ÚOHS S0316/2018/VZ-35595/2018/531/VNe – Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – uveřejnil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 7. 2017 pod ev. č. Z2017-018033, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 7. 2017 pod ev. č. 2017/S 128-260376, oznámení o zahájení otevřeného zadávacího řízení nadlimitní veřejné zakázky „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ – část 2 „Dodávky automobilů s pohonem 4x4“ (dále jen „veřejná zakázka“). Oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo zadavatelem do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 4. 7. 2017 a tímto dnem bylo podle § 56 odst. 1 zákona zahájeno zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

V bodu II.1.3) oznámení o zahájení zadávacího řízení je uvedeno, že se jedná o veřejnou zakázku na dodávky, přičemž z bodu II.2.4) oznámení o zahájení zadávacího řízení vyplývá, že jejím předmětem jsou „průběžné dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení s pohonem 4x4“.

Zadavatel stanovil v bodu II.2.6) oznámení o zahájení zadávacího řízení předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 250 000 000,- Kč bez DPH.

V bodu IV.1.1) oznámení o zahájení zadávacího řízení zadavatel v dalším určil, že veřejná zakázka bude zadávána v otevřeném řízení, přičemž lhůtu pro podání nabídek zadavatel stanovil v bodě IV.2.2) oznámení o zahájení zadávacího řízení do 28. 8. 2017, kterou následně opakovaně prodloužil do 22. 11. 2017.

Dne 21. 11. 2017 obdržel zadavatel od dodavatele – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – námitky z téhož dne proti zadávací dokumentaci veřejné zakázky. Zadavatel rozhodnutím ze dne 1. 12. 2017, které navrhovatel obdržel téhož dne, podané námitky odmítl.

Z protokolu o otevírání nabídek ze dne 22. 11. 2017 vyplývá, že zadavatel obdržel na plnění posuzované veřejné zakázky nabídku od jednoho účastníka – ŠKODA AUTO a.s., IČO 00177041, se sídlem tř. Václava Klementa 869, 293 01 Mladá Boleslav (dále jen „ŠKODA AUTO a.s.“).

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o jím podaných námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 11. 12. 2017 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“) u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Na základě tohoto návrhu bylo zahájeno správní řízení vedené Úřadem pod sp. zn. S0482/2017/VZ.

Úřad výrokem II. rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe ze dne 9. 2. 2018 návrh navrhovatele podle ustanovení § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Proti shora citovanému rozhodnutí podal navrhovatel rozklad ze dne 26. 2. 2018, který byl Úřadu doručen téhož dne.

Po projednání rozkladu předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0029/2018/VZ-15286/2018/321/EDo/ZSř ze dne 25. 5. 2018, které nabylo právní moci téhož dne, zrušil výrok II. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe ze dne 9. 2. 2018 a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Úřad následně dne 22. 6. 2018 vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-18674/2018/531/VNe, jež nabylo právní moci dne 11. 7. 2018 (dále jen „předchozí rozhodnutí“), kterým výrokem II. podle § 263 odst. 5 zákona zrušil rozhodnutí zadavatele ze dne 1. 12. 2017 o námitkách navrhovatele ze dne 21. 11. 2017.

Zadavatel o námitkách navrhovatele ze dne 21. 11. 2017 znovu rozhodl svým rozhodnutím ze dne 25. 7. 2018 tak, že je opět odmítl. Předmětné rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 25. 7. 2018.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele ze dne 25. 7. 2018 o jím podaných námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 6. 8. 2018 návrh u Úřadu.

Navrhovatel v podaném návrhu brojí proti zadávacím podmínkám uvedeným v zadávací dokumentaci, kdy je přesvědčen, že tyto jsou v rozporu s pravidly zákona a základními zásadami zadávání veřejných zakázek.

V úvodu návrhu navrhovatel konstatuje, že rozhodnutí zadavatele ze dne 25. 7. 2018 o jeho námitkách je nepřezkoumatelné, neboť zadavatel se s podanými námitkami opět věcně nevypořádal, jelikož na ně znovu reagoval pouze obecným sdělením, které není ničím konkrétním podloženo. Navrhovatel zdůrazňuje, že nastavení technických podmínek v kombinaci s dalšími zadávacími podmínkami omezuje okruh dodavatelů pouze na výrobce ŠKODA AUTO a.s., nelze tedy hovořit o hospodárnosti postupu zadavatele. Navrhovatel nesouhlasí s tvrzením zadavatele, že omezení soutěže zapříčiněné nesplněním zadávacích podmínek je důsledkem obchodního rozhodnutí jednotlivých výrobců, a nesouhlasí ani s tvrzením, že většina potenciálních výrobců není orientována na výseč relevantního trhu, jíž pokrývají požadavky zadavatele. Pakliže zadavatel argumentuje, že navrhovatel, který na vyjmenovaných technických parametrech demonstruje, že tyto působí jako „filtr“, v jehož důsledku jsou všichni výrobci až na jednoho ze soutěže o šetřenou veřejnou zakázku vyloučeni, nemá pravdu, jedná se o obecnou proklamaci, která nemá oporu v konkrétních podkladech, neboť zadavatel nepředkládá žádný dokument, z něhož by vyplývalo, že vozidla vyhovující zadávacím podmínkám je schopno nabídnout vícero dodavatelů. Navrhovatel rovněž upozorňuje, že zadavatel sice tvrdí, že technické podmínky veřejné zakázky byly připraveny širokou pracovní skupinou ustanovenou na Policejním prezidiu ČR, avšak výstupy této pracovní skupiny odmítá poskytnout jako podklad k doložení svých tvrzení, a nadto tyto výstupy mohou být relevantní toliko ve vztahu k vozům poptávaným v policejním provedení, a nikoliv k vozům určeným pro jiné zadavatele z rezortu Ministerstva vnitra. Ve vztahu k těmto je uplatnit nelze, tudíž minimálně v tomto rozsahu zadavatel svůj postup neobhájil.

Navrhovatel se v dalším zabývá nepřezkoumatelností odůvodnění jednotlivých technických parametrů. Pokud se jedná o zdůvodnění technických parametrů ve vztahu k civilním vozidlům, je navrhovatel přesvědčen, že je zcela nedostatečné, neboť zadavatel pouze uvedl, že ostatní pověřující zadavatelé poptávaný objem zavazadlového prostoru rovněž beze zbytku využijí, ve vztahu k ostatním namítaným technickým parametrům však zdůvodnění zcela chybí. Dle mínění navrhovatele se nelze spokojit s tvrzením, že zadavatel zřejmě z více než 90 % odebere v rámci plnění veřejné zakázky automobily v policejním provedení.

Ve vztahu k parametru velikost zavazadlového prostoru navrhovatel uvádí, že zadavatel nijak blíže nezdůvodnil, proč nelze využít vozidel s karoserií kombi a je pro něj nezbytné pořizovat vozy s provedením karoserie sedan/hatchback s danou velikostí zavazadlového prostoru. Zadavatel uvedl jediný důvod, a to hospodárnost, jelikož dle jeho názoru jsou vozidla v provedení sedan/hatchback levnější než vozidla v provedení kombi. Navrhovatel nicméně takové zdůvodnění zpochybňuje, když poukazuje na skutečnost, že toto mohlo být ověřeno v rámci zadávacího řízení připuštěním soutěže. Další tvrzení zadavatele, podle kterého je u vozidel v provedení sedan/hatchback obsah kufru skryt před nepovolanými zraky, by mohlo platit pouze u vozů v provedení sedan; u vozů v provedení hatchback a vozů v provedení kombi není v tomto žádný rozdíl.

Navrhovatel považuje za nedostatečné též odůvodnění požadavku zadavatele, aby vozy v provedení sedan/hatchback disponovaly pěti dveřmi. Navrhovatel nemá za to, že jednoznačně platí, že by v případě čtyřdveřového provedení vozů měla umožněn přístup k obsahu zavazadlového prostoru pouze jedna osoba, zatímco v případě pětidveřového provedení by v jeden okamžik měly přístup osoby dvě. I v případě čtyřdveřového provedení vozidla totiž mohou k jeho zavazadlovému prostoru současně přistupovat dvě osoby, přičemž pokud by nastala situace vyžadující rychlé nasazení, nedošlo by zřejmě ani k otevření zavazadlového prostoru. Dané zdůvodnění považuje navrhovatel za nepřesvědčivé též s ohledem na rozpor mezi tvrzeními zadavatele, který na jednu stranu vyžaduje přístup k celému obsahu kufru najednou, a na stranu druhou preferuje skrytí obsahu kufru.

Za nedostatečně zdůvodněné pokládá navrhovatel i požadavky zadavatele na kombinaci nemetalických barev, na vnitřní rozměry vozů a požadavek na ocelová kola. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že červená barva je potřebná pro služební dopravní prostředky Hasičského záchranného sboru, přičemž k dalším barvám pouze sdělil, že je nepovažuje za omezení trhu, kdy základním důvodem požadavku na nemetalické barvy je hospodárnost, jelikož metalické barvy jsou příplatkové a dražší, což si však měl zadavatel dle názoru navrhovatele nechat ověřit v zadávacím řízení připuštěním soutěže a porovnáním ceny/nákladů barev metalických vs. nemetalických dle jednotlivých nabídek. U požadavku na vnitřní rozměry vozů absentuje zdůvodnění, jež by osvětlilo nastavení minimálních požadovaných rozměrů. Potřeba umožnit převoz minimálně čtyř policistů v plné výstroji a výzbroji, ve vztahu k nimž má být počítáno s tím, že jsou rozměrnější postavy, je opět pouze obecným zdůvodněním bez vztahu na konkrétní minimální hodnotu požadovaného parametru. Nedostatečně zdůvodněný je též požadavek na ocelová kola, neboť, jak poukazuje navrhovatel, zadavatel v rozhodnutí o námitkách pouze uvedl, že této podmínce není problém vyhovět, a že nemá vliv na účast výrobců, což si zadavatel ověřil průzkumem trhu. Zmiňovaný průzkum trhu však zadavatel nepředložil, stejně jako neuvedl žádné konkrétní údaje, na základě kterých svůj úsudek učinil.

V dalším navrhovatel poukazuje na fakt, že se zadavatel svou argumentací pokouší o zkreslování situace, když tvrdí, že automobily budou nakupovány pouze s ohledem na potřeby Policie ČR, tj. z podstatné většiny se bude jednat o nákup policejních automobilů, a to za určitých podmínek z více než 90 %. Navrhovatel však upozorňuje, že podle čl. 12 odst. 2 zadávací dokumentace tvoří vozidla v policejní specifikaci cca dvě třetiny, čili 66 % z celkového objemu zadavatelem pořizovaných vozidel (350 z 500 vozidel). Jako východisko pro relevantní úvahy je tedy nutné posuzovat modelovou situaci nákupu, tak, jak ji zadavatel nastínil v zadávací dokumentaci, neboť tato má představovat reálně plánovaný nákup v době zahájení zadávacího řízení. Jestliže zadavatel nemá k dispozici žádné rozumné zdůvodnění pro přiměřenost svých požadavků ve vztahu k „civilním“ automobilům, měl podle navrhovatele přistoupit k jejich samostatnému pořízení, tzn. k nákupu v samostatné veřejné zakázce, neboť by se jednalo o hospodárnější postup z důvodu umožnění širší soutěže.

V další části návrhu se navrhovatel věnuje popisu nezákonného vymezení zadávacích podmínek.

Předně navrhovatel napadá nastavení technických parametrů jednotlivých vozidel, které zadavatel specifikoval v příloze č. 1 zadávací dokumentace, v níž, mimo jiného, stanovil závazné požadavky na provedení (homologaci), na minimální výkon motoru, na typ motoru (zážehový/vznětový), na typ převodovky, na objem zavazadlového prostoru a striktní požadavky na vyhřívané přední sklo a barevné provedení vozidel, přičemž nesplnění byť jediného parametru má za následek vyřazení nabídky ze zadávacího řízení. K právě řečenému navrhovatel konstatuje, že vzájemná kombinace předmětných parametrů stanovených v zadávací dokumentaci je natolik zužující, že vede nejen k znemožnění účasti navrhovatele v zadávacím řízení, ale rovněž i k vyloučení jakékoliv efektivní soutěže o posuzovanou veřejnou zakázku.

Navrhovatel dále sděluje, že zadavatelem nastavenou kombinaci technických požadavků splňují pouze vozidla dodavatele ŠKODA AUTO a.s. K uvedenému dodává, že je nutné odmítnout tvrzení zadavatele, který za potenciálně omezující označuje pouze požadavky na provedení karoserie, minimální výkon motoru, typ motoru a převodovky a objem zavazadlového prostoru. Ohledně ostatních parametrů zadavatel tvrdí, že pro dodavatele nemohou představovat problém, což však nedokládá žádnými konkrétními argumenty. Navrhovatel je na rozdíl od zadavatele přesvědčen, že k omezení soutěže na jediného dodavatele vedou i parametry označené zadavatelem jako „podružné“, neboť i tyto vedou k nepřípustnému vyloučení určitých dodavatelů vozidel ze soutěže o předmětnou veřejnou zakázku.

Navrhovatel k výše řečenému poznamenává, že je srozuměn s tím, že některá vozidla budou používána za účelem plnění služebních úkolů Policie ČR, avšak tato vozidla tvoří pouze dvě třetiny z celkového počtu zadavatelem poptávaných vozidel. Navrhovatel je toho názoru, že technická specifikace stanovená pro policejní vozidla nemůže být obecně požadována i ve vztahu k vozidlům, která budou sloužit k přepravě zaměstnanců zadavatele a pověřujících zadavatelů.

