I.ÚS 1934/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1934/23 ze dne 11. 10. 2023 N 144/120 SbNU 145 Náklady řízení o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jehož výše byla určena úvahou soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Radmily Malé, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2023 č. j. 62 Co 115/2023-97, 62 Co 162/2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: I. Výrokem IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2023 č. j. 62 Co 115/2023-97, 62 Co 162/2023 byla porušena práva stěžovatelky zaručená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2023 č. j. 62 Co 115/2023-97, 62 Co 162/2023 se proto ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. IV. Návrh na zrušení § 15 odst. 1 a 2 a § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), přičemž tvrdí, že výrokem I., v části týkající se rozhodnutí o zákonném úroku z prodlení z částky 44 000 Kč od 2. 3. 2022 do 29. 6. 2022, a výrokem IV., kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Současně s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení § 15 odst. 1 a 2 a § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č. 82/1998 Sb." 3. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného soudního spisu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 14. 2. 2023 č. j. 16 C 24/2022-56 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 4. 5. 2023 č. j. 16 C 24/2022-82 zamítl žalobu v části, ve které se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 156 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 2. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 17 750 Kč od 2. 3. 2022 do 29. 6. 2022 (výrok I.), dále žalované, České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "žalovaná"), uložil povinnost zaplatit stěžovatelce částku 17 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 30. 6. 2022 do zaplacení (výrok II.) a dále jí uložil povinnost zaplatit stěžovatelce náklady řízení ve výši 20 694,50 Kč (výrok III.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 4. 5. 2023 obvodní soud výše uvedený rozsudek doplnil o další výrok, kterým zamítl žalobu co do úroku z prodlení za den 1. 3. 2022 ve výši 11,75 % ročně z částky 156 000 Kč a dále úrok z prodlení za den 1. 3. 2022 ve výši 11,75 % ročně z částky 17 750 Kč (výrok I. doplňujícího rozsudku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. doplňujícího rozsudku). Takto obvodní soud rozhodl o žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala po žalované účastnici náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. 26 C 93/2019, jehož byla účastnicí na straně žalobců, když šlo o kompenzační řízení (dále též jen "rozsudek obvodního soudu"). 4. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve znění doplňujícího rozsudku ve výroku I. rozsudku a ve výroku I. doplňujícího rozsudku potvrdil (výrok I.). Ve výroku II. rozsudek obvodního soudu změnil jen tak, že zamítl žalobu ohledně částky 1 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 30. 6. 2022 do zaplacení, jinak rozsudek obvodního soudu v tomto výroku ohledně částky 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 30. 6. 2022 do zaplacení potvrdil (výrok II.). Dále městský soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení před obvodním soudem ve výši 20 694,50 Kč (výrok III.). Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Ve vztahu k ústavní stížností napadené části rozsudku městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že spolu s částkou 42 750 Kč přísluší stěžovatelce též úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen "nařízení vlády č. 351/2013 Sb."), kdy žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., tedy od 30. 6. 2022, jak to stanovil obvodní soud. Městský soud nepřisvědčil námitkám stěžovatelky, že šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání nároku je nepřiměřeně dlouhá, když byla stanovena před více než 50 lety (k tomu srov. též § 10 dříve platného zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem), a v současné době již neodpovídá možnostem a postupům ministerstva. Městský soud konstatoval, že § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. stanoví šestiměsíční lhůtu k předběžnému projednání nároku a během této doby prodlení nemůže nastat (podobně též stanovisko Nejvyššího soudu dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010). Názor stěžovatelky o možné kratší lhůtě podpořený poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. II. ÚS 1612/09 [(N 33/56 SbNU 373), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], považoval městský soud za spíše úvahy "de lege ferenda". 6. S ohledem na částečnou změnu prvostupňového rozsudku rozhodoval městský soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Ve vztahu k nákladům prvostupňového řízení městský soud dovodil, že v řízení před obvodním soudem byla v převážné části úspěšná stěžovatelka, která uspěla v základu sporu a má tak podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení, v plné výši, tj. 20 694,50 Kč. V odvolacím řízení byl úspěch u účastnic přibližně stejný, kdy stěžovatelka se svým odvolání neuspěla a žalovaná uspěla jen v malé části. Městský soud proto rozhodl, že každá z nich si ponese náklady řízení ze svého (§ 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.). II. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí městského soudu je ve výroku o nákladech odvolacího řízení překvapivé. Napadené rozhodnutí "je projevem naprostého paradoxu", neboť v případě nákladů řízení před soudem prvního stupně respektuje konstantní judikaturu a v případě nákladů řízení před odvolacím soudem tu samou konstantní judikaturu popírá. Stěžovatelka poukazuje na to, že totožnou právní otázku nákladů odvolacího řízení rozhodoval Ústavní soud svým nálezem ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1125/23. Stěžovatelka dodává, že proti bagatelnosti nároku svědčí již samotná skutečnost, že o obdobných věcech rozhodoval Ústavní soud svými nálezy ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 649/22, ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1125/23 a ze dne 5. 9. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3194/22. Stěžovatelka uvádí, že aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř., na rozhodování o nákladech v řízeních, ve kterých forma a výše nároku závisí na úvaze soudu, je zjevným excesem z konstantní judikatury. Stěžovatelka poukazuje na to, že ačkoliv byla v řízení před soudy obou stupňů úspěšná, princip úspěchu ve věci byl ve smyslu konstantní judikatury aplikován pouze při rozhodování o nákladech řízení před soudem prvního stupně a při rozhodování o nákladech odvolacího řízení byl popřen. Podle závěrů konstantní judikatury uspěje-li stěžovatelka se sv