I.ÚS 1255/25 – Ústavní soud

I.ÚS 1255/25 ze dne 7. 5. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Anny B. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Lucií Bohatovou, advokátkou, sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 17/2025-1597 ze dne 21. února 2025 a usnesení Okresního soudu v Benešově č. j. 7 Nc 123/2021-1382 ze dne 10. ledna 2025, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a Jana B. a nezletilého Tomáše B. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva a základní práva nezletilého vedlejšího účastníka zaručená čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a základní práva nezletilého vedlejšího účastníka zaručená čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelka navrhuje, aby se Ústavní soud podle § 39 zákona o Ústavním soudu usnesl, že věc je naléhavá. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že výrokem I napadeného usnesení Okresního soudu v Benešově (dále jen "okresní soud") byl nařízen výkon rozsudku okresního soudu č. j. 7 Nc 123/2021-616 ze dne 17. 7. 2023 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") č. j. 100 Co 261/2023-1194 ze dne 5. 6. 2024 a stěžovatelce byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, výrokem II byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (dále jen "otec") náhradu nákladů řízení, výrokem III byl zamítnut návrh stěžovatelky ze dne 12. 12. 2024 na vydání předběžného opatření, kterým by byl nezletilý vedlejší účastník svěřen do její výlučné péče a výrokem IV byl zamítnut její návrh na vydání předběžného opatření, podle něhož by byl otec oprávněn stýkat se s nezletilým prostřednictvím asistovaných styků. Okresní soud nevyhověl návrhům stěžovatelky, která potřebu zatímní úpravy poměrů dokládala zprávami psychologů, lékařů, rodinných známých a audio a videonahrávkami, ze kterých mělo vyplývat, že otec nezletilého pohlavně zneužívá. Okresní soud vnímal jednání stěžovatelky jako ryze účelové, a to v kontextu jejího předchozího trestního oznámení podaného na otce a její setrvalé snahy o vyloučení otce z péče o nezletilého. Jako účelové označil okresní soud i trestní oznámení podané matkou stěžovatelky a ke zprávám psychologů uvedl, že se vyjadřovali pouze na základě skutečností uváděných stěžovatelkou, bez možnosti dát prostor k vyjádření otci a bez znalosti historie celého opatrovnického sporu. Ohledně nového trestního oznámení podaného stěžovatelkou dne 10. 12. 2024 okresní soud uvedl, že je obdobného obsahu jako předchozí trestní oznámení, které bylo pravomocně odloženo dne 18. 11. 2024. 3. Napadeným usnesením krajského soudu bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud sdílel závěr okresního soudu, že stěžovatelka žádným věrohodným důkazem neosvědčila svá tvrzení o pohlavním zneužívání nezletilého otcem či o hrozbě jakékoliv újmy, pokud zůstane nezletilý v jeho péči. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy zcela pominuly všechny její důkazní návrhy (video a audionahrávky, zprávy z psychiatrických vyšetření, trestní oznámení), kterými prokazovala, že otec nezletilého sexuálně zneužívá a týrá, a nijak se s předloženými důkazy nevypořádaly. Stěžovatelka nepopírá, že otci bránila ve styku s nezletilým, toto své jednání však odůvodňuje snahou ochránit nezletilého před otcem. 5. Stěžovatelka tvrdí, že obě napadená rozhodnutí neobsahují náležitosti rozhodnutí stanovené v § 157 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Obecné soudy podle ní neuvedly, jakými úvahami se při hodnocení důkazů předložených stěžovatelkou řídily a proč k nim nepřihlédly. Stěžovatelka je přesvědčena, že obecné soudy měly hodnotit jí předložené důkazy tak, aby dospěly ke spolehlivému zjištění, do jaké míry je nezletilý výkonem rodičovských práv otce ohrožen na svém zdravém psychickém a fyzickém vývoji. Stěžovatelka poukazuje na znalecký posudek, podle kterého byla u otce mimo úroveň populační normy zvýšena škála psychopatie, maskulinita - feminita, paranoia. Obecné soudy měly také podle stěžovatelky přihlédnout ke skutečnosti, že nezletilý měl dvakrát po sobě zánět penisu, a to vždy po návratu od otce. Předložené důkazy podle stěžovatelky do značné míry nasvědčují tomu, že je nezletilý otcem zneužíván a týrán. 6. Stěžovatelka napadá závěr krajského soudu, že v řízení o předběžném opatření nelze brát v úvahu tvrzení a důkazy, kterými nedisponoval okresní soud v době vyhlášení svého rozhodnutí. Tvrdí, že krajský soud porušil vyšetřovací zásadu, neboť zcela pominul důkazy, kterými stěžovatelka doplnila své odvolání (zprávy z průběhu asistovaných styků, zprávu příslušného orgánu Policie České republiky o aktuálním stavu prověřované trestné činnosti, stížnost na společnost Area Fausta, audionahrávku z průběhu asistovaného styku). 7. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy v rozporu se zásadou rovnosti účastníků věří neprokázaným tvrzením otce jen proto, že otec respektuje soudní rozhodnutí vydaná v jeho prospěch, a dehonestují stěžovatelku, která se snaží všemi prostředky jednání otce prokázat a nezletilého chránit. Stěžovatelka odkazuje na znalecký posudek, podle něhož by ji soudy měly považovat za věrohodnou. 8. Stěžovatelka v zájmu zamezení dalších nenapravitelných a neodčinitelných škod na psychice a zdraví nezletilého navrhuje vyřízení ústavní stížnosti jako naléhavé podle § 39 zákona o Ústavním soudu. Upozorňuje na zprávy o asistovaných stycích, z nichž vyplývá, že nezletilý ráno nesnídá a stěžuje si, že ho otec bouchá do hlavičky a říká mu, že maminka umře. Přikládá zprávu ze Střediska pro psychoterapii a rodinnou terapii, která má prokazovat, že nezletilý má závažný emoční problém a svého otce se bojí. Stěžovatelka dále navrhuje, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. 11. S odkazem na svá předchozí rozhodnutí uvedl Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 1393/17 ze dne 29. 6. 2017 (U 14/85 SbNU 953), že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření a tedy hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání či změnu, je především věcí obecných soudů, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivců. Práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze dočasně (zatímně), přičemž jejich úprava může být navíc v průběhu řízení před obecnými soudy k návrhu dotčených účastníků zrušena či upravena. Ústavnímu soudu z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecného soudu stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Podstatou přezkumu Ústavního soudu tak může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření. Ústavní soud je povolán ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). V rámci ústavněprávního přezkumu Ústavní soud posuzuje, zda ve věcech předběžných opatření týkajících se nezletilých dětí bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu nezletilého dítěte. To platí obzvláště tehdy, je-li důsledkem přijatého opatření významné narušení rodinných vazeb nezletilých a zásadní změna jejich výchovného prostředí. 12.