II.ÚS 1172/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1172/12 ze dne 19. 9. 2013 N 165/70 SbNU 535 Úhrada nákladů řízení subjektu hospodařícímu s majetkem státu zastoupeného advokátem; Pozemkový fond   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Jaroslava Fenyka a Stanislava Balíka - ze dne 19. září 2013 sp. zn. II. ÚS 1172/12 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Miloše Červenky, právně zastoupeného Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou se sídlem V Jámě 1, Praha 1, proti výrokům II a III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 491/2009-138 ze dne 16. prosince 2009, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Státního pozemkového úřadu jako vedlejšího účastníka řízení. I. Výrokem II v části, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem, a výrokem III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 491/2009-138 ze dne 16. prosince 2009 byla porušena základní práva stěžovatele na ochranu majetku a spravedlivý proces, zakotvená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II v části, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem, a výrok III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 491/2009-138 ze dne 16. prosince 2009 se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 30. března 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal odložení vykonatelnosti a následného zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí Městského soudu v Praze s odůvodněním, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 28 C 206/2005, který si za účelem věcného přezkumu stížnostního návrhu Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že Městský soud v Praze v předmětné věci rozhodoval o odvolání žalovaných - stěžovatele a společnosti INVESTMIXPRO, a. s., IČ: 27242927 (dále též jen "druhá žalovaná") proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 28 C 206/2005-95 ze dne 23. března 2009, jímž nalézací soud vyhověl žalobě Pozemkového fondu České republiky [dále též jen "Pozemkový fond"; (ve smyslu § 22 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, vstoupil ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. k 1. lednu 2013, do práv a povinností tohoto účastníka Státní pozemkový úřad, který má v tomto řízení dále postavení vedlejšího účastníka)] a určil, že smlouva o převodu pozemku ze dne 1. července 2005 č. 57 PR 05/01, uzavřená mezi vedlejším účastníkem a stěžovatelem ohledně v rozsudku blíže specifikovaných pozemkových parcel v k. ú. Ruzyně, je neplatná (výrok I), a to pro rozpor se zákonem, neboť Pozemkový fond České republiky převáděl označené pozemky podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění rozhodném, bez jejich předchozího zařazení do veřejné nabídky ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění rozhodném. Ve vztahu k druhé žalované byla žaloba zamítnuta (výrok II). O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl tak, že ve vztahu mezi vedlejším účastníkem (žalobcem) a stěžovatelem tyto s odkazem na zásadu iudicium duplex, kdy vyjasnění právního vztahu k dotčeným pozemkům bylo ku prospěchu oběma stranám sporu, nepřiznal (výrok III), ve vztahu mezi vedlejším účastníkem a druhou žalovanou vyslovil, že žádný z nich nemá na jejich náhradu právo (výrok IV). Městský soud v Praze napadeným rozsudkem č. j. 58 Co 491/2009-138 ze dne 16. prosince 2009 odmítl odvolání druhé žalované (výrok I), dále potvrdil ve výroku I o věci samé rozsudek soudu prvního stupně a současně jej změnil ve výroku III tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 129 162 Kč (výrok II), k úhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 127 377 Kč soud pak zavázal oba žalované (výrok III). Odvolací soud shledal užití zásady iudicium duplex v odůvodnění nákladového výroku soudu prvního stupně za nepřiléhavé, neboť z povahy věci i ze způsobu obrany žalovaných je zřejmé, že určení neplatnosti předmětné smlouvy nemohlo být v jejich zájmu. Rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi vedlejším účastníkem a stěžovatelem Městský soud v Praze naopak založil na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), tj. na neúspěchu stěžovatele ve sporu, a ve vztahu k druhé žalované, co do nákladů odvolacího řízení, postupoval podle ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. Pro úplnost je možno dodat, že proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal stěžovatel dovolání, opíraje jej o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které Nejvyšší soud usnesením č. j. 30 Cdo 3550/2010-169 ze dne 18. ledna 2012 odmítl jako nepřípustné. Stěžovatel se v dalším obrátil na Ústavní soud, jsa přesvědčen o existenci pochybení Městského soudu v Praze, k nimž došlo při určení výše náhrady nákladů právního zastoupení vedlejšího účastníka a jež měla za následek dotčení stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Městský soud v Praze především nezohlednil skutečnost, že vedlejší účastník je veřejnou institucí a disponuje řadou kvalifikovaných pracovníků, kteří mohou účinně hájit jeho zájmy v řízení před soudy. Jinými slovy, odvolací soud se nezabýval otázkou, zda se skutečně jedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. V souladu s judikaturou Ústavního soudu, jmenovitě nálezů sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. října 2008 (N 167/51 SbNU 65), sp. zn. IV. ÚS 1087/09 ze dne 24. listopadu 2009 (N 243/55 SbNU 349), sp. zn. III. ÚS 495/02 ze dne 4. března 2004 (N 33/32 SbNU 303) a sp. zn. III. ÚS 686/02 ze dne 27. února 2003 (N 30/29 SbNU 257), vedlejší účastník neměl podle názoru stěžovatele nárok na náhradu nákladů právního zastoupení právě pro jejich neúčelnost. Toto tvrzení stěžovatel podpořil informací, že ve většině soudních sporů vedlejšího účastníka zastupují jeho zaměstnanci, nechal-li se výjimečně zastoupit advokátem, obecné soudy, respektujíce závěry Ústavního soudu, mu v takových případech právo na náhradu nákladů řízení nepřiznaly. Stěžovatel poukázal rovněž na charakter sporu, který byl veden ohledně smlouvy o převodu pozemku, tj. na problematiku, jež se činnosti vedlejšího účastníka bezprostředně dotýká. Druhá skupina stížnostních námitek směřovala proti způsobu určení výše náhrady nákladů řízení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Dle mínění stěžovatele Městský soud v Praze chybně aplikoval ustanovení § 3 odst. 1 namísto ustanovení § 5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb. II. Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníka řízení a vedlejší účastníky, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Městský soud v Praze dané možnosti nevyužil stejně jako společnost INVESTMIXPRO, a. s., která se postavení vedlejší účastnice v podání ze dne 18. března 2013 výslovně vzdala. Státní pozemkový úřad prostřednictvím zaměstnance odboru právního JUDr. Jindřicha Kautského ve vyjádření navrhl odmítnutí ústavní stížnosti. Uvedl, že JUDr. Miloš Červenka byl nabyvatelem pozemků, které mu byly převedeny smlouvou uzavřenou v tzv. zvláštním režimu. Pozemkový fond uzavřel v období od 7. června do 1. července 2005 včetně 38 smluv, kterými převedl pozemky na postupníky restitučních nároků. Na zasedání dne 21. listopadu 2005 uložilo presidium předsedovi výkonného výboru provést všechny nezbytné kroky k podání žalobních návrhů na určení vlastnického práva České republiky a neplatnosti převodních smluv uzavřených v tomto období, které nebyly zapsány do katastru nemovitostí. Pozemkový fond tedy zadal podání žalob a pověřil zastupováním před soudy všech stupňů advokátní kancelář Petra Zderčíka. Jednalo se o spory se stejným skutkovým základem, nicméně zásadního právního