I.ÚS 2172/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2172/10 ze dne 10. 8. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. V., zastoupeného Mgr. Radimem Dostálem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168 - "Na Rybárně", proti jinému zásahu v podobě nečinnosti Okresního soudu v Jeseníku ve věci vedené pod sp. zn. 1 C 55/2008, za účasti Okresního soudu v Jeseníku jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel brojí ústavní stížností proti průtahům v řízení vedeném ve shora označené věci u Okresního soudu v Jeseníku. Namítá, že okresní soud porušil jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. na projednání věci v přiměřené lhůtě tím, že nenařídil jednání ani neučinil žádné jiné úkony k rozhodnutí ve věci, ačkoliv od podání žaloby uplynuly již téměř tři roky a od posledního úkonu ve věci více než roky dva. Stěžovatel rovněž žádal soud o sdělení, kdy bude ve věci nařízeno jednání (podáním ze dne 10. 12. 2009), avšak bezvýsledně. Ústavní stížnost je nepřípustná. Dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon o Ústavním soudu jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jsou zakotveny právní instituty, jež umožňují účastníkům brojit proti průtahům v řízení. Prvním z nich je stížnost na průtahy dle § 164, druhým návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona o soudech a soudcích. Ústavní soud ve své dřívější judikatuře dovozoval, že k naplnění podmínky vyčerpání všech procesních prostředků poskytovaných zákonem k ochraně práv stěžovatele je zapotřebí využít rovněž stížnost na průtahy v řízení. Pod vlivem judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003) však Ústavní soud změnil dosavadní postoj s odůvodněním, že tuto stížnost nelze považovat za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (nález ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 319/04). Naproti tomu ohledně návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona o soudech a soudcích Ústavní soud setrvale judikuje, že jeho využití je nezbytnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 180/04 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 2040/10, III. ÚS 1747/10, II. ÚS 897/09, III. ÚS 3006/07, III. ÚS 827/06, III. ÚS 1255/08, I. ÚS 3214/08, III. ÚS 614/06, III. ÚS 2998/08). V této souvislosti je nutno připomenout, že po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. již podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu není podmíněno předchozím podáním stížnosti na průtahy dle § 164 zákona o soudech a soudcích. Zmíněnou novelou tedy byl odstraněn zásadní nedostatek návrhu dle § 174a citovaného zákona, který Evropský soud pro lidská práva vytknul v rozhodnutí ze dne 16. 10. 2007, č. stížnosti 40552/02, ve věci Vokurka proti České republice. Za současného právního stavu proto nemůže být pochyb, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu představuje procesní prostředek, který musí stěžovatel vyčerpat před podáním ústavní stížnosti brojící proti průtahům v probíhajícím řízení. Z ústavní stížnosti se však podává, že stěžovatel návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nevyužil. Okresnímu soudu zaslal pouze žádost o sdělení, kdy bude nařízeno jednání; to však za návrh ve smyslu § 174a zákona o soudech a soudcích zjevně považovat nelze. Lze proto uzavřít, že ústavní stížnost je nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud z tohoto důvodu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl, aniž tím samozřejmě prejudikuje závěr, zda v řízení dochází k průtahům, či nikoliv. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. 8. 2010 Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj