Ústavní soud I.ÚS 589/22

Nadepsaným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí (dále jen "nalézací soud") nebylo vyhověno žalobě vedlejších účastnic a) a b) proti stěžovatelům a dalším vedlejším účastníkům o zřízení nezbytné cesty. Výrokem III předmětného rozsudku nalézací soud za použití § 150 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným usnesením rozhodoval Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") o odvolání stěžovatelů proti uvedenému výroku nalézacího soudu: potvrdil jej (výrok I) a stěžovatelům uložil nahradit vedlejším účastnicím a) a b) náklady odvolacího řízení ve výši 5 082 Kč (výrok II).

Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhají zrušení napadených rozhodnutí; vyjma obecného odkazu na nález sp. zn. II. ÚS 3210/14 ze dne 9. 6. 2015 (N 106/77 SbNU 555) však nepřipojují bližší ústavněprávní argumentaci, vyjadřují pouze nesouhlas s důvody, které zejména nalézací soud k aplikaci § 150 o. s. ř. v projednávané věci vedly.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Ač se Ústavní soud k problematice nákladů řízení staví rezervovaně, neboť jako pouhý derivát (nikoli samotný předmět) soudního řízení není případné pochybení při rozhodování o nákladech řízení zpravidla způsobilé dosáhnout intenzity porušení základních práv (nadto jde-li o částku bagatelní), právě otázce ústavně konformní aplikace § 150 o. s. ř. jako výjimky z pravidla (ať už úspěchu ve věci při meritorním projednání, či procesního zavinění na zastavení řízení) je v nálezové judikatuře Ústavního soudu věnována častá pozornost. Obecný soud při tzv. nákladové moderaci zejména nesmí postupovat pro účastníky překvapivě, neočekávatelně z pohledu dosavadního průběhu řízení [např. nález sp. zn. I. ÚS 1593/15 ze dne 25. 8. 2015 (N 156/78 SbNU 353)] a svévolně (tedy bez pádného a přesvědčivého odůvodnění) - viz odkazovaný nález sp. zn. II. ÚS 3210/14.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů v intencích své rozhodovací praxe a dospěl k závěru, že všem požadavkům beze zbytku vyhovují. O případ překvapivé aplikace § 150 o. s. ř. nejde, neboť byla výlučným předmětem odvolacího řízení; nejde ani o aplikaci svévolnou, obecné soudy své závěry odůvodnily dostatečně (viz body 5 a 6 usnesení odvolacího soudu, rekapitulující a doplňující závěr nalézacího soudu). S dotčeným řízením se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi již setkal ve věci vyřízené usnesením sp. zn. I. ÚS 3029/19 ze dne 8. 10. 2019 (dostupné na https://nalus.usoud.cz), v níž stěžovatelé neúspěšně brojili proti udělení pořádkové pokuty; odůvodnění obecných soudů (chování stěžovatelů v průběhu řízení, které zapříčinilo neúspěch žaloby) tedy z jeho pohledu koresponduje dosavadní znalosti věci.

Stěžovatelé ostatně ani neuvádějí, o jakou částku nepřiznáním nákladů řízení "přicházejí". Jejich pokračující nespokojenost proto působí spíše principiálně, než že by v souvislosti s napadenými výroky pociťovali skutečně citelnou újmu, promítající se až do sféry jejich základních práv.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.