ÚOHS S0749/2024/VZ – Implementace Elektronického vízového informačního systému (E

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo zahraničních věcí, IČO 45769851, se sídlem

Z čl. 2.1 zadávací dokumentace vyplývá, že předmětem veřejné zakázky je návrh, vývoj a implementace nového systému na podporu zpracování žádostí o krátkodobá a diplomatická víza s názvem Elektronický vízový informační systém (dále jen „ELVIS“) včetně poskytnutí práv duševního vlastnictví formou udělení licencí a poskytování služeb podpory provozu ELVIS, jeho rozvoje a řízeného exitu.

V čl. 3.1.2 přílohy „P3_TS“ technické specifikace předmětu veřejné zakázky, která představuje přílohu č. 1 návrhu smlouvy o dílo a návrhu smlouvy o poskytování podpory a rozvoje, jež tvoří přílohy č. 8 a 9 zadávací dokumentace (dále jen „technická specifikace“), je definována realizační fáze projektu, která má probíhat po uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem.

Dle čl. 2.4 zadávací dokumentace činí předpokládaná hodnota veřejné zakázky 390 224 000 Kč bez DPH.

Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že zadavatel v zadávacím řízení na veřejnou zakázku obdržel celkem 5 nabídek, a to od dodavatelů

•

Rozhodnutím o námitkách ze dne 9. 9. 2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), které bylo téhož dne doručeno navrhovateli, zadavatel námitky v celém rozsahu odmítl.

Navrhovatel následně dne 19. 9. 2024 podal k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh z téhož dne na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“).

Návrh směřuje proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky, které jsou dle navrhovatele stanoveny v rozporu s § 6 odst. 1 a § 36 odst. 3 zákona.

Navrhovatel je přesvědčen, že zadávací dokumentace neobsahuje specifikaci všech potřebných částí ELVIS a cílových systémů, na které má být integrován, a není proto možné určit nabídkovou cenu odpovídající skutečnému rozsahu a povaze předmětu veřejné zakázky a podat porovnatelné nabídky. Navrhovatel má za to, že nedostatky a mezery v technické specifikaci závažným způsobem přenášejí odpovědnost za správnost a úplnost zadávací dokumentace na dodavatele.

K požadavku „FP_KV_EX_06“, který se týká podporovaných stavů žádosti z FrontEndu, navrhovatel uvádí, že stavy žádosti mají zásadní vliv na funkcionalitu a procesní flow v ELVIS.

K požadavku „FP_KV_IN_05“, který se týká zpracování žádosti na základě výsledku bezpečnostní prověrky, navrhovatel uvádí, že kapitola 2.2.5 přílohy „P1_TS“ technické specifikace obsahuje pouze ilustrativní náhled možného zpracování dané funkcionality, popis je neúplný a nadto chybný. Dle navrhovatele technická specifikace nedává dostatečný podklad pro určení očekávaného rozsahu pracnosti a nabídkové ceny, pokud by ze zadavatelem neodůvodněně utajovaného popisu daného požadavku (navrhovatel uvádí, že popis procesů zpracování žádosti na základě výsledku bezpečnostní prověrky není utajovanou skutečností, a „citlivá povaha“, kterou zadavatel danému požadavku přisuzuje, je proto zavádějící) vyplynuly jakékoliv nepředvídatelné důsledky.

Ve vztahu k údajné citlivosti informací, které dle navrhovatele nepředstavují utajované skutečnosti, navrhovatel dále napadá, že zadavatel tyto informace odmítá poskytnout i přes prohlášení o zachování mlčenlivosti o důvěrných informacích. Dle navrhovatele neexistuje

K požadavku „NP_ARCH_T_01“, který se týká provozní platformy, navrhovatel uvádí, že v zadávací dokumentaci nejsou uvedeny informace poskytující představu o cílových parametrech platformy, na níž má být ELVIS provozován. Prostý výčet výrobců anebo dílčích technologií bez jejich specifikace neposkytuje žádnou informaci o parametrech platformy zadavatele. Jako příklad navrhovatel uvádí desktop virtualizaci (VDI). Navrhovatel uvádí, že pokud bude zadavatel požadovat provoz periferních zařízení jako snímače otisků prstů na stanicích bez VDI (současný stav), mohou se pohybovat náklady na implementaci ELVIS v jednotkách mil. Kč. Pokud by však zadavatel posléze požadoval virtualizace stanic pomocí

K požadavku „NP_INT_07“, který se týká zajištění komunikace formou web services, navrhovatel uvádí, že vysvětlení zadávací dokumentace č. 6b, v němž zadavatel poskytl bližší popis předmětného požadavku, nedoplňuje zadávací dokumentaci do podrobností umožňujících podání nabídky. Dle navrhovatele výčet prvků v tabulce obsažené v daném vysvětlení rozhodně není „podrobná specifikace API“; není vysvětleno, co znamená „ZP“, a není jasné, za jakých podmínek a v jakém stavu se má provést komunikace na zmiňovaná rozhraní, ani jakým kanálem (jakou sítí). Není jasné ani workflow, podmínky napojení na procesy ELVIS, spouštěč subprocesu, kolikrát komunikaci provést, jak zpracovat odpovědi z daného API, kam je uložit a jak na ně reagovat. Dle navrhovatele takto neúplný popis neumožňuje kvalifikovaný odhad pracnosti realizace požadavku na integraci.

K požadavku „NP_INT_01“, který se týká obecných pravidel pro vytváření rozhraní a úplného výčtu rozhraní, navrhovatel uvádí, že zadavatel požaduje stanovení ceny za implementaci systému ELVIS včetně jeho integrace na jiný systém (A. [PSEUDONYMIZOVÁNO]), který ještě neexistuje a není známé jeho rozhraní. Navrhovatel podotýká, že pokud by nebyly cílové systémy dokončeny tak, aby na ně bylo možné systém ELVIS integrovat, vedlo by to k nemožnosti dodržení závazných termínů rámcového harmonogramu dle přílohy č. 3 návrhu smlouvy. Navrhovatel rovněž uvádí, že zadavatel se nezavazuje vést spolupráci mezi vybraným dodavatelem a třetími stranami ohledně integrace ELVIS na externí systémy, a odpovědnost za implementaci ELVIS zahrnující jeho integraci do systému A. [PSEUDONYMIZOVÁNO] ve stanovených termínech je tak na vybraném dodavateli. Zadavatel si přitom v čl. 6.2 návrhu smlouvy vyhrazuje právo posunu termínů harmonogramu z důvodu návaznosti souvisejících projektů nebo připravenosti infrastruktury, což představuje nepřípustnou libovůli zadavatele, která neodpovídá ani požadavkům na vyhrazenou změnu závazku podle § 100 zákona. Zároveň jsou na nedodržení termínů ze strany vybraného dodavatele v čl. 18.4.2 návrhu smlouvy navázány přísné smluvní pokuty (nedotýkající se práva na náhradu škody) a právo zadavatele

K požadavku „NP_CK_02“, který se týká rekapitulace všech funkčních a nefunkčních požadavků na ELVIS v cílovém konceptu, navrhovatel uvádí, že zadavatel požaduje, aby dodavatelé stanovili cenu v kontextu nedostatečné technické specifikace, tuto následně dopracovali a rozšířili a implementovali ELVIS za předem pevně stanovenou cenu, kterou nadto zadavatel čl. 5.4 zadávací dokumentace zásadním způsobem omezil stanovením maximálních dílčích nabídkových cen. Pro ilustraci nedostatečnosti technické specifikace navrhovatel uvádí, že zadavatel v jejím čl. 3.1.2.1 (požadavek „FP_PT_12“) požaduje, aby dodavatel analyzoval a navrhl řešení pro množinu funkcionalit „Diplomatické mise“, zrealizoval odpovídající moduly v ELVIS a provedl migrace dat, aniž by k tomuto plnění poskytl jakékoli podklady k určení jeho pracnosti a finanční náročnosti.

K požadavku „NP_ARCH_T_02“, který se týká využívaných periferií, navrhovatel uvádí, že volba periferních zařízení má zásadní vliv na nacenění nabídky. Dodavatel musí provést integraci daných zařízení do ELVIS, což může být různě pracné pro různé typy zařízení; dodavatel musí rovněž vyhodnotit, zda existující zařízení budou podporována výrobcem a také z hlediska podpory ovladačů pro operační systém Windows. Zadavatelem uvedený typový výčet zařízení je tak dle navrhovatele nedostačující. Jako příklad navrhovatel uvádí požadavek zadavatele na snímač otisků prstů – může se jednat o výrobek za několik set Kč, nebo také o čtyřprstý snímač otisků certifikovaný FBI pro provoz v AFIS systémech, přičemž na trhu jsou výrobci, kteří dodají jen ovladače, i výrobci, kteří dodají ovladače, SDK knihovny a komplexní řešení pro integraci do aplikace. Rozdíly by dle navrhovatele zásadně ovlivnily cenu implementace ELVIS.

Navrhovatel dále k odkazům zadavatele na byznysové zadání v podobě procesního popisu uvádí, že příloha „P10_TS“ technické specifikace (model ArchiMate) procesní popis neobsahuje; několik diagramů obsahujících ArchiMate elementy „Business Process“ či „Application Process“ nelze považovat za procesní popis. Dle navrhovatele se v celé zadávací dokumentaci nenachází ani jeden BPMN model procesu, high-level UseCase nebo podobná forma modelu procesu, popis flow, větvení, rozhodování, spouštěč procesů a jejich ukončení, ani rozpad na subprocesy. Procesní popis v zadávací dokumentaci je tak nedostačující. Tento závěr dle navrhovatele podporuje požadavek „NP_CK_01“ v čl. 3.3.2 technické specifikace, podle nějž musí dodavatel vypracovat BPMN model v rámci cílového konceptu.

Navrhovatel dále namítá, že zadavatel v zadávací dokumentaci neposkytl informace o aktuálních stavech rozhraní systémů B., C. a D. [PSEUDONYMIZOVÁNO], na které má být ELVIS integrován. Rozhraní těchto systémů by dle navrhovatele měla být základní součástí technické specifikace, jestliže mají dodavatelé podat porovnatelnou nabídku se závaznou a pevně stanovenou cenou, neboť specifikace rozhraní je naprosto zásadní pro určení pracnosti realizace předmětu veřejné zakázky a nacenění nabídky. Navrhovatel uvádí, že integrace dvou systémů může být jednoduchá záležitost pohybující se v desítkách tis. Kč, ale může se jednat také o náročnou integraci za jednotky až desítky mil. Kč. Navrhovatel má za to, že integrace např. na systém C. [PSEUDONYMIZOVÁNO] bude velmi náročná a komplexní, ale bez konkrétní

Navrhovatel uvádí, že jeho újma spočívá v nemožnosti stanovení nabídkové ceny s ohledem na zásadní nedostatky zadávacích podmínek. Navrhovatel z tohoto důvodu nemohl podat nabídku, a byla tak zmařena jeho příležitost uzavřít se zadavatelem smlouvu na veřejnou zakázku. Navrhovateli vznikla škoda spočívající v marných nákladech vynaložených v zadávacím řízení, hrozila by mu však podstatně vyšší škoda, pokud by se svou nabídkou zavázal k plnění veřejné zakázky se zcela nepředvídatelnými a nekontrolovatelnými riziky, která by na něj byla přenesena zadavatelem.

K argumentaci zadavatele ohledně opožděnosti některých námitek, v nichž navrhovatel odkazuje na neposkytnutí nezbytných informací ani na dotaz v rámci vysvětlení zadávací dokumentace, navrhovatel uvádí, že smyslem těchto námitek je přetrvávající neúplnost zadávací dokumentace, nikoliv napadení samotného úkonu vysvětlení.

