ÚOHS S0482/2017/VZ-18674/2018/531/VNe – Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – uveřejnil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 7. 2017 pod ev. č. Z2017-018033, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 7. 2017 pod ev. č. 2017/S 128-260376, oznámení o zahájení otevřeného zadávacího řízení nadlimitní veřejné zakázky „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ (dále jen „veřejná zakázka“). Oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo zadavatelem do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 4. 7. 2017 a tímto dnem bylo podle § 56 odst. 1 zákona zahájeno zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

V bodu II.1.3) oznámení o zahájení zadávacího řízení je uvedeno, že se jedná o veřejnou zakázku na dodávky, přičemž z bodu II.2.4) oznámení o zahájení zadávacího řízení vyplývá, že jejím předmětem jsou „průběžné dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení“ a dále „poskytnutí potřebného technického vybavení pro až 12 servisních pracovišť.“.

Z oddílu II. „Předmět“ oznámení o zahájení zadávacího řízení současně vyplývá, že veřejná zakázka byla ve smyslu § 35 zákona zadavatelem rozdělena na dvě části, a sice:

Zadavatel v bodu II.1.6) oznámení o zahájení zadávacího řízení, resp. pod bodem 2.5 čl. 2. „PŘEDMĚT PLNĚNÍ“ zadávací dokumentace stanovil, že dodavatel je oprávněn podat nabídku v rámci jedné libovolné části zadávacího řízení nebo v obou částech zadávacího řízení.

Zadavatel stanovil v bodu II.2.6) oznámení o zahájení zadávacího řízení předpokládanou hodnotu části 2 veřejné zakázky ve výši 250 000 000,- Kč bez DPH.

V bodu IV.1.1) oznámení o zahájení zadávacího řízení zadavatel v dalším určil, že veřejná zakázka bude zadávána v otevřeném řízení, přičemž lhůtu pro podání nabídek zadavatel stanovil v bodě IV.2.2) oznámení o zahájení zadávacího řízení do 28. 8. 2017, kterou následně opakovaně prodloužil do 22. 11. 2017.

Dne 21. 11. 2017 obdržel zadavatel od dodavatele – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – námitky z téhož dne proti zadávací dokumentaci veřejné zakázky (dále jen „námitky“). Zadavatel rozhodnutím ze dne 1. 12. 2017, které navrhovatel obdržel téhož dne, podané námitky odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“). Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) uvádí, že za účelem lepšího pochopení považuje za vhodné již na tomto místě odůvodnění popsat obsah odůvodnění rozhodnutí o námitkách, což níže (viz body 9. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí) činí; bližší „rozbor“ rozhodnutí o námitkách bude nicméně, s ohledem na rozhodnutí věci, učiněn až v odůvodnění ve vztahu k výroku I. tohoto rozhodnutí.

Z protokolu o otevírání obálek ze dne 22. 11. 2017 vyplývá, že zadavatel obdržel na plnění části 1 i části 2 posuzované veřejné zakázky nabídku od jednoho účastníka – ŠKODA AUTO a.s., IČO 00177041, se sídlem tř. Václava Klementa 869, 293 01 Mladá Boleslav (dále jen „ŠKODA AUTO a.s.“).

Zadavatel v rozhodnutí o námitkách předně uvádí, že není pravda, že navrhovatel má vážný zájem na uzavření předmětné rámcové dohody, jak v námitkách deklaruje, a tedy, že navrhovateli hrozí vážná újma v podobě zmařené příležitosti uzavřít rámcovou dohodu, neboť dle názoru zadavatele je počínání navrhovatele pouze obstrukčním jednáním, které má za cíl znemožnit nebo ztížit uzavření předmětné rámcové dohody s některým z konkurentů navrhovatele.

Zadavatel dle jeho slov nastavil technické požadavky na služební dopravní prostředky (dále jen „SDP“) v rámci šetřeného zadávacího řízení v souladu s právními předpisy upravujícími hospodaření se státním majetkem. Zadavatel konstatuje, že si uvědomuje, že nastavené technické podmínky nemohou splnit všichni výrobci, avšak je toho názoru, že se jedná o postup v souladu se základními zásadami zadávání veřejných zakázek, kdy jeho požadavky jsou odůvodněny využitím předmětu zadávacího řízení, čímž bude naplněna jedna z podmínek hospodárného nákupu, a to podmínka účelnosti.

K tvrzení navrhovatele o absenci řádné hospodářské soutěže v důsledku údajně diskriminačního nastavení technických podmínek zadavatel sděluje, že si provedl detailní průzkum možností relevantního trhu osobních automobilů a je jednoznačně přesvědčen, že je v dostatečné míře zachována hospodářská soutěž. Pokud někteří dodavatelé, kupříkladu navrhovatel, nejsou schopni na základě stanovených technických podmínek podat nabídku, je tato skutečnost z pohledu zadavatele důsledkem jejich obchodního rozhodnutí. V této souvislosti odkazuje zadavatel na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S720/2012/VZ-6764/2013/511/MKl ze dne 15. 4. 2013, ze kterého vyplývá právo zadavatele stanovit zadávací podmínky podle svých objektivních potřeb, přičemž není v možnostech zadavatelů nastavit takové zadávací podmínky, které by bez jakéhokoliv omezení vyhovovaly všem potenciálním dodavatelům.

Zadavatel dále podotýká, že předmětem zadávacího řízení jsou vozidla, jež budou z převážné většiny určena k naprosto specifické přepravě specifických osob, jak vyplývá z příslušných právních předpisů upravujících působnost pověřujících zadavatelů. Z těchto důvodů jsou proto poptávána vozidla se specifickými požadavky, přičemž se přihlíží k dlouhodobým zkušenostem v oblasti bezpečnosti a v dalších oblastech, které musí být v rámci poptávání předmětných vozidel vzaty v úvahu.

Zadavatel v obecné rovině sděluje, že stanovení požadavků na každý jednotlivý parametr poptávaného výrobku je vždy omezující pro určitou skupinu výrobků, jeho výrobců a dodavatelů, přičemž slouží k eliminaci výrobků, které nesplňují oprávněné požadavky zadavatele. Kombinace požadovaných parametrů blíže popsaných v zadávací dokumentaci vede k většímu zúžení výrobků splňujících zadání, avšak bez znalosti oprávněností požadavků zadavatele nelze automaticky konstatovat, že daná kombinace nastavených technických parametrů je v rozporu s pravidly zadávání veřejných zakázek. V této souvislosti zadavatel argumentuje rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-R158/2008/02-23587/2008/310-Ku ze dne 19. 11. 2008, v němž je mj. uvedeno, že „zadavatel požadoval parametry vozidel tak, aby zabezpečil řádné plnění úkolů Policie ČR a kladl důraz především na užitné vlastnosti, kvalitu, bezpečnost a rychlost poptávaných vozů. V této souvislosti je třeba připomenout, že pouze zadavatel může posoudit své potřeby a následně nastavit parametry vozů tak, aby mu co možná nejlépe vyhovovaly.“. Zadavatel si je vědom zúžení okruhu možných dodavatelů z důvodu splnění požadovaných technických parametrů jako celku, nicméně má za to, že způsob využití a podmínky, za nichž budou jím poptávaná vozidla používána, jej k tomuto vymezení opravňují.

Zadavatel v dalším uvádí, že vymezením jednotlivých parametrů jako maximálních, popř. minimálních, vytvořil předpoklad pro řádnou soutěž, jelikož umožnil potenciálním účastníkům zadávacího řízení nabídnout výrobky stejných či lepších parametrů. Jednotlivé meze pro technické parametry bylo dle zadavatele nutno stanovit z důvodu zamezení nabídky zboží, které zadavateli či pověřujícím zadavatelům již nevyhovuje. Při tomto stanovování je možné jen výjimečně vycházet pouze z platných zákonů, vyhlášek nebo jiných všeobecně platných norem (požadavek na splnění EURO normy, nebo maximální spotřeby benzínu). Většinu technických limitů musí zadavatel nastavit na základě zkušeností s činností, pro kterou SDP poptává.

Zadavatel nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že jediným možným dodavatelem v rámci předmětného zadávacího řízení je společnost ŠKODA AUTO a.s. Co se týče požadavku na vyhřívání předního skla, zadavatel na tomto požadavku trvá, avšak zdůrazňuje, že nedefinuje technologii, ani další funkcionality (např. výkon, rozměr vyhřívání apod.). Ohledně velikosti zavazadlového prostoru u vozidel typů č. 1 a ž 8 části 1 veřejné zakázky je velikost kufru odůvodnitelná použitím SDP (instalace různých komponentů – schránka na zbraně, komponenty lokalizačního a záznamového zařízení, radiové spojovací zařízení, doplňkové zdroje elektrického proudu apod.), a tedy nejde o neodůvodněný požadavek zadavatele. K požadavku na počet dveří u typu vozu homologovaného jako sedan/hatchback zadavatel uvádí, že požadavek na páté dveře vyplývá z použitelnosti SDP, kdy pro uživatele SDP je přístup do zavazadlového prostoru jednou z nejpodstatnějších potřeb. K tomu zadavatel doplňuje, že liftback není homologovaným typem vozidel.

K požadavku na červenou barvu zadavatel uvádí, že tento požadavek je odůvodněn skutečností, že se jedná o SDP pro Hasičský záchranný sbor, kdy barva SDP je vyžadována vyhláškou č. 35/2007 Sb., o technických podmínkách požární techniky, ve znění pozdějších předpisů. Další dvě nemetalické barvy zadavatel definoval na základě dosavadních zkušeností a znalostí. Základním důvodem pro volbu nemetalické barvy je hospodárnost. K možnostem, jak docílit požadovaného barevného provedení, zadavatel poznamenává, že konkrétní barvy lze dosáhnout i polepem vozu.

Co se týče navrhovatelem namítaných skutečností ve vztahu k převodovkám, pak zadavatel konstatuje, že v zadávací dokumentaci specifikoval pouze počet převodových stupňů, a to tak, že se jedná o běžný standard, přičemž typ převodovky (manuální/automatická) ponechal plně na dodavateli. Co se týká výkonu motoru a typu paliva, jedná se o odůvodněný požadavek zadavatele z hlediska výkonu služby Policie ČR, neboť vzhledem ke skutečnosti, že SDP v policejním provedení se dvěma policisty je zatíženo váhou cca 300 kg, je požadavek na výkon 130 kW zcela oprávněný, účelný a zajišťuje „konkurenceschopný automobil“ pro řádný výkon činností Policie ČR. K typu paliva zadavatel uvádí, že pro jeho činnost je výhodnější zážehový motor (na rozdíl od vznětového motoru), neboť zadavatel využívá vozidla spíše na kratší trasy s častým přerušením provozu, oproti tomu vznětový motor má nejlepší parametry při dlouhých dálničních přesunech. Dalším ekonomickým důvodem pro volbu pohonných hmot je skutečnost, že Policie ČR provozuje řadu čerpacích stanic, pro které si zajišťuje dovoz benzínu BA 95 v otevřeném zadávacím řízení, a to v objemu cca 250 mil. Kč ročně. K námitce týkající se požadovaného výkonu motoru zadavatel dodává, že požadovaný výkon motoru odpovídá dnešní úrovni výkonů a není nijak omezen dalšími požadavky jako maximem, točivým momentem, popř. počtem válců. Požadavek, aby část SDP Policie ČR měla mírně nadprůměrný výkon, je z hlediska struktury automobilů na veřejných komunikacích a potřeb Policie ČR naprosto legitimní a odůvodnitelný požadavky společnosti na činnost policie a její funkce.

Ohledně konkrétních námitek navrhovatele týkajících se nadstandardního vybavení vozidel konstatuje zadavatel následující. K požadavku na vyhřívané čelní sklo zadavatel předesílá, že nikde v zadávací dokumentaci není uvedena žádná konkrétní technologie tohoto vyhřívání, jakož ani jeho rozměry, kdy zadávací dokumentace současně připouští různá řešení.

Systémy rozpoznání únavy řidiče a autonomní krizové brždění jsou dnes již standardními bezpečnostními systémy a i navrhovatel stejnými nebo obdobnými systémy disponuje a používá je ve svých výrobcích. Současně zadavateli není jasné, proč se navrhovatel ve své žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace z druhé poloviny července roku 2017 dotazoval na možnou náhradu systému multikolizní brzdy systémem autonomního brždění ve spojení s dalším bezpečnostním systémem a nyní tuto skutečnost zahrnuje do svých námitek, když sám tento systém nabízel.

K námitce požadovaných vnitřních rozměrů vozidel zadavatel sděluje, že SDP nebude využíván pouze pro dvě osoby, ale SDP musí být schopen standardně umožnit, v rámci zásahu, převoz minimálně čtyř policistů v plné výzbroji a výstroji. Samozřejmostí SDP je i případný převoz zadržené osoby s doprovodem.

Požadavek na ocelová kola je zcela odůvodněn hospodárností a provozními potřebami Policie ČR a Hasičského záchranného systému. Zadavatel tedy neshledává v této zadávací podmínce žádné omezení trhu. Na základě provedeného průzkumu dospěl zadavatel k závěru, že pro možného dodavatele majícího zájem splnit požadované podmínky není zásadním problémem dané podmínce vyhovět a tato podmínka tak nemá prokazatelný vliv na účast výrobců v zadávacím řízení. Stejně tak není zásadní problém zápis alternativních kol do technického průkazu vozidla.

