I.ÚS 568/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 568/22 ze dne 15. 3. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele T. O., zastoupeného Mgr. Terezou Landfeldovou, advokátkou, sídlem Vítězná 734/11, Liberec, proti výrokům I., II., III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. listopadu 2021 č. j. 36 Co 50/2021-550, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, nezletilého M. O., nezletilého T. O. a P. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v napadených výrocích, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem ze dne 18. 12. 2020 č. j. 0 P 259/2018-380 Okresní soud v Liberci (dále jen "okresní soud") ve výroku I. zamítl návrh stěžovatele, otce (dále též "otec") na svěření prvního nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "první nezletilý") do jeho péče. Výrokem II. rozhodl, že vedlejší účastnice, matka (dále jen "matka") je oprávněna stýkat se s nezletilým druhým vedlejším účastníkem (dále jen "druhý nezletilý") každou první sobotu v měsíci v sudém týdnu, a to jednou za kalendářní měsíc, počínaje 2. týdnem roku 2021, a to od 12:00 hodin do 17:00 hodin a počínaje 26. týdnem roku 2021 každý sudý týden od soboty 12:00 hodin do neděle 15:00 hodin, že prázdninový styk matky s druhým nezletilým se neupravuje, a dále byl upraven způsob převzetí a předání nezletilého. Výrokem III. okresní soud vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku II. rozsudku, výrokem IV. konstatoval, že tím se změnil rozsudek okresního soudu ze dne 19. 4. 2018 č. j. 11 Nc 50108/2017-63 ve výroku II. s tím, že v ostatních částech zůstal nezměněn, výrokem V. okresní soud nepřiznal státu náhradu nákladů řízení spočívající ve znalečném a výrokem VI. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 3. Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatel a kolizní opatrovník odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že ve výrocích I., III. a IV. se rozsudek okresního soudu potvrzuje (výrok I.). Ve výroku II. byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že matka je oprávněna stýkat se s druhým nezletilým každý sudý týden v roce v sobotu od 12:00 hodin do 17:00 hodin, a dále bylo rozhodnuto o způsobu převzetí a předání nezletilého. Ve výroku V. byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že otec je povinen zaplatit státu na nákladech řízení částku 57 440,93 Kč ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku a dále tak, že státu se náhrada nákladů řízení vůči matce nepřiznává (výrok III.). Výrokem IV. bylo rozhodnuto, že otec je povinen zaplatit státu na nákladech odvolacího řízení částku 8 072,51 Kč ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem V. bylo rozhodnuto, že státu se vůči matce náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává a výrokem VI. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud porušil jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy v důsledku vydání svévolného a překvapivého rozhodnutí, jakož i v důsledku odepření možnosti účastníka řízení uplatnit námitky a argumenty, které by mohly mít vliv na rozhodnutí soudu, a rovněž překročením pravidel vyplývajících ze zásady volného hodnocení důkazů (výroky I., II., III. a IV. rozsudku krajského soudu). Dále byl porušen čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nerespektováním zájmu dítěte a rovněž zásah do práva stěžovatele na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny (výrok I. a II. rozsudku krajského soudu). Stěžovatel namítá i porušení čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte tím, že v řízení před soudy obou stupňů nebyla věnována patřičná pozornost názoru druhého nezletilého odpovídajícího jeho věku a úrovni. 