Závěrem navrhovatel navrhuje, aby Úřad uložil zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

Úřad obdržel předmětný návrh navrhovatele dne 19. 9. 2024 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou: • zadavatel, • navrhovatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 20. 9. 2024.

Dne 30. 9. 2024 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k obsahu návrhu z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele k návrhu“).

Zadavatel ve svém vyjádření uvádí, že jeho povinností není stanovit přesně každý technický aspekt plnění a že součástí předmětu veřejné zakázky není jen vývoj a implementace ELVIS, ale rovněž jeho návrh a design na základě vybraným dodavatelem provedené analýzy.

Zadavatel uvádí, že jeho požadavek na cílový koncept je v souladu s „národní metodikou, která je dostupná na webové prezentaci online: Řízení jednotlivých ICT řešení [Architektura eGovernmentu ČR]“ (dále jen „metodika ‚Řízení jednotlivých ICT řešení‘“)1, kterou je povinen se řídit. V souladu s touto metodikou popisující životní cyklus informačních systémů ve veřejné správě je detailní prováděcí návrh řešení (blueprint) vyhotoven až po výběru dodavatele ELVIS.

Zadavatel má za to, že navrhovatel v návrhu uvádí některé nové skutečnosti, jež nebyly obsaženy v námitkách, a Úřad by k nim tak dle § 251 odst. 4 zákona neměl přihlížet. Zadavatel má také za to, že část námitek byla podána opožděně, neboť směřovaly proti obsahu některých vysvětlení zadávací dokumentace.

K argumentaci navrhovatele ve vztahu k požadavku „FP_KV_EX_06“, který se týká podporovaných stavů žádosti z FrontEndu, zadavatel uvádí, že stanovil jednoznačné kritérium splnění tohoto požadavku, a to odkazovaným minimálním výčtem požadovaných stavů, a že nechtěl omezit konkrétní technická řešení dodavatelů, která nemůže předvídat a z nichž může vyplývat výčet stavů žádostí nad určený minimální rozsah. Dle zadavatele je v rámci ELVIS s ohledem na požadavek „NP_SYS_MO_24“ požadován modul workflow, který umožňuje evidovat jednotlivé procesy napříč systémem ve spolupráci s ostatními moduly, přičemž dle přílohy „P2_TS“ technické specifikace jednotlivé stavy žádostí budou definovány formou číselníků. Systém ELVIS musí být navržen takovým způsobem, aby přidání nového stavu žádosti bylo triviální konfigurační změnou. Zadavatel uzavírá, že dodavatelé mají v zadávací dokumentaci jasně určeno, jaký minimální rozsah stavu žádostí podporovaných systémem musí být součástí ELVIS od počátku a jak má být řešeno přidávání dalších stavů, což umožňuje nacenění v rámci fixní ceny. Zadavatel odmítá, že by stavy žádostí nemohly být doplňovány jako číselníková hodnota za běhu systému, neboť takto fungují např. lowcode/no-code procesní platformy.

K argumentaci navrhovatele ve vztahu k požadavku „FP_KV_IN_05“, který se týká zpracování žádosti na základě výsledku bezpečnostní prověrky, zadavatel uvádí, že míra detailu specifikace daného požadavku je popsána ve stejném rozsahu, jako další funkcionality požadované k vytvoření v rámci ELVIS. Způsob specifikace se dle zadavatele v těchto případech neliší a nemění to ani poznámka o citlivé povaze požadavku. Zadavatel uvádí, že citlivá povaha se vztahuje k obsahu textové informace, kterou bude uživatel systému zpracovávat (jde o textový řádek), tento obsah přitom nemá vůbec žádný dopad do odhadu složitosti či pracnosti zpracování požadavku. Zadávací dokumentace dle zadavatele obsahuje popis, který účastníkovi říká, že taková informace se bude zpracovávat a dále jakou roli má v procesu, který má být implementován; pro zpracování nabídky je takto formulovaný požadavek zcela dostatečný. Zadavatel uvádí, že v zadávací dokumentaci jsou popsány klíčové funkcionality týkající se zpracování žádosti na základě výsledku bezpečnostní prověrky a že úroveň jejich detailu umožňuje vytvořit si představu o složitosti analýzy a detailního designu, možného technického řešení a jeho pracnosti, a tedy také nacenění v rámci fixní ceny. Věcnou nesprávnost popisu daného požadavku zadavatel odmítá a upozorňuje, že dodavatel má zpracovat nabídku na základě zadání obsaženého v zadávací dokumentaci, nikoliv na základě svého subjektivního přesvědčení o tom, jak by zadání mělo být formulováno.

K argumentaci navrhovatele ve vztahu k požadavku „NP_ARCH_T_01“, který se týká provozní platformy, zadavatel uvádí, že určením technologií, jejich zdrojů a služeb poskytovaných E.

K argumentaci navrhovatele ve vztahu k požadavku „NP_INT_07“, který se týká zajištění komunikace formou web services, zadavatel uvádí, že specifikace zveřejněná v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 6b je dostatečná k tomu, aby měl kvalifikovaný dodavatel představu o typu rozhraní a mohl ze své zkušenosti z obdobných projektů odhadnout náklady na realizaci daného požadavku. Zadavatel uvádí, že nejasnosti a dotazy navrhovatele by byly zcela relevantní, kdyby se jednalo o detailní implementační zadání, nicméně zadavatel postupuje v souladu s mezinárodně uznávanou dobrou praxí, která je pro něj stanovena metodikou „Řízení jednotlivých ICT řešení“. Dle zadavatele navrhovatelem kladené dotazy svou hloubkou detailu spadají do fáze vyhotovení cílového konceptu.

K argumentaci navrhovatele ve vztahu k požadavku „NP_INT_01“, který se týká obecných pravidel pro vytváření rozhraní a úplného výčtu rozhraní, zadavatel uvádí, že zadávací dokumentace je úplná ve smyslu definování minimálních požadavků, které umožňují vytvořit si představu o složitosti analýzy, náročnosti přípravy detailního designu a pracnosti realizace

Zadavatel dále konstatuje, že navrhovatel ve svém návrhu napadá čl. 4.5 návrhu smlouvy, který dodavateli ukládá obecnou povinnost koordinace provádění díla s jinými projekty, jež mají s vývojem a implementací ELVIS vzájemnou návaznost nebo souvislost, a čl. 6.2 návrhu smlouvy, který umožňuje změnu harmonogramu provádění díla. Dle zadavatele se jedná o nové skutečnosti, které navrhovatel nenapadal v námitkách, a Úřad by k nim proto neměl přihlížet. K povinnosti koordinace díla s jinými projekty zadavatel uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že ELVIS nebude implementován a provozován izolovaně bez návaznosti na další systémy, je logické, že jeho provádění bude nutné se souvisejícími systémy koordinovat; předmětné ustanovení návrhu smlouvy slouží k řízení rizik projektu, nikoliv k přenášení odpovědnosti za integraci jiných systémů na dodavatele. Čl. 6.2 návrhu smlouvy pak podle zadavatele zvyšuje transparentnost, neboť zadavatel dopředu upozorňuje na možnou nutnost prodloužení harmonogramu z předem taxativně uvedených důvodů a omezuje možnost změn harmonogramu maximální dobou prodloužení v délce 6 měsíců.

K argumentaci navrhovatele ve vztahu k požadavku „NP_CK_02“, který se týká rekapitulace všech funkčních a nefunkčních požadavků na ELVIS v cílovém konceptu, zadavatel uvádí, že v žádné části zadávací dokumentace nestanovil možnost jednostranně změnit či rozšířit rozsah plnění. Zadavatel upozorňuje, že pojem „zpřesnění“ představuje princip tvorby cílového konceptu, kdy obě strany na základě analýz a návrhů dodavatele formulují detailní popis toho, jak bude nový systém ELVIS realizován. Zadavatel uvádí, že nechce a ani nesmí definovat takovou míru detailu, která by mohla předurčit některé technologie a postupy, a zároveň nechce omezovat kreativitu dodavatelů při hledání vhodných detailních řešení vedoucích

K argumentaci navrhovatele ve vztahu k požadavku „NP_ARCH_T_02“, který se týká využívaných periferií, zadavatel konstatuje, že k čemu a jak se budou uváděné periferie využívat, je podrobně popsáno v byznysovém zadání formou funkčních požadavků a procesního popisu. Veškeré procesy, jež mají být zajištěny systémem ELVIS, a to včetně využívání periferních zařízení, jsou zachyceny v příloze „P10_TS“ technické specifikace.

K argumentaci navrhovatele ve vztahu k odkazům zadavatele na byznysové zadání v podobě procesního popisu zadavatel uvádí, že jeho postup, kdy požaduje nabídky na základě rámcové specifikace předmětu plnění a při stanovení podmínek, za jakých se tento rámec rozpracuje do detailního designu, není porušením zákona. Zadavatel má údajně ověřeno, že postup, kdy zadání je definováno rámcově a dále rozpracováno v realizační fázi, je běžným a dodavateli přijímaným. Riziko, na které poukazuje navrhovatel, je dle zadavatele rizikem přijatelným, o čemž svědčí i skutečnost, že zadavatel obdržel konkurenční nabídky za pevně stanovenou cenu.

K argumentaci navrhovatele ve vztahu k neposkytnutí informací o aktuálních stavech rozhraní systémů B., C. a D. [PSEUDONYMIZOVÁNO] zadavatel předně uvádí, že nikdy netvrdil, že by specifikace rozhraní daných systémů byla irelevantní, pouze tvrdil, že relevantní nejsou informace, které má k dispozici, a vysvětloval, že dodavatelé mají vycházet z obecného zadání, které je dostatečné k vytvoření představy o složitosti analýzy a pracnosti možného řešení.

Závěrem svého vyjádření zadavatel uvádí, že v námitkách navrhovatele absentuje popis účinku tvrzené protiprávnosti zadávacích podmínek vůči navrhovateli, z čehož zadavatel dovozuje, že navrhovatel v námitkách dostatečně netvrdil a neprokázal svou aktivní legitimaci k podání námitek proti zadávacím podmínkám, když jeho tvrzení o hrozící újmě byla zcela obecná

Dne 11. 11. 2024 požádal Úřad Digitální a informační agenturu, IČO 17651921, se sídlem Na vápence 915/14, 130 00 Praha 3 (dále též „DIA“) – jakožto ústřední správní úřad pro elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a pro informační systémy veřejné správy dle § 2a odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, ve znění pozdějších předpisů, a vzhledem k působnosti DIA dle odst. 3 téhož ustanovení tohoto zákona – o poskytnutí odborného stanoviska ke konkrétně specifikovaným otázkám týkajícím se přezkoumávané problematiky, a to zejména ve vztahu k obsahu technické specifikace předmětu veřejné zakázky a ke skutečnostem tvrzeným v návrhu a ve vyjádření zadavatele.

Úřad předně požádal DIA o stanovisko k otázce, zda postup zadavatele v zadávacím řízení – zejména jeho požadavek na vytvoření cílového konceptu v rámci plnění předmětu veřejné zakázky (tj. až po závazném stanovení nabídkové ceny a uzavření realizační smlouvy), jehož obsahem má být „detailní analýza požadavků a podrobná specifikace navrhovaného systému včetně návrhu integrace, datové migrace, podrobného harmonogramu realizace projektu, plánu přípravy školení a testování“, resp. detailní specifikace konkrétního naplnění zadavatelem stanovených zadávacích podmínek, kdy finální podoba cílového konceptu podléhá schválení ze strany zadavatele – skutečně odpovídá zadavatelem odkazované metodice „Řízení jednotlivých ICT řešení“.

Úřad dále požádal DIA o odborné stanovisko ke konkrétním technickým otázkám vztahujícím se k navrhovatelem napadeným zadávacím podmínkám.