Zadavatel konstatuje, že při stanovení technických podmínek vycházel z účelu, pro který pořizuje vozidla, jež jsou předmětem veřejné zakázky. Navrhovatel ve svých námitkách zjednodušuje účel pořízení vozidel a opomíjí, že hlavním účelem není zajistit dopravu jakýchkoliv osob, nýbrž zajistit dopravu osob ve služebním poměru, tj. policistů nebo hasičů, v rámci plnění jejich služebních povinností při zajišťování veřejného pořádku a ochraně veřejnosti před skutečnostmi, které narušují či přímo ohrožují jejich bezpečný výkon služby. Zadavatel se sice ztotožňuje s konstatováním navrhovatele, že nastavení technických podmínek neumožňuje podat nabídku všem možným výrobcům, avšak jednoznačně zastává názor, že postupoval v souladu se zákonem a všechny jeho omezující požadavky jsou odůvodnitelné a legitimní vzhledem k předmětu veřejné zakázky, přičemž doplňuje, že nevytvořil neodůvodněné překážky hospodářské soutěže.

K údajnému rozdělení zadávacího řízení na části v rozporu s § 35 zákona, popř. v rozporu s jinými ustanoveními zákona, konstatuje zadavatel následující. Rozdělení veřejné zakázky na více částí nebylo zadavatelem přijato, a to z důvodu hospodárnosti a zajištění úprav automobilů na standard SDP, a dále z důvodu, že „další“ rozdělení veřejné zakázky by nevedlo k hlavnímu účelu rozdělování veřejných zakázek, a sice k podpoře malého a středního podnikání. Zadavatel podotýká, že předmětné plnění může realizovat, vzhledem ke složitosti veřejné zakázky, pouze výrobce vozidel, neboť ani jejich distributor není schopen sám, bez účasti výrobce, zajistit SDP v policejním provedení, které tvoří hlavní a podstatnou část předpokládaných dodávek, příslušné homologace úprav a hlavně problematiku elektromagnetické kompatibility, která je v dnešních vozidlech důležitou složkou vzhledem k velkému množství instalovaných datových technologií. Současně ani distributor, jako střední podnikatel, není bez účasti výrobce schopen zajistit servisní smlouvy. Jako další ekonomický důvod zadavatel uvádí správu vozového parku, neboť správa homogenního vozového parku je hospodárnější. K rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 75/2013-109 ze dne 9. 10. 2014, na který odkazuje navrhovatel, zadavatel konstatuje, že ve zde projednávané veřejné zakázce jednoznačně požaduje spolu související plnění, která navíc spojuje požadavek na servisní vybavení a zasmluvnění servisních pracovišť, kdy sám navrhovatel ve své námitce uvádí, že zajištění servisu více výrobci by bylo nehospodárné jak z hlediska dodavatele, tak z hlediska odběratele. Zadavatel souhlasí s navrhovatelem, že zákon je, i v souladu s evropskou legislativou, spíše nakloněn dělení veřejných zakázek na části, přičemž toto se má dít právě za účelem ochrany některých dodavatelů. Tento cíl však není prvotní, nýbrž je prostředkem k zajištění základního cíle právní regulace v oblasti zadávání veřejných zakázek, kterým je zajištění efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti při nakládání s veřejnými prostředky. Zadavateli není zřejmé, z jakého důvodu by měl šetřené zadávací řízení ještě dále rozdělit na stejný počet částí, ale podle jiných kritérií, když předmět jednotlivých částí tvoří jeden věcně ohraničený funkční celek a portfolio všech poptávaných osobních vozidel je na trhu běžně k dispozici. Nehledě na to, že zadavatel provedl rozdělení na předmětné části na základě zcela jasně určených základních technických parametrů a současně při respektování hospodárnosti, která se při provozu a údržbě velké flotily různých typů automobilů od různých výrobců značně snižuje.

Ke stanovení požadavku, aby dodavatelé zajistili pro poskytování servisních služeb a záručních oprav vozidel minimálně jeden autoservis v každém územním obvodu krajských ředitelství policie, konstatuje zadavatel následující. Dle názoru zadavatele se jedná o požadavek naprosto účelný, odůvodnitelný a naplňující podmínky hospodárnosti nákupu. Hlavními odběrateli SDP budou krajská ředitelství Policie ČR a Hasičského záchranného sboru, která mají, vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o organizační složky státu, ekonomickou samostatnost a zcela samostatně pečují o SDP, s nimiž mají právo hospodařit. K tomu zadavatel doplňuje, že většina krajských ředitelství policie má svá servisní pracoviště, která nejsou kapacitně schopná zvládnout veškeré potřebné servisní práce, a tedy nutně potřebují zabezpečit ve svém okruhu působnosti servisní místo se zaručenými cenami, kvalitou práce a udržitelností záruky garantované výrobcem. Zadavatel požaduje ujištění o zajištěných servisech již ve fázi podání nabídek, neboť je toho názoru, že lhůta pro podání nabídek je dostatečná k dohodě mezi výrobcem a potenciálním poskytovatelem servisu. Zadavateli rovněž není zřejmý účel navrhovatelovy námitky, neboť on sám tuto podmínku plní v jiném smluvním vztahu. Požadavek na poskytování servisních služeb a záručních oprav minimálně v jednom autoservise v každém kraji České republiky vyplývá z krajského členění Policie ČR a je standardním požadavkem Policie ČR plynoucím z charakteru používání poptávaných vozidel, u nichž je nezbytné odstranění závady v co možná nejkratším časovém horizontu. Případné převážení nepojízdných vozidel do vzdálených servisů by znamenalo výrazné organizační, časové i finanční zatížení policie, což by v extrémních případech mohlo vést až k omezení akceschopnosti policejních složek. K tomu zadavatel sděluje, že nepožaduje „přesnou lokalizaci servisů“ v každém kraji, jak uvádí navrhovatel v námitkách, nýbrž požaduje pouze příslušný servis v každém kraji.

Ohledně údajného porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek požadavkem na předložení celkem 6 různých vzorků vozidel v policejním provedení ve lhůtě 60 dnů od oznámení výběru dodavatele uvádí zadavatel následující. Dle názoru zadavatele se jedná o legitimní požadavek, což v podstatě nenapadá ani navrhovatel, přičemž předmětná lhůta je naprosto přiměřená i vzhledem ke skutečnosti, že opravdový zájemce o plnění veřejné zakázky se na tento požadavek, resp. na jeho splnění připravuje již v průběhu lhůty pro podání nabídek. Navrhovatel je kromě toho současným dodavatelem SDP v policejním provedení a veškeré komponenty tak již může mít k dispozici, popř. má s dodavateli komponent pro SDP uzavřené dohody tak, aby mohl plnit své smluvní závazky.

K údajnému porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek stanovením požadavku na poskytnutí dvou testovacích vozů v nepřiměřeně krátké době 5 dnů před provedením testování se zadavatel vyjadřuje následovně. Zadavatel je srozuměn s tím, že 5 dní není na přistavení méně poptávané konfigurace vozidel příliš velké časové rozpětí, nicméně podotýká, že předmětné automobily jsou součástí nabídky pro účely hodnocení, a tedy účastníci řízení měli na přípravu uvedených vozidel rovněž celou lhůtu pro podání nabídek. Pokud se jedná o náklady na dovoz či výrobu těchto vozů, shledává zadavatel tyto náklady za odpovídající předpokládané hodnotě veřejné zakázky; nehledě na to, že po provedené zkoušce (zapůjčení na cca týden a ujetí cca 500 km) budou vozy příslušnému dodavateli vráceny.

K údajnému porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek stanovením kritéria hodnocení „Reálná spotřeba PHM testovaných typů vozidel (l/100 km)“ pro část 1 veřejné zakázky prostřednictvím praktického testu spotřeby nezávislými odborníky sděluje zadavatel následující. Dle zadavatele se jedná o naprosto jasné kritérium hodnocení a popis provedení jeho hodnocení (nezávislý odborník, okruh, střídající se řidiči) zajišťuje stejné základní podmínky pro všechna potenciálně nabízená vozidla. Zadavatel považuje za samozřejmé, že musí postupovat určitým způsobem, aby výsledky byly porovnatelné a získané transparentně. Hodnocení nabídek ale zatím neproběhlo, a proto namítat za současné situace jeho netransparentní provedení je bezdůvodné. Zadavatel uznává, že některá kritéria hodnocení jsou čistě subjektivní, avšak zákon toto nezakazuje, naopak některá v zákoně uváděná kritéria nejde jinak než subjektivně hodnotit. V části 2 posuzované veřejné zakázky neprobíhá hodnocení reálné spotřeby z důvodu nízkého rozsahu plnění a s tím souvisejících provozních nákladů vztahujících se k předmětným SDP. V části 1 veřejné zakázky jsou naopak provozní náklady na pohonné hmoty velmi podstatné, a to i z toho důvodu, že většina vozů bude dodávána v policejním provedení, což s sebou ponese nárůst hmotnosti vozidel a již uváděný dynamický způsob jízdy.

K údajnému porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek stanovením kritéria hodnocení „Jízdní vlastnosti“ a v jeho rámci stanovením subkritéria „Subjektivní posouzení jízdních vlastností“ a subkritéria „Subjektivní posouzení interiéru vozidla“ se zadavatel vyjadřuje následovně. Zadavatel uvádí, že jde o subjektivní kritéria hodnocení, avšak zdůrazňuje, že v zadávací dokumentaci vymezil co možná nejpřesněji, jakým způsobem bude v rámci nich probíhat hodnocení nabídek, a tím naplnil zásady zadávání stanovené zákonem. Zadavatel dodává, že stanovil kritéria hodnocení tak, aby v nich převažovala hlediska objektivní a zcela přesně měřitelná prostřednictvím fyzikálních veličin a matematických výpočtů, přesto nejde zcela rezignovat ani na hlediska subjektivní.

Závěrem svého rozhodnutí zadavatel shrnuje, že neshledal jediného právně relevantního důvodu pro vyhovění navrhovatelovým námitkám a pro zrušení posuzovaného zadávacího řízení, jak navrhovatel požaduje.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o jím podaných námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 11. 12. 2017 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“) u Úřadu.

Navrhovatel v podaném návrhu brojí proti zadávacím podmínkám uvedeným v zadávací dokumentaci, kdy je přesvědčen, že tyto jsou v rozporu s pravidly zákona a základními zásadami zadávání veřejných zakázek.

V úvodu návrhu navrhovatel reaguje na tvrzení zadavatele uvedené v rozhodnutí o námitkách ohledně obstrukční povahy jeho námitek. Navrhovatel k tomu sděluje, že v průběhu lhůty pro podání nabídek se opakovaně obracel na zadavatele s žádostmi o vysvětlení zadávací dokumentace, avšak z komunikace zadavatele vůči navrhovateli a i ostatním dodavatelům bylo zřejmé, že zadavatel nehodlá reagovat na žádosti o změnu požadavků na plnění veřejné zakázky, přičemž prostřednictvím podaných námitek v zákonné lhůtě se navrhovatel bránil proti takto nezákonnému nastavení zadávacích podmínek.

Předně navrhovatel v návrhu napadá nastavení technických parametrů jednotlivých vozidel, a to jak pro část 1, tak pro část 2 veřejné zakázky, které zadavatel specifikoval v příloze č. 1 zadávací dokumentace, v níž, mimo jiného, stanovil závazné požadavky na provedení (homologaci), na minimální výkon motoru, na typ motoru (zážehový/vznětový), na typ převodovky, na objem zavazadlového prostoru a striktní požadavek na vyhřívané přední sklo a barevné provedení vozidel, přičemž nesplnění byť jediného parametru vede k vyřazení nabídky ze zadávacího řízení. K právě řečenému navrhovatel konstatuje, že vzájemná kombinace předmětných parametrů uvedených v zadávací dokumentaci je natolik zužující, že vede nejen k znemožnění účasti navrhovatele v zadávacím řízení, ale rovněž i k vyloučení jakékoliv efektivní soutěže o veřejnou zakázku.

Navrhovatel v dalším sděluje, že zadavatelem nastavenou kombinaci technických požadavků splňují pouze vozidla dodavatele ŠKODA AUTO a.s. K uvedenému dodává, že jednotlivé typy poptávaných vozidel jsou sice schopny splnit modely vícero značek automobilů, avšak nikoliv pro všech 14 požadovaných typů současně, přičemž zadavatel neumožnil podat samostatnou nabídku na jednotlivé požadované typy vozidel, a tudíž jediným možným dodavatelem všech 14 poptávaných typů vozidel je právě dodavatel ŠKODA AUTO a.s.

Navrhovatel k výše řečenému poznamenává, že je srozuměn s tím, že některá vozidla budou používána za účelem plnění služebních úkolů Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky, avšak tato vozidla tvoří pouze cca jednu třetinu z celkového počtu zadavatelem poptávaných vozidel. Navrhovatel je toho názoru, že technická specifikace stanovená pro policejní vozidla nemůže být obecně požadována i ve vztahu k vozidlům, která budou sloužit k přepravě zaměstnanců zadavatele.

Navrhovatel dodává, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvádí, že v rámci přípravy zadávacích podmínek provedl průzkum trhu, na jehož základě dospěl k závěru, že jím nastavené požadavky na vozidla umožňují dostatečnou hospodářskou soutěž, avšak tato tvrzení zadavatele jsou nepodložená, neboť zadavatel nepředkládá ani konkrétní výsledky údajného průzkumu, stejně tak v rozhodnutí o námitkách nespecifikuje konkrétní vozidla či alespoň výrobce, která vyhovují nastaveným zadávacím podmínkám.

Navrhovatel v dalším vyjadřuje přesvědčení, že zadavatel měl při přípravě zadávacích podmínek zohlednit své předchozí zkušenosti se zadáváním veřejných zakázek s obdobným plněním, kdy v minulosti realizoval hned několik významných veřejných zakázek, a to jak na nákup civilních, tak i policejních vozidel, nicméně oproti přechozímu tendru (ev. č. veřejné zakázky ve Věstníku veřejných zakázek 631349) je zadávací dokumentace naprosto odlišná, když mimo jiného definuje zcela nepotřebné standardy. Nadto zadavatel poptává v rámci obou částí veřejné zakázky dohromady vozidla v policejní úpravě a vozidla „civilní“, která nemohou zajišťovat stejné potřeby zadavatele.

