I.ÚS 3743/14

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 11. 2014 se stěžovatelka bránila proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2014, s odkazem na předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 a navazující usnesení Nejvyššího soudu a navrhla, aby Ústavní soud napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 9. 2014 sp. zn. 7 Tdo 1102/2014 odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2014 pro nepřípustnost, neboť toto nesměřovalo proti rozhodnutí ve věci samé. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2014 zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. 7 T 153/2001, jímž byl podle § 283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítnut návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věci jejího odsouzení za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, s účinností od 1. 1. 2010 nahrazen zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Výzvou ze dne 9. 12. 2014 a opakovaně výzvou ze dne 7. 1. 2015 byla stěžovatelka poučena o povinnosti být v řízení o ústavní stížnosti zastoupena advokátem, jakož i o možnosti požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Současně byla vyzvána k odstranění vady ve lhůtě 20 dnů a poučena, že neodstranění vady v určené lhůtě zakládá důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti.

Na výzvy ze dne 9. 12. 2014 ani ze dne 7. 1. 2015 stěžovatelka v určené lhůtě ani později až do dne vydání tohoto usnesení žádným způsobem nereagovala.

Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro věcné (meritorní) projednání ústavní stížnosti.

Podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), "fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy."

Podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), "nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu." Podle § 63 zákona o Ústavním soudu je toto ustanovení třeba přiměřeně použít i pro řízení před Ústavním soudem.

Stěžovatelka nesplnila zákonnou podmínku vymezenou v § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tedy podmínku povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, a to přesto, že k tomu byla vyzvána výzvou ze dne 9. 12. 2014 a opakovaně výzvou ze dne 7. 1. 2015, přičemž z doručenky do vlastních rukou vztahující se k výzvě se podává, že adresát nebyl zastižen, a zásilka tak byla dne 9. 1. 2015 uložena a připravena k vyzvednutí a adresátu zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Po marném uplynutí lhůty podle § 49 odst. 4 o. s. ř. byla zásilka vrácena Ústavnímu soudu a následně vyvěšena na jeho úřední desce.

Výzva k doložení zastoupení advokátem tak byla považována za doručenou stěžovatelce dne 19. 1. 2015 a lhůta 20 dnů k odstranění vady ústavní stížnosti marně uplynula v pondělí dne 9. 2. 2015 (§ 57 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Stěžovatelka ovšem tuto vadu v určené lhůtě ani později až do dne vydání tohoto usnesení neodstranila.

Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady návrhu.