ÚOHS S0355/2019/KS – Spojení soutěžitelů REWE-ZENTRALFINANZ eG / Cestovní kancelá

Ke spojení soutěžitelů má dojít podle § 12 odst. 2 zákona tak, že družstvo REWE-ZENTRALFINANZ eG, se sídlem Spolková republika Německo, Kolín nad Rýnem, Domstraβe 20 (dále jen „REWE“, „Navrhovatel“ nebo „Účastník řízení“), má získat prostřednictvím společnosti EXIM HOLDING a.s., se sídlem Praha 4, Chodov, Babákova 2390/2, IČO 24159921 (dále jen „EXIM HOLDING“), možnost výlučně kontrolovat společnost Cestovní kancelář FISCHER, a.s., se sídlem Praha 4 – Nusle, Na Strži 65/1702, IČO 26141647 (dále jen „CK FISCHER“).

Skutečnost, že se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) spojením zabývá, byla v souladu s § 16 odst. 1 zákona zveřejněna v Obchodním věstníku č. OV03099780 ze dne 7. 10. 2019. Dne 23. 9. 2019 byla tato skutečnost zveřejněna na internetových stránkách Úřadu. Na základě zveřejněného oznámení Úřadu o zahájení správního řízení Úřad obdržel námitku proti posuzovanému spojení soutěžitelů od společnosti Zájezdy.cz, a.s., se sídlem Třebíč, Na potoce 468/25, IČO 27726525 (dále jen „Zájezdy.cz“).

Za účelem získání informací potřebných k náležitému zjištění skutkového stavu v oblasti dotčené předmětným spojením Úřad v první fázi správního řízení oslovil se žádostmi o poskytnutí informací a vyjádření k předmětnému spojení subjekty činné na území České republiky v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu, a to (i) konkurenční cestovní kanceláře, které tvoří a sestavují zájezdy,[1] (ii) subjekty činné jako cestovní agentury, které prodávají zájezdy spojujících se soutěžitelů a konkurenčních cestovních kanceláří konečným zákazníkům[2] a (iii) Asociaci cestovních kanceláří České republiky, se sídlem Praha 2, Lípová 15, IČO 17046980 (dále jen „Asociace CK“), která působí na území České republiky jako jeden ze spolků sdružujících soutěžitele činné v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu.

Řada z oslovených subjektů ve svých vyjádřeních sdělila Úřadu námitky proti posuzovanému spojení soutěžitelů.

Na základě informací poskytnutých Účastníkem řízení a oslovenými subjekty a na základě závěrů provedené analýzy vycházející z veškerých ve správním řízení shromážděných informací o spojením dotčených trzích, dospěl Úřad v rámci třicetidenní lhůty ve smyslu § 16 odst. 2 zákona in fine k závěru, že posuzované spojení soutěžitelů vzbuzuje vážné obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže.

S ohledem na výše uvedené Úřad dopisem č. j. ÚOHS-S0355/2019/KS-29863/2019/840/LBř ze dne 1. 11. 2019[3] sdělil Účastníkovi řízení, že ve smyslu § 16 odst. 2 zákona bude v řízení nadále pokračovat a že rozhodnutí ve věci bude vydáno v souladu s § 16 odst. 5 zákona ve lhůtě pěti měsíců od zahájení správního řízení.

V průběhu druhé fáze správního řízení si Úřad vyžádal informace nezbytné pro posouzení dopadů předmětného spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž (i) od nejvýznamnějších (z pohledu obratu jimi dosahovaného poskytováním služeb cestovního ruchu na území České republiky) konkurenčních cestovních kanceláří,[4] (ii) od významných cestovních agentur[5] a (iii) od společnosti Smartwings, a.s., se sídlem Praha 6, K Letišti 1068/30, IČO 25663135 (dále jen „Smartwings“), která na území České republiky působí jako letecký přepravce osob a prodává cestovním kancelářím místa v letadlech pro účely sestavování zahraničních zájezdů.

Při posuzování spojení soutěžitelů Úřad vycházel zejména z návrhu na povolení spojení, dotazníku k povolení spojení, listiny zakládající spojení, výpisů z obchodního rejstříku či obdobného zahraničního registru, výročních zpráv a účetních závěrek spojujících se soutěžitelů nebo informací jimi doplněných v průběhu správního řízení a dalších všeobecně známých skutečností týkajících se spojujících se soutěžitelů. Rovněž tak Úřad vycházel z vyjádření a stanovisek oslovených subjektů k předmětnému spojení, jakož i příslušných vyjádření Účastníka řízení na ně reagujících. Úřad zohlednil rovněž svoji předchozí rozhodovací praxi a přihlédl k rozhodovací praxi Evropské komise ve spojením dotčené oblasti.

V průběhu správního řízení o povolení předmětného spojení soutěžitelů Úřad zaslal Účastníkovi řízení (resp. jeho právnímu zástupci) celkem 5 výzev k doplnění návrhu na povolení spojení.

Podle § 16 odst. 6 zákona může Úřad účastníka řízení písemně vyzvat, aby uvedl další skutečnosti nezbytné pro vydání rozhodnutí o povolení spojení nebo aby o takových skutečnostech předložil další důkazy. Doba ode dne doručení takové výzvy účastníkovi řízení do dne, kdy bude tato povinnost splněna, se do lhůt podle odstavců 2 a 5 nezapočítává.

Z citovaného ustanovení § 16 odst. 6 zákona vyplývá, že výzva účastníkovi řízení k doplnění návrhu na povolení spojení (tj. k uvedení dalších skutečností nezbytných pro vydání rozhodnutí o povolení spojení) má za následek stavení lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci povolení spojení, když doba ode dne doručení takové výzvy účastníkovi řízení do dne, kdy bude tato povinnost splněna, se do lhůt pro vydání rozhodnutí ve věci povolení spojení nezapočítává.

První z výzev Úřadu k doplnění návrhu na povolení spojení („Výzva č. 1“)[6]byla doručena Účastníkovi řízení (resp. doručena do datové schránky právního zástupce Účastníka řízení) dne 10. 10. 2019, přičemž Účastník řízení doručil Úřadu informace a podklady požadované Výzvou č. 1 dne 24. 10. 2019.[7] Lhůta pro vydání rozhodnutí o povolení spojení tak mezi doručením Výzvy č. 1 Účastníkovi řízení a doručením požadovaných informací a podkladů Úřadu neběžela 14 dnů.

Druhou výzvu Úřadu k doplnění návrhu na povolení spojení („Výzva č. 2“)[8] představovaly dotazy Úřadu položené Účastníkovi řízení na ústním jednání konaném dne 27. 11. 2019. Tato výzva tak byla doručena Účastníkovi řízení dne 27. 11. 2019. Třetí výzva Úřadu k doplnění návrhu na povolení spojení („Výzva č. 3“)[9] byla doručena Účastníkovi řízení dne 12. 12. 2019.

Účastník řízení doručil Úřadu informace a podklady požadované Výzvami č. 2 a č. 3 dne 20. 12. 2019.[10] Lhůta pro vydání rozhodnutí o povolení spojení tak mezi doručením Výzvy č. 2 Účastníkovi řízení (přičemž Výzva č. 3 byla Účastníkovi řízení doručena v době, kdy lhůta pro vydání rozhodnutí o povolení spojení neběžela, protože Účastník řízení doposud nedoručil Úřadu informace požadované Výzvou č. 2) a doručením požadovaných informací a podkladů Úřadu neběžela 23 dnů.

Čtvrtá výzva Úřadu k doplnění návrhu na povolení spojení („Výzva č. 4“)[11]byla doručena Účastníkovi řízení (resp. doručena do datové schránky právního zástupce Účastníka řízení) dne 22. 1. 2020. Účastník řízení doručil Úřadu informace a podklady požadované Výzvou č. 4 dne 3. 2. 2020.[12] Lhůta pro vydání rozhodnutí o povolení spojení tak mezi doručením Výzvy č. 4 Účastníkovi řízení a doručením požadovaných informací a podkladů Úřadu neběžela 12 dnů.

Pátá výzva Úřadu k doplnění návrhu na povolení spojení („Výzva č. 5“)[13]byla doručena Účastníkovi řízení (resp. doručena do datové schránky právního zástupce Účastníka řízení) dne 21. 2. 2020. Účastník řízení doručil Úřadu informace a podklady požadované Výzvou č. 5 dne 26. 2. 2020.[14] Lhůta pro vydání rozhodnutí o povolení spojení tak mezi doručením Výzvy č. 5 Účastníkovi řízení a doručením požadovaných informací a podkladů Úřadu neběžela 5 dnů.

Správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0355/2019/KS bylo zahájeno dne 20. 9. 2019, přičemž v jeho průběhu Úřad sdělil Účastníkovi řízení, že s ohledem na dosud zjištěné skutečnosti bude pokračovat v šetření posuzované transakce v rámci tzv. druhé fáze správního řízení. K vydání rozhodnutí tak mělo dojít ve lhůtě 5 měsíců od zahájení správního řízení, tj. dne 20. 2. 2020. S ohledem na skutečnost, že Úřad vyzval v průběhu první i druhé fáze správního řízení Účastníka řízení prostřednictvím výše identifikovaných Výzev č. 1 - 5 k doplnění návrhu na povolení spojení soutěžitelů, došlo k přerušení běhu lhůty pro vydání rozhodnutí v celkové délce 54 dnů. Konečná lhůta pro vydání rozhodnutí tak připadá na 14. 4. 2020.

V průběhu správního řízení Úřad v souladu s § 16 odst. 2 věta první zákona posuzoval, zda spojení soutěžitelů podléhá jeho povolení. Z podkladů shromážděných v průběhu správního řízení Úřad zjistil následující skutečnosti.

K tomu, aby transakce podléhala povolení Úřadu, vyžaduje se, aby navrhovaná transakce měla charakter spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 zákona (první notifikační kritérium) a aby současně byly překročeny prahové hodnoty obratů spojujících se soutěžitelů stanovené v § 13 zákona (druhé notifikační kritérium).

K navrhovanému spojení soutěžitelů má dojít na základě Smlouvy o prodeji a koupi 100 % akcií společnosti Cestovní kancelář FISCHER, a.s., která byla uzavřena dne 19. 9. 2019 mezi společností KKCG Investments AG, se sídlem Švýcarská konfederace, Lucern, Kapellgasse 21 (dále jen „KKCG“), jako prodávajícím, společností EXIM HOLDING, jako kupujícím, a společností DER Touristik Group GmbH, se sídlem Spolková republika Německo, Kolín nad Rýnem, Humboldtstraße 140 - 144 (dále jen „DER Touristik“), jako ručitelem kupujícího, v jejímž důsledku má družstvo REWE nabýt nepřímo, prostřednictvím společnosti EXIM HOLDING, akcie představující 100% podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech ve společnosti CK FISCHER, a získat tak možnost tuto společnost výlučně kontrolovat. Navrhovaná transakce tak představuje spojení soutěžitelů podle § 12 odst. 2 zákona.

Protože v důsledku notifikované transakce má družstvo REWE získat (nepřímo, prostřednictvím společnosti EXIM HOLDING) možnost výlučně kontrolovat společnost CK FISCHER, navrhovaná transakce představuje spojení soutěžitelů podle § 12 odst. 2 zákona.

Podle § 12 odst. 2 zákona se totiž za spojení soutěžitelů považuje situace, pokud jeden nebo více podnikatelů anebo jedna nebo více osob, které nejsou podnikateli, ale kontrolují alespoň jednoho soutěžitele, získá možnost přímo či nepřímo kontrolovat jiného soutěžitele nebo jeho část, zejména nabytím účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů anebo smlouvou nebo jinými způsoby, které jim umožňují takového soutěžitele nebo jeho část kontrolovat.

Dále se Úřad zabýval otázkou, zda notifikované spojení soutěžitelů splňuje také druhé notifikační kritérium, stanovené v § 13 zákona.

Celkový čistý konsolidovaný obrat dosažený společnostmi podnikatelské skupiny Účastníka řízení na území České republiky činil za poslední účetní období cca [ … obchodní tajemství… ] Kč.Celkový čistý obrat dosažený nabývanou společností CK FISCHER (včetně její dceřiné společnosti) na území České republiky za poslední účetní období činil cca [ … obchodní tajemství… ] Kč.

Protože celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než 250 milionů Kč, je notifikační podmínka stanovená v § 13 písm. a) zákona splněna, a spojení soutěžitelů tak podléhá povolení Úřadu.

Úřad vzhledem k výše uvedenému shrnuje, že se v daném případě jedná o spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 zákona a rovněž podmínka obratu podle § 13 písm. a) zákona byla splněna. Předmětné spojení soutěžitelů tak podléhá povolení Úřadu.

Družstvo REWE stojí v čele podnikatelské skupiny společností (dále jen „Skupina REWE“), která působí v rámci Evropy, včetně České republiky, v oblastech (i) maloobchodu s potravinami a jiným zbožím[15] a (ii) poskytování služeb cestovního ruchu.[16] V oblasti poskytování služeb cestovního ruchu působí Skupina REWE prostřednictvím společnosti DER Touristik, když pod značkou DER Touristik provozuje cestovní kanceláře, prodejní kanály služeb cestovního ruchu (řetězce cestovních agentur, franšízové prodejní kanály a internetové portály) a v omezené míře i hotely. Na území České republiky, Polska, Maďarska a Slovenska působí Skupina REWE pod značkami EXIM TOURS a KARTAGO v oblasti provozování cestovních kanceláří a prodeje služeb cestovního ruchu prostřednictvím společnosti EXIM HOLDING a jejích dceřiných společností, a to konkrétně EXIM TOURS a.s., se sídlem Praha 4, Chodov, Babákova 2390/2, IČO 45312974 (dále jen „EXIM“), EXIM spólka akcyjna, se sídlem v Polsku, KARTAGO TOURS, a.s., se sídlem na Slovensku, KARTAGO TOURS Utazásszervező és Szolgáltató Zártkörűen Működő Részvénytársaság, se sídlem v Maďarsku, a ITS BILLA TRAVEL s.r.o., se sídlem Říčany u Prahy, Modletice 67, IČO 28512502.

V České republice působí Skupina REWE v oblasti (i) poskytování služeb cestovních kanceláří, (ii) poskytování služeb cestovních agentur a (iii) nákupu letenek a hotelového ubytování například prostřednictvím společností EXIM a DERTOUR Česko s.r.o., se sídlem Praha 5, Holečkova 17/418, IČO 28241282, a v oblasti (iv) maloobchodu s potravinami a jiným zbožím prostřednictvím maloobchodních řetězců Billa a Penny provozovaných společnostmi BILLA, spol. s r. o., se sídlem Říčany u Prahy, Modletice 67, IČO 00685976, a Penny Market s.r.o., se sídlem Radonice, Počernická 257, IČO 64945880.

Nabývaná společnost CK FISCHER působí na území České republiky, Slovenska a Polska v oblastech (i) poskytování služeb cestovního ruchu, (ii) poskytování služeb cestovních agentur a (iii) nákupu letenek a hotelového ubytování.