Navrhovatel konstatuje, že neupírá zadavateli právo nastavit potřebné parametry, nicméně v šetřeném případě nejsou tyto odůvodněny objektivními potřebami zadavatele, ani účelem použití vozidel. Není přitom možné, aby zadavatel své konkrétní požadavky na technické parametry bez dalšího odůvodňoval skutečností, že tyto vycházejí z parametrů vozidel v současnosti využívaných a jsou ovlivněny zkušenostmi zadavatele, když tyto ve svém souhrnu splňuje předem vybraný dodavatel. Navrhovatel připomíná, že zadavatel je při tvorbě zadávacích podmínek povinen dbát nejen svých potřeb, ale i situace na relevantním trhu, a to obzvláště právě v případech, kdy předmětem veřejné zakázky není pořízení unikátního výrobku či systému, ale obnova vozového parku.

Jako první limitující technický parametr uvádí navrhovatel požadavek na velikost kufru u vozidel v provedení sedan/hatchback, kdy zadavatel v rámci části 1 veřejné zakázky požaduje u vozidel typů č. 1, 3, 5 a č. 7 minimální využitelný objem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem o hodnotě 500 dm3, z čehož vyplývá, že požaduje objem zavazadlového prostoru pro modely v provedení hatchback/sedan shodný s objemem pro modely kombi, přičemž modely vozidel v provedení hatchback, resp. sedan disponují typicky menším zavazadlovým prostorem, než modely kombi. K uvedenému navrhovatel doplňuje, že v rozhodnutí o námitkách se zadavatel zabývá odůvodněním požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru toliko u vozidel v policejním provedení, avšak již nijak blíže nezdůvodňuje své potřeby ve vztahu k vozidlům sloužícím k plnění potřeb jeho civilních zaměstnanců. Navrhovatel je toho názoru, že zadavatel stanovil daný technický parametr zcela neadekvátně typu a provedení vozidel požadovaných u typů č. 1, 3, 5 a 7, neboť zde není důvod, pro který by vozidla určená k běžné přepravě civilních osob musela disponovat takovým objemem zavazadlového prostoru, jaký zadavatel požaduje v zadávací dokumentaci.

Jako další parametr napadá navrhovatel počet dveří u typu vozidel v provedení sedan, kdy zadavatel stanovil v části 1 veřejné zakázky u typů č. 1, 3, 7, 9, 11 a 13 a v části 2 veřejné zakázky u typů č. 1 a 3 požadavek, aby tato vozidla disponovala vždy min. 5 dveřmi, avšak vozidla s karoserií typu sedan jsou typicky čtyřdveřová a pětimístná. V důsledku takto nastaveného požadavku na počet dveří zúžil zadavatel okruh dodavatelů ze 13 výrobců továrních značek na pouhých 5 výrobců, přičemž model výrobce ŠKODA AUTO a.s., tj. Škoda Octavia, nemá, v komparaci s vozidly zbylých 4 výrobců, cenovou konkurenci.

Navrhovatel dále ve svém návrhu nesouhlasí s požadavkem zadavatele na barevné provedení vozidel, kdy zadavatel v čl. 7.1 písm. b) zadávací dokumentace stanovil, že je dodavatel povinen nabídnout vozidla v běžném provedení „min. v 5 barvách ze standardní nabídky, s výjimkou stříbrné a žluté barvy“, přičemž v příloze č. 1 zadávací dokumentace určil, že dodavatel musí disponovat vozidly v barvě karoserie „min. černá perleťová a stříbrná metalická a další 3 metalické + červená, bílá a modrá nemetalická.“, neboť těmto požadavkům na barevné provedení vozidel je schopno na relevantním trhu vyhovět pouze 6 modelů automobilů. Navrhovatel dodává, že zejména požadavek zadavatele na kombinaci 3 nemetalických barev není odůvodněný účelem veřejné zakázky a způsobuje sám o sobě vyřazení navrhovatele a ostatních potenciálních dodavatelů z podání nabídky, neboť i časová a finanční náročnost vývoje barvy je značná, kdy dle zkušeností navrhovatele trvá cca 6 měsíců.

K výše popsanému navrhovatel dále uvádí, že v rozhodnutí o námitkách se zadavatel vyjádřil pouze k jeho požadavku na nemetalickou červenou barvu vozidel, který odůvodnil potřebami Hasičského záchranného sboru České republiky, avšak k ostatním požadovaným nemetalickým barvám již zadavatel žádné konkrétní objektivní důvody jejich stanovení neuvedl. Argumentaci zadavatele, že jeho požadavku na barevné provedení vozidel může být dosaženo použitím polepů, považuje navrhovatel za absurdní, neboť cena celopolepu vozu se pohybuje zhruba v rozmezí 23 000 – 25 000,- Kč.

Navrhovatel napadá rovněž požadavek zadavatele na minimální výkon a typ motoru, kdy zadavatel požaduje v rámci části 1 veřejné zakázky u vozidel typů č. 1 a 2 dodání vozidel se zážehovým motorem o výkonu min. 130 kW současně vybavených automatickou nebo mechanickou plně synchronizovanou převodovkou. Dle slov navrhovatele je trend homologovat vozidla vybavená zážehovým motorem spíše v nižších hladinách výkonu motoru, a tudíž je předmětný požadavek neúměrně zužující okruh dodavatelů v dotčených kategoriích vozidel. K uvedenému navrhovatel dodává, že zadavatel v rámci v minulosti realizovaných veřejných zakázek s obdobným předmětem plnění nepožadoval vozidla o takovém výkonu, přičemž v rozhodnutí o námitkách ani neuvádí, jaký je, vyjma vozidel v policejním provedení, konkrétní zamýšlený účel využití poptávaných vozidel. Na základě právě řečeného tudíž navrhovatel konstatuje, že kombinací požadavků na výkon a typ pohonu motoru omezil zadavatel okruh dodavatelů schopných poptávaná vozidla dodat.

V další části návrhu brojí navrhovatel proti požadavkům zadavatele na nadstandardní vybavení poptávaných vozidel, které považuje rovněž za nepřiměřené.

Navrhovatel předně napadá požadavek na vyhřívané čelní sklo pro typy vozidel č. 1 až 8 v rámci části 1 veřejné zakázky, které není typickou součástí výbavy vozidel nižší třídy a nižší střední třídy, jež zadavatel v rámci těchto typů vozidel požaduje. Navrhovatel k tomu dodává, že zadavatel nejenže takový požadavek na výbavu vozidel nepožadoval v minulosti u vozidel obdobného předmětu plnění, nýbrž v zadávacích podmínkách ani nespecifikoval konkrétní technologii vyhřívání čelního skla. Z uvedeného tudíž navrhovatel dovozuje, že zadávací podmínky jsou v tomto ohledu vymezeny nedostatečně určitě a umožňují dvojí výklad předmětného požadavku, stejně tak omezují volbu mezi vozidly různých výrobců.

Další nadstandardní požadavky, které, dle navrhovatele, mají negativní dopad na okruh dodavatelů, jsou parametry „Asistent rozpoznání únavy řidiče“ a „Systém autonomního krizového brždění“, jimiž disponují spíše vozidla vyšších tříd, a které zadavatel v minulosti u obdobných veřejných zakázek rovněž nepožadoval.

Omezující vliv na okruh automobilů splňujících technické podmínky má dle navrhovatele i požadavek na vnitřní rozměry vozidel, konkrétně požadavky na minimální číselné parametry „míra pohodlí vzadu“, „efektivní prostor pro hlavu vpředu“, „efektivní prostor pro hlavu vzadu“ a „šíře v loktech vpředu“. K uvedenému navrhovatel poznamenává, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách neodůvodňuje tyto požadavky ve vztahu k vozidlům, která budou sloužit k běžné přepravě civilních zaměstnanců zadavatele. Navrhovatel má za to, že kombinaci těchto technických podmínek splňují výlučně vozidla značky Škoda.

Navrhovatel dále uvádí, že zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil požadavek, aby v rámci plnění veřejné zakázky byla dodávána v části 2 a v části 1 u typů č. 1 – 8 vozidla s ocelovými koly o min. šíři 16“ a v části 1 u typů č. 9 – 14 vozidla s ocelovými koly o min. šíři 15“, přičemž v rámci nadstandardní výbavy požaduje zadavatel kola z lehké slitiny. K tomu navrhovatel uvádí, že požadavek na kola z lehkých slitin je požadavkem v rámci nadstandardní výbavy, kterou ani v rámci konkrétní objednávky zadavatel nemusí odebrat, a tudíž musí dodavatelé počítat i s alternativou dodávky vozidel v základní konfiguraci, což pro výrobce vozidel, kteří nabízejí ve standardní výbavě kola z lehkých slitin, znamená, za předpokladu, že zadavatel učiní objednávku na vozidla v základní konfiguraci, úpravu vozidel ze slitinových kol na ocelová. Pro výrobce vozidel, kteří nedisponují výrobními kapacitami v České republice a obdobně i pro jiné subjekty než výrobce, je toto zajištění problematické, neboť proces úpravy kol probíhá v rámci výroby vozidel. Zadavatel tudíž vymezením dotčeného nepřiměřeného požadavku stanovil nepřípustné překážky hospodářské soutěže pro dodavatele, kteří nedisponují výrobními kapacitaci, resp. obdobným zázemím nezbytným pro úpravu vozidel v České republice.

Na základě všech výše uvedených skutečností tudíž navrhovatel k vymezení shora vyjmenovaných parametrů konstatuje, že z hlediska účelu, pro který zadavatel převážnou část vozidel pořizuje, tj. pro plnění běžných služebních a pracovních úkolů civilních zaměstnanců zadavatele, nestanovil zadavatel technické podmínky objektivně a přiměřeně, čili tyto jsou v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení s § 89 odst. 5 písm. a) zákona a s § 6 odst. 1 a 2 zákona.

V další části návrhu pak navrhovatel poukazuje na kombinaci požadavků zadavatele na technické parametry jednotlivých typů vozidel a skutečnost, že zadavatel vyžaduje současnou dodávku vozidel všech typů v rámci příslušné části veřejné zakázky, což ve svém důsledku výrazně omezuje okruh dodavatelů schopných podat konkurenceschopnou nabídku.

K výše uvedenému navrhovatel doplňuje, že alternativně by mohla být nabídka „poskládána“ z vozidel vícero výrobců, avšak s ohledem např. na požadavek zadavatele na zajištění servisních pracovišť by zřízení servisního pracoviště pro každou z dodávaných továrních značek znamenalo mnohonásobně vyšší náklady na jejich vybavení. Rovněž případná nabídka podaná distributorem, nikoliv přímým výrobcem automobilů, by cenově nemohla konkurovat nabídce přímého výrobce vozidel, neboť distributor nese i další náklady spojené s přeprodejem vozidel, jakož není ani schopen zajistit dodávky v objemu požadovaném zadavatelem.

Navrhovatel v dalším podotýká, že zadavatelem požadované portfolio vozidel není na trhu běžně k dispozici, co se týče možnosti jeho kompletní dodávky jediným výrobcem, a tudíž z 90 společností působících na evropském trhu se může v důsledku takto nastavených technických podmínek zúčastnit zadávacího řízení na veřejnou zakázku fakticky jediný výrobce vozů, a to výrobce ŠKODA AUTO a.s.

V návrhu dále navrhovatel rozporuje rozdělení veřejné zakázky zadavatelem na dvě části dle typu pohonu nápravy příslušných vozidel, které vytváří překážky efektivní hospodářské soutěže a nedůvodnou diskriminaci dodavatelů, neboť v rámci těchto částí veřejné zakázky poptává zadavatel vždy celou řadu typů vozidel s rozdílnými technickými parametry, které musí vozidla splňovat. K uvedenému navrhovatel dodává, že sloučením věcně sice částečně souvisejícího plnění, avšak s natolik specifickými vlastnostmi, jež odlišují i okruhy potenciálních dodavatelů schopných předmět plnění dodat, zadavatel diskriminoval ty dodavatele, kteří mohli dodat jen některé části požadovaného plnění. Navrhovatel poznamenává, že rozdělení veřejné zakázky na části v případě poptávání vozidel různých kategorií a s různými technickými parametry přitom akcentoval také Úřad v rozhodnutí č. j. ÚOHS-S467/2014/VZ-21499/2014/513/PDr/JLí ze dne 10. 10. 2014, v němž uvedl, že poptává-li zadavatel vozidla různých kategorií, druhů a odlišných technických parametrů, vyvstává otázka, zda s ohledem na dodržení zásady zákazu diskriminace není nejen právem, nýbrž rovněž povinností zadavatele rozdělit předmět veřejné zakázky na části tak, aby umožnil soutěž o veřejnou zakázku všem potenciálním dodavatelům, kteří mu mohou poptávané druhy automobilů poskytnout.

Navrhovatel v dalším odmítá argumentaci zadavatele ohledně legitimní selekce dodavatelů, kterou použil ve svém rozsudku č. j. 1 Afs 20/2008-152 ze dne 5. 6. 2008 Nejvyšší správní soud, neboť je přesvědčen, že zadavatel stanovil technické podmínky zcela nepřiměřeně požadovanému účelu využití vozidel, kterým je zajištění přepravy zaměstnanců zadavatele. Navrhovatel naopak odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 75/2013-109 ze dne 9. 10. 2014.

S ohledem na výše uvedené je tudíž navrhovatel toho názoru, že se zadavatel vymezením předmětu veřejné zakázky dopustil porušení zásady zákazu diskriminace uvedené v § 6 odst. 2 zákona a porušení § 35 zákona.