Dne 2. 12. 2024 Úřad obdržel odborné stanovisko DIA z téhož dne (dále jen „odborné stanovisko DIA“).

DIA ve svém odborném stanovisku uvedla, že postup zadavatele v zadávacím řízení není v rozporu s metodikou „Řízení jednotlivých ICT řešení“ ani s jinými právními předpisy, které upravují oblast eGovernmentu (zejména se zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a jeho prováděcími předpisy). Ve svém stanovisku DIA k tomuto závěru uvedla: „Metodika je dostatečně obecná, protože nemůže postihnout všechna specifika řešení informačních technologií u jednotlivých subjektů, na něž dopadá. Nadto již v úvodu metodiky stojí, že je žádoucí ji přizpůsobit konkrétním situacím, a to více než u jiných metodik.“

K technickým otázkám vztahujícím se k navrhovatelem napadeným zadávacím podmínkám

Dne 10. 12. 2024 Úřad za účelem dostatečného zjištění skutkového stavu oslovil subjekty působící na relevantním trhu, resp. subjekty, které o veřejnou zakázku projevily zájem a v zadávacím řízení jim byla zpřístupněna neveřejná část zadávací dokumentace.

Úřad požádal oslovené společnosti, které v zadávacím řízení nepodaly nabídku, aby vysvětlily, co je k tomu rozhodnutí vedlo; zda se jednalo o důvody obchodního charakteru, nebo zda bylo důvodem nepodání nabídky nastavení zadávacích podmínek zadavatelem. Subjekty, které v zadávacím řízení nabídku podaly, Úřad požádal o sdělení, na základě jakých skutečností se domnívají, že zadávací podmínky byly zadavatelem stanoveny způsobem dostačujícím pro podání nabídky a stanovení nabídkové ceny.

Úřad dále oslovené společnosti požádal o poskytnutí odborného stanoviska k dotazům technického charakteru vztahujícím se k jednotlivým navrhovatelem napadeným zadávacím podmínkám.

Úřad obdržel celkem deset odborných stanovisek obsahujících věcné závěry, a to od následujících společností: •

Úřad níže předkládá základní shrnutí jednotlivých stanovisek oslovených společností.

Společnost Aricoma Digital s.r.o., která v zadávacím řízení podala nabídku, uvádí, že zadávací podmínky byly definovány jasně a srozumitelně a umožnily zpracovat nabídku; zadávací podmínky daná společnost nepovažuje za problematické ani za překážku účasti v zadávacím řízení.

Společnost Be a Future s.r.o. v zadávacím řízení nepodala nabídku, ale zadávací dokumentace podle ní obsahuje nezbytné informace pro zpracování návrhu řešení a stanovení nabídkové

Společnost CCA Group a.s., která v zadávacím řízení nepodala nabídku, uvádí, že zadávací dokumentace obsahuje nejasnosti, a zmiňuje výhodu pro stávajícího dodavatele spočívající ve znalostech prostředí a integrace s navazujícími systémy. Daná společnost rovněž poukazuje na časovou náročnost přípravy nabídky. Ke stanovisku předmětné společnosti je nutno uvést, že daná společnost podala v zadávacím řízení námitky proti nedefinování rozhraní systémů B.,

Společnost DXC Technology Czech Republic s.r.o. ve svém vyjádření uvádí, že nepodala nabídku, neboť v průběhu přípravy nabídky dospěla k závěru, že navržené řešení by z hlediska kalkulace nákladů přesahovalo maximální cenu stanovenou zadavatelem, a to z důvodu nejistoty spojené s integracemi, vysokých požadavků na parametrizaci, náročnosti technologického prostředí a nákladů spojených s bezpečnostními opatřeními.

Společnost ELSO PHILIPS SERVICE, spol. s r.o. ve svém vyjádření uvádí, že v zadávacím řízení podala nabídku, nicméně v její kalkulaci musela zohlednit některé nejistoty a rizika vycházející ze zadávacích podmínek. Rizika předmětná společnost identifikovala zejména v oblastech integrací, kdy některé integrace nebyly popsány, což znamená, že se pracnost jejich implementace může zásadně lišit od odhadu v nabídkové ceně, nebo může mít i dopad do fungování aplikace jako celku, což zvyšuje riziko pro dodavatele při podání nabídky.

Společnost ICZ a.s., která v zadávacím řízení podala nabídku, ve svém vyjádření uvádí, že zadávací podmínky byly stanoveny dostatečným způsobem pro podání nabídky. Žádná zadávací dokumentace nepostihuje veškeré skutečnosti v takovém detailu, aby bylo možné konstatovat, že je možné podat nabídku bez rizika. V tomto případě byla míra rizika odhadnutelná.

Společnost MICROCOMP - Computersystém s r.o., která v zadávacím řízení podala nabídku, ve svém vyjádření uvádí, že je již dodavatelem obdobného řešení pro jiného zadavatele, díky čemuž byla schopna připravit nabídku i přes to, že některé požadavky zadavatele nebyly úplně jednoznačné. Společnost tak při stanovení nabídkové ceny musela počítat s vyšší rizikovou přirážkou.

Společnost MONET+,a.s. ve svém vyjádření uvádí, že v zadávacím řízení nepodala nabídku, protože veřejná zakázka nebyla v rámci rozsahu jejího plnění dostatečně specifikována tak, aby ji bylo možné bez neakceptovatelného rizika bezpečně nacenit. Odpovědi zadavatele na dotazy dodavatelů v kontextu nedostatečného zadání rozsahu a funkcionality řešení zakázky požadovaný rozsah neupřesnily; ve většině odpovědí zadavatel odkázal tazatele na skutečnost, že požadovaná upřesnění rozsahu budou specifikována až v rámci přípravy cílového konceptu, což je pozdě pro zodpovědné určení fixní nabídkové ceny.

Společnost O2 IT Services s.r.o. ve svém vyjádření uvádí, že v zadávacím řízení podala nabídku, přestože zadávací dokumentace obsahuje některé problematické a nejasné zadávací podmínky. U celé řady z nich je odkazováno na budoucí upřesnění v průběhu realizace veřejné zakázky (např. v průběhu přípravy cílového konceptu). V obdobných případech předmětná společnost vždy důkladně zvažuje rizika související s nedostatečnou specifikací zadávacích

Společnost Verisoft s.r.o. ve svém vyjádření uvádí, že nabídku nepodala z obchodních důvodů, a zdůrazňuje, že zadávací podmínky považuje za přiměřené a jasně definované.

Dne 11. 12. 2024 Úřad obdržel repliku navrhovatele k vyjádření zadavatele k návrhu a vyjádření navrhovatele k odbornému stanovisku DIA z téhož dne.

Navrhovatel ve své replice předně uvádí, že skutečnost, že bylo v zadávacím řízení podáno pět nabídek, nijak nesouvisí se zákonností či nezákonností zadávací dokumentace. Nabídkové ceny účastníků zadávacího řízení nezohledňují riziko vyplývající z nedostatečného popisu zadání předmětu veřejné zakázky, neboť toto riziko ani nelze racionálně vyčíslit.

Dle navrhovatele zadavatel nespecifikoval technické podmínky předmětu veřejné zakázky ani prostřednictvím požadavků na výkon nebo funkci, popisu účelu nebo potřeb, které mají být naplněny. Není nutné, aby zadavatel stanovil každý jednotlivý technický aspekt, ale musí specifikovat své požadavky tak, aby bylo možné podat nabídku s konkrétní představou způsobu plnění, což v daném případě není možné. Navrhovatel se nedomáhal, aby zadavatel specifikoval technické řešení, ale aby definoval požadavky na předmět veřejné zakázky.

Dle navrhovatele zadavatel ve svém vyjádření z věcného hlediska nijak nevyvrací ani dílčí nedostatky jednotlivých sporných požadavků technické specifikace.

K požadavku „FP_KV_EX_06“ navrhovatel uvádí, že stavový model žádosti o vízum je nesjednocený a odlišný ve všech zainteresovaných systémech, což vyvolává netriviální pracnost na synchronizaci dat a procesů, o čemž zadávací dokumentace mlčí. Dle navrhovatele systém C. [PSEUDONYMIZOVÁNO] obsahuje [ANONYMIZOVÁNO], kdy tyto enumerace jsou pevně dané a neměnné (jde o uzavřený výčet hodnot, který nemůže být doplňován jako položky v číselníku). Tyto skutečnosti platí pro stávající i nové systémy včetně ELVIS, kdy stavů žádosti nemůže být nekonečný počet. Navrhovatel trvá na tom, že přidání nového stavu žádosti nemůže být triviální konfigurační změnou.

K požadavku „FP_KV_IN_05“ navrhovatel uvádí, že jestliže se citlivost vztahuje k obsahu zpracovávané textové informace, není důvod, aby taková informace v zadávacích podmínkách figurovala, a není zřejmé, proč zadavatel stanovil, že poskytne upřesnění požadavku až vybranému dodavateli. Nová informace o tom, že citlivost se vztahuje k obsahu textového řádku, nemůže zpětně napravit nejistotu ohledně dopadu daného požadavku na stanovení nabídkové ceny. Jestliže zadavatel tvrdí, že dodavatelé mají vycházet ze zadání, nikoliv ze svého přesvědčení o tom, jak má být zadání formulováno, navrhovatel uvádí, že vycházel ze

Navrhovatel podotýká, že dokumenty, které mají představovat analytický podklad pro systém

K požadavku „NP_ARCH_T_01“ navrhovatel uvádí, že z katalogu služeb E.

K požadavku „NP_INT_07“ navrhovatel uvádí, že obsah tabulky uvedené ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 6b je ve vztahu k namítané chybějící specifikaci API zcela irelevantní. Jedná se o pouhý tabulkový výčet položek bez jakéhokoliv popisu rozhraní. Navrhovatel uvádí, že zadavatel mohl v souladu s obvyklou praxí použít tzv. „system context diagram“ a slovní popis rozhraní; výčet datových položek, které zadavatel dodatečně uveřejnil, nedává informace o samotném rozhraní. Zadavatel dle navrhovatele mohl popsat směr a typ komunikace, určit, přes jaký protokol bude probíhat, uvést požadované zabezpečení a autentizace a vymezit charakteristiku rozhraní.

Argument zadavatele, že je při změně termínů limitován dobou 6 měsíců, navrhovatel považuje za zavádějící, neboť v této době může zadavatel změnit termíny i bez souhlasu dodavatele, v případě změny o delší časové období však dodavatel není nijak chráněn a pokud souhlas neposkytne, bude stále platný dřívější harmonogram a na něj navázané sankce, přičemž pokud souhlas poskytne, bude nucen nadále poskytovat plnění za fixní cenu při zvyšujících se interních nákladech.

Navrhovatel dále poukazuje, že dodavatelé mají možnost si na základě neúplné zadávací dokumentace vytvořit představu o složitosti požadované analýzy, ale nikoliv o pracnosti realizace předmětu veřejné zakázky. Navrhovatel uvádí, že zadavatelem poskytnuté byznysové zadání není kompletní už jen proto, že zadavatel odkazuje na neexistující systémy či zatím neexistující integrační rozhraní. Dle navrhovatele se nejedná o procesní popis, ale

K požadavku „NP_CK_02“ navrhovatel uvádí, že jestliže informace nezbytné pro stanovení pracnosti a nabídkové ceny absentují v zadávací dokumentaci, nelze v cílovém konceptu očekávat jejich rekapitulaci. Jestliže zadavatel tvrdí, že mu smluvní podmínky nedávají možnost odmítnout plnění založené na obecném zadání v zadávací dokumentaci, navrhovatel konstatuje, že takové plnění vůbec není možné realizovat, neboť zadání musí být z hlediska požadavků dopracováno a upřesněno, a pro konkrétní návrh technického řešení tak aktuální zadání nedává dostatečné vstupní informace.

