Ústavní soud I.ÚS 2418/24

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že Nejvyšší správní soud ("NSS") porušil jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Městský úřad Otrokovice ("stavební úřad") zastavil společné územní a stavební řízení pro stavbu rodinného domu, protože stěžovatel na výzvu nedoplnil požadované doklady a náležitosti projektové dokumentace (rozhodnutí č. j. SÚ/34067/2021/CHJ ze dne 9. 8.2021). Vedlejší účastník odvolání stěžovatele zamítl rozhodnutím č. j. KUZL 63159/2021 ze dne 20. 9. 2021. Stěžovatel proti rozhodnutí vedlejšího účastníka brojil správní žalobou, kterou Krajský soud v Brně ("krajský soud") zamítl (rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 A 130/2021-79 ze dne 31. 1. 2024). NSS ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu kasační stížnost jako nedůvodnou.

Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že NSS dospěl k protiústavnímu závěru, že stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil námitky, které jsou jen opětovně vznesené žalobní námitky, tedy že směřovaly pouze proti rozhodnutím správních orgánů, nikoliv proti závěrům krajského soudu. Stěžovatel tvrdí, že se v kasační stížnosti vlastní argumentací vyjádřil ke každému bodu rozsudku krajského soudu, závěr NSS je podle něj alibistický a zjevně nesprávný. Převzal-li krajský soud z velké části nekriticky argumentaci správních orgánů, je logické, že námitky vůči postupu krajského soudu v kasační stížnosti budou kopírovat námitky uplatněné vůči postupu správních orgánů. Stěžovatel podle svého přesvědčení naplnil důvody podání kasační stížnosti ve smyslu § 103 odst. 1 soudního řádu správního; nezabýval-li se NSS jeho námitkami jako nepřípustnými podle § 104 odst. 4 soudního řádu správního, procesně pochybil. NSS se podle stěžovatele dále chybně vypořádal se stěžovatelovou námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, kterou obecně formuloval v bodě 40 kasační stížnosti, dále ji konkretizoval v bodech 41-48, což NSS přehlédl. Stěžovatel nenamítal, že se krajský soud vadami vůbec nezabýval; tvrdil, že se jimi zabýval povrchně a pouze nekriticky převzal argumentaci správních orgánů, aniž by ji podrobil autonomnímu kritickému posouzení. Odůvodnění rozsudku krajského soudu neobsahuje úvahy, kterými byl soud veden při hodnocení zjištěného skutkového stavu a při výkladu právních norem. Z napadeného rozsudku ani nevyplývá, jakým způsobem a zda vůbec se NSS vypořádal s přípisem stěžovatele ze dne 28. 3. 2024 (označeným jako "doplnění kasační stížnosti").

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci a v zásadě tvrdí, že NSS se dostatečně nevypořádal s jeho věcnými argumenty uvedenými v kasační stížnosti. Stěžovatel neidentifikuje ani jednu substantivní námitku, kterou měl NSS protiústavně opomenout, natož aby v návrhu vysvětlil, jak konkrétně by to mělo ovlivnit výsledek jeho věci, která se týká nesplnění povinnosti doložit stavebnímu úřadu potřebné podklady. Břemeno tvrzení tíží v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele a úkolem Ústavního soudu není za stěžovatele ústavněprávní argumentaci domýšlet.

NSS ústavně konformním způsobem vysvětlil, proč považuje rozsudek krajského soud za přezkoumatelný; v bodě 16 napadeného rozsudku kupříkladu hodnotil, že krajský soud přezkoumal obsah výzev stavebního úřadu, vyslovil se k jeho namítanému nezákonnému postupu, rychlosti řízení i namítanému šikanóznímu postupu. Namítá-li stěžovatel, že z napadeného rozsudku NSS nevyplývá, jak se NSS vypořádal s jeho přípisem ze dne 28. 3. 2024, znovu neuvádí žádné konkrétní substantivní argumenty, které měl NSS přehlédnout, a jak by to mělo ovlivnit výsledek celého řízení.

Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím NSS byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.