II.ÚS 1109/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1109/17 ze dne 8. 8. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Igora Fargaše, zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, se sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 7 ZT 10/2017 ze dne 21. února 2017, za účasti Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6, čl. 7 odst. 1, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z obsahu Ústavní stížnosti a listin k ní připojených se podává, že proti stěžovateli bylo usnesením Policie České republiky, Městským ředitelstvím policie Ostrava, Územním odborem Služby kriminální policie a vyšetřování, 10. oddělením obecné kriminality, č. j. KRPT-284680-13/TČ-2016-070741-1077 ze dne 20. 1. 2017, podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník). Tohoto trestného činu se měl stěžovatel dopustit jako soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, v podstatě tím, že v jiném trestním řízení vedeném pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy vypracoval a před soudem v rámci svého výslechu obhajoval účelový znalecký posudek ohledně příčin smrti dvou osob údajně proto, aby znepřehlednil důkazní situaci ve snaze pomoci obviněnému se vyvinit. Uvedeným usnesením bylo zahájeno trestní stíhání i další osoby, obviněné ze spáchání stejného trestného činu. 3. O stížnosti stěžovatele (i spoluobviněného) rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě napadeným usnesením, jímž podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu obě stížnosti zamítla jako nedůvodné. 4. Stěžovatel vyslovuje nesouhlas s tím, jak je v usnesení policejního orgánu vymezen skutek, který je mu kladen za vinu, a v němž dle jeho názoru chybí vyjádření subjektivní a objektivní stránky. Namítá, že se dozorová státní zástupkyně v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádala se stížnostními výhradami, v čemž spatřuje odepření spravedlnosti. Neústavnost rozhodnutí shledává i v jeho celkové zmatečnosti, kdy se například v úvodu uvádí, že státní zástupkyně rozhodla dne 22. 2. 2017, přičemž pod textem poučení je uvedeno datum 21. 2. 2017, což považuje za další nezákonný krok státního zastupitelství. Z odůvodnění rozhodnutí se pak dle stěžovatele podává, že "trestná činnost" je pro policejní orgán i státní zástupkyni již prokázána. Pokud by tomu tak nebylo, neupřel by policejní orgán stěžovateli právo před zahájením trestního stíhání se k věci vyjádřit. 5. Stěžovatel označuje popis skutku za vágní a nepřesvědčivý, což do budoucna umožní manipulaci se skutkovou větou i právní kvalifikací. Poukazuje na to, že jde o vysoce odbornou záležitost znaleckých posudků v nadmíru mediálně sledované věci. Skutková zjištění však byla učiněna bez jejich náležitého prověření, v rozporu s principem presumpce neviny a se zásadou in dubio pro reo. Skutečnost, že trestní stíhání znalců umožňuje okamžité pozastavení výkonu práva vykonávat znalecké oprávnění, musí dle stěžovatele nutně klást zvýšené nároky na prověřování trestního oznámení. Policejní orgán však v rámci prověřovacích úkonů, aniž by k věci vyslechl stěžovatele, pouze opatřil některé listiny z trestního spisu P. K. a ve velmi krátké době učinil úsudek, aniž by si přibral alespoň konzultanta, což stěžovatel považuje nejen za nestandardní krok, ale i za zneužití práva a postavení úřední osoby. Státní zastupitelství svým zamítavým usnesením postup policejního orgánu "posvětilo", což je výrazem nejen libovůle, ale i zlovůle namířené proti stěžovateli ve snaze zbavit jej znaleckého oprávnění. 6. V rovině právního posouzení skutku je výrok o trestním stíhání dle stěžovatele již roven vyslovení jeho viny a je založen na nepřípustném extenzivním výkladu skutkové podstaty daného trestného činu. I při střízlivém hodnocení shromážděných listinných důkazů nejsou s potřebnou mírou jistoty - tj. způsobem "nevzbuzujícím důvodné pochybnosti" prokázány klíčové skutkové momenty. Z tohoto pohledu se stěžovateli jeví napadené usnesení vůči němu jako šikanózní. Připomíná judikaturu Ústavního soudu týkající se principu presumpce neviny a z něj plynoucí zásady in dubio pro reo, přičemž má za to, že analogická situace nastala i v jeho věci. 7. Stěžovatel cituje podstatnou část odůvodnění napadeného usnesení, z čehož vyvozuje, že byla zcela ignorována námitka nedostatku popisu subjektivní stránky - úmyslu podat nepravdivý znalecký posudek. Rozhodující orgány nevzaly v potaz, že dokazování v trestní věci stěžovatele není totožné s dokazováním ve věci P. K. Citované znalecké posudky jsou v trestní věci stěžovatele pouhou listinou a jejich zpracovatelé mají postavení pouhých svědků. Rozhodně nelze bez řádného dokazování vyslovit závěr o naplnění všech znaků trestného činu, pro nějž je stěžovatel stíhán. Stěžovatel uvedl pouze další možnost příčiny selhání srdce a nijak se neodchýlil od odborně přijatých závěrů. Je tak v podstatě trestán za znalecký názor, který se neshodoval s jinými znaleckými závěry, vůči nimž vyslovil pochybnost o jejich správnosti. 8. Stěžovatel závěrem uvádí, že napadené rozhodnutí zasahuje do jeho práva na soukromý a rodinný život, neboť výkon znaleckého oprávnění je činností, která je zdrojem obživy jeho i jeho rodiny, přičemž má znaleckou činnost pozastavenou a je v evidenci úřadu práce. 9. Ústavní soud předesílá, že v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je uvedena zvláštní kategorie návrhů zjevně neopodstatněných. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Tato specifická a relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. 10. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy v ní namítané stejné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je-li napadené rozhodnutí konformní s dříve vyslovenými závěry Ústavního soudu, není důvod do něj jakkoliv zasahovat. 11. Skutkově i právně shodnou problematiku Ústavní soud již řešil, a to na základě obsahově totožné ústavní stížnosti podané spoluobviněným stěžovatele, MUDr. Radkem Matlachou, proti stejnému rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Ostravě. Ústavní soud tuto ústavní stížnosti odmítl jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by usnesením o zahájení trestního stíhání a potvrzujícím rozhodnutím státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě byla porušena stěžovatelem tvrzená ústavní práva (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 1138/17 ze dne 20. 6. 2017, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Od závěrů vyslovených v uvedeném rozhodnutí Ústavní soud neshledal důvod se jakkoliv odklánět a v podrobnostech na ně odkazuje. 12. Ústavní soud obdobně jako v usnesení sp. zn. III. ÚS 1138/17 pouze připomíná, že jeho kasační intervence do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy zjištěné vady, případně jejich důsledky, již nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, nikterak napravit (např. pokud je současně dotčena osobní svoboda jednotlivce). 13. Usnesení o zahájení trestního stíhání, vydané podle § 160 odst. 1 tr. řádu je úkonem se závažnými důsledky pro osobu obviněného a k jeho vydání může dojít jedině v zákonných mezích (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Li