Na území České republiky působí společnost CK FISCHER pod obchodními značkami FISCHER, NEV-DAMA, eTravel/eHoliday a PRIVILEQ, které se zaměřují na činnosti poskytování služeb cestovní kanceláře a cestovní agentury (prostřednictvím poboček vlastní cestovní agentury, franšízových prodejních kanálů, nezávislých cestovních agentur a internetového prodeje). Společnost CK FISCHER kontroluje dceřinou společnost CKF facility s.r.o., se sídlem Praha 4 – Nusle, Na Strži 65/1702, IČO 28982738, která působí na území České republiky v oblasti zajištění pronájmu a správy nemovitostí. V důsledku uskutečnění transakce získá družstvo REWE nepřímou výlučnou kontrolu rovněž nad touto dceřinou společností. V době před uskutečněním spojení je společnost CK FISCHER kontrolována společností KKCG.

Za účelem zjištění, zda navrhované spojení soutěžitelů nebude mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, zejména proto, že by jím vzniklo nebo bylo posíleno dominantní postavení spojujících se soutěžitelů nebo některého z nich, Úřad vymezuje relevantní trh, kterým je v souladu s § 2 odst. 2 zákona trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.

Při vymezování relevantních trhů v jednotlivých případech spojení soutěžitelů, k nimž dochází podle § 12 odst. 2 zákona, se Úřad zaměřuje na činnosti, které na území České republiky provozuje soutěžitel, nad nímž je v důsledku spojení získávána kontrola, a z nich pak zejména na ty, které se zároveň překrývají s činnostmi soutěžitele získávajícího možnost kontroly, a na ty činnosti, které jim vertikálně předcházejí či na ně navazují.

Nabývaná společnost CK FISCHER i Navrhovatel (prostřednictvím společnosti EXIM) na území České republiky (i) působí jako provozovatelé cestovních kanceláří, které tvoří, sestavují a organizují zájezdy a tyto zájezdy nabízejí, dále (ii) tyto zájezdy distribuují či prodávají (a to i prostřednictvím cestovních agentur) konečným zákazníkům a rovněž tak (iii) nakupují pro účely tvorby a sestavení svých zájezdů místa v letadlech a ubytovací kapacity v hotelech.

Při vymezování věcně relevantního trhu v případech spojení soutěžitelů působících v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu jsou v rozhodovací praxi Komise, k níž Úřad přihlíží, rozlišovány následující tři úrovně na sebe vertikálně navazujících činností: (i) nákup míst v letadlech a ubytovacích kapacit v hotelech cestovními kancelářemi pro účely sestavení/tvorby zájezdů (velkoobchodní „nákupní“ úroveň),[17] jako upstream market, (ii) tvorba a nabídka zájezdů cestovními kancelářemi (úroveň „produkce zájezdů“)[18] a (iii) prodej zájezdů cestovními agenturami konečným zákazníkům (maloobchodní úroveň „distribuce zájezdů“),[19] jako downstream market.[20]

Těmito úrovněmi trhu v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu se Úřad zabýval i v tomto správním řízení, neboť ve všech uvedených oblastech jsou na území České republiky aktivní oba spojující se soutěžitelé.

Pokud jde o zájezdy[21] (resp. sestavování/tvorbu a nabídku zájezdů cestovními kancelářemi), Úřad se při posouzení dopadů tohoto spojení soutěžitelů soustředil vzhledem k zaměření nabídky spojujících se soutěžitelů na trh zahraničních turistických zájezdů (tzv. outgoing), který je v rozhodovací praxi Úřadu považován z pohledu věcného za trh odlišný od trhu zahraničních příjezdových zájezdů (tzv. incoming) a trhu domácích turistických zájezdů,[22] zatímco trhem zahraničních příjezdových zájezdů a trhem domácích turistických zájezdů se Úřad v tomto správním řízením nezabýval.[23]

Rovněž tak Úřad uvádí, že do trhu zájezdů (v případě tohoto správního řízení zahraničních zájezdů) je zahrnováno pouze cestování za účelem trávení volného času či dovolené, zatímco služební či pracovní cesty do tohoto trhu nepatří.[24]

Pokud jde o tvorbu a sestavování zahraničních zájezdů cestovními kancelářemi,[25] bývají v rozhodovací praxi zejména Komise (a okrajově i Úřadu[26]) zvažována následující členění do samostatných věcně relevantních trhů.

Zaprvé, bývá zvažováno[27] buď vymezení trhu zahraničních zájezdů pořádaných cestovními kancelářemi, na jedné straně, a trhu individuální zahraniční turistiky (bez využití služeb cestovních kanceláří), na druhé straně, jako dvou od sebe odlišných věcně relevantních trhů, nebo vymezení jednoho věcně relevantního trhu „poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi“, do něhož by byly zahrnuty jak zahraniční zájezdy (jako souhrn služeb sestavených, organizovaných a poskytovaných cestovní kanceláří), tak individuální zahraniční turistika.

K tomu Úřad uvádí, že rozhodovací praxe Komise dlouhodobě vychází z pojetí trhu zájezdů a trhu individuální turistiky (bez využití služeb cestovních kanceláří) jako dvou od sebe odlišných věcně relevantních trhů a při posouzení dopadů spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž ve zkoumané oblasti bylo toto pojetí Komisí použito (ať už došlo v konkrétním případě k vymezení věcně relevantního trhu s konečnou platností, či Komise ponechala vymezení věcně relevantního trhu otevřené, neboť notifikované spojení soutěžitelů po provedeném šetření nevzbuzovalo obavy z narušení hospodářské soutěže) např. v případech M.1524 Airtours/First Choice, M.4600 TUI/First Choice nebo M.8046 TUI/Transat France.

Například v případě M.1524 Airtours/First Choice (ze dne 22. 9. 1999) nepřijala Komise názor spojujících se soutěžitelů, že zájezdy a individuální turistika náleží do téhož věcně relevantního trhu. Rozdíly, které vedly Komisi k rozlišování trhu zájezdů a trhu individuální turistiky jako dvou od sebe odlišných věcně relevantních trhů, přitom Komise spatřovala[28] v tom, (i) že pro zákazníky (cestující) může být obtížné přímo si srovnat cenu zájezdu (jako souboru služeb) s cenami individuální dovolené, kterou si cestující individuálně sestavuje sám z jednotlivých dílčích služeb (doprava, ubytování atd.), či (ii) že při sestavování individuální dovolené vznikají cestujícímu dodatečné transakční náklady a náklady spojené s vyhledáváním (náklady za telefonáty, faxy a komunikaci s poskytovateli ubytování a letecké přepravy, náklady spojené se zařizováním pronájmu auta, transfery atd.), stejně jako individuální cestovatel čelí i jiným rizikům (např. při snaze domoci se kompenzace vůči zahraničnímu poskytovateli ubytování) ve srovnání se situací, kdy tyto služby nakoupí jako součást zájezdu. Komise se s ohledem na tyto rozdíly nedomnívala, že by relativně malý nárůst ceny zájezdů vedl k tomu, že by dostatečné množství cestujících začalo cestovat v rámci individuální turistiky.

Otázkou, zda zájezdy a individuální turistika náleží do téhož věcně relevantního trhu, nebo naopak je nutné je považovat za dva odlišné věcně relevantní trhy, se zbývalo i novější rozhodnutí Komise v případě M.8046 TUI/Transat France (ze dne 20. 10. 2016).[29] V uvedeném rozhodnutí Komise uvedla, že již v předchozích případech, kterými se Komise zabývala, byly hodnoceny změny, k nimž na trhu došlo (např. významný nárůst využívání Internetu) a které by mohly znamenat, že individuální turistika může vyvíjet konkurenční tlak na segment zájezdů, nicméně tehdy nebyly Komisí posouzeny jako postačující pro závěr, že individuální turistika a zájezdy patří do stejného věcně relevantního trhu.

V případě spojení soutěžitelů TUI/Transat France notifikující strana (společnost TUI AG – dále jen „TUI“) argumentovala ve prospěch názoru, že individuální turistika a zájezdy patří do stejného věcně relevantního trhu, změnami v oblasti cestovního ruchu ve Francii (mezi nimiž zmínila zejména on-line distribuci, rozvoj nízkonákladových leteckých společností atd.), které podle názoru společnosti TUI vedly k vytvoření „dynamického“ trhu v oblasti cestovního ruchu. Tento „dynamický“ trh byl podle společnosti TUI tvořen službami poskytovanými všemi subjekty (poskytovateli těchto služeb) přítomnými na všech na sebe navazujících úrovních aktivit v oblasti cestovního ruchu, jako jsou např. provozovatelé ubytování, letecké společnosti a další subjekty nabízející služby přepravy, cestovní kanceláře (tour operátoři) a cestovní agentury (ať již jejich kamenné pobočky, nebo on-line prodejci služeb v oblasti cestovního ruchu).

Podle společnosti TUI pak v tomto prostředí mohou zákazníci (cestující) snadno přecházet od „tradičních“ dovolených ve formě zájezdů k dovoleným, které si sestaví a zorganizují sami, neboť si mohou sami nezávisle samostatnými transakcemi nakoupit leteckou přepravu, ubytování a další dílčí služby své cesty. Případně mohou zákazníci (cestující) snadno přecházet k „dynamickým balíčkům“, kdy si nakoupí všechny dílčí služby (leteckou přepravu, ubytování atd.), které vytvoří ve svém celku jejich „individuální“ dovolenou či cestování, využitím jedné webové stránky.

V případě spojení TUI/Transat France Komise sice připustila, že v oblasti cestovního ruchu došlo k výše naznačeným změnám, avšak současně uvedla, že mezi individuální turistikou a zájezdy stále přetrvávají rozdíly,[30] mezi kterými Komise zmínila (i) cenové rozdíly mezi zájezdy a individuální turistikou, (ii) skutečnost, že (z pohledu poptávky) to, zda si zákazník zvolí pro svou dovolenou zájezd, nebo bude cestovat individuálně, obvykle závisí na druhu dovolené, (iii) z pohledu nabídky existují rozdíly v ochraně a pojištění proti úpadku, stejně jako to, že tour operátoři nabízejí v rámci svých zájezdů některé další služby (např. brzké odbavení na letišti, přístup do salónků na letištích, 24hodinovou asistenci, služby průvodce atd.), které nemohou být snadno replikovány v situacích, kdy si cestující organizuje svou cestu sám, jakož i (iv) zjištění, které vyplynulo z Komisí provedeného šetření trhu, že většina respondentů uvedla, že „dynamické balíčky“ soupeří o zákazníky se zájezdy cestovních kanceláří, přičemž současně odhadla, že by většina zákazníků v případě růstu cen zájezdů o 5 – 10 % i nadále nakupovala tyto zájezdy.

Zadruhé, rozhodovací praxe Komise pracuje s kritériem vzdálenosti nezbytné k dosažení cílové destinace cestujícím[31] a zvažuje, zda věcně relevantní trh zahrnuje zahraniční zájezdy do tzv. blízkých destinací (short-haul destinace)[32] i zahraniční zájezdy do tzv. vzdálených destinací (long-haul destinace),[33] nebo zda trh zahraničních zájezdů do tzv. blízkých destinací, na jedné straně, a trh zahraničních zájezdů do tzv. vzdálených destinací, na druhé straně, tvoří dva samostatné věcně relevantní trhy.

K tomu Úřad uvádí, že s pojetím věcně relevantního trhu, které člení zahraniční zájezdy na (i) zahraniční zájezdy do tzv. blízkých destinací a (ii) zahraniční zájezdy do tzv. vzdálených destinací, pracuje Komise v řadě svých rozhodnutí ve věci povolení spojení soutěžitelů v oblasti služeb cestovního ruchu, mezi kterými lze uvést např. M.1524 Airtours/First Choice, M.4600 TUI/First Choice, M.4601 KarstadtQuelle/MyTravel neboM.8046 TUI/Transat France.

Mezi důvody uváděné Komisí v její rozhodovací praxi, pro které jsou při definování věcně relevantního trhu odlišeny (i) trh zahraniční zájezdů do tzv. blízkých destinací od (ii) trhu zahraničních zájezdů do tzv. vzdálených destinací, patří[34] např. a) cenové rozdíly mezi těmito dvěma skupinami zájezdů, b) omezená zaměnitelnost jednotlivých typů letadel při jejich využití k letům do vzdálených destinací, na jedné straně, a blízkých destinací, na druhé straně, nebo c) vnímání zájezdů do vzdálených destinací jako exotických dovolených či destinací.

Zatřetí, dalším z kritérií používaných při definování věcně relevantního trhu v předmětné oblasti, které bývá zvažováno v rozhodovací praxi Komise[35] i Úřadu,[36] je obsahové zaměření či typ zahraničního zájezdu, přičemž podle tohoto kritéria připadá v úvahu členění např. na trh pobytových zahraničních zájezdů (stays), trh poznávacích zahraničních zájezdů (tours) a trh lyžařských zahraničních zájezdů, jako samostatných věcně relevantních trhů, nebo naopak takový přístup, podle něhož by do téhož věcně relevantního trhu patřily zahraniční zájezdy všech obsahových zaměření či typů.

V této souvislosti Úřad uvádí, že Komise použila při definování věcně relevantního trhu členění na jednotlivé typy (podle jejich obsahového zaměření) zahraničních zájezdů např. v případě M.8046 TUI/Transat France.

Začtvrté, při definování věcně relevantního trhu ve zkoumané oblasti bývá v rozhodovací praxi Komise[37] zohledňováno i kritérium cílové destinace, do níž zákazník cestuje, přičemž se zvažuje, zda věcně relevantní trh zahrnuje všechny cílové destinace (bez rozlišení), do nichž se cestuje (či do kterých jsou pořádány zahraniční zájezdy), nebo naopak, zda každá z cílových destinací[38] představuje pro oblast tvorby a sestavování zahraničních zájezdů samostatný věcně relevantní trh.

Přístup, kdy jsou při definování věcně relevantního trhu zahraniční zájezdy členěny podle jednotlivých destinací, použila Komise např. v případě M.8046 TUI/Transat France, v případě M.4601 KarstadtQuelle/MyTravel pak Komise možnost takového přístupu naznačila.

Pokud se jedná o maloobchodní distribuční úroveň, tj. prodej zahraničních zájezdů konečným zákazníkům,[39] jsou v rozhodovací praxi Komise používána při definování věcně relevantního trhu obdobná kritéria jako v případě úrovně produkce zahraničních zájezdů.

I na maloobchodní distribuční úrovni jsou tedy z pohledu věcného odlišeny cestování za účelem trávení volného času či dovolené od služebních cest, stejně jako i zde (tj. na maloobchodní distribuční úrovni) se zvažuje, zda zahraniční zájezdy představují věcně relevantní trh odlišný od individuální zahraniční turistiky, nebo zda tyto dva druhy cestování náleží do stejného věcně relevantního trhu.[40]

Při definování věcně relevantního trhu pro maloobchodní distribuční úroveň (tj. prodej zahraničních zájezdů konečným zákazníkům) je zvažováno i kritérium distribučního kanálu,[41] jehož prostřednictvím jsou zahraniční zájezdy prodávány konečným zákazníkům. Při použití tohoto kritéria se zvažuje, zda prodej zahraničních zájezdů konečným zákazníkům prostřednictvím kamenných poboček cestovních kanceláří či agentur tvoří samostatný věcně relevantní trh odlišný od on-line prodeje zahraničních zájezdů konečným zákazníkům, nebo zda existuje jeden věcně relevantní trh, který zahrnuje oba uvedené distribuční (prodejní) kanály.

