ÚOHS S0336/2020/VZ – Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací – dat

Obviněný – statutární město Jablonec nad Nisou, IČO 00262340, se sídlem Mírové náměstí

Dne 27. 2. 2020 uzavřel obviněný se společností GREPA Networks „Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací – datové služby a připojení pro fungování městského kamerového a dohlížecího systému v Jablonci nad Nisou“ (dále jen „smlouva na datové služby k MKDS“). Předmětem plnění dle smlouvy na datové služby k MKDS je ‚poskytování služby elektronických komunikací (dále jen „služba“) spočívající v přenosu dat, které objednateli umožní monitorování veřejného prostranství, a to pro účely zjišťování bezpečnostní situace, stavu veřejného pořádku, mimořádných událostí a živelních pohrom

Přípisem č. j. ÚOHS-18588/2020/523/JMa, sp. zn. ÚOHS-P0298/2020/VZ ze dne 19. 6. 2020,

Dne 30. 6. 2020 obdržel Úřad vyjádření obviněného ze dne 29. 6. 2020 k podnětu.

Ve stanovisku ze dne 29. 6. 2020 uvádí obviněný k dohodě o narovnání, že tato nebyla zadávána postupem dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 137/2006“), neboť se jednalo o narovnání sporných závazků za období několika let zpětně. Nadto hodnota předmětu závazků v rámci vypořádání poskytovaných služeb také nepřekročila limit veřejné zakázky malého rozsahu.

Obviněný má za to, že předmětem dohody o narovnání je narovnání sporných vztahů u tří druhů poskytovaných služeb, které spolu netvoří funkční celek a ani jim nelze přičítat totožnou časovou souvislost (dle obviněného vznikaly nezávisle na sobě v různých obdobích).

Obviněný dále uvádí, že dodavatelem zajišťujícím „zřízení“ a provoz městského kamerového dohlížecího systému v Jablonci nad Nisou se stala na základě zadávacího řízení realizovaného v roce 2010 společnost TELMO a.s., IČO 47307781, se sídlem Štěrboholská 560/73, 102 00

K dohodě o narovnání obviněný rovněž uvádí, že „[o]d roku 2018 docházelo k jednáním o narovnání sporných nároků, kdy výsled[kem] jednání bylo narovnání vztahu mezi [m]ěstem a GREPOU Networks s.r.o. ve formě uzavření [d]ohody o narovnání, jejímž předmětem byl mimo úpravy sporných práv, vznik nového závazku [m]ěsta v podobě úhrady za konzumované služby, a to období odpovídající promlčení práva, avšak reálně období delší

Ke smlouvě na datové služby k MKDS obviněný uvádí, že předpokládaná hodnota této veřejné zakázky byla stanovena dle § 19 odst. 2 zákona v návaznosti na § 21 písm. a) zákona, kdy na základě poptávky a následné dohody obou smluvních stran byla ujednána celková cena za 4 roky poskytování služeb ve výši 2 mil. Kč bez DPH. Obviněný k tomu dodává, že i v případě, že by na předmět dohody o narovnání a smlouvy na datové služby k MKDS bylo pohlíženo v intencích souvztažnosti veřejných zakázek, jedná se v obou případech „o stanovení předpokládané hodnoty na služby za dobu trvání závazku rovnu či delší 48 měsíců (§ 21 písm. a) a b) zák. č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, popř. § 14 a § 15 zák. č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách), přičemž v obou případech se jedná o hodnotu veřejné zakázky malého rozsahu ve smyslu § 27 zák. o zadávání veřejných zakázek, resp. § 12 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách.“.

Úřad vydal dne 21. 8. 2020 příkaz č. j. ÚOHS-26067/2020/523/GHo, který byl obviněnému doručen dne 24. 8. 2020 a kterým rozhodl, že se obviněný dopustil dvou přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona (výroky I. a II. příkazu) a současně obviněnému uložil za spáchání přestupků pokutu ve výši 125 000 Kč (výrok III. příkazu). Dnem doručení příkazu obviněnému bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) zahájeno správní řízení z moci úřední.

Účastníkem správního řízení je podle § 256 zákona obviněný.

Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 28. 8. 2020 odpor. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

Úřad obviněnému usnesením č. j. ÚOHS-26887/2020/523/GHo ze dne 31. 8 2020 stanovil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit své stanovisko v řízení, přičemž tato lhůta byla následně prodloužena na žádost obviněného z téhož dne. Stanovisko obviněného Úřad obdržel dne 14. 9. 2020.

