ÚOHS S0105/2019/VZ-01052/2020/533/BŠp – Ruční palné zbraně ČZ UB

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 (dále jen „zadavatel“) – zahájil postup směřující k zadání veřejné zakázky „Ruční palné zbraně ČZ UB“ mimo zadávací řízení s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veřejná zakázka“ a „zákon“), kdy zadavatel vyzval dodavatele – Česká zbrojovka a.s., IČO 46345965, se sídlem Svat. Čecha 1283, 688 01 Uherský Brod (dále jen „Česká zbrojovka a.s.“) – k podání nabídky „Výzvou k jednání a prokázání splnění kvalifikace“ ze dne 20. 12. 2018 (dále jen „Výzva“).

V bodě 1. „Předmět zakázky“ Výzvy zadavatel uvedl, že »Předmětem veřejné zakázky je uzavření rámcové dohody na dodávku vojenského materiálu strategického určení, pro plnění mezinárodních závazků o společné obraně, především k zajištění ochrany podstatných bezpečnostních zájmů ČR - v letech 2019 – 2025 následujícího zboží:

Dne 18. 2. 2019 doručil dodavatel – MPI CZ s.r.o., IČO 27562468, se sídlem Hornokrčská 704/13, 140 00 Praha 4 (dále jen „navrhovatel“) – zadavateli námitky ze dne 15. 2. 2019, kterými brojil proti postupu zadavatele směřujícímu k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení s využitím výjimky podle ustanovení § 29 písm. s) zákona (dále jen „námitky“). Rozhodnutím o námitkách ze dne 1. 3. 2019, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), zadavatel námitky navrhovatele odmítl.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 11. 3. 2019 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“).

Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel využil v předmětné veřejné zakázce nezákonně výjimku dle § 29 písm. s) zákona, neboť nesplňuje podmínky pro použití předmětné výjimky. Navrhovatel uvádí, že zadavatel tímto postupem porušil právo v oblasti zadávání veřejných zakázek a veřejné podpory, neboť se jedná o významnou finanční subvenci spočívající v nezákonném přímém přidělení předmětné veřejné zakázky dodavateli Česká zbrojovka a.s., čímž zadavatel ovlivní podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie se zbraněmi včetně trhu se zbraněmi pro civilní a služební určení, a hrozí tak poškození navrhovatele i dalších dodavatelů zbraní.

Navrhovatel má za to, že pistole CZ P-10 a útočné pušky CZ BREN 2, které zadavatel v rámci předmětu veřejné zakázky poptává, nejsou vojenským materiálem ve smyslu zákona, a tudíž není možné využití výjimky stanovené v § 29 písm. s) zákona. Pro podporu své argumentace navrhovatel odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie („dále jen „SDEU“) ze dne 7. 6. 2012 ve věci C-615/10, Insinööritoimisto InsTiimi Oy a ze dne 8. 4. 2008 ve věci C-337/05, Komise v. Itálie, z nichž dle navrhovatele mj. vyplývá, že pokud neexistují podstatné úpravy mezi vojenskou a nevojenskou verzí materiálu, pak jej nelze považovat za vojenský, neboť má z principu dvojí užití. Navrhovatel uvádí, že pistole CZ P-10, které zadavatel poptává, jsou běžné dostupné i na civilním trhu, přičemž není pravdou, že tyto pistole byly vyvinuty výhradně pro vojenské účely. Zadavatelem v rozhodnutí o námitkách popisovaná vojenská specifika pořizovaných pistolí CZ P-10 C a F nepředstavují dle navrhovatele žádné konstrukční změny pistolí, které by bylo možno považovat za podstatné úpravy ve smyslu výše uvedených rozsudků SDEU, ani nejsou žádným výsadním specifikem produktů dodavatele Česká zbrojovka a.s., ale typickými vlastnostmi, případně běžnými volitelnými prvky možné konfigurace u těchto kategorií zbraní, tj. dle navrhovatele se jedná pouze o volitelné úpravy, které mohl zadavatel vyřešit technickými požadavky v rámci zadávací dokumentace v otevřeném zadávacím řízení. Navrhovatel upozorňuje, že ani pušky CZ BREN 2, jejichž pořízení je předmětem veřejné zakázky, nejsou určeny pouze k vojenským účelům, neboť jsou určeny pro všechny ozbrojené složky (např. i pro policii) a ve zjednodušené variantě určené pro střelbu jednotlivými ranami jsou nabízeny i na trzích civilních. Tuto námitku uvedenou navrhovatelem již v námitkách zadavatel dle navrhovatele dostatečně nevypořádal.

Navrhovatel žádá, aby si Úřad jako důkaz k jednoznačnému prokázání konkrétních odlišností jednotlivých zbraní vyžádal od zadavatele předložení kompletní technické i výkresové dokumentace pistole CZ P-10 a útočné pušky CZ BREN 2, a to ve verzích určených pro civilní trh, bezpečnostní složky a ve verzi určené pro dodání v rámci předmětné veřejné zakázky, a dále předložení všech verzí zbraní k porovnání. Rovněž navrhovatel žádá o provedení důkazu předložením dokumentace o vývoji jednotlivých zbraní a ověřením specifických vlastností zbraní dodavatele Česká zbrojovka a.s. na dotaz u jiných evropských výrobců zbraní.

Dále navrhovatel konstatuje, že proces schvalování zbraní, kontrolní a vojskové zkoušky, zavedení, jakož i proces státního ověřování jakosti, kterými zadavatel mj. v rozhodnutí o námitkách demonstruje vojenský charakter poptávaného plnění, je standardním a formalizovaným postupem, který probíhá u jakékoliv akvizice pro Armádu České republiky (dále jen „AČR“). Argumentaci zadavatele, že státní ověřování jakosti má být znakem určujícím výhradní vojenské určení materiálu, což dle zadavatele vyplývá z rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0581/2016/VZ-42469/2016/541/MSc ze dne 17. 10. 2016 (dále jen „rozhodnutí Úřadu ze dne 17. 10. 2016), považuje navrhovatel za dezinterpretaci předmětného rozhodnutí.

Dle navrhovatele není splněna ani podmínka, aby byl postup zadavatele směřující k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky. Navrhovatel odkazuje na koncepční a strategické dokumenty státu v oblasti obrany a bezpečnosti, tj. především na Koncepci výstavby Armády České republiky 2025 (dále jen „KVAČR 2025“) a Strategii vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu České republiky do roku 2025 (dále jen „Strategie vyzbrojování 2025“), které dle navrhovatele neobsahují nic, co by mohlo sloužit jako základ pro využití předmětné výjimky ze zákona, avšak uvádí, že v obecné rovině jsou zde bezpečnostní zájmy vyjádřeny. Navrhovatel žádá, aby si Úřad k provedení důkazu vyžádal od zadavatele rozhodnutí, kterým zadavatel schválil využití předmětné výjimky. K argumentu zadavatele, že předmět veřejné zakázky byl stanoviskem příslušné sekce ministerstva obrany označen jako „vojenský materiál strategického významu“ navrhovatel uvádí, že označení předmětu veřejné zakázky za strategický neznamená automaticky, že jsou splněny zákonné podmínky pro využití výjimky ve smyslu § 29 písm. s) zákona.

Navrhovatel namítá, že argument zadavatele udržením suverenity dodávek a strategičností národního výrobce Česká zbrojovka a.s. nedává v kontextu rozhodnutí o námitkách a rozsudku SDEU ze dne 30. 9. 2003 ve věci T-26/01, Fiocchi munizioni SpA smysl, neboť v tomto případě SDEU řešil otázku státní podpory pro státní podnik vyrábějící vojenský materiál ve vlastnictví státu a přitom obchodující rovněž na trhu s civilním materiálem. V případě dodavatele Česká zbrojovka a.s. se ovšem jedná o čistě soukromý podnik, jak upozorňuje navrhovatel.

Navrhovatel je přesvědčen, že není splněna ani podmínka „nezbytnosti“ a uvádí, že akvizice ručních palných zbraní jsou v jiných evropských zemích běžně realizovány v otevřených zadávacích řízeních, přičemž na některé odkazuje. Navrhovatel přitom poukazuje na to, že sofistikovanější zbraně s větším bojovým potenciálem (např. Gripen, CASA, Pandur) pořizuje zadavatel od výrobců ze zahraničí. Dle navrhovatele se zadavatel rovněž v rozhodnutí o námitkách nikterak nevyjádřil k tomu, v čem by realizace zadávacího řízení mohla ohrozit některý z podstatných bezpečnostních zájmů České republiky.

Dále navrhovatel popisuje pořízení v současnosti zadavatelem používaných pistolí CZ 75 SP 01 Phantom a útočných pušek CZ 805 BREN a zabývá se konstrukčními rozdíly a kompatibilitou mezi těmito stávajícími a zadavatelem nově poptávanými zbraněmi. Navrhovatel nesouhlasí s argumentem zadavatele ohledně nutné unifikace a kompatibility pořizovaných zbraní se stávajícími zbraněmi AČR z výroby dodavatele Česká zbrojovka a.s. v návaznosti na dokončení přezbrojení zbraněmi téhož výrobce. S ohledem na počty pořizovaných zbraní a plánovaným stavem vojáků z povolání i aktivních záloh se totiž dle navrhovatele jedná o kompletní přezbrojení AČR. Rovněž technicky i uživatelsky jsou dle navrhovatele stávající a nově pořizované zbraně dodavatele Česká zbrojovka a.s. prakticky neslučitelné.

Dle navrhovatele rovněž nepřichází v úvahu splnění podmínky ohledně vyloučení nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny k výlučně vojenským účelům, neboť v předmětném případě se nejedná o čistě vojenský materiál. Dle navrhovatele povede realizace veřejné zakázky k ovlivnění tržního postavení dodavatele Česká zbrojovka a.s. na trhu s vojenským, služebním i civilním materiálem. Navrhovatel je přesvědčen, že zadá-li zadavatel předmětnou veřejnou zakázku s ohledem na její předpokládanou hodnotu bez jakékoliv soutěže, povede to k realizaci vyšší marže a zisku konkrétního vybraného dodavatele, než by bylo obvyklé při uzavření kontraktu v konkurenčním prostředí, přičemž takto způsobená tržní nerovnováha bude moci být tímto dodavatelem přenesena do dalších obchodů i do civilní části relevantního trhu tím, že tento dodavatel bude dále nabízet nižší a teoreticky i dumpingové ceny, neboť dostatečný zisk bude mít zajištěn předmětnou veřejnou zakázkou.

Vzhledem k výše uvedenému se navrhovatel domáhá, aby Úřad zadavateli zakázal pokračovat v postupu směřujícímu k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení.

Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dne 11. 3. 2019, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele. Zadavatel obdržel stejnopis návrhu téhož dne.

Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou: zadavatel, navrhovatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-07394/2019/533/BKu ze dne 14. 3. 2019, který byl účastníkům doručen téhož dne.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-07484/2019/533/BKuze dne 14. 3. 2019 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – zaslání originálu dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona.

Ve svém vyjádření k návrhu ze dne 21. 3. 2019, které bylo Úřadu doručeno téhož dne, zadavatel uvádí, že setrvává na své argumentaci uvedené v rozhodnutí o námitkách, na které plně odkazuje, neboť je přesvědčen, že již z něj je patrné, že šetřená veřejná zakázka naplňuje podmínky stanovené v ustanovení § 29 písm. s) zákona. Zadavatel rovněž uvádí, že navrhovatel v některých částech návrhu rozšiřuje svou argumentaci nad rámec podaných námitek.

Zadavatel je přesvědčen, že předmět veřejné zakázky je vojenským materiálem ve smyslu zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ozbrojených silách České republiky“), neboť všechny zbraně, které mají být dodány v rámci plnění předmětu veřejné zakázky, jsou označeny speciálním znakem ve smyslu § 31 odst. 1 zákona o ozbrojených silách České republiky. Dle zadavatele potom nelze přisvědčit argumentu navrhovatele, že vojenské verze poptávaných zbraní jsou odvozené od civilních verzí, neboť je tomu právě naopak. I pokud by však byly poptávané zbraně skutečně odvozeny od civilních verzí, splňovaly by definici vojenského materiálu ve smyslu § 28 písm. n) zákona, což dle zadavatele vyplývá z rozsudku SDEU ve věci C-615/10 ze dne 7. 6. 2012, v němž SDEU dospěl k názoru, že příslušnou výjimku lze vztahovat i na výrobky, které přestože byly původně navrženy k civilním účelům, byly následně podstatně pozměněny pro vojenské účely.