K tomu Úřad uvádí, že se Komise ve své rozhodovací praxi ve vztahu k prodeji zájezdů konečným zákazníkům přiklání k zahrnutí jak on-line prodeje zahraničních zájezdů, tak jejich prodeje prostřednictvím kamenných poboček cestovních kanceláří či agentur do téhož věcně relevantního trhu (viz rozhodnutí Komise ve věci M.2794 Amadeus/GGL/JV).

Tento svůj přístup odůvodňuje Komise tak, že podle ní služby poskytované on-line prodejci zahraničních zájezdů jsou zastupitelné se službami poskytovanými tradičními prodejci zahraničních zájezdů (kamenné pobočky) a zákazníci si mohou vybrat, zda nakoupí zahraniční zájezd prostřednictvím on-line kanálu nebo na kamenné pobočce. Zastupitelnost mezi uvedenými dvěma distribučními kanály spatřuje Komise i z pohledu nabídkové strany, když uvádí, že prodejci zahraničních zájezdů (cestovní agentury a jejich kamenné pobočky) mohou začít prodávat zahraniční zájezdy prostřednictvím Internetu (on-line) bez nutnosti vynaložit významnější úsilí. Stejný závěr pak podle Komise platí i přechod od on-line prodeje zájezdů k jejich prodeji na kamenných pobočkách.

Pokud se jedná o velkoobchodní nákupní úroveň, tj. nákup (i) míst v letadlech od leteckých přepravců a (ii) ubytovacích kapacit v hotelech od poskytovatelů ubytování (provozovatelů hotelů), které jsou realizovány cestovními kancelářemi, aby tyto mohly sestavovat zahraniční zájezdy, jsou v rozhodovací praxi Komise používána při definování věcně relevantního trhu pro nákup míst v letadlech tato kritéria či členění.

V případě nákupu míst v letadlech od leteckých přepravců cestovními kancelářemi je zvažováno členění a) podle kritéria vzdálenosti destinace, do které je cestující přepravován, na (i) nákup míst v letadlech pro zahraniční zájezdy do tzv. blízkých destinací (short-haul destinace) a (ii) nákup míst v letadlech pro zahraniční zájezdy do tzv. vzdálených destinací (long-haul destinace),[42] nebo b) členění podle toho, zda jsou místa v letech (pro účely přepravy cestujících do cílové destinace) nakupována (i) v tzv. charterových letech (charter flights),[43] nebo (ii) v letech na tzv. pravidelných linkách (scheduled flights).[44]

V případě nákupu ubytovacích kapacit v hotelech cestovními kancelářemi je zvažováno členění (i) podle vlastnictví na řetězce hotelů a nezávislé hotely nebo (ii) členění podle ceny/úrovně pohodlí na základě klasifikace nebo hvězdiček udělených konkrétnímu hotelu.[45]

Účastník řízení v návrhu na povolení posuzovaného spojení soutěžitelů (resp. Dotazníku k povolení spojení)[46] popsal relevantní rozhodovací praxi především Komise a rovněž i omezenou rozhodovací praxi Úřadu v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu. Navrhoval přitom následující vymezení věcně relevantních trhů pro účely posouzení dopadů navrhovaného spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž.

Na úrovni produkce zájezdů cestovními kancelářemi (tj. tvorby, sestavování a organizace zájezdů cestovními kancelářemi) Účastník řízení navrhl následující vymezení věcně relevantního trhu.

Účastník řízení v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a Komise navrhl z pohledu věcného považovat za odlišné relevantní trhy trh zahraničních produktů cestovního ruchu (resp. zahraničních zájezdů) a trh tuzemských produktů cestovního ruchu (resp. tuzemských zájezdů).[47] K tomu Úřad doplňuje, že se spojující se soutěžitelé v oblasti služeb cestovního ruchu v České republice soustředí na zahraniční zájezdy (podle údajů v dotazníku k povolení spojení spojující se soutěžitelé „…nabízejí téměř výhradně zahraniční dovolené …“[48]), a proto i posouzení dopadů navrhovaného spojení soutěžitelů, provedené Úřadem v tomto správním řízení, se zaměřuje na oblast zahraničních zájezdů.

Dále Účastník řízení, a to rovněž v souladu s rozhodovací praxí Komise,[49] navrhl odlišit z pohledu věcného poskytování služeb cestovního ruchu za účelem trávení volného času či dovolené od poskytování služeb cestovního ruchu za účelem služebních cest. K tomu Účastník řízení dodal, že se navrhované spojení nedotýká poskytování produktů cestovního ruchu pro účely služebních cest, protože žádný ze spojujících se soutěžitelů nenabízí v České republice ve významnější míře produkty či služby v oblasti služebních cest.[50]

Na rozdíl od dosavadní rozhodovací praxe Komise[51] nicméně Účastník řízení navrhl zahrnout do téhož věcně relevantního trhu „poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi“ zájezdy i individuální turistiku. Dále Účastník řízení navrhl při definování věcně relevantního trhu nerozlišovat podle kritéria typu zájezdu (požadoval tedy zahrnout do téhož věcně relevantního trhu zájezdy pobytové, poznávací, lyžařské či zájezdy jiného zaměření), či podle kritéria cílové destinace či podle kritéria vzdálenosti nezbytné k dosažení cílové destinace cestujícím (navrhl tudíž zahrnout do téhož věcně relevantního trhu zájezdy do blízkých i vzdálených destinací, stejně jako zájezdy do kterékoli destinace – země). Účastník řízení k tomu mimo jiné uvedl, že spojující se soutěžitelé mají zkušenost, že „ … pro zákazníky jsou „zájezdy“ a „individuální turistika“ obecně do značné míry zastupitelné. V současné době tedy existuje pouze jeden relevantní trh pro všechny produkty cestovního ruchu, který zahrnuje „zájezdové balíčky“ i „individuální turistiku“. Stejně tak Soutěžitelé vážně pochybují o smysluplnosti jasného rozlišování jednotlivých trhů pro blízké a vzdálené destinace na základě doby trvání letu. V praxi neexistuje žádné jasné rozlišení podle doby trvání přepravy; roli hraje spíše cena a některé konkrétní kulturní preference. Žádné takové jasné rozlišení není možné, jak ukazuje příklad oblíbených destinací, například Španělska (kdy cesta letadlem na Mallorcu trvá méně než 3 hodiny letu a na Kanárské ostrovy podstatně více než 3 hodiny lety, ale ceny jsou přitom srovnatelné)...“.[52]

Účastník řízení k tomu nicméně dodal, že Úřadu v reakci na jeho požadavek z uskutečněného přednotifikačního jednání poskytl tržní údaje i pro (i) samostatné segmenty zájezdů (označované také jako „zájezdové balíčky“ nebo „zájezdy“) a individuální turistiky a (ii) další rozdělení segmentu zájezdů na možné sub-segmenty blízkých destinací a vzdálených destinací s cílem ukázat, že v důsledku předmětného spojení soutěžitelů nedojde k podstatnému narušení hospodářské soutěže na základě žádné z možných definicí relevantního trhu.[53] Účastník řízení v Dotazníku k povolení spojení (a jeho příloze č. 7)[54]poskytl Úřadu údaje o tržních podílech spojujících se soutěžitelů pro trh zahraničních zájezdů rovněž v členění podle jednotlivých destinací.

Pokud jde o zvažované členění trhu poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi na samostatné segmenty (i) zájezdů a (ii) individuální turistiky, které je používáno v dosavadní rozhodovací praxi Komise,[55] Účastník řízení uvedl,[56] že Komise ve svém rozhodnutí v případě M.1524 Airtours/First Choice (ze dne 22. 9. 1999) vymezila samostatný trh zájezdů, kdy zákazníci nakupují hotový balíček připravený cestovní kanceláří, které kombinuje ubytování a případně další služby (pronájem vozu či pojištění) v dané destinaci se zpáteční cestou (obvykle letecky). Tyto zájezdy přitom Komise odlišila v citovaném rozhodnutí od trhu individuální turistiky, kdy si zákazník sestavuje a nakupuje různé položky (ubytování a letenky) dovolené samostatně.

Účastník řízení nicméně namítal, že za období od vydání rozhodnutí Komise ve věci M.1524 Airtours/First Choice došlo k řadě změn, které Komisí přijaté rozlišování zájezdů a individuální turistiky jako dvou odlišných věcně relevantních trhů v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu činí dále neudržitelným či neaktuálním.

Pokud jde o rozhodovací praxi Komise vyjadřující se ke členění oblasti poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi na zájezdy a individuální turistiku, Účastník řízení poznamenal, že v nedávné době Komise ponechala ve svém rozhodnutí v případě M.8046 TUI/Transat France (ze dne 20. 10. 2016) otevřenou otázku, zda je takové vymezení i nadále opodstatněné či udržitelné.

Zaprvé, podle Účastníka řízení došlo od vydání rozhodnutí Komise ve věci M.1524 Airtours/First Choice ke vstupu nových soutěžitelů a jejich narůstající přítomnosti na trhu nízkonákladových pravidelných aerolinek (např. společností Ryanair, EasyJet nebo Wizz Air), jež vede k narušení cen na celém trhu aerolinek a dochází tím ke sbližování cen letenek charterových a pravidelných letů. Účastník řízení v této souvislosti poukazoval na to, že nyní mnoho pravidelných leteckých linek bojuje o zákazníky především cenou, v důsledku čehož již neexistují žádné výrazné rozdíly mezi zájezdy a individuální turistikou, jde-li o ceny letenek pro cestování na dovolenou.

Zadruhé, současně s tím podle Účastníka řízení dochází díky čím dál rozšířenějšímu využívání Internetu ke srovnávání cen za přepravu (k tomu zákazníci využívají vyhledávacích nástrojů, jako jsou Skyscanner, Letuška, Pelikán nebo Kiwi) a ubytování (možnosti on-line srovnání a rezervace ubytování prostřednictvím např. Booking.com nebo Expedia) po celém světě, a potenciální cestující tak získávají on-line přístup ke službám cestovního ruchu.

Zatřetí, Účastník řízení poukázal na změny v oblasti ubytování, kde jsou v čím dál větším rozsahu využívány (a hrají tak významnou roli) soukromé ubytovací služby (např. celosvětová on-line platforma Airbnb, která vyvíjí výrazný tlak na hotelový sektor a umožňuje především krátkodobým cestovatelům zakoupit si prostřednictvím této platformy samostatně ubytování).[57]

Vyjmenované faktory a změny, které se udály v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu v době od vydání rozhodnutí Komise ve věci M.1524 Airtours/First Choice činí podle názoru Účastníka řízení rozlišování na segment zájezdů a segment individuální turistiky umělým a neodpovídajícím současné realitě. V důsledku uvedených změn zaznamenala podle Účastníka řízení vývoje individuální turistika (z pohledu jejího objemu) ve srovnání s objemem segmentů zájezdů výrazný nárůst.

Začtvrté, Účastník řízení k tomu dále uvedl, že se změnila rovněž poptávka zákazníků, kteří již nejsou při rezervaci dovolené závislí na cestovní kanceláři tak, jak tomu bylo v minulosti, kdy bylo obtížné si samostatně zorganizovat dovolenou do vzdálených destinací vzhledem k měnové, jazykové a komunikační bariéře.

Účastník řízení rovněž konstatoval, že s využitím Internetu (a počítače či mobilního telefonu) si nyní mohou individuální cestovatelé sestavit svou dovolenou a její jednotlivé složky (např. vyhledat, rezervovat a koupit nejlevnější či nejvhodnější let a ubytování) mnohem snadněji, rychleji a pohodlněji, než tomu bylo dříve.

Účastník řízení v důsledku výše popsaných skutečností považuje individuální dovolené z pohledu poptávky zákazníka (cestujícího) do značné míry zastupitelné se zájezdy.

Dále k tomu Účastník řízení uvedl,[58] že „…nástup nových služeb cestovního ruchu, např. „dynamických zájezdových balíčků“, ukazuje, že rozlišování mezi „zájezdovými balíčky“ a „individuální turistikou“ není relevantní. Tyto dynamické balíčky umožňují spotřebitelům kombinovat cestování/dopravu a ubytování v okamžiku prodeje s využitím nejaktuálnějších cen. Tyto produkty tudíž kombinují prvky individuální turistiky a zájezdového balíčku. Při pohledu na rozšíření těchto trendů je patrné, že rozdíly mezi zájezdovými balíčky a individuální turistikou již spotřebitelům téměř splývají.“

Účastník řízení z výše uvedených důvodů považuje segmenty zájezdů a individuální turistiky za součást téhož věcně relevantního trhu poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi.

K případné segmentaci trhu poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi na základě délky letu potřebné k dosažení destinace, tj. členění na poskytování těchto služeb cestovního ruchu pro cestování do blízkých destinací, na jedné straně, a pro cestování do vzdálených destinací, na druhé straně, Účastník řízení poznamenal,[59] že Komise ve své rozhodovací praxi v některých předchozích případech[60] zavedla další rozlišení na základě délky trvání letu na blízké destinace, které se nacházejí v krátké či střední vzdálenosti, a na vzdálené destinace, které jsou dosažitelné lety na dlouhou vzdálenost. Segment „vzdálených destinací“ přitom zahrnuje veškeré destinace, do nichž let trvá déle než tři hodiny (s výjimkou Kanárských ostrovů a letovisek v severní Africe a východním Středomoří). Tyto destinace byly, jak uvedl Účastník řízení, dříve považovány za prestižnější, dražší a časově náročnější. Účastník řízení však konstatoval, že spojující se soutěžitelé „vážně pochybují o smysluplnosti jasného rozlišování jednotlivých trhů pro blízké a vzdálené destinace na základě doby trvání letu“, neboť dle jejich názoru roli hraje spíše cena a některé konkrétní kulturní preference. Stejně tak Účastník řízení nespatřoval důvod pro úzké vymezení relevantního trhu podle jednotlivých destinací.

Pokud jde o případnou segmentaci trhu poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi na základě typu či obsahového zaměření zahraniční dovolené (zahraničního zájezdu), podle kterého by se při definování věcně relevantního trhu rozlišovalo např. mezi zájezdy pobytovými, zájezdy poznávacími, zájezdy lyžařskými, či zájezdy jiného obsahového zaměření, Účastník řízení uvedl,[61] že podle zkušeností spojujících se soutěžitelů „ … žádné takové extrémně úzké trhy neexistují. Nejen že cestovatelé často kombinují prvky různých typů dovolené, ale cestovní kanceláře jako EXIM TOURS a FISCHER navíc nabízejí všechny typy zájezdových balíčků. Obecně nevedou záznamy o svých prodejích podle různých typů balíčků (které považují za zastupitelné, takže na dělení podle typu nezáleží). V důsledku tohoto nejsou prakticky schopny rozlišit obrat podle jednotlivých typů dovolené, ale agregují pouze celkový obrat podle značky.“ Proto se spojující se soutěžitelé nedomnívají, že by jejich tržní podíly byly odlišné, pokud by produktové trhy byly dále vymezeny podle typů dovolené. Jakákoliv dílčí klasifikace by tedy podle názoru Účastníka řízení neměla vliv na posouzení z hlediska hospodářské soutěže.