Usnesením č. j. ÚOHS-29267/2020/523/JMa ze dne 18. 9. 2020 určil Úřad obviněnému podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se v uvedené lhůtě ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Úřad nejprve uvádí, že odpor obviněného směřoval proti příkazu jako celku, aniž by obviněný specifikoval, v čem spatřuje nezákonnost příkazu a blíže se pak vyjádřil až ve svém stanovisku ze dne 14. 9. 2020.

Ve vztahu k výroku I. příkazu obviněný nejprve namítá, že služby uvedené v dohodě o narovnání netvoří dohromady funkční celek, resp. že se jedná o tři funkčně odlišné služby, jejichž finanční hodnota navíc nepřesáhla hodnotu veřejné zakázky malého rozsahu. Uvádí, že dohoda o narovnání upravuje sporný vztah z let minulých, nikoliv do budoucna.

Dle obviněného nedošlo ke kumulativnímu naplnění všech znaků dle § 2 odst. 1 zákona, neboť poskytování datových služeb provozu 34 spojů MKDS bylo poskytováno jako důsledek subdodávky jiné veřejné zakázky, a to zakázky na vybudování MKDS, od roku 2011.

Obviněný nesouhlasí s naplněním časové souvislosti mezi jednotlivými službami, když datové služby pro MKDS byly poskytovány od roku 2011, datové služby pro optická vlákna od roku

Obviněný pak k výroku I. příkazu uzavírá, že došlo k zániku odpovědnosti obviněného za případné přestupky, když k poskytování minimálně dvou z datových služeb docházelo od roku 2011, resp. 2014, přičemž objektivní promlčecí doba za přestupek činí dle § 270 odst. 5 zákona 5 let, a ta tedy marně uplynula.

K výroku II. příkazu pak obviněný uvádí, že Úřad chybně vypočítává předpokládanou hodnotu zakázky s odkazem na dohodu o narovnání, kde uvedené období s ohledem na vymahatelnost nároků odpovídá obecné promlčecí době závazků a finanční závazek je dle obviněného výsledkem konsensu v rámci narovnání sporných závazků. Fakticky se však finanční závazek uvedený v dohodě o narovnání týká poskytování služeb už od roku 2011 (srov. bod 19. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Rozsah poskytovaných služeb podle dohody o narovnání a smlouvy na datové služby k MKDS pak nelze dle obviněného bez dalšího zaměňovat, když původní rozsah datových služeb v sobě konzumoval také zavádění kamerových bodů a jejich modernizaci nad rámec smlouvy na datové služby k MKDS.

Obviněný tak uzavírá, že se nedopustil přestupků uvedených v příkazu a za jeho jednání nepřísluší uložení pokuty Úřadem.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, stanoviska obviněného, a

Podle § 2 odst. 1 zákona zadáním veřejné zakázky se pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12 zákona, § 155, 156, 189 a 190 zákona.

Podle § 2 odst. 2 zákona je veřejnou zakázkou veřejná zakázka na dodávky podle § 14 odst. 1 zákona, veřejná zakázka na služby podle § 14 odst. 2 zákona, veřejná zakázka na stavební práce podle § 14 odst. 3 zákona, koncese na služby podle § 174 odst. 3 zákona nebo koncese na stavební práce podle § 174 odst. 2 zákona.

Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

Podle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí

a) zjednodušené podlimitní řízení, b) otevřené řízení, c) užší řízení, d) jednací řízení s uveřejněním, e) jednací řízení bez uveřejnění, f) řízení se soutěžním dialogem, g) řízení o inovačním partnerství, h) koncesní řízení, nebo i) řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

Podle § 16 odst. 1 zákona před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona stanoví zadavatel předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

Podle § 16 odst. 2 zákona do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se zahrne předpokládaná hodnota všech plnění, která mohou vyplývat ze smlouvy na veřejnou zakázku, není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 16 odst. 5 zákona předpokládaná hodnota veřejné zakázky se stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

Podle § 18 odst. 1 zákona je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána a) v jednom nebo více zadávacích řízení, nebo b) zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.

Podle § 18 odst. 2 zákona součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odstavce 1 zákona musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v § 18 odstavci

Dle § 27 zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky a) na dodávky nebo služby částce 2 000 000 Kč, nebo b) na stavební práce částce 6 000 000 Kč.

Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem územní samosprávný celek nebo jeho příspěvková organizace.

Podle čl. 99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

Statutární město Jablonec nad Nisou má charakter veřejného zadavatele ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. d) zákona, neboť se jedná o územní samosprávný celek.

V čl. 1 bodu 1.1 dohody o narovnání se uvádí, že „[s]mluvní strany konstatují, že minimálně od října 2016 GREPA poskytovala v rozhodné době a [m]ěsto konzumovalo tyto datové služby: a) provoz 34 spojů stávajícího [m]ěstského kamerového systému města Jablonec nad Nisou, z toho 28 spojů o kapacitě 10/10Mbps, 4 spoje o kapacitě 88/88Mbps a 2 spoje o kapacitě

V čl. 1 bodu 1.6 dohody o narovnání je stanoveno, že „GREPA výslovně prohlašuje, že svou pohledávku za poskytování datových služeb nárokuje pouze v rozsahu 36 kalendářních měsíců zpětně, tj. od 31. 10. 2016 do 31. 10. 2019. Za období předcházející 31. 10. 2016 svůj nárok neuplatňuje a podpisem této [d]ohody se ho vzdává.“, a dále v bodu 1.7 je stanoveno, že „GREPA dále prohlašuje, že uzavřením dohody jsou vyrovnávány taktéž veškeré budoucí finanční nároky (pohledávky) z poskytov[á]ní datových služeb dle čl. 1.1. dohody, a to až do

V čl. 2 bodu 2.1 dohody o narovnání se uvádí, že „[s]mluvní strany tímto narovnávají sporná práva popsaná v článku 1 této [d]ohody a současně veškerá práva mezi [s]mluvními stranami tak, že je zcela ruší a nahrazují novými závazky, a to:

V návrhu usnesení zastupitelstva statutárního města Jablonec nad Nisou na jednání uvedeného zastupitelstva konaného dne 17. 10. 2019 (dále jen „návrh usnesení zastupitelstva ze dne 17. 10. 2019“) se uvádí, že „[v] této chvíli společnost GREPA Networks s.r.o. zajišťuje datové přenosy pro MKDS (na 34 místech), nicméně SMJN ji za tyto služby neposkytuje žádné plnění. Datový tok kamer je proměnlivý, ale pro provoz jednotlivých kamer vyhovuje linka 10/10Mbps. […] Paralelním problémem je, že GREPA Networks s.r.o. poskytovala součinnost i Nemocnici Jablonec nad Nisou a Magistrátu města Jablonec nad

Podle čl. 1 bodu 1.2 „účel vypracování znaleckého posudku“ znaleckého posudku č. 329575/2019 ze dne 7. 6. 2019 (dále jen „znalecký posudek“) je předmětem znaleckého posudku zodpovězení následujících otázek: „1. Jaká je v místě a čase obvyklá měsíční cena za poskytování služeb datového spojení pro kamerové body městského kamerového dohlížecího systému v počtu 34 lokalit a kapacitě dle podkladové tabulky?

Jaká je v místě a čase obvyklá měsíční cena za poskytování služeb optického vlákna v počtu

Jaká je v místě a čase obvyklá měsíční cena za poskytování služeb internetového připojení o kapacitě 100/100Mbps do budovy radnice (sídla objednatele)?“

Z čl. 3 „výrok“ znaleckého posudku plyne, že odpovědí na otázku č. 1 danou v předmětu znaleckého posudku je: „Zjištěná cena v místě čase obvyklá za poskytování těchto služeb činí

Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Základní definiční znaky veřejné zakázky lze za pomoci dosavadní judikatury1, která se vztahovala k zákonu 137/2006, avšak závěry z ní vyplývající lze aplikovat i za účinnosti stávajícího zákona o zadávání veřejných zakázek, dovodit následovně: o existence smluvního vztahu mezi zadavatelem a dodavatelem, o předmětem plnění jsou dodávky, služby nebo stavební práce, o zadavatel požaduje získání plnění veřejné zakázky, o dodavatel poskytuje plnění veřejné zakázky, o dodavatel za poskytnuté plnění požaduje úplatu, o zadavatel za poskytnutí plnění realizuje úplatu.