Zadavatel uvádí, že v případě předmětu veřejné zakázky se jedná o materiál, který byl prvotně vyvinut, zkonstruován a určen k vojenským účelům, což dle něj dokládají specifické požadavky zadavatele na povrchovou úpravu zbraní, která musí mít minimální odrazivost světelných zdrojů, odolnost proti otěru, korozi, slané a sladké vodě, vlhku, agresivním látkám a produktům vznikajícím při střelbě při použití konzervačních prostředků schválených k používání v AČR, požadavky na možnost provedení odmořování a dekontaminace při použití zbraní hromadného ničení a rovněž je u nich aplikována náročnější povrchová úprava tzv. nitridace v plynu s následnou oxidací. Všechny poptávané zbraně taktéž dle zadavatele splňují požadavky na munici užívanou AČR, a to i podvěsný granátomet, který je poptáván jako součást zbraňového systému útočné pušky CZ BREN 2, a který je výslovně určen pro probíjení pancíře vojenských vozidel. Zadavatel upozorňuje i na další ryze vojenské příslušenství poptávané k útočné pušce CZ BREN 2, jako laserové značkovací a osvětlovací přístroje působící v denním a infračerveném spektru a prostředky nočního vidění určené pro bojovou činnost v noci. Samotná útočná puška CZ BREN 2 je dle zadavatele plně automatická a konstrukčně uzpůsobená pro použití tlumiče hluku výstřelu určeného k tiché eliminaci protivníka, přičemž obdobným způsobem jsou konstruovány i pistole CZ P-10, součástí jejichž plánované dodávky jsou i samotné tlumiče hluku výstřelu. Pro veškeré poptávané příslušenství souprav zbraní, u kterých je možné pozorování nepřítele nočními prostředky, je navíc dle zadavatele uplatněn požadavek Českého obranného standardu ČOS 108017 na maskovací vzory AČR.

Ke splnění podmínky ohledně postupu nezbytného k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky zadavatel uvádí, že prioritním bezpečnostním zájmem České republiky, resp. zadavatele, je zajistit ochranu jednotlivých vojáků a stabilní hospodářskou základnu pro výrobu zbraní určených pro jejich ochranu, což vyplývá přímo ze Strategie vyzbrojování 2025, z níž zadavatel dále cituje, že „Zadání zakázky na vojenský materiál v zahraničí může vést k oslabení domácí průmyslové základny nezbytné pro obranu státu. Pokud toto zadání zakázky jasně narušuje bezpečnost dodávek, mohou být aspekty ekonomické efektivnosti podřízeny cíli zajištění dlouhodobé obranyschopnosti státu. V tomto případě je možné výjimečně upustit od opatření pro hospodářskou soutěž a zakázku realizovat s jednoznačným odůvodněním použití článku 346 SFEU pro zajištění bezpečnosti dodávek pro konkrétní platformu, a to z hlediska zajištění schopnosti údržby v České republice nebo suverénních požadavků České republiky na schopnosti.“.

Dále zadavatel upozorňuje, že ve Strategii vyzbrojování 2025 je mj. stanoven závazek, že „hlavní pozornost je soustředěna na zajištění výzbroje a výstroje vojáků, přezbrojení a výstavbu pozemních sil“. V tomto smyslu odkazuje zadavatel na rozhodnutí Úřadu ze dne 17. 10. 2016, z něhož dle zadavatele vyplývá, že za podstatné bezpečnostní zájmy České republiky lze považovat rovněž zajištění obranyschopnosti České republiky prostřednictvím modernizace zastaralé techniky v souladu s příslušnými strategickými dokumenty. Za strategický dokument zmíněný v citovaném rozhodnutí Úřadu lze dle zadavatele považovat i Strategii vyzbrojování 2025. Zadavatel uvádí, že zbraně dodávané v rámci předmětu veřejné zakázky mají být součástí základní výzbroje vojáků AČR a jejich pořízení je nezbytné k úplnému dokončení přezbrojení ručními palnými zbraněmi a k obměně zbraní, jejichž životnost bude postupně končit, přičemž dokončení přezbrojení je na základě zkušeností z nasazení jednotek v zahraničních misích nevyhnutelné. Zadavatel je přesvědčen, že dodavatel Česká zbrojovka a.s. je jako jediný schopen zajistit plnohodnotně servis a dodávky náhradních dílů zbraní na území České republiky, a že zadání veřejné zakázky jinému dodavateli by vedlo k logistické rozmělněnosti, což by u hlavních zbraní pěchoty vedlo k závažným důsledkům pro výcvik, interoperabilitu a podporu jednotek, neboť bezpečnost dodávek zahrnuje jak vývoj a přímou průmyslovou výrobu v klíčovém sektoru pěchotních zbraní, tak i kapacity k zajištění životního cyklu dodávaného vojenského materiálu.

Ohledně možného nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny prvotně k vojenským účelům, zadavatel uvádí, že dodavatelé zbraní určených pro vojenské účely zpravidla vždy dodávají také zbraně, které jsou určeny pro civilní trh.

Ze všech výše uvedených důvodů dle zadavatele vyplývá, že zadání veřejné zakázky příslušnému dodavateli je nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů státu a v souladu se Strategií vyzbrojování 2025 schválenou vládou České republiky.

Dne 22. 3. 2019 bylo zástupci navrhovatele umožněno na základě jeho žádosti ze dne 18. 3. 2019 nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0105/2019/VZ.

Dne 25. 3. 2019 Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-08443/2019/533/BKu z téhož dne o částečném nevyhovění žádosti navrhovatele o nahlédnutí do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0105/2019/VZ, a to v rozsahu částí dokumentace souvisejících s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky, které nejsou podkladem pro vydání rozhodnutí, a které tvoří přílohu tohoto spisu.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-08462/2019/533/BKuze dne 25. 3. 2019 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení provede a zaslání příslušné dokumentace pořízené v souvislosti s provedenými úkony.

Dne 3. 4. 2019 doručil zadavatel Úřadu podání označené jako „Zaslání důkazního materiálu ke správnímu řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. S0105/2019/VZ“, v němž uvádí, že „V souladu s ustanovením § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Vám v příloze zasílám důkazní materiál ke správnímu řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. S0105/2019/VZ. (…) Zasílaný materiál popisuje etapy vývoje útočných pušek BREN v různých modifikacích a pistolí CZ P-10C a CZ P-10F. Přiložené podklady dokazují, že zbraně byly primárně vyvinuty jako vojenské a až následně v civilních verzích. Tato skutečnost oprávnila zadavatele zadat veřejnou zakázku s využitím obecné výjimky v souladu s ustanovením § 29 písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Veškeré informace, obsažené v přílohách jsou důvěrnými informacemi podniku Česká zbrojovka a.s. a takto s nimi musí být zacházeno.“.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-09555/2019/533/BKu ze dne 8. 4. 2019 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – sdělení, zda zadavatel v rámci veřejné zakázky poptává od dodavatele Česká zbrojovka a.s. pistole CZ P-10 C 9x19 mm a CZ P-10 F 9x19 mm v civilní verzi, či ve verzi vojenské nabízené jako vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, která je na internetových stránkách dodavatele Česká zbrojovka a.s. nabízena pod názvem CZ P-10 C 9×19 NATO a CZ P-10 F 9×19 NATO.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-09894/2019/533/BKu ze dne 8. 4. 2019 požádal Úřad dodavatele Česká zbrojovka a.s. o sdělení, jakou verzi pistole CZ P-10 C 9x19 mm a pistole CZ P-10 F 9x19 mm uvedený dodavatel nabízí v rámci předmětné veřejné zakázky jako vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona; tzn., zda nabízí pistole s označením CZ P-10 C 9x19 mm a pistole CZ P-10 F 9x19 mm, které jsou na internetových stránkách dodavatele Česká zbrojovka a.s. prezentovány jako verze civilní (popř., zda-li je tento typ pistolí oproti „standardní civilní verzi“ pro účely veřejné zakázky upraven), nebo zda nabízí pistole CZ P-10 C 9×19 NATO a CZ P-10 F 9×19 NATO, které jsou na jeho internetových stránkách prezentovány pro vojenské využití.

Dne 10. 4. 2019 doručil zadavatel Úřadu své vyjádření z téhož dne, v němž v reakci na usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-09555/2019/533/BKu ze dne 8. 4. 2019 (viz odstavec 30 odůvodnění tohoto rozhodnutí) uvádí, že v rámci šetřené veřejné zakázky „(…) poptává pistole ve vojenské verzi nabízené jako vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, které dodavatel na internetových stránkách označuje CZ P-10 C 9x19 NATO a CZ P-10 F 9x19 NATO.“.

Dne 11. 4. 2019 doručil dodavatel Česká zbrojovka a.s. Úřadu své sdělení ze dne 10. 4. 2019, v němž v reakci na přípis Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-09894/2019/533/BKu ze dne 8. 4. 2019 (viz odstavec 31 odůvodnění tohoto rozhodnutí) uvádí, že „(…) předmětem nabídky společnosti ČZ na realizaci Zakázky jsou pistole CZ P-10 C 9x19 NATO a CZ P-10 F 9x19 NATO, které byly společností ČZ od počátku vyvíjené jako zbraně pro vojenské účely. Nejedná se tedy o civilní verze pistolí CZ P-10 C a F ani jakékoliv jejich modifikace.“.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-10711/2019/533/BKu ze dne 15. 4. 2019 Úřad v souladu s § 28 odst. 1 správního řádu vyrozuměl účastníky řízení o skutečnosti, že Úřad usnesením č. j. ÚOHS-V0052/2019/VZ-10158/2019/533/BKu ze dne 11. 4. 2019 rozhodl ve věci podání dodavatele Česká zbrojovka a.s., které Úřad obdržel dne 26. 3. 2019, označeného jako „Vyjádření účastníka řízení“, z jehož obsahu mj. vyplývalo, že podle názoru dodavatele Česká zbrojovka a.s. náleží tomuto dodavateli postavení účastníka správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. S0105/2019/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele, že dodavatel Česká zbrojovka a.s. není účastníkem správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. S0105/2019/VZ.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-10683/2019/533/BKu ze dne 16. 4. 2019 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Dne 16. 4. 2019 doručil navrhovatel Úřadu žádost o prodloužení lhůty k podkladům stanovené účastníkům řízení ve smyslu § 261 odst. 3 zákona v usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-10683/2019/533/BKu ze dne 16. 4. 2019 (viz odstavec 35 odůvodnění tohoto rozhodnutí) a zároveň žádost o umožnění nahlédnutí do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0105/2019/VZ.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-11102/2019/533/BKu ze dne 17. 4. 2019 Úřad na žádost navrhovatele ze dne 16. 4. 2019 prodloužil účastníkům řízení lhůtustanovenou usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-10683/2019/533/BKu ze dne 16. 4. 2019, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí, a to do dne 25. 4. 2019.

Dne 18. 4. 2019 doručil zadavatel Úřadu své vyjádření z téhož dne, v němž zadavatel uvádí, že se již vyjádřil v plném rozsahu ve svém vyjádření k návrhu ze dne 21. 3. 2019 a rovněž v návaznosti na usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-09555/2019/533/BKu ze dne 8. 4. 2019 Úřadu sdělil, že v rámci šetřené veřejné zakázky poptává od dodavatele Česká zbrojovka a.s. pistole ve vojenské verzi nabízené jako vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, které uvedený dodavatel na internetových stránkách označuje jako CZ P-10 C 9x19 NATO a CZ P-10 F 9x19 NATO.

Dne 23. 4. 2019 bylo zástupci navrhovatele umožněno na základě jeho žádosti ze dne 16. 4. 2019 nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0105/2019/VZ.

Dne 24. 4. 2019 Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-11452/2019/533/BKu z téhož dne o částečném nevyhovění žádosti navrhovatele o nahlédnutí do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0105/2019/VZ, a to v rozsahu částí dokumentace souvisejících s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky, které nejsou podkladem pro vydání rozhodnutí, a které tvoří přílohu tohoto spisu.

Dne 25. 4. 2019 doručil navrhovatel Úřadu své vyjádření k podkladům rozhodnutí z téhož dne, v jehož rámci žádá, aby Úřad zadavateli předběžným opatřením ve smyslu § 61 správního řádu uložil zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku až do pravomocného skončení správního řízení, neboť se obává, že ve lhůtě dle § 246 odst. 1 písm. d) zákona nebude správní řízení pravomocně skončeno a mohlo by tak být zmařeno právo navrhovatele proti postupu zadavatele dále efektivně brojit.

Dále navrhovatel ve svém vyjádření uvádí, že lhůta uložená Úřadem k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a vyjádření se k nim byla stanovena jako nepřiměřeně krátká a i přes žádost navrhovatele o její prodloužení o 10 dní byla Úřadem prodloužena pouze o 2 dny. Dle navrhovatele nebyla tato lhůta dostatečná k seznámení se s podklady pro rozhodnutí.

Navrhovatel dále upozorňuje, že podklady pro rozhodnutí jsou zavádějící a neodrážejí skutečný stav věci a rovněž, že Úřad neprovedl žádné důkazy, z nichž by bylo možno dokázat zejména povahu zadavatelem pořizovaných zbraní. Výsledkem provedení nedostatečného dokazování je dle navrhovatele skutečnost, že jako zásadní rozdíly potvrzující vojenský charakter zbraní jsou zdokumentovány pouze nekonstrukční rozdíly či formální označení zbraní. Navrhovatel uvádí, že označení zbraní přídomkem „NATO“ nic neodpovídá o konstrukčních vlastnostech takových zbraní. Rovněž navrhovatel rozporuje jako důkaz informace uvedené na internetových stránkách dodavatele Česká zbrojovka a.s., neboť dle jeho názoru tento dodavatel vytvořil na svých internetových stránkách sekci „Vojenské zbraně“ uměle pouze pro účely předmětného správního řízení.