Dále navrhovatel v podaném návrhu brojí proti požadavku zadavatele na prokázání splnění kvalifikace, a to konkrétně vůči požadavku na záruční a pozáruční servisní prohlídky, které mají být poskytnuty v minimálně 15-ti vyhovujících servisech tak, aby minimálně 1 vyhovující servis byl umístěn v každém ze 13 územních obvodů krajských ředitelství policie kromě územního obvodu Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, kde zadavatel požaduje minimálně 2 vyhovující servisy, přičemž tuto skutečnost je dodavatel povinen doložit. Navrhovatel je toho názoru, že požadavek zadavatele na přesnou lokalizaci autoservisu v každém kraji je v rozporu s § 36 odst. 1 zákona a se zásadami rovného přístupu a zákazu diskriminace. Nadto navrhovatel dodává, že zadavatel byl v průběhu zadávacího řízení upozorněn na neadekvátnost předmětného požadavku ze strany konkrétního dodavatele, nicméně i přes tuto skutečnost i nadále považuje rozmístění servisů za ekonomické a hospodárné, a tudíž na tomto svém požadavku trvá, a to i přes skutečnost, že konkrétní důvody zadavatel nesdělil, a to ani v rozhodnutí o námitkách. Navrhovatel má za to, že přiměřený a odůvodněný způsob lokalizace servisních míst by představovala dojezdová vzdálenost, resp. časová dotace potřebná pro dojetí do servisu.

Nad rámec výše uvedeného pak navrhovatel sděluje, že diskriminační povaha požadavku zadavatele na zajištění vyhovujících servisů je ještě umocněna skutečností, že zadavatel požaduje doložení předmětného požadavku již v nabídce, byť je předmětný požadavek spjat až se samotným plněním rámcové dohody uzavřené na realizaci šetřené veřejné zakázky. Takto nastavené servisní podmínky vedou ke zvýhodnění výrobce ŠKODA AUTO a.s., neboť ten již v minulosti autorizoval některá servisní místa zadavatele, což vede ke snížení jeho nákladů na vybavení pracovišť a tím i k možnosti nabídnout nižší cenu oproti ostatním dodavatelům.

Navrhovatel v návrhu v dalším vyslovuje přesvědčení, že požadavek zadavatele na předložení celkem 6 různých vzorků vozidel v policejním provedení je v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 zákona, jelikož vytváří bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a vede k porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona. K uvedenému navrhovatel sděluje, že zadavatel požaduje předložit stanovené vzorky vozidel do 60 kalendářních dnů ode dne doručení oznámení o výběru nejvhodnější nabídky, což je neúměrně krátká doba pro zajištění všech komponent požadovaného policejního vybavení a úpravu běžného typu vozidla do policejního provedení. Navrhovatel se domnívá, že adekvátní doba pro dodání vzorků vozidel v policejní výbavě činí alespoň 12 týdnů.

Nadto navrhovatel uvádí, že předmětný požadavek zadavatele klade na dodavatele, kteří mají zájem účastnit se zadávacího řízení, i nepřiměřené finanční nároky, neboť s ohledem na krátkou lhůtu pro dodání vzorků bude nezbytné, aby si tyto opatřili již v průběhu zadávacího řízení. Navrhovatel podotýká, že ani vážný zájemce o získání veřejné zakázky nemůže bez dalšího vynaložit tak vysoké výdaje, jaké jsou s vývojem vzorových vozidel spjaty, aniž by měl jistotu, že se mu vynaložená investice vrátí.

Navrhovatel rovněž nesouhlasí s požadavky zadavatele na testování vozů, kdy pro účely provedení testování musí být vozidla typů č. 1 a 6 poptávaná v části 1 veřejné zakázky dodána v konfiguracích dle technických podmínek uvedených v zadávací dokumentaci, a to do 5 dnů přede dnem provedení testování. Navrhovatel upozorňuje na to, že vozidla v těchto konfiguracích se standardně nevyrábí a nedodávají. K tomu navrhovatel dodává, že pokud by pro účely provedení testování případně chtěl využít vozy, které v dané konfiguraci vyrábí a dodává na jiné trhy, musel by tyto vozy nechat na provedení testování dovézt do České republiky, což je ve lhůtě 5 dnů fakticky neproveditelné. Z tohoto důvodu znamená pro navrhovatele příprava na provedení testování dle požadavků zadavatele naprosto nepřiměřené finanční náklady a neúměrně ztěžuje jeho účast v zadávacím řízení na posuzovanou veřejnou zakázku.

Navrhovatel nezpochybňuje právo zadavatelů požadovat předložení funkčních vzorků poptávaného zboží, nicméně v šetřeném případě zadavatel stanovil takové požadavky na jejich předložení, které kladou na účastníky nepřiměřené požadavky a neúměrně zvyšují finanční náročnost jejich účasti v zadávacím řízení, čímž ve svém důsledku narušují hospodářskou soutěž mezi dodavateli a porušují základní zásady postupu dle § 6 odst. 1 a 2 zákona, zejména pak zásadu přiměřenosti a rovného zacházení.

Konečně navrhovatel brojí proti stanovení dílčích kritérií hodnocení, které považuje za rozporné s § 6 odst. 1 zákona, § 115 odst. 1 zákona a § 116 odst. 3 zákona. Navrhovatel uvádí, že kritérium hodnocení „Reálná spotřeba PHM testovaných typů vozidel (I/100 km)“, resp. popsaná metoda hodnocení nabídek v rámci tohoto kritéria je zcela nedostatečná, nezaručuje transparentní a přezkoumatelný průběh hodnocení a povede k hodnocení fakticky neporovnatelných skutečností. Navrhovatel konstatuje, že konkrétní spotřeba pohonných hmot je v provozu zásadně odvislá od stylu jízdy, jízdních schopností, dovedností a zvyklostí konkrétního řidiče, plynulosti provozu, klimatických podmínek a dalších aspektů, které nelze v reálném provozu nasimulovat tak, aby všechny vozy byly testovány v týchž podmínkách a výsledek hodnocení byl skutečně porovnatelný.

Navrhovatel je rovněž přesvědčen, že hrozí riziko manipulace s hodnocením nabídek, neboť zadávací dokumentace zcela nedostatečně upravuje podmínky testování tak, aby nebylo možné jeho výsledky manipulovat – popis průběhu testování neposkytuje žádnou záruku jeho transparentního průběhu a chybí bližší uvedení postupu a harmonogramu testování, kontroly provádění testování ze strany účastníků zadávacího řízení, organizačního a bezpečnostního zajištění a dalších informací.

Dále navrhovatel rozporuje kritérium hodnocení „Jízdní vlastnosti“, resp. jeho subkritérium 6b - „Jízdní vlastnosti v extrémních situacích na polygonu“ s váhou 45 % a subkritérium 6c - „Posouzení interiéru vozidla“ s váhou 10 %, která zadavatel zvolil s ohledem na předmět a charakter veřejné zakázky zcela nesprávně, neboť se jedná o subjektivní kritéria, která mají být k hodnocení využívána pouze tam, kde není možné použít hodnocení nabídek dle objektivních skutečností. Subjektivní hodnocení provedené jednou nebo několika málo osobami nemůže znamenat, že vozy budou stejně vnímány všemi uživateli, kteří je budou dennodenně využívat, tím spíše, že na základě veřejné zakázky má být dodáno velké množství vozů pro velké množství uživatelů.

Navrhovatel v dalším konstatuje, že v námitkách zcela jasně popsal, v čem spatřuje pochybení zadavatele v souvislosti s vymezením kritérií hodnocení nabídek, a sice že pokud je kritérium hodnocení nastaveno jako neobjektivní, tzn. nejednoznačně ohodnotitelné, pak je nepřijatelné a nepřiměřené samo ze své podstaty, což má za následek neporovnatelnost nabídek.

Navrhovatel se s ohledem na všechny shora předestřené argumenty v závěru návrhu domáhá toho, aby Úřad pečlivě posoudil jím namítaná porušení zákona, v tomto rozsahu navrhovateli vyhověl a sjednal nápravu tohoto nezákonného stavu tak, že zruší zadávací řízení na šetřenou veřejnou zakázku.

Úřad na tomto místě uvádí, že text návrhu v podstatě fakticky přejímá text námitek navrhovatele ze dne 21. 11. 2017, a to včetně argumentace navrhovatele směřující vůči nezákonnému nastavení technických podmínek v části „Technické podmínky“ zadávací dokumentace.

Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dnem 11. 12. 2017, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele. Zadavateli byl stejnopis návrhu doručen taktéž dne 11. 12. 2017.

Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou: zadavatel, navrhovatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům pod č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-36404/2017/531/VNe ze dne 13. 12. 2017.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-00923/2018/531/VNe ze dne 11. 1. 2018 požádal Úřad dodavatele ŠKODA AUTO a.s. o vyjádření, jak dlouho trvá v jeho podmínkách úprava vozidla z běžného provedení na provedení policejní, tj. v jakém časovém rámci je schopen docílit „přebudování“ běžného vozidla (osobního automobilu) na vozidlo v policejním provedení tak, aby toto splňovalo všechny požadavky stanovené zadavatelem v dokumentu „Policejní výbava“, kdy do doby předmětné úpravy měla být případně započítána i doba potřebná k „opatření“ zadavatelem vyžadované radiostanice od jeho subdodavatele, tj. dodavatele těchto radiostanic.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-00948/2018/531/VNe ze dne 11. 1. 2018 požádal Úřad dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., IČO 25654012, se sídlem Radlická 740/113d, 158 00 Praha 5 (dále jen „Porsche Česká republika s.r.o.“) o vyjádření, jak dlouho trvá v jeho podmínkách úprava vozidla z běžného provedení na provedení policejní, tj. v jakém časovém rámci je schopen docílit „přebudování“ běžného vozidla (osobního automobilu) na vozidlo v policejním provedení tak, aby toto splňovalo všechny požadavky stanovené zadavatelem v dokumentu „Policejní výbava“, kdy do doby předmětné úpravy měla být případně započítána i doba potřebná k „opatření“ zadavatelem vyžadované radiostanice od jeho subdodavatele, tj. dodavatele těchto radiostanic.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-00941/2018/531/VNe ze dne 12. 1. 2018 stanovil Úřad navrhovateli lhůtu k provedení úkonu, a to k podání sdělení, jak dlouho trvá v jeho podmínkách úprava vozidla z běžného provedení na provedení policejní tak, aby toto splňovalo všechny požadavky stanovené zadavatelem v dokumentu „Policejní výbava“, a to včetně požadavku zadavatele na vybavení vozidla příslušnou radiostanicí specifikovanou ve shora jmenovaném dokumentu.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-01002/2018/531/VNe ze dne 12. 1. 2018 požádal Úřad dodavatele Pramacom Prague spol. s r.o., IČO 18630782, se sídlem Na pískách 1667/36, 160 00 Praha 6 (dále jen „Pramacom Prague spol. s r.o.“) o vyjádření, jak dlouho trvá dodání a instalace radiového systému PEGAS do policejního vozidla, tj. v jakém časovém rámci je schopen dodat a nainstalovat předmětný radiový systém tak, aby vozidlo v policejním provedení splňovalo všechny požadavky kladené zadavatelem na daný systém.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-01800/2018/531/VNe ze dne 19. 1. 2018 požádal Úřad dodavatele Pramacom Prague spol. s r.o., o vyjádření, jakou částkou je z jeho strany oceněna dodávka prvků pro předmětný radiový systém PEGAS, tzn. kolik řádově tyto potřebné prvky stojí, a to ve vztahu k 1 vozidlu.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-01810/2018/531/VNe ze dne 19. 1. 2018 požádal Úřad dodavatele RAMET a.s., IČO 25638891, se sídlem Letecká 1110, 686 04 Kunovice (dále jen „RAMET a.s.“) o vyjádření, jaký je časový rámec pro opatření všech komponent, které jsou potřebné pro úpravu („přestavbu“) vozidla na vozidlo v policejním provedení, tzn. komponent nezbytných pro radiový systém PEGAS, pro použití „Lokalizačního a záznamového zařízení PČR“, a dalších komponent sloužících pro přestavbu „běžného“ vozu na vůz v policejním provedení, tedy tak, aby vozidlo v policejním provedení splňovalo všechny požadavky vznesené zadavatelem, a to pro přestavbu vozů v řádu jednotek kusů.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-02201/2018/531/VNe ze dne 25. 1. 2018 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu pro vyjádření k podkladům rozhodnutí.

Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-03224/2018/531/VNe ze dne 31. 1. 2018 Úřad nařídil zadavateli z moci úřední předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v šetřeném zadávacím řízení, neboť po předběžném posouzení doposud shromážděných podkladů pro vydání rozhodnutí získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem, a tudíž s ohledem na dosavadní průběh zadávacího řízení shledal nezbytným zatímně upravit poměry účastníků správního řízení.

Zadavatel se k návrhu vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 19. 12. 2017, které Úřad obdržel dne 20. 12. 2017, přičemž konstatuje následující.

Zadavatel je přesvědčen, že se se všemi skutečnostmi namítanými v návrhu řádně vypořádal již v rámci rozhodnutí o námitkách, a proto odkazuje na závěry v něm obsažené. Nad rámec zadavatel uvádí následující.