K problematice zadání veřejné zakázky se dále vyjádřil např. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 18. 4. 2013 sp. zn. 62 Af 35/2012 takto: „Formální označení právního úkonu, jímž dojde k založení závazkového vztahu, stejně jako jeho obsah z pohledu právních norem soukromého práva, tu není rozhodující. Smlouva na veřejnou zakázku není zvláštním smluvním typem (…) Naplnění znaků veřejné zakázky může být založeno i kombinací několika soukromoprávních úkonů, pokud z nich vyplyne zadavatelova povinnost poskytnout plnění, jež je vyjádřitelné v penězích a jež je svojí povahou, se zohledněním kontextu všech práv a povinností zadavatele vyplývajících ze všech takto spolu souvisejících a na sebe navazujících soukromoprávních úkonů, zadavatelovým výdajem.“. Právě uvedené Úřad interpretuje tak, že má-li být určitý právní vztah posuzován z toho hlediska, zda se jedná o veřejnou zakázku či nikoli, musí být takový právní vztah posuzován jednak materiálně (jeho formální označení je nerozhodné), jednak ve své komplexitě (není rozhodující, zda je založen jedním či vícero právními jednáními jednoho či více subjektů).

V prošetřovaném případě Úřad posuzuje situaci, kdy obviněný uzavřel se společností GREPA

a. provoz 34 spojů stávajícího městského kamerového systému města Jablonec nad

Dále Úřad uvádí, že zákonodárce v § 18 odst. 2 zákona doplnil obecná pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky podle § 16 zákona pro případy veřejných zakázek rozdělených na části, přičemž do předpokládané hodnoty se v takovém případě musí zahrnout hodnota všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Pouze pro úplnost Úřad uvádí, že koncepce právní úpravy obsažená v zákoně jednoznačně vychází z dosavadní „starší“ rozhodovací praxe, a proto i dříve vyvozené závěry správních soudů a Úřadu, tj. právní závěry učiněné za zákona 137/2006 lze vztáhnout na postup nynější. Rozhodovací praxe Úřadu ve výše uvedených ohledech přejímá své dřívější závěry ohledně věcné a místní souvislosti, a společně s funkční souvislostí tyto dohromady podřazuje pod zákonný termín „funkční celek“. Shodně se k této otázce staví také důvodová zpráva k zákonu, dle které „[k]oncept jedné veřejné zakázky vychází z dosavadní judikatury, dle které je za jednu veřejnou zakázku považováno plnění, které spolu souvisí, a to na základě funkčních (věcných a místních) a časových hledisek.“

Úřad se tedy v daném případě, s ohledem na výše uvedené, zabýval skutečností, zda byla naplněna konkrétní zákonná hlediska dle ust. § 18 odst. 2 zákona, tj. zda se v případě poskytování datových služeb uvedených v dohodě o narovnání jedná o plnění, která byla zadávána v jedné časové souvislosti, a která tvoří jeden funkční celek (přítomnost místní, věcné a funkční souvislosti).

Na základě uvedeného a vzhledem ke skutečnosti, že v případě plnění zahrnutých v dohodě o narovnání se jednalo o datové služby, tj. obdobná plnění, tak Úřad pojal pochybnosti o tom, zda tyto netvoří dohromady jednu veřejnou zakázku a neměly být obviněným zadány v některém z druhů zadávacích řízení podle zákona.

K problematice „dělení“ veřejných zakázek se v obecnosti již dříve vícekrát vyjádřil Nejvyšší správní soud, např. ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 2 Afs 198/2006 uvádí, že „[z]adáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, je totiž nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických.“ V dalším ze svých rozsudků ze dne 15. 12. 2010, č. j. 2 Afs 55/2010-173, Nejvyšší správní soud, souladně s jeho výše citovaným závěrem, uvádí, že „[p]ro určení, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je rozhodující věcný charakter takového plnění; poptává-li zadavatel plnění svým charakterem totožné či obdobné (např. plnění stejného nebo srovnatelného druhu uskutečňované pro téhož zadavatele v témže časovém období a za týchž podmínek co do charakteru plnění), pak takové plnění musí zadávat jako jedinou veřejnou zakázku […]. Není však v případě zadávání takové jediné veřejné zakázky vyloučeno připustit podávání nabídek jen na její jednotlivé části.“

Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 62 Af 68/2011-50, uvedl, že: „Při tomto určování (posuzování existence dělení veřejné zakázky; pozn. Úřadu) je zapotřebí vycházet z obecného pravidla, racionálně a logicky zdůvodnitelného, podle něhož jde-li o plnění, jež má být ve prospěch zadavatele podle předmětu veřejné zakázky uskutečňováno, svým charakterem totožné či obdobné, pak jde o plnění stejného nebo srovnatelného druhu, a tedy jde o plnění, které je jedinou veřejnou zakázkou.“

Z novějších relevantních rozhodnutí Úřadu lze uvést např. rozhodnutí ze dne 25. 4. 2017, č. j. ÚOHS-S0079/2017/VZ-12296/2017/551/DBo, rozhodnutí ze dne 20. 4. 2018, č. j. ÚOHSS0048/2018/VZ-11879/2018/523/GHo či již výše citované rozhodnutí ze dne 22. 10. 2018, č. j.

