I.ÚS 640/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 640/20 ze dne 14. 7. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky R. Č., zastoupené Mgr. Martinem Nezvalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 269/2019-408 ze dne 3. 12. 2019, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a dále a) Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, zastoupená Mgr. Dianou Kokešovou, advokátkou v Hradci Králové, U Střelnice 667/5, b) Tomáše Hlinského, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podáním zaslaným Ústavnímu soudu se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného výroku rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud"), kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí a) [dále jen "vedlejší účastnice"], a to pro údajné porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť jí nebyla poskytnuta možnost vyjádřit se k postupu podle § 150 o. s. ř. (tzv. moderační nákladové právo soudu). II. Řízení před obecnými soudy 2. Stěžovatelka a vedlejší účastník b) byli v řízení před obecnými soudy společně a nerozdílně žalováni vedlejší účastnicí o zaplacení 588 596 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nákladů péče hrazené ze zdravotního pojištění, vynaložených v důsledku protiprávního jednání žalovaných vůči pojištěnci vedlejší účastnice - nezletilé dceři stěžovatelky, jež byla v důsledku pokousání psem dlouhodobě léčena. 3. Výrokem I rozsudku č. j. 121 C 6/2018-361 ze dne 9. 5. 2019 uložil Okresní soud v Kladně (dále jen "nalézací soud") stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici 50 000 Kč s příslušenstvím; výrokem II uložil nalézací soud vedlejšímu účastníku b) zaplatit vedlejší účastnici částku 294 298 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku, tj. v částce 244 298 Kč, byla žaloba vedlejší účastnice proti stěžovatelce zamítnuta (výrok III); stěžovatelce proto byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 157 701,72 Kč (výrok IV). Nalézací soud dospěl k závěru o existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaných a vznikem škodní události. Pro okolnosti popsané v odůvodnění rozsudku se však rozhodl aplikovat výjimku z obecného pravidla solidární odpovědnosti více škůdců (§ 2915 odst. 1 a 2 o. z.) a určil míru odpovědnosti jednotlivých žalovaných [stěžovatelky a vedlejšího účastníka b)] 50% podílem, který odpovídá částce 296 298 Kč. Ve vztahu ke stěžovatelce současně uplatnil moderační právo (§ 2953 o. z.) a uložil jí nahradit vedlejší účastnici škodu pouze ve výši 50 000 Kč. 4. K odvolání vedlejší účastnice změnil odvolací soud rozsudek nalézacího soudu výrokem I tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit 58 860 Kč s příslušenstvím a vedlejšímu účastníkovi b) 529 736 Kč. Výrokem II rozhodl odvolací soud, že ve vztahu mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před nalézacím soudem. Odvolací soud se ztotožnil s postupem nalézacího soudu podle § 2915 odst. 2 o. z., posoudil však odlišně míru zavinění škůdců, kterou určil podílem 10 % na vrub stěžovatelky a 90 % na vrub vedlejšího účastníka b); podle toho proto změnil meritorní i nákladové výroky rozsudku nalézacího soudu, jak je uvedeno v předchozím odstavci. III. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadeného výroku rozhodnutí odvolacího soudu pro porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Odvolací soud pro stěžovatelku překvapivě změnil nákladový výrok rozsudku nalézacího soudu a aplikoval § 150 o. s. ř., aniž by stěžovatelce poskytl při ústním jednání prostor na změnu jeho právního náhledu reagovat. Stěžovatelce byla rozhodnutím odvolacího soudu upřena náhrada nákladů řízení ve výši přes 200 000 Kč, přestože byla v řízení z 90 % úspěšná, což je pro ni jako matku samoživitelku likvidační. Postup odvolacího soudu se příčí četné a ustálené judikatuře Ústavního soudu [např. nález sp. zn. IV. ÚS 1610/16 ze dne 22. 2. 2017 (N 34/84 SbNU 393), nález sp. zn. I. ÚS 3237/17 ze dne 6. 2. 2018 (N 21/88 SbNU 285) nebo nález sp. zn. IV. ÚS 899/15 ze dne 11. 10. 2016 (N 187/83 SbNU 71)]. 