I.ÚS 2948/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2948/17 ze dne 15. 5. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Ing. Ivo Hanzla, zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, sídlem třída Kapitána Jaroše 1844/28, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2017 č. j. MSPH 76 INS 32146/2013, 29 NSČR 63/2016-A-63, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2015 č. j. MSPH 76 INS 32146/2013, 3 VSPH 2367/2014-A-47 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2014 č. j. MSPH 76 INS 32146/2013-A-30, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) GEOSYNTAX ALFA a.s., IČ: 28137302, sídlem Bítovská 1217/22, Praha 4 - Michle, 2) Angst Real Estate and Shareholding GmbH (dříve Geodis Wien GmbH), sídlem Bellegardegasse 17, Vídeň, Rakouská republika, 3) Ing. Jindřicha Čapka, 4) Ing. Zdeňka Hotaře a 5) Ing. Karla Sukupa, CSc., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 9. 2017, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 11, 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Stěžovatel i vedlejší účastníci jsou společníky společnosti GEODIS BRNO, spol. s r.o., přičemž jejich podíl činí: v případě vedlejší účastnice 1) 58 %, v případě vedlejší účastnice 2) 13 % a v případě stěžovatele a každého z vedlejších účastníků 3) až 5) 3 %. Zbylý podíl ve výši 17 % vlastní společnost GEOSYNTAX BETA a. s. 3. Dne 24. 1. 2013 uzavřela vedlejší účastnice 1) se stěžovatelem a vedlejšími účastníky 2) až 5) [stěžovatel a vedlejší účastníci 2) až 5) jsou dále společně označováni jako "insolvenční navrhovatelé"] smlouvu o převodu obchodních podílů, na jejímž základě měl každý z insolvenčních navrhovatelů převést na vedlejší účastnici 1) obchodní podíl ve společnosti GEODIS BRNO, spol. s r.o. ve výši 1 %. Vedlejší účastnice 1) se zavázala zaplatit každému z nich částku ve výši 2 000 000 Kč, tedy celkem 10 000 000 Kč, do tří pracovních dnů od uzavření smlouvy. 4. Dne 13. 11. 2013 byl Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") doručen insolvenční návrh insolvenčních navrhovatelů, na jehož základě mělo být rozhodnuto o úpadku vedlejší účastnice 1) a jeho řešení konkursem. Podle insolvenčního návrhu měl mít každý z insolvenčních navrhovatelů za dlužníkem pohledávku ve výši 2 000 000 Kč, splatnou ke dni 29. 1. 2013, z titulu nezaplacení kupní ceny za převod výše uvedeného podílu. Městský soud usnesením ze dne 16. 10. 2014 č. j. MSPH 76 INS 32146/2013-A-30 insolvenční návrh zamítl z důvodu, že byl podán osobami, které k tomu nebyly oprávněny. 5. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že v souladu s § 105 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2013, je jiná osoba než dlužník oprávněna domáhat se insolvenčním návrhem rozhodnutí o dlužníkově úpadku jen pokud jednoznačně doloží, že je jeho věřitelem, tedy že má proti dlužníkovi již splatnou pohledávku a o této pohledávce není pochyb. Teprve v takovém případě může insolvenční soud zkoumat tvrzený úpadek dlužníka. Pokud se ale navrhovateli nepodaří jeho aktivní legitimaci prokázat, insolvenční soud musí podle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční návrh zamítnout bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka. 6. Na rozdíl od zkoumání úpadku dlužníka, při němž soud není vázán důkazními návrhy účastníků a podle potřeby je povinen provést k odsvědčení tvrzeného úpadku i důkazy jimi nenavržené, v otázce aktivní legitimace navrhujícího věřitele, jež je předpokladem projednání dlužníkova úpadku, spočívá břemeno tvrzení i břemeno důkazní výhradně na tomto insolvenčním navrhovateli. Je na něm, aby k doložení své tvrzené splatné pohledávky za dlužníkem nabídl takové listinné důkazy, z nichž lze závěr o její existenci spolehlivě učinit a aktivní legitimaci navrhovatele tak mít jednoznačně za doloženou. Při rozhodování o insolvenčním návrhu není ke zjišťování věřitelovy pohledávky stejný prostor jako v řízení nalézacím, neboť rozhodnutí o tomto jeho právu není úkolem dané fáze insolvenčního řízení. Jde k tíži insolvenčního navrhovatele, jestliže před podáním insolvenčního návrhu náležitě nezváží, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prostřednictvím by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení, bude schopen po skutkové stránce doložit svou pohledávku vůči dlužníku. 