K požadavku „NP_ARCH_T_02“ navrhovatel uvádí, že tvrzení zadavatele, podle nějž se periferní zařízení používají k triviálním úlohám, je zcela mylné a zavádějící. Dle navrhovatele je zpracování otisků prstů po naskenování snímačem komplexní proces závazně definovaný standardy a specifikacemi pro biometriku. Pro doložení svého tvrzení navrhovatel předkládá postup zpracování otisků ve vízovém procesu při pořízení žádosti o schengenské vízum.

K neposkytnutí informací o aktuálních stavech rozhraní systémů B., C. a D.

K částem návrhu, které zadavatel označil za nové skutečnosti, jež nebyly obsaženy v námitkách, navrhovatel uvádí, že příslušná argumentace navazuje na podané námitky, reaguje na rozhodnutí o námitkách a přímo souvisí s problematikou dopracování zadání až v rámci cílového konceptu.

Ke snaze zadavatele zpochybnit specifikaci újmy navrhovatel uvádí, že jemu hrozící újmu specifikoval zcela explicitně a obsáhle již v námitkách.

Navrhovatel trvá na svém návrhu a žádá Úřad, aby zadavateli uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

Navrhovatel podotýká, že DIA ve svém odborném stanovisku vyloučila, že by prováděla technické posouzení položených dotazů. Předmětné dotazy dle navrhovatele směřovaly k posouzení dostatečnosti zadání ve smyslu vymezení funkčních a nefunkčních požadavků, popisu vnitřních procesů v organizaci zadavatele a infrastruktury, do níž má být řešení integrováno, zatímco DIA své stanovisko formulovala tak, jako by předmětem dotazovaných skutečností byly nedostatky ve specifikaci výsledného řešení, když uvedla, že příliš detailní specifikace by mohla být na překážku vlastní invenci dodavatele. Dle navrhovatele nemůže dodavatel svou invenci použít, pokud nemá k dispozici základní informace o potřebách zadavatele, pro jejichž naplnění má řešení vytvořit. DIA se tak dle navrhovatele nevyjádřila k základní otázce, zda je na základě zadávací dokumentace možné nalézt konkrétní technické řešení, které by bylo ocenitelné v rámci závazné a fixní nabídky.

Navrhovatel má za to, že bez posouzení konkrétních částí technické specifikace není možné dospět k podloženému závěru o tom, zda daná technická specifikace obsahuje dostatečné podrobnosti pro podání nabídek. Navrhovatel je přesvědčen, že odborné stanovisko DIA nepředstavuje ucelený podklad pro zjišťování skutkového stavu.

Usnesením ze dne 27. 1. 2025 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, ve které se mohli vyjádřit ke shromážděným podkladům rozhodnutí. Tuto lhůtu Úřad na žádost zadavatele usnesením ze dne 30. 1. 2025 prodloužil o dalších 7 dnů.

Dne 4. 2. 2025 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne. Dne

Navrhovatel ve svém vyjádření k podkladům rekapituluje svou argumentaci týkající se nedostatečnosti specifikace předmětu veřejné zakázky a netransparentnosti zadávací dokumentace, která vede k nerovnému postavení dodavatelů a neporovnatelnosti jejich

Navrhovatel uvádí, že určení technických podmínek prostřednictvím požadavků na výkon a funkci nemůže představovat bezbřehé oprávnění zadavatele vymezit technické podmínky zcela libovolně a s absencí informací podstatných pro stanovení fixní nabídkové ceny za komplexní řešení, jež má být realizováno v předem stanoveném harmonogramu, který jsou dodavatelé pod hrozbou smluvních sankcí povinni dodržet. Jestliže chtěl zadavatel poskytnout dodavatelům volnost při zpracování technického řešení v rámci cílového konceptu, nemohl vedle toho stanovit svazující podmínky, které flexibilitu při realizaci předmětu veřejné zakázky znemožňují.

Dle navrhovatele je z šetření provedeného Úřadem zjevné, že z pohledu oslovených dodavatelů (a to včetně těch, kteří podali nabídku) obsahovaly zadávací podmínky nejasné pasáže, jež museli dodavatelé v nabídkové ceně zohledňovat paušalizovanými rizikovými přirážkami, které nebylo možné stanovit racionální úvahou ani objektivní kalkulací rizika.

Dle navrhovatele rozdíly v rizikové přirážce k pokrytí objektivně neodhadnutelných nákladů plynoucích z nedostatečně specifikovaného zadání předmětu veřejné zakázky dosahují hodnoty desítek milionů Kč. Navrhovatel uvádí, že zadávací řízení s takovou mírou neurčitosti zadání je v rozporu se zákonem a zcela degraduje hospodářskou soutěž, neboť se v takovém případě nejedná o soutěž o nejvýhodnější nabídku, ale o soutěž o akceptaci nejvyšší míry rizika, které zadavatel nezákonně přenesl na dodavatele.

Z pohledu navrhovatele šetření provedené Úřadem potvrzuje, že neurčitost zadávacích podmínek vedla k vysokému rozptylu nabídkových cen za implementaci systému ELVIS.

Navrhovatel je tak přesvědčen, že jeho námitka ve vztahu k možnému rozdílu v ocenění rizika jednotlivými dodavateli na základě neurčitosti zadávací dokumentace v řádu až desítek milionů Kč, kdy tento rozdíl vede k reálné neporovnatelnosti nabídek a zmaření hospodářské soutěže, se ukázala jako zcela oprávněná.

Zadavatel úvodem svého vyjádření k podkladům reaguje na některá tvrzení obsažená v replice navrhovatele, která jsou dle zadavatele spekulativní či přímo nepravdivá. K tvrzení navrhovatele, že nelze vyloučit, že dodavatelé v zadávacím řízení podali nabídky ve snaze získat referenční zakázku za cenu jakýchkoliv ekonomických ztrát, zadavatel uvádí, že tato úvaha je zcela absurdní; účastníci zadávacího řízení museli splnit kritéria technické kvalifikace, a nedává tedy smysl, aby dodavatelé, kteří již obdobnou zkušeností disponují, podávali nabídku pouze pro získání dalších zkušeností za cenu rozsáhlých ekonomických ztrát. K tvrzení, že žádný účastník zadávacího řízení nemůže být schopen doložit uvažovaný způsob plnění veřejné zakázky, zadavatel uvádí, že jde o spekulaci, přičemž z vyjádření řady dodavatelů

Zadavatel dále reaguje na tvrzení navrhovatele, podle nějž zadavatel v zadávacím řízení neposkytl požadovaná objasnění zadávací dokumentace. Zadavatel se ohrazuje, že žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace vyřizoval, přičemž ze stanovisek oslovených dodavatelů vyplývá, že považovali reakce zadavatele za dostatečné.

Zadavatel uvádí, že když navrhovatel tvrdí, že požadavky zadavatele mají být dotvářeny až v analytické fázi plnění veřejné zakázky, jedná se o překroucení zadávacích podmínek, z nichž ve skutečnosti vyplývá, že v analytické a návrhové fázi plnění má být navrženo a upřesněno řešení vybraného dodavatele reagující na předem známé požadavky zadavatele.

Ve vztahu k požadavkům „NP_ARCH_T_01“ a „NP_ARCH_T_02“ se zadavatel rovněž vymezuje proti nesprávné interpretaci zadávacích podmínek navrhovatelem, když uvádí, že stanovil pouze okruh cloudových služeb typu [ANONYMIZOVÁNO] poskytovaných E.

Ve vztahu k požadavku „NP_INT_01“ zadavatel uvádí, že jestliže navrhovatel tvrdí, že „v případě změny o delší časové období však dodavatel není nijak chráněn a pokud souhlas neposkytne, jeho situaci to nijak nezlepší“, zcela pomíjí fakt, že smlouva zavazuje obě strany, tedy i zadavatele, které v případě porušení svých smluvních povinností odpovídají druhé straně za škodu; stejně tak odpovědnost za prodlení nebude v případě důvodů na straně zadavatele stíhat dodavatele, jak vyplývá z čl. 16.5 návrhu smlouvy i z právních předpisů.

Zadavatel podotýká, že navrhovatel překrucuje také odborné stanovisko DIA, která tvrdí, že „příliš detailní popis ještě před zadáním zakázky by byl kontraproduktivní“, a jednoznačně má přitom na mysli popis požadavků zadavatele, neboť popis návrhu řešení nemůže být před zadáním veřejné zakázky k dispozici; navrhovatel však nelogicky tvrdí, že se DIA vyjadřuje k návrhu řešení.

Zadavatel uvádí, že odborné stanovisko DIA potvrzuje, že zadavatel postupoval v souladu s metodikou „Řízení jednotlivých ICT řešení“, přičemž řešení specifických situací ve fázi zpracování cílového konceptu informačního systému je ze strany DIA označeno za obvyklý postup. DIA dle zadavatele zároveň zdůrazňuje, že příliš detailní zadání by naopak mohlo mít negativní vliv na hospodářskou soutěž. Zadavatel uvádí, že stanovisko DIA potvrzuje postup zadavatele jako obvyklý, správný a odpovídající dobré praxi; obvyklost postupu zadavatele byla přitom obdobně konstatována i ve stanoviscích dodavatelů Aricoma Digital s.r.o.,

Zadavatel dále tvrdí, že ze stanovisek oslovených dodavatelů vyplývá, že většina dodavatelů, kteří se rozhodli nepodat v zadávacím řízení nabídku, tak učinila z jiných důvodů než pro nedostatečnou specifikaci předmětu plnění veřejné zakázky, která by bránila nacenění nabídky. Častěji se jednalo o důvody jako nedostatečná kapacita nebo chybějící kvalifikace.

Zadavatel uvádí, že předpokládal profesionalitu a zkušenost na straně dodavatelů, která je u jednotlivých dodavatelů přirozeně rozdílná, a proto je rozdílná i jejich schopnost reagovat na požadavky zadavatele, což však nelze přičítat zadavateli. Cílem zadavatele je vybrat zkušeného a spolehlivého dodavatele, který se v předmětu plnění veřejné zakázky dobře orientuje; ze stanovisek oslovených dodavatelů přitom vyplývá, že zadávací podmínky jsou formulovány tak, aby na jejich základě takový dodavatel připravil nabídku, kterou dokáže splnit.

Zadavatel závěrem svého vyjádření shrnuje, že byť zadávací podmínky mohou generovat určitou přirozenou míru nejistoty, zadavatel postupoval v souladu nejen s právními předpisy, ale rovněž s obvyklou praxí zadávání veřejných zakázek na informační systémy, metodikou DIA a standardem, na nějž jsou profesionální a zkušení dodavatelé adaptováni.

Dne 25. 2. 2025 Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-07312/2025/500 (dále jen „rozhodnutí ze dne 25. 2. 2025“).

Výrokem I. rozhodnutí ze dne 25. 2. 2025 Úřad rozhodl, že zadavatel nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidlo stanovené v § 36 odst. 3 zákona tím, že nestanovil a neposkytl zadávací podmínky dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení a přenesl odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele, neboť v čl. 3.2.3 a 4.1.1.2 technické specifikace stanovil, že implementace systému ELVIS musí zahrnovat integraci tohoto systému na systémy třetích stran A., C., B. a D.

Výrokem II. rozhodnutí ze dne 25. 2. 2025 Úřad jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku.