6. Aplikace § 150 o. s. ř. odvolacím soudem nadto není z pohledu stěžovatelky ani dostatečně odůvodněna, neboť jeho závěry nemají oporu v provedeném dokazování; odvolací soud navzdory judikatuře vztahující se k použití § 150 o. s. ř. vůbec nezkoumal ekonomickou a sociální kondici vedlejší účastnice, která je zdravotní pojišťovnou, jako účastníka řízení, kterého zprošťuje povinnosti platit úspěšnému účastníkovi náklady řízení. Stěžovatelka nemůže nést odpovědnost za to, že vedlejší účastnice jako odborník ve svém oboru věc zažalovala neodborně, nežalovala-li částku odpovídající konkrétní subjektivní odpovědnosti stěžovatelky ve smyslu § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejném zdravotním pojištění"), a ve světle stěžovatelkou odkazované judikatury Nejvyššího soudu (nikoli společně a nerozdílně podle § 2915 o. z.); kdyby vedlejší účastnice zažalovala věc odpovídajícím způsobem, byly by náklady právního zastoupení stěžovatelky nepoměrně nižší. K možné procesní obraně stěžovatelka uvádí, že nedostala příležitost zvrátit názor odvolacího soudu, podle kterého nikdy neuznala svou vinu na nešťastné události. Z emailové komunikace mezi účastníky řízení v průběhu nalézacího řízení, během něhož se je soud snažil přimět ke smíru, přitom plyne, že stěžovatelka svůj podíl viny uznala a navrhovala kompenzaci, kterou vedlejší účastnice nepřijala. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele 8. Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Kladně sp. zn. 121 C 6/2018 a vyzval účastníka řízení a vedlejší účastnici, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Na výzvu reagovala pouze vedlejší účastnice, která ve svém podání uvedla, že stěžovatelka na svých právech zkrácena nebyla; ač odvolací soud v odůvodnění zmínil postup podle § 150 o. s. ř., fakticky rozhodl o nákladech řízení podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Jak je z napadeného rozsudku zřejmé, vedlejší účastnice byla v řízení zcela úspěšná, neboť z výsledků dokazování vyplynulo, že vznikla škoda v jí tvrzené výši, na jejímž zavinění se podíleli oba žalovaní. V souladu s § 2915 odst. 1 o. z. (aplikovatelným i na projednávanou věc, neboť stěžovatelkou odkazovaný zákon o veřejném zdravotním pojištění zvláštní postup pro situaci, kdy škodu způsobí více třetích osob, neupravuje) požadovala vedlejší účastnice, aby oba škůdci nahradili vzniklou škodu solidárně; jestliže rozdělily obecné soudy poměr podílu zavinění jednotlivých škůdců na vzniku škody, postupovaly podle své úvahy a učinily výjimku z obecného pravidla (viz § 2915 odst. 2 o. z.). Vedlejší účastnice jejich postup nemohla ovlivnit, její postup při podání žaloby nelze hodnotit jako neodborný; obecné soudy shledaly podanou žalobu důvodnou v plné výši, pouze výjimečně přeměnily solidární odpovědnost škůdců v podílovou. Stěžovatelka hodnotí otázku úspěchu ve věci, která je stěžejní pro správné posouzení práva na náhradu nákladů řízení, zavádějícím a protiprávním způsobem. V souvislosti s požadavkem stěžovatelky, aby jí v řízení zcela úspěšná vedlejší účastnice nahradila náklady řízení, vedlejší účastnice vyzdvihuje také zásadu občanského práva, podle které nikdo nesmí mít prospěch ze svého protiprávního jednání; v řízení bylo prokázáno, že škoda vznikla (mimo jiné) v důsledku protiprávního jednání stěžovatelky, za které nese odpovědnost. I kdyby Ústavní soud dospěl k závěru, že odvolací soud postupoval v rozporu s jeho judikaturou, neupozornil-li stěžovatelku na možnou aplikaci § 150 o. s. ř. a neposkytl-li jí adekvátní prostor k vyjádření, podle vedlejší účastnice by napravení uvedeného procesního pochybení s ohledem na uvedené okolnosti nemělo vliv na výsledek; případné pochybení odvolacího soudu je proto z hlediska dotčení hmotných práv stěžovatelky nepodstatné. 9. Stěžovatelka byla vyzvána k replice, v níž v zásadě nepřednesla žádná nová tvrzení nad rámec ústavní stížnosti. Vedlejší účastnice podle ní zlehčuje význam práva stěžovatelky vyjádřit se k soudem zamýšlené aplikaci § 150 o. s. ř. Tvrzení vedlejší účastnice, že na výsle