I.ÚS 2561/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2561/23 ze dne 11. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Ludvíka Veleckého, Ph.D., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem, sídlem Dr. Bureše 1185/1, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. července 2023 č. j. 9 Ads 73/2023-108 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. ledna 2023 č. j. 64 Ad 8/2022-87, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Náhrada nákladů řízení se nepřiznává. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") odmítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí vedlejšího účastníka pro opožděnost. Stěžovateli bylo rozhodnutí vedlejšího účastníka doručeno fikcí dne 14. 4. 2022, lhůta k podání žaloby tak vypršela dne 14. 6. 2022, přičemž stěžovatel podal žalobu až dne 20. 6. 2022. Krajský soud přitom nepřisvědčil argumentaci stěžovatele, že mu ústřižek "Výzva a poučení" s červeným pruhem byl do schránky vhozen až společně s rozhodnutím vedlejšího účastníka dne 19. 4. 2022 a že lhůta k podání žaloby tak skončila až dne 20. 6. 2022. 3. Krajský soud vyšel z údajů na doručence, která představuje veřejnou listinu nadanou presumpcí pravdivosti a správnosti údajů. Z doručenky plyne, že stěžovatel nebyl dne 4. 4. 2022 zastižen a byl proto vyzván k vyzvednutí zásilky, přičemž mu bylo zanecháno poučení o následcích nevyzvednutí. Skutečnost, že doručovatel poskytl stěžovateli delší než desetidenní lhůtu pro vyzvednutí písemnosti, pak na fikci doručení nemá žádný vliv. Sám stěžovatel připustil, že ústřižek s červeným pruhem mohl být do schránky vložen již dne 4. 4. 2022 a mohl zapadnout za spodní okraj schránky, kde není vidět, což mohlo být, podle jeho slov, důvodem proč jej ve své schránce objevil až dne 20. 4. 2022. Stěžovatel současně krajskému soudu předložil kopii obálky s odtrženou částí. Výslech doručovatelky tak shledal nadbytečným. 4. Stěžovatel podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost napadeným usnesením. Nejprve odkázal na své usnesení ze dne 3. 5. 2023 č. j. 9 Ads 73/2023-72, jímž pro zjevnou neúspěšnost zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce a kde se k námitkám stěžovatel už částečně vyjádřil. Uvedl, že pokud je doručenka řádně vyplněna, jde o veřejnou listinu nadanou presumpcí pravdivosti a správnosti údajů na ní obsažených. Pokud chce adresát údaje na řádně vyplněné doručence zpochybnit, musí tak učinit kvalifikovaným způsobem. Konstatoval, že pro řádné doručení uložené písemnosti fikcí je rozhodující poučení a jeho znění obsažené na útržku obálky "Výzva a poučení", které adresáta srozumitelně a zřetelně poučuje o nastoupení fikce doručení uplynutím desátého dne od uložení. Na řádnosti takového poučení nemůže nic změnit informace poskytovatele poštovních služeb ohledně doby, po kterou se žalobce mohl dostavit na pobočku pošty a zásilku si fyzicky vyzvednout. Kasační stížnost stěžovatele se týká otázek, k nimž existuje judikatura Nejvyššího správního soudu. Krajský soud tuto judikaturu plně respektoval. Tvrzení stěžovatele žádné pochybení krajského soudu, ani jiný negativní dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, neobsahují. Krajský soud v řízení nepochybil a správně uzavřel, že k doručení rozhodnutí vedlejšího účastníka došlo dne 14. 4. 2022. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že fikce doručení rozhodnutí vedlejšího účastníka nemohla nastat dne 14. 4. 2022, neboť dne 4. 4. 2022 mu doručovatelka do schránky nevložila poučení ve smyslu § 23 odst. 5 zákona č. 500/2003 Sb., správní řád. Ústřižek "Výzva a poučení" byl stěžovateli vhozen do schránky až dne 19. 4. 2022 společně s napadeným rozhodnutím. Jako důkaz předkládá stěžovatel Ústavnímu soudu ústřižek s červeným pruhem "Výzva a poučení" na kterém je uvedeno datum 19. 4. 2022 nebo 2023 bez označení č. j., který našel dne 24. 9. 2023 ve svém bytě. Předkládá i druhý ústřižek, který naopak obsahuje č. j., ale ne datum. Ústřižek tak nebyl řádně vyplněn a nesplňuje zákonná kritéria. Krajský soud odmítl vyslechnout doručovatelku, která mohla vypovědět, zda ústřižek vložila do schránky už dne 4. 4. 2022. Rovněž si od pošty nevyžádal dokument "Výzva k vyzvednutí zásilky", kde na zadní straně nebyla zaškrtnuta kolonka, že k výzvě k vyzvednutí zásilky byla připojena i "výzva a poučení" s červeným pruhem. Krajský soud navíc v napadeném usnesení zaměňuje a směšuje "výzvu k vyzvednutí zásilky" a "Výzvu a poučení". Stěžovatel dále namítá, že vedlejší účastník určil, že jeho rozhodnutí má být uloženo pouze deset dní. Doručující orgán měl tak povinnost vložit rozhodnutí do schránky stěžovatele už dne 15. 4. 2022, což je den po vypršení uložení (jinde uvádí 14. 4. 2022). Stěžovatel rovněž namítá, že jeho kasační stížnost naplňovala jeden z důvodů přijatelnosti a navíc šlo o kasační stížnost proti rozhodnutí, kterým se řízení nekončí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není další instancí v soustavě soudů, která by byla oprávněna vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Při svém rozhodování přezkoumává výlučně ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci jsou v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. 8. Naproti tomu Nejvyšší správní soud je orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Při výkonu této pravomoci je přirozeně povinen interpretovat a aplikovat jednotlivá ustanovení podústavního práva v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod [srov. nález ze dne 18. 12. 2002 sp. zn. II. ÚS 369/01 (N 156/28 SbNU 401)]. 9. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být povolán k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě učiněná Nejvyšším správním soudem extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny, a tudíž by ji bylo možné kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. nález ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 173/02 (N 127/28 SbNU 95), nález ze dne 6. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 239/03 (N 129/31 SbNU 159) a další]. K takovému zjištění však ve věci stěžovatele Ústavní soud nedospěl. 10. Základním předpokladem přezkumu ústavní konformity právního názoru obecného soudu, a současně podmínkou řádně vedeného soudního řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, je existence řádného odůvodnění soudem vydaného rozhodnutí. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pokud ve věci existují výrazné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nebo jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné mož