Navrhovatel upozorňuje, že nastavené limity některých ze stanovených parametrů jsou nastaveny extrémně limitujícím způsobem, jenž nemá reálné zdůvodnění, a nastavené limity tedy nemohou obstát v testu proporcionality. Jako první limitující technický parametr uvádí navrhovatel požadavek na velikost kufru u vozidel v provedení sedan/hatchback, kdy zadavatel požaduje minimální využitelný objem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem o hodnotě 500 dm3, z čehož vyplývá, že požaduje objem zavazadlového prostoru pro modely v provedení hatchback/sedan shodný s objemem pro modely kombi, přičemž modely vozidel v provedení hatchback, resp. sedan disponují typicky menším zavazadlovým prostorem, než modely kombi. Zadavatel nijak nezdůvodnil, proč neumožnil volnou soutěž co do požadavku na homologaci a typ karoserie. Pokud zadavatel uvedl obecný argument, že vozidla typu sedan/hatchback jsou levnější než vozidla typu kombi, nemůže taková argumentace obstát; zadavatel měl možnost tuto skutečnost objektivně ověřit v zadávacím řízení, což však neučinil. K uvedenému navrhovatel doplňuje, že v rozhodnutí o námitkách se zadavatel zabývá odůvodněním požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru toliko u vozidel v policejním provedení, kdy argumentuje objemem policejní výbavy, avšak již nijak blíže nezdůvodňuje své potřeby ve vztahu k vozidlům sloužícím pro potřeby jeho civilních zaměstnanců. Ve vztahu k objemu policejní výbavy navrhovatel vznáší pochybnost ohledně tvrzení zadavatele, že předměty policejního příslušenství „zabírají větší prostor“, neboť z fotodokumentace coby přílohy rozhodnutí o námitkách toto není zřejmé. V popředí jsou viditelné pouze tři nebo čtyři předměty v zavazadlovém prostoru, avšak není patrné, jak je zaplněn zbytek zavazadlového prostoru a nadto z tvrzení zadavatele neplyne, zda je předepsaná policejní výbava převážena vždy v plném rozsahu. Ohledně počtu členů hlídky navrhovatel považuje za obvyklé složení hlídky dvě osoby, vícečlenné hlídky jsou podle navrhovatele obvyklé u speciálních policejních složek, pro jejichž potřebu mohl zadavatel poptávat vozidla v samostatném zadávacím řízení. Zadavateli mohly k popisovaným účelům lépe sloužit vozy v provedení kombi než vozy v provedení sedan/hatchback, u nichž je co do rozsahu nabídky kritickou hodnota objemu zavazadlového prostoru 499 dmᶟ, po jejímž překročení počet nabídek výrazně klesá. Navrhovatel rovněž upozorňuje, že zadavatel tím, že předepsal jako metodu pro měření objemu zavazadlového prostoru metodu VDA 210, a nikoliv běžnější metodu VDA 211, která bývá uvedena v cenících vozidel, své restriktivní požadavky ještě více zpřísnil, neboť je u ní dosahováno nižších hodnot.

Jako další parametr napadá navrhovatel počet dveří u typu vozidel v provedení sedan/hatchback, kdy zadavatel stanovil u typů č. 1 a 3 požadavek, aby tato vozidla disponovala vždy min. 5 dveřmi, avšak vozidla s karoserií typu sedan jsou typicky čtyřdveřová a pětimístná. V důsledku takto nastaveného požadavku na počet dveří zúžil zadavatel soutěž na modely v provedení hatchback, neboť předmětný požadavek vede k vyřazení vozidel v provedení sedan, přičemž zadavatel nepřipustil pro tyto typy vozů nabídnout ani vozidla ve specifikaci kombi, popř. víceúčelová vozidla, jež vyhovují stanoveným požadavkům. Zadavatel nijak neobjasnil, proč trvá na daném požadavku, když pouze uvedl, že v případě pětidveřového provedení mají v jeden konkrétní okamžik přístup do zavazadlového prostoru 2 osoby, což nicméně nevysvětluje, z jaké příčiny nepřipustil vozy v jiném provedení karoserie, kdy kupříkladu i u vozidel v provedení kombi či víceúčelové by měly v jeden okamžik přístup k zavazadlovému prostoru taktéž 2 osoby. Navrhovatel mohl k plnění veřejné zakázky nabídnout model Tucson, který je homologovaný jako víceúčelové vozidlo, a z věcného hlediska splňuje technické a užitné vlastnosti vozidel homologovaných jako hatchback nebo kombi, avšak toto mu nebylo umožněno. Dotčený požadavek nepřípustně zvýhodňuje výrobce ŠKODA AUTO a.s. s jeho modelem Octavia.

Navrhovatel dále ve svém návrhu nesouhlasí s požadavkem zadavatele na barevné provedení vozidel, kdy zadavatel v čl. 7.1 písm. b) zadávací dokumentace stanovil, že je dodavatel povinen nabídnout vozidla v běžném provedení „min. v 5 barvách ze standardní nabídky, s výjimkou stříbrné a žluté barvy“, přičemž v příloze č. 1 zadávací dokumentace určil, že dodavatel musí disponovat vozidly v barvě karoserie „min. černá perleťová a stříbrná metalická a další 3 metalické + červená, bílá a modrá nemetalická.“, neboť těmto požadavkům na barevné provedení vozidel, a to především požadavku na modrou nemetalickou barvu, je schopen na relevantním trhu vyhovět pouze omezený počet automobilů. Navrhovatel dodává, že zejména požadavek zadavatele na kombinaci 3 nemetalických barev není odůvodněný účelem veřejné zakázky a způsobuje sám o sobě vyřazení navrhovatele a ostatních potenciálních dodavatelů z podání nabídky, neboť i časová a finanční náročnost vývoje barvy je značná, kdy dle zkušeností navrhovatele trvá cca 6 měsíců.

K výše popsanému navrhovatel dále poznamenává, že v rozhodnutí o námitkách se zadavatel vyjádřil pouze k jeho požadavku na nemetalickou červenou barvu vozidel, který odůvodnil potřebami Hasičského záchranného sboru České republiky, avšak k ostatním požadovaným nemetalickým barvám již zadavatel žádné konkrétní objektivní důvody jejich stanovení nepředložil. Jediným argumentem je tak hospodárnost, avšak zadavatel nevysvětluje, proč pro plnění veřejné zakázky zvolil vedle červené barvy právě nemetalické barvy bílou a modrou.

Navrhovatel napadá rovněž požadavek zadavatele na minimální výkon a typ motoru, kdy zadavatel požaduje dodání vozidel o výkonu min. 130 kW současně vybavených automatickou nebo mechanickou plně synchronizovanou převodovkou. Zejména požadavek zadavatele na zážehový motor u typů vozidel č. 1 a 2 neúměrně zužuje okruh dodavatelů v dotčených kategoriích vozidel, neboť dle slov navrhovatele je trend homologovat vozidla vybavená zážehovým motorem spíše v nižších hladinách výkonu motoru. K uvedenému navrhovatel dodává, že zadavatel v rámci v minulosti realizovaných veřejných zakázek s obdobným předmětem plnění nepožadoval vozidla o takovém výkonu, přičemž v rozhodnutí o námitkách ani neuvádí, jaký je, vyjma vozidel v policejním provedení, konkrétní zamýšlený účel využití poptávaných vozidel. Pokud měl zadavatel v plánu poptávat vozidla se speciálním určením (např. pro zásahové jednotky), která k účelu svého využití vyžadují vysoký výkon motoru, mohl nákup takových vozidel vyčlenit do samostatného zadávacího řízení. Na základě právě řečeného tudíž navrhovatel konstatuje, že kombinací požadavků na výkon a typ pohonu motoru omezil zadavatel okruh dodavatelů schopných poptávaná vozidla dodat.

V další části návrhu brojí navrhovatel proti požadavkům zadavatele na nadstandardní vybavení poptávaných vozidel, které považuje rovněž za nepřiměřené.

Navrhovatel primárně napadá požadavek na vyhřívané čelní sklo, které není typickou součástí výbavy vozidel nižší střední třídy, jež zadavatel v rámci veřejné zakázky poptává. Navrhovatel konstatuje, že předmětná funkcionalita je typická pro vozidlo Škoda Octavia, čili vymezením tohoto požadavku zadavatel zvýhodnil jediného výrobce. Navrhovatel doplňuje, že zadavatel nejenže takový požadavek na výbavu u vozidel obdobného typu v minulosti nepožadoval, ale v zadávacích podmínkách ani nespecifikoval konkrétní technologii vyhřívání čelního skla. Z uvedeného tudíž navrhovatel dovozuje, že zadávací podmínky jsou v tomto ohledu vymezeny nedostatečně určitě a umožňují dvojí výklad předmětného požadavku, stejně tak omezují volbu mezi vozidly různých výrobců.

Omezující vliv na okruh automobilů splňujících technické podmínky má dle navrhovatele i požadavek na vnitřní rozměry vozidel, konkrétně požadavky na minimální číselné parametry „míra pohodlí vzadu“, „efektivní prostor pro hlavu vpředu“, „efektivní prostor pro hlavu vzadu“ a „šíře v loktech vpředu“. K uvedenému navrhovatel poznamenává, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách neodůvodňuje tyto požadavky ve vztahu k vozidlům, která budou sloužit k běžné přepravě civilních zaměstnanců zadavatele, přičemž i ve vztahu k vozidlům pro policejní účely staví zadavatel zdůvodnění svých požadavků na zcela vágních argumentech, např. na tvrzení, že je zapotřebí počítat s přepravou „nadstandardně velkých osob“.

Další nadstandardní požadavky, které, dle navrhovatele, mají negativní dopad na okruh dodavatelů, jsou parametry „Asistent rozpoznání únavy řidiče“ a „Systém autonomního krizového brždění“, jimiž disponují spíše vozidla vyšších tříd, a které zadavatel v minulosti u obdobných veřejných zakázek rovněž nepožadoval.

Na základě výše uvedených skutečností tudíž navrhovatel k vymezení shora vyjmenovaných parametrů konstatuje, že z hlediska účelu, pro který zadavatel převážnou část vozidel pořizuje, nestanovil zadavatel technické podmínky objektivně a přiměřeně, nastavení číselných hodnot parametrů je příliš restriktivní a jeho důsledkem je vyloučení efektivní soutěže. Nastavení zadávacích podmínek vede k tomu, že zadávacího řízení je schopen se účastnit výlučně dodavatel ŠKODA AUTO a.s., což má v podstatě stejný efekt, jako by zadavatel veřejnou zakázku zadával v jednacím řízení bez uveřejnění.

V další části návrhu pak navrhovatel poukazuje na kombinaci požadavků zadavatele na technické parametry jednotlivých typů vozidel a skutečnost, že zadavatel vyžaduje současnou dodávku vozidel všech typů v rámci veřejné zakázky, což ve svém důsledku výrazně omezuje okruh dodavatelů schopných podat konkurenceschopnou nabídku.

K výše uvedenému navrhovatel doplňuje, že alternativně by mohla být nabídka „poskládána“ z vozidel vícero výrobců, avšak s ohledem např. na požadavek zadavatele na zajištění servisních pracovišť by zřízení servisního pracoviště pro každou z dodávaných továrních značek znamenalo mnohonásobně vyšší náklady na jejich vybavení. Rovněž případná nabídka podaná distributorem, nikoliv přímým výrobcem automobilů, by cenově nemohla konkurovat nabídce přímého výrobce vozidel, neboť distributor nese i další náklady spojené s přeprodejem vozidel, jakož není ani schopen zajistit dodávky v objemu požadovaném zadavatelem, zajistit síť servisních míst a customizovat vozidla pro policejní provedení bez spolupráce s výrobcem.

Navrhovatel v dalším podotýká, že zadavatelem požadované portfolio vozidel není na trhu běžně k dispozici, co se týče možnosti jeho kompletní dodávky jediným výrobcem, a tudíž z 90 společností působících na evropském trhu se může v důsledku takto nastavených technických podmínek zúčastnit zadávacího řízení na veřejnou zakázku fakticky jediný výrobce vozů (výrobce ŠKODA AUTO a.s.), resp. podnikatelská skupina. Zadavatel přitom v minulosti poptával jednotlivé kategorie požadovaných vozidel odděleně, alespoň co se týče rozdělení na vozy v policejním provedení a „civilní“ vozy. Pokud zadavatel nastaví technické podmínky tak, že je splňují vozidla jediného výrobce, je důsledkem takového postupu vyloučení soutěže, a tudíž nehospodárnost, neboť soutěž s větším počtem účastníků by se pozitivně promítla na nabídkové ceně, když nejvyšší váhu v hodnocení nabídek má cena vozidel.

Dále navrhovatel v podaném návrhu brojí proti požadavku zadavatele na prokázání splnění kvalifikace, a to konkrétně vůči požadavku na záruční a pozáruční servisní prohlídky, které mají být poskytnuty v minimálně 15-ti vyhovujících servisech tak, aby minimálně 1 vyhovující servis byl umístěn v každém ze 13 územních obvodů Krajských ředitelství policie kromě územního obvodu Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, kde zadavatel požaduje minimálně 2 vyhovující servisy, přičemž tuto skutečnost je dodavatel povinen doložit. Navrhovatel je toho názoru, že požadavek zadavatele na přesnou lokalizaci autoservisu v každém kraji je v rozporu s § 36 odst. 1 zákona a se zásadami rovného přístupu a zákazu diskriminace. Nadto navrhovatel dodává, že zadavatel byl v průběhu zadávacího řízení upozorněn na neadekvátnost předmětného požadavku ze strany konkrétního dodavatele, nicméně i přes tuto skutečnost i nadále považuje rozmístění servisů za ekonomické a hospodárné, a tudíž na tomto svém požadavku trvá, a to navzdory skutečnosti, že konkrétní důvody zadavatel sdělil pouze ve vtahu k vozům v policejním provedení. Navrhovatel má za to, že přiměřený a odůvodněný způsob lokalizace servisních míst by představovala dojezdová vzdálenost, resp. časová dotace potřebná pro dojetí do servisu.

