I.ÚS 730/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 730/09 ze dne 24. 9. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Gűttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Lenky Duškové, správkyně konkursní podstaty úpadce Česká banka, akciová společnost Praha - v likvidaci se sídlem Karolíny Světlé 8, 111 21 Praha 1, IČ 45313318, zastoupené JUDr. Romanem Kozlem, advokátem se sídlem Žitná 47,110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, č. j. 29 Cdo 895/2007-189, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2006, č.j. 12 Cmo 254/2006-161, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2006, č. j. 24 Cm 138/2003-127, zrušil ve vztahu k prvnímu žalovanému (F. K.) a k druhému žalovanému (Ing. R. F.) (dále také "první a druhý žalovaný") v plném rozsahu směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 21. 8. 2003, č. j. 53 Sm 137/2003-9 (výroková část I.) a uložil žalobkyni JUDr. Lence Duškové (dále jen "stěžovatelka") zaplatit prvnímu a druhému žalovanému náhradu nákladů řízení 231.740,- Kč (výrok II.). Podstata věci je následující. Pragobanka, a. s., poskytla úvěr 8.000.000,- Kč společnosti LAKO, s. r. o., na základě Smlouvy o úvěru ze dne 18. 3. 1993. Poskytnutí úvěru předcházelo jeho zajištění bankovní zárukou ze strany České banky, akciové společnosti Praha - v likvidaci, a to prostřednictvím Smlouvy o poskytnutí bankovní záruky ze dne 11. 3. 1993 a Smlouvy o zajištění závazku klienta z téhož dne, která byla uzavřena mezi Českou bankou, akciovou společností Praha - v likvidaci a společností LAKO, s. r. o., jako dlužníkem. Poskytnutí úvěru si nechala Česká banka, akciová společnost Praha - v likvidaci, zajistit dvěma blankosměnkami, z nichž jednu (která se stala předmětem řízení ve věci) vystavila společnost LAKO, s. r. o., a byla avalována mimo jiné také F. K. a Ing. R. F. Česká banka, akciová společnost Praha - v likvidaci, poté co byla z titulu bankovní záruky vyzvána Pragobankou, a. s., k plnění bankovní záruky, poskytla Pragobance, a. s., plnění v celkové výši 8.000.000,- Kč. Česká banka, akciová společnost Praha - v likvidaci, podala (z titulu zajištění závazku z bankovní záruky podle § 572 odst. 1 o. z.) u Městského soudu v Praze návrh na vydání směnečného platebního rozkazu vůči rukojmím, tj. vůči avalantům F. K. a Ing. R. F. Městský soud v Praze poukázal na to, že v průběhu řízení se žalobkyni (úpadci) nepodařilo prokázat, že závazek z bankovní záruky byl splněn úpadcem (Českou bankou, akciovou společností Praha - v likvidaci) a nikoliv tedy, že dluh z úvěrové smlouvy uzavřené mezi Pragobankou, a. s., a společností LAKO, s. r. o. (ke kterému se bankovní záruka váže), zaplatila společnost LAKO, s. r. o., z úvěru poskytnutého této společnosti Českou bankou, akciovou společností Praha - v likvidaci na základě úvěrových smluv zajištěných směnkami odlišných od sporné směnky. Námitku prvního a druhého žalovaného, že nebyly splněny podmínky pro vyplnění sporné směnky (poznámka: tedy, že úpadce závazek vůči Pragobance, a. s., z titulu bankovní záruky nesplnil), proto Městský soud v Praze uznal důvodnou. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2006, č. j. 12 Cmo 254/2006-161, výrokovou část I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. Výrokovou část II. rozsudku změnil tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit prvnímu a druhému žalovanému náhradu nákladů řízení 196.491,- (výroková část I.). Dále rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit prvnímu a druhému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 218.081,78,- Kč (výroková část II.). Vrchní soud zopakoval některé důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění. V prvé řadě se zabýval námitkou nesprávného vyplnění blankosměnky dle ustanovení čl. I § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále též jen "směnečný zákon"), které platí podle čl. I § 77 odst. 2 tohoto zákona i pro směnky vlastní. Dle tohoto ustanovení, nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře, anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. Vrchní soud při hodnocení této námitky především posuzoval, zda jsou první a druhý žalovaní vůbec oprávněni vznést námitku nesprávného vyplnění blankosměnky; ve shodě se soudem prvního stupně na tuto otázku odpověděl kladně. Tuto námitku jsou směneční dlužníci oprávněni vznést