V odůvodnění výroku I. daného rozhodnutí Úřad uvedl, že poptávané plnění nemusí být v rámci zadávací dokumentace za všech okolností technicky specifikováno do nejmenších detailů, pokud jsou současně naplněny veškeré zákonné požadavky pro stanovení zadávacích podmínek. K tomu Úřad poukázal na paralelu se stavebními zakázkami realizovanými metodou

Úřad se následně zabýval vyhodnocením poskytnutých odborných stanovisek, přičemž se zaměřil na požadavky týkající se integrace systému ELVIS na systémy A., C., B. a D.

Úřad uvedl, že pokud se dodavatelé z důvodu nedostatečné technické specifikace uchýlí ke kalkulaci nabídkové ceny na základě odhadů vycházejících z předchozích zkušeností a výpočtům rizikové přirážky za účelem zohlednění související nejistoty, nelze konstatovat, že zadávací podmínky byly stanoveny v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatelů v zadávacím řízení a že nedošlo k nedovolenému přenášení odpovědnosti za zadávací podmínky na dodavatele. Úřad rovněž poukázal na rozptyl dílčích nabídkových cen za implementaci systému ELVIS, jejíž součástí je i cena za integraci na řešené systémy, a dovodil, že tento cenový rozptyl představuje indicii nasvědčující tomu, že dodavatelé nevycházeli z jednotných a dostatečně podrobně specifikovaných informací.

Proti rozhodnutí ze dne 25. 2. 2025 podal zadavatel dne 12. 3. 2025 blanketní rozklad, který následně dne 24. 3. 2025 ve stanovené lhůtě doplnil o odůvodnění. Zadavatel napadal konkrétní skutečnosti ve vztahu k odborným stanoviskům oslovených dodavatelů a zpochybnil výklad těchto stanovisek provedený Úřadem. Podle zadavatele Úřad nedostatečně posoudil technickou část zadávací dokumentace a dospěl k nesprávnému vyhodnocení její nedostatečnosti ve smyslu § 36 odst. 3 zákona.

Dne 28. 4. 2025 předseda Úřadu vydal rozhodnutí o rozkladu zadavatele č. j. ÚOHS15476/2025/163 (dále jen „rozhodnutí o rozkladu“), kterým zrušil rozhodnutí Úřadu ze dne

Předseda Úřadu v rozhodnutí o rozkladu uvedl, že souhlasí s obecnými závěry Úřadu k požadavkům na podrobnost zadávacích podmínek. Za zásadní předseda považuje konstatování, že zadavatel musí poskytnout takové informace, aby mohli dodavatelé určit pracnost a náročnost naplnění požadavků. Dle předsedy je podstatou řešeného případu naplnění minimálního limitu obsaženého v § 36 odst. 3 zákona, podle nějž zadavatel zadávací podmínky stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, přičemž nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

Předseda Úřadu rozebral jednotlivá odborná stanoviska, z nichž Úřad ve svém rozhodnutí vycházel, a dospěl k závěru, že „Úřad […] uvádí, že není možné, aby byli dodavatelé nuceni vycházet namísto z dostatečné specifikace předmětu veřejné zakázky výhradně ze svých subjektivních odhadů založených na dřívějších zkušenostech, nebo aby museli nejasnosti kompenzovat navyšováním nabídkové ceny o rizikovou přirážku. Podle Úřadu nelze překlenout nedostatečnost zadávacích podmínek zkušenostmi z obdobných zakázek, neboť v takovém případě mají dodavatelé rozdílné výchozí předpoklady, což se promítá do nabídkových cen. Jak ale vyplývá z dosud uvedeného, takto kategoricky nezní výrazná většina odborných stanovisek, byť tak Úřad jejich obsah prezentuje. Tyto závěry Úřadu tedy nelze bez dalšího akceptovat.

Předseda Úřadu považuje za správný odkaz zadavatele na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS21071/2024/500 ze dne 23. 5. 2024, které hovoří o využití odborného odhadu v situaci, kdy nemůže dojít s ohledem na objektivní důvody k bližší specifikaci určitého požadavku. V tomto kontextu je proto dle předsedy Úřadu nutné vyřešit otázku, zda skutečně nebylo objektivně možné přesněji specifikovat parametry důležité pro nacenění integrací, čímž se Úřad v napadeném rozhodnutí nezabýval. Toto zjištění dle předsedy Úřadu nemusí mít stejnou podobu u neexistujícího systému A. [PSEUDONYMIZOVÁNO] a u ostatních systémů. Zatímco v prvním případě by šlo o to, zda zadavatel poskytl veškeré informace, které měl k co nejpodrobnějšímu nastavení daného systému k dispozici, a obecně o zjištění výchozího stavu daného systému v době zahájení zadávacího řízení, u systémů C., B. a D.

Předseda Úřadu odkázal na své rozhodnutí č. j. ÚOHS-27994/2024/161 ze dne 22. 7. 2024 a uvedl, že nelze obecně souhlasit s Úřadem, že by nemohl být potenciálně neúplný popis v zadávacích podmínkách vyplněný předchozími zkušenostmi a odbornou znalostí relevantních dodavatelů. Předseda Úřadu uvedl, že „úkolem Úřadu totiž bylo zjistit, do jaké míry jsou mezery způsobeny vadným stanovením zadávacích podmínek. V případě neexistujícího systému A. [PSEUDONYMIZOVÁNO] tedy jaké informace je nutné znát pro odhad alespoň základního rozsahu pracnosti a složitosti, zda zadavatel vymezil takové jeho kvality, které vymezit mohl, zda je ocenění integrace na dosud neexistující systém na trhu běžné a v jakých částkách se rozdíly v nacenění mohou pohybovat. U systémů B., C. a D.

Předseda Úřadu dále uvedl, že z odborných stanovisek vyplývá, že promítnutí zkušeností do stanovení rozsahu pracnosti a nabídkové ceny je do jisté míry běžné, a to i v případě stanovení pracnosti a náročnosti integrace na neexistující systémy. Dle předsedy Úřadu nedává smysl, aby Úřad v takovém případě dovozoval, že vyplnění určité mezery v popisu integrací a rozhraní integrovaných systémů je vždy vadou, protože to zjevně neodpovídá realitě té části trhu, kterou Úřad oslovil. Předseda Úřadu dále konstatuje, že stávající dodavatel služeb bude mít vždy přesnější informace o plnění než ostatní dodavatelé, jimž zadavatel ne vždy může poskytnout informace, které tento deficit odstraní. V takovém případě je přirozené, že ostatní dodavatelé překlenují tento stav svými zkušenostmi, neboť jim nic jiného nezbývá. Už jen z tohoto důvodu dle předsedy Úřadu nemůže bez dalšího platit úvaha Úřadu o (ne)využívání zkušeností k nacenění nabídky; tím spíše, pokud u velké části odborných stanovisek nelze hovořit o tak extenzivním poukazování na nutnost využití zkušeností, jak ve svém rozhodnutí tvrdí Úřad. Závěry Úřadu by navíc znamenaly, že nelze nikdy souběžně realizovat více na sebe integrovaných systémů, neboť nikdy nebude známo přesné rozhraní daných systémů, s čímž předseda Úřadu nemůže souhlasit, pokud z odborných stanovisek vyplývá, že jde o nikoliv výjimečnou situaci na trhu.

Předseda Úřadu tak nesouhlasil se závěrem Úřadu, že v případě požadavků na integraci lze mít za prokázané, že je významná část dodavatelů považuje za nedostatečné. Předseda uvedl, že „z odborných stanovisek totiž nelze dojít k takto přesvědčivému závěru, protože Úřad buď daná odborná stanoviska nevyložil správně (dotvářel jejich text či opomněl jiné části textu), nebo promítl nejednoznačnost vícero zadávacích podmínek pouze do požadavků na integraci. Z toho následně dospěl k závěru, že některé společnosti nepodaly nabídku právě kvůli nedostatečnosti požadavků na integraci, případně že neporovnatelnost nabídek je důsledkem právě řešených požadavků, což ale nelze z podstatné části odborných stanovisek vyčíst. Pokud chtěl Úřad učinit takový závěr, měl zkoumat konkrétní dopad údajně nedostatečných požadavků na integraci na odhady jednotlivých dodavatelů a zjistit, o jaký cenový rozptyl skutečně může jít. Nelze totiž říci, že pokud by se u dílčí nabídkové ceny limitované částkou 158 000 000 Kč bez DPH jednalo o rozptyl v řádech maximálně jednotek milionů Kč, jedná se zároveň o doklad neporovnatelnosti nabídek. Úřad měl zjišťovat, jestli požadavky vymezené zadavatelem skutečně připouští takovou míru rozdílu, že odborně zdatný dodavatel může do této mezery vyplnit tak odlišné parametry, které by měly vliv na porovnatelnost nabídek. Úřad navíc měl zohlednit to, že do dílčí nabídkové ceny se promítají i další potenciálně problematické zadávací podmínky, respektive takové zadávací podmínky, ve vztahu k nimž dodavatelé zohledňovali určitou míru rizika.“

Předseda dále Úřadu vytknul, že ve svém rozhodnutí nijak nevypořádal návrh navrhovatele na provedení důkazu znaleckým posudkem ve vztahu k pracnosti integrace na systém C.

Předseda Úřadu dále nepovažuje za správnou argumentaci Úřadu týkající se rozdílu v nabídkových cenách. Předseda nesouhlasil s tím, jak Úřad vyhodnotil odborná stanoviska co do cenového rozptylu integrací systému ELVIS na jiné systémy a že souvisejícími závěry podpořil svoji argumentaci o neporovnatelnosti nabídek, neboť Úřad dle předsedy dotvářel některá odborná stanoviska do znění či významů, které neobsahují, a přiřadil řešené zadávací podmínce týkající se ceny integrací větší důraz, než to činila odborná stanoviska. Předseda uvedl, že považuje za zcela nesprávné pokládat rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší dílčí nabídkovou cenou (ale i mezi ostatními cenami) za důsledek řešené zadávací podmínky, neboť cenový rozptyl, který by měla údajná nezákonnost zadávací podmínky způsobovat, nelze z odborných stanovisek dovodit.

Předseda Úřadu tak shrnul, že Úřad nezjistil stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu. Napadené rozhodnutí založil na závěrech odborných stanovisek, které nesprávně posoudil a která mu nedala odpověď na otázky o tom, zda byly zadávací podmínky v případě požadavků zadavatele na integraci systému ELVIS se systémy třetích stran stanoveny v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatelů v zadávacím řízení

Závěrem svého rozhodnutí předseda uložil Úřadu následující: „Při svém dalším postupu se

Přípisem ze dne 30. 4. 2025 Úřad účastníky řízení vyrozuměl o pokračování ve správním řízení.

Usnesením ze dne 4. 6. 2025 si Úřad od zadavatele vyžádal zaslání veškerých dokumentů a sdělení veškerých informací vztahujících se k rozhraní systémů B., C. a D.

Usnesením ze dne 17. 6. 2025 Úřad správní řízení podle § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu ve spojení s § 261 odst. 2 zákona přerušil s cílem získat znalecký posudek za účelem odborného posouzení skutečností týkajících se technické specifikace předmětu veřejné zakázky a ke skutečnostem tvrzeným v návrhu a vyjádření zadavatele k návrhu.

Dne 4. 7. 2025 Úřad od zadavatele obdržel požadované informace a dokumenty vztahující se ke stavu rozhraní systémů C. a D. [PSEUDONYMIZOVÁNO] ke dni 27. 5. 2024 a informace a dokumenty týkající se plánovaných změn na uvedených rozhraních.

Usnesením ze dne 15. 7. 2025 si Úřad od zadavatele vyžádal poskytnutí informací k tomu, zda měl ke dni uplynutí lhůty pro podání nabídek v zadávacím řízení (tj. ke dni 29. 8. 2024) k dispozici i další informace a dokumenty vztahující se k rozhraní systémů B., C. a D.