Ohledně pojmu „časová souvislost“ lze odkázat na jeho výklad v komentářové literatuře: „Časová souvislost jako prvek určující jednu veřejnou zakázku je obecně zachován.

vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 112.) „Časovou souvislostí rozumíme souvislost jednotlivých fází zadávání a realizace částí veřejné zakázky v čase. Nejjednodušším příkladem časové souvislosti je souběžná realizace jednotlivých částí veřejné zakázky, popřípadě situace, kdy na sebe realizace jednotlivých částí těsně navazuje. V časové souvislosti však mohou být i činnosti předcházející, tj. příprava zadání dané části veřejné zakázky, vlastní zadávací proces, ale i příprava vlastního projektu dané části apod. Čím je doba mezi realizací jednotlivých částí veřejné zakázky delší, tím je samozřejmě určení existence časové souvislosti obtížnější. Avšak v obecné rovině bychom za časově souvislé části veřejné zakázky tvořící funkční celek mohli považovat v případě veřejných zakázek na dodávky a služby jedno účetní období (či kalendářní rok), u veřejných zakázek na stavební práce potom období přesahující jedno účetní období (či kalendářní rok) – dle povahy konkrétních stavebních prací. U všech druhů plnění veřejných zakázek však bude záležet především na konkrétních okolnostech daného případu.“ (MACEK, I.; DERKOVÁ, R.;

Jak vyplývá z výše uvedeného, časová souvislost není přesně ohraničená určitým pevně stanoveným okamžikem, ale je vždy nutno přihlížet k různým okolnostem, k čemuž Úřad uvádí následující.

V daném případě Úřad uzavírá, že časovou souvislost poskytovaného plnění nelze bez dalšího dovodit toliko z ujednání obsažených v dohodě o narovnání. V tomto dokumentu jeho strany deklarovaly pouze tu skutečnost, že v období od 31. 10. 2016 do 31. 12. 2019 existoval závazek společnosti GREPA Networks poskytovat určité plnění a závazek obviněného za toto plnění uhradit sjednanou částku. Z čl. 1 bodu 1.6 dohody o narovnání nicméně rovněž vyplývá, že tento závazek mohl existovat již před výše zmíněným datem, když strany v předmětné dohodě uvádějí, že společnosti GREPA Networks nárokuje úhradu za poskytnuté plnění pouze v rozsahu 36 kalendářních měsíců zpětně, přičemž „za období

V daném případě je tedy dle názoru Úřadu možné dovodit, že se jednotlivá plnění 1-3 mohla časově prolínat, ovšem již není možné konstatovat, že by byla zahájena ve stejný okamžik, resp. že by potřebu obviněného poptávat jednotlivá plnění bylo možné vztáhnout ke konkrétnímu, všem třem plněním společnému časovému období. Nelze rovněž dovodit, že by např. ke schválení plnění č. 1-3 poskytovaného společností GREPA Networks došlo v rámci jednoho zasedání rady obviněného či že by obviněný tato plnění, coby jednotlivé zakázky, administroval současně, a tedy je současně předvídal a plánoval v horizontu jednoho rozpočtového období.

Veškeré okolnosti případu tedy svědčí pro závěr, že časovou souvislost předmětných plnění není možné dovodit. Úřad uvážil všechny okolnosti, přičemž dospěl k výše uvedenému závěru, že nelze v šetřeném případě prokázat, že obviněný pořízení předmětných plnění současně předvídal nebo že by jejich pořízení plánoval současně. Stejně tak nelze dle Úřadu doložit, že by pořízení plnění č. 1-3 na sebe přímo navazovala. Vzhledem k uvedenému tak není dle Úřadu možné je označit za jednu veřejnou zakázku.

Na tomto místě Úřad pouze pro úplnost konstatuje, že se rovněž zabýval otázkou, zda některé z výše uvedených plnění č. 1-3 nemělo být zadáno v zadávacím řízení podle zákona.