Nad rámec výše uvedeného pak navrhovatel sděluje, že diskriminační povaha požadavku zadavatele na zajištění vyhovujících servisů je ještě umocněna skutečností, že zadavatel požaduje doložení předmětného požadavku již v nabídce, byť je předmětný požadavek spjat až se samotným plněním rámcové dohody uzavřené na realizaci šetřené veřejné zakázky. Takto nastavené servisní podmínky vedou ke zvýhodnění výrobce ŠKODA AUTO a.s., jelikož ten již v minulosti autorizoval některá servisní místa zadavatele, což vede ke snížení jeho nákladů na vybavení pracovišť a tím i k možnosti nabídnout nižší cenu oproti ostatním dodavatelům.

Navrhovatel v návrhu v dalším vyslovuje přesvědčení, že požadavek zadavatele na předložení celkem 2 různých vzorků vozidel v policejním provedení je v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 zákona, jelikož vytváří bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a vede k porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona. K uvedenému navrhovatel sděluje, že zadavatel požaduje předložit stanovené vzorky vozidel do 60 kalendářních dnů ode dne doručení oznámení o výběru nejvhodnější nabídky, což je neúměrně krátká doba pro zajištění všech komponent požadovaného policejního vybavení a úpravu běžného typu vozidla do policejního provedení. Navrhovatel se domnívá, že adekvátní doba pro přípravu vzorků vozidel v policejní výbavě činí alespoň 10 týdnů, v této časové dotaci však není zahrnut vývoj policejních komponent u dodavatelů a počáteční vývoj a testování u mateřské společnosti navrhovatele.

Nadto navrhovatel uvádí, že předmětný požadavek zadavatele klade na dodavatele, kteří mají zájem účastnit se zadávacího řízení, i nepřiměřené finanční nároky, neboť s ohledem na krátkou lhůtu pro dodání vzorků bude nezbytné, aby si tyto opatřili již v průběhu zadávacího řízení. Navrhovatel podotýká, že ani vážný zájemce o získání veřejné zakázky nemůže bez dalšího vynaložit tak vysoké výdaje, jaké jsou s vývojem vzorových vozidel spjaty, aniž by měl jistotu, že se mu vynaložená investice vrátí. Zadavatel tak stanovil podmínky účasti v zadávacím řízení způsobem zvýhodňujícím jediného dodavatele, neboť vyloučil navrhovatele a další dodavatele z účasti v soutěži o posuzovanou veřejnou zakázku.

Navrhovatel se proto s ohledem na všechny shora předestřené argumenty v závěru návrhu domáhá toho, aby Úřad pečlivě posoudil jím namítaná porušení zákona, v tomto rozsahu navrhovateli vyhověl a sjednal nápravu tohoto nezákonného stavu tak, že zruší zadávací řízení na šetřenou veřejnou zakázku.

Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dnem 6. 8. 2018, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele. Zadavateli byl stejnopis návrhu doručen taktéž dne 6. 8. 2018.

Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou: o zadavatel, o navrhovatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům pod č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-23016/2018/531/VNe ze dne 8. 8. 2018.

Úřad písemností č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24492/2018/531/VNe ze dne 23. 8. 2018, písemnostmi č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24735/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24737/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24738/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24739/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24741/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24742/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24743/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018, a dále písemnostmi č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25807/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25811/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25812/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25814/2018/531/VNe a č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25821/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018 požádal třináct dodavatelů automobilů, a sice Renault Česká republika, a.s., IČO 60192801, se sídlem Pobřežní 620/3, 186 00 Praha 8 (dále jen „Renault Česká republika, a.s.“), FORD MOTOR COMPANY, s. r. o., IČO 48589641, se sídlem Karolinská 654/2, 186 00 Praha 8, P Automobil Import s.r.o., IČO 25080229, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 (dále jen „P Automobil Import s.r.o.“), C Automobil Import s.r.o., IČO 26213664, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 (dále jen „C Automobil Import s.r.o.“), Opel Southeast Europe Automotive Distribution Limited Liability Company, organizační složka, IČO 27236994, se sídlem Olbrachtova 2006/9, 140 00 Praha 4 (dále jen „Opel, organizační složka“), KIA MOTORS CZECH s.r.o., IČO 49703188, se sídlem V Oblouku 128, 252 43 Čestlice (dále jen „KIA MOTORS CZECH s.r.o.“), Nissan Sales CEE Kft. - organizační složka, IČO 27248011, se sídlem Antala Staška 2027/77, 140 00 Praha 4, Mazda Motor Logistics Europe NV, organizační složka, IČO 27594947, se sídlem Türkova 2319/5b, 149 00 Praha 4 (dále jen „Mazda, organizační složka“), BMW Czech Republic s.r.o., IČO 06609813, se sídlem Bucharova 2817/13, 158 00 Praha 5 (dále jen „BMW Czech Republic s.r.o.“), Volvo Car Czech Republic s.r.o., IČO 63981726, se sídlem V Oblouku 731, 252 43 Průhonice (dále jen „Volvo Car Czech Republic s.r.o.“), Mercedes-Benz Cars Česká republika s.r.o., IČO 48024562, se sídlem Daimlerova 2296/2, 149 45 Praha 4 (dále jen „Mercedes-Benz Cars Česká republika s.r.o.“), Porsche Česká republika s.r.o., IČO 25654012, se sídlem Radlická 740/113d, 158 00 Praha 5 (dále jen „Porsche Česká republika s.r.o.“), a Porsche Česká republika s.r.o., Divize SEAT, IČO 25654012, se sídlem Radlická 740/113d, 158 00 Praha 5 (dále jen „Porsche Česká republika s.r.o., Divize SEAT“), o vyjádření, zda by byli schopni dodat zadavatelem poptávané automobily s požadovanými technickými parametry, přičemž v případě, že některý z uvedených parametrů nesplňují, o který z nich se jedná, a který z nich považují za nejvíce „problematický“. Dále byli shora jmenovaní dodavatelé požádáni o zodpovězení dotazů, zda je z jejich strany splnitelný požadavek zadavatele na barevné provedení automobilů, konkrétně na nemetalickou červenou, modrou a bílou barvu, a pokud tento požadavek nesplňují, jaká by byla finanční a časová náročnost zavedení daných barev do výrobního programu; zda je metalické provedení barvy u automobilů dražší, než-li nemetalické, a zda jsou náklady na opravu laku automobilu vyšší v případě, že je proveden v metalické barvě. Úřad se dále dotázal, zda tito dodavatelé mají ve svém portfoliu automobil typu sedan/hatchback s velikostí zavazadlového prostoru min 500 dmᶟ, zda považují tento parametr za problematický u automobilu v provedení sedan/hatchback, zda považují za hraniční hodnotu objem 499 dmᶟ, neboť od 500 dmᶟ se nabídka automobilů redukuje, popř. jaký objem zavazadlového prostoru považují za standardní u tohoto provedení karoserie, a zda považují za standardní, že automobily typu sedan/hatchback mají menší zavazadlový prostor, než-li automobily typu kombi. Úřad konečně požádal o zodpovězení dotazů, zda by v případě ocenění zadavatelem poptávaných automobilů byl cenový rozdíl v ceně mezi automobilem typu č. 1 a typu č. 2, resp. typu č. 3 a typu č. 4, tzn. zda by bylo dražší pořízení automobilů v provedení s karoserií kombi nebo automobilů s karoserií sedan/hatchback, zda považují za problematický požadavek zadavatele ohledně minimálních vnitřních rozměrů automobilů a pokud ano, který z nich je nejpřísněji nastaven, zda pro ně představuje překážku pro případnou dodávku poptávaných vozů technický parametr „výkon motoru min 130 kW“, zda disponují ve svém portfoliu vozidlem typu sedan, které by bylo homologované jako pětidvéřové, a zda lze takovou homologaci považovat za standardní.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24644/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018 stanovil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu, a to k předložení průzkumu trhu, který zadavatel učinil před započetím zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

Dne 13. 9. 2018 obdržel Úřad sdělení zadavatele z téhož dne, v němž zadavatel uvádí, že „[v]zhledem k tomu, jakým směrem se ubírá řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedené pod nadepsanou spisovou značkou a jaké rozhodnutí ve věci lze v daném případě očekávat, vydal centrální zadavatel rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení (…).“. Přílohou tohoto sdělení zadavatel učinil dokument „ROZHODNUTÍ centrálního zadavatele o zrušení zadávacího řízení na uzavření rámcové dohody pod názvem „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021““ ze dne 12. 9. 2018, z něhož je zřejmé, že zadavatel podle § 127 odst. 2 písm. d) zákona zrušil zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

Dne 8. 10. 2018 obdržel Úřad podání zadavatele z téhož dne, z něhož je patrné, že zadavatel rozhodl o zrušení svého rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení ze dne 12. 9. 2018.

Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-29384/2018/531/VNe ze dne 10. 10. 2018 Úřad nařídil zadavateli z moci úřední předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v šetřeném zadávacím řízení, neboť s ohledem na dosavadní průběh zadávacího řízení shledal nezbytným zatímně upravit poměry účastníků správního řízení.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-30289/2018/531/VNe ze dne 17. 10. 2018 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu pro vyjádření k podkladům rozhodnutí.

Zadavatel se k návrhu vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 15. 8. 2018, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž konstatuje následující.

Zadavatel je přesvědčen, že se se všemi skutečnostmi namítanými v návrhu řádně vypořádal již v rámci rozhodnutí o námitkách, a proto odkazuje na závěry v něm obsažené. Nad rámec zadavatel uvádí následující.

Zadavatel vznáší argumentaci oponující tvrzení navrhovatele, že se měl při vypořádání jím uplatněných námitek řídit závěry Úřadu obsaženými v předchozím rozhodnutí Úřadu. Podle názoru zadavatele mu Úřad nemohl svým rozhodnutím, stran nového vyřízení námitek, žádný postup ukládat, neboť zadavatel není při rozhodování o námitkách vázán právním názorem Úřadem vysloveným v jeho rozhodnutí, a to vzhledem k tomu, že zadavatel není ve vztahu k Úřadu v postavení podřízeného orgánu a před Úřadem není pokračováno v původním řízení, nýbrž probíhá nové správní řízení.

K povinnosti stanovené v § 245 odst. 1 zákona zadavatel konstatuje, že nelze povinnost podrobného a srozumitelného odůvodnění a vyjádření se ke všem skutečnostem obsaženým v námitkách chápat ad absurdum, neboť teoreticky může být sebepodrobnější odůvodnění vždy ještě podrobnější. Zadavatel dále konstatuje, že rozhodovací praxí Úřadu, stejně tak ani judikaturou správních soudů, nebylo ještě uspokojivě stanoveno, jak přesně má příslušný zadavatel v zadávacím řízení postupovat, aby dostál své povinnosti stanovené v § 245 odst. 1 zákona, tedy jak dalece „podrobně a srozumitelně“ se má vyjádřit „ke všem skutečnostem uvedeným žadatelem v námitkách“. K tomu sděluje, že obdobná problematika byla nicméně řešena a již vyřešena a konstantně judikována v souvislosti se soudními řízeními, kdy zadavatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 989/08 ze dne 12. 2. 2009 (a obdobně též na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 41/2012-50 ze dne 29. 3. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013-30 ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 As 17/2013-50 ze dne 3. 7. 2013, a č. j. 2 As 155/2015-84 ze dne 16. 3. 2016).

Zadavatel má za to, že závěry obsažené ve shora citovaných rozsudcích je třeba vztáhnout i na případy, kdy zadavatel v námitkovém řízení probíhajícím v rámci zadávacího řízení dle zákona rozhoduje o námitkách účastníka zadávacího řízení, popř. potenciálního dodavatele. Zadavatel je toho názoru, že nelze připustit, aby na zadavatele rozhodujícího v námitkovém řízení v rámci zadávacího řízení dle zákona byly kladeny vyšší nároky a striktnější požadavky, než na soudy rozhodující v soudním řízení dle příslušného procesního právního předpisu. Může-li tedy soud při odůvodňování rozsudku v soudním řízení upustit od „podrobné oponentury (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, jestliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“, pak tím spíše takto může učinit zadavatel při odůvodňování rozhodnutí v námitkovém řízení v rámci zadávacího řízení.

V dalším se zadavatel vyjadřuje v podrobnostech k některým z tvrzení navrhovatele obsažených v návrhu.

Zadavatel odmítá, že by v rozhodnutí o námitkách zůstal pouze u obecných proklamací. V úvodu předmětného rozhodnutí podal zadavatel ucelený náhled na východiska a základní principy, které sleduje a jimiž se při poptávání předmětu šetřené veřejné zakázky řídí, jejichž shrnutí považuje za nezbytné, neboť tyto principy a východiska jsou zcela jiná než východiska navrhovatele. Pokud se navrhovatel domáhal poskytnutí informací chráněných dle § 218 zákona postupem dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, vydal zadavatel zcela v souladu s citovaným zákonem rozhodnutí o odmítnutí žádosti. O případném porušení právní povinnosti může rozhodnout pouze soud, kompetentní k přezkumu dané věci, na který se navrhovatel obrátil.

Pakliže navrhovatel v návrhu zpochybňuje přezkoumatelnost rozhodnutí o jeho námitkách, zadavatel podotýká, že se v něm jednoznačně vyjádřil v tom smyslu, že naprosto drtivá většina poptávaných vozidel bude sloužit pro potřeby Policie ČR a naopak naprosto drtivá menšina (pokud vůbec) bude k dispozici ostatním pověřujícím zadavatelům. Bylo by tedy v rozporu se zásadou hospodárnosti tuto drtivou menšinu vozidel jakkoliv vyčleňovat a stanovovat pro ni odlišné technické parametry, když, jak bylo již řečeno, i ostatní pověřující zadavatelé beze zbytku využijí poptávaná vozidla s danou technickou specifikací.

Zadavatel nesouhlasí s navrhovatelem, že by nepřipouštěl vozidla typu kombi, když zadavatel z celkem 4 typů vozidel poptává 2 z nich v provedení kombi, přičemž bude na uvážení pověřujících zadavatelů, pro jaká konkrétní vozidla se rozhodnou, tj. zda upřednostní vozidla v provedení kombi, či vozidla v provedení sedan/hatchback, jež jsou dle mínění zadavatele objektivně a měřitelně levnější.