7. Po provedeném dokazování městský soud z listin předložených účastníky zjistil, že vedlejší účastnice 1) dopisem adresovaným insolvenčním navrhovatelům ze dne 20. 3. 2013 namítla, že smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná podle § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a že byla insolvenčními navrhovateli uvedena v omyl. Tito jí totiž neměli sdělit některé okolnosti týkající se stavu softwarového vybavení ve společnosti GEODIS BRNO, spol. s r. o., jež vyplývají ze zprávy Mgr. Ivana Bibra ze dne 4. 1. 2013, v jejichž důsledku by této společnosti hrozily citelné finanční postihy, které by mohly vést až k ohrožení fungování společnosti. Pokud by vedlejší účastnice 1) o těchto okolnostech věděla, smlouvu by podle svých tvrzení neuzavřela. Na valné hromadě dne 24. 4. 2013 se insolvenční navrhovatelé postavili proti tomu, aby předmětem jednání byla uvedená smlouva za účelem dosažení smíru. Poukázali na to, že k rozhodnutí o otázce platnosti smlouvy je povolán soud, nikoli valná hromada. V této době již byl podán jejich první insolvenční návrh. Tento návrh byl posléze usnesením městského soudu ze dne 29. 3. 2013 č. j. MSPH 76 INS 8059/2013-A-7, jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 23. 8. 2013 č. j. MSPH 76 INS 8059/2013, 2 VSPH 920/2013-A-12, odmítnut, a to z důvodu nesplnění zákonem předepsaných náležitostí. 8. Uvedené skutečnosti vyhodnotil městský soud tak, že insolvenční navrhovatelé jednoznačně neprokázali, že mají za vedlejší účastnicí 1) splatnou pohledávku, v důsledku čehož nejsou ani osobami oprávněnými podat insolvenční návrh. Podle městského soudu existují důvodné pochybnosti o platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, proti které dlužník řádně a včas vznesl námitku relativní neplatnosti zdůvodněnou tím, že byl insolvenčními navrhovateli uveden v omyl. V insolvenčním řízení přitom nelze zjišťovat dokazováním skutečnosti a okolnosti, za kterých došlo k uzavření předmětné smlouvy, ani zda, kdy a kdo věděl o stavu softwaru ve společnosti GEODIS BRNO, spol. s r. o., zda byl tento stav natolik závažný, že vedlejší účastnice 1), jestliže by měla o něm vědomost, by smlouvu neuzavřela, nebo zda insolvenční navrhovatelé vůbec uvedli vedlejší účastnici 1) v omyl. Jak zdůraznil městský soud, insolvenční řízení není nástrojem k vymožení konkrétní pohledávky, ale primárně slouží k řešení úpadkové situace dlužníka. Reálná existence splatných pohledávek je pojmovým znakem úpadku a její doložení zákonnou náležitostí insolvenčního návrhu věřitele. Sama o sobě tedy nemůže být předběžně zjišťována insolvenčním soudem tak, jak to přísluší soudu v řízení sporném. Insolvenční řízení by nemělo sloužit jako alternativa k řízení spornému ani jako prostředek nátlaku na dlužníka, když samotné podání insolvenčních návrhů může mít nepříznivý dopad do ekonomické sféry dlužníka. 9. S uvedenými právními závěry se ztotožnil i vrchní soud, který k odvolání všech insolvenčních navrhovatelů usnesením ze dne 30. 9. 2015 č. j. MSPH 76 INS 32146/2013, 3 VSPH 2367/2014-A-47 potvrdil usnesení městského soudu. K námitce insolvenčních navrhovatelů, podle nichž nemůže obstát tvrzení relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, jestliže dlužník namítá vady podniku GEODIS BRNO, spol. s r. o., a nikoli vadu podílu samotného, vrchní soud uvedl, že podíl v uvedené společnosti představuje nejen práva společníka, nýbrž i jeho povinnosti a odpovědnost v rozsahu tohoto podílu. Nelze proto přičítat k tíži dlužníka, že by smlouvu o převodu obchodního podílu ve výši 5 % neuzavřel, pokud by věděl o možných sankcích hrozících společnosti GEODIS BRNO, spol. s r. o., za něž by odpovídal v rozsahu svého podílu. Námitka, že dlužník měl privilegovaný přístup k informacím o stavu uvedené společnosti, také není namístě, neboť právě otázky související s touto námitkou lze zodpovědět jen na základě dokazování, jež insolvenčnímu řízení, pokud jde o doložení věcné legitimace navrhovatelů, nepřísluší. Stejně tak v něm není prostor pro dokazování ostatních p