Zákonodárce v § 27 zákona stanovil, že veřejnou zakázkou malého rozsahu je veřejná zakázka na služby, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší než 2 000 000 Kč. V § 31 je pak uvedena výjimka, podle které zadavatel není povinen v zadávacím řízení zadat veřejnou zakázku malého rozsahu.

S ohledem na výše uvedené Úřad uvádí, že (jak vyplývá z dohody o narovnání) za žádné z předmětných plnění č. 1-3 se zadavatel nezavázal uhradit částku přesahující 2 000 000 Kč, a jednalo se tak o veřejné zakázky malého rozsahu dle § 27 zákona. Úřad v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. R0214/2017/VZ-03356/2018/322/DJa ze dne

S ohledem na výše uvedené rozhodl Úřad o zastavení správního řízení, jelikož nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 nebo § 269 zákona, jak je uvedeno ve výroku

Úřad nejprve odkazuje na relevantní ustanovení zákona uvedená v bodech 24. - 31., 34. a 35. odůvodnění tohoto rozhodnutí a dále uvádí další relevantní ustanovení zákona.

Podle § 19 odst. 1 zákona předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, se stanoví jako a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo b) součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než 12 měsíců, pokud nemá k dispozici údaje podle písmene a).

Podle § 19 odst. 2 zákona má-li být smlouva uzavřena na dobu delší než 12 měsíců, upraví se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanovená podle odstavce 1 podle § 20 nebo 21 zákona.

Podle § 21 odst. 1 zákona pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby, u které se nestanoví celková smluvní cena, je rozhodná předpokládaná výše úplaty a) za celou dobu trvání smlouvy, je-li doba trvání smlouvy rovna 48 měsíců nebo kratší, b) za 48 měsíců u smlouvy na dobu neurčitou, nebo smlouvy s dobou trvání delší než 48 měsíců.

Podle § 3 odst. 1 písm. b) bodu 1. nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona

Účelem uzavření smlouvy na datové služby k MKDS je dle čl. I bodu 3 této smlouvy „zajišťování služeb elektronické komunikace, které spočívají v poskytování datových služeb a připojení pro fungování [m]ěstského kamerového a dohlížecího systému, který je ve vlastnictví statutárního města Jablonec nad Nisou a jehož prvky jsou umístěny na katastrálním území statutárního města Jablonec nad Nisou dle níže uvedené specifikace.“.

V čl. II bodu 1 smlouvy na datové služby k MKDS vymezil obviněný předmět smlouvy takto: ‚Předmětem této smlouvy je poskytování služby elektronických komunikací (dál jen „služba“) spočívající v přenosu dat, které objednateli umožní monitorování veřejného prostranství, a to pro účely zjišťování bezpečnostní situace, stavu veřejného pořádku, mimořádných událostí

Dle čl. II bodu 3 smlouvy na datové služby k MKDS se cena plnění dle čl. III této smlouvy „vztahuje i na navýšení či snížení počtu kamerových bodů a klientských pracovišť o celkem pět (5) těchto nad rámec počtu v době uzavření smlouvy (viz. příloha č. 2 této smlouvy).

V čl. III bodu 1 smlouvy na datové služby k MKDS se uvádí, že „[c]elková cena poskytovaných služeb pro provoz všech výše popsaných kamerových bodů a všech výše popsaných klientských pracovišť činí 2.000.000,- Kč bez DPH (slovy dva miliony korun českých bez DPH).“.

Dle čl. VI bodu 1 smlouvy na datové služby k MKDS se smlouva uzavírá na dobu určitou, a to od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2023.

V čl. 1 bodu 1.8 dohody o narovnání se uvádí, že „[s]mluvní strany prohlašují a mají dále za nesporné, že [m]ěsto eviduje za GREPOU z titulu Smlouvy o spolupráci podepsané obě[ma] stranami dne 25.7.2011 (ev. č. [m]ěsta 705-2011-KT) pohledávku ve výši 109.069 Kč bez DPH (slovy jedno sto devět tisíc šedesát devět korun českých bez DPH). Smluvní strany se výslovně dohodly na zápočtu této pohledávky do [n]ového závazku 1. specifikovaného v čl. 2.1.1 této dohody.“.