Pro maloobchodní úroveň distribuce zájezdů, kdy se jedná o prodej zájezdů cestovními agenturami[62] konečným zákazníkům, Účastník řízení navrhl z pohledu věcného odlišit služby cestovních agentur pro účely služebních cest od služeb cestovních agentur poskytovaných pro účely trávení volného času.

Pokud jde o poskytování služeb cestovních agentur pro účely trávení volného času, Účastník řízení navrhl vymezit jeden společný věcně relevantní trh poskytování služeb cestovních agentur pro účely trávení volného času, do kterého budou zahrnuty zájezdy i individuální turistika (bez využití služeb cestovních kanceláří a agentur) a který nebude rozlišovat mezi off-line (prodej prostřednictvím kamenných poboček) a on-line (prodej prostřednictvím Internetu) prodejními (distribučními) kanály, protože je podle názoru Účastníka řízení koneční zákazníci považují za zastupitelné.[63]

K tomu je třeba doplnit, že vzhledem k požadavku Úřadu, aby Účastník řízení poskytl informace ve vztahu k trhu prodeje (pouze) zájezdů konečným zákazníkům, z něhož je vyloučena individuální turistika, vycházel Účastník řízení z teoretického předpokladu, že existuje samostatný produktový trh maloobchodního prodeje zájezdů. Ve vztahu k takto pojatému trhu pak Účastník řízení uvedl, že spojující se soutěžitelé nejsou činní na trhu poskytování služeb cestovních agentur pro účely služebních cest v České republice ve významném rozsahu, a proto „…je daný relevantní trh možné definovat jako „trh poskytování služeb cestovních agentur pro volnočasové účely – prodej zájezdových balíčků“, zahrnující všechny zájezdové balíčky (poskytované českými i zahraničními cestovními kancelářemi) prodávané prostřednictvím online i offline prodejních kanálů českými cestovními agenturami konečným zákazníkům v České republice.“[64]

Jedná-li se o úvahu, zda na maloobchodní úrovni poskytování služeb cestovních agentur pro účely trávení volného času mají být do stejného věcně relevantního trhu zahrnuty jak zájezdy, tak individuální turistika, pak Účastník řízení nejdříve poukazoval na rozhodovací praxi Komise, která při definování věcně relevantního trhu v oblasti poskytování služeb cestovních agentur rozlišuje mezi zájezdy a individuální turistikou,[65] nicméně i zde, stejně jako v případě úrovně produkce, tj. poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi, vyjádřil názor, že prodej zájezdů cestovními agenturami a služby individuální turistiky poskytované či zajišťované cestovními agenturami náleží do téhož věcně relevantního trhu, přičemž pro takový přístup mají podle Účastníka řízení svědčit stejné argumenty, které uvedl ve vztahu k oblasti poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi.

Účastník řízení zde podotkl, že „…tyto argumenty jsou ve vztahu k maloobchodní úrovni ještě relevantnější. Všechny typy dovolených – zájezdové balíčky stejně jako individuální turistika – jsou prodávány prostřednictvím cestovních agentur, bez jakéhokoliv rozlišení na maloobchodní úrovni. Jak je uvedeno výše, na distribuční úrovni není možné tyto dva segmenty jasně rozlišovat, zejména v dnešní době rezervování cest online. Trh služeb cestovních agentur v oblasti cestovního ruchu by měl tudíž zahrnovat všechny typy nabízených služeb cestovního ruchu a neměl by být dále segmentován.“[66]

Pokud jde o off-line (prodej prostřednictvím kamenných poboček) a on-line (prodej po telefonu či prostřednictvím Internetu) prodejní kanály, Účastník řízení jejich případné rozlišování považuje za zastaralé, když poukazuje na to, že „…se internet stal pro zákazníky nedílnou součástí vyhledávání dovolené a provádění rezervací. Doslova každý potenciální cestovatel má v současné době v České republice přístup k internetu. Stírá se tudíž rozlišovací hranice mezi nabídkami v kamenných prodejnách a online: zákazníci dnes volně kombinují oba způsoby a v důsledku toho pokládají rezervování své dovolené online za do značné míry zastupitelné s provedením rezervace v kamenné prodejně….“ a že roste podíl cestujících, kteří si rezervují své dovolené on-line.[67] Stejně tak Účastník řízení uvedl, že také „…cestovní agentury považují online kanály a kanály kamenných prodejen za odlišné prostředky oslovení stejné zákaznické základny: mnoho kamenných prodejen pro širokou veřejnost nabízí slevy, aby se vyrovnaly internetovým cenám, a provozuje internetové stránky.“[68] V otázce vymezení věcně relevantního trhu pak Účastník řízení odkazoval na rozhodnutí Komise v případě M.8862 GBT/HRG (ze dne 13. 7. 2018), ve kterém Komise do trhu služeb cestovních agentur pro účely služebních cest zahrnula on-line i off-line prodejní kanály. Podle názoru Účastníka řízení lze tento závěr Komise analogicky vztáhnout i na služby cestovního ruchu pro volnočasové účely, neboť způsob, jakým bude cesta zprostředkována (komunikační kanály při rezervaci služební i soukromé cesty), bude většinou totožný pro obchodní společnosti při rezervaci služební cesty i soukromé osoby při rezervaci soukromé dovolené.

Pokud jde o trh nákupu míst v letadlech (letenek) od leteckých přepravců cestovními kancelářemi, považoval Účastník řízení za věcně relevantní jeden společný trh nákupu míst v letadlech, který zahrnuje nákupy letenek pro lety do tzv. blízkých destinací i tzv. vzdálených destinací, stejně jako místa v letech (letenky) nakupované v tzv. charterových letech i letech na tzv. pravidelných linkách.

Podle Účastníka řízení přitom rozlišování mezi blízkými a vzdálenými destinacemi při nákupu letenek cestovními kancelářemi postrádá smysl, když uvádí že, „…na trhu nákupu nakupují cestovní kanceláře sedadla v letadlech do destinací, ve kterých mohou nabízet zájezdové balíčky (nebo individuální turistiku). Z pohledu cestovní kanceláře tudíž – podobně jako u definice trhu cestovních kanceláří (trh prodeje) – takové rozlišení neodráží skutečnou tržní dynamiku. Charteroví dopravci a pravidelné aerolinky obvykle létají do blízkých destinací i do destinací vzdálených. Je možné (a skutečně se tak děje), že cestovní kanceláře spojují svou poptávku po letech na krátkou a dlouhou vzdálenost z konkrétní země. Cestovní kanceláře tedy nakupují lety na krátké i dlouhé vzdálenosti od téhož dopravce současně, bez rozlišování mezi skupinami na základě (libovolně stanoveného) pravidla „tří hodin letu“. Pro trh nákupu je tedy takové rozlišování na lety na krátkou a na dlouhou vzdálenost ještě méně přiléhavé…“.[69]

Případné rozlišování podle toho, zda cestovní kanceláře nakupují místa v letech (letenky) v charterových letech nebo letech pravidelných linek, Účastník řízení odmítl vzhledem ke sbližování obou kategorií letů, dodavatelské struktuře a cenám letů na pravidelných linkách ve srovnání s cenami letenek v charterových letech. Dodal k tomu, že „…charterové a pravidelné lety jsou stejně vhodné k tomu, aby byly začleněny do zájezdového balíčku, a tudíž jsou z pohledu cestovní kanceláře zastupitelné..“[70]

Ve prospěch závěru o nerozlišování mezi nákupem míst v charterových letech nebo jejich nákupem v letech pravidelných linek argumentoval Účastník řízení[71] zejména nárůstem významu nízkonákladových leteckých přepravců a jejich konkurenčním tlakem na společnosti provozující pravidelné letecké linky (mnoho z těchto leteckých společností si podle vyjádření Účastníka řízení založilo své vlastní nízkonákladové přepravce) a výslednému sbližování cen letenek nabízených zavedenými leteckými přepravci a letenek nabízených nízkonákladovými přepravci. Účastník řízení k tomu dále uvedl, že „…na současných trzích se ceny charterových a pravidelných letů neliší takovou mírou, která by cestovním kancelářím bránila zaměňovat jedny za druhé při sestavování zájezdových balíčků.“[72] Účastník řízení rovněž tak argumentoval i tím, že v minulosti „…nakupovaly cestovní kanceláře u charterových přepravců bloky/celé lety. Přepravci nebyli obvykle přístupní rezervacím ze strany nezávislých cestovatelů. To se v dnešní době změnilo. Charteroví přepravci nabízejí sedadla individuálním zákazníkům a přepravci na pravidelných linkách prodávají hromadně sedadla cestovním kancelářím.“[73]

Pokud jde o trh nákupu ubytovacích kapacit v hotelech, navrhoval Účastník řízení vymezit jako věcně relevantní jeden společný trh nákupu ubytovacích kapacit v hotelech, který zahrnuje všechny druhy hotelového ubytování bez rozlišení podle typu vlastnictví či podle ceny/úrovně pohodlí).

Účastník řízení zde argumentoval[74] tím, že poptává-li cestovní kancelář ubytovací kapacity v hotelech, je vedena potřebou mít k dispozici širokou škálu různých hotelových ubytování, různých úrovní a vybavení, aby mohla při sestavování a nabídce zájezdů vyhovět různým preferencím, očekáváním a požadavkům zákazníků týkajícím se ubytování.

Úřad provedl v první fázi správního řízení šetření mezi konkurenty spojujících se soutěžitelů (v této souvislosti Úřad oslovil se žádostí o poskytnutí informací více než 200 subjektů, přičemž obdržel odpověď od více než 50 % z nich) v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi a Asociaci CK mimo jiné za účelem zjištění názoru na vymezení relevantního trhu.[75]

Pokud jde o posouzení možného členění věcně relevantního trhu v oblasti v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu, z provedeného šetření vyplynula následující zjištění.

Z šetření provedeného Úřadem vyplynulo, že v otázce, zda je individuální turistika zastupitelná se zájezdem poskytovaným a organizovaným cestovní kanceláří[76] značná část konkurentů spojujících se soutěžitelů (cca 47 %), kteří Úřadu zaslali svou odpověď,[77] považuje uvedené dvě formy cestování za vzájemně nezastupitelné, neboť považují individuální cestovatele a klienty cestovních kanceláří za odlišné skupiny spotřebitelů.[78]

Základní rozdíl mezi individuální a zájezdovou turistikou spatřují Úřadem oslovení konkurenti ve skutečnosti, že zájemci o individuální turistiku si obvykle cestu připravují zcela samostatně. Taková příprava však vyžaduje zejména organizační schopnosti a nezbytnou jazykovou výbavu cestovatele, nehledě na časovou náročnost organizace zahraniční cesty. Individuální turistika se tedy organizovaným zájezdům nemůže rovnat v objemu poskytovaných služeb, současně je možné dle některých konkurentů spojujících se stran konstatovat, že individuálně organizovaná zahraniční turistika je zpravidla finančně náročnější než zájezd s cestovní kanceláří.

Spotřebitelé, kteří preferují služby cestovních kanceláří, obvykle oceňují komplexní řešení zahraniční cesty. Cestovní kancelář zajišťuje organizaci zájezdu a klientem poptávané služby, jedná se tak o službu spotřebitelům, kteří z časových, organizačních či finančních důvodů upřednostňují jednodušší řešení své dovolené, když se jedná např. spotřebitele vyššího věku, méně jazykově vybavené cestovatele, případně rodiny s dětmi. Dalším důvodem pro využití služeb cestovní kanceláře může být z pohledu spotřebitele i vyšší jistota, že požadované služby budou klientovi ze strany cestovní kanceláře opravdu poskytnuty. Současně se jako klíčový aspekt při volbě mezi individuální a zájezdovou turistikou jeví cena, která bývá obvykle nižší v případě zájezdu organizovaného cestovní kanceláří. Z šetření Úřadu rovněž vyplynul závěr, že přes nárůst objemu individuální turistiky i nadále bude existovat významná skupina spotřebitelů – klientů cestovních kanceláří.[79] S uvedeným souvisí i skutečnost, že přes nárůst individuální turistiky dochází souběžně k nárůstu spotřeby služeb cestovních kanceláří, když celkový objem služeb cestovních kanceláří vzrostl v období let 2016 – 2017 přibližně o 14 %, v období mezi roky 2017 a 2018 pak o cca 18 %.

Významně menší část z konkurentů, kteří Úřadu zaslali svoji odpověď (cca 14,4 %), připustila ve svých vyjádřeních, že by individuální turistika a zájezd s cestovní kanceláří za určitých podmínek mohly představovat vzájemně zastupitelný produkt. Tento názor je však podmíněn řadou faktorů, zejména pak typem spotřebitele. Respondenti relativně často ve svých odpovědích poukazovali na skutečnost, že lépe jazykově vybavení, zpravidla mladší spotřebitelé, nebo takoví cestovatelé, jež nepřikládají zásadní důležitost ceně zahraniční cesty, mají širší prostor při volbě, zda zvolit individuální cestu či využít služeb cestovní kanceláře. Současně může být významným faktorem pro rozlišení, zda jsou uvedené dvě formy dovolené z hlediska vzájemné zastupitelnosti srovnatelné či nikoli i zvolená cílová destinace, přičemž v případě, že zvolené místo pobytu je obsluhováno charterovými lety, svědčí tato skutečnost spíše ve prospěch hromadných zájezdů cestovních kanceláří.[80]

Nicméně významná část konkurentů, téměř 40 % z těch, kteří relevantně odpověděli na dotazy Úřadu, považuje individuální turistiku a zájezdy pořádané cestovními kancelářemi za zcela zastupitelné, a to na základě relativně snadné dostupnosti služeb cestovního ruchu. Uvedené však platí opět zejména pro mladší generaci cestovatelů s dostatečnými jazykovými schopnostmi a znalostí internetu.[81]

S názorem konkurentů spojujících se soutěžitelů, kteří považují individuální turistiku a zájezdy pořádané cestovními kancelářemi za zcela či alespoň částečně zastupitelné, je v souladu i vyjádření Asociace CK, jež uvedla „Ano, domníváme se, že zájemci o zahraniční dovolenou dnes při plánování dovolené ve většině případů analyzují souběžně nabídky různých CK a porovnávají je s možnostmi zajistit si dovolenou individuálně, tedy bez CK.“

Pokud jde zhodnocení vlivu možných cenových pohybů, resp. zvýšení ceny zájezdů organizovaných cestovní kanceláří, na ochotu spotřebitele přejít k individuální turistice,[82] část konkurentů (přibližně jedna třetina) takový přechod považuje za pravděpodobný. Důvodem umožňujícím takový přechod je opět zejména snadná dostupnost služeb cestovního ruchu prostřednictvím Internetu. Někteří z těchto respondentů však současně poukazují na to, že tyto možnosti využijí převážně mladší cestovatelé ovládající cizí jazyky a Internet. Při zvýšení ceny zájezdů tedy záleží spíše na typu klienta, když někteří by zvolili pravděpodobně spíše dovolenou v České republice, jiní by zvýšení ceny zájezdu mohli řešit změnou požadované destinace.[83]

Menší část Úřadem oslovených konkurentů (přibližně jedna pětina) považuje zvýšení ceny za faktor, který by mohl iniciovat jejich přechod od služeb cestovní kanceláře k individuální turistice, avšak opětovně uvedla, že závisí na typu klienta a jeho jazykové výbavě a cenových možnostech.

