I.ÚS 3006/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3006/15 ze dne 21. 9. 2016 N 181/82 SbNU 757 Překvapivé rozhodnutí správního soudu při doplnění důvodů správního rozhodnutí, k němuž žalobce nedostane prostor k vyjádření   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudců Tomáše Lichovníka a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 21. září 2016 sp. zn. I. ÚS 3006/15 ve věci ústavní stížnosti Žanny Trechové, zastoupené JUDr. Jiřím Frajtem, advokátem, se sídlem ve Valašských Kloboukách, Masarykovo náměstí 177, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 71/2014-29 ze dne 9. července 2015, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost ve věci důchodového pojištění, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a České správy sociálního zabezpečení jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 71/2014-29 ze dne 9. července 2015 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 71/2014-29 ze dne 9. července 2015 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Stěžovatelka se jako právní nástupkyně svého zemřelého manžela v řízení před Českou správou sociálního zabezpečení neúspěšně domáhala, aby byly do vyměřovacího základu důchodového pojištění zahrnuty některé jeho mzdové nároky. Následnou žalobu zamítl Krajský soud v Brně. Jeho rozhodnutí však ke kasační stížnosti stěžovatelky zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 Ads 64/2012-23 ze dne 31. 7. 2013. Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud k tomu, aby vypořádal rozpory mezi údaji uvedenými v evidenčním listu důchodového pojištění a skutečnou výší mzdy manžela stěžovatelky, jíž dosáhl u zaměstnavatele COWITRA, a. s., za měsíce leden až březen 1993 (zejména pak částky 1 000 USD). Dále se však Nejvyšší správní soud neztotožnil s tvrzením stěžovatelky, že by do vyměřovacího základu měla být započtena i částka 352 581 Kč přiznaná rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 10 C 82/98-234 ze dne 16. 2. 2010. Tento rozsudek totiž pro vyhlášení konkursu společnosti ZPS-SM, a. s. v likvidaci, nikdy nenabyl právní moci. 2. Krajský soud v dalším řízení doplnil dokazování a žalobu opět zamítl. Namítanou částku 1 000 USD zaměstnavatel manželu stěžovatelky zřejmě vyplácel jako provizi, avšak neodváděl z ní žádné zákonné odvody. Tato platba nebyla zúčtována, nebylo tedy možné ji zahrnout do vyměřovacího základu. K zápočtu částky 352 581 Kč do vyměřovacího základu krajský soud uvedl, že tuto otázku již závazně vyřešil Nejvyšší správní soud, krajskému soudu tedy nepřísluší ji znovu přehodnocovat. 3. Následnou kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud zamítl. K namítanému zápočtu částky 352 581 Kč z toho důvodu, že tuto pohledávku uznal insolvenční správce, soud uvedl, že otázku již závazně vyřešil v předchozím rozhodnutí. Argumentace spočívající na uznání pohledávky insolvenčním správcem je pak nepřípustnou novotou. Nejvyšší správní soud se neztotožnil s krajským soudem v tom, že by pro zápočet částky 1 000 USD bylo rozhodující, zda z této mzdy bylo uhrazeno odpovídající pojistné. Rozhodující je, zda byla tato mzda vyplacena a v jaké výši se tak stalo. V projednávané věci dospěl krajský soud k závěru, že je sice pravděpodobné, že vyplacena byla. Tento skutkový závěr však pro započítání částky 1 000 USD do vyměřovacího základu nedostačuje. Stěžovatelka k této částce nepředložila privilegovaný důkazní prostředek (evidenční list důchodového pojištění). Za měsíce duben až červen 1993 předložila rozsudek Okresního soudu ve Zlíně č. j. 10 C 509/93-19, za měsíce leden až březen 1993 však dostatečné podklady nepředložila. 4. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivou odměnu za práci a práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Podle stěžovatelky Nejvyšší správní soud ve svém prvním, kasačním rozhodnutí pominul, že pohledávku ve výši 352 581 Kč uznala správkyně konkursní podstaty, seznam přihlášených pohledávek je přitom vykonatelným exekučním titulem. Stěžovatelka se vůči tomuto opomenutí ohradila v řízení před krajským soudem, ten se s touto námitkou nijak nevypořádal. V nové kasační stížnosti stěžovatelka tuto námitku opět uplatnila, Nejvyšší správní soud ji však nesprávně posoudil jako nepřípustnou novotu. Nejde přitom o novou skutečnost, ale o právní argumentaci vyvracející předchozí nesprávné hodnocení věci. 5. Nejvyšší správní soud podle stěžovatelky také nesprávně hodnotil vyplacení částky 1 000 USD za měsíce leden až březen 1993. Její vyplacení plyne z pracovní smlouvy a z toho, že manžel stěžovatelky se před okresním soudem domáhal jejího zaplacení za měsíce duben až červen 1993. Pokud by mu nebyla zaplacena v měsících předchozích, jistě by se jí domáhal i za tyto měsíce. Důkazní nouzi manžel stěžovatelky nezavinil, není jeho vina, že předseda představenstva jeho zaměstnavatele nechal shořet celý archiv společnosti ve snaze zakrýt svou trestnou činnost. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tak v konečném důsledku plyne, že mzda za měsíce duben až červen 1993 byla zahrnuta do vyměřovacího základu, byť fakticky nebyla vyplacena a nebyla uvedena v evidenčním listu důvodového pojištění, a mzda za předchozí měsíce do vyměřovacího základu zahrnuta nebyla, byť také nebyla uvedena v evidenčním listu, ale fakticky vyplacena byla. II. Průběh řízení před Ústavním soudem 6. Nejvyšší správní soud k ústavní stížnosti uvedl, že k nároku ve výši 1 000 USD za měsíce leden až březen 1993 stěžovatelka nepředložila žádný listinný důkaz a ani vyslechnutí svědci nic bližšího nevypověděli. V projednávané věci údajně vznikl problém v převážně soukromoprávním vztahu mezi manželem stěžovatelky (oprávněným z důchodového pojištění) a jeho zaměstnavatelem (plátcem započitatelných příjmů). Česká správa sociálního zabezpečení (tj. Česká republika jako nositel důchodového pojištění) může vycházet pouze z údajů, které jí tyto osoby soukromého práva poskytnou, neboť jí jinak není nic bližšího známo o jejich vzájemném vztahu. Jako důkazní prostředek je zákonem privilegován evidenční list důchodového pojištění podepsaný zaměstnancem, jiné důkazní prostředky totiž často nevypovídají o všech rozhodných skutečnostech či mají velmi omezenou výpovědní hodnotu s ohledem na běh času. V projednávané věci stěžovatelka nepředložila žádný vypovídající listinný důkazní prostředek o tom, že sporná částka byla manželu stěžovatelky vyplacena (pracovní smlouva nestačí), předvolaní svědci prokazovanou skutečnost ani nevyvrátili, ani nepotvrdili. Bylo tak zcela namístě vycházet z evidenčního listu, který spornou částku 1000 USD nezahrnoval a který byl manželem stěžovatelky podepsán. Na námitku, že by se manžel stěžovatelky domáhal svého nároku u soudu, pokud by mu tato částka nebyla vyplacena, Nejvyšší správní soud uvedl, že lze argumentovat i přesně opačně: právě proto, že se manžel stěžovatelky nedomáhal vyplacení sporné částky a opravy evidenčního listu, lze předpokládat, že mu nebyla vyplacena a že údaje v evidenčním listu odpovídají skutečnosti. Tomuto závěru není na překážku ani pracovní smlouva, neboť jí předvídané právo na výplatu 1 000 USD za měsíce leden až březen 1993 nemuselo vzniknout (například z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance). 7. K námitce nesprávně posouzené opožděnosti žalobního a následně i stížního bodu o uznání pohledávky ve výši 352 581 Kč správkyní konkursní podstaty Nejvyšší správní soud uvedl, že stěžovatelka původně nárok na zápočet této částky do vyměřovacího základu odvozovala od rozsudku Okresního soudu ve Zlíně č. j. 10 C 82/98-234, s čímž se Nejvyšší správní soud již v předchozím řízení neztotožnil. Teprve později začala stěžovatelka tvrdit, že započitatelnost této pohledávky plyne z jejího uznání správkyní konkursní podstaty. Jde o skutečnost, kterou stěžovatelka mohla v řízení před krajským soudem tvrdit již dříve, a ani teď stěžovatelka neuvádí, proč tak neučinila. Jde tedy o tvrzení opožděné. Nad rámec toho je navíc pochybné, zda se skutečně jedná o vykonatelnou pohledávku, neboť konkursní řízení doposud neskončilo. 8. V replice stěžovatelka vyložila, proč měly být správním soudům některé skutečnosti dávno známy (jsou zaznamenány v dávkovém spisu od roku 2000). Ve vztahu k částce 1000 USD je na vině především Okresní správa sociálního zabezpečení ve Zlíně, které přes upozornění včas nezajistila podklady u společnosti COWITRA, a. s., které následně shořely. Odkazuje-li Nejvyšší správní soud na podpis manžela stěžovatelky na evidenčním listu důchodového pojištění, usvědčuje se z neznalosti skutkového stavu, neboť bylo opakovaně konstatováno, že se jedná o falzifikát. III. Formální předpoklady projednání návrhu 9. Ústavní soud posoudil splnění