Zadavatel připouští, že ne všichni výrobci automobilů jsou schopni splnit zadávací podmínky, když základní omezující podmínky představují požadavek na výkon motoru 130 kW, požadavek na karoserii s pátými dveřmi a požadavek na objem zavazadlového prostoru 500 l. Nicméně se jedná o objektivně zdůvodnitelné zadávací podmínky, jak bylo ostatně blíže popsáno v rozhodnutí o námitkách. Dané požadavky nebyly stanoveny bez důvodu, neboť navazují na závěry přijaté pracovní skupinou ustanovenou policejním prezidentem, a pokud by k nim při vymezení zadávacích podmínek nebylo přihlíženo, nedocházelo by k naplnění zásad účelnosti a hospodárnosti při pořizování SDP z finančních prostředků státu. Obdobně byly formulovány zadávací podmínky na veřejnou zakázku zadávanou v roce 2008, v rámci níž byl sice poptáván výkon motoru 100 kW, avšak v této souvislosti nelze přehlédnout vývoj ve výkonu automobilů. Zadavatel poznamenává, že daná veřejná zakázka byla tehdy podrobena přezkumu ze strany Úřadu, přičemž zadávací podmínky byly shledány objektivně zdůvodnitelnými. Zadavatel upozorňuje, že v mezidobí došlo k vývoji ve skladbě vozidel uváděných do provozu, což bylo třeba při formulaci zadávacích podmínek reflektovat. Zadavatel si prověřoval, kteří výrobci jsou schopni splnit zadávací podmínky, a u těchto výrobců dále ověřoval, zda v kombinaci s ostatními požadavky stanovenými v zadávacích podmínkách nedojde k omezení jejich možnosti podat nabídku splňující požadavky kladené zadavatelem na vozidla. Na základě toho zadavatel dospěl k závěru, že ti výrobci, kteří splňují základní požadavky, jsou schopni splnit i všechny ostatní požadavky. Dle slov zadavatele tedy sice došlo k omezení soutěže, avšak v mezích zákona, neboť zadávací podmínky jsou objektivní a zdůvodnitelné.

Dále se zadavatel ve svém vyjádření zabývá zdůvodněním jednotlivých technických požadavků. K barevnému provedení vozidel zadavatel poznamenává, že červená ani bílá nemetalická barva jistě pro navrhovatele nepředstavují problém. Co se týče modré nemetalické barvy, má zadavatel zkušenost, že i když dodavatel nemá ve své nabídce vůz této barvy, není problém po dohodě s výrobci barev dodání vozu nové barvy do sortimentu zařadit, obzvláště za situace, kdy není konkretizován žádný specifický odstín požadované barvy a dodavatel si jej může zvolit dle svých preferencí. Požadavek spočívající v určení barev pro dodávané vozy tedy nijak neomezuje výrobce automobilů a nejedná se o požadavek diskriminační.

Za diskriminační nepovažuje zadavatel ani požadavek na vyhřívané čelní sklo. Zadavatel k tomu konstatuje, že skla pro výrobce automobilů jsou vyráběna specializovanými výrobci skla, jež mají v případě elektrického vyhřívání „zvládnutou“ potřebnou technologii a jsou tak schopni na objednávku dodávat dle požadavků výrobců automobilů. Požadavky na bezpečností systémy zadavatel pokládá za již v současnosti standardní systémy, tzn. taktéž se v případě jejich stanovení nejedná o porušení zákona.

Zadavatel upozorňuje na skutečnost, že mu navrhovatel v rámci zadávacího řízení konaného v roce 2016 nabídl vozy splňující základní zadávací podmínky, tj. výkon motoru 130 kW, zavazadlový prostor o objemu 500 l a 5 dveří, avšak v kategorii SUV, což však představuje model, který je příliš robustní a provozně náročný, a tudíž pro současné potřeby zadavatele nevyhovující.

K požadavku na výkon motoru zadavatel doplňuje, že výkon motoru byl vybrán jako hlavní ukazatel, i když dalších ukazatelů ovlivňujících vlastnosti vozidla lze nalézt vícero. Vozidla Policie ČR musí disponovat nadstandardním výkonem motoru tak, aby byla Policie ČR schopna efektivně plnit jí svěřené úkoly. Zadavatel předkládá statistiku nehod s ohledem na obsah motoru, z níž dovozuje zastoupení jednotlivých kategorií vozů na silnicích. V této souvislosti upozorňuje na fakt, že dlouhodobým trendem je snižování objemu motoru při současném vzrůstu jeho výkonu. Další statistický údaj, z něhož zadavatel při stanovení svých požadavků vycházel, je počet aut registrovaných na území České republiky od 1. 1. 2016, kdy z celkem 505797 nově registrovaných vozů přesahuje u 160036 z nich výkon motoru 100 kW a u 69492 z nich přesahuje výkon motoru 125 kW. Cílem zadavatele bylo nastavit výkonnostní úroveň nově pořizovaných vozidel nad úroveň běžně pořizovaných vozidel, a to tak, aby pořizovaná vozidla výkonnostně převyšovala průměrný výkon nejprodávanějších vozidel v České republice a průměrný výkon nově registrovaných vozidel v rámci Evropské unie. Vozidla s požadovaným výkonem motoru mají být určena k plnění základních policejních činností. Dislokace pořizovaných vozů je primárně plánována na základních organizačních článcích služby pořádkové policie, dále se dislokace vozů plánuje na základních organizačních článcích služby dopravní policie a specializovaných útvarech pořádkové policie, kdy se jedná o prvosledové hlídky na místech mimořádných událostí. Zadavatel upozorňuje, že při stanovení požadavku na výkon motoru bylo třeba počítat s určitým stupněm rezervy výkonu, neboť na vozidla bude kladen větší nárok z hlediska jejich zatížení.

Zadavatel konstatuje, že v zadávacím řízení byla na obě části veřejné zakázky podána pouze 1 nabídka, nicméně upozorňuje na skutečnost, že účastník zadávacího řízení si byl vědom možné konkurence, jak lze usuzovat z jeho nabídkové ceny. Výsledný počet podaných nabídek svědčí z pohledu zadavatele spíše o nezájmu dalších možných dodavatelů.

Zadavatel považuje zpochybňování jím požadovaného nadstandardního vybavení za účelové a nekonkrétní, přičemž mu není zřejmé, které prvky výbavy navrhovateli vlastně vadí. Nadstandardní výbava dle jeho názoru nezpůsobuje omezení soutěže mezi dodavateli.

Zadavatel dále upozorňuje na to, že vozy, jež budou dodávány k policejním účelům, se nijak neliší od vozů civilních, neboť vozy určené k policejním účelům budou pouze opatřeny doplňkovou policejní výbavou, která se oceňuje v nabídkách samostatně.

Zadavatel setrvává na požadavku na minimální objem zavazadlového prostoru, když snížení nároků v tomto směru u modelu sedan/hatchback by bylo postupem v rozporu s účelností, tj. porušením zásady 3E. Zadavatel je přesvědčen, že by nadto takovým postupem ani nedošlo k rozšíření okruhu možných dodavatelů.

K požadavku na velikost kufru ve vztahu k vozům v civilním provedení zadavatel konstatuje, že automobily typů č. 1 – 8 se v civilním provedení přidělují funkcionářům na úrovni ředitele odboru ministerstva a vzhledem k poptávanému množství zadavatel nevidí důvod pro vymezení zvláštní kategorie, když automobily v policejním provedení budou mít navíc při nákupu přednost. Pokud se vychází z modelového odběru (plánovaný odběr 2500 ks s policejní výbavou), je na první pohled zřejmé, že v případě automobilů typů č. 1 – 8 převažují vozy s policejním účelem, nikoliv civilním.

Zadavatel k požadavku na počet dveří ve stručnosti uvádí, že požadavek na pětidveřové provedení vozidel odpovídá účelu veřejné zakázky.

Zadavatel je s ohledem na výše popsané skutečnosti a závěry obsažené v rozhodnutí o námitkách přesvědčen, že zadávací podmínky byly z jeho strany nastaveny v souladu se zákonem i s ostatními právními předpisy. Závěrem svého vyjádření proto navrhuje, aby Úřad návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl.

Dne 16. 1. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-00948/2018/531/VNe ze dne 11. 1. 2018 vyjádření dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., ze dne 15. 1. 2018, v němž je mj. uvedeno následující: „(…) neprovádíme zmíněné úpravy ani nedodáváme upravená vozidla. Z toho důvodu bohužel nedisponujeme informací o časové náročnosti úpravy vozidla z běžného provedení na provedení policejní.

Dne 18. 1. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-01002/2018/531/VNe ze dne 12. 1. 2018 vyjádření dodavatele Pramacom Prague spol. s r.o., ze dne 18. 1. 2018, v němž je uvedeno následující: „Společnost Pramacom Prague spol. s r.o. má společností Airbus DS SLC uděleno výhradní právo na propagaci, prodej, provedení projektu (včetně instalačních prací) a servis Tetrapol a LTE produktů ve vztahu k síti PEGAS.

Dne 18. 1. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-00923/2018/531/VNe ze dne 11. 1. 2018 vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. ze dne 16. 1. 2018, v němž je uvedeno následující: „Úpravy vozidel značky ŠKODA, které přesahují rámec typového schválení daného vozidla (typu vozidla), realizuje ŠKODA AUTO a.s. výhradně prostřednictvím externích úpravců. Za účelem provedení úpravy vozidel značky ŠKODA z běžného provedení na provedení policejní nabízených společností ŠKODA AUTO a.s. v rámci veřejné zakázky (…) oslovila ŠKODA AUTO a.s. formou vlastního výběrového řízení možné úpravce (subdodavatele). Nabídky všech oslovených úpravců na požadovanou úpravu vozidel splňovaly veškeré technické i dodací podmínky stanovené zadavatelem výše uvedené veřejné zakázky. ŠKODA AUTO a.s. vybrala jako ekonomicky nejvýhodnější nabídku na požadovanou úpravu vozidel nabídku společnosti RAMET a.s., IČO 25638891. (…) Doba úprav jednoho vozidla činí u společnosti RAMET a.s. zpravidla 6 pracovních dnů za podmínky, že má úpravce k dispozici veškeré potřebné komponenty. (…).“.

Navrhovatel se k usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-00941/2018/531/VNe ze dne 12. 1. 2018 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 19. 1. 2018, jež Úřad obdržel téhož dne. V části vyjádření nazvané „Poskytnutí informací k době pro úpravu vozidel“ navrhovatel konstatuje, že celková příprava vozu v policejním provedení trvá min. 10 týdnů. Tato doba ovšem nezahrnuje vývoj policejních komponent u dodavatelů a počáteční vývoj a testování u mateřské společnosti Hyundai Motor Company. Do jisté míry mohou fáze výroby a fáze vývoje probíhat současně. Fáze výroby však bude vždy ovlivněna lhůtami pro dodávku komponent od externích dodavatelů. Dále navrhovatel v podrobnostech popisuje průběh vývojové fáze, jež u navrhovatele probíhá za účasti externích techniků z mateřské společnosti v Koreji a která trvá min. 6 týdnů; náklady vývoje společně s pořízením komponent od externích dodavatelů jsou navrhovatelem odhadovány na cca 1,2 mil. Kč, z toho nákup policejních komponent činí cca 200 000 až 250 000,- Kč. Navrhovatel v dalším popisuje průběh výrobní fáze. Zaplánování výroby policejního speciálu do výrobního procesu trvá cca 3 týdny, přičemž náklady navrhovatel kalkuluje na 700 000,- Kč bez započítání ceny vozidla. U doby samotné výroby takového vozidla navrhovatel počítá min. se 4 týdny. Navrhovatel je přesvědčen, že s ohledem na vysokou finanční nákladnost přípravy policejního provedení vozidla nelze rozumně přistoupit k úpravě a výrobě policejního speciálu již po zahájení zadávacího řízení, a to i když se jedná o poměrně velkého výrobce vozů, jakým je navrhovatel. Navrhovatel předpokládá, že totéž, co platí pro jeho postupy při vývoji a výrobě vozu v policejní úpravě, bude platit obdobně i u jiných výrobců, a to zejména u těch, kteří nemají zkušenosti s dodávkou vozů v policejní úpravě. Nelze tedy učinit přípravné kroky, neboť ty jsou spojeny s vysokými náklady a samotný termín pro dodání vzorků vozů je následně příliš krátký, když navíc zadavatel požaduje dodání 6 vzorků vozidel pro obě části veřejné zakázky, což náklady dodavatelů dále násobí. Navrhovatel disponuje pouze dvěma vozy v policejním provedení (z předchozí veřejné zakázky na dodávku vozů v policejním provedení), u čtyř dalších požadovaných typů vozů, které mají být poskytnuty jako vzorky, nedisponuje ani vozidly s požadovanými parametry. Navrhovatel má tudíž za to, že požadavek zadavatele na dodání vzorků vozů pro každý z nabídnutých typů karoserie vytváří bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a je v rozporu s § 36 odst. 1 zákona a se zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace.

V další části vyjádření reaguje navrhovatel na vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 19. 12. 2017 a na skutečnosti obsažené ve spisu správního řízení sp. zn. S0482/2017. Zadavatel obdržel pouze jednu nabídku (od dodavatele ŠKODA AUTO a.s.), což dle názoru navrhovatele představuje významnou indicii o tom, že nastavením zadávacích podmínek byly vytvořeny neodůvodněné překážky hospodářské soutěže. Navrhovatel na podporu svých tvrzení cituje z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 81/2013-77 ze dne 7. 12. 2015. Jelikož jsou nabízeny vozy pouze jediného výrobce, zadavatel svým postupem zjevně vyloučil tzv. „inter-brand competition“. Navrhovatel opětovně vyjadřuje přesvědčení, že zadavatelem nastavené technické podmínky, a to v jejich kombinaci, vedly k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže a zvýhodnily konkrétního dodavatele. Nesouhlasí s tvrzením zadavatele, že zadávací podmínky byly nastaveny legitimně a s ohledem na jeho nezbytné potřeby. Sjednání výhody pro konkrétního dodavatele je dle přesvědčení navrhovatele patrné i ze zadavatelem provedeného průzkumu trhu, z něhož vyplývá, že technické parametry pro všechny zadavatelem požadované typy vozů splňují pouze vozidla tovární značky Škoda. Ostatní dodavatelé nejsou schopni dle názoru navrhovatele sestavit nabídku tak, aby zahrnovala všechny kategorie poptávaných vozidel. Navíc zadavatelem provedený průzkum trhu nezohledňuje veškeré zadávací podmínky – chybí zde např. posouzení požadavku na zajištění servisu. Navrhovatel má současně vážné pochybnosti o správnosti zadavatelem uváděných údajů, které ve svém vyjádření dále konkretizuje.