Největší část z konkurentů, kteří relevantně odpověděli na dotazy Úřadu (téměř jedna polovina), uvedla, že by dosavadní klienti spíše dále využívali služeb cestovní kanceláře. Současně z šetření Úřadu vyplynulo, že zvýšení ceny o 5 – 10 % je příliš malé, aby vyvolalo zásadní změnu v chování klientů cestovních kanceláří.[84] V této souvislosti je třeba uvést i to, že téměř jedna čtvrtina ze subjektů, které uvedly, že spotřebitelé považují služby cestovních kanceláří za zastupitelné se zajištěním dovolené individuálně, konstatovala, že cestovatelé při výše identifikovaném zdražení služeb cestovních kanceláří by nadále využívali těchto služeb.

S názorem konkurentů spojujících se soutěžitelů, kteří považují individuální turistiku a zájezdy pořádané cestovními kancelářemi za zcela či alespoň částečně zastupitelné, je v souladu i vyjádření Asociace CK, jež uvedla, že „... v případě zdražení zájezdu by případní zájemci o cestování pravděpodobně ještě více využívali možnosti individuální turistiky než doposud“.[85] Současně ke vzájemnému vztahu mezi organizovanou a individuální turistikou z hlediska stanovení ceny zájezdu do určité destinace, resp. nákladů vynaložených ze strany individuálního cestovatele (potenciálního klienta CK) na cestu tamtéž, Asociace CK uvedla, že „...při stanovování ceny zahraničních zájezdů berou CK ohled na ceny, kterých by klient dosáhl, pokud by si cestu zařídil individuálně.“[86]

V otázce, zda Úřadem oslovení konkurenti spojujících se stran porovnávají ceny jimi nabízených zahraničních zájezdů s náklady,[87] které by pravděpodobně musel vynaložit individuálně cestující spotřebitel, není výsledek šetření Úřadu zcela jednoznačný. Téměř polovina respondentů (cca 48 %) uvádí, že ceny individuální turistiky sleduje či zohledňuje. Je však současně třeba vzít v úvahu, že se tak děje s vědomím, že ceny požadované cestovními kancelářemi jsou obecně nižší než ceny individuální turistiky.[88] Sledování a zohlednění ceny vynaložené na individuální dovolenou může rovněž být motivováno skutečností, že se jedná o blízkou destinaci.[89] Současně v této souvislosti je nezbytné uvést, že podstatná část cestovních kanceláří (zejména těch menších), které zaslaly své odpovědi Úřadu, kromě tvorby klasických zahraničních turistických zájezdů nabízí i služby tvorby dovolené na míru, tj. podle individuálních požadavků klienta připravují jeho dovolenou, z tohoto důvodu musí sledovat i ceny ubytování v destinacích a ceny dopravy do nich nabízených prostřednictvím služeb www.booking.com či Airbnb apod.[90] Pokud jde o srovnávání cenových nabídek cestovní kanceláří a nákladů na individuální turistiku ze strany spojujících se soutěžitelů, Účastník řízení na výzvu Úřadu popsal obvyklou praxi obou spojením dotčených společností EXIM A FISCHER. Současně předložil interní dokumenty dokládající, že oba spojující se soutěžitelé, tj. jak společnost EXIM, která srovnává cenové nabídky konkurence na základě ad hoc analýzy veřejných zdrojů informací, tak společnost FISCHER využívající vlastní softwarový systém, jenž průběžně vyhodnocuje aktuální data, primárně sledují nabídky zejména největších konkurenčních cestovních kanceláří, nicméně porovnávají i nabídky internetových platforem jako jsou www.booking.com nebo trivago.cz, a rovněž leteckých společností, nabízející s letenkou rovněž možnost ubytování či dalších služeb (např. www.ryanair.com). Ze zjištění Úřadu vyplývá, že srovnávání cen je každodenní proces, který nabývá na intenzitě s blížícím se datem konkrétního zájezdu s tím, že toto napomáhá eliminovat zakoupená avšak aktuálně neobsazená místa v daném letu. Současně porovnání portfolií a cen obecně umožňuje odhadnout produktovou strategii konkurentů.[91]

Minoritní část konkurentů, kteří relevantně odpověděli Úřadu na jeho dotazy (přibližně 5 % z konkurentů), sleduje ceny související s individuální turistikou pouze částečně, zejména se jedná o cenu letenek.[92] Téměř polovina Úřadem oslovených konkurentů, cca 47 %, pak cenu, resp. potenciální výši nákladů na individuální cestu do zahraničí vůbec nesleduje.

Při hodnocení, zda zájezdy a individuální turistika tvoří dva odlišné věcně relevantní trhy, nebo naopak je třeba je považovat za součást jednoho produktového trhu, Úřad zjišťoval, zda a v jakém rozsahu poskytují tradiční cestovní kanceláře, působící v České republice na trhu tvorby/sestavování zahraničních zájezdů, služby tzv. dynamických zájezdových balíčků, které jsou podle názoru Účastníka formou služby zajištění individuální turistiky pro klienta a které mají současně vytvářet konkurenční tlak na tradiční služby cestovních kanceláří (zájezdy) (viz část „IV.1.2.1.1 Členění zájezdy versus individuální turistika“ odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Z Úřadem zjištěných informací pak vyplynulo, že společnost EXIM neposkytovala služby tzv. dynamických zájezdových balíčků v období let 2016 – 2018 vůbec, zatímco další ze spojujících se soutěžitelů, společnost CK FISCHER, poskytovala služby tzv. dynamických zájezdových balíčků v období let 2016 – 2018 ve velice omezeném rozsahu(tržby společnosti CK FISCHER za prodej tzv. dynamických zájezdových balíčků do zahraničí představovaly méně než [ … obchodní tajemství… ] na jejích celkových tržbách za prodej jejích zahraničních zájezdů).[93]

Pokud jde o poskytování tzv. dynamických zájezdových balíčků nejvýznamnějšími českými konkurenčními cestovními kancelářemi, Úřad zjistil následující.

Společnost Čedok tzv. dynamické zájezdové balíčky nesestavuje a jejich poskytovatele nepovažuje za své konkurenty.[94] Rovněž společnost FIRO-tour nevytváří tzv. dynamické zájezdové balíčky, nicméně při sestavování a nabídce svých zahraničních zájezdů považuje za svou konkurenci i nabídky leteckých společností, které nabízejí svým klientům možnost zajistit ubytování v cílové destinaci, a při sestavování svých zájezdů nabídku těchto leteckých společností zohledňuje.[95] Dynamické zájezdové balíčky nevytváří ani společnost Blue Sky Travel.[96] Společnost ALEXANDRIA nesestavuje tzv. dynamické zájezdové balíčky, nicméně současně při sestavování a nabídce svých zahraničních zájezdů považuje za svou konkurenci i nabídky leteckých společností, které nabízejí svým klientům možnost zajistit ubytování v cílové destinaci, když uvedla, že[97] „…pokud letecké společnosti nabízejí svým klientům možnost zajistit ubytování v cílové destinaci, pak se jedná o soubor služeb cestovního ruchu (doprava, ubytování) = zájezd a pak je nutné považovat takovou leteckou společnost za konkurenci.“ Dynamické zájezdové balíčky nesestavuje ani společnost Blue Style,monitoruje však zájem o tyto dynamické balíčky a zvažuje do budoucna jejich nabízení.[98]

Z podaného přehledu je patrné, že s výjimkou společnosti CK FISCHER, která dynamické balíčky nabízí zcela okrajově, nenabízí dynamické zájezdové balíčky ani společnost EXIM ani žádná z největších českých konkurenčních cestovních kanceláří. K tomu Úřad poznamenává, že takové zjištění příliš nesvědčí o tom, že by služby poskytování dynamických balíčků, resp. možnosti individuální turistiky, byly vnímány velkými českými cestovními kancelářemi za významnou konkurenci jimi organizovaným zájezdům. Pokud by byl pravdou opak (a poskytovatelé dynamických zájezdových balíčků by skutečně byli konkurenty), pak si lze stěží vysvětlit skutečnost, že až na jednu výjimku (velice omezenou) žádná z velkých českých cestovních kanceláří stále ve významnějším rozsahu dynamické balíčky nenabízí, zvláště pak v situaci, kdy podle Účastníka řízení postupné pronikání alternativních poskytovatelů služeb cestovatelských služeb probíhá již poměrně dlouho, a klasické cestovní kanceláře tak, vědomy si tohoto trendu, měly dostatek času na tento trend reagovat a rozšiřovat své služby o tyto dynamické zájezdové balíčky. V této souvislosti je nezbytné vzít v potaz i to, že cestovní kanceláře disponují veškerými znalostmi a možnostmi nabízet tzv. dynamické balíčky, neboť sami zajišťují dopravu i ubytování pro klienty poptávající jejich zájezdy.

Úřad shrnuje, že výše učiněná zjištění ukazují především to, že zájezdy sestavované a organizované cestovními kancelářemi, na straně jedné, a individuální turistiku (bez využití služeb cestovních kanceláří), na straně druhé, dosud využívaly v zásadě odlišné skupiny spotřebitelů. Tomu by nasvědčovaly i výsledky zkoumaného vlivu případného navýšení ceny zahraničního zájezdu o 5 – 10 % na to, zda by spotřebitelé nakupující zahraniční zájezdy začali využívat individuální turistiky,[99] když z šetření provedeného Úřadem vyplývá, že podle významné části konkurentů, kteří relevantně odpověděli na dotazy Úřadu (cca 45,1 %), by dosavadní klienti i nadále využívali služeb cestovní kanceláře (nakupovali by zájezdy sestavované cestovními kancelářemi) a nezačali by namísto toho využívat individuální turistiky.

Obdobně významná část Úřadem oslovených konkurentů však připouští možnost, že by v případně nárůstu ceny zájezdů zákazníci přecházeli k individuální turistice, i když předpokládají, že by tento přechod byl představitelný spíše u mladších cestujících, kteří ovládají cizí jazyky a Internet. Uvedená zjištění pak podle názoru Úřadu nevedou k jednoznačnému závěru, že by zájezdy, jako služba poskytovaná cestovní kanceláří, na jedné straně, a individuální turistika, na druhé straně, představovaly zcela zastupitelné produkty či nikoli.

S ohledem na skutečnost, že posuzované spojení soutěžitelů nevzbuzuje obavy z narušení hospodářské soutěže, však Úřad ponechal otázku vzájemné zastupitelnosti zájezdů a individuální turistiky otevřenou. Současně vzhledem k tomu, že spojující se soutěžitelé, stejně jako další významné konkurenční cestovní kanceláře zaměřují svoji činnost především na nabídku zájezdů, přičemž služby v oblasti individuální turistiky, tj. zajišťování pouze letenky a/nebo ubytování pro individuálního zákazníka, dosud nenabízeli vůbec, případně pouze okrajově v marginálním rozsahu, Úřad se nadále zabývá možnými dopady posuzovaného spojení soutěžitelů primárně v oblasti zahraničních zájezdů organizovaných cestovními kancelářemi.

Šetření provedené Úřadem k otázce, zda by produktový relevantní trh v oblasti cestování za účelem trávení volného času či dovolené mohl být členěn v závislosti na vzdálenosti, do níž spotřebitel cestuje,[100] přineslo relativně jednoznačný výsledek, když pouze malá část oslovených konkurentů (cca 10 %) považovala zájezdy do blízkých destinací za zaměnitelné se zájezdy do destinací vzdálených. Srovnatelná část respondentů (cca 8 %) připustila alespoň částečnou zaměnitelnost zájezdů do blízkých a vzdálených destinací. Současně však z jejich odpovědí vyplynulo, že rozhodujícím faktorem při volbě zájezdu je pravděpodobně jeho cena. Naprostá většina konkurentů spojujících se soutěžitelů (přibližně 82 %) však považovala zájezdy do blízkých destinací a zájezdy do vzdálených destinací za zcela nezaměnitelné.[101]

Pokud jde zhodnocení vlivu možných cenových pohybů, resp. zvýšení ceny zájezdů organizovaných cestovní kanceláří, na volbu spotřebitele mezi zájezdem do blízké či vzdálené destinace, z šetření provedeného Úřadem vyplynulo následující. V případě, kdy by došlo k nárůstu ceny zájezdů do blízkých destinací, na základě odpovědí Úřadem oslovených konkurentů[102] by pouze malá část spotřebitelů (přibližně 9 %) volila zájezd do vzdálené destinace jako srovnatelnou alternativu. Část konkurentů (cca 16 %) v relevantních odpovědích, které Úřad obdržel v rámci jím provedeného šetření, připustila, že by přechod spotřebitele k zájezdu do vzdálenější destinace v důsledku zvýšení ceny zájezdu do destinace blízké mohl být plnohodnotnou alternativou. Tito konkurenti však poukázali na skutečnost, že uvedená alternativa je platná jen pro některé cenově citlivé zákazníky, někteří by mohli následkem zdražení zájezdů do blízkých destinací volit spíše dovolenou v tuzemsku.[103]

Naprostá většina respondentů (přibližně 74 %) z relevantních odpovědí, které Úřad obdržel v rámci jím provedeného šetření, pak považovala zájezdy do blízkých destinací za zcela nezaměnitelné se zájezdy do destinací vzdálených, když by na cenový nárůst zájezdů do blízkých destinací dle těchto respondentů spotřebitelé nereagovali nákupem turistických zájezdů do vzdálených destinací.

V případě, že by došlo ke zvýšení ceny zájezdů do vzdálených destinací, šetřením Úřadu[104] bylo zjištěno, že zájezd do blízké destinace považovalo přibližně 30 % z relevantních odpovědí oslovených konkurentů za alternativní řešení pro spotřebitele. Téměř pětina konkurentů (přibližně 19 %) pak měla volbu zájezdu do blízké destinace za možnou, avšak pouze v omezeném rozsahu, resp. pro omezený počet spotřebitelů.[105] Více než polovina z Úřadem oslovených konkurentů, kteří v průběhu šetření poskytli relevantní odpovědi, uvedla, že by spotřebitel v důsledku zvýšení ceny zájezdu do vzdálené destinace nezvolil cestu do blízké destinace. Tito konkurenti tak nepovažovali uvedené dvě formy zájezdu za vzájemně zastupitelné.