Dne 7. 8. 2025 Úřad od zadavatele obdržel požadované informace a dále také informace a dokumenty vztahují se ke stavu rozhraní systému B. [PSEUDONYMIZOVÁNO]. Zadavatel uvedl, že v období ode dne 27. 5. 2024 do 29. 8. 2024 nedošlo k vytvoření nových dokumentů a sdílení nových informací vztahujícím se k rozhraním k systémům B., C. a D.

Jelikož Úřad dospěl k závěru, že ve vedeném správním řízení rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k němuž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, usnesením ze dne 15. 8. 2025 ustanovil znalce – Ing. Milana Brabce, IČO 62148052, se sídlem Pod Stráží 244, 664 52

Znalecké otázky byly rozděleny do následujících devíti otázkových okruhů dle souvisejících navrhovatelem napadených požadavků, resp. částí zadávacích podmínek:

K požadavku „FP_KV_EX_06“ (čl. 3.1.1.1 technické specifikace) – výčet stavů žádosti (dále též jako „otázkový okruh č. 1“ či „otázka č. 1“)

K požadavku „FP_KV_IN_05“ (čl. 3.1.1.2 technické specifikace) – zpracování žádosti na základě výsledku bezpečnostní prověrky (dále též jako „otázkový okruh č. 2“ či „otázka č. 2“)

K požadavku „NP_ARCH_T_01“ (čl. 3.2.1.4 technické specifikace) – požadavek na provozní platformy (dále též jako „otázkový okruh č. 3“ či „otázka č. 3“)

K požadavku „NP_INT_07“ (čl. 3.2.3 technické specifikace) – požadavek na integraci – zajištění komunikace formou web Services (dále též jako „otázkový okruh č. 4“ či „otázka č. 4“)

K požadavku „NP_INT_01“ (čl. 3.2.3 technické specifikace) – požadavek na integraci A.

K požadavku „FP_PT_12“ – diplomatické mise (dále též jako „otázkový okruh č. 6“ či „otázka č. 6“)

K požadavku „NP_ARCH_T_02“ (čl. 3.2.1.4 technické specifikace) – požadavek na využití periferií (dále též jako „otázkový okruh č. 7“ či „otázka č. 7“)

K „byznysovému zadání“ v podobě procesního popisu (dále též jako „otázkový okruh č. 8“ či „otázka č. 8“)

K neposkytnutí rozhraní B., C. a D. [PSEUDONYMIZOVÁNO] (resp. k požadavku na integraci systému ELVIS na dané systémy) (dále též jako „otázkový okruh č. 9“ či „otázka č. 9“)

Každá otázka se skládala z několika níže specifikovaných podotázek. Úřad znalce v rámci každého otázkového okruhu vyzval, aby své závěry podrobně odůvodnil.

Úřad znalce vždy požádal, aby uvedl, jestli a do jaké míry jsou informace poskytnuté zadavatelem v zadávací dokumentaci (včetně relevantních vysvětlení zadávací dokumentace) ve vztahu k danému požadavku jednoznačné, srozumitelné a dokonavé (ve smyslu jejich logické úplnosti). Úřad znalce vyzval, aby identifikoval veškeré konkrétní informace, u nichž lze učinit závěr o jejich nejednoznačnosti, nesrozumitelnosti či nedokonavosti.

Úřad následně v rámci každého okruhu vyzval znalce, aby uvedl, zda jsou konkrétně specifikované výroky zadavatele a navrhovatele vztahující se k předmětnému požadavku pravdivé, resp. zda mají objektivní oporu ve skutečnosti, zejména v zadávací dokumentaci (včetně vysvětlení zadávací dokumentace). Úřad v rámci každého okruhu specifikoval konkrétní tvrzení týkající se zejména technických detailů jednotlivých napadených částí zadávacích podmínek, ve vztahu k nimž měl znalec dané posouzení provést.

Úřad dále znalci vždy položil podotázku, jejímž cílem bylo zjistit, zda jsou pro účely nacenění příslušné části předmětu veřejné zakázky a odhadu pracnosti její realizace z technického

Úřad znalce dále požádal, aby v případě, že je odpověď na podotázku týkající se dostatečnosti poskytnutých informací záporná nebo na ni nelze odpovědět, uvedl, jaké konkrétní informace je nutné znát pro odhad alespoň základního rozsahu pracnosti a ceny realizace příslušné části předmětu veřejné zakázky, a v jakém cenovém rozpětí se mohou v důsledku nedostatečnosti zadavatelem poskytnutých informací pohybovat rozdíly v nacenění realizace příslušné části předmětu veřejné zakázky.

Úřad se znalce dále dotázal, zda lze konstatovat, že zadavatel učinil součástí zadávací dokumentace (včetně relevantních vysvětlení zadávací dokumentace) veškeré informace (relevantní pro odhad ceny a pracnosti realizace příslušné části předmětu veřejné zakázky), které mohl mít ve vztahu k předmětnému požadavku objektivně k dispozici.

Úřad dále znalce vyzval, aby uvedl, zda je požadavek zadavatele na to, aby dodavatelé odhadli pracnost a cenu realizace příslušné části předmětu veřejné zakázky na základě dané úrovně poskytnutých informací, na relevantním trhu běžný.

V rámci otázkového okruhu č. 9 se Úřad znalce dotázal navíc na následující podotázku: „Jaká byla povaha revizí, které byly v rozhraních systémů B., C. a D. [PSEUDONYMIZOVÁNO] prováděny v době běhu lhůty pro podání nabídek v zadávacím řízení či bylo jejich provedení plánováno v budoucnu? Obsahovala specifikace rozhraní systémů B., C. a D.

Znalec si od Úřadu dne 23. 11. 2025 vyžádal upřesnění, kterých podkladů, jež byly znalci poskytnuty Úřadem, se týká poslední citovaná podotázka okruhu č. 9. Dne 26. 11. 2025 Úřad znalci požadované upřesnění poskytnul.

Dne 5. 12. 2025 Úřad od znalce obdržel písemně v elektronické podobě znalecký posudek č. 069225/2025 z téhož dne.

Dne 11. 12. 2025 Úřad znalce vyzval k doplnění náležitostí znaleckého posudku dle § 27 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění

Dne 7. 1. 2026 Úřad znalce vyzval k doplnění znaleckého posudku o níže specifikované skutečnosti.

Úřad shledal, že konkrétní způsob odůvodnění znaleckých závěrů u některých odpovědí na „typové otázky“ snižoval míru srozumitelnosti a přezkoumatelnosti, pročež Úřad vyzval znalce k doplnění znaleckého posudku tak, aby z něj bylo jednoznačně zřejmé, z jakých důvodů lze v každé jedné odpovědi, v níž je odkazováno na odůvodnění odpovědi na „typovou otázku“, využít analogie s tímto odůvodněním, alternativně o doplnění znaleckého posudku tak, aby každá jednotlivá otázka byla zodpovězena samostatně se zohledněním specifických aspektů skutkového stavu, k němuž se vztahuje. Úřad dále znalce požádal o doplnění znaleckého posudku tak, aby z něj bylo zřejmé, na čem konkrétně jsou jeho zkušenosti, které při vypracování znaleckého posudku využil, založeny. Úřad znalce rovněž vyzval k doplnění znaleckého posudku tak, aby z něj bylo zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností vyhodnotil, že míra detailu informací poskytnutých zadavatelem v technické specifikaci šetřené veřejné zakázky je mimořádně vysoká (resp. vyšší, než je na relevantním trhu obvyklé), a to nikoliv pouze z kvantitativního hlediska rozsahu poskytnutých informací, ale také z hlediska jejich obsahu. Úřad dále znalce požádal o doplnění znaleckého posudku tak, aby z něj byly odstraněny konkrétně identifikované dílčí nejasnosti.

Dne 13. 1. 2026 Úřad od znalce obdržel doplněný znalecký posudek z téhož dne (dále jen „znalecký posudek“), v němž znalec výše uvedené nedostatky a dílčí nesrovnalosti doplnil, resp. opravil. Úřad shledal, že znalecký posudek je přezkoumatelný a srozumitelný a splňuje veškeré náležitosti stanovené v § 27 a § 28 zákona o znalcích a ve vyhlášce o znalecké činnosti, zejména obsahuje odůvodnění v rozsahu umožňujícím přezkoumatelnost znaleckého posudku. Konkrétní relevantní závěry znaleckého posudku jsou blíže rozvedeny v rámci právního posouzení níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Usnesením ze dne 19. 1. 2026 Úřad vyzval účastníky řízení k tomu, aby se ke znaleckému posudku vyjádřili. Dne 4. 2. 2026 Úřad obdržel vyjádření zadavatele ke znaleckému posudku z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele ke znaleckému posudku“). Dne 16. 2. 2026 Úřad obdržel vyjádření navrhovatele ke znaleckému posudku z téhož dne (dále jen „vyjádření navrhovatele ke znaleckému posudku“).

Zadavatel úvodem svého vyjádření konstatuje, že vnímá znalecký posudek jako odborný a podrobný. Zadavatel vůči znaleckému posudku neuplatňuje výhrady a uvádí, že se ztotožňuje se zjištěními, tvrzeními a závěry, které jsou v něm obsaženy.

Dle zadavatele ze znaleckého posudku vyplývá, že zadavatel věnoval přípravě zadávacích podmínek nadstandardní péči. Zadavatel připomíná, že cílem přezkumu by mělo být, zda zadavatel stanovil a poskytnul dodavatelům zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, přičemž zadavateli nelze klást k tíži, že mohl v určitých částech zadávací podmínky vymezit lépe či podrobněji. Zadavatel je přesvědčen, že

Zadavatel vnímá znalecký posudek jako podklad, z nějž lze učinit závěr, že požadavky na integraci byly zadavatelem zpracovány ve standardní, případně nadstandardní míře. Zadavatel v zadávacích podmínkách poskytl řadu informací, které mohly dodavatelům vytvořit dostatečnou představu o integracích, které mají být součástí předmětu veřejné zakázky, a dodavatelé tak nebyli odkázáni pouze na své zkušenosti a odhad. Informace, které dodavatelé mohli postrádat, jsou s ohledem na rozsáhlost předmětu veřejné zakázky zanedbatelné a nemohly mít relevantní dopad na zákonnost stanovení zadávacích podmínek.

Zadavatel konstatuje, že znalecký posudek potvrzuje jeho závěr, že nastavení zadávacích podmínek bylo dostatečné pro nacenění předmětu veřejné zakázky. Jsou-li dány rozdíly mezi nabídkovými cenami, jedná se o přirozený stav věci, kdy dodavatelé přistoupili k ocenění předmětu veřejné zakázky s odlišnou strategií. Zadavatel má za to, že znalecký posudek potvrdil, že dodavatelé disponovali dostatečným rozsahem informací pro srovnatelné nacenění, přičemž není povinností zadavatele poskytnout veškeré detailní podklady, a to i kdyby jimi disponoval. Zadavatel tak dostál svým zákonným povinnostem.

Zadavatel dále poukazuje na to, že tvrzení navrhovatele, na nichž je přezkum zadávacích podmínek ve správním řízení postaven, jsou z odborného hlediska v podstatné části nepravdivé či zavádějící. Zadavatel poukazuje na konkrétní závěry znaleckého posudku, které podle něj dokládají nepravdivost výroků navrhovatele, a uvádí, že by je měl Úřad zohlednit ve svém rozhodnutí.

Zadavatel uzavírá, že znalecký posudek dává přesnější a ucelenější představu o předmětu řízení než dříve předložená stanoviska dodavatelů. Znalecký posudek je dle zadavatele objektivní. Zadavatel je přesvědčen, že při spojení závěrů stanovisek dodavatelů a znaleckého posudku zadávací podmínky obstojí.

