I.ÚS 2166/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2166/16 ze dne 17. 10. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky České pirátské strany, se sídlem Řehořova 943/19, Praha 3, zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem se sídlem Moskevská 532/60, Praha 10, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, č.j. 3 Cmo 336/2014-277, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, č.j. 23 Cdo 5676/2015-318, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2014, č.j. 32 Cm 93/2012-222, rozhodl, že stěžovatelka je povinna zdržet se při své činnosti užívání figurek blíže specifikovaných tvarů (výrok I.). Dále byla stěžovatelce uložena povinnost uveřejnit na svých internetových stránkách po dobu šesti kalendářních měsíců omluvu ve znění uvedeném v rozsudku (výrok II.). Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, č.j. 3 Cmo 336/2014-277, byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrzen a výrok III. byl co do výše náhrady nákladů řízení změněn. Vrchní soud v Praze rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 3. 2016, č.j. 23 Cdo 5676/2015-318, dovolání stěžovatelky odmítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. II. Obecnými soudy bylo podle stěžovatelky porušeno její právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na svobodu projevu dle čl. 17 Listiny a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Porušení svých ústavně zaručených práv stěžovatelka shledává zejména v zákazu uveřejnění audiovizuálního spotu, ve kterém spatřuje protiprávní, nedůvodný a nepřiměřený zásah do svobody projevu politické strany. Upozorňuje, že spot je nutné považovat za umělecky ztvárněný politický projev a součást předvolební kampaně. Namítá, že nemohl představovat zásah do práv žalobce k ochranným známkám, když tyto jsou chráněny výhradně proti užití v obchodním styku, přičemž však figurka připomínající ochrannou známku žalobce ve spotu neoznačuje žádné zboží ani služby, ale slouží ke komunikaci politického programu. Zveřejnění spotu podle stěžovatelky také není způsobilé snížit vážnost žalobce coby nadnárodní obchodní korporace vyrábějící a prodávající hračky a nejde tedy ani o neoprávněný zásah do dobré pověsti. Stěžovatelka podotýká, že při tvorbě spotu nešlo o samoúčelné parazitování na pověsti konkrétní obchodní společnosti, ale o přirozený projev základních idejí její politické činnosti, když jedním z důvodů její existence je nesouhlas s rozsahem ochrany, která je poskytována držitelům práv k duševnímu vlastnictví. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na svou specifickou povahu, projevující se v jejím názvu, stanovách, politickém programu i ve volebních kampaních a vyjadřuje své přesvědčení, že soudy tento kontext, v rámci kterého ke zveřejnění spotu došlo, nevzaly v úvahu. Stěžovatelka má taktéž za to, že obecné soudy se nevypořádaly s rozporem ve své předchozí judikatuře a dostatečně se nezabývaly její argumentací a námitkami, což vnímá jako zásah do práva na spravedlivý proces. V závěru ústavní stížnosti pak stěžovatelka uvádí, že byla protiprávně omezena i v pokojném užívání majetku. III. V ústavní stížnosti stěžovatelka pokračuje v polemice s obecnými soudy a opakuje již uplatněnou argumentaci, se kterou se však obecné soudy adekvátním způsobem vypořádaly. Nepřípustně očekává, že Ústavní soud závěry obecných soudů podrobí dalšímu instančnímu přezkumu, přičemž opomíjí, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace tzv. podústavních právních předpisů na konkrétní případy jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu, kterému nepřísluší zasahovat do pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pravomoc Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a maje na zřeteli výše uvedené zásady ústavněprávního přezkumu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba posoudit jako návrh zjevně neopodstatněný - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. IV. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze vyplývá, že existence blíže specifikovaných ochranných známek žalobce, LEGO JURIS A/S, se sídlem Koldingvej 2, Billund DK-7190, Dánsko (dále jen "žalobce"), nebyla sporná. Soud vzal zároveň za prokázané, že ochranné známky žalobce jsou známkami natolik silnými, že jej identifikují bez omezení na určitý druh zboží nebo služeb, u českých spotřebitelů mají mimořádně dobrou pověst a těší se velké popularitě po několik generací, veřejnost tyto ochranné známky zná a spojuje je s dobrými vlastnostmi, které u výrobků nebo služeb nesoucích toto označení očekává. Kromě dalšího dokazování provedl soud prvního stupně zejména důkaz přehráním CD, na kterém je zachycen předmětný audiovizuální spot. Uvedl, že se jedná o počítačovou animaci, ve které vystupují zdařilé napodobeniny postaviček z LEGA, přičemž figurka v převleku piráta zahání zlé figurky (kmotry) a vypouští jim rybník, ve kterém plavou kapříci (asociace na bankovky, korupci) s označením parlamentních stran. Celý spot je dle soudu humorně, nicméně výrazně politicky laděný a podbízí se frustrovanému divákovi, když právě postavičky vypadající jako z LEGA na tom mají největší podíl. Na základě srovnání figurek použitých ve spotu s vyobrazením zapsaných ochranných známek dospěl soud k závěru, že nelze pochybovat o jejich částečné shodnosti a velké podobnosti. Soud vycházel z právní úpravy obsažené v Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství, v zákoně č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách (§ 8 a násl.), z části první zákona č. 221/2006 Sb. o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a z § 19b zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Konstatoval, že přestože výrobce hraček a politická strana jsou subjekty, které se na trhu běžně nepotkávají, nikdo, tedy ani politická strana, nesmí těžit z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména ochranné známky. Jestliže lze jednání stěžovatelky podřadit pod zakázané zásahy proti ochranné známce, bylo by podle názoru soudu zcela proti smyslu příslušné právní úpravy, aby toto jednání bylo tolerováno. Soud vyjádřil přesvědčení, že původní záměr tvůrce spotu nebyl zaměřen obecně proti žalobci jako majiteli práv k duševnímu vlastnictví, jak se stěžovatelka snaží interpretovat později, ale tvůrce spotu okopíroval konkrétní postavičky žalobce, neboť jsou oblíbené a postavička piráta se pro využití u stejnojmenné politické strany sama nabízí. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka dle soudu nepochybně užila ochranné známky způsobem, který lze označit jako užití v reklamě, došlo jejím jednáním k neoprávněnému zásahu do práv žalobce k jeho ochranným známkám s dobrým jménem. Jednání stěžovatelky soud posoudil i jako zásah do dobré pověsti právnické osoby, jelikož v důsledku užití napodobenin typických výrobků žalobce ve volebním spotu mohla veřejnost důvodně předpokládat jejich spojení například na bázi sponzorství a tím dospět i k závěru, že žalobce s programem stěžovatelky sympatizuje, a to navzdory tomu, že jasně deklaroval, že s kampaní spojován být nechce. Soud proto stěžovatelce uložil zdržet se závadného jednání a žalobci přiznal i požadované přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě omluvy. S právním závěrem soudu prvního stupně, že stěžovatelka svým jednáním zasáhla do práv žalobce z ochranných známek a do jeho dobré pověsti, se ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Ten taktéž dospěl k závěru, že použitím figurky identické s figurkou, jejíž tvar je formálně chráněn pro žalobce ochrannými známkami, stěžovatelka jednala v rozporu s § 8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. I podle odvolacího soudu je použití chráněného označení ve volebním spotu třeba kvalifikovat jako užití v obchodním styku. Vrchní soud v Praze konstatoval, že záměrem předmětného volebního spotu bylo přilákat co nejvíce potenciálních voličů a zajištění co největšího úspěchu žalovaného ve volbách, p