Navrhovatel trvá na své argumentaci, že zadavatelem poptávané zbraně jsou dostupné na civilním trhu a odkazuje na přílohy tohoto vyjádření, z nichž dle jeho názoru vyplývá, že rozdíly v parametrech, vlastnostech, jakosti, kontrole a případné vojenské přejímce mezi srovnatelnými výrobky jiných dodavatelů zbraní neexistují a skutečnost, kdo je koncovým zákazníkem, nemá v tomto ohledu žádný vliv. Dále navrhovatel rozporuje argumentaci zadavatele ohledně rozdílnosti komorování u zbraní pro vojenské účely a uvádí, že zbraně komorované ve standardech NATO jsou běžně využívány i v ozbrojených sborech bezpečnostního typu, což lze ověřit na dotaz.

Navrhovatel je přesvědčen, že v argumentaci zadavatele, ani v podkladech shromážděných ve správním spise není obsaženo zdůvodnění, že se v případě šetřené veřejné zakázky jedná o podstatný bezpečnostní zájem České republiky. Rovněž dle navrhovatele nebyl proveden žádný důkaz v tom ohledu, proč by nebylo možno zadat šetřenou veřejnou zakázku v otevřeném zadávacím řízení. Navrhovatel dále odmítá argumentaci zadavatele ohledně shody a kompatibility poptávaných zbraní se zbraněmi ve stávající výbavě zadavatele a odmítá taktéž tvrzení zadavatele, že navrhovatel v některých částech návrhu v rozporu s § 251 odst. 4 zákona rozšiřuje svou argumentaci nad rámec argumentace uvedené v námitkách.

Navrhovateli rovněž není zřejmé, proč Úřad zamítl žádost dodavatele Česká zbrojovka a.s. o přiznání účastenství, když následně dostal tento dodavatel obdobný vliv na správní řízení, jako kdyby byl jeho účastníkem.

Dne 2. 5. 2019 vydal Úřad na návrh navrhovatele rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-12278/2019/533/BKu z téhož dne o předběžném opatření ve smyslu § 61 odst. 1 správního řádu, kterým zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. S0105/2019/VZ.

Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-13298/2019/533/BKu ze dne 14. 5. 2019 (dále jen „rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 5. 2019“) rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele ve smyslu § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Ve vztahu k uplatnění výjimky dle § 29 písm. s) zákona Úřad v rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019 konstatoval, že k její aplikaci je zapotřebí naplnit tři podmínky. K první podmínce vojenského materiálu Úřad uzavřel, že navzdory skutečnosti, že poptávaný materiál je dodavatelem nabízen i v civilní (ve smyslu nevojenské) verzi, rozdíly mezi těmito jednotlivými verzemi zbraní jsou natolik podstatné, že poptávané plnění dle požadavků zadavatele je nutné označit za vojenský materiál. Ve vztahu ke druhé podmínce týkající se nezbytnosti ochrany podstatného bezpečnostního zájmu Úřad konstatoval, že obstarání základní výzbroje vojáků nezbytné pro jejich základní bojeschopnost lze bez pochyby označit za podstatný bezpečnostní zájem tak, jak je formulován ve strategických dokumentech přijatých vládou a v minulosti vykládán Úřadem. Ke třetí a poslední podmínce, tj. k podmínce vyloučení nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie, pak Úřad uzavřel, že pokud je na místě považovat předmět plnění za čistě vojenský materiál bez jiného využití, nemůže jeho přímé pořízení ovlivnit vnitřní trh s nevojenským materiálem.

Dne 28. 5. 2019 doručil navrhovatel Úřadu rozklad proti rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 5. 2019. Navrhovatel v rozkladu uvedl, že rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 5. 2019 bylo vydáno ve správním řízení stiženém závažnou procesní vadou, dále nebyl zjištěn skutečný stav věci a odůvodnění předmětného rozhodnutí je nedostatečné, jelikož se Úřad nevypořádal se všemi argumenty navrhovatele.

Navrhovatel namítal, že Úřadem stanovená lhůta k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a vyjádření se k nim byla s ohledem na složitost případu „hrubě nepřiměřená“, v důsledku čehož byl zkrácen na svých právech a samotný proces vedení správního řízení je stižen vadou. Úřad dále dle navrhovatele nerespektoval nutnost restriktivního výkladu podmínek aplikace předmětné výjimky ze zákona, která byla v minulosti opakovaně judikována SDEU. Úřad dle navrhovatele také zcela pominul bez dostatečně přesvědčivého vypořádání všechny argumenty, které uvedl navrhovatel v průběhu správního řízení, což činí rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 5. 2019 nepřezkoumatelným. Zadavatel nesouhlasí ani se stanoviskem Úřadu, dle kterého již v dané problematice existuje ustálená rozhodovací praxe Úřadu. Navrhovatel zpochybňuje objektivitu shromážděných podkladů pro rozhodnutí a je přesvědčen, že Úřad nikterak nezkoumal pravdivost informací o vlastnostech zbraní, které mu sdělil dodavatel. Setrvává přitom na tom, že objektivní posouzení povahy rozdílů mezi jednotlivými verzemi zbraní vyráběných dodavatelem pro jednotlivé trhy lze provést pouze porovnáním kompletní dokumentace a fyzických vzorků dotčených zbraní, a to prostřednictvím osoby znalce s technickými znalostmi, což Úřad neučinil. Navrhovatel přitom považuje za irelevantní, že nakupované verze zbraní jsou formálně určeny pro vojenské užití, neboť rozhodné je pouze to, zda technické rozdíly mezi verzemi zbraní určenými pro vojenské a civilní účely jsou podstatné, jak vyžaduje zákon, resp. judikatura. Úřad se přitom v rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019 nikterak nevypořádal s argumenty navrhovatele ohledně povahy tvrzených úprav zbraní oproti jiným verzím těchto zbraní. Dle navrhovatele se přitom Úřad soustředil na porovnání zbraní určených pro soukromé účely na trh civilní a trh vojenský, avšak opomenul zohlednit faktickou neexistenci rozdílů mezi verzemi zbraní určenými pro trh vojenský a verzemi zbraní určenými pro bezpečnostní sbory. Co se týká příslušenství a doplňků, které zadavatel spolu se zbraněmi poptává, uvádí navrhovatel, že ani tyto nejsou výhradně určeny k vojenským účelům, ale běžně se užívají v bezpečnostních sborech, a rovněž i pro soukromé využití.

Dále navrhovatel uvedl, že odůvodnění rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 5. 2019 nedostatečně vyvrací jeho argumenty o nesplnění podmínky nezbytnosti předmětného postupu zadavatele k zajištění podstatných bezpečnostních zájmů České republiky. Úřad pouze bez dostatečně přesvědčivého vysvětlení vyvozuje z týchž dokumentů zcela opačné závěry. Navrhovatel k tomuto dále namítá, že zajištění bezpečnosti dodávek nemůže být považováno za dostatečně podstatný bezpečnostní zájem, jelikož ve výzbroji AČR jsou výrobky zahraničních výrobců zcela běžné. Úřad se dle navrhovatele ani podrobněji nezabýval tím, zda a proč je postup dle výjimky v předmětném případě „nezbytný“ k zachování údajných podstatných bezpečnostních zájmů České republiky.

Navrhovatel upozornil, že ve skutečnosti jsou všechny verze zbraní vyráběny sériově a rozdíly mezi nimi jsou nepodstatného charakteru, jelikož dosahují obdobných vlastností a kvalit, tj. obchod na jakémkoliv z trhů se zbraněmi (vojenský, soukromý a trh pro ostatní ozbrojené složky) prakticky postihne i postavení dodavatele a jeho konkurentů na zbylých dvou trzích, jelikož tyto trhy nejsou odděleny. K tomuto argumentu navrhovatele se dle navrhovatele Úřad v rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019 taktéž relevantně nevyjádřil.

Závěrem navrhovatel uplatnil námitku podjatosti ohledně osoby jednoho z členů rozkladové komise předsedy Úřadu, neboť tento je partnerem advokátní kanceláře, která právně zastupuje v téže věci dodavatele.

Rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0099/2019/VZ-22356/2019/323/JKt ze dne 13. 8. 2019 (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“) bylo rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 5. 2019 zrušeno a věc vrácena Úřadu k novému projednání.

K naplnění první podmínky, podmínky nákupu vojenského materiálu, uvedl předseda Úřadu následující.

Předseda Úřadu se ztotožnil se závěry Úřadu o vojenském charakteru zadavatelem poptávané útočné pušky CZ BREN 2. Tyto závěry Úřadu jsou dle názoru předsedy Úřadu plně v souladu také s rozhodovací praxí SDEU týkající se využití předmětné výjimky vycházející zadávání veřejných zakázek, např. s rozsudkem SDEU ve věci č. C‑615/10 ze dne 7. 6. 2012, na nějž ve svých podáních odkazovali jak zadavatel, tak navrhovatel, a dále i rozsudku SDEU ve věci č. C‑157/06 ze dne 2. 10. 2008, jelikož předmětem veřejné zakázky je nákup zařízení, jehož využití k vojenským účelům je jisté, zatímco jeho využití pro civilní účely je téměř vyloučeno. K tomu předseda Úřadu uvedl, že v souladu s evropským právem, které zařadilo již v roce 1991 samočinné zbraně mezi zbraně zakázané, „(…) jsou potom i zákonem o zbraních a střelivu dle jeho § 4 písm. a) odst. 2 samočinné zbraně zařazeny mezi zbraně kategorie A, tedy zbraně zakázané, které zákonodárce nepovažuje za zbraně běžně využitelné pro legitimní soukromé účely. Skutečnost, že nabytí zakázané zbraně může být na základě správního uvážení v odůvodněných případech při splnění podmínek obsažených v § 9 zákona o zbraních a střelivu umožněno také civilním osobám, nic nemění na vojenském účelu těchto zbraní (za účel zbraní v dané konstrukční úpravě totiž nelze označit např. sběratelská nebo muzejní činnost, či výuku a výcvik ve střelbě). Tyto zbraně již přitom nadále nemohou obecně plnit svůj primární účel, který vychází z konstrukce zbraně, ani nemohou být legálně drženy pro účely sportovní střelby, myslivosti či ochrany života a majetku. V souladu s požadavky zákona přitom nelze dosáhnout přestavby samonabíjecí zbraně na zbraň samočinnou laickým zásahem či prostou záměnou dostupných kompatibilních součástek. Konstrukční rozdíl spočívající v umožnění samočinné střelby tak lze dle mého zjištění i bez podrobného technického odůvodnění postaveného na znaleckém posouzení považovat za podstatnou konstrukční úpravu, a to v důsledku konstrukčního opatření, které znemožňuje záměnu součástek jednotlivých verzí zbraní a možnost legální přestavby samonabíjecí varianty útočné pušky na samočinnou útočnou pušku. V důsledku tohoto je na místě konstatovat, že samočinná verze útočné pušky CZ BREN 2 je vojenský materiál dle zákona, u nějž je jeho civilní využití silně omezeno.“.

Předseda Úřadu dospěl k závěru, že „(…) útočnou pušku CZ BREN 2 v poptávaném provedení nelze považovat za výrobek mající dvojí využití. Pouhá skutečnost, že přes obecný zákaz nabývání do vlastnictví, držení nebo nošení této zbraně (viz § 9 odst. 1 zákona o zbraních a střelivu) spadající do kategorie A (viz § 4 téhož zákona), mohou za splnění zákonných podmínek útočnou pušku nabýt do osobního vlastnictví civilní osoby, neznamená, že tento výrobek ztrácí svůj vojenský charakter, jelikož ji nemohou žádným zákonným způsobem při soukromém použití využívat pro účel, pro který je konstrukčně určena. Stejně jako např. zakoupí-li civilní osoba vyřazenou vojenskou techniku či bezpečnostní sbory novou vojenskou techniku (např. tank či obrněný transportér), neznamená to, že tento výrobek lze automaticky prohlásit za výrobek dvojího využití, který je v důsledku svých vlastností a konstrukce určen pro nevojenské využití. V daném případě mám za nesporné, že vojenské využití poptávaných pušek CZ BREN 2 v požadované konfiguraci je jisté, předmětné zbraně vykazují vůči obdobným zbraním používaným pro civilní účely podstatné rozdíly, díky kterým disponují specifickými vlastnostmi, jež mají využití primárně ve vojenském a nikoliv civilním prostředí. Jejich civilní využití pro soukromé účely je přitom zcela vyloučeno a využití pro bezpečnostní účely je pouze hypotetické a okrajové.“.

Shodně s Úřadem rovněž předseda Úřadu poukázal na skutečnost, že samotné zbraně jsou poptávané jako součást uceleného zbraňového systému společně se specifickým příslušenstvím ke zbraním, přičemž zbraně musí být zcela kompatibilní a konstruované pro užití těchto komponentů, z nichž některé nemají žádný civilní účel, jelikož jsou určeny pro spolupráci s dalšími vojenskými zbraňovými systémy a u některých z nich je pak užití pro soukromé účely zcela vyloučeno a zakázáno. Stejně tak se předseda Úřadu neztotožnil s názorem navrhovatele, že vojenskou verzi zbraně spolu s tímto specifickým příslušenstvím mohou pro neexistenci legislativních překážek užívat také bezpečnostní sbory.

K námitce navrhovatele ohledně účelového označení zbraní na internetových stránkách dodavatele Česká zbrojovka a.s. předseda Úřadu uvedl, že s touto námitkou se neztotožňuje, neboť v souladu s Úřadem shledal, že pro posouzení rozdílů mezi jednotlivými verzemi zbraní nehraje žádnou roli jejich účel deklarovaný dodavatelem, zařazení na jeho webových stránkách, či jejich pouhé odlišné obchodní označení.