Navrhovatel ve svém vyjádření uvádí, že znalec při zpracování znaleckého posudku disponoval podklady a informacemi, které nebyly dostupné dodavatelům v době, kdy se rozhodovali, zda podají nabídku v zadávacím řízení. Tato skutečnost se dle navrhovatele zásadním způsobem promítá do posouzení jednotlivých otázek i do formulace závěrů znaleckého posudku.

Navrhovatel v této souvislosti podotýká, že provedení důkazu znaleckým posudkem, jenž vychází z podkladů, které dodavatelé neměli v rozhodujícím okamžiku k dispozici, je problematické, neboť úkolem Úřadu je posoudit, zda zadávací podmínky byly pro účast dodavatelů stanoveny dostatečně podrobně a umožňovaly připravit porovnatelné nabídky ve smyslu § 36 odst. 3 zákona. Pro spravedlivé posouzení zadávacích podmínek je nezbytné, aby znalecké posouzení vycházelo výhradně z informací, které byly dostupné všem dodavatelům. Navrhovatel se proto domnívá, že znalecký posudek nelze považovat za relevantní a spolehlivý důkaz při posouzení dostatečnosti zadávacích podmínek.

Navrhovatel je dále přesvědčen, že ve znaleckém posudku dochází ke zjednodušení posuzované problematiky, aniž by byly plně zohledněny její širší souvislosti, technická provázanost a provozní realita systému ELVIS. Takový přístup dle navrhovatele vede

Navrhovatel k tomuto uvádí, že problematika systému ELVIS je svou povahou vysoce komplexní, neboť zahrnuje vzájemně provázané technické, ekonomické a provozní aspekty, které nelze posuzovat izolovaně. Funkčnost a efektivita systému jsou založeny na celé řadě systémových vazeb, integrací a provozních procesů, jejichž správné pochopení vyžaduje detailní znalost architektury systému, jeho dlouhodobého provozu a reálných provozních podmínek. Ze znaleckého posudku však dle navrhovatele vyplývá, že některé z uvedených aspektů nejsou posuzovány v jejich plné šíři a vzájemných souvislostech, případně jsou zjednodušeny. Závěry znalce proto nelze považovat za plně vyčerpávající, ani za objektivně a obecně aplikovatelné pro posouzení toho, zda zadávací podmínky byly stanoveny v rozsahu a podrobnostech odpovídajících skutečné komplexitě systému ELVIS.

Navrhovatel má proto za to, že by bylo vhodné přistoupit k vypracování oponentního znaleckého posudku, který by závěry znaleckého posudku doplnil, zpřesnil a kriticky zhodnotil.

Navrhovatel dále uvádí řadu detailních technických námitek k jednotlivým dílčím závěrům znaleckého posudku.

K závěrům znaleckého posudku k otázce č. 1 navrhovatel uvádí, že závěr znalce, podle nějž lze přidání další hodnoty do číselníku považovat za triviální konfigurační změnu, je z technického hlediska chybný, neboť zaměňuje datovou reprezentaci (číselník) za návrhový model chování (stavový model/workflow). Navrhovatel je přesvědčen, že pokud nejsou známy a závazně vymezeny stavy a jejich chování, nelze spolehlivě odhadnout rozsah procesů a rozhodovacích větvení, množství pravidel a výjimek, počet variant obrazovek/UI a uživatelských akcí, rozsah testů a počet a složitost integračních scénářů a mapování. Redukce stavu žádosti na triviální číselník je tak zavádějící a vede k nesprávnému závěru o možnosti férového a srovnatelného nacenění bez závazně vymezeného stavového modelu.

K závěrům znaleckého posudku k otázce č. 2 navrhovatel uvádí, že závěr znalce, podle nějž jsou informace k předmětnému požadavku dostačující pro jeho nacenění, je věcně neudržitelný, protože „zpracování žádosti“ je procesní workflow a jeho cena je dána zejména množstvím stavů, větvení, pravidel, výjimek a integračních scénářů. Navrhovatel opět uvádí, že pokud nejsou známy a závazně vymezeny stavy a jejich chování, nelze spolehlivě odhadnout rozsah procesů a rozhodovacích větvení, množství pravidel a výjimek, počet obrazovek a variant UI a související oprávnění, rozsah testů a rozsah integračních scénářů, což vede k neporovnatelnosti nabídek nebo k rizikové přirážce k ceně.

K závěrům znaleckého posudku k otázce č. 3 navrhovatel uvádí, že závěr znalce o dostatečnosti pro nacenění přehlíží, že zadávací dokumentace ponechává klíčové parametry provozního prostředí a periferií neurčité.

K závěrům znaleckého posudku k otázce č. 4 navrhovatel uvádí, že znalecký posudek obsahuje zásadní zjištění o neúplnosti a nejednoznačnosti zadavatelem poskytnutých informací, neboť z něj vyplývá, že tabulka obsažená ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 6b není jednoznačnou specifikací API a chybí jednoznačné mapování datového modelu ELVIS na rozhraní; znalecký posudek zároveň ukazuje, že i základní směr integrace vyžaduje dovozování.

K závěrům znaleckého posudku k otázce č. 5 navrhovatel uvádí, že závěr znalce obsažený v odpovědi na podotázku týkající se běžnosti poskytnutých informací je převzat z odpovědi na „typovou otázku“ a dle znalce je nezávislý na míře detailu zadání, přičemž znalec současně některé navazující úvahy týkající se cenového rozpětí uzavírá jako irelevantní. Navrhovatel je přesvědčen, že „typové“ odůvodnění bez vazby na faktický rámec integrace na dosud neexistující systém, u nějž není známa technická specifikace rozhraní, nemůže být dostatečně přesvědčivým podkladem pro závěr o transparentní možnosti nacenění příslušné části předmětu veřejné zakázky a porovnatelnosti nabídek. Navrhovatel dále uvádí, že „z veřejných zdrojů je zřejmé, že integrační rozhraní tohoto typu bývají specifikována rozsáhlými a detailními ICD/DTS dokumenty; lze proto předpokládat, že finální specifikace A.

K závěrům znaleckého posudku k otázce č. 6 navrhovatel uvádí, že znalec ve svých závěrech fakticky přejímá tezi, že zadavatel v rámci daného požadavku požaduje pouze analýzu a návrh a že informace k nacenění jsou dostačující. Tento závěr však dle navrhovatele přehlíží, že samotná technická specifikace v rámci předmětného požadavku současně obsahuje formulace a očekávání, které přirozeně evokují i realizační plnění včetně migrace dat. Navrhovatel uvádí, že „tato vnitřní kolize zadání a jeho následných výkladů má přímý dopad na to, jak dodavatelé ocení riziko, rozsah a výstupy – a tedy na porovnatelnost nabídek“.

K závěrům znaleckého posudku k otázce č. 7 navrhovatel uvádí, že závěry znalce jsou nedostačující k vyvrácení námitek navrhovatele, jelikož „znalec zaměřil své závěry na otázku ‚zda to lze technicky realizovat‘ a nikoliv na relevantní otázku ‚zda je zadání dostatečně určité pro ocenění a porovnání nabídek‘; posudek fakticky připouští, že rozhodné parametry periferií mají být dodány až ve fázi analýzy, což popírá dokonavost pro nabídku; posudek podhodnocuje dopady režimu VDI na integrační pracnost a rizika, přestože technická praxe ukazuje variabilitu integračních scénářů periferií […]; nedostatek konkrétních parametrů periferií nutně vede k rozdílným předpokladům dodavatelů, rizikovým přirážkám a tím i k neporovnatelnosti nabídek“.

K závěrům znaleckého posudku k otázce č. 8 navrhovatel uvádí, že znalec dospívá k závěru, že procesní popis v příloze „P10_TS“ je dostatečně určitý pro odhad pracnosti a ceny, přičemž odůvodnění přebírá z „typové“ odpovědi k jiné otázce; současně však znalec sám výslovně uvádí, že „ArchiMate znázorňuje proces ve ‚značně zhuštěné podobě‘, nevyjadřuje detailní popis činnosti, neobsahuje např. časové náležitosti či rozhodovací uzly jako UML/BPMN a nedosahuje detailu BPMN/UML, přičemž účelem ArchiMate je spíše vyjádřit vazby v podnikové architektuře než detailní procesní specifikaci.“ Dle navrhovatele se jedná o klíčovou vnitřní kolizi znaleckého posudku, neboť „pokud je procesní popis z principu zhuštěný a bez typických ‚drivers‘ pracnosti (větvení, výjimky, události, validační pravidla, role/odpovědnosti, detailní kroky, integrační scénáře), pak je metodicky neudržitelné bez dalšího uzavřít, že je zároveň dostatečný pro nacenění realizace.“

K závěrům znaleckého posudku k otázce č. 9 navrhovatel uvádí, že znalec měl při vypracování znaleckého posudku k dispozici soubory obsahující specifikaci rozhraní systémů B., C. a D.

Navrhovatel navrhuje, aby Úřad ve svém rozhodnutí reflektoval, že znalecký posudek pracuje s podklady, které dodavatelé neměli k dispozici, a že závěr o dostatečnosti abstraktních modelů v přílohách „P2_TS“ a „P10_TS“ „je v přímém rozporu s doloženou komplexitou rozhraní C. [PSEUDONYMIZOVÁNO] a s konkrétními vadami ArchiMate modelu v TO-BE části“.

Navrhovatel tak trvá na závěrech uvedených ve svých předchozích vyjádřeních, podle nichž zadavatel nevymezil zadávací podmínky v rozsahu a podrobnostech nezbytných pro účast dodavatelů v zadávacím řízení ve smyslu § 36 odst. 3 zákona, a to i při zohlednění závěrů znaleckého posudku.

Usnesením ze dne 23. 2. 2026 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit ke shromážděným podkladům rozhodnutí.

Úřad dne 9. 3. 2026 obdržel vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne.

Úřad dne 9. 3. 2026 obdržel rovněž vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne.

Zadavatel má za to, že ve správním řízení bylo prokázáno, že dostál svým zákonným povinnostem.

Zadavatel uvádí, že mu není jasné, na základě čeho navrhovatel dovozuje, že znaleckým posudkem byly odhaleny nedostatky zadávacích podmínek. Dle zadavatele ze znaleckého posudku vyplývá, že zadavatel věnoval přípravě zadávacích podmínek nadstandardní péči.

Zadavatel je přesvědčen, že zadávací podmínky nastavil dostatečně podrobně pro účast dodavatelů v zadávacím řízení, což potvrdili jak dodavatelé, kteří v zadávacím řízení podali nabídky, tak znalec. Zadavatel uvádí, že navrhovatel „není ochoten nést takřka žádné riziko, které je v rámci takových projektů běžné“ a že míra detailu informací, jejichž poskytnutí navrhovatel požaduje, „je nereálná a suplovala by činnost dodavatelů při dodání předmětu veřejné zakázky“.

Zadavatel uvádí, že není úkolem Úřadu posuzovat, zda zadavatel mohl postupovat lépe dodáním konkrétní informace či požadavku, nebo zda nepřenesl na dodavatele více rizik. Dle zadavatele je tato otázka „projevem smluvního vyvážení“, přičemž dodavatel může rizika zohlednit v nabídkové ceně, nebo se rozhodnout, že nepodá nabídku. Úřad může zasáhnout, jen pokud by bylo nastavení smluvních podmínek excesivní, k čemuž v daném případě nedošlo.

Zadavatel dále uvádí, že pokud zadávací podmínky neobsahovaly detailní informace pro některé z integrací, pak absence těchto informací nezpůsobuje nezákonnost postupu zadavatele, neboť má shodný dopad na všechny účastníky. Zadavatel tvrdí, že se „pokusil dodat veškeré informace, které v danou dobu považoval za potřebné“.