Pokud jde o schopnost cestovních kanceláří nabízet zájezdy jak do blízkých, tak do vzdálených destinací,[106] podstatná část, přibližně 47 %, z konkurentů, kteří poskytli relevantní odpovědi v rámci šetření Úřadu, měla obecně za to, že cestovní kanceláře jsou s to organizovat obě formy zahraničních zájezdů. Současně však z šetření Úřadu vyplynulo, že organizace zájezdů jak do blízkých, tak do vzdálených destinací má svá specifika a k takové činnosti je nezbytné disponovat kvalifikovaným personálem, zkušenostmi a dostatečným finančním zázemím. Tyto požadavky však značně redukují počet cestovních kanceláří, které by byly skutečně schopny organizace zmíněných zájezdů současně.[107]

S uvedeným koresponduje i názor části konkurentů, cca 23 % z těch, kteří zaslali Úřadu relevantní odpověď, která sice považovala současnou nabídku zájezdů do blízkých i vzdálených destinací za možnou, avšak zároveň uvedla některá omezení, jež takovou souběžnou nabídku zájezdů ztěžují či omezují. Mimo výše uvedených požadavků na silné personální a finanční zázemí, totiž respondenti uvedli, že souběh „blízkých“ a „vzdálených“ zájezdů je v silách pouze větších cestovních kanceláří, případně rozlišují i typ zájezdů, přičemž např. u poznávacích zájezdů považují nabídky cest do blízké i vzdálené destinace za možné, u pobytových zájezdů do blízkých destinací spatřovalo problém např. se zajištěním výhodné ceny letenek na charterové lety pro malé cestovní kanceláře. Řada konkurentů se s ohledem na specifika organizace zájezdů jak podle vzdálenosti destinace, tak podle typu zájezdu, přiklání spíše ke specializaci své činnosti.[108]

Z obdobných důvodů téměř třetina z Úřadem oslovených konkurentů, kteří poskytli relevantní odpovědi, měla za to, že cestovní kanceláře nejsou schopny nabízet zájezdy do blízkých a vzdálených destinací současně, když opět jako zásadní důvod uvádí nezbytné zkušenosti a finanční zázemí, znalost prostředí, současně se skutečností, že vzdálené destinace jsou obecně administrativně náročnější a klientela menší.[109]

Učiněná zjištění tak ukázala, že z pohledu poptávky (konečného zákazníka) jsou zahraniční zájezdy do blízkých destinací, na jedné straně, a do vzdálených destinací, na druhé straně, považovány za dva vzájemně nezastupitelné produkty (či služby). Z pohledu nabídky (cestovní kanceláře sestavující zahraniční zájezdy) provedené šetření ukázalo, že řada cestovních kanceláří sice uvedla, že cestovní kanceláře jsou obecně schopny sestavovat zájezdy do blízkých i vzdálených destinací, nicméně jejich skutečná nabídka zahraničních zájezdů se často omezuje či specializuje na několik málo destinací a cestovních kanceláří, které mají ve své reálné nabídce široké portfolio zahraničních zájezdů do blízkých i vzdálených destinací, je na trhu pouze několik.

Pokud jde o vymezení trhu tvorby/sestavování zahraničních zájezdů podle kritéria vzdálenosti, do které spotřebitel (účastník zahraničního zájezdu) cestuje, Úřad s ohledem na výše uvedená zjištění posoudí dopady navrhovaného spojení soutěžitelů REWE/CK FISCHER na hospodářskou soutěž ve vztahu ke dvěma samostatným produktovým oblastem tvorby/sestavování zahraničních zájezdů do blízkých destinací a tvorby/sestavování zahraničních zájezdů do vzdálených destinací.

Šetření provedené Úřadem k otázce, zda by produktový relevantní trh v oblasti cestování za účelem trávení volného času či dovolené mohl být členěn v závislosti na typu zahraničního zájezdu,[110] přineslo rovněž relativně jednoznačný výsledek, když názor, že jednotlivé typy zájezdů jsou vzájemně zastupitelné, byl výrazně menšinový (cca 16 % respondentů, kteří Úřadu poskytli relevantní odpovědi).[111]

Část konkurentů, cca 3 % z těch, kteří zaslali Úřadu relevantní odpověď, sice připustila, že by jednotlivé typy zájezdů mohly být vzájemně zastupitelné, současně však poukázala např. na skutečnost, že jako zastupitelné vnímá různé typy zájezdů pouze menšina spotřebitelů, případně vyjádřili názor, že nezastupitelný je pouze poznávací zájezd.[112]

Oproti výše uvedenému naprostá většina konkurentů, více než 80 %, ve svých odpovědích uvedla, že jednotlivé typy zájezdů jsou vzájemně nezastupitelné, přičemž právě typ zájezdu může být prvním kritériem pro rozhodování spotřebitele při volbě, který zájezd zvolit.[113]

Pokud jde zhodnocení vlivu možných cenových pohybů, resp. zvýšení ceny některého typu zájezdu organizovaného cestovní kanceláří, na volbu spotřebitele mezi zájezdem pobytovým či poznávacím, z šetření provedeného Úřadem vyplynulo následující. V případě, kdy by došlo k nárůstu ceny některého typu zájezdů, např. pobytových, by na základě odpovědí Úřadem oslovených konkurentů[114] pouze malá část spotřebitelů, přibližně 8 %, volila poznávací zájezd jako srovnatelnou alternativu. Část konkurentů, přibližně 3 % z relevantních odpovědí, které Úřad obdržel v rámci jím provedeného šetření, připustila, že by přechod spotřebitele od jednoho typu zájezdu k jinému v důsledku zvýšení ceny mohl být plnohodnotnou alternativou. Tito konkurenti však poukázali na skutečnost, že uvedená alternativa je značně individuální, platná jen dočasně.[115]

Naprostá většina respondentů, přibližně 89 % z relevantních odpovědí, které Úřad obdržel v rámci jím provedeného šetření, pak považovala pobytové zájezdy za zcela nezaměnitelné s poznávacími zájezdy, přičemž v případě cenového nárůstu u jednoho typu zájezdu by spíše zvážili změnu destinace.[116]

Jedná-li se o schopnost cestovních kanceláří nabízet všechny typy zahraničních turistických zájezdů,[117] případně zda existují administrativní či jiná omezení, jež by nabídku všech typů zájezdů omezila, podstatná část, přibližně 45,7 %, z konkurentů, kteří poskytli relevantní odpovědi v rámci šetření Úřadu, měla obecně za to, že cestovní kanceláře jsou s to organizovat všechny typy zahraničních zájezdů. Současně však z šetření Úřadu vyplynulo, že organizace všech typů zájezdů má svá specifika a k takové činnosti je nezbytné disponovat kvalifikovaným personálem, zkušenostmi a dostatečným finančním zázemím. Tyto požadavky tak vedou cestovní kanceláře spíše k orientaci na kvalitu služeb, resp. ke specializaci na určitý typ zájezdů. Širší nabídku typů zahraničních zájezdů může řešit a mnohdy i řeší specializovaná cestovní kancelář prostřednictvím přeprodeje zájezdů pořádaných jinými cestovních kanceláří.[118]

S uvedeným koresponduje i názor části konkurentů, cca 23 % z těch, kteří zaslali Úřadu relevantní odpověď, která sice považovala současnou nabídku různých typů zahraničních turistických zájezdů za možnou, avšak zároveň uvedla některá omezení, jež takovou souběžnou nabídku zájezdů ztěžují či omezují. Mimo výše uvedených požadavků na silné personální a finanční zázemí, totiž respondenti uvedli, že souběh různých typů zájezdů je v možnostech pouze větších cestovních kanceláří, případně poukázali na nezbytnost disponovat v některých případech speciálními znalostmi či know-how.[119]

Z obdobných důvodů téměř třetina z Úřadem oslovených konkurentů měla za to, že cestovní kanceláře nejsou schopny nabízet různé typy zahraničních zájezdů současně, když opět jako zásadní důvod uvedla nezbytné zkušenosti a finanční zázemí, znalost prostředí, současně se skutečností, že aktuálním trendem v oblasti cestovního ruchu má být specializace s tím, že pouze velké cestovní kanceláře mají možnost nabízet širokou škálu zahraničních zájezdů.[120]

Zjištění Úřadu tedy ukázala, že z pohledu poptávky (konečného zákazníka) jsou jednotlivé typy zahraničních zájezdů považovány v převážné většině Úřadem obdržených odpovědí za vzájemně nezastupitelné (což platí i ve vztahu mezi poznávacími a pobytovými zahraničními zájezdy). Z pohledu nabídkové strany trhu z šetření vyplynulo, že cestovní kanceláře by sice podle svých vyjádření byly schopny (teoreticky) nabízet více typů zahraničních zájezdů, k tomu by však musely splnit řadu požadavků. To má potom v praxi za následek, že cestovní kanceláře spíše tíhnou ke specializaci na určitý typ zájezdů a k orientaci na kvalitu jimi poskytovaných služeb.

V souladu se zjištěními Úřadu je vyjádření Asociace CK k otázce zaměnitelnosti jednotlivých typů zájezdů, když uvedla, že „...jednotlivé typy zahraničních zájezdů (např. pobytové zájezdy, poznávací zájezdy, lyžařské zájezdy) ve valné většině případů nejsou vzájemně zastupitelné, neboť každý z nich klient kupuje za zcela jiným účelem (odpočinek, poznávání/vzdělání, sportovní vyžití, zážitky, apod.)“. Současně ve vztahu k možné změně jednoho typu zájezdu za jiný, resp. zda by spotřebitel začal využívat jiný typ zájezdu na základě případné změny ceny jiného typu zájezdu se Asociace CK vyjádřila negativně.[121]

Úřad k vymezení trhu tvorby/sestavování zahraničních zájezdů podle kritéria jejich jednotlivých typů uzavírá, že považuje trh sestavování pobytových zahraničních zájezdů, trh sestavování poznávacích zahraničních zájezdů a trh sestavování lyžařských zahraničních zájezdů za samostatně produktové trhy, přičemž poznamenává, že spojující se soutěžitelé, stejně jako jejich hlavní konkurenti (Čedok, Blue Style, ALEXANDRIA, FIRO-tour a Blue Sky Travel), se soustředí na segment pobytových zájezdů.

Šetření Úřadu k otázce, zda by produktový relevantní trh v oblasti cestování za účelem trávení volného času či dovolené mohl být členěn v závislosti na destinaci, do níž spotřebitel cestuje,[122] nepřineslo jednoznačný výsledek, přestože názor, že jednotlivé destinace jsou vzájemně zastupitelné, byl v menšině (cca 19 % respondentů, kteří Úřadu poskytli relevantní odpovědi).

Někteří konkurenti, cca 37 % z těch, kteří zaslali Úřadu relevantní odpověď, sice připustili, že by jednotlivé destinace mohly být vzájemně zastupitelné, současně však poukázali např. na skutečnost, že jako zastupitelné vnímají pouze zájezdy ve srovnatelné vzdálenosti či stejných regionech a cenové hladině, zejména do států jižní Evropy. Vzájemně zastupitelné mohou být podle vyjádření konkurentů spojujících se stran destinace spadající do stejného kulturního okruhu, disponující obdobnými kulturními či přírodními památkami, pobytové zájezdy u moře, apod.[123]

Rovněž je třeba vzít v úvahu cílovou skupinu spotřebitelů, resp. priority klienta, když cenově citlivý spotřebitel může považovat zájezdy do různých destinací za zastupitelné, avšak spotřebitel, u kterého cena zájezdu nehraje klíčovou roli, může volit destinaci na základě jiných faktorů.[124]

Oproti výše uvedenému významná část konkurentů, přibližně 43 %, ve svých odpovědích uvedla, že zájezdy do jednotlivých destinací jsou vzájemně nezastupitelné.[125]

Pokud jde zhodnocení vlivu možných cenových pohybů, resp. zvýšení ceny zájezdu organizovaného cestovní kanceláří do určité destinace či státu, na volbu spotřebitele mezi zájezdem do původní nebo preferované destinace a zájezdem do jiné destinace či státu, z šetření provedeného Úřadem vyplynulo následující. V případě, kdy by došlo k nárůstu ceny zájezdů do určité země, téměř polovina Úřadem oslovených konkurentů,[126] přibližně 49 %, uvedla zájezd do jiné destinace/státu jako srovnatelnou alternativu. Část konkurentů, přibližně 23 % z relevantních odpovědí, které Úřad obdržel v rámci jím provedeného šetření, připustila, že by přechod spotřebitele od jedné destinace/země k jiné v důsledku zvýšení ceny mohl být plnohodnotnou alternativou. Tito konkurenti však poukázali na skutečnost, že uvedená alternativa je individuální, závislá na cenové citlivosti daného spotřebitele. Současně je taková alternativa platná jen pro pobytové zájezdy do destinací či států v obdobné vzdálenosti a srovnatelné kultury.[127]

Část respondentů, přibližně 29 % z relevantních odpovědí, které Úřad obdržel v rámci jím provedeného šetření, naopak považovala zájezdy do určitých destinací nebo zemí za zcela nezaměnitelné se zájezdy do odlišných destinací s tím, že cena nepředstavuje rozhodující faktor.[128]

V otázce, zda jsou cestovní kanceláře schopny nabídnout spotřebitelům zahraniční turistické zájezdy do všech států případně, zda existují nezbytné speciální znalosti či podmínky, jež by nabídku zájezdů omezila, podstatná část, přibližně 47 %, z konkurentů, kteří poskytli relevantní odpovědi v rámci šetření Úřadu, měla obecně za to, že cestovní kanceláře jsou s to organizovat zahraniční zájezdy do všech destinací. Současně však z šetření Úřadu vyplynulo, že organizace všech zájezdů do různých destinací má svá specifika a k takové činnosti je nezbytné disponovat kvalifikovaným personálem, zkušenostmi a dostatečným finančním zázemím.[129] Schopnost nabízet zahraniční turistické zájezdy do většího množství destinací tak na základě uvedených požadavků je v možnostech spíše větších cestovních kanceláří.[130] Specializovaná cestovní kancelář může širší nabídku destinací u zahraničních zájezdů zajistit prostřednictvím přeprodeje zájezdů pořádaných jinými cestovními kancelářemi, což taky nezřídka činí.[131]

S uvedeným koresponduje i názor části konkurentů, cca 23 % z těch, kteří zaslali Úřadu relevantní odpověď, která sice považovala současnou širokou nabídku zahraničních turistických zájezdů za možnou, avšak zároveň uvedla některá omezení, jež takovou souběžnou nabídku zájezdů ztěžují či omezují. Mimo výše uvedených požadavků na silné personální a finanční zázemí, totiž respondenti uvedli, že široká nabídka zájezdů do různých destinací je v možnostech pouze větších cestovních kanceláří, případně poukázali na nezbytnost disponovat v některých případech speciálními znalostmi či know-how, zejména u nabídky zájezdů do vzdálených destinací.[132]

Z obdobných důvodů téměř třetina, tj. cca 30 %, z Úřadem oslovených konkurentů měla za to, že cestovní kanceláře nejsou schopny nabízet u zahraničních zájezdů širokou škálu současně. K zásadním důvodům, na jejichž základě dospěli tito respondenti ke svému názoru, náleží nezbytné zkušenosti a finanční zázemí, znalost prostředí, nezbytnost spolupráce s kvalitním místním partnerem a delegátem cestovní kanceláře. Výše uvedené požadavky tak v souhrnu představují značnou ekonomickou zátěž pro cestovní kancelář. Někteří z Úřadem oslovených konkurentů pak uvedli, že široká nabídka destinací nebo států u zahraničních zájezdů je v možnostech pouze velkých cestovních kanceláří, přičemž i pro tyto silné poskytovatele služeb v cestovním ruchu je široká nabídka destinací z ekonomického hlediska relativně náročná.[133]

Šetření Úřadu tedy v otázce, zda jsou jednotlivé destinace při tvorbě/sestavování zahraničních zájezdů z pohledu věcného vzájemně zaměnitelné, přineslo nejednoznačné výsledky. Pokud jde o nabídkovou stranu trhu, šetření Úřadu ukazuje, že cestovní kanceláře sice podle svých vyjádření jsou schopny (teoreticky) sestavovat zahraniční zájezdy do většího počtu destinací, nicméně v praxi jim v tom brání nezbytnost splnit řadu požadavků, což pak vede k tomu, že se cestovní kanceláře spíše zaměřují svou nabídkou zahraničních zájezdů na omezený počet destinací. Pokud jde o poptávkovou stranu, jako zastupitelné se jeví destinace, spíše však shluky destinací vykazující obdobné atributy, např. srovnatelná vzdálenost, stejný region, cenová hladina nebo stejný kulturní okruh s obdobnými kulturními či přírodními památkami, přičemž za zcela zásadní faktor pro koupi zájezdu je považována přítomnost moře. Z uvedených hledisek tak mohou být pro zákazníka vzájemně zastupitelné např. pobytové zájezdy u moře zejména do států jižní Evropy, dále pobyty ve státech severní Afriky či v Turecku, případně pobyt v Bulharsku. Jako vzájemně nezastupitelné s uvedenými okruhy destinací tak mohou být vnímány spíše destinace či jejich shluky např. na území střední a severní Evropy spadající do klimaticky odlišného teritoria.