Předseda Úřadu se naopak neztotožnil se závěry Úřadu ohledně posouzení vojenského charakteru zadavatelem poptávaných pistolí CZ P-10 C/F 9x19 NATO, ačkoli souhlasil se stanoviskem Úřadu, že pouhá skutečnost, že pro civilní použití, resp. i pro služební použití, lze obdobné pistole na relevantním trhu získat, není překážkou pro využití předmětné výjimky, když zadavatel poptává vlastnostmi odlišné zboží, jehož určení a úpravy jsou specifické právě pro vojenské účely a tím je dán rozdílný charakter tohoto zboží. Nicméně předseda Úřadu dále konstatoval, že v odůvodnění rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 5. 2019 absentují některá skutková zjištění a úvahy Úřadu, z nichž by bylo možné seznat, z jakých důvodů považuje Úřad námitky navrhovatele ohledně toho, že pořizované plnění je téměř identické s výrobkem, který je dodáván pro běžné užití jak na civilním trhu, tak pro ozbrojené bezpečnostní sbory, za vyvrácené či nepodstatné. Předseda Úřadu tedy konstatoval, že „dospěl k závěru, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí, neboť neobsahuje relevantní odůvodnění ve vztahu k podstatě námitky navrhovatele, které jsou čistě technického charakteru. Otázka, zda skutečně existují podstatné konstrukční rozdíly mezi neupravenou zbraní CZ P-10 určenou pro civilní trh a její vojenskou verzí, je otázkou odbornou. Tu je zapotřebí vyřešit zodpovědnou úvahou Úřadu, který namítané skutečnosti posoudí a vypořádá dostatečně přesvědčivou argumentací ve vztahu k vojenské podstatě konstrukčních úprav zbraně s ohledem na jejich určení, specifika trhu se zbraněmi, a všemi dostupnými verzemi zbraně. Takové úvahy vztahující se ke skutkovým okolnostem ovšem nelze nahradit pouze mechanickým argumentem založeným na tom, že výrobek má vlastnosti, které odpovídají požadavkům zadavatele, a který je bude využívat vojenským způsobem.“.

K tomu předseda Úřadu rovněž uvedl, že nechává na zvážení Úřadu, zda je Úřad schopen předmětnou odbornou otázku zodpovědět sám, či zda není třeba k jejímu zodpovězení získat stanovisko od nezávislého správního orgánu anebo zpracovat znalecký posudek. Předseda Úřadu rovněž zdůraznil, že toto neznamená, že by byl Úřad povinen se podrobně vyjadřovat ke všem navrhovatelem uvedeným tvrzením a vyhovět všem jeho návrhům, vypořádá-li argumentaci navrhovatele komplexně, logicky, s dostatečnou odborností a srozumitelně jako celek.

Se závěry Úřadu ohledně naplnění podmínky existence podstatných bezpečnostních zájmů se předseda Úřadu ztotožnil. Dle názoru předsedy Úřadu se Úřad dostatečně vypořádal s argumentací navrhovatele, když Úřad konstatoval, že „veřejná zakázka splňuje podmínky pro využití výjimky dle článku 346 odst. 1 písm. b) SFEU, tj. § 29 písm. s) zákona, tak, jak jsou vymezené ve Strategii vyzbrojování 2025, neboť zadavatel šetřenou veřejnou zakázku zadává v režimu předmětné výjimky mj. z důvodu zajištění bezpečnosti dodávek, čehož má být dosaženo prostřednictvím zvýšení podílu účasti obranného průmyslu České republiky na dodávkách vojenského materiálu přímo v České republice, tj. v šetřeném případě prostřednictvím zadání veřejné zakázky na nákup ručních palných zbraní národnímu výrobci a dodavateli, přičemž pořízení ručních palných zbraní od národního výrobce z důvodu potřeby uchování národních klíčových technologií v oblasti obranného průmyslu je ve smyslu Strategie vztahu státu a obranného a bezpečnostního průmyslu považováno za podstatný bezpečnostní zájem České republiky.“. Shodně s Úřadem předseda Úřadu konstatoval, že realizace šetřené veřejné zakázky je v souladu se strategickými dokumenty upravujícími obrannou a bezpečnostní strategii České republiky a pořizování vojenského strategického materiálu ve vztahu k výjimce vycházející z článku 296 odst. 1. písm. b) Smlouvy o ES, resp. 346 odst. 1. písm. b) SFEU a v daném případě tedy došlo k naplnění druhé podmínky dle § 29 písm. s) zákona týkající se nezbytnosti realizace veřejné zakázky v daném režimu z důvodu ochrany podstatných bezpečnostních zájmů České republiky.

Předseda Úřadu se neztotožnil ani s námitkou navrhovatele, v níž navrhovatel rozporoval odkaz na rozhodnutí č. j. R0271/2016/VZ-05448/2017/323/MOd ze dne 13. 2. 2017 učiněný Úřadem v rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019, neboť dle předsedy Úřadu v tomto smyslu Úřad pouze poukázal na skutečnost, že již Úřad obdobnou problematiku ohledně naplnění podmínek výjimky dle § § 29 písm. s) zákona v minulosti přezkoumával, mohl na závěry zde obsažené odkázat, a neměl by se od těchto po jejich intimování pro zachování právní jistoty bezdůvodně odchylovat. Skutečnost, že Úřad neshledal potřebu se od těchto závěrů odchýlit, dle předsedy Úřadu nikterak nesnižuje kvalitu odůvodnění tohoto rozhodnutí.

K argumentu navrhovatele, že Úřad v bodě 125 rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019 z výše uvedeného předchozího rozhodnutí převzal argumentaci ohledně účasti vojáků AČR v zahraničních misích, podotkl předseda Úřadu, že navzdory skutečnosti, že důkazní břemeno ohledně zákonnosti využití předmětné výjimky leží výlučně na zadavateli, Úřad zjistil, že zadavatel v odůvodnění existence podstatných bezpečnostních zájmů argumentoval rovněž schopností plnit mezinárodní závazky o společné obraně, a proto bylo zcela na místě zkoumat obsah těchto mezinárodních závazků tak, jak to učinil Úřad v bodě 125 rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019.

K podmínce vyloučení nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie předseda Úřadu uvedl, že jelikož podstata otázky existence nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu leží v posouzení charakteru plnění jako vojenského materiálu, musí být tato otázka Úřadem znovu posouzena a opětovně odpovězena v novém rozhodnutí.

K argumentu navrhovatele, že lhůta uložená Úřadem k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a vyjádření se k nim byla stanovena jako nepřiměřeně krátká, uvedl předseda Úřadu, že z jeho zjištění Úřad postupoval tak aby v souladu se zásadou rychlosti a zákonnými požadavky vydal své rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů. Předseda Úřadu konstatoval, že lhůta včetně jejího prodloužení odpovídala lhůtě zákonné, a nebyla svou délkou „hrubě nepřiměřená“, tudíž nebylo zasaženo do práva navrhovatele na spravedlivý proces, když rovněž všechna jeho podání byla zohledněna.

Závěrem svého rozhodnutí předseda Úřadu uzavřel, že „S ohledem na uvedené jsem po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy, konkrétně pak s § 3 a s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť Úřad zčásti neučinil úplná skutková zjištění a zčásti je napadené rozhodnutí stiženo nepřezkoumatelností. Byly tak splněny podmínky předvídané § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a proto napadené rozhodnutí ruším a věc vracím Úřadu k novému projednání, neboť uvedené vady napadeného rozhodnutí není možné zhojit jinak než vydáním nového rozhodnutí ve věci. Úřad je při novém rozhodování vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.“.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-22663/2019/533/BŠp ze dne 15. 8. 2019 oznámil Úřad účastníkům správního řízení, že se v předmětném správním řízení pokračuje.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-23331/2019/533/BŠp ze dne 29. 8. 2019 Úřad správní řízení podle § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu ve spojení s § 261 odst. 2 zákona přerušil s cílem získat znalecký posudek z oboru strojírenství k zodpovězení otázky, zda lze mezi pistolemi CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO včetně zbraňového příslušenství v provedení poptávaném zadavatelem a pistolemi CZ P-10 C a CZ P-10 F identifikovat podstatné konstrukční rozdíly, a to do doby doručení výše uvedeného znaleckého posudku.

Dne 17. 9. 2019 bylo zástupci navrhovatele umožněno na základě jeho žádosti ze dne 11. 9. 2019 nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0105/2019/VZ.

Dne 20. 9. 2019 doručil navrhovatel Úřadu své vyjádření z téhož dne, v němž navrhovatel předně zpochybňuje oblast odbornosti znalce, když je toho názoru, že měl být ustanoven znalec s odborností v oboru zbraní a střeliva, resp. vojenského materiálu. Dále má navrhovatel za to, že zadání pro znalce není kompletní, když se týká pouze pistolí a nikoli útočných pušek, ačkoli rovněž v případě útočných pušek CZ BREN 2 se dle navrhovatele jedná o materiál dvojího určení. Dále navrhovatel uvádí, že postup zadavatele může nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

Navrhovatel si dále vyhrazuje možnost zpracování revizního znaleckého posudku. Za účelem uplatnění těchto procesních práv proto navrhovatel žádá, aby mu byla případně poskytnuta dostatečná lhůta, neboť ke zpracování znaleckého posudku je třeba určitý čas.

Dne 11. 10. 2019 doručil navrhovatel Úřadu podání, kterým doplnil své vyjádření ze dne 20. 9. 2019 o dokument vydaný dne 11. 10. 2019 Policejním prezidiem České republiky, Odborem komunikace a vnějších vztahů, označený jako „Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů – poskytnutí informací“. Obsahem uvedeného dokumentu jsou odpovědi výše uvedeného subjektu na otázky položené navrhovatelem prostřednictvím žádosti o poskytnutí informací. Tyto otázky se týkaly využívání útočných pušek (bez konkrétního označení typu či výrobce) Policií České republiky.

Dne 22. 10. 2019 obdržel Úřad podání zadavatele z téhož dne, jehož přílohu tvořil mj. dokument „Rozhodnutí č. 91-06754-19“ Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva (dále jen „ČÚZZS“) ze dne 10. 10. 2019.

V návaznosti na rozhodnutí č. 91-06754-19 vydané ČÚZZS požádal Úřad dne 30. 10. 2019 přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-29631/2019/533/AMe z téhož dne ČÚZZS o písemné sdělení, zda předmětné rozhodnutí nabylo právní moci, a pokud ano, kdy se tak stalo.

Dne 4. 11. 2019 doručil Úřadu ČÚZZS v reakci na přípis Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-29631/2019/533/AMe ze dne 30. 10. 2019 sdělení, v němž uvedl, že rozhodnutí č. 91-06754-19 vydané ČÚZZS nabylo právní moci dne 30. 10. 2019.

Dne 6. 11. 2019 Úřad provedl záznam do spisu o tom, že ve správním řízení S0105/2019/VZ se pokračuje.

Dne 6. 11. 2019 Úřad oznámením o pokračování správního řízení č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-30219/2019/533/BŠp z téhož dne účastníkům správního řízení oznámil, že ve správním řízení S0105/2019/VZ se pokračuje.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-30560/2019/533/BŠp ze dne 11. 11. 2019 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – sdělení, zda v případě pušky CZ BREN 2, ráže 7,62x51 mm NATO poptává zadavatel automatickou zbraň, která umožňuje střelbu dávkami.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-30569/2019/533/BŠp ze dne 11. 11. 2019 požádal Úřad dodavatele Česká zbrojovka a.s. o sdělení, zda se v případě pušek CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO, které zadavatel v rámci veřejné zakázky poptává, jedná o automatickou zbraň schopnou střílet dávkami, a rovněž, zda se v případě této zbraně jedná o zbraň spadající do kategorie A ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů.

Dne 12. 11. 2019 bylo zástupci navrhovatele umožněno na základě jeho žádosti ze dne 7. 11. 2019 nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0105/2019/VZ.

Dne 12. 11. 2019 doručil zadavatel Úřadu vyjádření v reakci na usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-30560/2019/533/BŠp ze dne 12. 11. 2019, v němž zadavatel uvedl, že „Zadavatel v rámci veřejné zakázky poptává pušku CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO, kterou dodavatel Česká zbrojovka a.s. nabízí pod označením CZ BREN 2 BR. Tato zbraň pracuje na principu, kdy funkce je odvozena od tlaku plynů při výstřelu odebraných z vývrtu hlavně působících na píst a dále na nosič závorníku. Z tohoto důvodu zbraň umožňuje střelbu v automatickém režimu jak jednotlivými ranami, tak i dávkami. Zbraň je možné zanedbatelnou úpravou přizpůsobit pouze na střelbu jednotlivými ranami v poloautomatickém režimu“.

Dne 13. 11. 2019 doručil Úřadu dodavatel Česká zbrojovka a.s. v reakci na žádost Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-30569/2019/533/BŠp ze dne 11. 11. 2019 své sdělení ze dne 13. 11. 2019, v němž mj. uvedl, že „Verze pušky BREN 2 7,62x51 mm NATO pro Armádu ČR je definována v automatickém systému střelby tj. obdobně jako puška BREN 2 5,56 x45 mm NATO s možností střelby jednotlivými výstřely nebo dávkou. V případě pušky BREN 2 7,62x51 mm NATO se jedná o zbraň kategorie A ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů a to stejně, jako je tomu u pušky BREN 2 5,56x45 mm NATO. Puška BREN 2 7,62x51 mm NATO není na civilním trhu nabízena a na tomto trhu se neprodává. Na toto provedení pušky se nevztahuje schvalovací proces dle ustanovení zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických prostředků.“.