Z průzkumu trhu tak muselo být dle přesvědčení navrhovatele zadavateli zřejmé, že jím požadované technické parametry splňuje jen omezený okruh vozidel s jediným možným dodavatelem. Navzdory tomu zadavatel nepřistoupil ke zmírnění svých požadavků na technické parametry vozidel tak, aby umožnil širší hospodářskou soutěž. Odpovědnost za nastavení zadávacích podmínek leží výhradně na zadavateli, přičemž v šetřeném případě lze mít o pečlivém přístupu zadavatele ke zpracování zadávacích podmínek, s ohledem na výsledky průzkumu trhu, vážné pochybnosti. Navrhovatel nepopírá, že má zadavatel právo nastavit potřebné parametry vozidel, avšak tyto musí být nediskriminační, objektivní a odůvodnitelné. V posuzované věci zadavatel takto nepostupoval, když stanovil zadávací podmínky, které nejsou odůvodněny jeho objektivními potřebami (např. požadavek na barevnost vozů), ani účelem použití vozidel (např. požadavek na ocelová kola). Dle názoru navrhovatele měl zadavatel upřednostnit zásadu zajištění hospodářské soutěže před zásadou hospodárnosti, která sleduje účel využití vozidel a potřeby zadavatele. Zadavatel totiž nastavením zadávacích podmínek zcela eliminoval soutěž o veřejnou zakázku, neboť tyto je schopen splnit toliko jediný dodavatel. Navrhovatel má za to, že zadavatel své potřeby, a v návaznosti na to i technické parametry, přizpůsobil tak, aby omezil okruh zájemců o veřejnou zakázku. Zadavatel by však měl dbát nejen svých potřeb, ale i situace na relevantním trhu, obzvláště pak v případě, kdy není poptáván unikátní výrobek, ale probíhá obnova vozového parku. Uvedeným závěrům dle navrhovatele rovněž nasvědčuje skutečnost, že zadavatel poměrně často definoval minimální úroveň dotčených parametrů vozidel právě na tom stupni, jenž vylučuje značnou část alternativ. Jinak řečeno, pokud by zadavatel zvolil mírnější požadavky, nijak výrazně by tím neohrozil sledované potřeby a umožnil by podstatně širší soutěž o veřejnou zakázku. Kupříkladu při zmírnění požadavku na objem zavazadlového prostoru z 500 dm3 na 470 dm3 by byla soutěž zachována. Na první pohled nenápadná kombinace požadavků vede ve výsledku k úplnému vyloučení soutěže. Pokud je pro zadavatele stěžejní požadavek na výkon motoru, měl tomu přizpůsobit své další požadavky, tzn. tyto požadavky úměrně snížit. Navrhovatel opakovaně zdůrazňuje, že zvolená kombinace specifických technických parametrů omezila soutěž na jediného výrobce, což nasvědčuje subjektivnímu a účelovému nastavení zadávacích podmínek veřejné zakázky. Zadávací podmínky tak s ohledem na výše uvedené nemohou být považovány za nediskriminační.

Navrhovatel dále poukazuje na skutečnost, že argumentace zadavatele týkající se jednotlivých technických parametrů se soustřeďuje na vybrané požadavky, nicméně opomíjí celkovou nevyváženost a diskriminační povahu parametrů, jako je požadavek na objem zavazadlového prostoru nebo požadavek na servisní místa, které mají ještě restriktivnější efekt na účast dodavatelů. Navrhovatel rovněž odmítá názor zadavatele, že v případě určitých požadavků je jejich nesplnění obchodním rozhodnutím dodavatelů. Navrhovatel setrvává na svém stanovisku, že jelikož standardně nevyrábí vozidla v zadavatelem požadované specifikaci (ocelová kola, vyhřívané čelní sklo, barevné provedení), představuje přizpůsobení jejich výroby vysoce časově a finančně náročný proces. K tomu je třeba doplnit, že dodávka vozů je odvislá od poptávky na trhu, a dodávat vozidla, jejichž běžné umístění na trh není rentabilní, není pro dodavatele výhodné, zejména pokud by musel takovéto vozy vyrábět do zásoby. Jsou-li tedy technické požadavky nastaveny tak, že pro jejich splnění je vyžadován zásah do výrobního programu dodavatele, pak se jedná o zcela nepřiměřený a neadekvátní požadavek na předmět plnění veřejné zakázky. Nadto dodavatelé, kteří zadavatelem poptávaná vozidla běžně nenabízí, nejsou schopni ani ve stanovené lhůtě pro podání nabídek na poptávku zadavatele zareagovat a tato vozidla vyvinout.

Navrhovatel opětovně vyjadřuje nesouhlas s požadavkem zadavatele na barevnost vozů. Navrhovatel oponuje zadavateli, že by nemetalická modrá barva nepředstavovala problém, neboť nové barevné provedení, pokud by se je navrhovatel rozhodl zavést do svého výrobního programu, je schopen realizovat až přibližně v době 6 měsíců.

Závěrem svého vyjádření navrhovatel zdůrazňuje, že došlo k zásadnímu porušení zákona ze strany zadavatele, a proto žádá Úřad, aby pečlivě posoudil jím namítaná pochybení a sjednal nápravu nezákonného stavu tak, že podle § 263 odst. 2 zákona zruší zadávací řízení na veřejnou zakázku, neboť nápravu nelze provést jiným způsobem.

Dne 22. 1. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-01800/2018/531/VNe ze dne 19. 1. 2018 vyjádření dodavatele Pramacom Prague spol. s r.o., ze dne 19. 1. 2018, v němž je uvedeno následující: „Ceny pro dodávku podle bodů 44 - 54 Přílohy č. 1 zadávací dokumentace veřejné zakázky MV-68711-5/VZ-2017 by se pohybovaly v rámci intervalu od cca 17.000,- Kč bez DPH do cca 25.000,- Kč bez DPH podle variant nabízeného řešení s různými prvky. (…)

Dne 25. 1. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-01810/2018/531/VNe ze dne 19. 1. 2018 vyjádření dodavatele RAMET a.s. ze dne 24. 1. 2018, v němž je mj. uvedeno následující: „Jsme úpravce vozidel, který zabezpečuje speciální úpravy sériově vyráběných vozidel do stavu, který je požadován jejich objednateli. (…)

Zadavatel se k usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-02201/2018/531/VNe ze dne 25. 1. 2018 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 31. 1. 2018, jež Úřad obdržel téhož dne. Zadavatel konstatuje, že po nahlédnutí do správního spisu vedeného Úřadem dospěl k závěru, že pro Úřad je pro rozhodnutí ve věci stěžejní posouzení otázky, zda je či není diskriminační jeho požadavek na poskytnutí vzorků nabízených vozidel v policejním provedení ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení oznámení o výběru dodavatele.

Zadavatel zpochybňuje věrohodnost podkladu pro vydání rozhodnutí, kterým je vyjádření navrhovatele ze dne 19. 1. 2018, které Úřad obdržel téhož dne, a to v části označené „I. Poskytnutí informací k době pro úpravu vozidel“, kde navrhovatel tvrdí, že by mu celková příprava vozu v policejním provedení trvala minimálně 10 týdnů. Zadavatel má vážné pochybnosti o pravdivosti tvrzení navrhovatele, když podle vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. trvá v jeho podmínkách úprava „běžného“ vozu na vůz policejní zpravidla 6 pracovních dnů v případě, že má jeho subdodavatel všechny komponenty skladem. Pokud by potřebné komponenty skladem nebyly, je schopen tyto nakoupit během jednoho měsíce. Zadavatel nerozumí, proč by obdobné řešení nemělo být možné rovněž pro navrhovatele a považuje za neudržitelné tvrzení, že je třeba zadávat speciální vývoj, když všechny systémy a zařízení pro přestavbu aut na policejní provedení poptávané v rámci posuzované veřejné zakázky již byly vyvinuty. Současně zadavatel nevidí důvod k tomu, aby navrhovatel vyčkával s vývojem a výrobou požadovaných vozů až do okamžiku, kdy se dozví, zda se stal vybraným dodavatelem, neboť pak dle jeho názoru není vážným zájemcem o veřejnou zakázku. Vzhledem k procesnímu postavení navrhovatele jako účastníka správního řízení, kdy v něm toliko hájí své zájmy a usiluje o zrušení zadávacího řízení, nelze dle přesvědčení zadavatele považovat jeho tvrzení za hodnověrná a objektivní, proto zadavatel navrhuje důkaz svědeckou výpovědí ve smyslu § 55 správního řádu, a to konkrétně výslech jednatele navrhovatele, popř. osoby odpovědné za vývoj a výrobu vozů navrhovatele, jako svědka.

Ve vztahu k části vyjádření navrhovatele ze dne 19. 1. 2018 označené „II. Vyjádření navrhovatele ve správním řízení“ zadavatel opětovně sděluje, že ze skutečnosti, že byla v zadávacím řízení na posuzovanou veřejnou zakázku podána pouze jedna nabídka, nelze dovozovat, že jsou zadávací podmínky nastaveny diskriminačně. Ohledně průzkumu trhu, k němuž navrhovatel vznášel ve svém vyjádření námitky, zadavatel konstatuje, že tabulka vyhotovená k průzkumu trhu neobsahuje údaje k některým parametrům proto, že některé údaje již nebyly zjišťovány, pokud daný vůz ostatní požadované technické specifikace nesplnil.

Zadavatel upozorňuje, že vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel byl účasten a jeho nabídka byla vyhodnocena jako nejvhodnější v zadávacím řízení obdobném zadávacímu řízení na šetřenou veřejnou zakázku (jednalo se rovněž o rámcovou smlouvu na dodávky osobních automobilů), když i zadávací podmínky a technické specifikace byly do jisté míry v daném zadávacím řízení obdobné, musel mít navrhovatel všechny informace i potřebný materiál k dispozici, a jistě měl zvládnuté všechny postupy nutné k tomu, aby se mohl zadávacího řízení zúčastnit, pokud měl o získání veřejné zakázky skutečně zájem.

K vyjádření společnosti Porsche Česká republika s.r.o., zadavatel podotýká, že objektivně mohla podat nabídku i jiná společnost než uvedený subjekt, když na trhu existuje vícero společností zabývajících se prodejem vozidel i jiných značek.

V závěru svého vyjádření zadavatel setrvává na názoru, že se při formulaci zadávacích podmínek nedopustil porušení zákona a že ani z dosavadního průběhu správního řízení nevyplývá, že by vyšly najevo nové skutečnosti, které by odůvodňovaly uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení.

Navrhovatel se ve lhůtě určené usnesením Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-02201/2018/531/VNe ze dne 25. 1. 2018 k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe ze dne 9. 2. 2018 (dále jen „původní rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“) ve výroku I. konstatoval, že zadavatel postupoval při zadávání části 1 veřejné zakázky v rozporu s § 115 odst. 1 písm. b) zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona a v něm vyjádřenou zásadu transparentnosti, když v rámci subkritéria hodnocení 6c „Posouzení interiéru vozidla“ kritéria kvality č. 6 „Jízdní vlastnosti“, uvedené v čl. 13. „HODNOCENÍ NABÍDEK“ zadávací dokumentace, nevymezil metodu vyhodnocení nabídek tak, aby dodavatelé předem věděli, jakým způsobem koncipovat jimi nabízené plnění, aby co nejlépe dostáli požadavkům zadavatele, jelikož tento své preference transparentním a zpětně přezkoumatelným způsobem ve vztahu k výše specifikovanému subkritériu hodnocení předem nevyjádřil, a tedy je uvedené subkritérium hodnocení stanoveno netransparentně, přičemž tímto postupem stanovil zadavatel zadávací podmínky v rozporu se zákonem.

Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad návrh v částech, v nichž navrhovatel namítal nezákonnost postupu zadavatele, resp. nezákonnost zadávacích podmínek ve vztahu k části 2 veřejné zakázky, podle ustanovení § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí podle § 263 odst. 3 zákona zrušil zadávací řízení na část 1 veřejné zakázky.

Výrokem IV. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli podle § 263 odst. 8 zákona až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na část 1 veřejné zakázky.

Konečně Úřad výrokem V. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.

Proti napadenému rozhodnutí podal navrhovatel rozklad ze dne 26. 2. 2018, který byl Úřadu doručen téhož dne.

Dále Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04197/2018/531/VNe ze dne 9. 2. 2018 zrušil předběžné opatření nařízené rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-03224/2018/531/VNe ze dne 31. 1. 2018, kterým byl zadavateli uložen zákaz uzavřít smlouvu ve vztahu k části 2 veřejné zakázky. Proti citovanému rozhodnutí Úřadu podal navrhovatel rozklad ze dne 26. 2. 2018, jenž byl Úřadu doručen téhož dne.

Po projednání rozkladu předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0030/2018/VZ-14296/2018/321/OMa ze dne 24. 5. 2018, které nabylo právní moci dne 25. 5. 2018, zrušil rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04197/2018/531/VNe ze dne 9. 2. 2018, kterým Úřad zrušil předběžné opatření nařízené rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-03224/2018/531/VNe ze dne 31. 1. 2018.

Po projednání rozkladu předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0029/2018/VZ-15286/2018/321/EDo/ZSř ze dne 25. 5. 2018, které nabylo právní moci téhož dne (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“), zrušil napadené rozhodnutí Úřadu ve výrocích I., III., IV. a V. a správní řízení ve věci návrhu navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání části 1 veřejné zakázky zastavil. Citovaným rozhodnutím dále předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve výroku II. zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Předseda Úřadu předně poukázal na skutečnost, že jelikož zadavatel svým rozhodnutím ze dne 7. 3. 2018 zrušil zadávací řízení na část 1 veřejné zakázky, nastala okolnost ve smyslu ustanovení § 257 písm. g) zákona, která odůvodňuje zastavení řízení podle § 90 odst. 4 správního řádu ve věci návrhu navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání předmětné části 1 veřejné zakázky.

Ke zrušení výroku II. původního rozhodnutí předseda Úřadu konstatoval, že se ztotožnil s námitkou navrhovatele vytýkající nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatečných skutkových zjištění ve vztahu ke stanovení technických podmínek předmětu veřejné zakázky zadavatelem. Vzhledem k tomu, že nutnou podmínkou pro aprobaci technických podmínek je, že technické specifikace musí vycházet z objektivně zdůvodnitelných požadavků zadavatele, měl Úřad při poměřování zákonnosti technických podmínek předmětu plnění šetřené veřejné zakázky vycházet z odůvodnění předložených zadavatelem. Předseda Úřadu k tomuto dále poznamenal, že: „Pouze přesvědčivé a důkazy podložené odůvodnění zadávacích podmínek ze strany zadavatele může Úřad zohlednit coby objektivní a důvěryhodný podklad pro své vlastní rozhodnutí pojednávající o přezkumu technických požadavků zadavatele. Úřad tedy může činit závěry o opodstatněnosti technických specifikací zadavatele pouze, má-li na podporu takových tvrzení k dispozici dostatečný důkazní materiál (…).“.

Předseda Úřadu seznal, že se Úřad v napadeném rozhodnutí jednotlivými technickými podmínkami zabýval poměrně podrobně, avšak „v rámci tohoto přezkumu Úřad hodnotil zejména skutečnost, že zadavatel uvedl určité logické důvody, aniž by je podrobil kritickému zkoumání a důkladnější konfrontaci s námitkami navrhovatele. Úřad však současně neprovedl dostatečná vlastní skutková zjištění a ani si doplnění podkladů objektivně zdůvodňujících jednotlivé technické podmínky nevyžádal dodatečně od zadavatele.“. Předseda Úřadu proto uvedl, že Úřad nedostatečně vypořádal námitky navrhovatele obsažené v návrhu, neboť pokud by provedl řádnou konfrontaci těchto námitek s tvrzeními zadavatele, vyplynula by z tohoto potřeba doplnění skutkových zjištění, k čemuž však Úřad nepřistoupil. Nedostatečnost ve skutkových zjištěních spatřuje předseda Úřadu v tom, že se Úřad nezabýval odůvodněním technických podmínek jednak z hlediska jejich opory v podkladech pro vydání rozhodnutí, dále z pohledu přiměřenosti konkrétních požadovaných hodnot, a taktéž z hlediska kombinace některých zadávacích podmínek. Předseda Úřadu sdělil, že Úřad zkoumal pouze logiku odůvodnění parametru samotného, nikoliv však přiměřenost stanovení jeho konkrétní hodnoty, resp. nastavení minimální úrovně. V důsledku toho nedošlo k hlubšímu posouzení věci, čímž se stalo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.

V dalším předseda Úřadu upozornil na konkrétní nedostatky hlubšího posouzení v odůvodnění původního rozhodnutí, kdy např. u parametru velikost zavazadlového prostoru se Úřad „nikterak nevypořádal s tvrzením navrhovatele, že kritickou hodnotou, při jejímž překročení rozsah nabídky výrazně klesá, je hodnota objemu 499 dmᵌ, tedy těsně pod hranicí zadavatelem zvoleného limitu. Je tedy otázkou, zda jsou pro zadavatele jednotky dmᶟ objemu zavazadlového prostoru opravdu opodstatněné a natolik zlomové, že zadavatel nemůže stanovit minimální hodnotu tohoto parametru takovou, která by mohla umožnit potenciálně širší nabídku předmětu veřejné zakázky.“. Úřad v napadeném rozhodnutí dle předsedy Úřadu blíže nepřezkoumal přiměřenost předmětného požadavku, tzn. zda rozměry k přepravě zamýšleného vybavení odůvodňují stanovenou minimální velikost zavazadlového prostoru, a zda by o něco nižší hodnota, která by umožnila účast významně širšího okruhu potenciálních dodavatelů, nebyla pro zadavatele dostačující. Ačkoliv požadavek zadavatele na „velký“ zavazadlový prostor může působit legitimně, je nezbytné jej odůvodnit konkrétními čísly, pokud zadavatel stanoví takovou jeho hodnotu, jež jen minimálně přesahuje hodnotu, která by umožnila účast významně širšího okruhu dodavatelů.

Předseda Úřadu současně podotknul, že „technické podmínky musí být ze strany zadavatele především dostatečně a objektivně zdůvodněny a až v návaznosti na posouzení relevance takového odůvodnění je možné posoudit, zda předmětný požadavek je či není diskriminační. Způsobilost více dodavatelů vyhovět příslušné technické podmínce je pak třeba hodnotit v kontextu dalších okolností, zejména ve vazbě na další technické či zadávací podmínky, které je účastník zadávacího řízení na veřejnou zakázku povinen splnit současně, a dále v kontextu porovnatelnosti výrobků splňujících daný parametr, například z hlediska cenové třídy vozidla, neboť tyto okolnosti zásadně ovlivňují možnosti dodavatele podat konkurenceschopnou nabídku a reálně se ucházet o veřejnou zakázku. Jinými slovy splňuje-li technickou podmínku více dodavatelů, tato skutečnost ještě neznamená, že daná podmínka nebyla stanovena svévolně a nemá diskriminační účinky vůči některým dodavatelům dalším. Naopak ani zadávací podmínku, jíž vyhoví pouze jediný dodavatel, nelze bez dalšího hodnotit jako diskriminační, je-li nezbytná a odůvodněná objektivní potřebou zadavatele.“.

K výše uvedenému předseda Úřadu konstatoval, že obdobným způsobem by se měl Úřad vypořádat i s ostatními technickými požadavky zadavatele a s konkrétními námitkami navrhovatele je zpochybňujícími, jako jsou typ karoserie, počet požadovaných dveří a vnitřní rozměry, barevné provedení vozidel, nadstandardní výbava vozidel, zajištění servisních míst a požadavek na předložení vzorků, přičemž zdůraznil, že obecně „však v žádném případě nepostačuje, aby zadavatel uvedl nějaký důvod bez relace ke konkrétní stanovené hodnotě příslušného parametru a k ostatním technickým podmínkám, neboť takový postup nevyhoví potřebě objektivní zdůvodnitelnosti stanovených podmínek.“.

Předseda Úřadu uvedl, že je nutné konfrontovat požadavek zadavatele na počet dveří vozidel s požadovaným typem karoserie (sedan/hatchback), neboť teprve touto kombinací se daný požadavek stává diskriminačním. V části odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se těchto požadavků tak Úřad pochybil, když se spokojil s obecnou proklamací zadavatele bez dostatečného skutkového podkladu, z něhož by vyplývala nemožnost jiným způsobem formulovat předmětný požadavek tak, aby umožnil širší soutěž mezi dodavateli, neboť danou kombinaci dle tvrzení navrhovatele splňuje jediný dodavatel.

V dalším předseda Úřadu zmínil požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, u něhož Úřad rovněž rezignoval na ověření přiměřenosti konkrétní hodnoty požadovaného parametru, jelikož i jeho minimální změna může mít vliv na okruh přípustných vozidel, přičemž v napadeném rozhodnutí absentuje úvaha ohledně vazby na jiné parametry, např. typ karoserie.

Dalším příkladem nedostatečnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí je dle předsedy Úřadu vypořádání požadavku zadavatele na barevné provedení vozidel. I zde se mohl Úřad zabývat danou problematikou podrobněji a řádně se vypořádat s argumentací navrhovatele, tj. nepřejímat pouze argumentaci zadavatele. Obdobným způsobem by měl přitom Úřad postupovat i ve vztahu k ostatním technickým podmínkám, u nichž navrhovatel spatřuje diskriminační účinky a tyto posoudit jak samostatně, tak i v jejich vzájemné kombinaci.

Předseda Úřadu zavázal Úřad, aby „v případě, že (…) dospěje opětovně k závěru, že technické podmínky rozporované navrhovatelem byly nastaveny nediskriminačně a v souladu se zákonem, vypořádá se se všemi relevantními námitkami navrhovatele, vyjádří se k šíři okruhu dodavatelů způsobilých podmínky části 2 veřejné zakázky ve stanoveném rozsahu splnit, a v návaznosti na podložená tvrzení zadavatele odůvodní přiměřenost a nezbytnost stanovených parametrů s ohledem na potřeby zadavatele a limitaci hospodářské soutěže. Úřad je tedy zavázán zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, aby byla vyloučena pochybnost o tom, zda zadavatel stanovením technických podmínek neobchází zákon s cílem upřednostnit jediného předem zvoleného dodavatele.“.

K výše uvedenému předseda Úřadu doplnil, že „v napadeném rozhodnutí absentuje precizní odůvodnění, ze kterého by bylo patrné, že jsou dané technické požadavky zadavatele v rámci části 2 veřejné zakázky objektivně opodstatněné. Pro konstatování správnosti či nesprávnosti postupu zadavatele při vymezení jeho technických specifikací musí Úřad shromáždit veškeré relevantní podklady, které se ale nemohou omezit na převzetí prostých tvrzení zadavatele, jak v některých případech nastalo v napadeném rozhodnutí. Úřad tedy bude muset doplnit skutková zjištění týkající se předmětných technických podmínek o jejich podrobnější odůvodnění ze strany zadavatele, které bude muset zadavatel doložit tak, aby si Úřad mohl učinit objektivní závěr o jejich důvodnosti. (…). (…) Úřad provede nové posouzení věci důkladně a precizně především s ohledem na obsah námitek navrhovatele. Pokud by Úřad opětovně konstatoval zamítnutí návrhu navrhovatele, tak by tak mohl učinit jedině poté, co by byl schopen nad důvodnou pochybnost námitky navrhovatele proti řečeným technickým podmínkám vyvrátit.“.

Předseda Úřadu upozornil, že povinnost odůvodnit své zadávací podmínky má primárně zadavatel, a proto by se „Úřad (…) při novém posouzení návrhu navrhovatele měl zejména zaměřit na přezkoumání obsahu rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele (…) a na jeho základě posoudit, zda vůbec bylo vypořádání námitek navrhovatele zadavatelem dostatečné a zda tedy zadavatel postupoval při odůvodnění rozhodnutí o námitkách v souladu s § 245 odst. 1 zákona.“.

Předseda Úřadu závěrem svého rozhodnutí konstatoval, že „[p]okud Úřad po zevrubném posouzení podkladů zdůvodňujících předmětné technické podmínky dospěje k závěru, že tyto podmínky byly stanoveny v rozporu se zákonem, neboť jednotlivě či v relevantních kombinacích zakládají rozpor se zásadami zadávacího řízení, nebo Úřad zjistí jiné pochybení zadavatele odůvodňující zrušení zadávacího řízení na část 2 veřejné zakázky, přistoupí k uložení příslušného nápravného opatření vůči zadavateli.“.

Úřad poté, co mu byla věc vrácena k novému projednání, přípisem č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-15896/2018/531/VNe ze dne 30. 5. 2018 účastníky řízení vyrozuměl o pokračování správního řízení.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-16658/2018/531/VNe ze dne 6. 6. 2018 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, v níž se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Zadavatel se k usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-16658/2018/531/VNe ze dne 6. 6. 2018 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 11. 6. 2018, jež Úřad obdržel téhož dne. Zadavatel je přesvědčen, že shora citované usnesení bylo vydáno předčasně, neboť dle pokynů obsažených v odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu měl Úřad shromáždit veškeré relevantní podklady, a tedy doplnit skutková zjištění a zaměřit se na posouzení reálné důvodnosti technických podmínek jednotlivě i v jejich kombinacích a zhodnotit jejich přiměřenost. Nadto je zadavatel přesvědčen, že mu svědčí 15 denní lhůta pro navrhování důkazů, uvádění skutečností a činění jiných návrhů ve smyslu § 251 odst. 5 zákona.

Zadavatel v intencích právního názoru předsedy Úřadu předkládá další podklady a důkazy doplněné o právní závěry, jimiž vyvrací diskriminační charakter zadávacích podmínek. Zadavatel konstatuje, že předmět plnění tvoří z více než 90 % automobily pro policejní účely, což determinuje zásadní povahu předmětných požadavků, neboť tyto automobily budou sloužit k přímému zajišťování bezpečnosti obyvatel. Proto byly zadavatelem stanoveny maximálně objektivní základní požadavky na konstrukční řešení či uspořádání poptávaných automobilů, a to též s ohledem na jejich následné dovybavení speciálním policejním vybavením, včetně ochranných prostředků a dalších prostředků pro výkon služby.