Požadavek na pětidveřové provedení u vozu typu sedan/hatchback je objektivním požadavkem, jelikož reálné situace, které navrhovateli připomínají scény z akčního filmu, vyžadují okamžitou dostupnost k veškerému vybavení v zavazadlovém prostoru, což bez pátých dveří není možné.

Taktéž požadavek na barvy nepovažuje zadavatel za nijak nepřiměřený, neboť není požadováno žádné neobvyklé nebo výstřední barevné provedení, ale barvy standardní, které nemohou pro solidního dodavatele představovat problém, jelikož pokud tento danou barvou nedisponuje, může ji neprodleně zavést do výroby.

Zadavatel se dle svého přesvědčení v rozhodnutí o námitkách rovněž jednoznačně a srozumitelně vyjádřil k vnitřním rozměrům vozidel, které požaduje, když k vypořádání těchto námitek vystavěl ucelený argumentační systém, a totéž učinil i ve vztahu k požadavku na ocelová kola.

Zadavatel poznamenává, že argumentace „za určitých podmínek“ a „za určité situace“ je zcela namístě, neboť popisuje mezní situace, které mohou v praxi nastat a s jejichž řešením musí zadavatel počítat. Je absurdní představa, že by zadavatel měl odděleně pořizovat vozidla pro hlídky dvoučlenné, pro hlídky tříčlenné, čtyřčlenné a pětičlenné. Termín „podružné požadavky“ zadavatel nikdy nepoužil, ani k takovému výkladu jeho argumentace nikdy nesměřovala; zadavatel se pouze o některých požadavcích vyjádřil jako o základních.

Zadavatel konstatuje, že se v rozhodnutí o námitkách zcela srozumitelně a podrobně vyjádřil, proč v rámci předmětného zadávacího řízení nepoptává vozidla homologovaná jako víceúčelová. Z fotografie obsažené v námitkách nelze usuzovat na vhodnost víceúčelového vozidla pro posuzované zadávací řízení. Tato vozidla působí neorganicky, nevhodné je jejich použití zejména ve městech a větších obcích. Tento typ vozidel, určených pro upotřebení v extrémních terénech, zadavatel poptává v samostatných zadávacích řízeních. Primárním cílem zadavatele je účelnost nákupu a ta by nákupem takových vozů byla popřena.

Zadavatel vylučuje, že by změnil zadávací podmínky ve vztahu k požadavku na vyhřívané čelní sklo, neboť od počátku zadávacího řízení tvrdil, že mu jde o funkci, nikoliv o konkrétní technologii. Co se týče požadavku na specifické systémy bezpečnosti, které zadavatel v minulosti nepožadoval, je dle jeho přesvědčení nutné sledovat technický pokrok, jelikož bezpečnosti zadavatel přikládá primární důležitost.

Zadavatel považuje tvrzení navrhovatele o vyloučení hospodářské soutěže za zavádějící. Jsou to výhradně potřeby zadavatele a pověřujících zadavatelů, které je při stanovení technických specifikací poptávaných vozidel třeba sledovat, a nikoliv se podřizovat situaci na trhu a nechat si diktovat od dodavatelů, jaká vozidla by měla být pořízena.

Navrhovatelem tvrzená nezákonnost požadavku na zajištění servisních pracovišť vychází podle zadavatele z aplikace rozhodnutí Úřadu nepřiléhavého na daný případ, neboť je nereálné, aby servisní pracovníci jezdili s veškerým servisním zařízením na místo poruchy a zde jako výjezd prováděli požadované opravy tak, jak se tomu děje u laboratorních přístrojů. Zadavatel považuje za přirozené a odůvodněné, aby byl pro každé Krajské ředitelství požadován samostatný servis právě v daném kraji. Bylo by absurdní požadovat po některých Krajských ředitelstvích, aby se o jeden servis dělila s jinými Krajskými ředitelstvími a tím vytvářet jistou nerovnost a ohrožovat fungování konkrétního Krajského ředitelství z důvodu přetíženosti „děleného“ servisu.

Odůvodněnost požadavku na předložení vzorků vozidel pokládá zadavatel za řádně vyargumentovanou již v rozhodnutí o námitkách, kde se dostatečně vyčerpávajícím způsobem vyjádřil, že tento požadavek je zcela přiměřený a potenciální dodavatel mu může bez problémů dostát.

Zadavatel je s ohledem na výše popsané skutečnosti přesvědčen, že rozhodnutí o námitkách netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, a proto v závěru svého vyjádření navrhuje, aby Úřad návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl.

V reakci na usnesení č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24644/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018 obdržel Úřad dne 27. 8. 2018 vyjádření zadavatele z téhož dne. V předmětném vyjádření zadavatel mj. uvedl, že „požadovaný dokument, z něhož by vyplývalo, kdy a jakým způsobem provedl detailní průzkum trhu před započetím zadávacího řízení, již ÚOHS zaslal společně s ostatní dokumentací o zadávacím řízení (…). Konkrétně jde o dokument nazvaný „Porovnávací tabulka.xlsx“ (…). Centrální zadavatel dodává, že dotčené informace o situaci na trhu čerpal z veřejných informací, dohledatelných zejména prostřednictvím sítě Internet, kdy tyto informace shromažďoval a třídil k tomu pověřený zaměstnanec centrálního zadavatele. Nedocházelo tedy k přímému oslovování konkrétních dodavatelů. (…) Výstupem předmětného průzkumu byla uvedená tabulka, která obsahuje jednotlivé osobní automobily s vyplněnými parametry.“.

Dne 29. 8. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24492/2018/531/VNe ze dne 23. 8. 2018 vyjádření dodavatele Renault Česká republika, a.s. ze dne 29. 8. 2018, v němž je mj. uvedeno, že požadavek na barevné provedení poptávaných automobilů je z jeho strany splnitelný, metalické provedení barvy automobilu včetně oprav je dražší než nemetalické, jmenovaný dodavatel má ve svém portfoliu automobil typu sedan s velikostí zavazadlového prostoru min. 500 dmᶟ, ale považuje požadovanou velikost zavazadlového prostoru u typu vozů sedan/hatchback za problematickou, kdy za standardní velikost považuje rozměr 350 – 450 dmᶟ, a rovněž považuje za standardní, že automobily typu sedan/hatchback mají menší zavazadlový prostor než automobily v provedení kombi. V důsledku této skutečnosti by jmenovaný dodavatel u stejného modelu automobilu v provedení kombi uvedl vyšší cenu než u stejného automobilu v provedení sedan/hatchback. Dodavatel považuje za problematický požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozů, zejména parametr „míra pohodlí vzadu“. Pro sestavení nabídky tímto dodavatelem představuje překážku rovněž technický parametr „výkon motoru min. 130 kW“. Ve vztahu k pětidveřovému provedení automobilu s karoserií sedan dodavatel uvedl, že takovým modelem ve svém portfoliu vozů nedisponuje a ani nepovažuje takovou homologaci za standardní.

Dne 29. 8. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24737/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018 vyjádření dodavatele P Automobil Import s.r.o., ze dne 28. 8. 2018, v němž je mj. uvedeno, že jmenovaný dodavatel se nemohl účastnit zadávacího řízení „z důvodu nesplnění některých technických parametrů vyžadovaných v Zadávací dokumentaci. (…) Základním nedostatkem naší modelové řady je primárně absence požadovaného pohonu všech kol, tj. 4x4, který v tomto segmentu a karosářském provedení nenabízíme a požadované vnitřní rozměry automobilů.“. Za obtížně splnitelný považuje tento dodavatel rovněž požadavek na barevné provedení poptávaných automobilů, neboť v rámci nemetalických barev je v jeho standardní nabídce pouze bílá barva, u nestandardních nemetalických barev by při jejich zařazení do výroby byly náklady přibližně jako u barvy metalické, a nadto s prodlouženým termínem dodání o 1 až 2 měsíce. Dodavatel konstatuje, že obecně jsou metalické barvy u automobilů o něco nákladnější než standardní nemetalické barvy, avšak „v současné době pracuje většina opravců na základě „úkolového schématu“, tj. určuje cenu za opravený/lakovaný díl bez ohledu na metalické nebo nemetalickou barvu.“. Dodavatel nemá ve svém portfoliu automobil typu sedan/hatchback s velikostí zavazadlového prostoru min 500 dmᶟ. Za standardní velikost zavazadlového prostoru považuje rozměr 350 – 450 dmᶟ u vozů typu hatchback a 400 – 550 dmᶟ u vozů typu sedan. Dodavatel považuje za pravděpodobné, že automobily v provedení kombi mají zpravidla větší zavazadlový prostor než automobily typu sedan/hatchback, automobily v provedení kombi by byly v případě zpracování nabídky tímto dodavatelem dražší, avšak pouze nepatrně. Další zásadní aspekt, který neumožnil dodavateli podat nabídku na plnění veřejné zakázky, je požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozů, konkrétně dodavatel považuje za nejpřísnější parametry „míra pohodlí vpředu“, „efektivní prostor pro hlavu vpředu“ a „efektivní prostor pro hlavu vzadu“. Dodávka vozidel s požadovaným výkonem motoru je z jeho strany realizovatelná, ovšem do nabídky by bylo nutné zařadit vozidla ve „sportovním provedení“. Ve vztahu k pětidveřovému provedení automobilu s karoserií sedan dodavatel uvádí, že disponuje jediným modelem vozidla v provedení sedan, které je však homologováno jako čtyřdveřové; dodavatel považuje homologaci tohoto typu vozidla jako pětidveřového za nestandardní.

Dne 29. 8. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24738/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018 vyjádření dodavatele C Automobil Import s.r.o., ze dne 28. 8. 2018, v němž je mj. uvedeno, že „[s]společnost C Automobil Import s.r.o. se nebyla schopna účastnit (…) veřejné zakázky v rámci svého produktového portfolia, neboť v požadované kategorii vozidel nedisponuje žádným vozidlem v příslušném segmentu.“.

Dne 31. 8. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24739/2018/531/VNe ze dne 23. 8. 2018 vyjádření dodavatele Opel, organizační složka, v němž jmenovaný dodavatel uvádí následující. Požadavek zadavatele na barevné provedení poptávaných automobilů je splnitelný, metalické provedení barvy automobilu je dražší než nemetalické, tento dodavatel nemá ve svém portfoliu automobil v provedení sedan/hatchback s velikostí zavazadlového prostoru min 500 dmᶟ, přičemž považuje tento parametr za problematický a souhlasí s tím, že nabídka modelů se tímto výrazně redukuje; za standardní velikost považuje rozměr 400 dmᶟ. Současně považuje za standardní, že automobily typu sedan/hatchback mají menší zavazadlový prostor než automobily v provedení kombi. Pořízení automobilu u tohoto dodavatele by tedy bylo dražší v provedení kombi než v provedení sedan/hatchback. Ve vztahu k požadavku na vnitřní rozměry vozů považuje dodavatel za „nejpřísnější“ parametr „efektivní prostor pro hlavu vzadu“. Dodavatel nepovažuje technický parametr „výkon motoru min. 130 kW“ za překážku pro případnou dodávku automobilů, ale „jeho kombinace s „16“ ocelová kola“ je nesmyslná vzhledem k rozměru brzd takto výkonného automobilu.“. Dodavatel uvádí, že disponuje automobilem typu sedan, které je homologováno jako pětidveřové, avšak dle jeho mínění se nejedná o běžnou homologaci pro automobily typu sedan.

Dne 2. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24741/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018 vyjádření dodavatele KIA MOTORS CZECH s.r.o., ze dne 31. 8. 2018, v němž je mj. uvedeno, že zadávací podmínky jmenovanému dodavateli neumožňují zúčastnit se zadávacího řízení na veřejnou zakázku, veškeré parametry je schopen splnit pouze omezený okruh dodavatelů, např. společnost ŠKODA AUTO a.s. Problematické nejsou toliko jednotlivé parametry poptávaných vozidel, ale jejich souhrn. Pokud se týká barevného provedení automobilů, dodavatel není požadavek zadavatele schopen splnit, neboť standardně nabízí pro svá vozidla pouze bílou nemetalickou barvu, červená nemetalická barva je za příplatek, modrou nemetalickou barvu pak vůbec nedodává. Zavedení barvy do výroby je problematické co do výše finančních nákladů a co do délky přípravy výroby (několik měsíců s ohledem na testování kvality laku v rámci vývojového centra dodavatele). Cenově jsou automobily s karoserií v metalické barvě v nabídce dodavatele dražší, totéž platí pro následné opravy laku. Dodavatel ve svém portfoliu disponuje vozidlem typu sedan s požadovanou velikostí zavazadlového prostoru, nedisponuje však žádným vozidlem v provedení hatchback splňujícím daný požadavek. Zadavatelem požadovaný objem 500 dmᶟ nepovažuje dodavatel za standardní, za běžnou hodnotu pro sedan považuje 450 dmᶟ, pro hatchback pouze 400 dmᶟ. Vozidla typu kombi pak typicky disponují objemnějším zavazadlovým prostorem, tento typ vozu je u dodavatele standardně dražší, než vůz v provedení sedan či hatchback. Požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozů shledává dodavatel problematickým a neopodstatněným, a to zejména parametry „šířka v loktech vpředu“ a „šířka v loktech vzadu“. Dodavatel ve svém portfoliu vozů nedisponuje modelem vozu v provedení sedan homologovaným na pětidveřový automobil, neboť tento typ vozu se standardně homologuje jako čtyřdveřový automobil.