Obecně je tak možné konstatovat, že cestovní kanceláře jsou v zásadě schopny zajistit a nabízet zájezdy do řady individuálních destinací, není však pravidlem, že nabídka konkrétní cestovní kanceláře zahrnuje kompletní sadu destinací, které by připadaly v úvahu. Z hlediska poptávky, je cílem potenciálního klienta obvykle spíše výběr zájezdu ke Středozemnímu moři než konkrétní destinace (státu), přičemž takové zájezdy jsou součástí portfolia většiny významných cestovních kanceláří. I když jednotlivé cestovní kanceláře nemusí být aktivní v některých státech a jejich nabídka zájezdů nemusí nutně zahrnovat všechny destinace/státy, které jsou případně k dispozici u jiných cestovních kanceláří, při volbě zájezdu má zákazník vždy na výběr z nabídky několika silných hráčů. Současně zákazník může vybírat i z nabídky menších poskytovatelů služeb v cestovním ruchu, které nabídku významných cestovních kanceláří doplňují za obdobných podmínek.

S ohledem na to, že nabídka zájezdů jak ze strany spojujících se soutěžitelů, tak ze strany zejména jejich významných, případně i menších konkurentů není z hlediska geografického zaměření nikterak specifická, Úřad při posouzení dopadů spojení soutěžitelů REWE/CK FISCHER na hospodářskou soutěž nehodnotil přítomnost spojujících se soutěžitelů a jejich konkurentů v jednotlivých destinacích. Úřad má za to, že posouzení možných dopadů předmětného spojení soutěžitelů je dostačující z hlediska vzdálenosti destinace, tj. ve vztahu k trhu tvorby/sestavování zahraničních zájezdů do blízkých destinací a trhu tvorby/sestavování zahraničních zájezdů do vzdálených destinací (viz kapitola IV.1.3.1.2 Členění na blízké a vzdálené destinace).

V případě posuzovaného spojení soutěžitelů REWE/CK FISCHER nespatřuje Úřad důvody pro odchýlení se od uvedené praxe Komise (viz kapitola IV.1.1.2 Prodej zájezdů konečným zákazníkům (maloobchodní úroveň „distribuce zájezdů“), a proto pro účely tohoto správního řízení zahrnuje jak on-line prodeje zahraničních zájezdů, tak jejich prodej prostřednictvím kamenných poboček do stejného věcně relevantního trhu.

K tomu Úřad doplňuje, že do trhu maloobchodního prodeje zájezdů náleží jak prodeje realizované cestovními agenturami (prodeje zájezdu vytvořeného a sestaveného cestovní kanceláří), tak prodeje realizované cestovními kancelářemi (včetně prodeje zájezdu vytvořeného a sestaveného jinou cestovní kanceláří, než která zájezd konečnému zákazníkovi prodává).

Dále Úřad k vymezení věcně relevantního trhu pro úroveň maloobchodního prodeje zájezdů uvádí, že skutečnost, že z pohledu věcného není trh prodeje zájezdů cestovními agenturami konečným zákazníkům členěn na užší věcně relevantní trhy (tak, jak tomu bylo v případě úrovně tvorby zájezdů cestovními kancelářemi), vychází zejména ze skutečnosti, že cestovní agentury a cestovní kanceláře na maloobchodní úrovni „pouze“ přeprodávají produkt či službu jiného subjektu (tj. zahraniční zájezd cestovní kanceláře v případě cestovní agentury a zahraniční zájezd jiné cestovní kanceláře v případě cestovní kanceláře). K prodeji tohoto zahraničního zájezdu přitom prodejce zájezdu nepotřebuje disponovat žádnými speciálními znalostmi, dovednostmi, know-how atd., kterými naopak disponuje ta cestovní kancelář, která zahraniční zájezd vytvořila, sestavila a zorganizovala.

Pokud se jedná o úroveň prodeje (distribuce) zahraničních zájezdů konečným zákazníkům, Úřad shrnuje, že z pohledu věcného vymezuje pro účely tohoto správního řízení jako věcně relevantní trh maloobchodního prodeje (distribuce) zahraničních zájezdů konečným zákazníkům bez rozlišení na zahraniční zájezdy do blízkých a vzdálených destinací, bez rozlišení podle typu zájezdu a podle destinace a rovněž tak bez rozlišení podle distribučního kanálu, jehož prostřednictvím jsou zahraniční zájezdy prodávány konečným zákazníkům (tj. trh podle Úřadu zahrnuje jak on-line, tj. prodej prostřednictvím Internetu, tak off-line, tj. prostřednictvím kamenných poboček, distribuční kanály). Úřad zde uvádí, že do tohoto trhu maloobchodního prodeje (distribuce) zahrnuje pouze zahraniční zájezdy, nikoli však individuální zahraniční turistiku, a to ze stejných důvodů, pro které Úřad rozlišuje mezi zahraničními zájezdy a individuální zahraniční turistikou na úrovni tvorby/sestavování zahraničních zájezdů.

K tomu Úřad doplňuje, že do trhu maloobchodního prodeje zájezdů náleží jak prodeje realizované cestovními agenturami (prodeje zájezdu vytvořeného a sestaveného cestovní kanceláří), tak prodeje realizované cestovními kancelářemi konečným zákazníkům.

Úřad uvádí s odkazem na kapitolu IV.1.1.3 Nákup míst v letadlech a ubytovacích kapacit v hotelech cestovními kancelářemi pro účely sestavení/tvorby zájezdů (velkoobchodní nákupní úroveň) odůvodnění tohoto rozhodnutí, že v souladu s rozhodovací praxí Komise, avšak odlišně od názoru Účastníka řízení, který navrhuje trh nákupu míst v letadlech nesegmentovat, bude při posouzení dopadů navrhovaného spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž členit trh nákupu míst v letadlech jednak a) podle kritéria vzdálenosti destinace, do které je cestující přepravován, na (i) nákup míst v letadlech pro zahraniční zájezdy do tzv. blízkých destinací (short-haul destinace) a (ii) nákup míst v letadlech pro zahraniční zájezdy do tzv. vzdálených destinací (long-haul destinace), a jednak b) podle toho, zda jsou místa v letech (pro účely přepravy cestujících do cílové destinace) nakupována (i) v tzv. charterových letech (charter flights), nebo (ii) v letech na tzv. pravidelných linkách (scheduled flights).

V této souvislosti Úřad poukazuje na výsledky jeho průzkumu mezi konkurenty spojujících se stran, ze kterého vyplynulo, že většina z oslovených subjektů, které se relevantně vyjádřily k dané otázce,[134] uvedla, že na trhu je patrná odlišná nabídka leteckých společností, které zajišťují přepravu na krátkou vzdálenost a které přepravují cestující využívající služeb cestovních kanceláří na dlouhou vzdálenost. Z provedeného šetření pak vyplynulo, že na krátkou vzdálenost zejména velké cestovní kanceláře využívají především charterové lety, na dlouhé vzdálenosti jsou majoritně využívány pravidelné linky. Menší cestovní kanceláře pak na dlouhé lety využívají téměř výlučně pravidelných linek, na krátké vzdálenosti pak kombinaci charterových a pravidelných linkových letů. K tomu Úřad dodává, že k odlišnostem ve vyžívání charterových a pravidelných linek dochází i z pohledu nabídky poskytovatelů letecké přepravy. Zatímco pro charterové lety obsluhuje podle odpovědí tržních subjektů téměř výlučně společnost Smartwings, která pokrývá drtivou většinu letů poptávaných českými cestovními kancelářemi, nabídka leteckých společností operujících na pravidelných linkách, tj. především dlouhých tratích, je významně širší.

V případě posuzované transakce je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že společnosti EXIM a CK FISCHER, stejně jako jejich nejvýznamnější konkurenti (např. Čedok, Blue Style) přepravují ve velké většině pořádaných zájezdů své zákazníky na krátkou vzdálenost, tj. do blízkých destinací, přičemž k této přepravě využívají až na výjimky leteckou společnost Smartwings. Postavení spojující se soutěžitelů a jejich konkurentů na trhu nákupu letenek se podstatně neliší, pokud se bere v potaz podíl na poptávce po letenkách do blízkých destinací či poptávce po letenkách v charterových letech. Obdobně v případě nákupu letenek do vzdálených destinací nedochází k zásadnímu rozdílu v postavení spojujících se stran a jejich konkurentů, oproti podílu na poptávce po letenkách v letech na pravidelných linkách. S ohledem na tuto skutečnost Úřad pro účely tohoto správního řízení posuzoval postavení spojujících se soutěžitelů a možné dopady posuzované transakce na a) nákup letenek cestovními kancelářemi do blízkých destinací a b) nákup letenek cestovními kancelářemi do vzdálených destinací. Možnost konkurenčních cestovních kanceláří nakupovat letenky a) do blízkých destinací a b) do vzdálených destinací a to, zda budou mít tyto cestovní kanceláře tuto možnost zachovánu i po realizaci spojení soutěžitelů REWE/CK FISCHER, je Úřadem posouzena v rámci hodnocení horizontálních účinků tohoto spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž na trhu tvorby/sestavování zahraničních zájezdů na území České republiky.

Úřad uvádí, že při posouzení dopadů navrhovaného spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž na nákup ubytovacích kapacit v hotelech cestovními kancelářemi (pro účely sestavení zahraničních zájezdů) by bylo možné zohlednit kritéria členění používaná v rozhodovací praxi Komise (viz kapitola IV.1.1.3 Nákup míst v letadlech a ubytovacích kapacit v hotelech cestovními kancelářemi pro účely sestavení/tvorby zájezdů (velkoobchodní nákupní úroveň) odůvodnění tohoto rozhodnutí), avšak s ohledem na skutečnost, že nákupní trh ubytovacích kapacit se bez ohledu na jeho další členění nachází v zahraničí, Úřad ponechává tuto otázku otevřenou. Možnost konkurenčních cestovních kanceláří nakupovat ubytovací kapacity v hotelech v zahraničních destinacích a to, zda budou mít tyto cestovní kanceláře tuto možnost zachovánu i po realizaci spojení soutěžitelů REWE/CK FISCHER, je Úřadem posouzena v rámci hodnocení horizontálních účinků tohoto spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž na trhu tvorby/sestavování zahraničních zájezdů na území České republiky.

Geografický relevantní trh představuje území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.[135] Hodnotí se přitom, zda se hospodářská soutěž s produkty či službami, které tvoří produktový relevantní trh, odehrává na území České republiky, nebo na širším či užším území.

Pro úroveň poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi je geografický relevantní trh považován v rozhodovací praxi Komise[136] i Úřadu[137] za národní, bez ohledu na to, jak bude pro daný trh či oblast vymezen věcně relevantní trh.

Ke geografickému vymezení relevantního trhu v uvedené oblasti uvádí Komise např. v rozhodnutí M.1524 Airtours/First Choice v odstavci 43., že „…Komise v předchozích rozhodnutích akceptovala, že trhy (v rámci Evropy) poskytování zahraničních dovolených jsou stále národní. Cestovní kanceláře („tour operators“), dokonce i ty, které zahraniční zájezdy prodávají v několika státech, obecně tvoří a nabízejí své zájezdy na národní úrovni, tzn. pokud jde o EU, s místem odletu v (a prodejem zájezdů rezidentům daného státu) každém členském státě samostatně. Obdobně i cestovní agentury (prodejci) nabízejí zahraniční zájezdy na národní úrovni.“

Podle Účastníka řízení je důvodem pro vymezení trhu poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi jako trhu národního skutečnost, že cestující z téhož státu nepodléhají žádným jazykovým, měnovým a regulatorním omezením, dávají přednost využívání stejných letišť a obecně mají podobné preference.[138]

Na druhou stranu však současně Účastník řízení poznamenává,[139] že lze uvažovat i o širším vymezení geografického relevantního trhu, který by byl tvořen územím dvou či více států, mezi kterými např. nejsou jazykové bariéry a zákazníci jsou ochotni cestovat na letiště v dané zemi (takto by bylo podle názoru Účastníka řízení možné do stejného geografického relevantního trhu zahrnout Českou republiku a Slovenskou republiku).

Ve prospěch toho, že by trh poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi mohl být definován geograficky širším způsobem než jako trh národní, podle Účastníka řízení svědčí i skutečnost, že „…české cestovní agentury neprodávají pouze zájezdové balíčky vytvořené českými cestovními kancelářemi, ale také zájezdové balíčky vytvořené zahraničními cestovními kancelářemi…“ a „…obdobně probíhá i přeshraniční prodej zájezdových balíčků vytvořených zahraničními cestovními kancelářemi prostřednictvím zahraničních cestovních agentur, zejména z Německa a z Rakouska. České cestovní kanceláře tudíž čelí konkurenčním tlakům ze strany zahraničních cestovních kanceláří.“[140]

Trh poskytování služeb cestovních agentur je v rozhodovací praxi Komise považován za národní,[141] a to s ohledem na zjištění Komise, podle kterého většina zákazníků srovnává ceny nabízené lokální agenturou (prodejcem) s nabídkami na Internetu a dostatečné množství zákazníků je ochotno si zájezdy či služby cestovního ruchu objednat on-line. To vede k závěru, že prodej skrze lokální pobočky/kamenné prodejny stejně jako prodej zájezdů prostřednictvím Internetu probíhá za stejných podmínek. Bez ohledu na konečný prodejní kanál (offline i online), potenciální zákazník kamenné pobočky může srovnávat nabídky ostatních prodejců zájezdů přes Internet z kteréhokoli místa příslušné země. Současně nelze považovat prodej zahraničních zájezdů za trh nadnárodní, zejména s ohledem na jazykovou bariéru, možné odlišné obchodní zvyklosti nebo právní rámec platný na území konkrétního státu.

Účastník řízení s vymezením trhu poskytování služeb cestovních agentur jako trhu národního souhlasí, a dodává,[142] že „…obě strany trhu využívají při své poptávce a nabídce technických prostředků komunikace, což činí fyzické místo, kde se cestovní agentura a její pobočky nacházejí, méně důležitým.“

Jedná-li se o geografický relevantní trh pro nákupní trhy, z rozhodovací praxe Komise plyne následující.

Trh nákupu míst v letadlech, resp. letenek (v charterových letech) od leteckých přepravců cestovními kancelářemi je v rozhodovací praxi Komise považován za národní,[143] a to s ohledem na skutečnost, že odletové letiště se obvykle nachází v konkrétním státu sídla zákazníka.