Mezi požadavky zcela zásadní povahy řadí zadavatel požadavek na velikost zavazadlového prostoru, požadavek na páté dveře, požadavek na výkon motoru a požadavek na vnitřní rozměry prostoru pro posádku. K velikosti zavazadlového prostoru zadavatel uvádí, že jeho kapacita byla stanovena s ohledem na obsah nutné policejní výbavy, jež je v zavazadlovém prostoru standardně převážena. Objem policejní výbavy obecně narůstá, a proto byl navýšen oproti předchozím zadávacím řízením i požadovaný objem zavazadlového prostoru. Při stanovení potřebné velikosti přitom nelze vycházet z prostého součtu objemů prvků policejní výbavy, neboť je nutné počítat se vznikem meziprostor při skládání výbavy různého tvaru, kdy navíc její vyjmutí musí být uživatelsky vstřícné. K bližšímu vymezení přepravovaného materiálu, od něhož se odvíjí stanovení kapacity zavazadlového prostoru, zadavatel připojuje v příloze svého vyjádření tabulku „Seznam vybavení/výstroje v zavazadlovém prostoru policejního speciálu + rozměry:“, jež obsahuje seznam položek s uvedením počtu kusů, rozměrů a objemu, přičemž další přílohy tvoří fotodokumentace vybavení/výstroje; na ní je, mimo jiné, dokumentováno zaplnění zavazadlového prostoru vozu značky Škoda Octavia s kapacitou zavazadlového prostoru převyšující požadovanou hodnotu 500 dmᶟ. Z předmětné tabulky, mimo jiné, dle slov zadavatele vyplývá, že čistý objem potřebného příslušenství činí pouze 360 dmᶟ, avšak pokud bude posádka vozu tříčlenná, což považuje zadavatel za reálnou situaci, vzroste objem přepravovaného vybavení na hodnotu těsně nad 450 dmᶟ. K těmto hodnotám je přitom nutné přičíst další pevně instalované vybavení automobilu v policejním provedení, jehož výčet je obsažen v zadávací dokumentaci, a to např. plechovou schránku na dlouhé zbraně, k jejímuž využití (otevření, vyjmutí zbraně, zavření) je třeba počítat reálně s objemem cca 90 dmᶟ, a radiostanici, jejíž komplet vyžaduje pro své umístění v zavazadlovém prostoru čistý objem cca 20 – 25 dmᶟ. Pro dvoučlennou hlídku tedy činí potřebný využitelný objem zavazadlového prostoru cca 470 dmᶟ, nicméně u posádky tříčlenné se tento objem navyšuje již na cca 565 dmᶟ, kdy se v obou případech jedná o čistý prostor bez započítání meziprostor vzniklých ukládáním jednotlivých prvků do zavazadlového prostoru. Metoda VDA, která byla pro výpočet velikosti zavazadlového prostoru využita, vypovídá o využitelnosti zavazadlového prostoru pouze do určité míry, a nelze ji tak brát jako zcela určující pro reálnou využitelnost zavazadlového prostoru. Z výše uvedeného pak jednoznačně vyplývá, že požadovaný objem představuje kompromis mezi žádoucí potřebou zadavatele a snahou zachovat hospodářskou soutěž, neboť při zohlednění zásady 3E, tj. účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti, by pro zadavatele nákup vozů se zavazadlovým prostorem pod 500 dmᶟ postrádal na účelnosti. Pokud byla v předchozích zadávacích řízeních stanovena dolní hranice objemu zavazadlového prostoru na 450 dmᶟ, bylo požadováno vybavení plnohodnotným náhradním kolem, přičemž nebyla požadována schránka na dlouhé zbraně a současně se neuvažovalo o vybavení automobilů lokalizačním a záznamovým zařízením.

Dalším dle navrhovatele omezujícím požadavkem, kterým je požadavek na páté dveře, zadavatel sleduje zabezpečení služebního nasazení automobilu v policejním provedení, jelikož Policie ČR potřebuje při služebním zásahu co nejjednodušší, rychlý a operativní přístup k přepravovanému materiálu. Pořízení vozů bez pátých dveří, čili pouze s otevírací zadní kapotou, by dle zadavatele představovalo neúčelný nákup, neboť by se jednalo o nevhodné vozy pro výše popsaný účel užití.

U požadavku na minimální výkon motoru, který byl pro určitou část automobilů v policejním provedení stanoven na 130 kW, již dříve zadavatel uvedl, že tento požadavek jednoznačně vychází ze současného stavu motorizace na komunikacích České republiky, kdy vzhledem k tomuto stavu a současně vzhledem ke statistické struktuře nově přihlašovaných aut, se nejedná o nepřiměřený či neúčelný požadavek. Ohledně konkrétních údajů zadavatel odkazuje na svá předchozí vyjádření.

Posledním požadavkem je požadavek na vnitřní rozměry poptávaných vozů. Zadavatel předesílá, že se jedná o pětimístný automobil, a proto je nezbytné, aby umožnil přepravu i pěti plně vystrojených a vyzbrojených policistů, jež pochopitelně naplňují určité fyzické předpoklady. Zadavatel má za to, že požadované rozměry jsou ještě účelné, avšak skutečně minimální, a nejedná se tak o zásadně omezující parametr.

Zadavatel shrnuje, že všechny shora popsané požadavky považuje za zásadní a požaduje jejich současné naplnění, neboť nesplnění byť jen jediného z nich by znamenalo neúčelné pořízení předmětu plnění veřejné zakázky. Pro další požadavky zadavatele platí, že automobil, který splní uvedené základní požadavky na konstrukci karoserie, splní i další požadavky na další výbavu. Jinými slovy při splnění jmenovaných základních požadavků nepředstavují pro relevantní dodavatele další stanovené technické podmínky další omezení, tj. dalšími zde neuvedenými požadavky již dle zadavatele nedochází k zúžení okruhu potencionálních dodavatelů. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je zadavatel přesvědčen, že by měl Úřad návrh navrhovatele opětovně zamítnout.

Navrhovatel se ve lhůtě stanovené usnesením Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-16658/2018/531/VNe ze dne 6. 6. 2018 k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

S ohledem na závěry rozhodnutí předsedy Úřadu, v rámci něhož, mimo jiné, předseda Úřadu zrušil výroky I., III., IV. a V. napadeného rozhodnutí a správní řízení ve věci návrhu navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání části 1 veřejné zakázky zastavil, neboť zadávací řízení na část 1 veřejné zakázky bylo zadavatelem zrušeno, Úřad uvádí, že v novém projednání věci se výrokem I. napadeného rozhodnutí, resp. ani výroky III., IV. a V., jež s výrokem I. souvisí, již nezabýval, neboť se jedná o již pravomocně skončenou věc, kdy rozhodnutí předsedy Úřadu již nabylo právní moci.

Úřad tedy přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona znovu případ, resp. postup zadavatele při zadávání části 2 veřejné zakázky, ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření předložených účastníky řízení, vlastních zjištění a při zohlednění závěrů rozhodnutí předsedy Úřadu rozhodl o tom, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem při vyřizování námitek navrhovatele, a proto přistoupil ke zrušení rozhodnutí zadavatele o námitkách. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 4 odst. 1 zákona je veřejným zadavatelem a) Česká republika; v případě České republiky se organizační složky státu považují za samostatné zadavatele, b) Česká národní banka, c) státní příspěvková organizace, d) územní samosprávný celek nebo jeho příspěvková organizace, e) jiná právnická osoba, pokud

byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma.

Podle § 242 odst. 4 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; v případě jednacího řízení s uveřejněním musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání předběžných nabídek.

Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

Podle § 245 odst. 2 zákona pokud zadavatel neshledá důvody pro vyhovění, námitky rozhodnutím odmítne. Za odmítnutí se považuje i částečné vyhovění námitkám nebo provedení jiného opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel v námitkách domáhal. Provede-li zadavatel jiné opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel domáhá, je stěžovatel oprávněn podat nové námitky i proti takovému opatření k nápravě.

Podle § 245 odst. 3 zákona platí, že zadavatel odmítne rovněž námitky, které a) nejsou podané oprávněnou osobou podle § 241, b) jsou podány opožděně, nebo c) nesplňují náležitosti podle § 244.

Podle § 263 odst. 1 zákona Úřad není vázán návrhem, pokud jde o ukládané nápravné opatření.

Podle § 263 odst. 5 zákona je-li odůvodnění rozhodnutí o námitkách, jímž byly námitky odmítnuty, nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, může Úřad uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách; v takovém případě platí, že okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu, kterým je toto nápravné opatření ukládáno, byly podány nové námitky s totožným obsahem. Tyto nové námitky nemůže zadavatel odmítnout jako opožděné.

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky“), jsou organizačními složkami státu ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§ 51); obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.

Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky za stát právně jedná vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak. Vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny a vedoucí Kanceláře Senátu mohou činit právní úkony jménem státu se souhlasem příslušného orgánu Poslanecké sněmovny nebo příslušného orgánu Senátu.

Úřad primárně posoudil, zda je splněn předpoklad stanovený v § 4 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele veřejné zakázky. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona taxativně vymezuje pět skupin subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona Česká republika, kdy dle citovaného ustanovení zákona se v případě České republiky organizační složky státu považují za samostatné zadavatele.

Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky za stát právně jedná vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak.

Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky tudíž vyplývá, že za stát, tzn. za Českou republiku, coby veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona, jednají, a tedy i veřejné zakázky zadávají, jednotlivé organizační složky státu.

Podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky jsou organizačními složkami státu, mimo jiné, i ministerstva.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Úřad tudíž tuto část odůvodnění uzavírá s konstatováním, že zadavatel, tj. Ministerstvo vnitra, jakožto organizační složka státu podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky, tedy organizační složka České republiky, je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tak v šetřeném případě bez nejmenších pochyb dána.

Úřad předně opakuje, že s ohledem na závěry rozhodnutí předsedy Úřadu, jímž je prvostupňový orgán vázán, a kterým bylo napadené rozhodnutí ve výroku I. týkajícího se nezákonného postupu zadavatele při zadávání části 1 veřejné zakázky v důsledku toho, že v rozporu s § 115 odst. 1 písm. b) zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona a v něm vyjádřenou zásadu transparentnosti zadavatel v rámci subkritéria hodnocení 6c „Posouzení interiéru vozidla“ kritéria kvality č. 6 „Jízdní vlastnosti“, uvedené v čl. 13. „HODNOCENÍ NABÍDEK“ zadávací dokumentace, nevymezil metodu vyhodnocení nabídek tak, aby dodavatelé předem věděli, jakým způsobem koncipovat jimi nabízené plnění, aby co nejlépe dostáli požadavkům zadavatele, jelikož tento své preference transparentním a zpětně přezkoumatelným způsobem ve vztahu k výše specifikovanému subkritériu hodnocení předem nevyjádřil, a tedy je uvedené subkritérium hodnocení stanoveno netransparentně, přičemž tímto postupem stanovil zadavatel zadávací podmínky v rozporu se zákonem, a dále v souvisejících výrocích III., IV. a V., zrušeno a správní řízení ve věci návrhu navrhovatele na přezkoumání úkonů učiněných zadavatelem při zadávání části 1 veřejné zakázky zastaveno, a kterým byl zrušen výrok II. napadeného rozhodnutí, tj. výrok, jímž Úřad návrh v částech, v nichž navrhovatel namítal nezákonnost postupu zadavatele, resp. nezákonnost zadávacích podmínek ve vztahu k části 2 veřejné zakázky, podle ustanovení § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, a věc byla vrácena Úřadu k novému projednání, byl Úřad povinen toto respektovat a v novém projednání věci mohla být s ohledem na tyto závazné názory předsedy Úřadu řešena již pouze otázka týkající se výroku II. napadeného rozhodnutí, tj. posouzení zákonnosti postupu zadavatele při zadávání části 2 veřejné zakázky.

V rozhodnutí předsedy Úřadu je mj. uvedeno, že Úřad v napadeném rozhodnutí neprovedl ve vztahu k navrhovatelem namítaným technickým podmínkám poptávaného předmětu plnění dostatečná skutková zjištění, přičemž si doplnění podkladů objektivně zdůvodňujících jednotlivé technické podmínky části 2 veřejné zakázky nevyžádal ani dodatečně, tj. v rámci správního řízení před vydáním napadeného rozhodnutí, od zadavatele. Předseda Úřadu v jeho rozhodnutí současně upozornil, že povinnost odůvodnit stanovené zadávací podmínky nese zadavatel, a proto by se Úřad při novém posouzení návrhu měl především zaměřit na přezkoumání obsahu rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele a na jeho základě posoudit, zda vůbec bylo vypořádání námitek navrhovatele zadavatelem dostatečné a zda tedy zadavatel postupoval při odůvodnění rozhodnutí o námitkách v souladu s § 245 odst. 1 zákona (viz bod 131. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad se tudíž, s ohledem na závazné stanovisko předsedy Úřadu, v rámci nového projednání věci, opětovně a ve světle závěrů předsedy Úřadu, zabýval tím, zda rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele vyhoví nárokům, které na něj klade zákon, jinými slovy, zda se v rozhodnutí o námitkách zadavatel vyjádřil podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem v nich tvrzených, resp. zda není rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné, přičemž dospěl k závěru, že předmětné rozhodnutí zadavatele je rozporné s požadavky ustanovení § 245 odst. 1 zákona. K tomu Úřad sděluje následující.

Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jsou procesní institut, který představuje primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň toto své rozhodnutí odůvodnit, a to v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), tedy tak, aby rozhodnutí zadavatele bylo zpětně přezkoumatelné. Úřad v této souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010 č. j. 1 Afs 45/2010 – 159), podle které požadavek transparentnosti „(…) není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.“. Tato povinnost zadavatele, dovoditelná již ze samotných zásad zadávání veřejných zakázek, je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedených.

Přímo ze zákonného ustanovení tedy plyne, že zadavatel své povinnosti ve vztahu k řádně podaným námitkám nesplní, pokud se s nimi vypořádá pouze obecným sdělením, aniž by své rozhodnutí opřel o argumentaci založenou na konkrétních a přezkoumatelných skutečnostech. Za takové (nedostatečné) obecné sdělení je možno považovat i obecné konstatování, že se namítaného a konkrétně stěžovatelem popsaného pochybení zadavatel nedopustil a námitky z toho důvodu neshledává relevantní. Za takové situace není vůbec naplňován smysl institutu námitek, kdy stěžovatel uvádí jasné argumenty (zde není ještě Úřadem hodnoceno, zda důvodné či nikoli), ale zadavatel na tyto konkrétní argumenty nereaguje vůbec či jen povšechně. Povinnost podrobně a srozumitelně se vyjádřit ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách má zadavatel i v případě zcela nesouvisejících či lichých argumentů stěžovatele, a to v tom smyslu, že musí (konkrétním a zpětně přezkoumatelným způsobem) odůvodnit, proč argumentaci stěžovatele pokládá za nesouvisející, resp. lichou.