I.ÚS 864/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 864/11 ze dne 16. 6. 2011 N 116/61 SbNU 695 Doznání obviněného v trestním řízení a související další dokazování   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 16. června 2011 sp. zn. I. ÚS 864/11 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. 10 To 578/2010 o zamítnutí stěžovatelova odvolání a proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 2 T 151/2009, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky a byl odsouzen k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, a stěžovateli byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a byla mu uložena povinnost zaplatit poškozené pojišťovně peněžitou částku, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně jako účastníků řízení. Výrok I. Nerespektováním práv na spravedlivý proces garantovaných v čl. 36-40 Listiny základních práv a svobod bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. 10 To 578/2010 a rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 2 T 151/2009 porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu garantované v čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 21. 3. 2011 a doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 3. 2011, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítané porušení svých základních práv spatřoval v tom, že nalézací soud nerespektoval základní zásady trestního řízení, zejména při hodnocení důkazů nepostupoval v souladu s § 2 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "tr. ř.") a nerespektoval rovněž zásady vyplývající z § 5 tr. ř. (sic!, správně § 2 odst. 5 tr. ř.), zejména zásadu presumpce neviny (z ní vyplývající dvě pravidla: pravidlo in dubio pro reo a pravidlo, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána, a na to navazující zásadu, že doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení této povinnosti). Odvolací soud pak při rozhodování o odvolání rozhodnutí nalézacího soudu řádně nepřezkoumal a nepostupoval v souladu se shora uvedenými zásadami. Přitom námitky obsažené v odvolání zcela obecně (formálně) odmítl nebo se s nimi vypořádal ve zcela nedostatečné míře. Odvolací soud ve svém odůvodnění v mnoha směrech opakuje skutečnosti uvedené v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, popř. i skutečnosti nové, které z provedeného dokazování vůbec nevyplývají. 3. Dle názoru stěžovatele skutečnost, že připustil, že s vozem jel, podrobil se všem úkonům včetně dechové zkoušky, při výslechu téže noci doznal, že před jízdou pil pivo a vodku, jakož i to, že si vzal auto bez vědomí majitele, neboť klíčky k němu jsou volně přístupné, nijak neprokazuje v návaznosti na to, že v hlavním líčení svoji výpověď zcela změnil, že by vozidlo skutečně řídil. Rozhodnutí o vině tak bylo opřeno o vlastní doznání stěžovatele krátce po činu, které učinil poté, co celou noc strávil na Policii České republiky a nadýchal 3,2 ‰ alkoholu, přičemž v hlavním líčení tuto výpověď odvolal. Žádný jiný důkaz nepřímý, natož přímý, z provedeného dokazování nevyplynul, a to ani z výpovědi policistů. Tvrzení soudu, že stěžovatel byl nalezen policisty, když (blíže nezjištění) lidé policistům uvedli, kdo s předmětným vozidlem právě přijel, z provedeného dokazování vůbec nevyplývá. V prvé řadě takovouto skutečnost zcela nevěrohodně uvedl v hlavním líčení jeden z policistů; uvedl však, že se jednalo o jednoho člověka, nikoliv o "lidi", neuvedl, že ho viděli s vozidlem právě přijet, ale pouze jim údajně uvedl, že s vozidlem obžalovaný jezdí. Přitom všichni policisté vyslýchaní v hlavním líčení si na žádnou z podrobností tohoto případu již nepamatovali, pouze všichni perfektně věděli, že obžalovaný byl plně schopen výslechu, ačkoliv jeho dechová zkouška vykázala 3,2 ‰. Navíc je absurdní, že by policisté tak důležitého svědka, který měl vidět pachatele krátce po činu s vozidlem přijíždět, nejen že nevyslechli, ale ani nezjistili jeho totožnost. Závěr soudu, že v přípravném řízení stěžovatel vypověděl plnou pravdu, a před soudem nikoliv, z provedeného dokazování nevyplývá. Kromě nepravdivé informace, že vozidlo řídil, v přípravném řízení tvrdil, že je řídil bez vědomí majitele, což bylo provedeným dokazováním vyvráceno a trestní stíhání v tomto proti němu zastaveno. Rovněž tak výpověď v tom směru, co a kde před údajnou jízdou vypil, kterou učinil v přípravném řízení, byla nepravdivá, a po pravdě to uvedl až před soudem. 4. Proto, s ohledem na výše uvedené, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně svým nálezem zrušil. 5. Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti a aby sdělili, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení ústního jednání, přičemž byli poučeni, že nebude-li nesouhlas s upuštěním od ústního jednání vyjádřen explicitně, bude mít Ústavní soud za to, že souhlas byl udělen. Stěžovatel souhlas poskytl. Okresní soud v Kolíně prostřednictvím příslušného předsedy senátu 2 T Mgr. Oldřicha Volence odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž neučinil účastnický návrh na rozhodnutí Ústavního soudu. Krajský soud v Praze se v Ústavním soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. Podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Účastníci souhlas poskytli a od ústního jednání bylo upuštěno. II. 6. Ústavní soud si k posouzení námitek a tvrzení stěžovatele rovněž vyžádal spis Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 2 T 151/2009, z něhož zjistil následující, pro řízení o ústavní stížnosti rozhodující skutečnosti. 7. Dne 25. 6. 2009 byl podle § 179c odst. 2 písm. a) tr. ř. Okresním státním zastupitelstvím v Kolíně podán návrh na potrestání stěžovatele pro spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen "tr. zák."). Trestním příkazem ze dne 29. 6. 2009 č. j. 2 T 151/2009-51 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 a odst. 2 písm. c) tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že "dne 9. 6. 2009 kolem 21.45 hod. řídil pod vlivem alkoholu v Kostelci nad Černými Lesy, ulicí Pražskou ve směru od Vyžlovky do centra města osobní motorové vozidlo ..., před domem č. p. 477 nezvládl jeho řízení, přejel do protisměru a narazil do zaparkovaného vozidla ..., přičemž dechovou zkouškou u obviněného bylo naměřeno téhož dne ve 22.12 hod. 2,96 promile a ve 22.18 hod. 3,22 promile alkoholu". Stěžovateli byl uložen podle § 201 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k ustanovení § 314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků; podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 byl dále stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 3 roků. Proti shora uvedenému trestnímu příkazu podal stěžovatel odpor. 8. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 10. 2010 č. j. 2 T 151/2009-154 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 a odst. 2 písm. c) tr. zák., spočívajícího ve shora uvedeném jednání, za což byl odsouzen podle § 201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků; podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl dále stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 3 roků; podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit poškozené pojišťovně částku ve výši 29 769 Kč. K důvodům svého rozhodnutí uvedl okresní soud, že obviněný doznal ve výpovědi podezřelého, která byla čtena, že řídil pod vlivem alkoholu osobní automobil, tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. K požití alkoholu uvedl, že před jízdou požil na ubytovně jedno pivo a čtyři velké panáky vodky a při jízdě ve směr