní způsobilost tato způsobilost byla obviněným ověřena . Úřad adné prokázání splnění základní způsobilosti vy- braného dodavatele v jiném, dříve vedeném zadávacím řízení, by nemohlo bez dalšího vést k věru, že vybraný dodavatel základní způsobilost splňoval i při zadávání šetřené veřejné zakázky.

Obviněný dále argumentuje tím, že v době přípravy zadávací dokumentace neexistovala metodická opora ani ustálený výklad k novelizovanému znění § 53 odst. 4 zákona, a proto obviněný postupoval podle dosavadních interních postupů a v souladu se zásadami transparentnosti, rovného zacházení a hospodárnosti tak, aby nebyla narušena hospodářská soutěž. K tomu Úřad předně podotýká , že novela zákona, kterou byla v § 53 odst. 4 zakotvena povinnost veřejného zadavatele vyžadovat od dodavatelů prokázání základní způso bilosti, nabyla účinnosti dne

Pokud jde o tvrzení obviněného , že s ohledem na neexistenci metodické opory a ustáleného vý- kladu postupoval podle svých dosavadních interních předpisů s cílem zachovat zásady hospodárnosti, rovného zacházení a transparentnosti , Úřad uvádí, že mu není zřejmé, jak by ignorace zcela jednoznačně stanovené zákonné povinnosti požadovat prokázání základní způsobilosti mohl a přispět k naplnění uvedených zásad ; takový postup uvedené zásady nikoliv posiluje , ale naopak ohrožuje. Úřad shrnuje, že argumentace obviněnéh o postavená na neexistenci metodické opory či ustáleného výkladu k § 53 odst. 4 zákona tak působí spíše jako dodatečné ospravedlňování jím zvoleného postupu, a nijak neprokazuje existenci objektivní překážky aplikace daného ustanovení zákona.

K tvrzení obviněného, že novela § 53 odst. 4 zákona vyvolávala normativní kolizi se zachovanými ustanoveními s § 53 odst. 5, §§ 81 až 88 a § 86 odst.

Obviněný dále odkazuje na vzor čestného prohlášení k prokázání kvalifikace podle § 73 a násl. zákona pro účast v zadávacím řízení, který tvoří přílohu č. 3 zadávací dokumentace, a tvrdí, že jeho podpisem měla být základní způsobilost dodavatele implicitně prohlášena. S tímto závěrem se však Úřad neztotožňuje. Vzor čestného prohlášení sice v záhlaví uvádí, že slouží k prokázání základní a profesní způsobilosti a k a v jeho nadpisu je uvedeno, že je činěno „po prokázání technických kvalifikačních p ředpokladů, dle § 73 a násl. zákona“, nicméně samotný text čest- ného prohlášení neobsahuje žádné konkrétní tvrzení, jímž by dodavatel výslovně stvrdil splnění podmínek základní způsobilosti podle § 74 zákona, na rozdíl od prohlášení týkajících se profesní způsobilosti či technické kvalifikace, jejichž splnění je v čestném prohlášení výslovně deklarováno. Pouhý text v záhlaví dokumentu či obecný odkaz na souhrn zákonných ustanovení přitom nemohou nahradit vlastní obsah čestného prohlášení. Čestné prohlášení představuje v ýslovné jednostranné prohlášení dodavatele o pravdivosti určitých skutečností, přičemž z musí být zřejmé, jaké konkrétní skutečnosti jsou prohlašovány a v takový dokument výslovné tvrzení dodavatele o splnění podmín jeho obsahu jakém rozsahu. Neobsahuje -li ek základní způsobilosti, nelze jej považovat za doklad prokazující její splnění. Úřad navíc podotýká, že argumentace obviněného, podle níž měla být základní způsobilost implicitně prokázána prostřednictvím předmětného čestného prohlášení, je v přímém rozp oru s tím, že přímo v čl. 15.1. výzvy k podání nabídek obviněný uvedl, že prokázání základní způsobilosti nepožaduje.