Dne 6. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25807/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018 vyjádření dodavatele BMW Czech Republic s.r.o., ze dne 6. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že požadavek zadavatele na barevné provedení je tento dodavatel schopen splnit, avšak cestou objednávek individuálního lakování, což by navýšilo cenu vozu a prodloužilo dodací termíny. Provedení vozů v metalické barvě, a to včetně oprav, je dražší než v provedení nemetalickém. Dodavatel disponuje vozy s požadovaným objemem zavazadlového prostoru, avšak jedná se o relativně vyšší kategorie vozidel. Automobily s karoserií v provedení sedan obecně mají vždy menší objem zavazadlového prostoru než vozy v provedení kombi, rozdíl v ceně pak vždy závisí na porovnání konkrétních modelů. Dodavatel by zřejmě byl schopen splnit požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozů, požadavek na výkon motoru 130 kW považuje za přiměřený a v jeho výrobním programu lze nalézt vůz v pětidveřové karoserii. V závěru svého vyjádření jmenovaný dodavatel sdělil, že „[v]zhledem k požadavku na minimální hodnotu zavazadlového prostoru vozidel je tedy pro značku BMW zadání splnitelné pouze s modely vyšší kategorie a tudíž naše účast ve výběrovém řízení, kde hlavním rozhodovacím kritériem je pořizovací cena vozu, nedává smysl a proto jsme se výběrového řízení ani neúčastnili (…).“.

Dne 7. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24743/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018 vyjádření dodavatele Mazda, organizační složka ze dne 7. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že z nemetalických barev tento dodavatel nabízí pouze barvu bílou. Dodání jiné barvy je pro dodavatele nereálné, neboť nabídka barev je jednotná pro všechny trhy. U metalických barev dodavatel ve svém ceníku stanovil příplatek a vyšší jsou i náklady na opravu metalického laku. Dodavatel nemá ve svém portfoliu automobil sedan/hatchback s požadovanou velikostí zavazadlového prostoru, požadavek zadavatele na velikost zavazadlového prostoru redukuje počet nabídek, za standardní je v daném segmentu považována hodnota od 450 dmᶟ, větší zavazadlový prostor bude mít vůz v provedení kombi než v provedení sedan či hatchback. Nicméně u modelu Mazda6 nabízí jmenovaný dodavatel vůz v provedení sedan za stejnou cenu jako v provedení kombi. Co se týče požadavků na vnitřní rozměry poptávaných automobilů, tyto v daném segmentu výběr velmi omezují. Požadavek zadavatele na výkon motoru dodavatel splňuje, nesplňuje však požadavek na pětidveřové provedení karoserie u typu vozu sedan, který není standardní, jelikož v pětidveřovém provedení je standardní homologací liftback.

Dne 12. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25814/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018 vyjádření dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., divize Audi ze dne 11. 9. 2018, v němž je mj. ve vztahu k požadovanému barevnému provedení uvedeno, že dodavatel má v základní nabídce bílý nemetalický lak, kdy „červený a modrý nemetalický lak by byl brán jako atyp s ceníkovým příplatkem 82 300 Kč.“, přičemž objednáním atypické barvy laku se dodání vozu prodlužuje přibližně o polovinu. Dodavatel si účtuje příplatek za dodání vozu s karoserií opatřenou metalickým lakem, avšak náklady na opravu metalického laku oproti laku nemetalickému vyšší nejsou. Vozy typu sedan/hatchback s požadovanou velikostí zavazadlového prostoru dodavatel disponuje, ale jedná se o vozy luxusní kategorie, považuje tedy tuto zadávací podmínku za limitující. Za standardní s ohledem na jeho nabídku vozů považuje objem 480 l. Ceny vozů v provedení sedan/hatchback a vozů v provedení kombi jsou velmi podobné. Co se týče požadavků na vnitřní rozměry automobilů, hodnotí dodavatel jako nejpřísnější parametr „efektivní prostor pro hlavu vzadu“. Požadavek na výkon motoru nepředstavuje pro dodavatele problém. Pokud jde o provedení vozů, výše jmenovaný dodavatel má své vozy typu sedan homologované jako čtyřdveřové a nepovažuje homologaci automobilu typu sedan jako pětidveřový vůz za standardní.

Dne 12. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25821/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018 vyjádření dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., divize SEAT ze dne 12. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že „[v]ozidla bychom dle přiloženého zadání nebyli schopni dodat z důvodu nesplnění bodů 11 a 14 - 19 u typů č. 1 a č. 3 a nesplnění bodů 14 - 19 u typů č. 2 a č. 4.“. V dalším z vyjádření dodavatele vyplývá, že je pro něj splnitelný požadavek zadavatele na barevné provedení vozidel, metalické provedení laku u automobilů v jeho nabídce včetně oprav je nákladnější než u automobilů v provedení s nemetalickým lakem. Dodavatel disponuje automobilem typu sedan/hatchback s požadovanou velikostí zavazadlového prostoru, za standardní objem zavazadlového prostoru u vozů typu sedan/liftback považuje rozměr nad 500 dmᶟ, u vozů typu hatchback 300 – 400 dmᶟ. Automobily typu kombi pak typicky disponují větším zavazadlovým prostorem a jejich cena je vyšší. Jmenovaný dodavatel považuje požadavky zadavatele týkající se vnitřních rozměrů poptávaných vozidel za problematické, přičemž jako nejpřísnější označuje parametr „šířka v loktech vzadu“. Homologaci vozu typu sedan na pětidveřový vůz považuje za standardní spíše u typu liftback, sedan bez výklopných pátých dveří je spíše čtyřdveřový.

Dne 12. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25811/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018 vyjádření dodavatele Volvo Car Czech Republic s.r.o., dne 12. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že „naše společnost nesplňuje uvedené podmínky výběrového řízení, a to zejména z důvodu požadavku na barevné provedení. Nejsme schopni objednat vůz v základní modré ani červené barvě.

Dne 12. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25812/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018 vyjádření dodavatele Mercedes-Benz Cars Česká republika s.r.o., ze dne 12. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že co se týče barevného provedení „[m]odrá barva není v našem výrobním programu a ani ji není možné navíc zařadit.“. Metalické provedení laku je u tohoto dodavatele dražší než nemetalické, a to včetně oprav. Dodavatel nemá ve svém portfoliu vůz v provedení sedan/hatchback s požadovanou minimální velikostí zavazadlového prostoru. Vozy v provedení kombi disponují větším zavazadlovým prostorem a jejich pořizovací hodnota je vyšší. Pokud jde o vnitřní rozměry vozů, považuje jmenovaný dodavatel za problematické parametry „míra pohodlí vpředu“ a „míra pohodlí vzadu“. Požadovaný výkon motoru nepředstavuje pro dodavatele problém, avšak ve svém portfoliu nedisponuje vozem typu sedan s homologací na pětidveřový vůz, neboť dle jeho slov „[s]edan není 5ti dveřový.“.

Dne 13. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25814/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018 vyjádření dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., divize Volkswagen ze dne 13. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že „[v]ozidla bychom dle přiloženého zadání nebyli schopni dodat z důvodu nesplnění bodů 14 – 19 u typů č. 1, č. 2, č. 3 a č. 4 a nesplnění bodu 11 nebo 7 u typu č. 3 (nelze zároveň splnit body 11 a 7).“. Požadavek na barevné provedení vozů je ze strany tohoto dodavatele splnitelný, stejně tak i požadavek na velikost zavazadlového prostoru u vozu v provedení sedan/hatchback. Metalické provedení laku je dražší oproti laku v provedení nemetalickém, stejně je tomu i u oprav. Za standardní velikost zavazadlového prostoru považuje dodavatel u vozu v provedení sedan/liftback rozměr nad 500 dmᶟ, u vozů typu hatchback 300 – 400 dmᶟ. Vůz v provedení kombi disponuje větším zavazadlovým prostorem a jeho cena je vyšší. Jmenovaný dodavatel považuje za problematické požadavky zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, přičemž jako nejpřísnější z nich označuje parametr „šířka v loktech vzadu“. Požadavek na výkon motoru nepředstavuje pro dodavatele problém, ve svém portfoliu disponuje automobilem v provedení sedan s homologací na pětidveřové vozidlo, ale jedná se spíše o liftback. Tento typ považuje za standardní homologaci u pětidveřového vozu, v případě vozu v provedení sedan se jedná spíše o vůz čtyřdveřový.

Zadavatel se k usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-30289/2018/531/VNe ze dne 17. 10. 2018 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 24. 10. 2018, jež Úřad obdržel téhož dne, přičemž v něm sděluje následující.

Zadavatel primárně předesílá, že Úřad vede správní řízení způsobem odporujícím ustanovením správního řádu, a to zejména zásadě stanovené v § 3 správního řádu, podle níž má být postupováno tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zadavatel zpochybňuje věrohodnost veškerých podkladů pro vydání rozhodnutí, jež byly Úřadu zaslány ze strany potenciálních dodavatelů coby vyjádření k dotazům Úřadu, které jim Úřad položil formou tzv. „Žádosti o vyjádření“ (viz bod 45. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a to z následujících důvodů.

Zadavatel namítá, že v žádostech o vyjádření není ohledně typových názvů poptávaných vozidel vzata v úvahu skutečnost, že zadavatel vždy jednoznačně hovoří o homologačních názvech, přičemž toto opomenutí pak zkresluje výsledky jednotlivých vyjádření, neboť ve vyjádření subjektů působících na relevantním trhu je velkou částí dotázaných uváděno provedení „liftback“, které není homologačním typem. I vozidla označovaná jako liftback musí být homologována pod jedním z homologačních názvů, tj. sedan, hatchback, kombi, popř. víceúčelové vozidlo.

Zadavatel současně nerozumí dotazu Úřadu na rozdíl mezi objemy zavazadlového prostoru, když zadavatel prokázal, že požadavek Policie ČR na minimální velikost zavazadlového prostoru je zcela oprávněný a skutečná potřeba velikosti zavazadlového prostoru je větší než požadovaná, neboť předmětem plnění veřejné zakázky jsou vozidla v policejním provedení. Pouze v případě, že budou naplněny požadavky Policie ČR, se může jednat o výjimečný nákup ze strany jiného pověřujícího zadavatele. K tomu zadavatel doplňuje, že vždy musí být nějaká hranice zavazadlového prostoru určena. Zadavatel přitom velmi umírněně rozhodl o hranici 500 dmᶟ. Zadavatel současně poznamenává, že rozdíl mezi vozy homologovanými jako kombi a sedan/hatchback vzniká na základě možného využití vnitřního prostoru, a nikoliv na základě minimálního potřebného zavazadlového prostoru.

Dále zadavatel navrhuje, aby v případě, že Úřad má pochybnosti o účelnosti a tím i hospodárnosti požadavku zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru a dalších technických parametrů zásadně ovlivňujících jak využití poptávaných automobilů, tak také počet potenciálních dodavatelů způsobilých podat nabídku v zadávacím řízení, před vydáním rozhodnutí ve věci provedl konzultaci s Ministerstvem financí, v jehož gesci je problematika hospodárného pořizování majetku státu. Zadavatel je totiž toho názoru, že pokud je pořízen majetek, který nemůže naplnit požadovaný účel, jedná se o jeho nehospodárné pořízení.

Úřad dle názoru zadavatele v předmětných žádostech o vyjádření, pokud jde o barevné provedení vozidel, opomněl možnost polepu, kterou zadavatel při vysvětlování zadávací dokumentace vždy uváděl jako alternativu, což ostatně konstatoval i v rozhodnutí o námitkách, kdy navrhovatel proti této možnosti brojil, ačkoliv ji sám nabízel v rámci jiného zadávacího řízení. Zadavatel upozorňuje, že vyjádření subjektů působících na relevantním trhu jsou očekávatelná, jelikož žádný z nich nemá ekonomický zájem přiznat možnost opatřit vozidla jinými, než standardně nabízenými barvami.

Zadavatel poukazuje na obdobné zadávací řízení realizované před deseti lety, kdy stanovené technické parametry posuzoval Úřad v rozhodnutí č. j. S145/2008/VZ-12443/2008/540/MČ, přičemž byly ze strany Úřadu uznány jako oprávněné požadavky na páté dveře, velikost zavazadlového prostoru u verze sedan/hatchback 450 dmᶟ, kde ale bylo požadováno plnohodnotné náhradní kolo a naopak nebyla požadována schránka na zbraně a instalace lokalizačního a záznamového zařízení, z čehož jednoznačně vyplývá, že již před deseti lety byly Úřadem akceptovány požadavky zadavatele, jež byly, vzhledem k tehdejší době, oproti současným požadavkům zadavatele objektivně náročnější. Navíc tehdy zadavatel požadoval i stříbrnou barvu, kterou v té době ve standardní výrobě nepoužíval žádný dodavatel. A i tento požadavek byl akceptován jak ze strany dodavatelů, tak v rámci správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze strany Úřadu.

Ohledně vyjádření subjektů působících na relevantním trhu týkajících se barevného provedení vozidel je zadavatel přesvědčen, že jestliže jeho požadavky na barevné provedení zvládne splnit jeden výrobce, jsou toho schopni i ostatní. Zadavatel současně poznamenává, že předmětná vyjádření potvrzují jeho konstatování a odůvodnění obsažená v rozhodnutí o námitkách, že opravy nemetalického laku jsou levnější.

K dotazu Úřadu na výkon motoru, jenž byl taktéž obsažen v daných žádostech o vyjádření, zadavatel uvádí, že tento požadavek je dán účelností využití poptávaných služebních vozidel, přičemž je podmíněn výkonností nově registrovaných automobilů na komunikacích v České republice.

Současně považuje zadavatel za oprávněný i jeho požadavek na vnitřní rozměry vozidel, neboť vozidla musí být dimenzována tak, aby se do nich vešli i rozměrnější policisté spolu s výbavou, zbraněmi a ochrannými prostředky. Požadavek na tyto vnitřní rozměry tedy vyplývá z využití služebních dopravních prostředků Policie ČR.

K otázce homologací vozidel zadavatel sděluje, že v zadávací dokumentaci pracuje pouze s homologačními názvy, protože jedině tak dosáhne maximální transparentnosti a vyvaruje se porušení zásady zákazu diskriminace. Přestože někteří dodavatelé používají ohledně jimi nabízených vozidel termín „liftback“, jde o vozidla homologovaná buď jako sedan, nebo jako hatchback.