tehdy, jsou-li s majitelem směnky dohodnuti na podmínkách vyplnění blankosměnky. Tato dohoda může mít i naprosto neformální povahu a lze ji uzavřít i konkludentně. Zda se tak stalo, je nutno posuzovat v každém individuálním případě. Rukojmí nejsou vždy účastníky dohody o vyplnění blankosměnky (případně účastníky směnečné dohody dle čl. I § 17 směnečného zákona), neboť mnohdy se svým podpisem blankosměnky zaváží jen kvůli svému vztahu k výstavci směnky vlastní, případně akceptantovi směnky cizí. Pokud tomu tak v konkrétním případě je, nemají rukojmí k dispozici námitku nesprávného vyplnění blankosměnky (námitku porušení směnečné dohody u zcela vyplněné směnky, jež nikdy blankosměnkou nebyla) a neubrání se své povinnosti směnku zaplatit. Odvolací soud poukázal na to, že v dané věci je dohoda o vyplnění blankosměnky obsažena v písemné "Smlouvě o zajištění závazku klienta" ze dne 11. 3. 1993 (dále jen "Smlouva"). Smlouva byla podepsána věřitelkou, tj. úpadcem Českou bankou, akciovou společností Praha - v likvidaci a dlužníkem (ve smlouvě označeným jako "klient") LAKO, s. r. o. Za LAKO, s. r. o., podepsal Smlouvu třetí žalovaný Ing. J. Ch., který byl v době podpisu jejím jednatelem. Jednateli byli v této době též první a druhý žalovaní, kteří však smlouvu nepodepsali. Vrchní soud uvedl, že tato okolnost je však nerozhodná, neboť vzhledem k jejich postavení u společnosti LAKO, s. r. o., je zřejmé, že věděli, z jakého důvodu je uvedená blankosměnka vystavena a splnění kterého dluhu zajišťuje. Věřitelka ČB si též byla vědoma, že první a druhý žalovaní zajišťují směnkou splnění téhož dluhu, jako třetí žalovaný v pozici dalšího rukojmího a dlužník LAKO, s. r. o., v pozici výstavce směnky vlastní; to je zřejmé i z toho, že ve smlouvě o zajištění závazku byla uvedena též jména prvního a druhého žalovaných jako rukojmích ze směnky. Z těchto oboustranných projevů vůle považoval Vrchní soud v Praze za zřejmé, že též první a druhý žalovaní uzavřeli s Českou bankou, akciovou společností Praha - v likvidaci, jako remitentem stejnou vyplňovací dohodu jako dlužník LAKO, s. r. o. Na základě tohoto závěru odvolací soud odmítl námitku prvního a druhého žalovaných, že žádnou dohodu o vyplnění blankosměnky nepodepsali, jako věcně nesprávnou. Vrchní soud pokračoval a uvedl, že Česká banka, akciová společnost Praha - v likvidaci, poskytla věřitelce Pragobance, a. s., bankovní záruku dle § 313 a násl. obch.z. za dlužníka LAKO, s. r. o., který však svůj dluh nesplnil; proto nastaly podmínky zaplacení bankovní záruky Českou bankou, akciovou společností Praha - v likvidaci. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že Česká banka, akciova společnost Praha - v likvidaci, bankovní záruku věřitelce Pragobance, a. s., nezaplatila, avšak poskytla společnosti LAKO, s. r. o., dva úvěry, a to smlouvami č. 17/94 ze dne 24. 2. 1994 a č. 21/94 ze dne 17. 3. 1994, ze kterých dlužník (LAKO, s. r. o.) svůj dluh zaplatil. Z opakovaného dokazování odvolací soud zjistil, že mezi Českou bankou, akciovou společností Praha - v likvidaci, a LAKO, s. r. o., bylo dohodnuto, že pokud Česká banka, akciová společnost Praha - v likvidaci, zaplatí věřitelce Pragobance, a. s., bankovní záruku, poskytne společnosti LAKO, s. r. o., úvěr ke splnění její povinnosti dle § 321 odst. 2 obch. z., tj. k zaplacení částky, kterou musela Česká banka, akciová společnost Praha - v likvidaci, zaplatit za společnost LAKO, s. r. o., z titulu bankovní záruky. Teprve splnění dluhu z tohoto úvěru bylo zajištěno předmětnou směnkou. Vrchní soud v Praze dále uvedl, že Česká banka, akciová společnost Praha - v likvidaci, bankovní záruku nezaplatila, nemohla jí proto vzniknout povinnost poskytnout společnosti LAKO, s. r. o., úvěr ke splnění povinnosti dle § 321 odst. 2 obch. z. Místo splnění bankovní záruky a poskytnutí navazujícího úvěru dohodnutého ve Smlouvě o poskytnutí bankovní záruky, poskytla Česká banka, akciová společnost Praha - v likvidaci, dlužníkovi (LAKO, s. r. o.) jiný úvěr, ze kterého nakonec LAKO, s. r. o., splnil svůj dluh vůči věřitelce Pragobance, a. s.. čímž podle § 322 odst. 1 a § 311 odst. 1 obch. z.. zanikla též bankovní záruka České banky, akciové společnosti Praha - v likvidaci (pozn.: okolnost, že příkazy k úhradě dluhu z účtu společnosti LAKO, s. r. o., nepodepsal pracovník této společnosti, nýbrž pracovník České banky, akci