Účastník řízení s tímto pojetím obecně souhlasí, neboť podle zkušeností spojujících se soutěžitelů cestující obvykle odlétají z letiště ve své zemi, a doplňuje k tomu,[144] že je však nezbytné „…také upozornit na to, že čeští spotřebitelé jsou často ochotni cestovat i na zahraniční letiště, například do Mnichova, Vídně nebo Katowic, která se nacházejí blízko českých hranic. To naznačuje, že rozsah trhu letenek (na charterových letech) by měl být širší než národní.“[145] Účastník řízení v návrhu na povolení spojení soutěžitelů vychází z nejužšího možného vymezení geografického relevantního trhu (tedy jeho vymezení jako trhu národního), protože má za to, že ani při tomto vymezení trhu nevzbuzuje spojení obavy z narušení hospodářské soutěže.

Trh nákupu ubytovacích kapacit v hotelech je v rozhodovací praxi Komise považován za národní i lokální,[146] když k tomu Komise v rozhodnutí ve věci M.7968 EQT Services UK/Kuoni Travel Holding poznamenala s odkazem na svá předchozí rozhodnutí, že pro geografické vymezení tohoto trhu jako trhu národního by svědčila skutečnost, že se struktura nabídky může mezi jednotlivými státy lišit, zatímco pro lokální vymezení tohoto trhu by svědčil fakt, že výběr hotelu (ubytování) provedený zákazníkem je výrazně ovlivněn lokalitou.

Účastník řízení se přiklání ke geografickému vymezení trhu nákupu ubytovacích kapacit v hotelech jako trhu národního a uvádí k tomu,[147] že „…z pohledu poptávky potřebují Soutěžitelé jakožto nespecializované cestovní kanceláře nakupovat hotelové ubytování ve většině hlavních turistických destinací, aby mohli svým zákazníkům jako součást zájezdových balíčků, které jim dodávají, nabídnout širokou škálu hotelových destinací; nákup hotelového ubytování by tudíž měl být vymezen jako trh národní. Nicméně vzhledem k tomu, že hotelové ubytování nakupované Soutěžiteli se nachází téměř výhradně mimo území České republiky, a tudíž potenciální relevantní trhy vymezené jako národní nebo jako místní nemají na podmínky hospodářské soutěže v České republice vůbec žádný vliv, nespadají tyto nákupní trhy do působnosti Úřadu.“

Pokud jde o posouzení možného členění geografického relevantního trhu v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu, uvádí Úřad následující.

Pro úroveň tvorby/sestavování zájezdů cestovními kancelářemi Úřad vymezil z pohledu geografického trh územím České republiky.

Takový přístup odpovídá rozhodovací praxi Komise i Úřadu (viz výše kapitola IV.2.1.1 Úroveň produkce zájezdů: poskytování služeb cestovního ruchu cestovními kancelářemi odůvodnění tohoto rozhodnutí) a rovněž výsledkům šetření, které Úřad provedl v průběhu správního řízení.

Účastník řízení sice namítl, že by geografický relevantní trh pro úroveň tvorby/sestavování zájezdů cestovními kancelářemi mohl být širší než národní, když argumentuje neexistencí jazykových bariér (mezi Českou republikou a Slovenskou republikou), ochotou zákazníků cestovat na letiště v jiné zemi, dále tím, že „…české cestovní agentury neprodávají pouze zájezdové balíčky vytvořené českými cestovními kancelářemi, ale také zájezdové balíčky vytvořené zahraničními cestovními kancelářemi…“, nebo tím, že „…obdobně probíhá i přeshraniční prodej zájezdových balíčků vytvořených zahraničními cestovními kancelářemi prostřednictvím zahraničních cestovních agentur, zejména z Německa a z Rakouska. České cestovní kanceláře tudíž čelí konkurenčním tlakům ze strany zahraničních cestovních kanceláří.“[148]

K těmto argumentům Účastníka řízení Úřad uvádí, že provedené šetření ukazuje, že sice většina z konkurentů, kteří relevantně odpověděli na dotaz Úřadu[149] (cca 58 %), se domnívá, že spotřebitelé považují při výběru zahraničního turistického zájezdu nabídku cestovních kanceláří se sídlem v zahraničí (Polsku, Rakousku, Německu či Slovensku) za substitut k nabídce českých cestovních kanceláří, nicméně současně drtivá většina z konkurentů, kteří relevantně odpověděli na dotaz Úřadu[150] (cca 75 %), při stanovování ceny zahraničních zájezdů, které nabízí, nepřihlíží k cenám, za které jsou zahraniční zájezdy nabízeny zahraničními turistickými kancelářemi.

Současně Úřad zkoumal, odkud české cestovní kanceláře vypravují zahraniční turistické zájezdy prostřednictvím letecké přepravy. Z těch subjektů, které Úřadu v této souvislosti odpověděly na otázky Úřadu,[151] pak přibližně polovina uvedla, že létá pouze z letišť v České republice, druhá pak, že používá k odletům za dovolenou jak letiště z České republiky tak i letiště v zahraničí. Nicméně téměř 45 % ze soutěžitelů, kteří identifikovali, že využívají i zahraničních letišť, tyto využívají pouze příležitostně, maximálně pak v 5 % jejich odletů. Více než z 20 % odletů pak využívá zahraniční letiště pouze cca 10 % ze subjektů, jež odlétají jak z českých tak i zahraničních letišť, přičemž zahraničních letišť je využíváno zejména při dovolených do vzdálených destinací, do kterých jsou zákazníci přepravování pravidelnými linkami. V této souvislosti je možno odkázat i na statistiku spojujících se stran, které do blízkých destinací převáží své klienty výlučně z letišť v České republice, do vzdálených destinací pak ze spojujících se stran pouze Nabývaný soutěžitel využívá zahraničních letišť, a to ještě jen v cca [ … obchodní tajemství… ] případů.

Konečně pak je třeba při úvaze o geografickém vymezení trhu tvorby/sestavování zájezdů cestovními kancelářemi přihlédnout i ke zjištění Úřadu, že u většiny největších cestovních agentur (prodávajících na území České republiky zahraniční zájezdy), které Úřad oslovil s žádostmi o poskytnutí informací v tzv. druhé fázi správního řízení, tvoří z celkových tržeb za prodej zahraničních turistických zájezdů realizovaných danou cestovní agenturou výrazný podíl tržby za prodej zahraničních turistických zájezdů sestavených českými cestovními kancelářemi, zatímco tržby za prodej zahraničních turistických zájezdů sestavených zahraničními cestovními kancelářemi se podílejí na tržbách těchto cestovních agentur v minimální míře.

Např. tržby z prodeje zahraničních turistických zájezdů zahraničních cestovních kanceláří se podílejí na tržbách cestovní agentury Invia.cz (z jejích celkových prodejů zahraničních zájezdů) pouze cca 1,5 %[152], zatímco v případě cestovní agentury Zájezdy.cz tvoří tento podíl[153] na jejích tržbách z prodeje zahraničních zájezdů cca 6,38 % (se zahrnutím zahraničních turistických zájezdů sestavovaných slovenskými cestovními kancelářemi) a cca 0,25 % (bez zahraničních turistických zájezdů sestavovaných slovenskými cestovními kancelářemi).

Uvedené skutečnosti tak podle Úřadu ukazují na to, že čeští zákazníci jednoznačně preferují, pokud mohou za dovolenou odcestovat z České republiky, a tudíž nabídka zahraničních cestovních kanceláří pro ně nepředstavuje dostatečnou alternativu k českým soutěžitelům.

Pro maloobchodní úroveň prodeje (distribuce) zájezdů Úřad vymezil pro účely posouzení dopadů navrhovaného spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž z pohledu geografického relevantní trh územím České republiky. Tento přístup odpovídá rozhodovací praxi Komise (viz výše kapitola IV.2.2.1.2 Maloobchodní úroveň distribuce zájezdů: poskytování služeb cestovních agentur) a přiklání se k němu i Účastník řízení.

Z pohledu geografického lze podle Úřadu považovat za národní také i nákupní trhy (nákup míst v letadlech a nákup ubytovacích kapacit v hotelech), a to v souladu s rozhodovací praxí Komise, byť Komise tomuto trhu přiznává i lokální charakter[154] (viz výše kapitola IV.2.1.3 Nákupní trhy: (i) trh nákupu míst v letadlech a (ii) trh nákupu ubytovacích kapacit v hotelech odůvodnění tohoto rozhodnutí), i názorem Účastníka řízení. Zde je nicméně třeba připomenout poznámku Účastníka řízení, že „ … čeští spotřebitelé jsou často ochotni cestovat i na zahraniční letiště, například do Mnichova, Vídně nebo Katowic, která se nacházejí blízko českých hranic. To naznačuje, že rozsah trhu letenek (na charterových letech) by měl být širší než národní.“[155]

K tomuto argumentu Účastníka řízení Úřad opětovně uvádí, že provedené šetření ukazuje, že cca 47 % konkurentů, kteří relevantně odpověděli na dotazy Úřadu,[156] poptává pro zajištění přepravy zákazníků využívajících služeb dané konkurenční cestovní kanceláře místa jen v letech startujících z letišť na území České republiky. Naproti tomu přibližně 53 % konkurentů, kteří relevantně odpověděli na dotazy Úřadu,[157] poptává pro zajištění přepravy zákazníků využívajících služeb dané konkurenční cestovní kanceláře místa jak v letech startujících z letišť na území České republiky, tak v letech startujících z letišť mimo území České republiky (Polsko, Rakousko, Německo či Slovensko).

Výsledky šetření však současně ukázaly, že mezi těmi konkurenčními cestovními kancelářemi, které přepravují účastníky svých zahraničních zájezdů do cílové destinace v letech startujících jak z letišť v České republice, tak z letišť mimo území České republiky, je nízké procentuální zastoupení takových, které k odletům využívají letišť mimo území České republiky ve významnější míře. Naopak je mezi konkurenčními cestovními kancelářemi využívajícími k odletům letišť v České republice i letišť mimo Českou republiku vysoký podíl těch cestovních kanceláří, které k odletům využívají letišť nacházejících se mimo území České republiky pouze doplňkově. Tato zjištění pak podle Úřadu svědčí ve prospěch závěru, že geografický rozměr trhu nákupu míst v letadlech je národní (v daném případě tvořený územím České republiky).

Pokud se jedná o nákup ubytovacích kapacit v hotelech pro účely sestavování a prodeje zahraničních zájezdů ze strany cestovních kanceláří, tyto, včetně obou spojujících se soutěžitelů, obvykle vedou jednání o objemu poptávaných kapacit s provozovateli či vlastníky hotelů nebo hotelových řetězců v konkrétní destinaci. V tomto ohledu by se jednalo o trh lokální. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že střet nabídky ubytování v dané turistické oblasti/lokalitě ze strany zahraničních subjektů, provozovatelů hotelů, a poptávky po ubytovacích kapacitách ze strany cestovních kanceláří, tj. soutěžitelů, kteří nabízejí zahraniční zájezdy zákazníkům na území České republiky, se odehrává v zahraničí. Úřad tak uzavírá, že geografický rozměr trhu nákupu ubytovacích kapacit by mohl být chápán jako národní, případně lokální, avšak bez ohledu na možné vymezení se takový trh nachází mimo území České republiky. Úřad s ohledem na výše uvedené nechal otázku vymezení geografického relevantního trhu otevřenou.

Při posuzování možných dopadů předmětného spojení soutěžitelů vycházel Úřad především z činností, kterými se zabývají oba spojující se soutěžitelé v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu, zejména v podoblasti výjezdové turistiky. Jak společnost EXIM, tak společnost CK FISCHER jsou aktivní v oblasti produkce, tj. tvorby a nabídky zahraničních zájezdů, i ve vertikálně navazující oblasti maloobchodního prodeje zájezdů konečnému spotřebiteli. Pokud jde o vertikálně předcházející oblast nákupu míst v letadlech a ubytovacích zařízeních, oba spojující se soutěžitelé vystupují na její poptávkové straně. S ohledem na uvedené skutečnosti se Úřad v tomto správním řízení zabýval postavením společností EXIM a CK FISCHER v celkové oblasti poskytování služeb ve výjezdové turistice, a to i v možném členění na segment zájezdů a segment individuální turistiky. Současně však posuzoval možné dopady tohoto spojení i v dalších užších segmentech uvedené oblasti.

Vzhledem k tomu, že šetření Úřadu ne vždy přineslo jasný závěr pro jednoznačné vymezení relevantního trhu, Úřad nevymezil produktový a geografický relevantní trh s konečnou platností a zabýval se možným dopady posuzované transakce na následujících (sub)trzích na území České republiky: (i) tvorba/sestavování zahraničních zájezdů cestovními kancelářemi (úroveň „produkce zájezdů“), a to v členění podle vzdálenosti na (a) zájezdy do blízkých destinací a zájezdy do vzdálených destinací, podle typu zájezdu na (b) zájezdy pobytové, zájezdy poznávací a zájezdy lyžařské, dále (ii) maloobchodní úroveň distribuce zájezdů: poskytování služeb cestovních agentur, (iii) zajišťování tzv. individuální zahraniční turistiky a (iv) nákupní trhy v členění na (a) nákup (i) letenek cestovními kancelářemi na lety do blízkých destinací a (ii) letenek cestovními kancelářemi na lety do vzdálených destinací a (b) nákup ubytovacích kapacit v hotelech.

Kritéria, podle kterých Úřad zkoumá, zda posuzovaným spojením soutěžitelů dojde k podstatnému narušení hospodářské soutěže na relevantních trzích, jsou stanovena v § 17 zákona. V souladu s § 17 odst. 1 zákona v jednotlivých případech spojení soutěžitelů Úřad posuzuje kritéria, kterými jsou zejména potřeba zachování a rozvíjení účinné hospodářské soutěže, struktura všech spojením dotčených trhů, podíl spojujících se soutěžitelů na těchto trzích, jejich hospodářská a finanční síla, právní a jiné překážky vstupu dalších soutěžitelů na spojením dotčené trhy, možnost volby dodavatelů nebo odběratelů spojujících se soutěžitelů, vývoj nabídky a poptávky na dotčených trzích, potřeby a zájmy spotřebitelů a výzkum a vývoj, jehož výsledky jsou ku prospěchu spotřebitele a nebrání účinné soutěži.

Při hodnocení dopadů posuzovaných případů spojení soutěžitelů Úřad podpůrně přihlíží k pravidlům stanoveným Evropskou komisí v Pokynech pro posuzování horizontálních spojení podle Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků (dále jen „Pokyny pro posuzování horizontálních spojení“)[158] a Pokynech pro posuzování nehorizontálních spojení podle Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků (dále jen „Pokyny pro posuzování nehorizontálních spojení“).[159]

Základní představu o struktuře trhu a konkurenčním významu spojujících se soutěžitelů i jejich konkurentů poskytují tržní podíly na relevantním trhu a úroveň jeho koncentrace.

Pokud jde o velikost tržních podílů, jestliže společný podíl spojujících se soutěžitelů na relevantním trhu nepřesáhne 25 %, má se za to, že jejich spojení nemá za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, neprokáže-li se při posuzování spojení opak.[160]