Na základě výše uvedeného zadavatel opakuje, že Úřad ve správním řízení postupuje v rozporu se zásadou zakotvenou v § 3 správního řádu, dle které je Úřad ve správním řízení povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zadavatel přitom souhlasí, že správní orgán je oprávněn provádět průzkumy a neformálním způsobem žádat fyzické a právnické osoby o vyjádření, jak Úřad učinil. Dle zadavatele se však lze oprávněně ptát, jakou vážnost mohli žádosti o vyjádření zaslané Úřadem přikládat oslovení potenciální dodavatelé, když jim z takového vyjádření na straně jedné nemůže plynout obchodní prospěch a na straně druhé jim nehrozí žádná sankce za to, budou-li v tomto vyjádření uvádět skutečnosti zavádějící, zkreslené nebo dokonce hrubě nepravdivé. Zadavatel má za to, že úroveň některých z těchto vyjádření svědčí o tom, že nebyla zpracována kompetentními osobami.

Zadavatel na základě výše uvedeného navrhuje, aby Úřad provedl důkazy standardními důkazními metodami zakotvenými a popsanými ve správním řádu, jako např. svědeckými výpověďmi nebo znaleckým posudkem. Současně zadavatel trvá na svém názoru vysloveném již ve vyjádření k návrhu, že se nastavením zadávacích podmínek pro posuzované zadávací řízení žádného porušení zákona nedopustil. Zadavatel je nadále přesvědčen, že ani v dosavadním průběhu správního řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zrušení zadávacího řízení či uložení jakéhokoliv jiného nápravného opatření dle § 263 zákona. Závěrem svého vyjádření zadavatel podotýká, že správní řízení nedospělo do fáze, kdy by byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a proto dokazování nemůže být v danou chvíli považováno za ukončené a nemůže být vydáno rozhodnutí ve věci.

Navrhovatel se k usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-30289/2018/531/VNe ze dne 17. 10. 2018 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 24. 10. 2018, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž v něm sděluje následující.

Navrhovatel primárně uvádí, že na základě informací, jež Úřad obdržel v reakci na zaslané žádosti o vyjádření od subjektů působících na relevantním trhu, lze dospět k závěru, že zadavatel zvolil takové technické parametry a jejich konkrétní hodnoty, které ve vzájemné kombinaci vedou k nepřípustnému omezení hospodářské soutěže a zvýhodňují vozidla výrobce ŠKODA AUTO a.s. Potvrzením toho je, že zadavatel obdržel jen nabídku od shora jmenovaného dodavatele, a to z důvodu, že nastavením podmínek soutěže vytvořil neodůvodněné překážky pro podání nabídek ostatními dodavateli. Zadavatel současně, i přes proklamace, že vytvořil podmínky pro řádnou soutěž, neidentifikoval byť jediného dalšího výrobce, který by byl schopen splnit všechny zadavatelem stanovené technické podmínky. Navrhovatel v dalším zpochybňuje výsledky zadavatelem provedeného průzkumu trhu.

Dle názoru navrhovatele má zásadní omezující účinek na hospodářskou soutěž zejména požadavek zadavatele na pětidveřovou karoserii u vozidel homologovaných jako sedan/hatchback. Současně je omezena možnost zúčastnit se zadávacího řízení s pětidveřovým sedanem vzhledem k požadavku zadavatele na objem zavazadlového prostoru v minimální hodnotě 500 dmᶟ. Podle navrhovatele Úřadem oslovení dodavatelé jednohlasně potvrzují, že pro modely hatchback/sedan je typický menší zavazadlový prostor než u homologace kombi. Standardní objem zavazadlového prostoru se přitom pohybuje u homologace sedan/hatchback na úrovni 300 – 490 dmᶟ (průměrně 350 – 450 dmᶟ), přičemž hatchback s požadovaným objemem kufru nabízí jen vozidla koncernu Volkswagen.

Dalším omezujícím parametrem jsou dle mínění navrhovatele požadavky zadavatele týkající se vnitřních rozměrů vozidla a barevného provedení vozidel, kdy je zadavatelem požadováno, aby byl dodavatel schopen dodat vozidla i v nemetalické barvě karoserie (bílá, modrá, červená). Jako omezující navrhovatel označuje i požadavek zadavatele na výkon motoru v minimální výši 130 kW, kdy jde o požadavek neúměrně zužující okruh potenciálních dodavatelů v dotčených kategoriích vozidel.

Navrhovatel zdůrazňuje, že žádný z Úřadem oslovených výrobců není kumulativně schopen splnit všechny zadavatelem požadované technické parametry. Sdělení oslovených výrobců tak ve svém souhrnu dokládají oprávněnost a pravdivost tvrzení navrhovatele ohledně diskriminačního nastavení zadávacích podmínek veřejné zakázky.

Navrhovatel v dalším uvádí, že zadavatel nebyl doposud schopen své potřeby, které jej vedly ke stanovení technických parametrů poptávaných vozidel, odůvodnit. Zadavatel často definoval minimální úroveň dotčených parametrů vozidel zrovna na tom stupni, který vylučuje značnou část alternativ. Zadavatel tak obešel princip soutěže o veřejnou zakázku coby základního hybatele pro předkládání nejvhodnějších nabídek.

Závěrem svého vyjádření navrhovatel sděluje, že se zadavatel nastavením zadávacích podmínek dopustil porušení zákona, když zvolil takové technické požadavky na jednotlivá vozidla, které ve své vzájemné kombinaci dopředu omezují výběr na jediného výrobce, přičemž technické požadavky jsou nastaveny nepřiměřeně úzce způsobem, pro který nemá zadavatel reálné důvody. Navrhovatel proto na základě výše uvedeného požaduje, aby Úřad vyhověl jeho návrhu a podle § 263 odst. 2 zákona zrušil zadávací řízení na šetřenou veřejnou zakázku.

Dne 2. 11. 2018 obdržel Úřad podání dodavatele ŠKODA AUTO a.s., jenž je zastoupen na základě plné moci ze dne 24. 9. 2018 JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, ev. č. ČAK 9582, Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 26739291, se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 (dále jen „dodavatel ŠKODA AUTO a.s.“), ze dne 1. 11. 2018 označené „Vyjádření společnosti ŠKODA AUTO a.s. ke správnímu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedenému Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0316/2018 VZ“. Úvodem svého vyjádření dodavatel ŠKODA AUTO a.s. uvádí, že podal jako jediný dodavatel na plnění veřejné zakázky nabídku, přičemž tato byla vybrána jako nejvhodnější. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. si je vědom skutečnosti, že není účastníkem řízení, navzdory tomu chce Úřadu poskytnout své vyjádření, neboť má za to, že námitky navrhovatele jsou neopodstatněné, zavádějící a neprokázané a nemohou být s ohledem na rozhodovací praxi Úřadu a správních soudů důvodem pro zrušení zadávacího řízení.

V další části svého vyjádření se dodavatel ŠKODA AUTO a.s. vyjadřuje ke skutečnostem tvrzeným navrhovatelem v návrhu, přičemž uvádí následující. Navrhovatel ve svých námitkách i ve svém návrhu předkládá tvrzení, že veřejná zakázka byla připravena na míru právě dodavateli ŠKODA AUTO a.s., který je jako jediný schopen splnit všechny technické podmínky, přičemž jako zdroj pro svá tvrzení uvádí navrhovatel mezinárodní srovnávací databázi JATO (www.jato.com), jejíž vstupy a výstupy však nejsou ověřované ani ověřitelné, neboť se jedná o podnikatelskou aktivitu společnosti JATO Dynamics s.r.o. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. k tomuto podotýká, že data vkládaná do dané databáze nemusí odpovídat tomu, co je výrobce skutečně schopen a ochoten vyrobit, neboť toto záleží na konkrétním stupni flexibility každého z výrobců.

V dalším bodu dodavatel ŠKODA AUTO a.s. oponuje tvrzení navrhovatele, že požadavek na pětidveřové provedení karoserie u vozů v provedení sedan/hatchback limituje soutěž na pětidveřové modely, přičemž vede k vyřazení vozidel typu sedan a zvýhodňuje model jmenovaného dodavatele Škoda Octavia coby liftback. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. je přesvědčen, že tvrzení navrhovatele je zavádějící, neboť sedany nebyly zadavatelem nijak vyloučeny. Právní úprava typů karoserií je obsažena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. 5. 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, v platném znění. V rámci vozidel typu M1 definuje jmenované nařízení, mimo jiné, karoserie typu sedan, hatchback a kombi. Sedan definuje jako vozidlo podle definice v bodě 3.1.1.1 mezinárodní normy ISO 3833:1977, s nejméně čtyřmi okny. Hatchback pak jako výše uvedený sedan se zkosením v zadní části. Jak je z této definice zřejmé, páté dveře u sedanu nejsou nijak vyloučeny. Tvrzení navrhovatele je tedy nepravdivé, neboť nelze homologovat vozidla M1 s karoserií liftback, nýbrž pouze jako sedan, hatchback, popř. kombi. Název „liftback“ je marketingový pojem a právní předpisy takový typ karoserie neznají. S označením liftback jsou uváděny např. vozy Ford Mondeo, Toyota Avensis aj., nejde tedy o pojem příznačný pro vozy značky Škoda. V praxi se užívají různá označení karoserie, avšak pro specifikaci předmětu veřejné zakázky lze vycházet pouze z homologačních typů určených citovaným nařízením. Jako důkaz navrhuje dodavatel ŠKODA AUTO a.s. výňatek z normy ISO 3833:1977.

Co se týče námitky navrhovatele ve vztahu k barvám karoserie, shledává dodavatel ŠKODA AUTO a.s. danou námitku za prokazující omezenou „přizpůsobivost“ navrhovatele, jež omezuje jeho konkurenceschopnost, neboť nabízené barvy přizpůsobují výrobci aktuálním požadavkům na trhu, a při ucházení se o tak rozsáhlou veřejnou zakázku, jako je šetřená veřejná zakázka, by měl být výrobce schopen zajistit v podstatě jakoukoliv barvu karoserie bez dlouhotrvajícího vývoje, což dle dodavatele ŠKODA AUTO a.s. plyne též z vyjádření ostatních výrobců automobilů obsažených ve správním spisu. Každopádně nemetalická modrá barva nemůže být též s ohledem na uvedené označena za příznačnou pro dodavatele ŠKODA AUTO a.s.

Pokud jde o požadavek zadavatele na vyhřívání čelního skla, pak dodavatel ŠKODA AUTO a.s. uvádí, že tato technologie se běžně vyskytuje na trhu již více než deset let a jestliže zadavatel shledá, že ji využije, je oprávněn ji požadovat, neboť tato zlepšuje užitné vlastnosti vozidla. Jestliže navrhovatel danou funkcionalitu nenabízí, nemůže být tato skutečnost důvodem způsobujícím nezákonnost dané technické podmínky.

V dalším dodavatel ŠKODA AUTO a.s. přisvědčuje požadavku zadavatele na bezpečnostní systémy, neboť „Asistent rozpoznání únavy řidiče“ a „Systém autonomního krizového brždění“ jsou na trhu dostupné již několik let a stávají se běžným standardem u vozů napříč všemi třídami, kdy nadto by se od roku 2021 mělo jednat dokonce o povinnou výbavu každého vozu. Jedná se totiž o přidanou hodnotu, když tato v konečném důsledku přináší snižování nákladů uživatelů snížením rizika nehody. Ani v případě této technické podmínky se tedy nejedná o neoprávněný požadavek zadavatele.

K námitce navrhovatele směřující vůči požadavku zadavatele na ocelová kola dodavatel ŠKODA AUTO a.s. poznamenává, že ani tento požadavek nepovažuje za problematický, naopak se jedná o ekonomickou variantu, když ocelová kola jsou považována za odolnější vůči chemickým posypům a mechanickému poškození a současně jsou zpravidla levnější.

Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. pokládá též za vhodné vyjádřit se k námitce navrhovatele týkající se použité metody pro určení objemu zavazadlového prostoru, kdy tento tvrdí, že zadavatel měl použít spíše než metodu VDA 210 metodu VDA 211, která je běžnější a dosahuje se s ní větší velikosti zavazadlového prostoru. Toto tvrzení označuje dodavatel ŠKODA AUTO a.s. za účelové. Na základě metody VDA 210 je objem zavazadlového prostoru měřen za druhou řadou sedadel od podlahy zavazadlového prostoru po kryt zavazadlového prostoru. Metodou VDA 211 je objem zavazadlového prostoru měřen za druhou řadou sedadel od podlahy do úrovně výšky zadních opěr (bez krytu zavazadlového prostoru). Metodou VDA 214 je měřen objem za předními sedačkami se sklopenými zadními sedadly do výše stropu. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. je přesvědčen, že jedinou relevantní metodou pro účely objemu je z hlediska bezpečnosti provozu vozidla metoda VDA 210. Pokud by zadavatel připustil měření metodou VDA 211, zřejmě by automobily navrhovatele splnily předmětný požadavek na velikost zavazadlového prostoru, avšak zadní kryt by kvůli velikosti policejní výbavy musel zůstat otevřen a mohla by tak být ohrožena bezpečnost posádky vozu.

Ve vztahu k požadavku zadavatele na zajištění patnácti vyhovujících servisů, který navrhovatel rovněž označil za nezákonný, dodavatel ŠKODA AUTO a.s. uvádí, že jej považuje za legitimní, přičemž pro naprostou většinu výrobců by se mělo jednat o podmínku splnitelnou. Pro navrhovatele se stává tato podmínka problematickou z důvodu rozepří navrhovatele s jeho prodejci, resp. autorizovanými servisy kvůli vedeným sporům. Rozumná dojezdová vzdálenost do servisu je jistě oprávněným požadavkem každého zákazníka, čemuž odpovídá formulace požadavku zadavatele v zadávacích podmínkách. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. upozorňuje na nepřiléhavost navrhovatelem citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R339/2014/VZ-37805/2015/321/MMl ze dne 5. 11. 2015, neboť předmětné rozhodnutí se týkalo dodávky laboratorních přístrojů.

Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. shledává oprávněným též požadavek zadavatele na motorizaci, tj. vybavení vozů zážehovým motorem s výkonem min. 130 kW, neboť se jedná v zásadě o výkon průměrný, který je splňován vícero automobily dostupnými na relevantním trhu.

Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. nesouhlasí ani s argumentací navrhovatele týkající se nezákonnosti požadavku zadavatele na předložení vzorku auta v policejním provedení ve lhůtě 60 dnů, kdy v této souvislosti poukazuje na to, že sám navrhovatel v nedávné době zadavateli vozy v policejní úpravě dodával, takže splnění této podmínky pro něj jistě nemůže představovat problém.

Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. je přesvědčen, že pokud navrhovatel brojí proti nezákonnosti zadávacích podmínek, děje se tak z důvodu, že tyto s ohledem na „zacílení“ své obchodní strategie nesplňuje, a jeho motivem je tak dosáhnout změny zadávacích podmínek, aby tyto byl schopen splnit dodávkou vozů ze své sériové výroby. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. má za to, že tendenčnost tvrzení navrhovatele je potvrzena některými z vyjádření ostatních výrobců automobilů.

V další části svého vyjádření se dodavatel ŠKODA AUTO a.s. zaměřuje na obecné nastavení technických podmínek veřejné zakázky. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. primárně cituje zákonnou úpravu vyplývající z ustanovení § 6, § 36 a § 89 odst. 1 zákona. V dalším konstatuje, že při stanovení technických podmínek musí zadavatel respektovat zákon, avšak rovněž musí vycházet ze svých potřeb. Za přiléhavý v tomto ohledu považuje jmenovaný dodavatel rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 – 152 ze dne 5. 6. 2008. Z rozhodovací praxe Úřadu pak dodavatel ŠKODA AUTO a.s. upozorňuje na rozhodnutí č. j. ÚOHS-S326/2011/VZ-2436/2012/550/SWa ze dne 2. 5. 2012, č. j. ÚOHS-S720/2012/VZ-6764/2013/511/MKl ze dne 15. 4. 2013, č. j. ÚOHS-S0584/2016/VZ-10510/2017/522/JKr ze dne 24. 3. 2017, a na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. R158/2008/02-23587/2008/310-Ku ze dne 19. 11. 2008, z nichž obsáhle cituje. V dalším považuje dodavatel ŠKODA AUTO a.s. za přiléhavý ve vztahu k vymezení předmětu veřejné zakázky rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 87/2008-81 a rozsudek Krajského soudu č. j. 31 Af 3/2015-29.

Právní názor Úřadu ohledně nastavení technických podmínek plynoucí z jeho rozhodovací praxe tedy je, že zadavatel přizpůsobuje zadávací podmínky svým potřebám, nikoliv nárokům a možnostem jednotlivých dodavatelů, a že za zvýhodňování dodavatelů není možno považovat skutečnost, že zadavatel požaduje takový standard funkčních vlastností, který některé vozy příslušné třídy nesplňují.

S ohledem na skutečnost, že Úřad by měl dbát zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání vyplývající z ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu a rozhodovat v souladu se svou kontinuální praxí, je dodavatel ŠKODA AUTO a.s. přesvědčen, že by Úřad měl návrh navrhovatele zamítnout.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření účastníků řízení, a na základě vlastních zjištění rozhodl o tom, že zadavatel postupoval při stanovení zadávacích podmínek v rozporu se zákonem, a proto přistoupil ke zrušení zadávacího řízení. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 4 odst. 1 zákona je veřejným zadavatelem a) Česká republika; v případě České republiky se organizační složky státu považují za samostatné zadavatele, b) Česká národní banka, c) státní příspěvková organizace, d) územní samosprávný celek nebo jeho příspěvková organizace, e) jiná právnická osoba, pokud

byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se zadávacími podmínkami pro účely tohoto zákona rozumí veškeré zadavatelem stanovené

podmínky průběhu zadávacího řízení,

podmínky účasti v zadávacím řízení,

pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

pravidla pro hodnocení nabídek,

další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104.

Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky“), jsou organizačními složkami státu ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§ 51); obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.

Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky za stát právně jedná vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak. Vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny a vedoucí Kanceláře Senátu mohou činit právní úkony jménem státu se souhlasem příslušného orgánu Poslanecké sněmovny nebo příslušného orgánu Senátu.

Z čl. 2. „PŘEDMĚT PLNĚNÍ“, konkrétně z odst. 2.1, zadávací dokumentace vyplývá, že plnění veřejné zakázky bude zadáno formou uzavření rámcových dohod, přičemž předmětem veřejné zakázky budou „průběžné dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení.“.

Ze shora jmenovaného článku, konkrétně z odst. 2.3,zadávací dokumentace plyne, že „detailní popis vozidel a obsah souvisejících plnění je uveden v přílohách č. 1 a 3 až 7 ZD.“.

Podle čl. 2. „PŘEDMĚT PLNĚNÍ“, odst. 2.4,zadávací dokumentace je počet automobilů dodaných na základě rámcových dohod určen „podílem předpokládané hodnoty příslušné rámcové dohody [(…) 250.000.000,- Kč bez DPH pro Část 2] (tj. pro veřejnou zakázku, pozn. Úřadu) a jednotkové ceny dodávaných automobilů. Požadované automobily jsou určeny pro Zadavatele, kteří jsou uvedeni v Příloze č. 2 této ZD.

Z čl. 16. „SEZNAM PŘÍLOH ZD“ zadávací dokumentace je zřejmé, že přílohou zadávací dokumentace zadavatel učinil mj. i přílohu č. 1 „Technická specifikace poptávaných vozidel + specifikace policejní výbavy pro obě části“ (dále jen „příloha č. 1“), přílohu č. 2 „Seznam pověřujících zadavatelů“ (dále jen „příloha č. 2“) a přílohu č. 9 „Část 2 – nacenění osobních automobilů“.

Úřadem bylo zjištěno, že podrobné technické podmínky, které musí nabízené vozy splňovat, obsahují 3 dokumenty tvořící přílohu přílohy č. 1 zadávací dokumentace. Technická specifikace vozů tvořících předmět plnění veřejné zakázky je popsána v jednom z těchto dokumentů, a sice v dokumentu nazvaném „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“, který obsahuje pod body 1 až 72 výčet zadavatelem požadovaných vlastností a výbavy pro každý ze čtyř typů vozů tvořících předmět posuzované veřejné zakázky. Zadavatel určil pro plnění předmětné veřejné zakázky, mimo jiné, následující technické podmínky. Pod bodem č. 2 je uveden požadavek na provedení (homologaci) – u typu vozu č. 1 a 3 se jedná o provedení sedan/hatchback, u typu vozu č. 2 a 4 o provedení kombi; pod bodem č. 4 zadavatel uvádí předpokládaný počet kusů k odběru – pro typ vozu č. 1 – 200 ks, pro typ vozu č. 2 – 200 ks, pro typ vozu č. 3 – 50 ks a pro typ vozu č. 4 – 50 ks; pod bodem č. 12 je stanoven požadavek na typ karoserie – 5 dveřová (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše) pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 14 zadavatel uvádí parametr a) – míra pohodlí vpředu (měřeno od pedálů) – min. 1000 při předním sedadle posunutém na doraz vzad, pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 15 parametr b) – míra pohodlí vzadu – min. 650 při předním sedadle posunutém na vzdálenost 1000, pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 16 parametr c) – efektivní prostor pro hlavu vpředu – min. 950, měřeno od spojnice sedáku s opěradlem kolmo k sedáku (sedadla v nejnižší možné poloze), pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 17 parametr d) – efektivní prostor pro hlavu vzadu – min. 950, měřeno od spojnice sedáku s opěradlem v prodloužené linii opěradla do stropu (nastavení sedadel odpovídající udávanému parametru objemu zavazadlového prostoru), pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 18 parametr e) – šířka v loktech vpředu – min. 1380, pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 19 parametr f) – šířka v loktech vzadu – min. 1380, pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 20 zadavatel specifikoval požadavek na využitelný objem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem, měřeno od podlahy do výšky krytu zavazadlového prostoru za nastavení sedadel splňujících řádky 14-15: „(dm³) dle metodiky ISO 3832 – ISO – V210 (VDA210) min. 500“, a to pro všechny 4 typy vozů.

V dalším bylo Úřadem zjištěno, že, jak vyplývá z přílohy č. 2 zadávací dokumentace, určil zadavatel v předmětné příloze celkem 58 zadavatelů, pro něž je veřejná zakázka, jež směřuje k uzavření rámcové dohody na dodávku osobních automobilů, zadávána, přičemž mezi těmito zadavateli je uvedeno mj. 14 Krajských policejních ředitelství, dále např. Moravský zemský archiv v Brně, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč apod. Je tedy zřejmé, že zadavatel, tj. Ministerstvo vnitra, vystupuje v pozici centrálního zadavatele, kdy předmět plnění veřejné zakázky poptává pro konkrétní další (pověřující) zadavatele.

Z přílohy č. 9 „Část 2 – nacenění osobních automobilů“ zadávací dokumentace lze dovodit, že zadavatel předpokládá nákup celkem 350 automobilů v policejním provedení, a to 200 automobilů typu č. 1 a 150 automobilů typu č. 2, neboť pro daný objem požaduje ocenit policejní výbavu.

Z dokumentu „Protokol o otevírání nabídek, posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení“ ze dne 22. 11. 2017 bylo Úřadem zjištěno, že zadavatel obdržel jedinou nabídku na plnění veřejné zakázky, a to od dodavatele ŠKODA AUTO a.s. Z dokumentu „Rozhodnutí centrálního zadavatele o výběru dodavatele“ ze dne 15. 2. 2018 vyplývá, že zadavatel rozhodl o výběru nabídky shora jmenovaného dodavatele na plnění veřejné zakázky.

Úřad primárně posoudil, zda je splněn předpoklad stanovený v § 4 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele veřejné zakázky. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona taxativně vymezuje pět skupin subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona Česká republika, kdy dle citovaného ustanovení zákona se v případě České republiky organizační složky státu považují za samostatné zadavatele.

Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky za stát právně jedná vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak.

Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky tudíž vyplývá, že za stát, tzn. za Českou republiku, coby veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona, jednají, a tedy i veřejné zakázky zadávají, jednotlivé organizační složky státu.

Podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky jsou organizačními složkami státu, mimo jiné, i ministerstva.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Úřad tudíž tuto část odůvodnění uzavírá s konstatováním, že zadavatel, tj. Ministerstvo vnitra, jakožto organizační složka státu podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky, tedy organizační složka České republiky, je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tak v šetřeném případě bez nejmenších pochyb dána.

Úřad primárně uvádí, že navrhovatel v návrhu namítá, že rozhodnutí zadavatele ze dne 25. 7. 2018 o jeho námitkách je nepřezkoumatelné, a tudíž nezákonné, neboť zadavatel se věcně nevypořádal s jím podanými námitkami. V další části návrhu pak navrhovatel namítá, že zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky, resp. technické parametry (podmínky) předmětu plnění, a stanovil další požadavky, prostřednictvím zadávacích podmínek v takové kombinaci, která omezuje hospodářskou soutěž, když nabídnout vozy s požadovanými parametry je schopen pouze jeden výrobce, resp. dodavatel, a to dodavatel ŠKODA AUTO a.s. (viz bod 14. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Oproti tomu zadavatel má za to, že při stanovení zadávacích podmínek, stejně tak i při rozhodování o námitkách navrhovatele, postupoval v souladu se zákonem (viz body 52. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Úřad na úvod rekapituluje, že posuzovaná veřejná zakázka byla předmětem přezkumu již v rámci správního řízení S0482/2017/VZ, ve kterém Úřad vydal dne 9. 2. 2018 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe, v němž dospěl k závěru, že zadávací podmínky veřejné zakázky netrpí nezákonností, a návrh navrhovatele proto v dotčené části návrhu zamítl. Na základě rozkladu navrhovatele ze dne 26. 2. 2018 však předseda Úřadu svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0029/2018/VZ-15286/2018/321/EDo/ZSř ze dne 25. 5. 2018, jež nabylo právní moci téhož dne (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“), rozhodl tak, že výše citované rozhodnutí Úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Tu Úřad upozorňuje, jak bude uvedeno i dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí, že je i v rámci tohoto správního řízení nadále vázán vyslovenými právními závěry v předmětném rozhodnutí předsedy Úřadu. V novém prvostupňovém rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-18674/2018/531/VNe ze dne 22. 6. 2018, jež nabylo právní moci dne 11. 7. 2018, tj. v předchozím rozhodnutí, Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil porušení zákona tím, že se v rozhodnutí ze dne 1. 12. 2017 o námitkách navrhovatele podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem námitkám navrhovatele, v důsledku čehož se toto rozhodnutí stalo nepřezkoumatelným, přičemž jako nápravné opatření Úřad zrušil předmětné rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele. Nově o námitkách navrhovatele zadavatel rozhodl dne 25. 7. 2018 tak, že je opětovně odmítl (viz bod 11. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že Úřad v rámci tohoto správního řízení přezkoumává postup zadavatele po opětovném rozhodnutí o námitkách navrhovatele ze dne 21. 11. 2017. Navrhovatel v podaném návrhu upozorňuje na to, že i opětovné rozhodnutí zadavatele o jím podaných námitkách nepovažuje za souladné se zákonem. V této souvislosti lze z pohledu Úřadu konstatovat, že v rozhodnutí zadavatele o námitkách ze dne 25. 7. 2018 došlo k určitému posunu v argumentaci zadavatele, v komparaci s jeho původním rozhodnutím o námitkách ze dne 1. 12. 2017. Úřad má za to, že podoba rozhodnutí o námitkách je silně ovlivněna „zacykleností“ myšlenek a tedy i argumentace zadavatele. Zadavatel stále, i přestože byl předchozím rozhodnutím Úřadu naveden, jak třeba na veřejnou zakázku nahlížet, tzn. na veřejnou zakázku jako celek, aniž by Úřad jakkoliv zadavatele zavazoval, jak má po věcné stránce námitky navrhovatele vypořádat, (viz např. body 175. a 180. odůvodnění předchozího rozhodnutí), odůvodňuje jím stanovené a navrhovatelem rozporované technické parametry vozidel zejm. potřebami Policie ČR. Nosná argumentace zadavatele obsažená v jeho rozhodnutí ze dne 25. 5. 2018 o námitkách navrhovatele se tedy opětovně vztahuje pouze k vozidlům, jež mají sloužit pro potřeby Policie ČR. Zadavatel, jak vyplývá nejen z předmětného rozhodnutí o námitkách, ale i dalších vyjádření zadavatele, setrvává na tom, že za situace, kdy většina poptávaných vozidel bude sloužit pro potřeby Policie ČR, je oprávněn v rámci této veřejné zakázky z důvodu hospodárnosti pořídit vozidla s totožnými technickými parametry i pro další pověřující zadavatele, kteří těchto požadovaných vlastností rovněž využijí, ačkoliv zde již nepředkládá (či již možná ani není schopen předložit) relevantní zdůvodnění. Vzhledem k tomu, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách tímto svým právním názorem odůvodňuje jím stanovené požadavky ve vztahu k veřejné zakázce jako celku, přistoupil Úřad k věcnému posouzení navrhovatelem rozporovaných skutečností.