5. Stěžovatel poukazuje na to, že krajský soud mu uložil povinnost nahradit náklady státu v řízení před soudy obou stupňů, aniž se mohl vyjádřit k zamýšlené změně rozsudku okresního soudu a uplatnit námitky, které by mohly mít vliv na celkové posouzení věci. Dále uvádí, že krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu pouze velmi omezeně a v ostatním ponechal rozsudek okresního soudu nezměněn, navíc proti výroku V. rozsudku okresního soudu nepodal žádný z účastníků odvolání a nikdo proti němu nebrojil ani v průběhu řízení před krajským soudem. Stěžovatel namítá, že v řízení před krajským soudem nebylo provedeno dokazování o jeho aktuálních příjmech, majetkových a sociálních poměrech, a přesto krajský soud učinil závěr o schopnostech stěžovatele uhradit náklady řízení státu ve výši 65 513,44 Kč. Stěžovateli nebyl dán prostor k doložení podkladů rozhodných pro zjištění jeho aktuální majetkové a sociální situace (ale i matky), včetně možnosti reagovat podáním žádosti o osvobození soudních poplatků. Rozhodnutí krajského soudu tak bylo pro stěžovatele překvapivé. Stěžovatel dále poukazuje na to, že řízení o změnu péče o oba nezletilé sice zahájil on, avšak vypracování znaleckého posudku nenavrhoval, vypracování znaleckého posudku bylo zadáno okresním soudem v zájmu nezletilých dětí. Rovněž argument o údajném "neúspěchu stěžovatele" v řízení vybočuje z pravidel stanovených pro spravedlivý proces a zasahuje do práva stěžovatele na ochranu rodičovství a rodiny podle čl. 32 Listiny. Stěžovatel připomíná, že ve výsledku byl ve věci alespoň částečně "úspěšný", neboť styk druhého nezletilého s matkou byl oproti předcházející úpravě zúžen. Neumožnil-li však krajský soud stěžovateli v odvolacím řízení předložit tyto i jiné relevantní argumenty k uložení povinnosti náhrady nákladů státu a změnil rozhodnutí okresního soudu, rozhodl v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování a s legitimním očekáváním účastníka řízení a zasáhl do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 6. Stěžovatel poukazuje na to, že krajský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s jeho námitkami směřujícími proti znaleckému posudku, které vznesl již před okresním soudem. Krajský soud pominul námitku stěžovatele, že od znaleckého zkoumání nezletilých dětí uplynula doba delší 1,5 roku a především ve vztahu k prvnímu nezletilému (v době vyšetření ve věku necelých 3 roky 2 měsíce, v době rozhodování krajského soudu ve věku 4 roky 7 měsíců) je již obsoletní. První nezletilý byl již v době rozhodování soudu schopen rozhovoru. Krajský soud nevysvětlil, proč nedoplnil znalecký posudek o pozorování interakcí mezi nezletilými a otcem, proč není třeba hodnotit odchod nezletilého syna vedlejší účastnice, polorodého bratra nezletilých vedlejších účastníků, z péče matky do péče otce a z jakého důvodu upřednostňuje závěry znaleckého posudku, před ostatními a četnými zprávami kolizního opatrovníka a Střediskem výchovné péče Frýdlant (dále jen "SVP Frýdlant"). Odůvodnění rozsudku krajského soudu se omezilo pouze na citování závěrů znalkyň, aniž by došlo ke kritickému přezkumu znaleckého posudku jako jednoho z mnoha důkazů založených ve spise. 7. Z odůvodnění rozhodnutí není podle stěžovatele zřejmé, proč krajský soud neumožnil doplnit dokazování výslechem Mgr. Vaňkové, terapeutky SVP Frýdlant, či všemi zprávami SVP Frýdlant o probíhající terapii druhého nezletilého a proč pominul ostatní zprávy kolizního opatrovníka založené ve spise. Zamítl-li krajský soud návrhy stěžovatele na doplnění dokazování podrobnější zprávou SVP Frýdlant a výslechem navržených svědků, včetně vypracování revizního znaleckého posudku, zasáhl do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 8. Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že nevycházel ze zprávy kolizního opatrovníka ze dne 13. 7. 2021, ani ze zprávy SVP Frýdlant ze dne 2. 6. 2021, a to výlučně s ohledem na závěry znalkyně PhDr. Jany Procházkové. Stěžovatel namítá, že hodnocení důkazů přísluší soudu a nikoliv znalcům a považuje za nepřijatelné, aby soud hodnotil důkazy výlučně podle závěrů a stanovisek znalkyň. Tímto postupem soud nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a nesprávně zjistil skutkový stav věci. 9. Stěžovatel namítá, že v řízení před krajským soudem došlo k porušení čl. 3 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, a to al