Dne 13. 11. 2019 doručil navrhovatel Úřadu své vyjádření z téhož dne, v němž uvádí, že rozhodnutí ČÚZZS nepodává odpověď na otázku, která měla být předmětem znaleckého posouzení, a která je podstatná proto, aby mohlo být posouzeno, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro aplikací výjimky dle § 29 písm. s) zákona. ČÚZZS je dle názoru navrhovatele v předmětné věci nekompetentní.

Dále navrhovatel uvádí, že dle § 3 písm. c) zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní a střeliva, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních se tyto dva právní předpisy nevztahují na zbraně, střelivo a munici, které jsou nabývány nebo drženy ve výzbroji ozbrojenými silami České republiky. Zařazení do určité kategorie zbraní ve smyslu zákona o zbraních tak dle navrhovatele nemá vliv na nabývání těchto zbraní všemi ozbrojenými složkami, neboť výše uvedené zákony se na tyto případy vůbec nevztahují. Rovněž zařazení do kategorie A ve smyslu zákona o zbraních dle navrhovatele neznamená, že se jedná o vojenský materiál ve smyslu zákona a „vojenská zbraň“ může být využívána nejen armádou, nýbrž i jinými bezpečnostními sbory.

Dále navrhovatel uvádí, že zařazení určité zbraně do určité kategorie dle zákona o zbraních nevypovídá nic o tom, zda taková zbraň vykazuje podstatné konstrukční rozdíly oproti jiné zbrani. Proto má navrhovatel za to, že postup Úřadu, kdy tento zcela rezignoval na vypracování znaleckého posudku, je nesprávný, a požaduje, aby Úřad zpracování znaleckého posudku nařídil. Otázku existence konstrukčních rozdílů mezi jednotlivými verzemi poptávaných zbraní je přitom třeba dle navrhovatele posoudit nejen ve vztahu k pistolím, ale i ve vztahu k poptávaným útočným puškám, neboť i v případě útočných pušek se jedná o zbraň dvojího užití.

Navrhovatel dále rozporuje argumentaci předsedy Úřadu obsaženou v rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 8. 2019.

Závěrem navrhovatel poukázal na dle jeho názoru nestandardní postup Úřadu, kdy Úřad ani po téměř dvou měsících od přerušení správního řízení nestanovil znalce k vypracování relevantního znaleckého posudku, což byl jediný důvod, pro který Úřad správní řízení přerušil. Na základě všeho výše uvedeného navrhovatel apeluje na Úřad, aby nechal zhotovit relevantní znalecký posudek ve věci povahy předmětných zbraní a příslušenství (navrhovatel přiložil ke svému vyjádření analýzu položek poptávaných zadavatelem, ve které rozebírá jejich určení a výskyt na trhu) přehodnotil své dosavadní stanovisko.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-31052/2019/533/BŠp ze dne 14. 11. 2019 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Dne 15. 11. 2019 bylo zástupci navrhovatele umožněno na základě jeho žádosti ze dne 14. 11. 2019 nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0105/2019/VZ.

Dne 21. 11. 2019 obdržel Úřad od navrhovatele vyjádření k podkladům pro rozhodnutí z téhož dne. Ve svém vyjádření navrhovatel uvádí, že žádný z dokumentů doplněných Úřadem oproti předchozí fázi správního řízení do podkladů pro rozhodnutí neprokazuje, že byly naplněny zákonné podmínky pro postup zadavatele dle výjimky ve smyslu § 29 písm. s) zákona. Naopak z podkladů pro rozhodnutí dle navrhovatele vyplývá, že zadavatelem poptávané zbraně nejsou speciálně určeny pro vojenské účely.

Navrhovatel opakuje, že k tomu, aby mohly být zbraně klasifikované jako vojenský materiál ve smyslu zákona, je nutno, aby mezi těmito zbraněmi a jejich verzí obchodovatelnou na „nevojenských“ trzích existovaly podstatné konstrukční rozdíly. Identifikace takových rozdílů je ovšem dle navrhovatele otázkou vysoce odbornou, k jejímuž posouzení nemá Úřad odborné předpoklady. Úřad ovšem znalce z nepochopitelných důvodů neustanovil a dle navrhovatele nelze žádný z důkazů obsažených ve správním spise považovat za důkaz o podstatných konstrukčních rozdílech těchto zbraní. K relevanci rozhodnutí ČÚZZS se navrhovatel vyjadřoval již ve svém vyjádření ze dne 13. 11. 2019 a zdůrazňuje, že zařazení zbraně do kategorie A ve smyslu zákona o zbraních není důkazem o tom, že se jedná o vojenský materiál ve smyslu zákona.

Dále navrhovatel rozporuje relevanci posudku vypracovaného Vojenským technickým ústavem, Zkušebnou malorážových zbraní a ochranných prostředků, předloženého zadavatelem v rámci jeho vyjádření ze dne 22. 10. 2019, když uvádí, že tento posudek byl zpracován organizací řízenou zadavatelem, což zpochybňuje nezávislost předmětného posudku a ani obsahově tento posudek nic nevypovídá o tom, zda mezi jednotlivými verzemi zbraní existují podstatné konstrukční rozdíly, pro což navrhovatel dále překládá argumenty. Navrhovatel konstatuje, že tento technický posudek nemůže nahradit objektivní a nezávislý znalecký posudek k otázce podstatných konstrukčních rozdílů zbraní a uvádí, že rezignace Úřadu na zpracování znaleckého posudku povede k závažným procesním pochybením a ve svém důsledku rovněž k nezákonnému rozhodnutí Úřadu.

Dále navrhovatel opětovně uvádí, že v předmětném případě nebyly naplněny ani další dvě podmínky, jejichž naplnění je nutné pro využití postupu ve smyslu § 29 písm. s) zákona. Závěrem navrhovatel plně odkazuje na svá předchozí vyjádření a na předložené důkazy a návrhy na provedení důkazů svědčící pro závěr, že podmínky pro využití výjimky dle § 29 písm. s) zákona splněny nejsou. Navrhovatel je na základě všeho uvedeného přesvědčen, že stávající podklady pro rozhodnutí nepostačují pro kvalifikované rozhodnutí Úřadu, a je proto na místě, aby Úřad vrátil správní řízení do stadia dalšího dokazování.

Přílohou vyjádření navrhovatele ze dne 21. 11. 2019 byl dokument zaslaný navrhovatelem Ministerstvu průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) označený jako „Žádost o poskytnutí informace dle zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím“ ze dne 8. 11. 2019, jehož obsahem byla žádost navrhovatele o poskytnutí následujících informací: „Je Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva orgánem státní správy, který je věcně příslušný vydávat závazná stanoviska a rozhodnutí v oblasti zbraní, střeliva a munice, které jsou nabývány nebo drženy ve výzbroji ozbrojených sil České republiky, Vojenské policie, či bezpečnostních sborů? V případě že ano, z jakého právního předpisu tato kompetence úřadu vyplývá?“.

Dne 22. 11. 2019 doručil navrhovatel Úřadu své podání z téhož dne, jehož přílohou je sdělení MPO ze dne 22. 11. 2019 označené jako „Poskytnutí informací podle § 4 a § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů“ (dále jen „Sdělení MPO“), v němž MPO sdělilo navrhovateli k jeho žádosti o poskytnutí informací (viz předchozí odstavec odůvodnění tohoto rozhodnutí) následující. »Působnost Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva (dále jen „ČÚZZS“) se řídí ustanovením § 17 zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní a střeliva, v platném znění (dále jen „zákon č. 156/2000 Sb.“), které zakládá oprávnění jmenovaného úřadu rozhodovat a vydávat stanoviska v oblasti vymezené tímto zákonem. Z ustanovení § 3 písm. c) zákona č. 156/2000 Sb. dále vyplývá, že se předmětný zákon nevztahuje na kontrolované výrobky, které jsou nabývány do vlastnictví a drženy ve výzbroji ozbrojených sil České republiky, ozbrojených bezpečnostních sborů, zpravodajských služeb České republiky, anebo ozbrojených sil nebo sborů jiných států při jejich pobytu na území České republiky, překračování státních hranic České republiky a průjezdu přes území České republiky nebo přeletu nad územím České republiky podle zvláštního právního předpisu nebo podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Další působnost ČÚZZS je však dána i jinými právními předpisy, kdy např. na základě ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), v platném znění, v pochybnostech o zařazení typu zbraně nebo střeliva do kategorie rozhoduje jmenovaný úřad. Zákon o zbraních však kategorizaci typu zbraně nebo střeliva nespojuje s tím, zda se jedná o zbraň „civilní“ či „vojenskou“.«.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33237/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – sdělení následujících informací: k jakým konkrétním účelům a k plnění jakých konkrétních úkolů používají příslušníci AČR při výkonu služby pistole; zda příslušníci AČR využívají při výkonu služby pistole za nějakým specifickým účelem, který je odlišný od využití pistolí příslušníky ostatních ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů a v případě, že ano, toto využití uveďte; zda pistole označené jako „pistole CZ P-10 C ráže 9 x 19 mm“, „pistole CZ P-10 C ráže 9 x 19 mm s úpravou pro tlumič“, „pistole CZ P-10 F, ráže 9 x 19 mm“ a „pistole CZ P-10 F, ráže 9 x 19 mm s úpravou pro tlumič“, které poptáváte v rámci šetřené veřejné zakázky, mají mít určitou specifickou vlastnost či funkci, která je příznačná výlučně pro vojenské účely.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33430/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 požádal Úřad MPO o zodpovězení otázky, zda je ČÚZZS s ohledem na svou právními předpisy svěřenou pravomoc oprávněn závazně rozhodnout o zařazení zbraní do kategorie ve smyslu § 3 a násl. zákona o zbraních i v konkrétním případě, kdy jsou tyto zbraně poptávány jako součást výzbroje ozbrojených sil České republiky, konkrétně AČR.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33431/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 požádal Úřad dodavatele Česká zbrojovka a.s. o sdělení, zda v rámci svého portfolia nabízí, anebo v minulosti nabízel, ostatním ozbrojeným silám vyjma AČR či ozbrojeným bezpečnostním sborům pistole, které lze klasifikovat jako zbraně kategorie A ve smyslu § 4 písm. a) zákona o zbraních, tedy zbraně zakázané, a v případě, že ano, o specifikaci, o jaký konkrétní typ pistolí se jedná; v rámci svého portfolia nabízí i nějaký jiný typ pistole CZ P-10, který lze klasifikovat jako zbraň kategorie A ve smyslu § 4 písm. a) zákona o zbraních, než který nabízí v rámci šetřené veřejné zakázky; v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Nákup pistolí pro CS ČR 2018“ zadávanou zadavatelem – Česká republika – Generální ředitelství cel, IČO 71214011, se sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha-Michle – v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 14. 3. 2018 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 3. 2018 pod ev. č. zakázky Z2018-008248, ve znění oprav uveřejněných dne 20. 4. 2018, dne 26. 4. 2018, dne 14. 5. 2018, dne 25. 5. 2018, dne 21. 6. 2018, dne 25. 6. 2018, dne 3. 8. 2018, dne 13. 8. 2018 a dne 6. 9. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 054-118976, ve znění oprav uveřejněných dne 21. 4. 2018 pod ev. č. 2018/S 078-174065, dne 26. 4. 2018 pod ev. č. 2018/S 081-181286, dne 12. 5. 2018 pod ev. č. 2018/S 090-202955, dne 25. 5. 2018 pod ev. č. 2018/S 098-223586, dne 21. 6. 2018 pod ev. č. 2018/S 117-265787, dne 27. 6. 2018 pod ev. č. 2018/S 121-275615, dne 3. 8. 2018 pod ev. č. 2018/S 148-338724, dne 14. 8. 2018 pod ev. č. 2018/S 155-355762 a dne 6. 9. 2018 pod ev. č. 2018/S 171-388542 (dále jen „veřejná zakázka v oblasti obrany a bezpečnosti“), nabízí stejný typ pistole jako v případě šetřené veřejné zakázky, a pokud nikoli, o uvedení, o jaký typ pistole se tedy jedná, a jaké jsou mezi pistolemi rozdíly.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33216/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 požádal Úřad Univerzitu obrany (dále jen „UNOB“) o sdělení, k jakým konkrétním účelům a k plnění jakých konkrétních úkolů používají příslušníci AČR při výkonu služby pistole; zda příslušníci AČR využívají při výkonu služby pistole za nějakým specifickým účelem, který je odlišný od využití pistolí příslušníky ostatních ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů a v případě, že ano, o uvedení tohoto využití; zda příslušníci AČR potřebují disponovat pistolemi, které mají určitou specifickou vlastnost či funkci, kterou jiné ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory nevyužijí, pokud je dotazovanému tato informace známa.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33251/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 požádal Úřad Českou republiku – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7, o sdělení, k jakým konkrétním účelům a k plnění jakých konkrétních úkolů používají příslušníci Policie České republiky (dále jen „PČR“) při výkonu služby pistole; zda příslušníci PČR disponují za účelem plnění služby pistolemi zařazenými do kategorie A ve smyslu § 4 písm. a) zákona o zbraních, a v případě, že ano, o sdělení, o jaký konkrétní typ pistole se jedná.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33629/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 požádal Úřad Českou republiku – Generální ředitelství cel, IČO 71214011, se sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha 4 (dále jen „Celní správa ČR“), o sdělení, k jakým konkrétním účelům a k plnění jakých konkrétních úkolů používají příslušníci Celní správy ČR při výkonu služby pistole; zda příslušníci Celní správy ČR disponují za účelem plnění služby pistolemi zařazenými do kategorie A ve smyslu § 4 písm. a) zákona o zbraních, a v případě, že ano, o sdělení, o jaký konkrétní typ pistole se jedná.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33630/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 požádal Úřad Českou republiku – Vězeňská služba České republiky, IČO 00212423, se sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha 4 (dále jen „Vězeňská služba ČR“), o sdělení, k jakým konkrétním účelům a k plnění jakých konkrétních úkolů používají příslušníci Vězeňské služby ČR při výkonu služby pistole; zda příslušníci Vězeňské služby ČR disponují za účelem plnění služby pistolemi zařazenými do kategorie A ve smyslu § 4 písm. a) zákona o zbraních, a v případě, že ano, o sdělení, o jaký konkrétní typ pistole se jedná.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33631/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 požádal Úřad Českou republiku – Kancelář prezidenta republiky, IČO 48136000, se sídlem Hrad I. nádvoří 1, 119 00 Praha 1, o sdělení, k jakým konkrétním účelům a k plnění jakých konkrétních úkolů používají příslušníci Vojenské kanceláře prezidenta republiky a dále také příslušníci Hradní stráže při výkonu služby pistole; zda příslušníci Vojenské kanceláře prezidenta republiky a dále také příslušníci Hradní stráže disponují za účelem plnění služby pistolemi zařazenými do kategorie A ve smyslu § 4 písm. a) zákona o zbraních, a v případě, že ano, o sdělení, o jaký konkrétní typ pistole se jedná.