Pro úplnost Úřad v tomto ohledu upozorňuje, že z ustanovení § 248 zákona zcela jednoznačně plyne, že v oblasti zadávání veřejných zakázek je Úřad příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky (nikoliv tedy pro zadání veřejné zakázky malého rozsahu, nejedná-li se o postup dle § 248 odst. 2 zákona, tj. zadání veřejné zakázky malého rozsahu při dobrovolné volbě přísnějšího režimu), včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, mezi které patří rámcové dohody, dynamický nákupní systém a soutěž o návrh. Úřad rovněž projednává přestupky dle zákona a ukládá pokuty za jejich spáchání.

Úřad naopak není příslušný k výkonu dozoru nad postupy zadavatelů, které odporují pravidlům plynoucím z jiných právních předpisů, typicky tzv. zásadám 3E, tj. zásadám účelnosti, efektivnosti a hospodárnosti obsaženým např. v zákoně č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či zákoně o majetku ČR apod. K tomu Úřad doplňuje, že zákon o zadávání veřejných zakázek neupravuje postup zadavatele z hlediska dodržování namítané „zásady hospodárnosti“. Cílem zákona nezpochybnitelně je hospodárné, efektivní a účelné nakládání s veřejnými prostředky.Tohoto cíle však zákon dosahuje nepřímo, a to zajištěním toho, aby smlouvy na veřejné zakázky byly uzavírány na základě formalizovaného procesu garantujícího zachování hospodářské soutěže, tj. zajištěním „fair“ podmínek celého zadávacího řízení, nad kterým Úřad vykonává dozor. V tomto ohledu lze pak odkázat např. na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j ÚOHS-R0032/2018/VZ-15290/2018/323/EBr ze dne 25. 5. 2018 (ve vztahu k tomuto dále v podrobnostech viz bod 171. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Úřad na tomto místě opakuje, že předmět plnění šetřené veřejné zakázky spočívá v dodávkách osobních automobilů v policejním i běžném provedení (viz bod 126. odůvodnění tohoto rozhodnutí), kdy zadavatel poptává celkem 4 typy vozidel. Úřad současně zdůrazňuje, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky vystupuje v pozici centrálního zadavatele, kdy, jak vyplývá z přílohy č. 2 zadávací dokumentace, poptává předmětná vozidla pro celkem 58 zadavatelů, přičemž mezi těmito zadavateli je uvedeno mj. 14 Krajských policejních ředitelství, dále např. Moravský zemský archiv v Brně, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč apod. (viz bod 131. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad dále uvádí, že zadavatel v rámci dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“, jenž tvoří přílohu přílohy č. 1 zadávací dokumentace, stanovil celkem 72 parametrů, resp. technických podmínek, které musí poptávaná vozidla splňovat (viz bod 130. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad přitom podotýká, že v předmětném dokumentu není nijak rozlišováno, zda příslušné vozidlo bude sloužit k policejním účelům, či zda bude určeno k „běžnému“ používání, tj. bude využíváno např. právě zadavatelem Moravský zemský archiv v Brně. Nabídnuté vozidlo tedy muselo vždy splnit všech 72 zadavatelem určených parametrů, a to bez rozdílu, kterým koncovým zadavatelem bude v praxi využíváno. Pro úplnost je možno doplnit, že ani v žádné jiné části zadávací dokumentace neexistuje přesné rozdělení a využití všech vozidel (výjimku pak tvoří informace uvedené v příloze č. 9 „Část 2 – nacenění osobních automobilů“, jak je uvedeno dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí). Současně pro danou veřejnou zakázku platí, že dodavatel je povinen nabídnout v rámci zadávacího řízení všechny 4 typy vozidel, tedy pro každé z poptávaných vozidel musí splňovat všechny zadavatelem vznesené požadavky, a to v jejich vzájemné kombinaci.

Úřad nejprve ve vztahu k níže uvedenému odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že při posouzení věci vycházel zejména z následujících skutečností. Zásadním hlediskem pro posouzení věci je skutečnost, pro jaký účel jsou vozidla poptávána, zda-li stanovené podmínky nevytváří bezdůvodně překážky hospodářské soutěže (popř. bezdůvodně přímo nebo nepřímo nezaručují konkurenční výhodu určitému subjektu). Předmětná veřejná zakázka, jelikož se jedná o uzavření rámcové dohody, obsahuje širokou škálu pověřujících zadavatelů, pro něž zadavatel, v pozici centrálního zadavatele, plnění (vozidla) poptává. Tu Úřad předesílá, že dle jeho názoru nelze potřebami jednoho typu zadavatele zdůvodňovat potřeby jiného zadavatele. Uvedené platí za situace, kdy potřeby a jejich zdůvodnění je ve vztahu k jednotlivým zadavatelům odlišné. Dále vzal Úřad při rozhodování věci v potaz, jakým způsobem zadávací dokumentace pracuje s rozdělením jednotlivých typů vozidel mezi jednotlivé pověřující zadavatele. Současně Úřad při rozhodování věci zohlednil, jaká je situace na relevantním trhu s vozidly, a to v tom smyslu, zda zadavatelem stanovené technické parametry mají bezdůvodně negativní dopad na potenciální dodavatele na trhu, avšak to v kontextu se zdůvodněním zadavatele, proč ten který konkrétní parametr stanovuje.

Úřad v tomto směru akcentuje, že si je plně vědom toho, a dílem se ztotožňuje s argumentací zadavatele, že je to zadavatel, kdo stanovuje zadávací podmínky tak, aby odpovídaly jeho potřebám a tedy reflektovaly jeho potřeby na předmět plnění. Vymezení předmětu veřejné zakázky tedy závisí výlučně na uvážení zadavatele, který je jako jediný schopen nejlépe definovat svoje potřeby a nikdo jiný není oprávněn předmět plnění posuzovat či se snažit o jeho změnu, jak ostatně vyplývá např. z rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S437/2011/VZ-17139/2011/540/MKr ze dne 29. 2. 2012. K výše uvedenému lze v obecné rovině doplnit, že veškeré požadavky na předmět plnění zadavatel stanoví na základě svých potřeb s ohledem na poptávané plnění. Veškeré požadavky však musí vždy vycházet z objektivně zdůvodnitelných potřeb zadavatele. I při existenci konkrétní potřeby, na základě které zadavatel specifikuje určitý technický parametr výrobku, práce nebo poptávané služby, kterým provádí kvalitativní vymezení předmětu veřejné zakázky, musí zadavatel dodržet základní zásady zadávacího řízení, jež nachází své vyjádření v ustanovení § 6 zákona, aby bylo dosaženo účelu předpokládaného zákonem, a to uskutečnění soutěže o konkrétní veřejnou zakázku za splnění základních zásad veřejného zadávání, a to zásad transparentnosti, nediskriminace, přiměřenosti a rovného zacházení. Jedním z důsledků zadávacího řízení je omezení okruhu dodavatelů pro účely uzavření smlouvy a s tím související výběr vhodného dodavatele k uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky. Uvedené omezení se děje prostřednictvím nastavení parametrů předmětu plnění a příp. nastavením požadavků na kvalifikaci (způsobilost účastníka zadávacího řízení) např. požadovaný minimální obrat, předložení seznamu významných služeb, stanovením technických podmínek vymezujících předmět veřejné zakázky apod.; samotný výběr pak prostřednictvím hodnocení na základě předem stanovených kritérií hodnocení. Uvedené pak musí být nastaveno takovým způsobem, aby nedocházelo k omezování hospodářské soutěže v rozporu se zákonem. Tomu mají zabránit právě zásady uvedené v § 6 zákona, tedy zásady transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Problematiku povinnosti dodržování zásady zákazu diskriminace řeší např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008, ze kterého vyplývá, že smysl ustanovení § 6 zákona „(…)v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli“. Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil „(…)že smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 zákona k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné (přímé), tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté (nepřímé), pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli)“. Nejvyšší správní soud dále konstatoval: „Klíčovým problémem takto pojaté skryté diskriminace je tedy „zjevná nepřiměřenost“ kvalifikačních předpokladů ve vztahu ke konkrétní veřejné zakázce. Tato zjevná nepřiměřenost není vymezitelná žádnou obecnou floskulí, nýbrž je nutno ji vykládat vždy se zřetelem na individuální kauzu. (…) V každém případě musí správní soudy při aplikaci kritéria „zjevné nepřiměřenosti“ poskytnout prostor pro legitimní ekonomickou úvahu zadavatele, a tedy shledání skryté diskriminace je přípustné tam, kde kvalifikační předpoklady jsou vskutku excesivní a jasně vybočují z oprávněných potřeb dané zakázky (…).“. Byť se uvedené závěry obsažené v citovaném rozsudku vztahují k předchozí právní úpravě, jsou dle názoru Úřadu plně aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, neboť přijetí nové právní úpravy nikterak nepozměnilo smysl základních zásad. Ostatně tyto závěry jsou rovněž přiléhavé i ve vztahu ke stanovení technických podmínek plnění veřejné zakázky, přestože se citované soudní rozhodnutí týká stanovení požadavků zadavatele na kvalifikaci potenciálních dodavatelů. Gros citovaného rozsudku totiž spočívá v uchopení „zjevné nepřiměřenosti“ v jednání zadavatele, a to bez rozdílu, zda k tomuto mělo dojít nastavením požadavků na samotný předmět plnění, či nastavením požadavků na kvalifikaci, resp. způsobilost dodavatelů. Úřad dále upozorňuje, že samotná podstata zákazu tzv. skryté diskriminace znemožňuje jakoukoliv mechanickou aplikaci. Není totiž dost dobře možné požadovat po zadavatelích, aby jimi stanovené požadavky na předmět plnění mohli splnit všichni dodavatelé předmětných dodávek. Takový požadavek by ostatně nebyl ani reálně možný a byl by v rozporu se smyslem a účelem zákona, kterým je zajistit právě to, aby nabídku sice mohlo podat široké spektrum dodavatelů, nicméně pouze těch, kteří jsou schopni předmět plnění řádně, v požadovaných specifikacích, resp. v požadované specifikaci či parametrech dodat. Odvrácenou stranou stanovení určitých striktních podmínek na předmět plnění veřejné zakázky je tedy selekce těch dodavatelů, jež ke splnění veřejné zakázky způsobilí nejsou, přičemž o takovéto (legitimními ekonomickými zájmy podložené) selekci pak nelze hovořit jako o skryté diskriminaci.

V souvislosti s užitím pojmu „zjevná nepřiměřenost“ Úřad podotýká, že zásada přiměřenosti (proporcionality) byla do zákona nově přejata z dikce evropských zadávacích směrnic, přičemž zakotvení této zásady vychází ze skutečnosti, že zákon ponechává zadavatelům značnou míru diskrece stran volby konkrétního postupu v zadávacím řízení. Postup v souladu se zásadou přiměřenosti primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který skutečně bude schopen veřejnou zakázku v požadované kvalitě a v požadovaných termínech realizovat, na druhou stranu se bude jednat o postup, který nad rámec garance výše uvedeného cíle nebude dále nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž. Jedná se o zásadu, kterou by se zadavatel měl řídit ve všech fázích zadávacího řízení, např. i při vymezení předmětu plnění a požadavků na něj kladených.

V souvislosti s problematikou specifikace předmětu plnění v návaznosti na potřeby zadavatele lze odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 3/2015-29 ze dne 19. 12. 2016, v němž se uvedený soud vyjádřil následovně: „Předně soud považuje za nutné konstatovat, že každý zadavatel při zadávání veřejné zakázky reaguje na svoji potřebu a k té samozřejmě směřuje svou snahu o uzavření smlouvy prostřednictvím veřejné zakázky. Podle názoru soudu je naprosto v pořádku, pokud zadavatel reaguje vypsáním zakázky na svoji vzniklou potřebu řešení určité situace. Z povahy věci tak samotná potřeba zadavatele v sobě implikuje omezení pro její řešení, neboť určité zájmy zadavatelů v sobě implikují pouze limitní množství řešitelů.“. Dále lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 87/2008 ze dne 9. 7. 2009, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „[p]ředmět veřejné zakázky vychází z potřeb zadavatele a může mít nejrůznorodější charakter daný jeho věcným obsahem, potřebami zadavatele, jeho finančními možnostmi, apod.“.