V čl. 2 bodu 2.2 dohody o narovnání je stanoveno, že „[n]a základě této [d]ohody se [m]ěsto zavazuje zaplatit GREPĚ částku ve výši 2.090.931 Kč bez DPH (dva miliony devadesát tisíc devět set třicet jedna korun českých bez DPH) představující hodnotu [n]ového závazku po započtení pohledávky [m]ěsta dle čl. 1.8 této [d]ohody. Tento závazek je splatný do

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky je, jak Úřad uvedl v bodě 29. odůvodnění tohoto rozhodnutí, vymezena v ustanovení § 16 odst. 1 zákona jako zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích, přičemž do předpokládané hodnoty se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

U veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, se předpokládaná hodnota stanoví jako skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců. Pokud bude smlouva uzavřena na dobu delší než 12 měsíců, tak se předpokládaná hodnota upraví v případě dodávek podle § 20 zákona nebo v případě služeb podle § 21 zákona. Za dodávky nebo služby pravidelné povahy jsou přitom myšleny takové trvající či pravidelně pořizované dodávky a služby, které zadavatel nakupuje opakovaně a jsou tedy prakticky trvale či

V šetřeném případě obviněný uzavřel dne 27. 2. 2020 se společností GREPA Networks smlouvu na datové služby k MKDS, jejímž předmětem plnění je poskytování datových služeb pro „provoz 30 kamerových bodů s kapacitou připojení nejméně 10/10 Mbps a dále připojení

Úřad konstatuje, že ze smlouvy na datové služby k MKDS je zřejmé, že plnění vyplývající z této smlouvy je veřejnou zakázkou na služby (otázka určení druhu veřejné zakázky je v dané věci nespornou a lehce odvoditelnou skutečností, viz body 69. a 70. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a sice na služby poskytované nikoli jednorázově, nýbrž jako trvající služby v rámci předem definovaného období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2023, tj. po dobu 48 měsíců (viz bod 73. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Úřad dále v obecné rovině uvádí, že je-li smlouva na plnění veřejné zakázky na služby uzavřena na dobu delší než 12 měsíců, upraví se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanovená podle § 19 odst. 1 zákona postupem podle § 21 zákona. To tedy znamená, že v případě, že je doba trvání smlouvy rovna 48 měsíců nebo kratší, bude předpokládaná hodnota odpovídat dle § 21 odst. 1 písm. a) zákona skutečné ceně uhrazené zadavatelem za služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců, upravené o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, a dále se připočte obdobně vypočítaná předpokládaná hodnota za další měsíce do celkové doby trvání smlouvy.

Na tomto místě Úřad považuje za nutné připomenout, že obviněný uzavřel se společností

Obviněný měl dle dohody o narovnání zaplatit společnosti GREPA Networks za plnění č. 1 (tedy provoz 34 kamerových spojů) za období 38 měsíců částku 2 000 000 Kč bez DPH (blíže viz body 39. - 41. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad požádal obviněného o zaslání účetních dokladů, které prokazují splnění závazku zadavatele dle čl. 2 bodu 2.2. dohody o narovnání, tedy skutečné uhrazení ceny ve výši 2 090 931,- Kč bez DPH sjednané za jednotlivá plnění podle dohody o narovnání. Úřad dále uvádí, že uvedená hodnota představuje součet částek, které měl obviněný zaplatit za plnění č. 1 – č. 3 dohody o narovnání (tedy 2 000 000,- Kč a 200 000,- Kč) od kterých byla odečtena hodnota pohledávky obviněného za společností GREPA Networks ve výši 109 069 Kč bez DPH (blíže viz bod 74. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dne 22. 7. 2020 obdržel Úřad od obviněného výpis z bankovního účtu obviněného poř. č. 252, z něhož plyne, že na bankovní účet společnosti

S ohledem na výše uvedené měl obviněný stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na služby k MKDS následujícím způsobem. Jak Úřad uvedl v bodě 80. odůvodnění tohoto rozhodnutí, předpokládaná hodnota veřejné zakázky měla v dané věci odpovídat skutečné ceně uhrazené zadavatelem za služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců, upravené o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců a dále měla být připočtena obdobně vypočítaná předpokládaná hodnota za další měsíce do celkové doby trvání smlouvy. Pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby MKDS měla být tedy nejdříve vypočítána hodnota, kterou měl obviněný zaplatit za jeden kamerový bod za jeden měsíc dle dohody o narovnání (tedy 2 000 000/38 =

Jelikož předpokládaná hodnota šetřené veřejné zakázky měla být stanovena cca ve výši

Úřad na tomto místě nesouhlasí s názorem obviněného, uvedeným v jeho stanovisku k podanému odporu, že finanční závazek uvedený v dohodě o narovnání se týkal poskytování služeb už od roku 2011, když dohoda o narovnání upravuje cenu hrazenou za období od 31. 10. 2016 do 31. 12. 2019. Vymezení předmětu v čl. 1 bodu 1.1. písm. a) dohody o narovnání, za které se obviněný zavázal uhradit za období 38 měsíců částku ve výši

S ohledem na výše uvedené Úřad dále konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť svým postupem zamezil účasti jiných v úvahu přicházejících dodavatelů.

