I.ÚS 354/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 354/21 ze dne 4. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Zastupitelstva obce Běšiny, se sídlem v Běšinách 150, zastoupeného JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 317/2018-35 ze dne 28. 12. 2020, ve znění doplňujícího rozsudku č. j. 2 As 317/2018-48 ze dne 25. 2. 2021 a opravného usnesení č. j. 2 As 317/2018-49 ze dne 25. 2. 2021, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Lizy Monique Stern, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se Zastupitelstvo obce Běšiny (dále jen "zastupitelstvo obce") domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí pro porušení práva na samosprávu obce zaručeného v čl. 8, čl. 99, čl. 100 odst. 1, čl. 101 odst. 1 a 4 a čl. 104 odst. 2 Ústavy; zastupitelstvo obce dále namítá nepřípustný zásah do pravomoci a působnosti obce a jejího zastupitelstva podle § 2 odst. 2, § 61 odst. 1 písm. a), § 84 odst. 2 písm. a) a h) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a podle § 6 odst. 1 a 5, § 18 a § 43 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Zastupitelstvo obce ve smyslu § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu navrhuje odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí. 2. V projednávané věci jde o návrh vedlejší účastnice na zrušení opatření obecné povahy - Územního plánu obce Běšiny vydaného dne 8. 2. 2018. Vedlejší účastnice se u správních soudů (v části úspěšně) domáhala zrušení předmětného územního plánu vydaného podle stavebního zákona, neboť byla přesvědčena, že jí obec Běšiny diskriminovala při stanovení způsobu funkčního využití území; vedlejší účastnice požadovala změnu funkčního využití u jejího pozemku na zastavitelnou plochu, obec však její žádosti nevyhověla, ačkoliv tak učinila u jiných ploch. II. Rekapitulace procesního vývoje 3. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudkem č. j. 59 A 4/2018-79 ze dne 21. 8. 2018 zamítl návrh vedlejší účastnice na zrušení předmětného územního plánu. Podle krajského soudu exces v územním plánování a nedodržení zákonných mantinelů v případě přezkoumávaného územního plánu nenastal. Krajský soud dále uvedl, že v projednávané věci je z mapových podkladů patrné, že se pozemek vedlejší účastnice nachází ve specifické lokalitě, která přímo navazuje na hřbitov. Při pohledu na danou oblast je podle krajského soudu zřejmé, že nový územní plán (oproti původnímu) v dané části obce neprovedl žádnou změnu ve vztahu k vymezení nově zastavitelných ploch, tj. není zde žádný srovnatelný pozemek, který by na rozdíl od pozemku vedlejší účastnice byl učiněn zastavitelnou plochou (nejbližší nově zastavitelná plocha B1 jednak navazuje na stávající zástavbu, jednak je od hřbitova vzdálena). Krajský soud tedy přes obsáhlou argumentaci vedlejší účastnice stran různých důvodů diskriminace nenalezl žádný srovnatelný subjekt, který by byl neoprávněně oproti vedlejší účastnici zvýhodněn. Podle krajského soudu neexistuje veřejné subjektivní právo vlastníka na zařazení pozemku do zastavitelného území; vedlejší účastnice rovněž nebyla ve stávajícím využití svého pozemku územním plánem jakkoli omezena. Z provedeného dokazování podle krajského soudu jednoznačně vyplynulo, že daný pozemek byl předchozím územním plánem označen jako ochranná zeleň; určuje-li územní plán nově možné využití pozemku vedlejší účastnice jako plochy zemědělské, byl naopak vzhledem k využitelnosti pozemku výhodněji začleněn. Krajský soud dospěl k závěru, že obec se s námitkami vedlejší účastnice uplatněnými vůči územnímu plánu řádně vypořádala. 4. Nejvyšší správní soud (dále jen "NSS") ústavní stížností napadeným rozsudkem výše citovaný rozsudek krajského soudu zrušil v prvním výroku specifikované části a zároveň zrušil územní plán obce Běšiny v částí týkající se pozemku vedlejší účastnice podle § 110 odst. 2 písm. b) soudního řádu správního; v tomto rozsahu byl podle NSS územní plán nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů [§ 101b odst. 4 in fine, § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního]. NSS v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že byť je zdrženlivost základním východiskem, z něhož je třeba při přezkumu územního plánu obce vycházet, nebrání