Dne 9. 12. 2019 doručil dodavatel Česká zbrojovka a.s. Úřadu v reakci na přípis Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33431/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 své sdělení z téhož dne, v němž k prvnímu dotazu Úřadu uvedl následující: „Česká zbrojovka a.s. nabízí a nabízela v minulosti ozbrojeným složkám pistole, které jsou klasifikovány jako zbraně kategorie A ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů. Jedná se především o ozbrojené složky armádního typu, ale i ozbrojené složky policejní, speciální. Tento typ zbraně nabízíme především v případech, kdy zadavatel (budoucí uživatel) používá se zbraněmi speciální vojenské střelivo např. 9x19 mm NATO nebo subsonické střelivo pro použití s tlumičem hluku výstřelu, speciální průbojné střelivo nebo jiné speciální střelivo např. Frangible (https://en.wikipedia.org/wiki/Frangible_bullet) určené pro použití v zavřených prostorech – např. při zákroku prot pachateli v letadle apod. Dále v případě kdy je na zbraň kladen požadavek na speciální odolnost nebo speciální příslušenství jako zmíněné tlumiče hluku výstřelu, speciální laserové zaměřovače nebo osvětlovače, které jsou i svým charakterem v civilním prostředí zakázané. Mimo pistole CZ P-10 F 9x19 mm NATO a CZ P-10 C 9x19 mm NATO nabídnuté Armádě ČR jsou to dále: Pistole CZ P-10 S 9x19 mm NATO, Pistole CZ P 07 9x19 mm NATO, Pistole CZ P-09 9x19 mm NATO.“.

K druhému dotazu Úřadu uvedl dodavatel Česká zbrojovka a.s. ve svém sdělení ze dne 9. 12. 2019 následující: „Pistole CZ P-10 se ve vojenském provedení vyrábí ve třech velikostech CZ P-10 F 9x19 mm NATO; CZ P-10 C 9x19 mm NATO; CZ P-10 S 9x19 mm NATO; Česká zbrojovka a.s. pak disponuje i další řadou tzv. kohoutových pistolí ve vojenském provedení CZ P 07 9x19 mm NATO a CZ P-09 9x19 mm NATO. Všechny výše uvedené vojenské pistole kategorie A mají i svoji civilní verzi, která z těchto vojenských verzí vychází, ale je konstrukčně odlišná.“.

K třetímu dotazu Úřadu uvedl potom dodavatel Česká zbrojovka a.s. ve svém sdělení ze dne 9. 12. 2019, že v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku v oblasti obrany a bezpečnosti dodavatel Česká zbrojovka a.s. nabízel „civilní provedení pistoli CZ P-10 C 9x19 mm Luger.“.

Dne 10. 12. 2019 doručila Úřadu Celní správa ČR v reakci na přípis Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33629/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 své sdělení ze dne 9. 12. 2019, v němž Celní správa ČR k prvnímu dotazu Úřadu odkázala na zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně na ustanovení § 44 a 45 tohoto zákona, v němž je upraveno použití služebních zbraní Celní správou ČR.

K druhému dotazu Úřadu Celní správa ČR ve svém sdělení uvedla, že zákon o zbraních se nevztahuje na zbraně, střelivo a munici, které jsou nabývány nebo drženy ve výzbroji bezpečnostními sbory. Dále Celní správa ČR odkázala na své vyjádření k návrhu doručené Úřadu v souvislosti se správním řízením vedeným ve věci přezkumu veřejné zakázky v oblasti obrany a bezpečnosti (u Úřadu vedeno pod sp. zn. S0408/2019/VZ, pozn. Úřadu).

Dne 10. 12. 2019 doručil zadavatel Úřadu v reakci na usnesení č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33237/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 své vyjádření z téhož dne, v němž uvádí následující: „Požadavek na realizaci veřejné zakázky (…) je založen na budování schopností Armády České republiky (dále jen AČR), které směřují k naplňování jejich základních povinností vyplývajících z ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky, čl. 1 (Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu) a rovněž ze Zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách, který v hlavě III, § 9 stanovuje úkoly ozbrojených sil a to zejména: připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení; plnit úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení.“.

K prvnímu dotazu Úřadu zadavatel ve svém vyjádření ze dne 10. 12. 2019 uvedl, že v rámci přípravy k obraně České republiky jsou vojáci AČR připravováni k plnění úkolů ve všech předpokládaných klimatických podmínkách a v nejrůznějších situacích, přičemž i v zahraničních operacích jsou pistole jednou ze základních součástí výzbroje jednotlivce umožňující plnění stanovených úkolů.

Ke druhému dotazu Úřadu uvedl zadavatel ve svém vyjádření ze dne 10. 12. 2019 následující: „(…) ppožadavky na pistole pro příslušníky AČR odpovídají charakteru úkolů a prostředí, ve kterém se používají. Jednotlivé součásti AČR jsou připravovány plnit své specifické úkoly (Speciální síly, průzkumné a výsadkové jednotky, vzdušné síly) a to i v rámci operací, které vyžadují skryté nebo utajené použití zbraně za všech světelných podmínek. Z těchto důvodů je nutné zejména krátké zbraně (pistole) vybavit úpravou pro dodatečné umístění speciální výbavy (svítilny, tlumiče, laserové značkovače). Kromě různých klimatických a terénních podmínek se předpokládá i používaní zbraní v podmínkách předpokládaného použití zbraní hromadného ničení (ZHN) nepřítelem. Z těchto důvodů u výzbroje vojáka musí být zabezpečena odolnost zbraní proti těmto látkám a zvýšená odolnost proti korozi způsobené použitím dekontaminačních roztoků a směsí při zachování plné funkčnosti zbraně.“.

Ke třetímu dotazu Úřadu uvedl zadavatel ve svém vyjádření ze dne 10. 12. 2019 následující: »(…) ppistole označené jako „pistole CZ P-10 C ráže 9 x 19 mm“, „pistole CZ P-10 C ráže 9 x 19 mm s úpravou pro tlumič“, „pistole CZ P-10 F ráže 9 x 19 mm“, „pistole CZ P-10 F ráže 9 x 19 mm s úpravou pro tlumič“ (dále jen pistole CZ P-10 C a pistole CZ P-10 F) požaduje AČR se specifickými vlastnostmi: - Na zbrani jsou mířidla (muška i hledí) s tritiovou kapslí pro použití za zhoršených světelných podmínek. - Zbraň musí umožňovat vedení střelby při všech možných bojových činnostech, za použití zavedených prostředků individuální ochrany proti ZHN a při použití zimních doplňků, balistické ochrany a ochranných brýlí, při extrémních klimatických a bojových podmínkách (např. po katapultáži pilota z letadla, po seskoku vojáka či shozu zbraní s padákem, po překonání vodní překážky plaváním či hlubokým broděním, vysoká prašnost, extremní změny teplot). - Zbraň musí umožnit střelbu cvičnými a speciálními náboji. - Zbraň musí vykazovat vysokou míru spolehlivosti a bezpečnosti při používání a manipulaci. - Zbraně musí být schopna spolehlivé střelby standardizovanými náboji NATO při zachování minimální požadované životnosti to je min. 15 000 výstřelů nebo min. 20 let. - Životnost hlavně (balistická) je min. 15 000 výstřelů nebo min. 20 let. - Povrchová ochrana zbraně musí mít minimální odrazivost světelných zdrojů, odolnost proti otěru, korozi, slané a sladké vodě, vlhku, agresivním látkám a produktům vznikajících při střelbě při použití konzervačních prostředků schválených k používání v AČR. Povrchová ochrana zbraně musí být zároveň odolná proti chemickým látkám používaných v AČR k dekontaminaci materiálu po použití bojových otravných látek a následkům jaderného výbuchu (radioaktívní spad). - Zbraň musí být plně funkční i po provedené dekontaminaci zbraně. - Musí být uzpůsobena k upevnění značkovacích a osvětlovacích zařízení (dle MIL STD 1913). - Jednotlivé konstrukční prvky zbraně musí být vyrobeny v takových výrobních tolerancích, aby byla možná zaměnitelnost dílů v rámci dané série a mezi jednotlivými sériemi.«.

Dne 10. 12. 2019 doručila Vězeňská služba ČR Úřadu v reakci na přípis č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33630/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 podání z téhož dne, jehož obsahem byla žádost o prodloužení lhůty stanovené Úřadem ve výše uvedeném přípisu, a to do dne 16. 12. 2019, odůvodněná příliš krátkou délkou původní lhůty.

Dne 10. 12. 2019 doručila PČR Úřadu v reakci na přípis Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33251/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 své sdělení z téhož dne, v němž k prvnímu dotazu Úřadu uvedla, že použití služební zbraně příslušníky PČR se řídí zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a dalšími souvisejícími právními předpisy.

Ke druhému dotazu Úřadu PČR ve svém sdělení uvedla, že zákon o zbraních se nevztahuje na zbraně, střelivo a munici, které jsou nabývány nebo drženy ve výzbroji ozbrojenými silami České republiky, Vojenskou policií, bezpečnostními sbory, a že se v ozbrojených složkách kategorizace zbraní dle zákona o zbraních nepoužívá. Dále PČR uvedla následující: »Zařazení zbraně do kategorie A ve smyslu § 4 písm. a) zákona nesouvisí se skutečností, zda se jedná o zbraň služební či nikoli. Zařazení zbraní do kategorií ve smyslu zákona se zpravidla provádí při uvádění zbraní na civilní trh, tedy při jejich přeřazení do režimu zákona. Z uvedeného důvodu Policie ČR nemůže predikovat, zda nějaké stávající služební zbraně, pakliže by byly v budoucnu v rámci odprodeje majetku státu uvolněny pro prodej na civilním trhu, budou případně zařazeny do kategorie A. Z pohledu Policie ČR je služební zbraní pistole, která vyhovuje stanoveným technicko - taktickým a uživatelským požadavkům, a je zde užívána k plnění služebních úkolů ve smyslu zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky a souvisejících interních předpisů. V Policii ČR jsou v současné době jako služební zbraně zavedeny dvě značky pistolí, a to CZ mod. 75 D Compact, z produkce České zbrojovky, jako pistole určené pro základní útvary a pistole Glock,z produkce firmy Glock, zejména modely 17 a 19, jako pistole určené pro speciální jednotky a exponované složky. Všechny uvedené pistole jsou komorovány pro ráži 9x19. Zavedené zbraně vyhovují příslušným „vojenským standardům“ (CZ - tuzemskému TPVD-637-81, Glock - mezinárodnímu NATO AC 225) a zajišťují spolehlivou a bezpečnou funkci se střelivem dle standardů NATO (STANAG 4090) i předpisů C.I.P. Rozdíly zde existují ve značení, kdy služební pistole CZ jsou s ohledem na tuzemskou tradici označeny „tormentační značkou T“ (kusová přejímka pro ozbrojené složky), zatímco služební pistole Glock jsou v souladu se „zažitým západním standardem“ označeny zkušební značkou C.I.P. (tj. ověření výrobku v souladu se standardy NATO i s mezinárodní úmluvou C.I.P. = omezení obchodních bariér), což nepochybně usnadňuje jejich případné pozdější uvolnění na civilní trh (např. při odprodeji majetku státu), neboť u nich, na rozdíl od pistolí CZ mod. 75 D Compact, nebude třeba dodatečně řešit proces kusového ověřování ve smyslu zák. č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů.«.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-34204/2019/533/BŠp ze dne 11. 12. 2019 Úřad v reakci na žádost Vězeňské služby ČR ze dne 10. 12. 2019 prodloužil lhůtu stanovenou Úřadem v přípisu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33630/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019, a to do dne 16. 12. 2019.