Obviněný ve svém vyjádření tvrdí, že postupoval v právním omylu, tedy nezaviněně. Právní omyl měl být přitom zapříčiněn nejasnostmi v interpretaci novely § 53 odst. 4 zákona, kdy obviněnému nebylo zřejmé, jak přesně a v jaké fázi zadávacího řízení má být z ákladní způsobilost dodavatelem doložena. K tomu Úřad opětovně uvádí, že povinnost vyžadovat od dodavatelů prokázání základní způsobilosti je v zákoně stanovena zcela jednoznačně a srozumitelně , a zcela jed- noznačně je stanoven i způsob, jak má být tato způ sobilost prokázána. Tvrzení obviněného o jednání v právním omylu tak Úřad považuje za účelové, obzvlášť vzhledem k tomu, že obviněný se ani nepokusil tuto svou povinnost splnit, ale naopak v zadávací dokumentaci výslovně uvedl, že prokázání základní způsob ilosti nepožaduje. Z tvrzení obviněného uvedených v jeho vyjádření lze přitom jednoznačně dovodit, že obviněný si byl sobilosti, kterou novela § měrně upustil. povinnosti požadovat prokázání základní způ-

Obviněný dále uvádí, že pro naplnění přestupku je nutné naplnění jeho materiální stránky, tedy reálná možnost ovlivnění výběru dodavatele, přičemž má za to, že v posuzovaném případě mate- riální stránka přestupku naplněna nebyla , neboť soutěžní prostředí nebylo nijak dotčeno. Odkazuje přitom na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS -R0050/2020/VZ, ÚOHS -S0115/2019/VZ a ÚOHS R0026 -2021/VZ, z něhož cituje pasáž, podle níž „ čistě formální nedostatky bez dopadu na soutěžní prostřední nepředstavují přestupek “, a taktéž na r ozhodnutí NSS sp. zn. 6 As 114/2019,

Úřad k tomu uvádí, že neshledal, že by v šetřeném případě m ateriální stránka přestupku nebyla naplněna. Materiální stránka přestupku, tedy jeho společenská škodlivost, v daném případě spočívá v tom, že v důsledku jeho postupu, kdy od dodavatelů nepožadoval prokázání základní způsobilosti, obviněný rozhodl o výběru dodavatele a zadal veřejnou zakázku ověřeno, že vybraný dodavatel podmínky základní způsobilosti ve smyslu , aniž by měl jakko li § 74 zákona splňuje .

Úřad s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 53 odst. 4 zákona, když jakožto veřejný zadavatel nepožadoval po účastnících zadáva cího řízení prokázání základní způsobilosti podle § 74 zákona, a dne 22. 5. 2024 zadal veřejnou zakázku vybranému dodavateli.

Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 o přestupcích zákona skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje zané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. výroku I. tohoto příkazu. c ) zákona, jak je za prokáuvedeno ve

Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí 5 let u přestupků podle § 268 zákona .

Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je -li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu

V daném případě se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. c) zákona. Podle usta- novení § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze -li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde -li o přestupek podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona.

V čl. V smlouvy o dílo je uvedeno, že celková cena díla činí

Úřad se dále zabýval tím, % z částky zda přestupek, resp. pokračování v přestupku, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022 -51 ze dne

Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o stupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve zení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že

Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím výměry okolnostem.

Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem konem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem hem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty vaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu padu). záa rozsa- skutečnosti citok posuzovanému pří-

Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku.

V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že zadavatel porušil zákon tím, že v rozporu s jeho ustanovením § 5

Co se týče okolností, za kterých byl přestupek uvedený ve výroku I. spáchán, Úřad jako přitěžující okolnost posoudil fakt, že obviněný si byl své povinnosti požadovat prokázání základní způsobilosti podle § 53 odst. 4 zákona zjevně vědom, a přesto ji záměrně nesplnil , jak plyne z jeho vyjádření k podnětu .

Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další polehčující nebo přitěžující

Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného. rozpočtu obviněného na rok 2025

V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivn í, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti .

Úřad postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu .

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet slušného Celního úřadu v Praze zřízený u České národní banky číslo abilní symbol – IČO obviněného . místně pří-

Vysoká škola ekonomická v Praze, náměstí Winstona Churchilla 1938/4, Žižkov, 130 00 Praha 3