správním soudům posoudit, zda (i při formálním splnění všech podmínek hmotného práva) není řešení ve vztahu ke konkrétní osobě zjevně nepřiměřené, nezdůvodnitelné či diskriminační, nejde-li o zjevný exces, šikanu apod. NSS dospěl k závěru, že není patrný dostatečně silný rozumný důvod pro to, aby územní plán obce Běšiny zacházel s pozemkem vedlejší účastnice jinak než s pozemky na ploše označené jako B1. Důvody, o které se opírá zmíněný územní plán, i procesní argumentace obce Běšiny při podrobném zkoumání podle NSS neobstály. Nejsou patrné ani žádné další důvody opírající se o veřejný zájem (např. ochrana proti povodním), kvůli nimž by měl pozemek vedlejší účastnice zůstat nezastavěn. Obec Běšiny podle NSS využila své široké politické uvážení způsobem, jímž bez patřičného důvodu znevýhodnila vedlejší účastnici oproti jiným jednotlivcům ve srovnatelné situaci. III. Argumentace zastupitelstva obce 5. Kromě obsáhlé rekapitulace vývoje územně plánovací dokumentace od roku 1998 zastupitelstvo obce uvádí, že územní plány obce reagovaly na postupně stoupající tlak na zastavění pozemků kontinuálně a se záměrem směřovat novou zástavbu k zástavbě již existující, směrem do centra obce a při hlavních komunikacích. V územním plánu z roku 1998 bylo zakresleno ochranné pásmo hřbitova a předmětný plán nepočítal se zastavěním okolních pozemků; zástavba v této době byla pouze v rozsahu areálu zemědělského družstva a sokolovny z roku 1920. Územní plán z roku 1993 již počítal s rozšířením zástavby, a to na pozemcích severozápadně od hřbitova směrem ke stávající zástavbě a k centru na rozhraní historické zástavby; zastavěná část přiléhala k silnici oddělující pozemky nově navrhované k zastavění od sokolovny a hřbitova v úseku severním a severozápadním, přičemž mělo být respektováno ochranné pásmo hřbitova. Změna územního plánu z roku 2002 schvalovala zastavění dalších pozemků bezprostředně navazujících na pozemky navržené nově k zastavění v této části již původním územním plánem z roku 1993 a umístěné za silnicí severně od hřbitova a sokolovny. Následně bylo právě uvedené potvrzeno aktualizací původního územního plánu z roku 2006, kdy přibyla protipovodňová opatření, nově zastavitelné pozemky, na kterých již byla provedena či dokončována výstavba, a pozemky další bezprostředně související byly začleněny do plochy B3 pro výstavbu celkem 15 rodinných domů. Přibyla územní rezerva pro stavbu rodinných domů na tuto plochu navazující (označená jako B4) zastavitelná po vyčerpání dosavadních volných ploch. Pozemek vedlejší účastnice byl v rámci plochy B15 začleněn do plochy ochranné zeleně v návaznosti na zkušenosti z přívalových dešťů z roku 2002, kdy voda z polí na tento pozemek navazující zasáhla zastavěnou část obce včetně hřbitova. Textová část územního plánu navrhovala provedení protipovodňových opatření v této ploše. 6. Podle zastupitelstva obce lze dospět k závěru, že s využitím pozemku vedlejší účastnice k zastavění nebylo počítáno nikdy předtím, než jej získala do vlastnictví v roce 2014; tento pozemek byl do té doby veden v kultuře orná půda stejně jako pozemky na něj navazující. Ke změně funkčního využití pozemku došlo až na návrh vedlejší účastnice v roce 2014 z kultury "orná půda" na "zahrada"; v příslušném územním rozhodnutí je však uvedeno, že pozemek je i po změně možné využívat jen v souladu s platnou územně plánovací dokumentací, podle které je zařazen v ploše "zeleň ochranná". 7. Zastupitelstvo obce tvrdí, že NSS pochybil v bodech 27 a 28 napadeného rozsudku, neboť dospěl k závěru, že v hlavním výkresu a ve výkresu "zábor ZPF-zábor ploch" je pozemek vedlejší účastnice zahrnut změnou územního plánu č. 2 z roku 2006 do zastavitelného území a je lokalitou územního rozvoje. Podle zastupitelstva obce byl pozemek změnou územního plánu č. 2 z roku 2006 zahrnut do položky B15 z důvodu ochranných protipovodňových opatření; uvedená položka je vedena jako plocha ochranné zeleně sloužící k opatřením na ochranu hřbitova před přívalovými srážkami. Zastupitelstvo obce dále uvádí, že část pozemku vedlejší účastnice je historicky zastavěna sloupy vysokého napětí, které pokračují dále na navazující pole; existuje tedy i otázka ochranného pásma podle energetického zákona. 8. Podle zastupite