V návaznosti na výše uvedené Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s § 2 odst. 3 zákona zadal veřejnou zakázku na služby k MKDS, tedy pravidelně pořizované služby, mimo zadávací řízení, když nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu předmětné veřejné zakázky, přestože znal skutečnou cenu uhrazenou za služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců a měl tedy stanovit předpokládanou hodnotu citované veřejné zakázky postupem dle ust. § 19 odst. 1 písm. a) zákona v návaznosti na ust. § 19 odst. 2 a ust. § 21 odst. 1 písm. a) zákona jako skutečnou cenu uhrazenou obviněným za služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců, na něž byla zadána veřejná zakázka uvedená ve výroku I. tohoto rozhodnutí, upravenou o změny v množství nebo cenách, které mohl obviněný očekávat během následujících 12 měsíců a přepočítanou za celou dobu trvání smlouvy na služby k MKDS, v důsledku čehož ji byl povinen zadat v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a na předmět plnění veřejné zakázky na služby k MKDS uzavřel smlouvu na datové služby k MKDS.

Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let.

Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení

V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí došlo dne 27. 2. 2020, kdy obviněný uzavřel smlouvu na datové služby k MKDS.

Z výše uvedených údajů tedy vyplývá, že v šetřeném případě promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula.

Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, lze uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

Úřad konstatuje, že podle čl. III bodu 1 smlouvy na datové služby k MKDS činí celková cena poskytovaných služeb 2 000 000 Kč bez DPH. Z registru smluv je pak zřejmé, že celková cena vč. DPH činí 2 420 000 Kč (DPH v tomto případě činí 21%). Z uvedeného plyne, že za spáchání přestupku dle výroku II. tohoto příkazu lze uložit maximální pokutu v částce ve výši

Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalším přestupkem (správním deliktem) obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné odkázat na rozsudek

S ohledem na výše uvedené Úřad dále zhodnotil, zda je v daném případě na místě zohlednit i jiné přestupky, za které již obviněnému byla uložena pokuta podle zákona a které jsou ve vztahu k projednávanému přestupku v souběhu. Úřad v kontextu uvedeného konstatuje,

Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti cit. ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne

V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku spáchaného podle výroku II. rozhodnutí

Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku a uvádí, že nezákonným postupem obviněného došlo k úplné eliminaci okruhu potenciálních dodavatelů veřejné zakázky a z tohoto pohledu s největší pravděpodobností i k možnému negativnímu zásahu do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Nelze přitom vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného z pohledu množství vynaložených finančních prostředků na realizaci veřejné zakázky výhodnější, a tudíž že mohl dosáhnout úspory při výdeji veřejných prostředků.

Ve vztahu ke kritériu uvedenému v § 37 písm. c) zákona o přestupcích, podle kterého Úřad při určení druhu trestu a jeho výměry přihlédne k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem,

Při posuzování výše uložené pokuty Úřad dále vycházel z premisy, že pokuta (jak již bylo naznačeno výše) uložená obviněnému za zjištěné porušení zákona má obecně plnit dvě základní funkce, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem – a funkci preventivní, která směřuje k předcházení jeho porušování, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla obviněným pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn.

Dále je třeba akcentovat, že v konečném důsledku se nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty.

Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl i k ekonomické situaci odpovědného subjektu, neboť v určitém případě se pokuta – ať už uložená v jakékoli výši – může jevit jako krajně „nespravedlivá“, a to konkrétně v situaci, kdy by zcela „zmařila“ ekonomickou podstatu pachatele přestupku. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter.

Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační, když Úřad s ohledem na vysokou závažnost spáchaného přestupku uložil obviněnému pokutu cca v jedné třetině hranice zákonné sazby.

S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 375417721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

Podle ust. § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznám vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, vycházel Úřad při jejich uložení z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupcích z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet