I.ÚS 2739/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2739/12 ze dne 5. 3. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů, soudce Pavla Holländera a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky FOKR Czech s. r. o., IČ: 25873580, se sídlem Valašské Meziříčí, Havlíčkova 234/1, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, Advokátní kancelář Kačmařík & Korta, Poštovní 2 Ostrava, proti výroku III usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2011 č. j. MSPH 78 ICm 1136/2010-50 a proti výrokům I a III usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2012 č. j. 102 VSPH 90/2012-66, spojené s návrhem na zrušení § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a Mgr. Gabriely Švecové, insolvenční správkyně dlužníka MILNEA státní podnik v likvidaci, se sídlem Praha 1, Malá Štupartská 6, jako vedlejší účastnice, zastoupené JUDr. Pavlem Novickým, advokátem se sídlem Praha 1, Malá Štupartská 6, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. července 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených výroků rozhodnutí obecných soudů z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně navrhla zrušení § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 2. Insolvenční správkyně dlužníka MILNEA státní podnik v likvidaci (dále též "vedlejší účastnice") se žalobou ze dne 1. září 2010 domáhala popření vykonatelné pohledávky žalované FOCUS - METAL, s.r.o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/11, ve výši 47 471 026,09 Kč, uplatněné přihláškou ze dne 14. září 2009, doručenou insolvenčnímu soudu dne 16. září 2009, v insolvenčním řízení ve věci uvedeného dlužníka, resp. určení, že tato pohledávka není po právu. Předmětnou pohledávku přihlásila původně stěžovatelka, poněvadž ji však posléze postoupila společnosti FOCUS - METAL, s.r.o., vstoupila v tomto rozsahu na místo věřitele právě tato společnost, o čemž Městský soud v Praze (dále jen "soud prvního stupně") rozhodl usnesením ze dne 13. srpna 2010. Žaloba nicméně směřovala i proti stěžovatelce, a to z důvodu podle názoru vedlejší účastnice nejasné formulace § 199 insolvenčního zákona, podle něhož "insolvenční správce ... podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil..." Toto ustanovení lze totiž doslovně vyložit tím způsobem, že jí ukládalo podat žalobu i proti věřiteli, který pohledávku přihlásil, byť na jeho místo mezitím vstoupila do insolvenčního řízení druhá žalovaná společnost. 3. Podáním ze dne 2. září 2011 vzala žalovaná FOCUS - METAL, s.r.o. částečně zpět svoji přihlášku, a to právě v žalované výši, což vzal soud prvního stupně na vědomí svým usnesením ze dne 13. září 2011. Nabytím právní moci tohoto usnesení tak v tomto rozsahu skončila i účast žalované jako věřitele v insolvenčním řízení, v důsledku čehož tento soud usnesením ze dne 8. prosince 2011 č. j. MSPH 78 Icm 1136/2010-50 zastavil řízení o žalobě insolvenční správkyně (výrok I) a podle § 146 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl o povinnosti žalované FOCUS - METAL, s.r.o. zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení 11 880 Kč (výrok II). Ve vztahu k stěžovatelce konstatoval, že § 199 odst. 1 insolvenčního zákona je potřeba vyložit tím způsobem, že žalovaným má být věřitel, který je v den podání žaloby nositelem popřené pohledávky. Stěžovatelka přitom v této době již v postavení věřitele nebyla. I kdyby proto nedošlo ke zpětvzetí žaloby, soud by ji musel ve vztahu k stěžovatelce zamítnout. Dále soud prvního stupně uvedl, že ačkoliv by podle § 146 odst. 2 věta první občanského soudního řádu stěžovatelce měla náležet náhrada nákladů řízení, v dané věci se uplatní speciální ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Za situace, kdy insolvenční správce v incidenčním řízení neporušil procesní povinnost vyplývající ze zákona nebo v souladu se zákonem mu uloženou soudem a nevznikly tak náklady, které byly vynaloženy zbytečně ani náhodou, rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení podle tohoto ustanovení tak, že ji stěžovatelce nepřiznal (výrok III). 4. Proti posledně uvedenému výroku podali oba žalovaní odvolání, o němž Vrchní soud v Praze (dále též "odvolací soud") rozhodl svým usnesením ze dne 4. června 2012 č. j. 102 VSPH 90/2012-66 tak, že napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a III potvrdil (výrok I). K odvolání stěžovatelky uvedl, že ačkoliv byla žaloba vůči ní neopodstatněná a vedlejší účastnice zavinila, že řízení muselo být zastaveno, bylo třeba v tomto sporu o popření pravosti pohledávky rozhodnout o nákladech řízení podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, a nikoliv podle § 146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Okolnost, že vedlejší účastnice podala žalobu proti stěžovatelce nedůvodně, přitom nelze pokládat za zavinění či náhodu, jež by ve smyslu § 202 odst. 2 insolvenčního zákona vylučovala aplikaci odstavce prvého tohoto ustanovení. S ohledem na uvedené závěry rozhodl odvolací soud o povinnosti stěžovatelky zaplatit vedlejší účastnici jako náhradu nákladů odvolacího řízení 960 Kč do tří dnů k rukám jejího právního zástupce (výrok III). II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka zdůrazňuje, že žaloba insolvenční správkyně vůči ní vůbec neměla směřovat, což uznaly oba soudy. Její postup proto nelze interpretovat jinak, než jako zaviněné nedůvodné zahájení soudního řízení, pročež jí měla být podle § 202 odst. 2 insolvenčního zákona uložena povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení, které jí tímto postupem vznikly. Postup obecných soudů, které místo uvedeného ustanovení aplikovaly na posuzovaný případ bez rozumného a přesvědčivého odůvodnění § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, označuje za svévoli. 6. Pokud by ale Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona bylo správné, pak stěžovatelka namítá, že toto ustanovení zákona bez rozumného odůvodnění vytváří nerovnost ve vztahu k povinnosti hradit náklady řízení v incidenčním sporu, jelikož v případě úspěchu insolvenčního správce tomuto právo na náhradu nákladů řízení přiznává a naopak v případě jeho neúspěchu mu povinnost hradit náklady řízení protistraně nestanoví. Stěžovatelka má za to, že incidenční spor je typem civilního řízení jako každý jiný spor a měl by i zde platit základní princip, že procesně úspěšný účastník řízení má nárok na náhradu nákladů řízení vůči protistraně. Insolvenční správce je dostatečně erudovanou osobou, aby byl schopen zvážit rizika úspěchu či neúspěchu v soudním sporu, a pokud se rozhodne soudní spor zahájit a bude v něm neúspěšný, pak není žádný rozumný důvod, aby neměl hradit protistraně náklady řízení. Nelze připustit, aby žalovaný subjekt, proti němuž insolvenční správce nedůvodně zahájí insolvenční spor, byl nucen vynaložené náklady na právní zastoupení hradit ze svého bez ohledu na svůj případný procesní úspěch. Tato nerovnost není z ústavněprávního pohledu udržitelná. Stěžovatelka proto navrhuje, aby toto ustanovení Ústavní soud zrušil. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 ICm 1136/2010 a seznámil se s obsahem elektronického spisu, vedeného pod sp. zn. MSPH 78 INS 5200/2009 k insolvenčnímu Řízení MILNEA státní podnik v likvidaci. Výše uvedené shrnutí průběhu řízení koresponduje s obsahem uvedených spisů. Dále Ústavní soud vyzval účastníky řízení i vedlejší účastnici řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 8. Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření, podepsaném předsedou senátu JUDr. Jiřím Karetou, odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. K návrhu na zrušení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona uvedl, že obdobná úprava byla obsažena již v § 25a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, jenž žádnou ústavní stížností zřejmě zpochybněn nebyl. K argumentaci stěžovatelky ohledně jeho protiústavnosti stanovisko nezaujal. 9. Krajský soud v Praze se vyjádřil prostřednictvím soudce oddělení 78 INS a 78 ICm JUDr. Pavla Pikny. Zdůraznil, že v dané věci nevznikly náklady řízení podle § 202 odst. 2 insolvenčního zákona zaviněním insolvenčního správce. Ten pouze zpětvzetím žaloby reagoval na stav, kdy již žalovaný vzal popřenou a tím i spornou část pohledávky v insolvenčním řízení zpět, čímž