I.ÚS 1838/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1838/13 ze dne 13. 5. 2014 N 94/73 SbNU 561 K náležitému odůvodnění rozhodnutí obecných soudů; účelnost nákladů vynaložených státem na zastoupení advokátem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudkyň Ivany Janů a Milady Tomkové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 13. května 2014 sp. zn. I. ÚS 1838/13 ve věci ústavní stížnosti BaTR, spol. s r. o., se sídlem Poděbradova 909/41, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupené JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Koliště 55, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 č. j. 28 Cdo 1105/2011-83, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2010 č. j. 30 Co 360/2010-57 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 4. 2010 č. j. 18 C 222/2009-25, jimiž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, se sídlem Vodičkova 17, 110 00 Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 4. 2010 č. j. 18 C 222/2009-25, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2010 č. j. 30 Co 360/2010-57 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 č. j. 28 Cdo 1105/2011-83 bylo porušeno základní právo stěžovatelky garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 4. 2010 č. j. 18 C 222/2009-25, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2010 č. j. 30 Co 360/2010-57 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 č. j. 28 Cdo 1105/2011-83 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení svých základních práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka se žalobou podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, domáhala náhrady škody ve výši 6 500 000 Kč způsobené nesprávným úředním postupem, který měl podle stěžovatelky spočívat v tom, že Středisko cenných papírů (dále také jen "Středisko") v roce 1998 umožnilo převod cenných papírů majitelky Alexandry Forstové na třetí osobu, ačkoli mu bylo rozhodnutím soudu nařízeno tento převod blokovat. V důsledku toho pak stěžovatelka nemohla z majetku Alexandry Forstové uspokojit svou pohledávku. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu stěžovatelky zamítl. Podle nalézacího soudu Středisko nerozhodovalo autoritativně o právech a povinnostech majitelů a emitentů cenných papírů, nýbrž jim pouze poskytovalo služby podle obchodního zákoníku a zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Z těchto důvodů proto nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 18 zákona č. 58/1969 Sb. Úspěšné vedlejší účastnici, která byla zastoupena advokátem, nalézací soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 201 840 Kč. Podle nalézacího soudu byly s ohledem na složitost věci náklady na externí právní zastoupení vynaloženy účelně, ačkoli má vedlejší účastnice k dispozici samostatné právní oddělení. 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Ve věci samé se zcela ztotožnil s názory soudu prvního stupně. Pokud jde o náklady řízení, zabýval se odvolací soud judikaturou Ústavního soudu, přičemž došel k závěru, že nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008 (N 167/51 SbNU 65), na který poukazovala stěžovatelka, na projednávanou věc nedopadá, jelikož Ústavní soud byl v tomto nálezu veden snahou napravit ojedinělý procesní exces. Na projednávanou věc naopak dopadá usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 986/09 ze dne 17. července 2009 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), podle něhož si smí každý účastník zvolit zástupcem advokáta a za zastupování náleží advokátovi odměna a náhrada hotových výdajů, přičemž účastníkovi, který měl ve věci úspěch, náleží právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Odvolací soud následně vedlejší účastnici přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 201 480 Kč. 5. Dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Podle dovolacího soudu nemělo napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, jak bylo vyžadováno občanským soudním řádem ve znění do 31. prosince 2012. Dovolání proti výroku o nákladech řízení bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, jelikož nesměřovalo proti výroku ve věci samé. Pokud jde o náklady dovolacího řízení, postupoval Nejvyšší soud podle § 150 občanského soudního řádu a náhradu nákladů řízení vedlejší účastnici nepřiznal. 