Zadavatel podotýká, že předmět veřejné zakázky je plněním, které klade vysoké nároky na znalosti a zkušenosti dodavatelů a které může být splněno různými způsoby. Je věcí dodavatele jako profesionála v daném oboru, aby se rozhodl, zda disponuje schopností předmět veřejné zakázky realizovat.

Dle zadavatele znalecký posudek dokládá, že požadavky na integrace byly stanoveny v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatelů v zadávacím řízení. Co se týče požadavku na integraci neexistujícího systému A. [PSEUDONYMIZOVÁNO], zadavatel je přesvědčen, že takový požadavek je v obecné rovině zcela běžný, což bylo potvrzeno znaleckým posudkem.

Zadavatel shrnuje, že znalecký posudek označil zadávací podmínky nejen za dostatečné, ale za nadstandardní. V žádné části znaleckého posudku nebylo shledáno, že by zadávací podmínky neobsahovaly informace, které jsou nezbytné pro nacenění předmětu veřejné zakázky. Postup zadavatele byl znalcem označen za běžný. Znalecký posudek dle zadavatele dokazuje, že navrhovatel postavil své námitky na zkreslených tvrzeních, a že na základě zadávacích podmínek bylo možné podat nabídky. Existence rizika při realizaci předmětu veřejné zakázky dle zadavatele není porušením § 36 odst. 3 zákona.

Zadavatel je přesvědčen, že stav řízení umožňuje Úřadu rozhodnout tak, že návrh navrhovatele zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Navrhovatel uvádí, že mu nezákonný postup zadavatele při stanovení zadávacích podmínek zabránil v podání nabídky, přestože má předchozí zkušenost s obdobnou zakázkou pro zadavatele. Navrhovatel je přesvědčen, že zadávací dokumentace neobsahuje specifikaci všech potřebných částí systému ELVIS a cílových systémů, na které má být integrován; tyto

Navrhovatel má za to, že znalec ve znaleckém posudku vyslovil závěry, které nepostihují komplexní povahu nedostatků zadávací dokumentace jak po stránce technické, tak po stránce věcných a ekonomických důsledků na nabídky dodavatelů, a to včetně cenotvorby.

Za problematickou část znaleckého posudku navrhovatel považuje odůvodnění odpovědi na „typovou“ podotázku písm. d) otázky č. 1. Navrhovatel je přesvědčen, že znalec relativizuje jeden z cílů znaleckého posouzení poukazem na to, že cenotvorbu dodavatelů ovlivňují i jiné aspekty, než jen zadávací podmínky. Takové tvrzení je sice pravdivé, avšak nemá žádnou relevanci k otázkám položeným znalci Úřadem. Konstatování, že cenotvorbu dodavatelů ovlivňují i další aspekty, dle navrhovatele neznamená, že zadávací podmínky nepředstavují příčinu extrémního rozptylu nabídkových cen dodavatelů. Navrhovatel podotýká, že znalec sám zmiňuje, že jedním z vlivů na cenu je i míra akceptovatelných rizik, což dle navrhovatele souvisí s problémem, že každý dodavatel přistoupí odlišně k ocenění na něj přeneseného rizika, což může vést k rozdílům v nabídkových cenách. Vymezení odpovědi na „typovou“ podotázku dle navrhovatele představuje rezignaci znalce na specifikaci cenových dopadů identifikovaných nedostatků zadávací dokumentace.

Za problematickou navrhovatel považuje také odpověď na „typovou“ podotázku písm. g) otázky č. 1, v rámci níž znalec uvádí, že vytvoření technické specifikace „samostatnou zakázkou a v takovém rozsahu“ považuje za „záruku kvality zadání v míře vyšší než obvyklé“. Navrhovatel namítá, že znalec hodnotí proces přípravy, nikoli její výsledek. Znalec dle navrhovatele vyvozuje kladné závěry o úplnosti dokumentace z jejího rozsahu, resp. pouhého výskytu dílčích kapitol bez ohledu na jejich obsah, a kvalitu garantuje na základě identity zpracovatele technické specifikace. Navrhovatel uvádí, že „renomé zpracovatele ani množství jím vyprodukovaných informací nejsou důkazem jejich kvality a relevance“.

Navrhovatel dále podotýká, že znalec se v otázce „srozumitelnosti“ zaměřuje toliko na gramatickou strukturu zadávací dokumentace a její sémantiku, aniž by zohlednil skutečné technické důsledky gramaticky a sémanticky správně, ale technicky nedostatečně vymezených požadavků.

Praktická využitelnost závěrů znalce dle navrhovatele často naráží na limity použité metody spočívající v hledání logické závislosti tvrzení zadavatele a navrhovatele v poskytnutých podkladech. Jako příklad navrhovatel uvádí otázku, zda z technické specifikace vyplývá, že systém ELVIS musí být navržen tak, aby přidání nového stavu žádosti bylo triviální konfigurační změnou. Znalec odpovídá, že ano, neboť takový požadavek se v technické specifikaci nachází; tato odpověď však nepřispívá k vyřešení podstaty sporné otázky, zda je takový postup při realizaci předmětu veřejné zakázky možný.

Navrhovatel dále uvádí, že posouzení „logické dokonavosti“ směřuje spíše k vyhodnocení formální ucelenosti, často bez zohlednění praktických dopadů zadávacích podmínek na koncipování nabídek ze strany dodavatelů.

Navrhovatel je přesvědčen, že pro kladný závěr znalce ohledně zadávacích podmínek postačovalo, pokud se danou otázkou zabývaly, což však nedává žádné informace o kvalitě a dostatečnosti zadávací dokumentace. Závěry znalce tak nelze považovat za plně

Navrhovatel dále poukazuje na to, že znalec ve svých závěrech vycházel i z dodatečných informací, které dodavatelé v době podání nabídek neměli k dispozici, což se dle navrhovatele propisuje do odpovědi znalce na otázku, zda zadavatel učinil součástí zadávací dokumentace informace, které mohl mít objektivně k dispozici. Dle navrhovatele je také nutné zohlednit, že bez těchto dodatečných informací mohly být výroky znalce na adresu úplnosti zadávacích podmínek ještě podstatně kritičtější.

Navrhovatel opakovaně uvádí, že by bylo vhodné přistoupit k vypracování oponentního znaleckého posudku, který by závěry provedeného znaleckého posudku doplnil, zpřesnil a kriticky zhodnotil.

Ve vztahu k požadavku „NP_INT_07“ navrhovatel uvádí, že znalec hodnotí míru jednoznačnosti a logické úplnosti tohoto požadavku jako nízkou. Znalec dle navrhovatele identifikuje vnitřní rozpory v tom, zda systém ELVIS služby poskytuje, nebo je naopak volá, a nejasnosti okolo pojmu „odběratel“. Znalec také dle navrhovatele konstatuje absenci klíčových informací pro procesní návaznost a potvrzuje věcnou správnost námitky navrhovatele, že v zadávací dokumentaci chyběly konkrétní informace a detaily v popisu rozhraní. Navrhovatel konstatuje, že znalecký posudek správně identifikoval neúplnost a nejednoznačnost požadavků zadavatele na integrace systému ELVIS, nepochybně proto, že je zjevná.

Ve vztahu k požadavku „NP_INT_01“ navrhovatel uvádí, že skutečnost, že zadavatel požaduje stanovení závazné ceny za implementaci systému ELVIS včetně jeho integrace na neexistující systém, u nějž není známo jeho rozhraní, napadalo více dodavatelů, a jako problematickou ji identifikovali i dodavatelé, kteří předložili Úřadu svá odborná vyjádření. Navrhovatel cituje některá odborná stanoviska dodavatelů a uvádí, že žádný z dodavatelů neposkytl odpovědi, které by vysvětlovaly, jak předmětnou část veřejné zakázky nacenil. Navrhovatel zdůrazňuje, že stanovit nabídkovou cenu „hrubým odhadem“, jak uvádí společnost ICZ a.s., je možné vždy, kýmkoliv a na jakékoliv plnění; nejedná se však o reálné ocenění nabízeného plnění a v zadávacím řízení neproběhne reálná hospodářská soutěž.

Navrhovatel dále opakuje svou argumentaci týkající se spoluodpovědnosti za implementaci systému ELVIS zahrnující jeho integraci na systém A. [PSEUDONYMIZOVÁNO], výhrady zadavatele stanovené v čl. 6.2 návrhu smlouvy, kterou jsou údajně porušena ustanovení § 100 a § 222 zákona, práva zadavatele odstoupit od smlouvy stanoveného v čl. 18.4.2 návrhu smlouvy a smluvních pokutách stanovených v čl. 16.5 návrhu smlouvy.

Navrhovatel dále podotýká, že znalec v rámci svého posouzení požadavku „NP_INT_01“ předkládá vysvětlení, proč žádný z diagramů obsažených v příloze „P10_TS“ nespecifikuje „funkcionalitu rozhraní“. Navrhovatel poukazuje na logický rozpor ve znaleckém posudku, kde je na jedné straně vyzdvihováno poskytnutí schémat modelu architektury, které jsou však na jiném místě označeny za irelevantní a „vše je zasazeno do rámce diskutabilních ‚typových‘ otázek“. Navrhovatel má za to, že věcně podstatnou část znaleckého posudku představuje závěr, že zadavatelem poskytnuté informace nespecifikují požadavky na integrační rozhraní systému ELVIS na systém A. [PSEUDONYMIZOVÁNO].

Ve vztahu k požadavku „NP_ARCH_T_01“ navrhovatel upozorňuje na znalcem identifikované nejednoznačnosti v popisu daného požadavku. Navrhovatel dále poukazuje na údajnou nesprávnost závěru znalce, že zjištění o neúplnosti zadávací dokumentace je irelevantní, neboť platforma má být připravena zadavatelem. Znalec měl dle názoru navrhovatele přihlédnout ke skutečnosti, že dodavatelé musí nabídku přizpůsobit cílové platformě, od jejíž specifikace se odvíjí pracnost i čas nutný pro realizaci odpovídajícího řešení. Zadavatel vyžaduje realizaci veřejné zakázky v pevném termínu a za fixní cenu, aniž by specifikoval informace nutné pro vytvoření řešení dodavatele, který tak přejímá riziko, že zadavatel nebude mít platformu zajištěnou včas, nebo neakceptuje parametry uvažované dodavatelem při přípravě nabídky.

Navrhovatel dále podotýká, že znalec posuzuje pouze formální výskyt posuzovaných vyjádření, aniž by hodnotil jejich věcný obsah a relevanci pro přípravu nabídky. Jako příklad navrhovatel uvádí výrok, že zadavatel provozní platformu „určil“; tento výrok se opírá toliko o informaci, že je již znám certifikovaný poskytovatel cloudových služeb (E. [PSEUDONYMIZOVÁNO]), z toho však nelze dovozovat jakékoliv bližší informace o parametrech provozní platformy.

Navrhovatel uvádí, že zadavatel ve svém vyjádření zdůrazňuje části znaleckého posudku, v nichž znalec konstatoval vysoký rozsah zadávací dokumentace. Navrhovatel k tomu podotýká, že značný rozsah informací negarantuje jejich relevantní obsah, což se týká nejen zadávací dokumentace, ale i znaleckého posudku. Navrhovatel opět navrhuje, aby Úřad skutková zjištění doplnil provedením revizního znaleckého posudku.

Navrhovatel nesouhlasí s názorem zadavatele, že mu „nelze klást k tíži skutečnost, že mohl případně v určité části vymezit zadávací podmínky lépe či podrobněji“. Dle navrhovatele je důležité, aby zadavatel poskytl dodavatelům informace, které objektivně poskytnout mohl, což se přinejmenším ve vztahu k požadavkům na integraci nestalo.