I.ÚS 1623/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1623/22 ze dne 25. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Mileny Tomkové, zastoupené JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Zábradlí 205/1, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2022 č. j. 18 Co 252, 253/2021, 18 Co 127/2022-564 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. února 2021 sp. zn. 20 C 136/2014, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti PREdistribuce, a. s., sídlem Svornosti 3199/19a, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud"), ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 12. 1. 2022 č. j. 20 C 136/2014-542 a doplňujícího usnesení ze dne 24. 5. 2021 č. j. 20 C 136/2014-429, byla zamítnuta žaloba, kterou se vedlejší účastnice jako žalobkyně domáhala po stěžovatelce jako žalované zaplacení částky 43 069,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 5. 2. 2013 do zaplacení (výrok I.), současně byla uložena vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku 110 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 24. 2. 2013 do zaplacení (výrok II.) a povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení (výrok III.); doplňujícím usnesením ze dne 24. 5. 2021 č. j. 20 C 136/2014-429 obvodní soud uložil každé účastnici povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24 454 Kč. Obvodní soud dospěl k závěru, že došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, neboť byla porušena zákonná povinnost nezasahovat do měřícího zařízení a byl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s tímto porušením. Celkem bylo neoprávněně odebráno 10 168,08 MWh v hodnotě 59 137,15 Kč. Náklady vynaložené vedlejší účastnicí za zjištění neoprávněného odběru soud vyčíslil částkou 11 501 Kč, celkem tedy částka činila 70 638 Kč. Stěžovatelka uhradila (dne 24. 2. 2013) vedlejší účastnici částku 200 000 Kč a uplatnila vzájemný návrh na vrácení částky 110 000 Kč, které požadovala vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Tuto úhradu však okresní soud neposoudil jako částečné plnění na dluh od počátku, když provedeným dokazováním bylo prokázáno, že stěžovatelka uplatněný nárok vedlejší účastnice před zahájením řízení neuznala a soustavně rozporovala jeho výši, resp. způsob jeho výpočtu. Částku ve výši 90 000 Kč však posléze stěžovatelka považovala za úhradu na škodu vniklou neoprávněným odběrem. Jelikož výše škody způsobená stěžovatelkou neoprávněným odběrem odpovídá částce pouze 70 638,15 Kč a již jí bylo hrazeno 90 000 Kč, přičemž vedlejší účastnice netvrdila jiný právní titul, na základě kterého jí byla částka 90 000 Kč uhrazena, soud žalobu vedlejší účastnice zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl obvodní soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť o náhradě škody bylo rozhodováno na základě znaleckého posudku. Obvodní soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 3306/2015 uzavřel, že vedlejší účastnice byla co do základu nároku úspěšná, liší se pouze jeho přisouzená výše. Celkem vyčíslil náklady vedlejší účastnice částkou 25 090 Kč. Zároveň označil za úspěšnou stěžovatelku co do vzájemného návrhu a opět podle § 142 odst. 3 o. s. ř., vyčíslil její náklady stanovené z přisouzené částky s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016 sp. zn. 25 Cdo 3974/2015) v celkové výši 246 043,16 Kč. Dále se vypořádal s tím, z jakého důvodu nepřiznal náhradu za jednání před mediátorem s poukazem na nutnost a účelnost zastoupení stěžovatelky při mediaci a důvody nepřiznané náhrady u některých úkonů. Obvodní soud poté od sebe odečetl úspěch obou účastníků, přičemž stěžovatelce vznikl nárok na uhrazení částky nákladů řízení ve výši 220 953,16 Kč. Doplňujícím usnesením rozhodl o povinnosti účastníků platit náklady zálohované státem České republice jednou polovinou. 3. K odvolání účastníků Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. co do jistiny 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7, 05 % p. a. za dobu od 1. 8. 2015 do zaplacení potvrdil. Ohledně úroku z prodlení z částky 110 000 Kč ve výši 7, 05 % p. a. za dobu od 24. 2. 2013 do 31. 7. 2015 rozsudek obvodního soudu změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.). Dále rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení před obvodním soudem částku 25 090 Kč a vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před obvodním soudem částku 191 779,50 Kč (výrok II.). Dále rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 48 908 Kč (výrok III.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Městský soud dospěl k závěru, že předmětem řízení byly dva samostatné nároky. První samostatný nárok se týká určení výše škody za neoprávněný odběr energie, druhý samostatný nárok se týká nároku stěžovatelky na vydání bezdůvodného obohacení. Náklady řízení se v takovém případě musí stanovit u každé věci zvlášť. Obvodní soud tedy správně určil náhradu nákladů vedlejší účastnici podle § 142 odst. 3 o. s. ř., s odkazem na vyhlášku č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši 25 090 Kč. Náhrada nákladů řízení stěžovatelce za řízení před obvodním soudem byla stanovena s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř., když stěžovatelka byla úspěšná co do vzájemného návrhu a byla neúspěšná jen do části přiznaných úroků z prodlení, tedy v nepatrné části svého nároku. Městský soud však uzavřel, že toto právo stěžovatelce vzniklo až počínaje datem podání vzájemné žaloby, která byla doručena do datové schránky obvodního soudu dne 20. 2. 2015. Vzhledem k tomu stěžovatelce nemohly být přiznány náklady jednání před mediátorem, které vznikly dne 18. 1. 2015, a ani ostatní náklady datované před dnem 20. 2. 2015, které jí byly obvodním soudem přiznány a které, vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla do uvedeného data pouze náhrada škody vzniklá na základě neoprávněného odběru, se nemohly týkat vrácení bezdůvodného obohacení. Výše uvedené platí i o nákladech za znalecký posudek v celkové výši 26 494,16 Kč. Náhrada nákladů stěžovatelky před obvodním soudem pak byla správně obvodním soudem stanovena z částky 110 000 Kč (tedy v rozsahu její úspěšnosti) a s odkazem na § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř., když tyto náklady byly vynaloženy v souvislosti se zjištěním výše škody způsobené vedlejší účastnici neoprávněným odběrem stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že v této věci byla stěžovatelka neúspěšná, neboť vedlejší účastnice má právo na zaplacení této škody, byla povinnost zaplatit tyto náklady stanovena stěžovatelce. Tyto náklady jsou tvořeny částkami zaplacenými znaleckému ústavu Vysoká škola báňská, Technická univerzita v Ostravě, Fakulta elektrotechniky a informatiky, za vypracování znaleckého posudku a jeho doplnění č. 27/2017 ve výši 48 908 Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Vedlejší účastnice se odvolala do výroků o věci samé a nákladů řízení a byla úspěšná pouze co do nepatrné části úroků z prodlení z částky 110 000 Kč, náklady řízení pak nebyly změněny podle jejího návrhu, ale v souvislosti s jiným posouzením věci městským soudem. Stěžovatelka se odvolala, pouze do nákladů řízení, které však byly změněny tak, že jí bylo uloženo zaplatit náklady státu v plné výši a jejím odvolacím námitkám ohledně výše tarifní hodnoty a počtu úkonů nebylo vyhověno. Za této situace tak městský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího ří