6. Stěžovatelka následně podala ústavní stížnost. V ní argumentuje, že Středisko cenných papírů bylo orgánem státu, který registrací převodu cenných papírů vykonával veřejnoprávní kompetence mu svěřené zákonem v souladu s ustanoveními § 55 až 70a zákona o cenných papírech. Registrace převodu cenných papírů měla konstitutivní právní účinky a Středisko tímto postupem autoritativně a konstitutivně rozhodovalo o tom, zda se určitá osoba stane vlastníkem zaknihovaných cenných papírů. Stěžovatelka navíc poukazuje na ustanovení § 55 odst. 2 zákona o cenných papírech, podle něhož stát ručil za závazky Střediska a závazky právnických osob pověřených vedením části evidence Střediska. Závěr soudů, podle nichž nebyla činnost Střediska úředním postupem, nebyl podle stěžovatelky řádně odůvodněn. 7. Stěžovatelka dále s poukazem na judikaturu Ústavního soudu zpochybňuje rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu stran náhrady nákladů řízení. Podle stěžovatelky Ministerstvo financí zaměstnává k výkonu právní agendy odborné pracovníky, Českou republiku navíc může před soudy zastupovat Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, není proto důvod, aby si vedlejší účastnice sjednala zastoupení advokátem. Pokud tak přesto učinila, neměly být náklady za toto zastoupení uznány jako účelně vynaložené ve smyslu § 142 občanského soudního řádu. Stěžovatelka připouští, že za určitých okolností mohou být i náklady státu na právní zastoupení uznány jako účelné, v takovém případě však soudy musí svůj závěr dostatečně odůvodnit, což se v projednávané věci nestalo. II. Průběh řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud vyzval účastníky i vedlejší účastnici řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. Obvodní soud pro Prahu 1 ve vyjádření odkázal na argumentaci obsaženou v napadených rozhodnutích a dále uvedl, že v projednávané věci nedošlo ke svévolné aplikaci norem, jelikož se nalézací soud neodklonil od ustálené judikatury a své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil. Nalézací soud konečně uvedl, že k námitkám stěžovatelky stran rozhodnutí o nákladech řízení se nevyjadřuje a rozhodnutí ponechává zcela na úvaze Ústavního soudu. 9. Městský soud v Praze uvedl, že stěžovatelka pouze polemizuje s názorem soudu na povahu činnosti Střediska, přičemž odvolací soud neshledává důvod na svých názorech cokoli měnit. Pokud jde o námitky týkající se náhrady nákladů řízení, je soud přesvědčen, že své rozhodnutí dostatečně vysvětlil. 10. Nejvyšší soud poukázal na skutečnost, že stěžovatelka pouze opakuje argumentaci uplatněnou v řízení před obecnými soudy, a domáhá se tak přezkumu správnosti napadených rozhodnutí. Ústavní stížnost tak postrádá ústavní rozměr. Nejvyšší soud dále odkázal na své rozhodnutí s tím, že ani ve světle argumentace obsažené v ústavní stížnosti neshledává důvod ke změně v něm učiněných závěrů. 11. Vedlejší účastnice řízení taktéž poukázala na to, že stěžovatelka pouze opakuje již přednesené argumenty, pročež i ona odkázala na svá předchozí vyjádření ve věci. Podle vedlejší účastnice stěžovatelka požaduje meritorní přezkum napadených rozhodnutí, ke kterému ovšem není Ústavní soud povolán. Napadená rozhodnutí jsou navíc řádně a přesvědčivě odůvodněna. Pokud se týče rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, ani zde vedlejší účastnice nesouhlasí, že by její přiznání nebylo dostatečně odůvodněno, jelikož nalézací soud zohlednil, že vedlejší účastnice disponuje vlastním odborným aparátem, avšak náhradu přiznal s ohledem na složitost věci. 12. Vyjádření byla zaslána stěžovatelce k replice. V té stěžovatelka uvádí, že odpovědnost státu za závazky Střediska vyplývala přímo ze zákona, konkrétně z ustanovení § 55 odst. 2 zákona o cenných papírech. Pokud jde o náklady řízení, stěžovatelka považuje tvrzení vedlejší účastnice, podle níž byly náklady na právní zastoupení účelné z důvodu složitosti věci, za účelové, jelikož Ministerstvo financí i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových disponují zcela dostatečným odborným aparátem. Stěžovatelka uzavírá,