Dne 12. 12. 2019 doručila Vojenská kancelář prezidenta republiky Úřadu v reakci na přípis Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33631/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 své sdělení ze dne 11. 12. 2019, v němž k prvnímu dotazu Úřadu uvedla následující: »Příslušníci Vojenské kanceláře prezidenta republiky mají přidělenu pistoli jako jedinou osobní zbraň. Její použití, mimo běžný výcvik, by vycházelo z konkrétní situace při plnění úkolů dle zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon“), popř. na základě ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. Primárně se však samozřejmě jedná o zbraň určenou k osobní ochraně vojáka. Příslušníci Hradní stráže mají pistoli přidělenu jako základní osobní zbraň. Další typy zbraní (samopal, útočnou pušku atd.) mají přiděleny v závislosti na zastávané funkci. U Hradní stráže se pistole používají v každodenním plnění úkolů podle § 28 Zákona při zajištění výkonu dozorčí a strážní služby. Konkrétní použití zbraně (nejen pistole) se dále řídí ustanovením § 42 Zákona.«.

Ke druhému dotazu Úřadu uvedla Vojenská kancelář prezidenta republiky ve svém sdělení ze dne 11. 12. 2019, že příslušníci Vojenské kanceláře prezidenta republiky i Hradní stráže používají pistole dodavatele Česká zbrojovka a. s., typ CZ 75 SP-01 PHANTOM, přičemž informací o zařazení této zbraně do kategorií ve smyslu § 4 zákona o zbraních nedisponuje.

Dne 12. 12. 2019 doručilo MPO Úřadu v reakci na přípis Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33430/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 své sdělení z téhož dne, v němž odkazuje na § 3 odst. 3 a § 74 odst. 7 zákona o zbraních a uvádí, že „ČÚZZS je tak na základě uvedených ustanovení oprávněn vydávat rozhodnutí o zařazení typu zbraně do některé z výše uvedených kategorií bez ohledu na to, zda se jedná o zbraně vojenské (dle § 5 písm. a) zákona o zbraních) nebo o zbraně civilní, přičemž tuto skutečnost neovlivní ani možnost jejich případného nabytí ozbrojenými silami České republiky.“.

Dne 13. 12. 2019 doručila UNOB Úřadu v reakci na přípis Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33216/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 své sdělení ze dne 12. 12. 2019, v němž k prvnímu dotazu Úřadu odkazuje na zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně na § 2, § 3a a § 42 tohoto zákona.

Ke druhému dotazu Úřadu UNOB ve svém sdělení ze dne 12. 12. 2019 uvádí, že „Odlišnost od využití pistolí v bezpečnostních sborech je podle odstavce (13) a (14) zákona o ozbrojených silách, kde je uvedeno, že mohou být zbraně a tedy i pistole použity příslušníky AČR v operačním nasazení a úkolovém uskupení. Odlišnost pistole příslušníků AČR spočívá zpravidla v tom, že umožňuje použití v kombinaci se zavedenou výstrojí a tedy díky dobrým manévrovacím schopnostem má předpoklady pro bezpečné použití ve stísněných prostorách, umožňuje střelbu za ztížených světelných podmínek (např. použitím tritiových mířidel), umožňuje spolehlivou střelbu pod vodou, umožňuje střelbu vojenským střelivem splňujícím ČOS 130502 (STANAG 4090), zpravidla u speciálních jednotek umožňuje použití s úsťovými zařízeními např. tlumič hluku výstřelu.“.

Ke třetímu dotazu Úřadu UNOB ve svém sdělení uvádí, že „Specifické požadavky na vlastnost nebo funkci jsou nastaveny zpravidla podle druhu a použití vojsk jako např. kombinace s výstrojí (absence kohoutku kvůli možnému zachycení o výstroj, 3 pouzdra pro nošení umožňující variabilnost od vysoké míry pohotovosti k použití až po značnou míru ochrany zbraně vůči znečištění), zbraně jsou zkoušeny, ověřovány a tormentovány pro vojenské střelivo (vojenské předpisy a normy např. MOPI se liší od civilních CIP). Zejména se mohou lišit vůlí v uzamykacím uzlu, rozměry vývrtu hlavně, tormentačním tlakem zkušebního náboje. Zpravidla bývá garantovaná spolehlivost funkce ve ztížených provozních podmínkách např. dle TP-VD-637-81 nebo STANAG (rozsah provozních teplot, znečištění …), mohou se vyznačovat zvýšenou odolností povrchových úprav např. vůči slané vodě či odmořovacím prostředkům (po použití v zamořených oblastech), vyznačují se vyšší požadovanou vzájemnou zaměnitelností dílů, dále jsou zpravidla označeny jako vojenský materiál (přejímacími značkami) a v kombinaci s vojenským střelivem se zpravidla tyto zbraně vyznačují vyšší průbojností a nižší ranivostí.“.

Dne 16. 12. 2019 doručila Vězeňská služba ČR Úřadu v reakci na přípis Úřadu č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33630/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 své sdělení ze dne 12. 12. 2019, v němž k prvnímu dotazu Úřadu odkazuje Vězeňská služba ČR na zákonč. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů a vyjmenovává jednotlivé konkrétní činnosti, které v souladu s tímto zákonem provádí. Dále Vězeňská služba ČR uvedla, na výkonu jakých činností spolupracuje v rámci „Dohody o vzájemné spolupráci mezi Generálním štábem Armády České republiky a Vězeňskou službou České republiky“ ze dne 9. 2. 2016.

Ke druhému dotazu Úřadu Vězeňská služba ČR ve svém sdělení ze dne 12. 12. 2019 uvedla následující: »VS ČR používá dlouhé palné zbraně i krátké palné zbraně. V současné době se VS ČR nachází ve fázi přezbrojování. V rámci tohoto přezbrojení VS ČR již odprodala zastaralé pistole vzor 82, které do poloviny roku 2014 používala v rámci výkonu služby. Tyto pistole odpovídaly definici zbraně kategorie A dle současného znění ust. § 4 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“). Nyní má Vězeňská služba ČR ve svém zbrojním arzenálu ještě pistole vzor 75 v různých modifikacích. Tyto pistole vzor 75 VS ČR získala v rámci bezúplatného převodu jako nepotřebný materiál mezi ozbrojenými složkami. Vzhledem k jejich stáří ne vždy docházelo k certifikovanému označení a není tedy možné jednoznačně říci, zda na těchto zbraních byly prováděny zkoušky podléhající vojenské certifikaci. Vzhledem k tomu, že všechny ostatní zbraně VS ČR nesou označení vojenského materiálu v souladu se zákonem 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky a odpovídají definici zbraně kategorie A dle § 4 písm. a) zákona o zbraních a střelivu, chová se VS ČR k těmto pistolím také jako k vojenskému materiálu. I v případě plánované obměny pistolí budou tyto pistole vzor 75 odprodávány jako vojenský materiál. V rámci plánovaného přezbrojení pak bude VS ČR vždy i nadále požadovat vojenské zbraně.«.

Dne 13. 12. 2019 bylo zástupci navrhovatele umožněno na základě jeho žádosti ze dne 9. 12. 2019 nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0105/2019/VZ.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-35049/2019/533/BŠp ze dne 18. 12. 2019 stanovil Úřad účastníkům řízení podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Dne 18. 12. 2019 obdržel Úřad podání navrhovatele z téhož dne, jehož obsahem byla žádost o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí stanovené Úřadem usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-35049/2019/533/BŠp ze dne 18. 12. 2019 odůvodněná nedostatečnou délkou Úřadem stanovené lhůty a ztíženým procesním postavením navrhovatele vzhledem k dalšímu šetření prováděnému ve věci Úřadem.

Dne 19. 12. 2019 bylo zástupci navrhovatele umožněno na základě jeho žádosti ze dne 18. 12. 2019 nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0105/2019/VZ.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-35337/2019/533/BŠp ze dne 20. 12. 2019 Úřad navrhovateli v reakci na žádost o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí ze dne 18. 12. 2019 sdělil, že lhůtu určenou usnesením č. j. S0105/2019/VZ-35049/2019/533/BŠp ze dne 18. 12. 2019 považuje s ohledem na šetřenou problematiku za přiměřenou a zcela dostačující pro seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření se k nim, přičemž uvedenou lhůtou není ohrožen účel řízení.

Dne 2. 1. 2020 doručil navrhovatel Úřadu své vyjádření k podkladům rozhodnutí z téhož dne. Ve svém vyjádření navrhovatel uvádí, že Úřad poté, co účastníky řízení vyzval k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí usnesením ze dne 14. 11. 2019, pokračoval ve shromažďování dalších podkladů pro rozhodnutí, o čemž však Úřad navrhovatele, na rozdíl od zadavatele, nijak neinformoval a navrhovatel se o této skutečnosti dozvěděl až v důsledku nahlížení do spisu. Takový postup představuje dle navrhovatele zvýhodňování zadavatele a svědčí o nerovném přístupu Úřadu k účastníkům správního řízení. Navrhovatel rovněž poukazuje na novou lhůtu stanovenou Úřadem k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a vyjádření se k nim, když uvádí, že tato byla stejně jako předchozí lhůta k vyjádření se k podkladům stanovena ve zcela nepřiměřené délce s ohledem na význam, rozsah a složitost problematiky, která je předmětem správního řízení. Navrhovatel považuje takový postup ze strany Úřadu za nezákonný, přičemž takové konstantní porušování procesních práv navrhovatele ze strany Úřadu bude mít dle jeho názoru vliv na zákonnost rozhodnutí Úřadu ve věci.

Ve vztahu k dalšímu šetření provedenému Úřadem po uložení původní lhůty k vyjádření se k podkladům navrhovatel uvádí, že toto další shromažďování podkladů vítá, neboť je z něho zřejmé, že navrhovatel svými vyjádřeními a poukázáním na důkazy zpochybnil zákonnost postupu zadavatele. Navrhovatel ovšem nechápe, proč Úřad i nadále shromažďuje podklady pouze ve vztahu k pistolím a nikoliv též ve vztahu k útočným puškám, neboť jak bylo prokázáno ve vztahu k pistolím, zařazení do kategorie A dle zákona o zbraních je zcela irelevantní z hlediska toho, zda se jedná o vojenský materiál ve smyslu zákona, či nikoliv a totéž platí i u útočných pušek. Dále se navrhovatel vyjadřuje k podkladům, které Úřad shromáždil na základě svého vlastního šetření, které prováděl po uložení původní lhůty k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí.

K účelům a úkolům služebních pistolí v ozbrojených silách a bezpečnostních složkách státu navrhovatel uvádí, že z provedeného šetření vyplývá, že úkoly služební pistole jsou napříč celým spektrem dotazovaných uživatelů z ozbrojených sil a bezpečnostních sborů srovnatelné, resp. totožné, když primárním úkolem služební pistole v ozbrojených silách i v bezpečnostních sborech je eliminace nechráněné živé síly na krátké vzdálenosti.

Ke kategorizaci zbraní ve smyslu zákona o zbraních navrhovatel opětovně uvádí, že zákon o zbraních se nevztahuje na zbraně, střelivo a munici, které jsou nabývány nebo drženy ve výzbroji ozbrojenými silami České republiky, Vojenskou policií či bezpečnostními sbory. Navrhovatel odkazuje na odpověď získanou Úřadem v rámci šetření od Policejního prezidia České republiky. Dle názoru navrhovatele v průběhu správního řízení vyplynulo, že kategorizace dle § 4 zákona o zbraních umožňuje, aby dva technicky naprosto totožné výrobky se stejnými parametry, vlastnostmi a výkony byly zařazeny do zcela odlišných kategorií, a to jen na základě volby jiného režimu ověření. Navrhovatel konstatuje, že kategorizace zbraní ve smyslu § 4 zákona o zbraních je pro rozhodnutí ve věci zcela irelevantní, což potvrzují i odpovědi, které Úřad obdržel v rámci svého posledního šetření. Navrhovatel rovněž konstatuje, že v tomto směru je založeno na zcela nesprávných závěrech i rozhodnutí předsedy Úřadu, pokud v podstatě za jedinou relevantní skutečnost pro posouzení zbraní, které jsou předmětem této veřejné zakázky, jakožto vojenského materiálu ve smyslu zákona, považuje jejich zařazení do kategorie A dle zákona o zbraních.

Ke sdělení zadavatele ze dne 10. 12. 2019 navrhovatel uvádí, že i příslušníci bezpečnostních sborů jsou běžně vysíláni do zahraničních misí, včetně misí ve velmi exotických zemích, přičemž logicky i služební pistole pro ozbrojené bezpečnostní sbory (nikoliv pouze pro AČR) musí zajistit spolehlivou a bezpečnou funkci v širokém spektru podmínek a situací. V tomto smyslu navrhovatel odkazuje na veřejnou zakázku v oblasti obrany a bezpečnosti, která je u Úřadu šetřena ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0408/2019/VZ, a uvádí, že z tohoto vyplývá, že vlastnosti zbraní poptávaných zadavatelem nejsou specifické pro vojenské účely. Rovněž navrhovatel odkazuje na stanoviska zahraničních výrobců zbraní, která již Úřadu dříve doložil, ze kterých je dle navrhovatele patrné, že vlastnosti zbraní jejich produkce jsou shodné jak pro ozbrojené síly, tak pro bezpečnostní sbory. Dále navrhovatel uvádí jednotlivé vlastnosti, které jsou dle zadavatele specifické pro vojenskou pistoli, a posuzuje tyto vlastnosti u pistolí používaných bezpečnostními sbory, přičemž z uvedeného srovnání má dle navrhovatele vyplývat, že tvrzení zadavatele o specificky vojenském charakteru jím požadovaných pistolí jsou zcela účelová. Navrhovateli tedy není vůbec zřejmé, v čem by měly spočívat podstatné rozdíly ve vlastnostech „vojenské“ pistole CZ P-10 NATO oproti civilní, resp. služební, verzi této pistole.

K vyjádření dodavatele Česká zbrojovka a. s. ze dne 9. 12. 2019 navrhovatel opětovně uvádí, že konstrukční rozdíly mezi jednotlivými rozměrovými variantami pistolí, např. CZ P-10 F NATO a CZ P-10 C NATO, jsou podstatně větší, než rozdíly mezi údajně „vojenským“ a „civilním“ provedením pistole CZ P-10. Dle navrhovatele ze zadávací dokumentace k veřejné zakázce v oblasti obrany a bezpečnosti v porovnání k požadavkům zadavatele v šetřené veřejné zakázce vyplývá, že nelze konstatovat, že by byly požadavky ozbrojených sil (AČR) na „vojenskou“ pistoli jakkoliv specifické oproti služebním pistolím používaným bezpečnostními sbory, a Úřad by proto měl tuto zadávací dokumentaci analyzovat. Sám dodavatel Česká zbrojovka a.s. jako výrobce předmětných zbraní ve svých katalozích a na internetových stránkách deklaruje, že tyto zbraně jsou určeny pro „oficiální ozbrojené složky“.

K vyjádření UNOB ze dne 12. 12. 2019 navrhovatel uvádí, že z odpovědi UNOB jakožto rezortní organizace Ministerstva obrany, tedy zadavatele, je zcela zřejmá snaha za každou cenu najít rozdíly mezi zbraněmi pro ozbrojené síly a bezpečnostní složky tak, aby se obhájilo využití výjimky dle § 29 písm. s) zákona zadavatelem, a proto kopíruje argumenty zadavatele. Jak ale vyplývá ze skutečností, které v řízení vyšly najevo, údajně specificky vojenské vlastnosti pistolí, které jsou specifikovány v odpovědi UNOB, jsou zcela běžným standardem i u služebních pistolí používaných nevojenskými bezpečnostními sbory, a proto nemohou být důvodem, resp. důkazem o tom, že se v případě pistolí, které mají být dodány na základě této veřejné zakázky, jedná o vojenský materiál ve smyslu zákona.

Z odpovědí, které si Úřad dodatečně vyžádal od zástupců jednotlivých bezpečnostních sborů, je dle navrhovatele zřejmé, že zbraně poptávané zadavatelem jsou ve standardní výbavě bezpečnostních sborů, nikoliv pouze AČR; tato skutečnost platí nejenom ve vztahu k pistolím, nýbrž i ve vztahu k útočným puškám. Navrhovatel má za to, že bylo zcela jednoznačně prokázáno, že zbraně, které mají být předmětem dodávek na základě této veřejné zakázky, nenaplňují definici vojenského materiálu dle § 28 odst. 1 písm. n) zákona.

Dále navrhovatel uvádí, že zadavatel neprokázal ani naplnění další nezbytné podmínky pro použití výjimky dle § 29 písm. s) zákona spočívající v tom, že takový postup, tj. přímé zadání veřejné zakázky bez řádného zadávacího řízení dle zákona, je nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky.

Navrhovatel má za to, že z dosud provedených důkazů nelze usuzovat na splnění podmínek pro použití výjimky dle § 29 písm. s) zákona, resp. shromážděné podklady jednoznačně prokazují, že se v případě zbraní, které mají být předmětem veřejné zakázky, a to jak pistolí, tak útočných pušek, nejedná o vojenský materiál ve smyslu zákona. Pokud však ani z dosud nashromážděných podkladů nemá Úřad za to, že zde neexistují podmínky pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. s) zákona, trvá navrhovatel na tom, aby Úřad nechal zpracovat příslušný znalecký posudek v oboru zbraní a střeliva, který jako jediný může tuto otázku definitivně odpovědět, a to jak ve vztahu k pistolím, tak ve vztahu k útočným puškám, které mají být předmětem šetřené veřejné zakázky.

Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, vyjádření účastníků řízení a s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru obsaženému v rozhodnutí předsedy Úřadu, rozhodl o zamítnutí návrhu.

Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Úřad primárně posoudil, zda je splněn předpoklad stanovený v § 4 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele veřejné zakázky. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona taxativně vymezuje pět skupin subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona Česká republika, kdy dle citovaného ustanovení zákona se v případě České republiky organizační složky státu považují za samostatné zadavatele.

Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky“), za stát právně jedná vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon nestanoví jinak.

Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky tudíž vyplývá, že za stát, tzn. za Českou republiku, coby veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona, jednají, a tedy i veřejné zakázky zadávají, jednotlivé organizační složky státu.

Podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky jsou organizačními složkami státu, mimo jiné, i ministerstva.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Úřad tudíž tuto část odůvodnění uzavírá s konstatováním, že zadavatel, tj. Ministerstvo obrany, jakožto organizační složka státu podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky, tedy organizační složka České republiky, je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tak v šetřeném případě bez nejmenších pochyb dána.

Podle § 28 odst. 1 písm. n) zákona se pro účely zákona rozumí vojenským materiálem zbraně, střelivo a další materiál, který je speciálně určen, zkonstruován nebo přizpůsoben pro vojenské účely; seznam vojenského materiálu je uveden v příloze č. 1 k zákonu.

Podle § 29 písm. s) zákona zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o veřejnou zakázku, jejímž předmětem je výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním, a tento postup je nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, přičemž tento postup nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

Podle § 250 odst. 1 písm. f) zákona lze návrh podat proti všem úkonům i opomenutím zadavatele, které nejsou v souladu se zákonem a v jejichž důsledku vznikla nebo hrozí újma na právech navrhovatele, a to zejména proti a) zadávacím podmínkám, b) dobrovolnému oznámení, c) vyloučení účastníka zadávacího řízení, d) rozhodnutí o výběru dodavatele, e) volbě druhu zadávacího řízení, nebo f) postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení.

Podle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Podle bodu 1. přílohy č. 1. k zákonu náleží do seznamu vojenského materiálu podle § 28 písm. n) zákona ruční a lafetované střelné zbraně s výjimkou loveckých a sportovních zbraní: pušky, karabiny, revolvery, pistole, samopaly, kulomety a granátomety, plamenomety.

Podle § 18 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), zadavatel není povinen zadávat podle ZVZ veřejné zakázky, jestliže jde o veřejné zakázky, jejichž předmětem je výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním, a tento postup je nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky; tento postup přitom nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

Podle § 56 správního řádu závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Usnesení se oznamuje pouze znalci. O zamýšleném ustanovení znalce, popřípadě o ustanovení znalce správní orgán vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně a předložil mu jej ve lhůtě, kterou současně určí. Může znalce také vyslechnout.

Podle § 64 odst. 1 správního řádu správní orgán může řízení usnesením přerušit a) současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2 správního řádu, b) současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s určitým úkonem v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení pokračuje, jakmile mu byl předložen doklad o zaplacení správního poplatku, c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán

dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a) správního řádu,

učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu, anebo

učinil úkon podle § 57 odst. 4 správního řádu; za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení podle § 19 správního řádu a vyvěšení písemnosti na úřední desce, d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi, e) z dalších důvodů stanovených zákonem.

Podle § 65 odst. 1 správního řádu po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony, kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138 správního řádu. Lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1 správního řádu, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo.

Podle § 65 odst. 2 správního řádu správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle § 64 odst. 2 nebo 3 správního řádu. Bylo-li řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo 3 správního řádu, může v řízení správní orgán pokračovat též na požádání účastníka, který požádal o jeho přerušení. O tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu.

Podle § 73 odst. 2 správního řádu věty první před středníkem je pravomocné rozhodnutí závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány.

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), se zbraně a střelivo pro účely tohoto zákona rozdělují na a) zakázané zbraně, zakázané střelivo nebo zakázané doplňky zbraní - kategorie A (dále jen „zbraně kategorie A“), b) zbraně podléhající povolení - kategorie B (dále jen „zbraně kategorie B“), c) zbraně podléhající ohlášení - kategorie C (dále jen „zbraně kategorie C“) a d) ostatní zbraně - kategorie D (dále jen „zbraně kategorie D“), e) střelivo do zbraní kategorií A až D, které není zakázané (dále jen „střelivo“).

Podle § 3 odst. 3 zákona o zbraních v pochybnostech o zařazení typu zbraně nebo střeliva do kategorie podle § 3 odst. 1 zákona o zbraních rozhoduje Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Postup Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva při zařazování typu zbraně nebo střeliva do kategorie podle § 3 odst. 1 zákona o zbraních stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 4 písm. a) bodu 1. a 2. zákona o zbraních jsou zbraněmi kategorie A zbraně

vojenské, včetně odpalovacích zařízení, s výjimkou pušek, pistolí a revolverů, ověřených pro civilní použití, pokud podléhají ověřování podle zvláštního právního předpisu,

samočinné.

Dle Přílohy 1 „Vymezení zbraní a střeliva“ části první „Druhy zbraní“ bodu 12. zákona o zbraních (dále jen „příloha 1 zákona o zbraních“) je samočinnou zbraní palná zbraň, u níž se opětovné nabití děje v důsledku předchozího výstřelu, a u které konstrukce umožňuje více výstřelů na jedno stisknutí spouště.

Dle bodu 17. přílohy 1 zákona o zbraních je vojenskou zbraní střelná zbraň, která je určena k vedení námořní, letecké nebo pozemní války.

Dle § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 369/2002 ze dne 26. července 2002, kterou se stanoví postup Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva při zařazování typu zbraně nebo střeliva do kategorie (dále jen „vyhláška č. 369/2002“), při zařazování typu zbraně nebo střeliva do kategorie vychází ČÚZZS z technických kritérií stanovených v § 3 až 7 § zákona o zbraních a v příloze zákona o zbraních a dále zejména z a) dovoleného výrobního provedení zbraně nebo střeliva, b) funkčních a střeleckých charakteristik zbraně, c) vzhledu zbraně, d) roku vývoje nebo výroby zbraně, e) celkové délky zbraně, f) počtu nábojů v podávacím ústrojí zbraně, g) dosažené kinetické energie střely na ústí hlavně, h) napínací síly u mechanické zbraně, i) funkčního principu doplňku zbraně, j) druhu zápalu střeliva, k) použitého střeliva ve zbrani, l) druhu střely v náboji.

Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 369/2002 ČÚZZS posoudí typ předložené zbraně nebo střeliva podle hledisek uvedených v § 3 odst. 1 vyhlášky č. 369/2002 a vydá rozhodnutí o zařazení typu zbraně nebo střeliva do kategorie.

Podle článku 346 odst. 1 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), (tj. bývalý článek 296 Smlouvy o založení Evropského společenství, dále jen „Smlouva o ES“) ustanovení Smluv (tj. SFEU a Smlouvy o Evropské unii) nebrání použití následujících pravidel: každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

V rozhodnutí o námitkách zadavatel k první podmínce ohledně využití výjimky podle ustanovení § 29 písm. s) zákona spočívající v požadavku na objektivní vojenskou povahu pořizovaného plnění uvedl mj. následující: »Konkrétní pušky a pistole jsou výlučně určené a zkonstruované pro vojenské účely a tudíž musí splňovat řadu podmínek, které pro ostatní obchodovatelné zbraně nejsou požadované a aplikované.

Ke druhé podmínce výjimky podle ustanovení § 29 písm. s) zákona zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl mj. následující »S ochranou podstatných zájmů bezpečnosti ČR souvisí bezpečnost dodávek, přičemž za zásadní otázku zajištění potřebných vojenských schopností a bezpečnosti dodávek je považováno zachování národních klíčových technologií v oblasti obranného průmyslu. MO z tohoto důvodu rozvíjí klíčové technologie, kapacity a prostředky, které musí být k dispozici s ohledem na národní bezpečnostní zájmy. Z hlediska pozemní techniky se jedná mimo jiné o výrobu a dodávky ručních palných zbraní a munice. Někteří dodavatelé mají zásadní vliv na dosažení a udržení suverenity těchto požadavků, proto je nezbytné podnikat kroky k ochraně aspektů schopností, které tito (strategičtí) dodavatelé poskytují, a které jsou podstatné pro zajištění bezpečnosti státu. Dle současného stavu judikatury SDEU např. Case T-26/01 (Court of First Instance) – Fiocchi munizioni SpA (IT) v Commission se jeví jako nadále přípustné přímé pořizování vojenského materiálu od národního výrobce z důvodu potřeby uchování životaschopnosti či konkurenceschopnosti tohoto národního výrobce (podpora národního obranného průmyslu) jakožto nepostradatelné součásti ochrany podstatných bezpečnostních zájmů státu.